N.z. o regulaci prostituce

K části první

K § 1

Předmětem úpravy zákona jsou podmínky provozování prostituce, tedy vymezení podmínek, za kterých lze nabízet a vykonávat prostituci, jakož i vymezení podmínek pro provozování zařízení, v němž může být prostituce provozována, a prostoru, který je podle rozhodnutí stavebního úřadu určen k bydlení, k provozování prostituce. Zákon zároveň stanoví kontrolu nad dodržováním povinností jím stanovených včetně sankcí za jejich porušení. Ustanovení dále stanoví, že zákon upravuje některá ustanovení o smlouvách o poskytování sexuálních služeb, ve kterých nalezneme upraveny soukromoprávní aspekty provozování prostituce.

K § 2

Ustanovení vymezuje základní pojmy pro účely zákona o regulaci prostituce. V prvé řadě zákon vymezuje pojem provozování prostituce. Návrh definuje provozování prostituce jako dobrovolné poskytování sexuálních služeb včetně jejich nabízení za úplatu fyzickou osobou směřujících k uspokojování sexuálních potřeb, pokud splňuje znaky podnikání.

Atribut dobrovolnosti je užitý pro odlišení od provozování prostituce nedobrovolné, jejíž potírání je jedním z nosných cílů zákona. Uspokojování sexuálních potřeb bez bezprostředního fyzického kontaktu je spojeno s určitými zdravotními riziky (přenos nemocí sexuálními pomůckami nebo tělesnými tekutinami), upouští se pro účely vymezení prostituce od znaku bezprostředního fyzického kontaktu při uspokojování sexuálních potřeb. Dle navrhované definice pod pojem prostituce spadá jak úplatné poskytování sexuálních služeb, u kterých dochází k fyzickému kontaktu (soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží jako je např. orální sex, anální sex, digitální penetrace, jakož i pohlavní styk provedený způsobem nesrovnatelným se souloží, např. osahávání pohlavních orgánů, tzv. erotické masáže), tak i sexuálních služeb, u nichž k bezprostřednímu fyzickému kontaktu nedochází (např. sebeukájení k uspokojení pohlavního pudu jiného, onanie, vzájemná onanie, používání předmětů sloužících jako náhražka mužských nebo ženských pohlavních orgánů), směřují- li tyto služby bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb (ustanovení se tak nevztahuje např. na provozování strip tance u tyče). Za provozování prostituce se vzhledem k zcela odlišnému charakteru činnosti nepovažuje poskytování sexuálních služeb prostřednictvím sítě elektronických komunikací a jejich nabízení.

K odlišení jednorázových či náhodných případů poskytnutí sexuální služby za úplatu od prostituce, kterou zákon reguluje, je definice prostituce doplněna o další pojmový znak, kterým je podnikání. Účelem zákona je totiž postihovat opakované úplatné poskytování sexuálních služeb, které má charakter podnikání.

Nabízení prostituce osobou, která ji má vykonávat, není považováno za samostatnou činnost, nýbrž je spolu s výkonem prostituce chápáno jako provozování prostituce. Povinnosti provozovatele vztahující se k nabízení prostituce provozované v zařízení k provozování prostituce jsou upraveny v ustanovení § 24 písm. g) tohoto zákona.

Ustanovení v obecné rovině definuje zařízení k poskytování prostituce jako samostatnou stavbu nebo její část, určenou kolaudačním souhlasem podle stavebního zákona k provozování prostituce.

K § 3

Provozování prostituce, provozování zařízení k provozování prostituce a provozování prostoru je možné jen za podmínek stanovených tímto zákonem a spolu s provozování prostituce v prostorách určených k bydlení bude podnikáním dle § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (od 1. 1. 2014 dle § 420 až 422 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), tedy podnikáním podle zvláštního předpisu na základě jiného než živnostenského oprávnění. Předmětem regulace je takové provozování, které vykazuje základní atributy podnikání podle § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. Navrhovaná právní úprava nepostihuje jednorázové případy provozování či nabízení prostituce osob bez oprávnění k provozování prostituce.

K § 4

Provozování prostituce (tj. výkon prostituce, jakož i její nabízení) a její využívání je na veřejných prostranstvích a místech z těchto prostranství viditelných zakázáno. Neumožňuje se tak provozování prostituce na jakémkoliv veřejném prostranství, a to ani rozhodnutím orgánu obce.

