Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad – RIA
Shrnutí Závěrečné zprávy RIA
Název návrhu zákona: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti,
ve znění pozdějších předpisů
Zpracovatel / zástupce předkladatele:Předpokládaný termín nabytí účinnosti:
Ministerstvo zemědělství1. ledna 2018
Implementace práva EU: NE
- uveďte termín stanovený pro implementaci: NENÍ
- uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU: NE
2. Cíl návrhu zákona
Zákon o myslivosti v současné podobě neumožňuje potřebný rozsah regulace početních stavů zvěře a neupravuje přiměřeným způsobem práva a povinnosti nejen uživatelů honiteb, ale také vlastníků a nájemců honebních pozemků. Zákon je adaptován na stávající podmínky, které vyžadují rozšíření možnosti lovu spárkaté zvěře, snížení škod působených zvěří a na zvěři a dále větší zapojení vlastníků a nájemců honebních pozemků do mysliveckého hospodaření jako takového. Rovněž se upouští od pokutování překročení normovaných stavů zvěře a zavádí se sankce za nesplnění plánu lovu spárkaté zvěře.
3. Agregované dopady návrhu zákona
3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: NE
Návrh nepředpokládá hospodářské a finanční dopady na státní rozpočet. Zvýšení administrativních nákladů nových kompetencí státní správy myslivosti bude kompenzováno jejich snížením u jiných stávajících kompetencí, popř. jejich vypuštěním (státní správa myslivosti se již například nebude vyjadřovat k lovu nenormované zvěře a předpokládá se snížení počtu rozhodnutí podle § 39 zákona ohledně opatření ke snížení stavů zvěře).
3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: NE
Myslivost není podnikatelskou činností, ale zájmovou činností ve veřejném zájmu (viz nález Ústavního soudu č. 49/2007 Sb.)
Honební společenstva rovněž nejsou podnikatelskými subjekty.
Subjektům podnikajícím v zemědělství a lesním hospodářství by měly poklesnout škody způsobené zvěří. Jejich přesné vyčíslení však není možné. Podle hrubých odhadů Agrární komory ČR, které stanovují a hlásí sami poškození, by škody na zemědělských plodinách a pozemcích mohly dosahovat až cca 3 mld. Kč (2012). Dopad novely, která v maximální možné míře umožňuje zefektivnění regulace početních stavů zvěře, tak bude vyhodnocován průběžně.
3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): NE
Nepředpokládají se negativní dopady na samosprávné celky. Náklady na schvalování plánů mysliveckého hospodaření budou vyrovnány zrušením povinnosti vyjadřovat se k lovu nenormované zvěře. Dále se předpokládá omezení rozhodování podle § 39 o ukládání opatření ke snížení stavů zvěře, protože vyvážené myslivecké hospodaření již bude nastaveno schváleným plánem mysliveckého hospodaření, především plánu chovu a lovu spárkaté zvěře.
3.4 Sociální dopady: NE
Nepředpokládají se negativní dopady do sociální sféry.
3.5 Dopady na životní prostředí: NE
Předpokládají se pozitivní dopady na životní prostředí. V důsledku podpory členění půdních celků s monokulturními plodinami dělícími pásy s plodinou usnadňující lov spárkaté zvěře dojde ke zvýšení pestrosti krajinného pokryvu, zmenšení klidových, krytových a potravních zón pro některé druhy spárkaté zvěře, a tím i snížení případných škod zvěří na těchto pozemcích a plodinách. Zároveň s tím dojde k podpoře rozvoje drobné zvěře, která je díky současné podobě zemědělského hospodaření na ústupu.
1. Důvod předložení a cíle
1.1 Název
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
1.2 Definice problému
Praktické zkušenosti získané při uplatňování právní úpravy stanovené zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, poukázaly na některé obtíže s jeho aplikací, zejména ve vztahu ke škodám působeným zvěří na zemědělských kulturách a lesích, k právům jednotlivých vlastníků honebních pozemků, vztahům držitelů a uživatelů honiteb, jakož i na problémy s uznáváním honiteb v souvislosti s velmi roztříštěnou majetkovou držbou. Dalším problémem je slabé postavení státní správy myslivosti ve vztahu k uživatelům honiteb, kdy státní správa myslivosti nemá účinné nástroje k ovlivnění mysliveckého hospodaření v honitbě.
1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Česká myslivost je v porovnání s jinými státy unikátní a její podoba nemá ve světě obdobu (vyjma Slovenska díky společné historii). Dokladem historie a oceněním tradičnosti je skutečnost, že česká myslivost je zapsána na národním seznamu nehmotného kulturního dědictví České republiky, přičemž sokolnictví, jako součást myslivosti, je i na mezinárodním seznamu UNESCO. Z tohoto důvodu je potřeba individuální přístup České republiky k ochraně tohoto oboru.
Myslivost je definována jako soubor hospodářských činností prováděných v přírodě ve vztahu ke zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví – tradiční obor lidské činnosti v hospodaření se zvěří a v aktivní péči o živočichy v krajině.
Základním prvkem, na kterém je postavena myslivost v České republice, je právní úprava myslivosti, dále pak definování myslivosti, zvěře a práva myslivosti. Definování myslivosti, práv a povinností s myslivostí souvisejících, je obsahem obecných ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcích vyhlášek. Stěžejním aspektem vnímání myslivosti je fakt, že zvěř je považována za přírodní bohatství a stát v souladu s čl. 7 Ústavy naplňuje znění toto ustanovení: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“
Právo myslivosti je definováno jako souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. V České republice činí výměra honebních pozemků cca 6 800 000 ha, z toho cca 57 % tvoří zemědělská půda, 38 % představuje lesní půda a vodní plocha s ostatními pozemky činí 5 %.
Systém užívání honiteb je postaven na zájmové činnosti jednotlivých myslivců, přičemž mezi jejich motivy patří zejména ochrana přírody, aktivní využití volného času či možnost získání přístupu ke zvěřině jako surovině. Tento systém, který je do jisté míry nesvázán přímo s vlastnictvím a výkonem práva myslivosti, zabezpečuje udržování druhů zvěře v přírodě, co je i zájem státu.
Návrh zákona je předkládán na základě Plánu legislativních prací vlády na rok 2016, s termínem předložení vládě do konce října 2016.
Základní právní úpravou pro výkon práva myslivosti je zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 449/2001 Sb.“). Tento zákon upravuje pravidla pro uznávání honiteb, jejich využívání, péči a chov zvěře, jakož i udržování jejích početních stavů v takovém množství, aby jejími životními projevy nebyly devastovány další složky životního prostředí a nebyly působeny nadměrné škody. Z dosavadní aplikace předmětného zákona se však v praxi ukázalo, že daná pravidla jsou nedostatečná a je třeba je zpřesnit a rozšířit. Stejně tak se ukázalo jako nezbytné umožnit v širší míře zapojení vlastníků honebních pozemků prostřednictvím honebních společenstev do rozhodování a kontroly mysliveckého hospodaření v honitbě.
V současné době jsou největším problémem škody působené spárkatou zvěří, zvláště pak prasetem divokým a sikou japonským.
Početní stavy prasete divokého rostou od roku 1990 v celé Evropě. V České republice je problém obdobný, a to i přes intenzivní lov, který dosáhl v letech 2012 a 2015 185 tisíc kusů (viz graf č. 1). Tento trend je způsoben z velké části špatnou zemědělskou praxí, tedy zejména pěstování monokultur řepky a kukuřice na velkých souvislých plochách a absence zelených pruhů na krajích polí sousedících s lesními porosty.
Graf č. 1 – Počty ulovených kusů prasete divokého za myslivecké roky 2009-2015 Příčin zvyšování početnosti prasete divokého může být mnoho, zejména již zmíněná zemědělská praxe. Rozhodně však nesmíme opomíjet základní biologickou pravdu, a to, že živočichové jsou vázáni na prostředí, v němž žijí, tj. především na rostlinný pokryv, zdroj vody a možnost úkrytu. Je ale zřejmé, že způsob a intenzita obhospodařování krajiny se v uplynulých desetiletích značně změnily. Stejně tak se v tom posledním desetiletí změnila i druhová skladba pěstovaných plodin. Dnešní polní celky s vyššími výměrami jedné pěstované plodiny nabízí praseti divokému dostatečné krytové, klidové a hlavně potravní možnosti (Csányi, 1995). Pěstování energeticky bohatých plodin a jejich následné spásání zvěří či dalšími volně žijícími živočichy podporuje do jisté míry jejich reprodukci a s tím spojený početní nárůst (Bleier et al., 2012). Ministerstvo zemědělství chce do budoucna tento trend změnit, a to jak cestou tzv. „dobré zemědělské praxe“ ale i úpravou některých právních norem. Jednou z nich je novela zákona o myslivosti, která má společně se snižováním stavů spárkaté zvěře ambici zapojit do řešení situace hospodařící především zemědělské a lesnické subjekty právě cestou úpravy podmínek jejich hospodaření jako nutného předpokladu pro uplatňování náhrad za škody. Kromě škod na zemědělských plodinách a pozemcích škodí prase divoké i tím, že vytváří predační tlak na drobnou zvěř (koroptev polní, bažanta obecného, zajíce polního). V poslední době v důsledku prudkého nárůstu populace prasete divokého a rostoucího tlaku na krajinu člověkem může docházet ke kontaktu s touto zvěří i v intravilánech obcí. Pokud tedy má dojít ke snížení početních stavů prasete divokého, mělo by se ulovit cca 200 tisíc kusů ročně.
Zmenšení polních celků přispěje k vytvoření většího počtu předělů mezi jednotlivými kulturami, po nichž se zvěř pohybuje, tedy i prase divoké (Thurfjell et al., 2009). Tímto krokem se mimo jiné přispěje k umožnění snižování početnosti tohoto druhu zvěře lovem. Rovněž se aplikací tohoto opatření sníží počet polních celků s výměrou vyšší jak 30 ha, které prioritně bachyně vyhledávají (Keuling et al., 2009).
Lokálně na lesích působí významné škody rovněž sika japonský. Podle poznatků České inspekce životního prostředí, ale i podle poznatků Ministerstva zemědělství získaných v rámci jeho kontrolní a dozorové činnosti, jsou na některých lokalitách škody loupáním na většině mladých porostů. Sika japonský je v České republice nepůvodní zvěří, která se do volné přírody dostala teprve na konci druhé světové války. Jeho vysoké početní stavy jsou rovněž nežádoucí z důvodu ochrany genofondu původního druhu zvěře jelena evropského pro jejich mezidruhové křížení.
1.4 Identifikace dotčených subjektů
Dotčenými subjekty jsou: Vlastníci honebních pozemků (významná role při tvorbě honitby, právo na rozhodnutí o druzích zvěře cíleně v honitbě chovaných atd.), Uživatelé honebních pozemků (hospodařící subjekty – zemědělci, lesníci aj.), Držitelé honiteb (vlastníci honebních pozemků ve většině případů sdružených do honebního společenstva), Uživatelé honiteb (subjekty hospodařící vykonávající právo myslivosti – v některých případech sami vlastníci v rámci honebního společenstva, v ostatních případech na základě smlouvy o nájmu honitby mezi nimi a držitelem honitby, tj. vlastníky honebních pozemků), Státní veterinární správa (mimo jiné kontrola a záznam předložení pírka spolu se vzorkem na vyšetření na přítomnost svalovce), Ministerstvo životního prostředí (honitby na území CHKO a NP), Ministerstvo obrany (honitby na pozemcích určených pro obranu státu), Ministerstvo zemědělství (ÚOSS myslivosti, orgán státní správy myslivosti pro VLS, s. p.), Krajské úřady a obecní úřady obce s rozšířenou působností (orgán státní správy myslivosti), Myslivecké organizace.
1.5 Popis cílového stavu
Cílem předloženého návrhu je zlepšení podmínek pro optimalizaci početních stavů zvěře (snižování škod zvěří i na zvěři, úprava životního prostředí zvěře a krajiny) a též i podpora vzájemných vztahů mezi vlastníky honebních pozemků, zemědělsky a lesnicky hospodařících subjektů s uživateli honiteb. Nově se zavádí opatření dělení půdních bloků osetých jednou plodinou dělícím (bio) pásem umožňující uživatelům honiteb efektivněji se podílet na zabránění škod zvěří na zemědělských plodinách a pozemcích. Zároveň i hospodařící subjekt se tímto krokem bude podílet na ochraně pěstovaných plodin. Současně se tak zrovnoprávní vztah hospodařícího subjektu a uživatele honitby. V platné úpravě je uživatel honitby plně odpovědný za škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách a pozemcích spolu se škodami na lesních kulturách, a to i přesto, že uživatel honitby plní všechny jemu zákonem svěřené povinnosti. Současně s tím však nemá žádné možnosti, jak vzniku škody zabránit, ani ovlivnit stav prostředí, v němž zvěř žije (např. plodiny na polním celku či dřevinnou skladbu lesa). V praxi to znamená, že když v honitbě se vyskytne náhle migrující hejno husy polní, které se napase na osení během jednoho odpoledne, je za tuto škodu plně odpovědný uživatel honitby a je povinen ze zákona tuto škodu uhradit. Přitom však opět neměl jakoukoli možnost vznik škody ovlivnit, stejně tak mnohdy ani o přítomnosti husího hejna v honitbě nevěděl. Na druhou stranu v případě vzniku škody živočichem, který není podle zákona o myslivosti zvěří (např. sysel obecný), tak hospodařící subjekt tuto škodu na své produkci musí strpět a nenáleží mu žádná náhrada škody. Navíc tyto živočichy není možné obhospodařovat lovem, tedy redukovat jejich početní stavy, ani i v případě neúnosné expanze druhu, bez porušení celé řady právních předpisů. Rovněž je nutné zmínit, že navrhované upuštění od objektivní odpovědnosti za škody způsobené zvěří představuje uvedení do souladu s novým občanským zákoníkem, podle kterého je zodpovědný za škodu škůdce do té míry, do níž porušil škůdce své povinnosti.
Navrhovaná úprava i plně koresponduje s nově zaváděnou dotační politikou v rámci greeningu, agroenvironmentálních opatření apod. Ministerstvo zemědělství poskytuje finanční příspěvky na agroenvironmentální opatření. Jedná se např. o dotační tituly „Nektarodárný či krmný biopás“ s příspěvkem v rozmezí 591 až 670 EUR/ha za rok. Bude záležet výhradně na rozhodnutí hospodařícího subjektu, zda bude uvádět do praxe dělení polních celků či střídání plodin a využije k tomu nabízené dotační tituly. Vzhledem ke skutečnosti, že výnos z energeticky bohatých plodin jako řepky či kukuřice je mnohonásobně větší než dotace, záleží na každém subjektu, zda bude chtít toto opatření využívat. Současně tato úprava podporuje zapojení hospodařícího subjektu jako tvůrce prostředí pro zvěř, jehož složení ovlivňuje do jisté míry i samotný výskyt zvěře, zda bude chtít spolupracovat s uživatelem honitby, který tak bude moci efektivněji regulovat početní stav zvěře. V neposlední řadě je nutné připomenout, že každý subjekt, který v krajině hospodaří, se spolupodílí na udržitelném stavu krajiny a života v ní. Zájem všech, včetně státu, by mělo být zachování přírodní rovnováhy a zdravého prostředí pro další generace.
V předkládaném návrhu je rovněž kladen důraz na rozšíření možností státní správy řešit nečinnost všech subjektů v oblasti myslivosti, podporu odbornosti myslivců i státní správy, odstranění diskriminujících, vágních a proklamativních ustanovení, dále též i uvedení zákona do souladu s ostatními právními předpisy, zejména novým občanským zákoníkem, legislativně-technické úpravy, odstranění možných duplicitních výkladů a zpřesnění zákona.
1.6 Zhodnocení rizika
Hlavním důvodem předložené novely zákona č. 449/2001 Sb. je vytvoření lepších podmínek pro snížení početních stavů zvěře působící škody na zemědělských i lesních pozemcích, jakož i pro uplatňování práv vlastníků honebních pozemků za současného respektování možnosti zapojení do myslivosti i zemědělských a lesnicky hospodařících subjektů.
2. Návrh variant řešení 2.2.1 Varianta 1 („nulová“)
Nulová varianta znamená nepředložení novely zákona, která by obsahovala potřebné úpravy jednotlivých ustanovení. Tato varianta není vhodná, neboť nenaplňuje cíl, kterým jsou především opatření ke snížení početních stavů vybraných druhů spárkaté zvěře, a tudíž i snížení škod, které tato zvěř působí. Nulová varianta, tj. platné znění zákona, umožňuje zapojení zemědělských a lesnicky hospodařících subjektů do myslivosti pouze v omezené míře. Rovněž by nedošlo k dalšímu posílení vlastníků honebních pozemků v rámci honebního společenstva při schvalování plánů chovu a lovu a při kontrole ulovené zvěře. V neposlední řadě nejsou ve stávajícím zákoně zohledněny změny právní úpravy, k nimž dochází v souvislosti s novým občanským zákoníkem.
2.2.2 Varianta 2 („příprava novely zákona č. 449/2001 Sb.“)
Touto variantou dojde ke zvýšení možnosti optimalizace početních stavů zvěře působící škody a ve svém důsledku i ohrožujících bezpečnost, zdraví a život obyvatel, ke zlepšení postavení vlastníků honebních pozemků při schvalování plánů lovu (plánu mysliveckého hospodaření), při poskytování náhrad za škody na jejich pozemcích. Rovněž dojde k upřesnění možností úpravy vzájemných vztahů mezi vlastníky honebních pozemků, držiteli honiteb a uživateli honiteb, což by mělo vést ke zlepšení a posílení komunikace. Průlomové je zakotvení kontroly plnění plánu lovu spárkaté zvěře držitelem honitby v případech, kdy je honitba pronajata. Dojde též k ústupu od diskutabilního sankcionování překročení normovaných (maximálních stavů zvěře) a zavedení sankce za nesplnění plánu lovu spárkaté zvěře. Současně dojde k vymezení opatření, která by měla být prováděna ze strany vlastníků, resp. uživatelů zemědělských pozemků.
Jako nástroj využitelný v odůvodněných případech je zakotvena možnost udělit výjimku z doby lovu daného druhu zvěře krajskými úřady za účelem mj. eliminace škod způsobených zvěří. Z důvodu zvýšení kontroly skutečných odlovů je součástí této varianty rovněž zavedení povinnosti dokládat markanty (v podobě ocásků – pírek) u ulovených kusů prasete divokého.
2.2.3 Varianta 3 („příprava novely zákona č. 449/2001 Sb. spolu se změnou minimální výměry honitby a otevřením procesu tvorby honiteb“)
Snížení minimální výměry honitby pod 500 ha není žádoucí z důvodu zachování péče o zvěř a její ochrany jako přírodního bohatství státu. Výměra honitby by se správně měla určovat podle převažujícího druhu zvěře, který je v honitbě chován, a to tak, aby jedinci tohoto druhu ve standardním roce nebyli nuceni migrovat z dané lokality – ať již za účelem klidových, potravních či reprodukčních potřeb. V tomto směru bychom měli uvažovat o případném zvýšení minimální výměry honitby, a to z důvodu výše uvedených. Rovněž by větší výměra honitby přispěla k efektivnějšímu monitoringu vyskytující se zvěře, její početnosti, ale i v případě potřeby k účinnější regulaci.
Otevřením procesu tvorby honiteb by došlo k atomizaci honiteb, tj. zmenšení „průměrné výměry honitby“ v České republice, což by mělo za následek nemožnost hospodařit se zvěří (zvláště pak zvěří spárkatou), z důvodu majetkových a další sporů při tvorbě nových honiteb. Rovněž by nebylo možné určit míru odpovědnosti jednotlivých uživatelů honiteb za škody způsobené zvěří, která by tak přecházela i přes několik honiteb.
3. Vyhodnocení nákladů a přínosů 3.1 Identifikace nákladů a přínosů
Problematika je dále podrobně uvedena v části „Náklady“ a „Přínosy“. Vyčíslení konkrétních nákladů a přínosů je díky jejich různorodosti v podstatě obtížné až nemožné. Příkladně při lovu prasete divokého je možné, že daný kus uživatel honitby uloví během několika málo minut po příchodu do honitby bez dalších vedlejších nákladů (čas, pohonné hmoty, střelivo, krmivo na vnadění aj.). Oproti tomu dané vnější podmínky v té konkrétní honitbě můžou způsobit, že uživatel honitby nebude schopen ani po několika návštěvách daný kus ulovit. Stejně tak bude muset ještě předem zakrmit za účelem vnadění tak, aby zvýšil šanci na příchod zvěře do dané lokality (může tak jednat i o desítky hodin stráveného času). Rovněž není možné uvádět konkrétní částky za vzniklé škody zvěří, popř. i na zvěři, jelikož nejsou až na výjimku celorepublikově sledovány. Výjimku tvoří sledování vývoje škod zvěří na lesním hospodářství v pětiletých intervalech (v letech 1995-2015). Z těchto výsledků vyplývá, že škody zvěří co do rozsahu jsou relativně neměnné a jejich výskyt je lokální (stále se opakující lokality). Toto sledování poskytuje pouze informace o procentuálním zastoupení poškození porostu. Chybí tak zde informace o škodách např. fyzicky vlastníkem lesa zjištěných, vyčíslených, uplatněných nárocích u uživatele honitby či o uhrazení, včetně případné výše, kterou vlastník lesa obdržel.