K § 5

Podmínka bezúhonnosti představuje podle tohoto zákona jeden ze základních zákonných předpokladů pro udělení oprávnění k provozování prostituce a povolení k provozování zařízení k provozování prostituce. Pro účely oprávnění k provozování prostituce se bude podmínka bezúhonnosti zkoumat u fyzické osoby, která o oprávnění žádá, a dále pro účely udělení povolení k provozování zařízení u provozovatele, který je fyzickou osobou, provozovatele, který je právnickou osobou a fyzické osoby pověřené vedením zařízení k provozování prostituce.

Bezúhonnost je pro účely zákona o regulaci prostituce konstruována dvojím způsobem, a to ve vztahu k úmyslným trestným činům spáchaným v souvislosti s podnikání nebo předmětem podnikání – obdobně jako v ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a taxativním výčtem úmyslných trestných činů, kterých spáchání splnění podmínky vylučuje. Smyslem takto stanovené podmínky bezúhonnosti je zahrnout do systému navrhované právní úpravy co nejširší počet osob při současném respektování zásady ochrany práv jiných osob a ochrany důležitých zájmů společnosti. Vzhledem k účelu ustanovení bylo do výčtu zařazeno pouze devět úmyslných trestných činů, jejichž objekty jsou výkonem prostituce nejvíce ohrožené, a to zájem na ochraně života, zdraví, svobody rozhodování v sexuální oblasti a mravního vývoje osob, zejména pak dětí.

Podmínka bezúhonnosti je stanovena jednak společně pro fyzické a právnické osoby, jednak samostatně pro fyzické osoby. Toto členění reflektuje skutečnost, že i po zavedení trestní odpovědnosti právnických osob zákonem č. 418/2011 Sb., se některých trestných činů může i nadále dopustit pouze fyzická osoba.

K § 6

Ustanovení stanoví, jakým způsobem se prokazuje bezúhonnost dle ustanovení § 5 zákona včetně prokazování bezúhonnosti u zahraničních fyzických osob.

Obecní úřad obce s rozšířenou působnosti si pak může od soudu vyžádat opis pravomocného rozhodnutí pro posouzení bezúhonnost, např. došlo-li ke spáchání trestného činu v souvislosti s podnikáním nebo s předmětem podnikání.

K § 7

Prostituci bude moci provozovat pouze fyzická osoba splňující zákonem vymezené podmínky. Osobami oprávněnými k provozování prostituce jsou z povahy věci pouze osoby, které jsou osobami fyzickými a které zároveň mají oprávnění k provozování prostituce. Tyto fyzické osoby prokazují zdravotní způsobilost lékařským posudkem vydaným na základě zjištění zdravotního stavu. Ustanovení vychází z rozlišování mezi poskytovatelem zdravotních služeb (fyzickou nebo právnickou osobou, která splní podmínky pro poskytování zdravotních služeb a získá oprávnění k jejich poskytování a poskytuje zdravotní služby vlastním jménem a na vlastní odpovědnost - § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách), který dle § 42 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách vydává lékařský posudek, a posuzujícím lékařem, který v rámci své odbornosti všeobecné praktické lékařství posuzuje zdravotní způsobilost. Platí, že vydavatelem lékařského posudku je registrující poskytovatel na základě posouzení zdravotní způsobilosti posuzujícím lékařem, ke kterému jsou žadatel nebo osoba oprávněná k provozování prostituce registrováni; zákon předjímá i situace, kdy žadatel nebo osoba oprávněná k provozování prostituce žádného registrujícího poskytovatele nemá. Potvrzením umožňujícím provozování prostituce se rozumí průkaz, který má povahu veřejné listiny. Bez potvrzení o zdravotní způsobilosti nebo bez splnění kterékoliv z podmínek podmiňujících provozování prostituce nelze tuto činnost vykonávat.

Prostituci v žádném případě nelze vykonávat v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu či dokonce prostřednictvím jiných osob. Provozování prostituce je posuzováno jako podnikání. Jedná se tak o podnikatelskou činnost. Tedy, vztahy mezi osobou vykonávající prostituci a dalšími podnikatelskými subjekty, např. provozovatelem zařízení k provozování prostituce, se řídí dle povahy subjektu občanskoprávními nebo obchodněprávními předpisy.