3.2 Náklady Varianta 1
Jak již bylo výše uvedeno, nulovou variantu nelze využít vzhledem k tomu, že by nedošlo k naplnění hlavního cíle předkládaného návrhu. Varianta 1 by sice nepřinesla zvýšené náklady na státní rozpočet ani veřejné rozpočty, ovšem znamenala by rostoucí náklady na straně uživatelů honiteb. Náhrada škod na zemědělských plodinách a pozemcích a lesních porostech by tak v budoucnu představovala tak vysoké náklady na honitbu za rok, že by mohlo být nadále obtížné zajistit do budoucna myslivecké hospodaření. V důsledku toho by došlo k neregulovanému nárůstu škod působených zvěří a vzrostly by náklady vlastníkům honebních pozemků a hospodařícím zemědělcům. V neposlední řadě by docházelo též ke vzniku škod na životním prostředí a zvláště pak na zvěři.
Varianta 2
Navrhovaná změna bude mít minimální hospodářské a finanční dopady na státní rozpočet a veřejné rozpočty. Jedná se například o požadavky na odbornost úředníků státní správy myslivosti. Pokud jde o náklady na zaváděné markanty u odlovených prasat divokých, je navrhováno zasílat tyto markanty spolu s již nyní povinnými vzorky na laboratorní vyšetření na svalovce, tj. pro adresáty normy zde nevzniknou zvýšené náklady. Náklady Státní veterinární správy na likvidaci markantů jsou odhadovány na 150 000 Kč ročně a byly by hrazeny v rámci dosavadní rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství bez nutnosti jejího dalšího navyšování.
Varianta 3
Jak bylo již výše uvedeno, variantu 3 nelze využít s ohledem na tu skutečnost, že by nedošlo k naplnění hlavního cíle předkládaného návrhu. Naopak by došlo ke zhoršení životních podmínek zvěře, potažmo k nárůstu škod působených zvěří. To znamená nutnost dalších finančních prostředků na kompenzaci negativních dopadů.
3.3 Přínosy Varianta 1
V této variantě nebyly identifikovány žádné přínosy.
Varianta 2
Přínosy pro vlastníky a uživatele honebních pozemků: posílení vlastnického práva s ohledem na výměru honebních pozemků v jejich vlastnictví, zkrácení doby správních řízení o uznání honitby. Stejně tak budou zlepšena opatření proti rostoucím škodám působených zvěří a na zvěři, a to prostřednictvím omezení týkajících se zařízeních pro přikrmování a vnadišť, dále zjednodušením lovu spárkaté zvěře, možností budovat myslivecká zařízení včetně zařízení určených k lovu do 200 m od hranic sousední honitby, a také zavedením možnosti lovit samice a mláďata vybraných druhů zvěře na společných lovech spolu s rozšířením okruhu osob oprávněných usmrcovat druhy živočichů v přírodě nežádoucí.
Zemědělsky hospodařící subjekt se zapojí do mysliveckého hospodaření i tím, že bude činit opatření k zabránění škod zvěří a na zvěři, k čemuž bude moci využít dotační politiku Ministerstva zemědělství. V tomto směru se proto nepředpokládá navýšení nákladů subjektu.
Pro držitele honiteb: rozšíření možností pro jednání s uživateli honiteb za účelem dosažení optimálního způsobu hospodaření v honitbě. Dále dochází i ke zpřesnění chodu honebního společenstva, vzniku členství vlastníka honebních pozemků v honebním společenstvu, ale i stanovení lhůt pro předkládání plánů mysliveckého hospodaření držitelům honiteb a orgánům státní správy.
Pro uživatele honiteb: snížení administrativní zátěže v případě lovu „nenormované“ zvěře, možnosti využití v případě potřeby i některých z obecně zakázaných způsobů lovu. Dále aplikací opatření k zabránění škod působených zvěří a na zvěři přispěje obecně ke zlepšení krajiny a životních podmínek zvěře a dalších volně žijících živočichů.
Pro státní správu: zmírnění povinností kladené na uživatele honiteb, zejména možnost uživatele honitby navrhnout mysliveckou stráž, zmírnění podmínek pro ustanovení mysliveckého hospodáře, vypuštění ručení členů mysliveckého sdružení společně a nerozdílně. Rozšíření možnosti státní správy řešit nečinnost všech subjektů v oblasti myslivosti, např. upřesnění možnosti ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
Nezbytné bylo rovněž provedení legislativně-technických úprav, odstranění duplicitních ustanovení a celkové zpřesnění zákona (např. § 1 odst. 1 písm. b), § 2 písm. p) až t), § 33 odst. 3, § 35 odst. 5 písm. e), § 45 odst. 1 písm. w), § 45 odst. 2, § 59 odst. 1 písm. d) a e).
Varianta 3
Jak již bylo výše uvedeno, variantu 3 nelze využít vzhledem k tomu, že by nedošlo k naplnění hlavního cíle předkládaného návrhu, ba naopak by došlo ke zhoršení životních podmínek zvěře, potažmo k nárůstu škod působených zvěří. Pro kvalitní a efektivní management chovu a péče o zvěř spolu s řešením případných škod působených zvěří by bylo vhodnější zvýšit minimální výměru honitby v souladu s ekologickými a etologickými potřebami zvěře, avšak tato úprava není v tuto chvíli dostatečně podporována.
3.4 Vyhodnocení nákladů a přínosů variant Varianta 1
Tato varianta nepředpokládá (alespoň pokud jde o státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty) žádné náklady, ale ani přínosy. Tuto variantu nelze využít vzhledem k tomu, že by nedošlo k naplnění hlavního cíle předkládaného návrhu.
Varianta 2
Navrhovaná úprava bude mít pozitivní dopad na optimalizaci početních stavů zvěře, a tím snižování škod působených zvěří, jakož i na vlastníky a uživatele honebních pozemků, stejně tak na držitele a uživatele honiteb.
Navrhovaná změna nebude mít negativní finanční dopady na státní rozpočet, ani ostatní veřejné rozpočty.
Varianta 3
Varianta nepřinese požadované pozitivní přínosy, ba naopak zhorší stávající stav. A to jak zvěře a ekosystému, tak i hospodářské efekty zemědělsky, lesnicky i jinak hospodařících subjektů.
4. Návrh řešení 4.1 Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení
Varianta 1 (nulová) a varianta 3 s ohledem na skutečnosti uvedené výše nejsou přijatelné.
Jako nejvhodnější řešení daného problému je varianta 2, tedy novela zákona č. 449/2001 Sb. Důvodem pro zvolení této varianty je skutečnost, že nejvhodněji naplňuje cílový stav.
Variantou doporučenou k dalšímu řešení je předkládaný návrh zákona, který oproti stávající právní úpravě umožní za stanovených podmínek lépe reagovat na skutečné početní stavy zvěře v přírodě a škody jimi působené, jakož i práva jednotlivých vlastníků či uživatelů honebních pozemků, stejně jako držitelů a uživatelů honiteb.
5. Implementace doporučené varianty a vynucování
Implementace a vynucování budou zajištěny zákonnými prostředky vyplývajícími ze zákona, tj. možnosti uložení pokuty za přestupek a za jiný správní delikt. Součástí je i prokazování ulovení spárkaté zvěře uživatelem honitby jejímu držiteli. Zemědělsky hospodařící subjekt se bude též podílet na preventivních opatřeních k zabránění škod působených zvěří a na zvěři.
6. Přezkum účinnosti regulace
Přezkum nového předpisu bude prováděn jednotlivými orgány státní správy myslivosti na základě sledování a pravidelného vyhodnocování účinnosti a funkčnosti zavedených opatření. Jako referenční údaje poslouží zejména údaje z myslivecké evidence a statistiky např. počty ulovených kusů zvěře a rozsah škod zvěří a na zvěři.
7. Konzultace a zdroje dat
Návrh zákona byl v průběhu přípravy konzultován s mysliveckými organizacemi, odbornou veřejností (zejména Státní veterinární správou, Českou zemědělskou univerzitou v Praze, Mendelovou univerzitou v Brně), držiteli honiteb (zejména Lesy České republiky, s. p., Vojenskými lesy a statky ČR, s. p., Státním pozemkovým úřadem), se zástupci vlastníků a uživatelů honebních pozemků (zejména zástupci Agrární komory, Asociace soukromých zemědělců, Sdružení vlastníků obecních lesů) atd. K návrhu novely byly využity podněty členů Myslivecké rady ministra zemědělství spolu s projednáváním s členy Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky.
B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky, zejména ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky, které se vztahují k předkládanému návrhu zákona.
C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Na navrhovanou právní úpravu se nevztahují žádné mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, ani žádné mezinárodní smlouvy, jimiž bude Česká republika vázána, jakmile tyto smlouvy vstoupí v platnost.
Mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána ohledně ochrany živočichů nebo jejich stanovišť (např. Bernská úmluva, Bonnská úmluva, AEWA, či tzv. systém NATURA 2000) nejsou předloženou novelou dotčeny.
Změna ve výčtu druhů zvěře, které lze a nelze obhospodařovat lovem v § 2 písm. c) a d) ohledně vypuštění orebice horské z druhů zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem. Ministerstvo zemědělství jako předkladatel novely napravuje chybu v současně platném zákoně a u orebice nahrazuje druhové jméno „horská“ za druhové jméno „rudá“ a upravuje latinské jméno.
K převedení tchoře stepního (Mustela eversmannii) do druhů zvěře, které nelze lovit, došlo na základě směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a z praktického poznání, že se tento druh na území České republiky prakticky nevyskytuje. Současně tedy dochází k jeho vynětí z druhů, které lovem obhospodařovat lze. Na navrhovanou právní úpravu se nevztahují žádné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a její protokoly.
Na navrhovanou právní úpravu se nevztahuje judikatura Evropského soudu pro lidská práva ani právní názory mezinárodních orgánů zřízených ke kontrole plnění závazků vyplývajících z takových smluv.
S ohledem na výše uvedené navrhovaná úprava neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána.
D. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, obecnými právními zásadami práva Evropské unie, s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Myslivost není upravena předpisy Evropské unie, předkládaný návrh je však v souladu s těmi předpisy Evropské unie, které upravují některé okruhy činnosti dotýkající se myslivosti (např. tzv. systém NATURA 2000 - směrnice o ptácích, o stanovištích, Ramsarská úmluva), a je v souladu s právem Evropské unie. Předkládaný návrh zákona není v rozporu ani s judikaturou soudních orgánů Evropské unie ani s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
E. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
Hodnocení hospodářských a finančních dopadů návrhu zákona je uvedeno v předchozích částech odůvodnění návrhu zákona.
Předkládaný návrh zákona nemá žádné negativní sociální dopady ani nemá žádné dopady na specifické skupiny obyvatel, na osoby sociálně slabé, ani na osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Z navrhované právní úpravy nevyplývají žádné negativní dopady na životní prostředí a zvěř Naopak větší možnosti zásahu státní správy v případě nečinnosti při lovu zvěře, přispěje k úspěšné optimalizaci početních stavů zvěře působících škody.
Jedná se zejména o snížení predačního tlaku prasete divokého na druhy živočichů, jejichž počty v posledních letech klesají, tedy zajíce polního, koroptve polní a bažanta obecného, ale i dalších druhů ptactva hnízdících na zemi. Pokud jde o náklady na zaváděné markanty u odlovených prasat divokých, je navrhováno zasílat tyto markanty spolu s již nyní povinnými vzorky na laboratorní vyšetření na svalovce, tj. pro adresáty normy zde nevzniknou zvýšené náklady. Náklady Státní veterinární správy na likvidaci markantů jsou odhadovány na 150 000 Kč ročně a budou hrazeny v rámci dosavadní rozpočtové kapitoly Ministerstva zemědělství bez nutnosti jejího dalšího navyšování.
Optimalizace početních stavů siky japonského a dalších vybraných druhů spárkaté zvěře v některých lokalitách se pak sníží škody na zemědělských plodinách a lesních porostech. V neposlední řadě je věnována pozornost i regulaci druhů živočichů v přírodě nežádoucích.
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá snížení či zvýšení finančních a administrativních dopadů na podnikatelské prostředí.
F. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Návrh zákona zakládá v rámci rejstříku honebních společenstev nové zpracování osobních údajů členů honebního společenstva, a to v rozsahu jejich jména, příjmení a bydliště. Uvedené zpracování je však zpracováním jen údajů, které jsou ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, zveřejněnými údaji, protože jsou součástí údajů veřejného rejstříku – katastru nemovitostí. Z uvedeného důvodu se nejedná o zásah do soukromí nositele údajů. V rejstříku honebních společenstev (§ 28) dochází k sjednocení používaných pojmů se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
G. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava neobsahuje ustanovení, která by byla předmětem korupčního rizika. Předkládaný návrh zákona je svým rozsahem přiměřený množině vztahů, které má upravovat. Předkládaný návrh zákona nerozšiřuje kompetence orgánů veřejné správy.
Příslušné orgány veřejné správy jsou schopny plošně kontrolovat a vynucovat dodržování dané regulace. Předkládaný návrh zákona stanoví jednoznačně kompetence, působnost a odpovědnost mezi příslušnými orgány veřejné správy.
Realizace opravných prostředků proti rozhodnutí příslušných orgánů veřejné správy je pak dostatečně zajištěna postupem podle správního řádu.
Použitá literatura
Bleier, N., Lehoczki, R., Újváry, D., Csányi, S. Acta Theriologica (2012) 4(57): 351-359. Relationships between wild ungulate density and crop damage in Hungary.
Csányi, S. Journal of Mountain Ecology (1995) 3: Wild boar population dynamics and management in Hungary.
Keuling, O., Stier, N., Roth, M. Mammalian Biology (2009) 74(2): 145-152. Commuting, shifting or remaining?: Different spatial utilisation patterns of wild boar Sus scrofa L. in forest and field crops...
Thurfjell, H., Ball, J.P., Åhlén, PA. et al. Eur J Wildl Res (2009) 55: 517. Habitat use and spatial patterns of wild boar Sus scrofa (L.): agricultural fields and edges.
K Čl. I
K bodu 1 k § 1 odst. 1 písm. b)
Navrhovaná úprava lépe vystihuje celou podstatu dané problematiky. Zákon se samostatně zabývá chovem zvěře v zajetí. Držení zvěře v zajetí je používáno pouze v souvislosti s držením loveckých dravců, z tohoto důvodu je třeba upřesnit předmět úpravy dle jejího obsahu a doplnit jej o chov zvěře, který je dále upraven v § 7 zákona.
K bodu 2 k § 1 odst. 1 písm. j)
Pojem lov je tradičně spojován toliko s lovem jedinců živočichů, kteří jsou zvěří (vymezení zvěře je uvedeno v § 2 písm. c) a d). V souvislosti s ostatními druhy živočichů je tradičně používán termín „usmrcování“. Jedná se tedy o přizpůsobení textu zákona odborné terminologii.
K bodu 3 k § 2 písm. c)
K převedení tchoře stepního (Mustela eversmannii) do druhů zvěře, které nelze lovit, došlo na základě směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a z praktického poznání, že se tento druh na území České republiky prakticky nevyskytuje. Současně tedy dochází k jeho vynětí z druhů, které lovem obhospodařovat lze.
Latinské označení druhů zvěře je aktualizováno v návaznosti na platnou zoologickou terminologii (Akademie věd ČR).
K bodu 4 k § 2 písm. d)
V návaznosti na zařazení tchoře stepního (Mustela eversmannii) do zvěře, kterou nelze obhospodařovat lovem je nutno jej vyřadit ze seznamu druhů zvěře, kterou lovem obhospodařovat lze.
Současně se z tohoto odstavce vypouští špaček obecný. Tento druh nikdy nebyl v předešlých právních úpravách zvěří, tedy loven podle zákona o myslivosti. Případný lov tohoto druhu lze účinně řešit v rámci § 41.
Dále novela napravuje chybu v současně platném zákoně a u orebice nahrazuje druhové jméno „horská“ za druhové jméno „rudá“ a patřičně upravuje latinské jméno. Jedná se o nápravu chyby, kdy namísto běžně chované orebice rudé, byl zařazen vzácnější druh orebice horské, která se s ohledem na uvedené nechová a nevypouští.
Latinské označení druhů zvěře je aktualizováno v návaznosti na platnou zoologickou terminologii (Akademie věd ČR).
K bodu 5 k § 2 písm. e)
Jedná se o zpřesnění vymezení nehonebních pozemků, které přímo ze zákona o myslivosti nemohou být zařazeny do honitby, a nemůže na nich být tedy vykonáváno právo myslivosti. Uvedené zařazení vychází z toho, že vlastníci či provozovatelé uvedených pozemků, o které se výčet rozšiřuje, tedy školky ovocných, lesních a okrasných dřevin, musí činit opatření k ochraně před škodami zvěří, protože u těchto pozemků nelze škodám ze strany uživatelů honitby zabránit. Z uvedených důvodů je žádoucí je z honiteb vyčlenit přímo zákonem. Jde toliko o upřesnění stávající pojmu školky, jehož obsah není blíže stanoven.
K bodu 6 k § 2 písm. o)
Navrhovaná změna reaguje na změnu právní úpravy obsaženou v zákoně č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2013. Došlo jím ke změně Pozemkového fondu České republiky, který byl právnickou osobou, a byl zřízen Státní pozemkový úřad, který je organizační složkou státu.
K bodu 7 k § 2 písm. p) až t)
Navržené definice pojmů „přikrmovací zařízení“ a „vnadiště“ mají eliminovat negativní jevy, kdy je za vnadění nebo přikrmování vydáváno vytváření tzv. hromad. Vytváření hromad je nežádoucí z hlediska zdravotního stavu zvěře, kdy na hromadách dochází k vývoji plísní a k nežádoucím změnám stravy, které mohou způsobit zdravotní problémy zvěře. Dále jsou hromady nežádoucí z toho důvodu, že dochází ke koncentraci zvěře a následně i ke zvýšeným škodám v dané oblasti.
Definování pojmu „spárkatá zvěř“ je vyvoláno potřebou jasně stanovit obsah těchto pojmů, které jsou dále užívány v zákoně a prováděcích předpisech.
Z důvodu užití pojmu „mládě“ v dalších ustanoveních zákona, je třeba tento pojem pro jeho účely definovat. Mládě je definováno odlišně od obecně vnímaného pojmu. I přes skutečnost, že biologicky zůstává jedinec mládětem i po 31. březnu roku následujícího po roce jeho narození, je toto časové vymezení nutné z důvodů mysliveckého plánování a myslivecké statistiky. U prasete divokého, u kterého dochází k pohlavní aktivitě a následnému vrhu mláďat prakticky po dobu celého kalendářního roku, je pro účely zákona o myslivosti ve vztahu k plánování a lovu využita metoda skutečného stáří, tedy od data narození do 12 měsíců věku včetně.
Dále je definován intenzivní chov zvěře, z něhož je vypouštěna zvěř za účelem zazvěřování.
K bodu 8 (k § 3 odst. 3, 4 a 5)
Navrhované ustanovení obsahuje pravidla pro přikrmování, vnadění, umísťování vnadišť za současného respektování práv vlastníka pozemku, na němž má k takové činnosti docházet, případně osoby, která na takovém pozemku lesnicky či zemědělsky hospodaří. Krmeliště má sloužit pouze k přikrmování zvěře v době nouze a vnadiště nemá nahrazovat krmeliště či místo na ukládání odpadu. Dále je doplněna výjimka pro podávání léčiv, minerálních lizů a minerálních směsí. Dále i výjimka pro přikrmování pro vědecké účely, kterou uděluje orgán státní správy myslivosti. V důsledku vložení nového odstavce 3 se stávající odstavce přečíslují. (Pozn. Doba nouze - jedná se o záměrně otevřenou možnost postihnout i případy nouze pro zvěř, které nastaly a které by po použití jasně vymezené definice byly z tohoto důvodu neaplikovatelné. V průběhu roku se může jednat o jakékoliv období, není tedy možné je jednoznačně vymezit.)
K bodu 9 (k § 3 odst. 6)
Změna názvů zvěře je odstraněním nesouladu užitých označení tak, aby odpovídaly označení druhů zvěře zavedené v § 2 písm. d) zákona.
K bodu 10 (k poznámce pod čarou č. 5)
Byl aktualizován text poznámky pod čarou.
K bodu 11 a 12 k § 5 odst. 1 písm. c) a e)
Zákaz vypouštění zvěře se rozšiřuje i na jedince druhů zvěře chované v zoologických zahradách. Jedinci druhů zvěře chovaní v zoologických zahradách nemají návyky a instinkty potřebné pro přežití ve volné přírodě, jejich vysazení do volné přírody by tedy pro ně znamenalo týrání, čemuž je třeba zabránit. Uvedené vypouštění je natolik nevhodné, že není možné je akceptovat ani se souhlasem orgánu ochrany přírody. Upravuje se zákaz návratu zvěře ze záchranné stanice zpět do honitby v určených případech.