K § 8

Fyzická osoba, která má zájem provozovat prostituci, musí dle zákona požádat o vydání oprávnění k provozování prostituce, o kterém rozhoduje na základě podané žádosti obecní úřad obce s rozšířenou působností, na kterém byla žádost podána. Oprávnění je vydáno pouze fyzické osobě starší 18 let, která musí být plně svéprávná, musí naplnit podmínku bezúhonnosti dle ustanovení § 5 tohoto zákona, musí prokázat zdravotní způsobilost dle ustanovení § 7 tohoto zákona a musí být účastníkem zdravotního pojištění. Za účastníka zdravotního pojištění se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která je účastníkem veřejného zdravotního pojištění dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, jakož i osoba pojištěná v rámci cestovního zdravotního pojištění dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Platnost vydaného oprávnění je na území celé České republiky, tudíž územní platnost oprávnění není limitována.

Ustanovení dále stanoví podmínky provozování prostituce na území České republiky pro zahraniční fyzickou osobu.

K § 9

Ustanovení definuje v obecné rovině zdravotní způsobilost. Prostituci je oprávněna vykonávat pouze osoba zdravotně způsobilá. Pro účely tohoto zákona je zdravotně způsobilá taková osoba, která není nemocna přenosným onemocněním stanoveným prováděcím právním předpisem. Seznam onemocnění, která vylučují zdravotní způsobilost, stanoví vzhledem k jeho detailnosti a specifičnosti prováděcí právní předpis. Definice zdravotní způsobilosti konstruovaná zákonem reflektuje skutečnost, že dle trestněprávní nauky tzv. pohlavně přenosné choroby nezahrnují virus HIV a nemoc AIDS; proto zákonná definice záměrně nehovoří v souvislosti se zdravotní způsobilostí o chorobách pohlavně přenosných, aby bylo zřejmé, že i virus HIV a nemoc AIDS vylučují zdravotní způsobilost žadatele či osoby oprávněné k provozování prostituce.

Zdravotní způsobilost k provozování prostituce se dokládá lékařským posudkem vydaným následně po zjištění zdravotního stavu osoby připravující se k provozování prostituce dle tohoto zákona posuzujícím lékařem.

K § 10

Návrh zákona v tomto ustanovení zakládá věcnou příslušnost stran podání žádost o oprávnění k provozování prostituce. Žádost lze podat na kterémkoliv úřadu obce s rozšířenou působností. Podáním žádosti pak žadatel stanoví místní příslušnost úřadu obce s rozšířenou působností i pro futuro.

Žádost musí kromě povinných údajů, kterými jsou jméno, příjmení, obsahovat také datum narození, trvalý pobyt, identifikační číslo, bylo- li přiděleno, místo podnikání, adresu pro doručování, pokud se liší od adresy místa podnikání, a státní občanství. Žadatel, který je občanem České republiky je povinen uvést také číslo občanského průkazu, rodné příjmení a místo narození.

Žadatel k žádosti připojí výpis z evidence Rejstříku trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem, pokud zahraniční fyzickou osobou. V případě, že daný stát takový doklad neposkytuje, fyzická osoba předloží čestné prohlášení o bezúhonnosti. Čestné prohlášení o bezúhonnosti musí být učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehož občanem fyzická osoba je, nebo čestné prohlášení učiněné před notářem nebo orgánem státu, ve kterém fyzická osoba měla poslední trvalý pobyt. Požadované doklady nesmí být starší než 3 měsíce.

Fyzická osoba žádající o udělení oprávnění k provozování prostituce doloží k žádosti také lékařský posudek o zdravotní způsobilosti splňující podmínky dle tohoto zákona, přičemž doklad nesmí být starší než 1 měsíc. Předloží také doklad o tom, že je účastníkem zdravotního pojištění, nebo úředně ověřenou kopii tohoto dokladu a doklad o zaplacení správního poplatku.

Fyzická osoba připojí k žádosti 2 stejné barevné fotografie v požadovaném formátu. Žadatel, který není občanem členského státu Evropské unie, je povinen při podání žádosti nebo na výzvu úřadu předložit vízum k pobytu nad 90 dnů vydaného za účelem podnikání nebo povolení k dlouhodobému pobytu. Úřad obce s rozšířenou působností vybírá za podání žádosti o udělení oprávnění k provozování prostituce správní poplatek dle přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“).