K bodu 13 a 14 (k § 5 odst. 2 a 3)
Smyslem zazvěřování je vypouštění zvěře za účelem posílení početnosti stávajících populací snížené nemocí, povodní atp., popř. oživení krve. Avšak důležitým předcházejícím krokem zazvěřování, je příprava vhodných podmínek životního prostředí pro daný druh zvěře, do kterého je vypouštěna. V praxi však při současné úpravě často dochází k vypouštění zvěře za účelem lovu, v krajních případech i několik hodin před samotným lovem. Je přitom zcela opomíjen předchozí nutný krok, tj. snaha o úpravu prostředí tak, aby vypouštěná zvěř při zazvěřování honitby přežívala. Tato zvěř následně přestavuje pouze zjednodušeně řečeno „živé terče“, nikoliv však posilu stávající populace daných druhů zvěře. Tyto praktiky rozhodně nepřispívají ke zlepšování vnímání myslivosti a myslivců ve vztahu k veřejnosti.
K bodu 15 a 16 (k § 6 odst. 2 a 3)
Dochází ke změně ohledně vedení evidence význačných trofejí. S ohledem na to, že se jedná o údaje reprezentující Českou republiku na úseku myslivosti, povede tuto evidenci nikoliv pověřená myslivecká organizace, ale Ministerstvo zemědělství. Dále se upravuje, komu se v rámci celního režimu trofej předkládá.
K bodu 17 (k § 7)
Nově se zavádí pojem držení, a to jak v samotném názvu příslušného paragrafu, tak následně v odst. 1. Účelem je zpřesnění podstaty, cíle a smyslu problematiky, protože doposud využívaný termín „chov“ je spojen s cílem a možností dalšího rozmnožování, zatímco „držení“ je vztaženo spíše k samotnému vlastnickému právu a následnému řádnému ošetřování drženého jedince. Oba termíny jsou běžně používány např. v kynologii, kde chovatel psa je ten, který psa odchoval, a držitel je následný majitel. Současně se tím sjednocují pojmy např. s Evropskou dohodou o ochraně zvířat v zájmových chovech ze dne 13. 11. 1987. Nový dodatek „záchranné“ pouze zpřesňuje stávající text o dnes běžně využívaný výraz v oficiálních názvech stanic potřebné péče o zraněné živočichy.
Dále byl pojem „orgán na ochranu zvířat proti týrání“ nahrazen pojmem „krajská veterinární správa nebo Ministerstvo obrany v rámci jeho působnosti z pohledu veterinární péče a ochrany zvířat proti týrání“. Tato úprava je nutná v návaznosti na povinnosti Státní veterinární správy dle současně platného znění zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů a zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.
Rozšiřuje se pravomoc orgánu státní správy myslivosti, protože stávající platné znění zákona takovouto jasnou formulaci o možnosti odejmutí souhlasu postrádá.
Je žádoucí, aby u zvěře držené v zajetí v režimu zájmového chovu nedocházelo k rozmnožování, protože povolení na držení zvěře v zajetí zohledňuje i podmínky, ve kterých je zvěř držena. Tyto podmínky by se v případě chovu mohly značně změnit v neprospěch zvěře, ať již v podobě nedostatku prostoru nebo např. nekontrolovatelné reprodukce s možnými následky degenerace. Ten, kdo drží zvěř za účelem chovu, by měl využít možností farmového či jiného způsobu chovu, který má však svá pravidla a není řešen zákonem o myslivosti. Uvedené však neplatí v případě chovu loveckých dravců, protože sokolnictví je naopak plně závislé na odchovech v zajetí držených ptáků.
K bodu 18 (k § 9 odst. 2)
V případě zákazu poškozování krmných zařízení se zpřesňuje text, že jde o přikrmovací zařízení.
K bodu 19 (k § 10 odst. 1)
Rozšíření zákazu volného pobíhání zvířat v honitbě i na jedince z chovu zvěře v zajetí má zabránit těmto chovatelům, aby nechávali uniknout jedince druhů zvěře do honiteb – volné přírody. Jde o jedince, kteří nemají návyky a instinkty důležité pro přežití. V některých případech je též nežádoucí jejich křížení s jedinci zvěře volně žijícími.
K bodu 20 k § 10 odst. 3 písm. a)
Osoby zemědělsky hospodařící na honebních pozemcích mají provádění vymezených prací oznamovat nejméně s 48 hodinovým předstihem, aby uživatel honitby mohl například plochu, na které má dojít k provádění prací, projít se psy a vyhnat tak alespoň část zvěře z této plochy (prevence škod na zvěři).
V novele se upouští od povinnosti osoby zemědělsky hospodařící oznámit uživateli honitby použití chemických prostředků na ochranu rostlin a provádění zemědělských prací v noční době.
K bodu 21 (k § 11 odst. 1)
Text je přepracován tak, aby byla přímo uložena povinnost požádat vlastníka pozemku o souhlas při zakládání a péči o dočasné a trvalé remízky, políčka pro zvěř a jiné vhodné úkryty pro zvěř.
K bodu 22 (k § 11 odst. 4)
Namísto pojmů „krmelce a zásypy“ je užit obecný termín „přikrmovací zařízení“, který postihuje veškeré typy přikrmovacích zařízení (např. i oborohy).
K bodu 23 (k § 11 odst. 7)
Nově se upravuje povinnost pro uživatele honitby k vystavení povolenky k lovu pro vlastníka honebních pozemků v případě, že dojde ke škodě způsobené zvěří u tohoto vlastníka.
K bodu 24 (k § 12 odst. 1)
Ustanovení myslivecké stráže bude povinné, a to v počtu alespoň jedna na každou honitbu. Trvat na ustanovení většího počtu myslivecké stráže jako povinnosti každého uživatele honitby se jeví jako nepřiměřené zatížení, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve většině případů zásahu vůči „pytlákům“ je vzhledem k faktické aplikovatelnosti oprávnění myslivecké stráže vyžadována součinnost Policie České republiky. S ohledem na vysoké nároky na osoby vykonávající tuto činnost – časové, odborné, zdravotní i požadavky na jejich bezúhonnost, je pro mnoho uživatelů honiteb splnění této povinné podmínky obtížně realizovatelné.
Počet těchto stráží však nemůže překročit počet stanovený dosavadní právní úpravou. To navazuje na odpovědnost státu za škody způsobené mysliveckou stráží či myslivecké stráži při výkonu funkce nebo v souvislosti s ní.
K bodu 25 (k § 12 odst. 4)
Pro držitele loveckých lístků se v § 47 odst. 3 písm. d) zmírňuje požadavek bezúhonnosti. V případě mysliveckých stráží a mysliveckých hospodářů je však ponechána dosavadní úprava, tj. nadále platí, že za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti.
K bodu 26 (k § 12 odst. 5)
Zakotvuje se posuzování bezúhonnosti myslivecké stráže prostřednictvím výpisu z Rejstříku trestů, namísto opisu. Nově se tak bude přihlížet k zahlazení odsouzení.
Jednou z podmínek pro ustanovení mysliveckou stráží je podle § 12 odst. 3 písm. h) podmínka toho, že je fyzická osoba držitelem zbrojního průkazu. Pokud tedy společnost, resp. stát uzná osobu natolik spolehlivou, aby mohla držet a nosit zbraň, je tato spolehlivost dostatečná i pro ustanovení mysliveckou stráží.
K bodu 27 k § 14 odst. 1 písm. f)
Nový text reflektuje na skutečnost, že ne každý nežádoucí živočich je živočichem zavlečeným. K jeho rozšíření na území státu mohlo dojít jiným způsobem než zavlečením, například migrací ze sousedních států.
K bodu 28 (k § 18 odst. 3)
Jde o upřesnění právní úpravy, protože tuto zásadu bylo možné vyvodit již z dosavadního textu zákona. V praxi však bylo porušováno a z tohoto důvodu bylo přikročeno k navrhované úpravě.
Každému honebnímu společenstvu může být uznána pouze jedna honitba. Honební společenstvo je ve smyslu § 19 odst. 1 zákona složeno z vlastníků honebních pozemků, které jsou součástí jedné honitby, a počty jejich hlasů se podle § 22 odst. 3 zákona odvozují od jejich výměry. Jedno honební společenstvo tedy nemůže spravovat dvě a více honiteb již proto, že by nebylo v některých případech patrné, kdo s jakým počtem hlasů o věcech honebního společenstva rozhoduje.
K bodu 29 (k § 18 odst. 5)
V tomto odstavci byly pojmy „orgán na ochranu zvířat proti týrání“ a „veterinární orgány“ nahrazeny pojmem „krajská veterinární správa nebo Ministerstvo obrany v rámci jeho působnosti z pohledu veterinární péče a ochrany zvířat proti týrání“. Tato úprava je nutná v návaznosti na povinnosti Státní veterinární správy podle současně platného znění zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů a zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.
K bodům 30 a 31 (k § 19 odst. 5)
Jedná se o zpřesnění identifikace pozemků při založení honebního společenstva.
K bodu 32 (k § 19 odst. 8)
Zpřesnění právní úpravy, pokud jde o aktualizaci seznamu členů honebního společenstva a pozemků na valné hromadě.
K bodům 33 a 36 (k § 20 odst. 6 a § 25 odst. 1 písm. f)
Navržené znění umožní napravit stav, kdy byla historicky registrována honební společenstva, kterým následně nebyla uznána honitba. Stávající právní úprava neumožňuje takováto honební společenstva zrušit, přestože jejich trvání nemá žádný smysl a jsou jen zbytečně vedena v rejstříku honebních společenstev.
K bodu 34 k § 21 odst. 1 písm. f)
Vlastníci honebních pozemků, kteří jsou členy honebního společenstva, nejsou pravidelně o činnosti honebního společenstva informováni. Původní ustanovení, podle něhož měla být valná hromada svolána „nejméně jednou ročně“, bylo změněno novelou zákona č. 59/2003 Sb. na „zpravidla jednou ročně“. Zkušenost ukázala, že některá honební společenstva se nesešla ani jednou za uplynulých 10 let na valné hromadě. Tato situace je velmi nežádoucí a členové honebního společenstva mají právo být alespoň jednou za rok informováni o činnosti, příjmech či výdajích honebního společenstva. Proto se navrhuje povinně schvalovat účetní závěrku valnou hromadou honebního společenstva. Aby bylo zajištěno každoroční svolání valné hromady, je kompetence schválení účetní závěrky zakotvena jako nepřenositelná na jiný orgán honebního společenstva. Mimořádné svolání valné hromady není dotčeno. Forma svolání valné hromady je na stanovách honebního společenstva.
K bodu 35 (k § 22 odst. 3)
V praxi dochází k nejednotnému výpočtu celkového počtu hlasů jednotlivých členů honebního společenstva. Upřesnění spočívá v tom, že teprve po součtu výměr všech honebních pozemků, které v honitbě vlastní jeden člen honebního společenstva, se výsledek stanoví tak, že za každý i započatý hektar náleží vlastníkovi jeden hlas. Uvedený postup zabrání účelovému výkladu, že se výměra každého jednotlivého honebního pozemku zaokrouhlí nahoru za započatý hektar. Výpočet hlasů podle nové právní úpravy je tak jednoznačný.
Současně je zachován princip, který umožňuje drobným vlastníkům s výměrou honebních pozemků do 1 ha, zapojit se do společného rozhodování o věcech honebního společenstva (vlastnictví 1 mhonebního pozemku dává možnost hlasovat se silou jednoho hlasu stejně jako vlastníkovi s výměrou pozemku 9 999 m).
K bodu 37 (k § 28 odst. 1)
Zrušuje se rejstřík honebních společenstev ve formě veřejného seznamu.
K bodu 38 (k § 28 odst. 4)
Povinnost oznámit změny v honebním společenstvu orgánu státní správy myslivosti, který provedl jeho registraci, a to v zákonem stanoveném termínu.
K bodu 39 (k § 29 odst. 3)
Zpřesnění identifikace pozemků při uznání honitby.
K bodu 40 (k § 31 odst. 4)
Na základě změn v osobě vlastníků honebních pozemků dochází k požadavku, aby zákon o myslivosti upřednostnil termín stanovený dohodou mezi dosavadním držitelem honitby a novým vlastníkem honebních pozemků a aby ke změně honitby došlo dříve než k 31. 12. roku následujícího po podání žádosti. S ohledem na to, že by měla být v rámci právní úpravy tam, kde je to možné, dána přednost dohodě dotčených subjektů, navržená úprava toto umožňuje.
K bodu 41 (k § 31 odst. 7)
Navržený odstavec 7 je speciální právní úpravou vůči § 31 odst. 6 písm. a) zákona o myslivosti. V praxi dochází k tomu, že držitel honitby hodlá zřídit oboru na její části. V praxi je pak otázkou, zda se jedná o případ rozdělení honitby podle § 31 odst. 6 písm. a) zákona, kdy honitba zaniká, nebo nikoliv. Nová právní úprava zajistí zachování honitby za předpokladu, že po uznání obory bude stále splňovat požadavky kladené § 17 zákona, tedy minimální výměru 500 ha souvislých honebních pozemků.
K bodu 42 (k § 32 odst. 4)
Výběrové řízení směřující ke vzniku smlouvy o nájmu honitby je specifickým řízením, které obsahově neodpovídá zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Doplnění textu zákona o vyloučení uvedeného zákona je jen potvrzením dosavadní praxe.
K bodu 43 (k § 32 odst. 6)
Upravuje se jednoznačným způsobem, jak má uživatel honitby, který má pronajatou honitbu, upřednostnit přihlášky vlastníků nebo nájemců honebních pozemků. Navržený způsob odpovídá možnostem praxe, protože u honiteb, kde se počet vlastníků a nájemců honebních pozemků pohybuje v rozmezí několika set až tisíců, nelze umožnit výkon myslivosti všem držitelům loveckých lístků. Právní úprava stanoví pořadí, ve kterém myslivecký spolek musí přijímat členy, ale současně vylučuje, aby nastal případ, kdy by vykonávalo právo myslivosti v jedné honitbě desítky až stovky držitelů loveckých lístků, což není z hlediska praktického možné ani žádoucí. Není současně vhodné, aby byly myslivecké spolky nuceny za členy přednostně přijímat osoby, jež z nich byly dříve vyloučeny pro spáchání trestného činu pytláctví nebo pro přestupek spočívající v neoprávněném lovu zvěře.
K bodu 44 (k § 33 odst. 3)
V souladu s požadavky vlastníků honebních pozemků se zakotvuje povinnost dohodnout se na kontrole ulovené spárkaté zvěře tak, aby vlastníci honebních pozemků, kterým vzniká škoda, mohli přímo ověřit, zda lov spárkaté zvěře skutečně probíhá. Za tím účelem se smluvní strany dohodnou i na zástupci a místě, kde bude zvěř ke kontrole předkládána.
K bodu 45 (k § 33 odst. 5)
Úprava textu v souvislosti s postavením právnické osoby a organizační složky státu.
K bodu 46 (k § 33 odst. 9)
Změna je provedena v důsledku přečíslování odstavců v § 33.
K bodům 47, 48 a 53 k § 35 odst. 1 písm. g) a i) a odst. 6 písm. k)
Zavádí se nová podmínka pro výkon činnosti mysliveckého hospodáře, a to absolvování školení organizovaného Ministerstvem zemědělství nebo pověřenou vysokou školou. Potvrzení o provedeném školení ne starší pěti let je myslivecký hospodář povinen předložit orgánu státní správy myslivosti. Znalosti mysliveckých hospodářů jakožto odborných garantů hospodaření v honitbě je třeba udržovat a prohlubovat. Poznatky z praxe ukazují, že mnoho mysliveckých hospodářů, kteří vykonávají svou funkci, již dlouhou dobu neudržují a neobnovují své znalosti, což má negativní dopad na hospodaření v honitbách.
K bodu 49 (k § 35 odst. 2)
Návrh opětovně snižuje požadavky na bezúhonnost u mysliveckých hospodářů tak, že se přihlíží k zahlazení odsouzení.
K bodům 50 a 55 (k § 35 odst. 3 a 9)
K odst. 3 V souvislosti se zavedením povinnosti mysliveckých hospodářů absolvovat periodická školení se zavádí i zmocnění orgánům státní správy myslivosti vést evidenci těchto osvědčení. K odst. 9 Doplňuje se zmocnění k přenesení organizování školení na vysoké školy.
K bodům 51 a 54 (k § 35 odst. 5 a 7)
Úprava oprávnění mysliveckého hospodáře. Oprávnění usmrcovat zvířata v přírodě nežádoucí, tj. i zavlečené druhy jako mýval severní, psík mývalovitý, norek americký a nutrie říční, je vhodné ponechat nejen na myslivecké stráži, ale dát toto oprávnění i mysliveckému hospodáři. Tato úprava byla obsažena v původním textu zákona, ale novelou provedenou zákonem č. 59/2003 Sb. bylo toto oprávnění z oprávnění mysliveckého hospodáře vyňato. Ukládá se možnost převádět oprávnění mysliveckého hospodáře prokazatelným způsobem z důvodu případné kontroly. V důsledku změny číslování odstavců se rovněž mění vnitřní odkaz.
K bodu 52 (k § 35 odst. 6 písm. f)
Úprava textu s platnou terminologií.
K bodu 56 (k § 35 odst. 10)
Rozšiřuje se zmocnění k vydání vyhlášky Ministerstva zemědělství o stanovení obsahu odborného školení podle odst. 1 písm. j) pro myslivecké hospodáře.
K bodu 57 (k § 36)
Jde o upřesnění toho, že stanovení termínu sčítání zvěře není rozhodnutím ve smyslu správního řádu. Povinnost provést sčítání zvěře vyplývá přímo ze zákona a stanovení termínu jeho provedení je jen upřesněním povinnosti, ale nikoliv jejím založením. Z tohoto důvodu se zpřesňuje ustanovení zákona tak, aby byly vyloučeny pochybnosti o formě stanovení termínu sčítání zvěře a výslovně tak bylo vyloučeno správní řízení podle části druhé a třetí správního řádu.
V souvislosti se změnou plánu mysliveckého hospodaření se ukládá povinnost uživateli honitby zpracovat podklady plánu, nikoliv plán. Poklady k plánu budou následně při stanovení plánu orgánem státní správy myslivosti. Při zpracování se bude vycházet nejen z jednorázových sčítání zvěře, ale i z celoročního sledování výskytu zvěře v honitbě tak, aby byly co nejvíce korigovány výkyvy ve výskytu zvěře v honitbě.
Zakotvuje se kompetence orgánu státní správy myslivosti stanovovat plán z moci úřední. Uvedené se ukazuje jako nezbytné z důvodu možnosti uložit lov spárkaté zvěře v dostatečném počtu v dané honitbě, a to bez nutnosti uvedený plán měnit podle § 37 a 39 zákona. Aby nenastala situace, kdy by nemohl uživatel honitby hospodařit z důvodu absence stanoveného plánu mysliveckého hospodaření, je přímo zákonem odejmut odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí o stanovení plánu.
Odstraňuje se nadbytečná povinnost předchozího vyjádření orgánu státní správy myslivosti. Zpřesnění výčtu zvěře odstraňuje spory o tom, zda věková hranice jednoho roku se vztahuje i na samičí zvěř a zda lov starší samčí zvěře je povolen bez jakéhokoliv omezení. Plán mysliveckého hospodaření v honitbě část Plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou se bude nově zpracovávat povinně i pro ty druhy zvěře, pro které se v honitbě nestanovují minimální a normované stavy, ale v honitbě se loví – nyní prostřednictvím ustanovení § 39. Praxe ukázala, že v některých honitbách je toto ustanovení záměrně zneužíváno z důvodu možnosti vyhnout se postihu za neplnění plánu chovu a lovu pro daný druh zvěře. Jako nastavovací kontrolní hodnota byl zvolen počet pěti kusů daného druhu zvěře. Za tímto účelem pro nenormovanou zvěř bude vyplňován řádek Návrh plánu lovu (J).
K bodu 58 (k § 37)
K odst. 1 Jedná se o zpřesnění a vymezení toho, co se považuje za změny plánu mysliveckého hospodaření.
K odst. 2 Nastavují se kritéria hodnocení splnění plánu lovu spárkaté zvěře. S ohledem na to, že prakticky na celém území republiky je u spárkaté zvěře nevhodný poměr pohlaví ve prospěch samičí zvěře, je možné nahradit splnění plánu namísto ulovení samců samicemi nebo mláďaty.
K odst. 3 Uznávají se ty kusy prasete divokého, které lze doložit protokolem o provedeném vyšetření na přítomnost svalovce spolu s odevzdaným pírkem (ocasem). Současně může ministerstvo vyhláškou určit markanty i pro jiné druhy spárkaté zvěře v případě, že to bude nutné. Odevzdání těchto markantů orgánu státní správy myslivosti pak bude obdobně jako u prasete divokého podmínkou pro uznání uloveného kusu zvěře z hlediska plnění plánu lovu.
K odst. 4 V tomto ustanovení se stanovuje kritérium hodnocení splnění plánu lovu.
K odst. 5 Nalezený kus uhynulé zvěře bude možné zahrnout do plnění plánu lovu v případě, že to bude prokazatelně doložitelné. Toto opatření bude předcházet možnému klamavému vykazování úhynů a spotřebovaných plomb za účelem plnění plánu lovu.