K § 11

V ustanovení tohoto paragrafu je upraven postup při rozhodování o žádosti o oprávnění k provozování prostituce, přičemž musí být splněny všechny zákonné podmínky, aby úřad obce s rozšířenou působností oprávnění k provozování prostituce vydal. Obsahuje- li žádost zákonné náležitosti a splňuje-li žadatel podmínky stanovené zákonem, správní orgán postupuje podle ustanovení § 151 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a místo písemného vyhotovení rozhodnutí vydává žadateli pouze doklad k provozování prostituce – oprávnění ve formě průkazu.

K § 12

Doba platnosti oprávnění k provozování prostituce je 1 rok ode dne, kdy byl průkaz k provozování prostituce vydán. Pokud provozovatel prostituce požádá úřad obce s rozšířenou působností o prodloužení doby platnosti průkazu a splní podmínky, doba platnosti průkazu k provozování prostituce se prodlouží o 1 rok, a to i opakovaně. Omezení doby platnosti oprávnění vyplývá ze specifického charakteru činnosti, jíž provozování prostituce je.

K § 13

Zákon v tomto ustanovení instaluje podmínky, na základě kterých se výkon oprávnění k provozování prostituce pozastavuje. Pokud fyzická osoba provozující prostituci naplňuje některou z podmínek uvedených v zákoně, které umožňují pozastavení výkonu oprávnění k provozování prostituce, toto oprávnění je pozastaveno.

K § 14

Ustanovení upravuje zánik oprávnění k provozování prostituce ze zákonných důvodů, kterými jsou příkladmo uplynutí doby platnosti oprávnění, smrt osoby oprávněné k provozování prostituce či ztráta bezúhonnosti osoby oprávněné k provozování prostituce.

V ustanovení je upraveno též zrušení oprávnění, a to jednak obligatorně ze zákonných důvodů, jednak na základě správního uvážení úřadu.

K § 15

Ustanovení upravuje náležitosti průkazu, kterým se projevuje oprávnění k provozování prostituce, včetně povinnosti osoby oprávněné k provozování prostituce převzít si jej osobně. Průkaz je koncipován jako čtyřstranný tiskopis. Vzor průkazu stanoví podzákonný právní předpis.

K § 16

Procesní ustanovení stanovící posuzování zdravotní způsobilosti osoby žádající o oprávnění nebo o prodloužení oprávnění k provozování prostituce navazuje na obecnou úpravu stran zdravotní způsobilosti v ustanovení § 7 a v jednotlivostech, konkrétně ve lhůtě pro vydání posudku, v procesních náležitostech jeho předání a zejména v možnosti přezkumu správnosti lékařského posudku odkazuje na zvláštní úpravu zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Zdravotní způsobilost je posuzována lékařem se způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství, ke kterému jsou v rámci registrujícího poskytovatele žadatel nebo osoba oprávněná k poskytování prostituce registrováni, popř. lékařem poskytujícím žadateli či osobě oprávněné k provozování prostituce obdobnou péči. Posuzující lékař je povinen pro účely posouzení zdravotní způsobilosti vždy žadatele nebo osobu oprávněnou k provozování prostituce odeslat na venerologické vyšetření a na další vyšetření, která ad hoc na základě zdravotnické dokumentace a aktuální stavu žadatele nebo osoby oprávněné k poskytování prostituce posuzující lékař vyhodnotí jako nezbytná k vyloučení onemocnění, která vylučují zdravotní způsobilost, na základě ustanovení § 9. Posuzující lékař je povinen založit závěry odborných vyšetření, která k posouzení zdravotní způsobilosti indikuje, do zdravotnické dokumentace vedené o žadateli nebo osobě oprávněné k provozování prostituce, a na jejím podkladě, zohledňující závěry specializovaných vyšetření a vlastní prohlídku rozhodnout o zdravotní způsobilosti žadatele nebo osoby oprávněné k provozování prostituce. V lékařském posudku o zdravotní způsobilosti k provozování prostituce poskytovatel uvede, zda žadatel nebo osoba oprávněná k provozování prostituce jsou nebo nejsou zdravotně způsobilí k výkonu prostituce. Postup při přezkumu správnosti lékařského posudku upravuje § 46 a násl. zákona o specifických zdravotních službách.

Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti není správním rozhodnutím o právech a

povinnostech účastníka, nepodléhá proto sám o sobě přezkumu ve správním soudnictví (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 3 Ads 73/2007). Vydání lékařského posudku a odborná vyšetření potřebná k prokázání zdravotní způsobilosti hradí žadatel nebo osoba oprávněná k provozování prostituce. Tyto výkony nejsou dle § 15 odst. 14 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, neboť se jedná o vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené v osobním zájmu a na žádost fyzických osob, jejichž cílem není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav žadatele nebo osoby oprávněné k provozování prostituce.

Žadatel nebo osoba oprávněná k provozování prostituce je povinna informovat posuzujícího lékaře o účelu, pro který posudek žádá, a vyšetřující specialisty o účelu požadovaných vyšetření. V případě, že posuzující lékař zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že držitel průkazu nesplňuje podmínky zdravotní způsobilosti, je poskytovatel povinen vydat nový posudek o zdravotní způsobilosti a bezodkladně jej předat osobě oprávněné k provozování prostituce. Osoba oprávněná k provozování prostituce se od okamžiku předání posudku o zdravotní nezpůsobilosti nepovažuje za zdravotně způsobilou k provozování prostituce; z toho důvodu je také povinna odevzdat neprodleně průkaz úřadu, který udělil oprávnění, příp. prodloužil jeho platnost. Úřad vydá osobě oprávněné k provozování prostituce průkaz až poté, co byla jiným lékařským posudkem stanovena zdravotní způsobilost osoby oprávněné k provozování prostituce.

V případě, že osoba oprávněná k provozování prostituce vyhledá služby jiného lékaře, který má důvodné podezření, že se jedná o osobu oprávněnou k provozování prostituce, která k tomu není zdravotně způsobilá, je tento lékař povinen tuto skutečnost ohlásit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Úřad, který obdržel od lékaře hlášení o tom, že osoba oprávněná k provozování prostituce není zdravotně způsobilá, o tomto neprodleně vyrozumí úřad, který dle centrálního registru udělil oprávnění, příp. prodloužil jeho platnost. Pokud osoba oprávněná k provozování prostituce nedodá na výzvu úřadu, který udělil oprávnění, příp. prodloužil jeho platnost nový lékařský posudek, hledí se na ni, jako by nebyla zdravotně způsobilá.

Osvědčení o zdravotní způsobilosti má dle tohoto ustanovení dvojí povahu. Pro udělení oprávnění či prodloužení platnosti oprávnění k provozování prostituce bude žadatel či osoba oprávněná k provozování prostituce povinna získat kladný lékařský posudek, v případě trvání zdravotní způsobilosti po dobu platnosti oprávnění se bude jednat o osvědčení poskytovatele otiskem razítka a podpisem posuzujícího lékaře v průkazu.

Cílem ustanovení je v co nejvyšší možné míře eliminovat zdravotní rizika plynoucí z provozování prostituce. Seznam přenosných onemocnění podle ustanovení § 9, které vylučují zdravotní způsobilost k provozování prostituce, stanoví prováděcí právní předpis. Ten také stanoví druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek.

K § 17

Ustanovení upravuje povinnosti osoby oprávněné k provozování prostituce vztahující se k provozování prostituce, zejména pak vymezuje místa, na kterých může osoba oprávněná k provozování prostituce provozovat prostituci. Takovými místy jsou na základě povolení úřadu zařízení k provozování prostituce a prostor, který osoba oprávněná k provozování prostituce je oprávněna užívat. Dalším místem, kde lze provozovat prostituci, pak je zařízení nebo prostor, který je zájemce o sexuální službu osoby oprávněné k provozování prostituce oprávněn užívat.

K § 18

Ustanovení určuje základní podmínky provozování zařízení k provozování prostituce. Provozovat zařízení může jak fyzická osoba s místem podnikání, tak právnická osoba se sídlem na území České republiky (úprava obdobná jako v ustanovení § 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů), a to pouze na základě povolení obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Vzhledem k potřebě ochrany veřejného pořádku, mravnosti a práv třetích osob je udělení povolení v diskreční pravomoci úřadu.