K bodu 59 (k § 38 odst. 2)
Jde o zpřesnění textu, že se jedná o obecní úřady s rozšířenou působností.
K bodu 60 (k nadpisu § 40)
Jedná se o zpřesnění nadpisu vzhledem k obsahu příslušného paragrafu.
K bodu 61 (k § 40)
Vypouští se lov poraněné zvěře z toho důvodu, že je upraven v dalších odstavcích.
K bodu 62 (k § 40 odst. 2 a 3)
Na základě poznatků z praxe je umožněno pověřit lovem na nehonebních pozemcích i jiné osoby než sousední uživatele honitby v případě, že tito neprovádí lov. Pokud nedochází k naplnění pověření lovem na nehonebních pozemcích, může to mít negativní vliv na hospodaření v sousední honitbě, nebo v případě intravilánů obcí, i na bezpečnost či zdraví občanů. Uvedené se týká i usmrcování živočichů, kteří nejsou zvěří. V návaznosti na vložení nového odstavce dochází k přečíslování původního odstavce 2.
K bodu 63 (k § 41 odst. 2)
Doplňuje se vysvětlení, že u živočichů a zvěře, kterou nelze obhospodařovat lovem, se dobou lovu rozumí časový rozsah výjimky (odchylného postupu) udělené orgánem ochrany přírody podle § 5 a 56 zákona o ochraně přírody a krajiny.
K bodu 64 (k § 42 odst. 1)
Zpřesňují se pojmy vázané k době lovu.
K bodu 65 (k § 42 odst. 3 a 4)
K odst. 3 V důsledku lokálních podmínek se zavádí výjimka z doby lovu k lovu samičí zvěře a mláďat v případech, kdy to vyžaduje zájem zemědělské či lesní výroby, ochrany přírody nebo zájem mysliveckého hospodaření. S ohledem na to, že se jedná o významný zásah, který může mít zásadní vliv na chov zvěře, je tato pravomoc vyhrazena krajským úřadům.
K odst. 4 Pro zvýšení bezpečnosti se zakotvuje povinnost nosit reflexní prvek na oděvu při společných lovech na spárkatou zvěř. Výjimkou jsou sokolníci, u kterých nehrozí ohrožení střelnou zbraní.
K bodům 66 až 69 (k § 43)
Při zachování původního významu tohoto odstavce dochází pouze k úpravě a zpřesnění výrazů, kdy ve vztahu ke spárkaté zvěři je využit termín „dosled“ a k drobné zvěři termín „dohledávka“. Oba termíny jsou běžně používány a jsou součástí myslivecké mluvy, která tvoří část nehmotného kulturního dědictví české myslivosti.
K bodu 70 (k § 44 odst. 1)
Mění se požadavky na loveckého psa v tom smyslu, že nemusí jít jen o psa plemene uznaného Mezinárodní kynologickou organizací (FCI), ale o psa s průkazem původu uznávaným Mezinárodní kynologickou organizací (FCI). Uvedené umožní užití plemen psů, které podle dosavadní právní úpravy jako lovecké psy užívat nelze.
K bodu 71 k § 45 odst. 1 písm. d)
Lov na výrovkách za užití živé sovy není možný z toho důvodu, že by se jednalo o týrání zvířete (zvěře). Lov na výrovkách za užití neživé návnady je však možný a z hlediska tlumení zejména straky obecné i žádoucí. Z uvedeného důvodu se tento způsob lovu povoluje.
K bodu 72 k § 45 odst. 1 písm. k)
Terminologie zákona o myslivosti ohledně zbraní se dává do souladu s terminologií užívanou v zákoně č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 73 k § 45 odst. 1 písm. p)
Změna pojmu ze „střílet“ na „lovit“ je zakotvena z toho důvodu, že zvěř je možné na hnízdech nejen střílet, ale i odchytávat či lovit loveckým dravcem, proto pojem „střílet“ nezohledňoval všechny nežádoucí (tj. zakázané) způsoby lovu.
K bodu 74 k § 45 odst. 1 písm. s)
Dohodnou-li se uživatelé sousedních honiteb na možnosti lovit na čekané do vzdálenosti nižší než 100 m od hranic sousedních honiteb nebo na zrušení dalších zákazů uvedených v odstavci 1 písm. s), není důvod, proč tomu bránit. V tomto případě jsou uživatelé sousedních honiteb povinni tuto dohodu uzavřít písemně a jedno vyhotovení předat orgánu státní správy myslivosti. Za současného právního stavu totiž existují v některých lokalitách enklávy při hranicích honiteb široké 400 m, ve kterých nelze lovit. Zvěř tyto lokality rozpozná a využívá je jako úkrytu, což znesnadňuje regulaci jejich početních stavů.
K bodu 75 k § 45 odst. 1 písm. t)
Z důvodu bezpečnosti osob je zakotvena možnost použít k lovu zvěře v odchytových zařízeních kulovou nebo kombinovanou zbraň s úsťovou energií střely nejméně 600 J, což podstatně snižuje riziko poranění nebo usmrcení osob nebo jiných jedinců zvěře v odchytových zařízeních. Povolení nižšího výkonu střely je zde umožněno tím, že k usmrcování v odchytových zařízeních dochází na krátké vzdálenosti.
K bodu 76 k § 45 odst. 1 písm. u)
Záměna slova „lovit“ za slovo „střílet“ je nezbytná pro výrazné ujasnění statutu sokolnického lovu srnčí zvěře při lovu s loveckým dravcem. V současné době se na sokolnictví a lov s dravcem nahlíží jako na lov individuální, a to i v případě lovu na sokolnickém setkání, které lze brát jako společný lov. Je to však založeno především na výkladu historického lovu s dravcem, kdy je vždy loveno pouze s jedním dravcem (na zvěř se vypouští pouze jeden dravec) a ostatní účastníci lovu pouze přihlížejí. Terminologicky je rovněž upřesněn název siky japonského v souladu s vymezením pojmů v § 2 zákona.
S ohledem na nutnost účinné regulace spárkaté zvěře se rozšiřuje možnost lovu na společném lovu o dospělé kusy prasete divokého, muflonek a muflončat, daněl a daňčat. Navrhovaná úprava tak umožní společný lov (naháňka, nátlačka) prasete divokého bez ohledu na věk a pohlaví.
K bodu 77 k § 45 odst. 1 písm. v)
Vymezení podmínek lovu je vztaženo k orebici rudé, nikoliv k orebici horské – odůvodnění viz výše k novelizačnímu bodu 4. Upřesňuje se, že uvedené druhy drobné zvěře lze lovit zbraní brokovou a kombinovanou za použití brokových nábojů.
K bodu 78 k § 45 odst. 1 písm. w)
Odstraňuje se nesprávný pojem „olověné brokové náboje“ a nahrazuje se pojmem „náboje s olověnými broky“. Náboje se z olova nevyrábějí a z hlediska ochrany mokřadů jde o zabránění vzniku zátěže prostředí těžkými kovy.
K bodu 79 (k § 45 odst. 2)
Vzhledem k tomu, že v návrhu novely je rozšířena možnost redukce početních stavů samičí zvěře a mláďat v návaznosti na plnění plánu lovu, tj. substituce za samčí zvěř, není třeba využívat ustanovení v § 45 pro splnění plánu lovu.
K bodu 80 (k § 45 odst. 3)
Stanovují se bližší podmínky, za kterých lze snížit vzdálenost od hranice honiteb zakotvená v § 45 odst. 1 písm. s) ze stanovených 100 m. Podmínkou je zde písemné uzavření dohody sousedních uživatelů honiteb a předání jednoho vyhotovení orgánu státní správy myslivosti, aby tak mohla být zajištěna kontrola uvedeného ustanovení zákona. Další odůvodnění viz výše ke změně provedené v § 45 odst. 1 písm. s).
K bodu 81 (k § 46 odst. 2)
Zpřesňuje se, kdy se vystavuje povolenka k lovu, resp. kdy je nahrazena seznamem osob.
K bodu 82 (k § 46 odst. 3)
Uvedené druhy živočichů nejsou zvěří, v přírodě se nekontrolovatelně rozšiřují a narušují přirozenou rovnováhu ekosystému a mohou být i nositeli chorob přenosných na člověka (například vztekliny). Významným způsobem se podílejí na snižování počtu drobné zvěře, jakož i zpěvného ptactva a dalších volně žijících živočichů. Navrhuje se tedy možnost jejich usmrcování rozšířit na mysliveckého hospodáře, ale i na osoby, kterým toto bude umožněno na základě vystavené povolenky k lovu.
K bodu 83 k § 47 odst. 3 písm. c)
Rozšiřuje se výčet škol, u kterých se složení zkoušky z myslivosti považuje za splnění podmínky odborné kvalifikace pro vydání loveckého lístku. Obsahem rozšíření jsou vyšší odborné školy.
K bodům 84 a 85 (k § 47 odst. 4)
Současně se v návaznosti na změny § 12 odst. 4 upřesňuje, že se k uloženým sankcím za přestupky na úseku myslivosti podle tohoto nebo podle zvláštního zákona a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 3 roky. Rovněž se rozšiřuje ověření bezúhonnosti o výpis z Registru přestupků.
K bodu 86 (k § 47 odst. 5)
Z důvodu procesní mezery v současné právní úpravě se zakotvuje, že po uplynutí doby, na kterou byl lovecký lístek odebrán, nelze vrátit lovecký lístek osobě, která nesplňuje podmínky pro jeho vydání stanovené v § 47 odstavci 1 až 4, kde jsou zakotveny podmínky pro vydání loveckého lístku.
K bodu 87 (k § 50 odst. 2)
Nově se zavádí povinnost předkládat spolu se vzorkem na vyšetření přítomnosti svalovce též pírko (ocas). Toto opatřením by mělo zabránit tomu, aby z jednoho uloveného kusu bylo odebráno a předloženo k vyšetření více vzorků (například z důvodu fiktivního naplnění plánu lovu, protože na žádance o vyšetření bylo u každého vzorku jiné číslo plomby, což v konečném důsledku ovlivnilo i mysliveckou statistiku).
K bodu 88 (k § 54 odst. 1)
Nehradí se škody způsobené zvěří v případě, že uživatel honitby neporušil zákonem jemu uložené povinnosti. Není možné požadovat po uživateli honitby úhradu škod za předpokladu, že dodržel své povinnosti (tj. např. plní plán chovu a lovu) či zvěř se v honitbě běžně nevyskytuje (například divoké husy, které migrují a v honitbě se již několik let nevyskytovaly).