Provozovatel může provozovat jedno nebo více zařízení, každé však na základě samostatného povolení, přičemž pro každé zařízení musí v žádosti uvést fyzickou osobu pověřenou jeho vedením. Povolení úřad neudělí, nesplňuje-li provozovatel nebo pověřená osoba podmínku bezúhonnosti. Rozhodnutí úřadu předchází stanovisko rady obce, popř. zastupitelstva obce, pokud rada obce není volena, příslušného dle umístění zařízení k provozování prostituce.

K § 19

Ustanovení upravuje náležitosti, které musí žádost o povolení provozovat zařízení k provozování prostituce obsahovat, a to včetně dokladů, které musí žadatel k žádosti přiložit. Musí být doložen právní důvod pro užívání zařízení k provozování prostituce. Součástí žádosti je doklad prokazující, že zařízení k provozování prostituce splňuje podmínky stanovené prováděcím předpisem. Zařízení k provozování prostituce může zamýšlenému účelu sloužit jen v případě, že splňuje stavebně technické a hygienické podmínky. Doklad tak má charakter kolaudačního souhlasu podle ustanovení § 122 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (tento doklad však může být doložen až po udělení povolení s tím, že vykonatelnost povolení, tzn. možnost fakticky provozovat zařízení, se odkládá do doby předložení tohoto souhlasu). Souhlas bude vydáván k užívání zařízení určenému k provozování prostituce, nikoliv k provozování ubytovacího zařízení - hotel, motel apod.

Žádost je zpoplatněna dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

K § 20

Ustanovení upravuje možnost obce obecně závaznou vyhláškou určit místa a náležitosti provozování zařízení k provozování prostituce. Pokud obec tuto obecně závaznou vyhlášku nevydá, tak lze tato zařízení v obci provozovat při splnění podmínek stanovených tímto zákonem. V případě vydání obecně závazné vyhlášky a pří splnění podmínek vyplývajících z obecně závazné vyhlášky, úřad obce vydá povolení k provozu zařízení k provozování prostituce. Zároveň norma stanoví obligatorní důvody, kdy nelze povolení k provozu zařízení vydat.

K § 21

Ze zákona je doba platnosti povolení k provozování zařízení k provozování prostituce stanovena na 5 let. Po jejím uplynutí je možné požádat o její prodloužení. Doba platnosti povolení je omezena z důvodu, že během 5 let muže dojít ke změně postoje obce k provozování prostituce. Vzhledem k tomu, že se jedná o specifický druh podnikání, nebylo by vhodné vydávat povolení na dobu neurčitou, jako je tomu u většiny jiných vydávaných podnikatelských oprávnění. V rámci konzistence doby platnosti povolené na území celé České republiky lze vidět jako vhodnější úpravu neumožňující ponechat na správním uvážení orgánu obce délku platnosti povolení.

K § 22

Nastanou- li důvody uvedené v tomto ustanoveni zákona k pozastavení povolení k provozu zařízení k provozování prostituce, úřad obce s rozšířenou působností toto povolení pozastaví z obligatorních (odstavec první) nebo fakultativních důvodů (odstavec druhý). Činnost muže být pozastavena v případě, že osoba pověřená vedením zařízení není určena, nebo přestala svoji funkci vykonávat, nebo přestala splňovat podmínku bezúhonnosti dle tohoto zákona a úřad pozastaví provozování zařízení k provozování prostituce do doby, než držitel povolení určí jinou pověřenou osobu a tuto skutečnost oznámí úřadu. Pozastavení provozování zařízení k provozování prostituce lze nařídit i v případě, že je držitel povolení v prodlení se zaplacením místního poplatku ze zařízení k provozování prostituce a to do zaplacení místního poplatku s příslušenstvím z toho zařízení.

K § 23

Ustanovení upravuje zánik povolení k provozu zařízení k provozování prostituce ze zákonných důvodů, kterými jsou příkladmo uplynutí doby platnosti povolení, smrt držitele povolení, zánik právnické osoby, která byla držitelem povolení či rozhodnutím úřadu obce s rozšířenou působností.

Povolení muže zaniknout i na základě správního uvážení úřadu, pokud byla držiteli povolení uložena pokuta za správní delikt podle ustanovení § 40 odst. 2 tohoto zákona.