K bodu 89 (k § 54 odst. 2)
Nově se zavádí nutnost dělení ploch osetých jednou plodinou a to tak, že souvislá výměra jedné plodiny v rámci souvislé plochy pozemků může být v maximální výměře 30 ha a pak musí následovat předělení v podobě pásu o šíři minimálně 12 m s plodinou usnadňující lov spárkaté zvěře. Cílem této úpravy je umožnění uživatelům honiteb efektivněji se podílet na zabránění škod zvěří na zemědělských plodinách a pozemcích. Zároveň i hospodařící subjekt se tímto krokem bude podílet na ochraně pěstovaných plodin. Současně se tak zrovnoprávní vztah hospodařícího subjektu a uživatele honitby.
Zmenšení monokulturních polních celků má celou řadu dalších pozitiv, a to například zamezení eroze orné půdy, a tím odnosu nejhodnotnější části půdy, tj. ornice; dále omezení životního prostoru v podobě klidových a potravních zón pro prase divoké; dále zvýšení členitosti krajiny a její průchodnosti pro volně žijící živočichy atd.
Navrhovaná úprava by měla korespondovat s nově zaváděnou dotační politikou v rámci greeningu, agroenvironmentálních opatření apod. navrhované ustanovení vychází z praxí ověřeného faktu, že pěstování monokultur na velkých plochách, a to zejména řepky a kukuřice, prakticky znemožňuje regulaci stavů spárkaté zvěře lovem. Za této situace tedy nelze spravedlivě požadovat náhradu škod zvěří po uživateli honitby, který je nemůže významně ovlivnit.
K bodům 90 a 91 (k § 56)
Upravuje se procesní postup uplatnění náhrady škody a její úhrady. V nově stanovených pravidlech jsou zohledněny podmínky, za kterých je možno se úhrady náhrady škody domáhat soudní cestou.
K bodu 92 (k § 57 odst. 7)
Zavádí se kvalifikační předpoklad pro úředníky územně samosprávných celků vykonávající státní správu myslivosti v přenesené působnosti na obecních úřadech obcí s přenesenou působností a krajských úřadech. Tímto předpokladem je, aby tito úředníci složili zkoušku pro myslivecké hospodáře.
Uvedený kvalifikační požadavek je adekvátní, protože úředníci vykonávají mimo jiné dozor nad uživateli honiteb, kteří jsou držiteli loveckého lístku a nad mysliveckými hospodáři, kteří mají vzdělání nebo zkoušky požadované pro ustavení mysliveckým hospodářem. Zkušenosti z praxe svědčí o tom, že osoba bez této kvalifikace není schopna řádným způsobem státní správu myslivosti v přenesené působnosti vykonávat.
K bodu 93 k § 58 odst. 2 písm. g)
Kompetenční ustanovení vymezující kompetence Ministerstva zemědělství je nutno upravit s ohledem na změny provedené v § 6 odst. 2 zákona.
K bodu 94 k § 58 odst. 2 písm. o)
V důsledku změny § 35 odst. 1 písm. j) a § 35 odst. 9 zákona je nutno změnit v souvislosti s povinným školením pro myslivecké hospodáře i změnu kompetencí Ministerstva zemědělství.
K bodům 95, 96, 97, 98, 102 a 103 (k § 59, § 59 odst. 1 a 2a § 61 odst. 2)
Jde o zpřesnění terminologie, výkon státní správy myslivosti v přenesené působnosti vykonávají krajské úřady případně obecní úřady obcí s rozšířenou působností, nikoliv kraje resp. obce.
K bodu 99 k § 59 odst. 1 písm. d)
Krajským úřadům je svěřena kompetence prohlašovat pozemky za nehonební podle § 17 odst. 2 zákona o myslivosti, ale již není stanovena kompetence, kdo prohlašuje nehonební pozemky zpět za honební. V současnosti proto o prohlášení nehonebního pozemku za honební rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, protože jeho kompetence je v § 60 stanovena jako kompetence zbytková, tj. rozhoduje ve všech případech, kdy není stanovena kompetence jiného orgánu státní správy myslivosti. Uvedený stav je však krajně nežádoucí a změna tak přesouvá kompetenci zpětně prohlásit pozemek za honební na krajský úřad.
K bodu 100 k § 59 odst. 1 písm. e)
V návaznosti na možnost udělit výjimku ze stanovené doby lovu zakotvené v § 42 odst. 3 je třeba doplnit tuto kompetenci příslušnému orgánu státní správy myslivosti, tedy krajskému úřadu.
K bodu 101 (k § 60)
Podle stávajícího znění § 61 odst. 3 zákona jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností patrně vyloučeny z možnosti ukládat opatření k odstranění jimi zjištěných nedostatků. Proto je navržena změna, kdy jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností k ukládání opatření výslovně zmocněny, aby byly odstraněny dosavadní výkladové pochybnosti. Kompetence vykonávat dozor nad dodržováním zákona je tak výslovně svěřena nejen krajským úřadům, ale i obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, které jsou orgány státní správy myslivosti prvního stupně, a tudíž je žádoucí, aby se svou místní znalostí dozorovaly a ukládaly opatření podle zákona.
K bodu 104 (k § 62 odst. 1)
Stávající znění zákona umožňuje podporovat vybrané činnosti mysliveckého hospodaření podle jeho části sedmé „Státní správa myslivosti“, kterou tvoří vymezení orgánů státní správy myslivosti, dozoru v myslivosti a podporu mysliveckého hospodaření a spolkové myslivosti. Změna umožňuje podporovat myslivecké hospodaření podle celého zákona o myslivosti, čímž napravuje terminologickou chybu.
K bodu 105 k § 62 odst. 1 písm. i)
V souvislosti s narůstajícím početním stavem vybraných druhů zvěře, zvláště pak prasete divokého, a současně omezenými možnostmi aktivních myslivců v méně přehledné zemědělské krajině, která neusnadňuje klasický lov, je snaha zavádět do praxe efektivnější způsoby redukce početních stavů zvěře. Jedním z takových nástrojů jsou např. stacionární a mobilní odchytová zařízení na prase divoké. S účinným lovem prasete divokého bude snižován jeho početní stav, a tím i škody zvěří na zemědělských plodinách a lesních kulturách. Dalším takovýmto zařízením je výroba a instalace umělé nory lišky obecné, které též pomáhá ke snižování predačního tlaku v přírodě.
Již nyní je na pořízení a instalaci nebo výrobu a instalaci poskytován finanční příspěvek podle nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a vybrané myslivecké činnosti, ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 106 k § 62 odst. 5
Jedná se o legislativně technickou úpravu ve vztahu k § 33.
K bodu 107 k § 63 a 64
Zákon o myslivosti byl přijat v roce 2001 a tomu odpovídá i úprava správních deliktů, jež neodpovídá současnému standardu. Z tohoto důvodu je nezbytné sankční ustanovení komplexně upravit. Rovněž zákonem dosud stanovenou maximální výši pokut už nyní nelze považovat za přiměřenou ani s ohledem na funkci výchovnou nebo trestu.
Současně je založena sankční odpovědnost v souvislosti s některými nově zaváděnými povinnostmi, například v souvislosti se zavedením regulace přikrmování a vnadění zvěře v § 3 odst. 3. Celá úprava těchto přestupků je provedena v návaznosti na zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
S ohledem na zavedení správního trestu za nesplnění plánu lovu spárkaté zvěře je tento trest za překročení normovaných stavů zvěře nadbytečný. Normované stavy zvěře jsou toliko orientační a jejich prokázání v praxi je značně náročné. Proto se tento trest za jejich nedodržení zrušuje.
Pouze ve výjimečných případech s ohledem na to, že mohou nastat v honitbě výjimečné podmínky v důsledku např. sucha, povodní atp. zavádí se liberační důvod, tj. dává se možnost orgánu státní správy myslivosti považovat plán lovu za splněný, pokud je splněn alespoň ze 70 %. Je zde tak zohledněno, že myslivost je vykonávána v přírodě, kde mohou nastat mimořádné situace.
K bodu 108 a 109 (k § 64a)
Provedena změna § 64a obsaženém ve sněmovním tisku č. 929 tak, aby odpovídala praxi dle předkladatele a zároveň upraven v odstavci 1 odkaz na správná ustanovení § 63 a 64.
K bodu 110 (k § 65)
Ustanovení o použití správního řádu je jako nadbytečné bez náhrady vypuštěno. Působnost správního řádu vyplývá z jeho § 1.
K bodu 111 (k § 66)
Vzhledem ke změnám provedeným v textu zákona se upravuje výčet odstavců a doplňuje se dosud chybějící značka „§“ před číslem 40.
K bodu 112 (k § 68)
Vzhledem ke změnám provedeným v textu zákona se upravuje se výčet zmocňovacích ustanovení, současně se doplňuje nové zmocnění k vydání vyhlášek podle § 37 odst. 3.
K čl. II (k Přechodným ustanovením)
Většina stávajících smluv o nájmu honiteb byla uzavřena v průběhu roku 2013. V souladu s ustanovením § 33 odst. 1 zákona o myslivosti byly tyto smlouvy uzavřeny na dobu 10 let, tedy do roku 2023. S ohledem na to, že navržené změny obsahu smluv (zapracování výpovědních důvodů aj.) je nutné aplikovat co nejdříve, a to ve všech případech, je navržena povinnosti uzavřít dodatek ke smlouvám uzavřeným před účinností novely ve lhůtě jednoho roku, která je přiměřená. Pokud nedojde k uzavření dodatku v uvedené lhůtě, zanikne smlouva k 31. 3. následujícího roku, tedy ke konci hospodářského roku. Uvedený následek spočívající v pozbytí účinnosti smlouvy lze považovat za dostatečnou motivaci k uzavření dodatku smlouvy.
V návaznosti na změny zakotvené v § 35 odst. 1 písm. j) a § 57 odst. 7 je nutné stanovit přechodné období, do kdy mají myslivečtí hospodáři a územní samosprávné celky v přenesené působnosti splnit nově zakotvené zákonné podmínky.
Pro absolvování odborného školení mysliveckých hospodářů a pro splnění podmínek kvalifikace pro úředníky územně samosprávných celků k zajištění výkonu přenesené působnosti na úseku myslivosti se stanovuje jako přiměřená lhůta 3 roky.
Upravuje se i přechodné období pro uživatele honitby, a sice u povinnosti požádat o souhlas vlastníka pozemku v případě povinnosti zřídit dočasné nebo trvalé remízky podle § 11 odst. 1.
K čl. III
Navrhuje se v návaznosti na zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a tisk č. 929 účinnost k 1. lednu 2018.
V Praze dne 22. března 2017
Předseda vlády:
Mgr. Bohuslav S o b o t k a v. r.
Ministr zemědělství:
Ing. Marian J u r e č k a v. r.