K § 24

Ustanovení tohoto paragrafu vymezuje povinnosti provozovatele zařízení k provozování prostituce. Katalog povinností vychází z premisy, že vzhledem na specifický předmět podnikání nese provozovatel zařízení odpovědnost nejenom za prostory zařízení a jejich provoz, ale i za dodržování zákona osobami provozujícími činnost v zařízení. Smyslem ustanovení je prevence vzniku rizik spojených s provozováním prostituce a zajištění efektivní kontroly dodržování zákona. Pro účely kontroly dodržování zákona prováděného orgány veřejné moci nese provozovatel, v případě, že sám neprovozuje zařízení k provozování prostituce, povinnost určit pověřenou osobu a zajistit její přítomnost v zařízení po celou provozní dobu, evidenční povinnost a povinnost řádně označit zařízení. Provozovatel je dále povinen zajistit, aby provoz zařízení neohrožoval veřejný pořádek a nevzbuzoval veřejné pohoršení.

Osoby vykonávající prostituci a provozovatelé zařízení jsou oprávněni v zařízení poskytované služby taky nabízet. Vzhledem na zvláštní charakter služeb jsou s ohledem na specifická rizika s nimi spojená stanoveny podmínky pro jejich nabízení. Provozovatel je povinen tyto podmínky dodržovat, přičemž zároveň odpovídá za jejich dodržování osobami provozujícími prostituci v tomto zařízení.

V zájmu ochrany mravního vývoje nesmí provozovatel umožnit vstup do zařízení osobám mladším 18 let, umožnit v tomto zařízení provozovat prostituci osobě bez platného průkazu nebo bez platného lékařského posudku o zdravotní způsobilosti a nabízet prostituci obsahem tiskovin, televizí nebo rozhlasem.

K § 25

Ustanovení upravuje provozování prostituce v prostorách určených k bydlení. Prostory určené k bydlení lze na základě splnění zákonných podmínek uvedených v odstavci 1 k provozování prostituce užívat pouze na základě povolení úřadu obce s rozšířenou působností.

Důvody svědčící pro zvolenou právní úpravu jsou ochrana mravnosti, soukromí a pokojného bydlení. Orgány obce budou rozhodovat na základě znalosti místních poměrů a konkrétních specifik místa, kde se prostory nacházejí.

K § 26

Ustanovení upravuje náležitosti, která musí žádost o povolení provozovat prostor obsahovat. Za podání žádosti o udělení povolení úřad obce s rozšířenou působností vybírá poplatek dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

K § 27

Rozhodování o žádosti o povolení provozovat prostor je upraveno obdobně jako rozhodování o žádosti o povolení provozovat zařízení k provozování prostituce.

K § 28

Platnost, pozastavení a zánik povolení k provozu prostoru se řídí ustanoveními o povolení k provozování zařízení k provozování prostituce obdobně. Doba platnosti povolení k provozování prostoru je dle tohoto ustanovení 5 let. Vzhledem ke specifické povaze předmětu podnikání není vhodné vydávat povolení na dobu neurčitou. Nejedná se o běžnou podnikatelskou činnost, z tohoto důvodu je doba platnosti povolení omezena. Je třeba brát do úvahy skutečnost, že se jedná o specifickou činnost provozovanou v prostorách určených k bydlení a není tak vhodné, aby doba platnosti byla delší nebo dokonce na dobu neurčitou.

K § 29

Ustanovení upravuje povinnosti provozovatele ve vztahu k prostoru, který je podle rozhodnutí stavebního úřadu určen k bydlení, k provozování prostituce ve kterém se tato činnost provozuje a obsahuje také omezení, která je povinen provozovatel vzhledem k charakteru činnosti dodržovat.

Ustanovení vymezuje povinnosti provozovatele prostoru určeného k bydlení obdobně jako povinnosti provozovatele zařízení k provozování prostituce v ustanovení § 24. V prostorách určených k bydlení může prostituci provozovat pouze soba oprávněná k provozování prostituce s povolením provozovat prostituci v prostorách určených k bydlení. Jinými slovy, povolení se uděluje pro konkrétní prostor a konkrétního žadatele, který je jako jediný oprávněn provozovat prostituci v prostoru uvedeném v povolení.

Provozovatel prostoru nesmí umožnit vstup osobám mladším 18 let v provozní době prostoru v době, kdy poskytuje sexuální služby podle tohoto zákona.

K § 30

Ustanovení upravuje informační povinnost úřadu vůči vymezeným subjektům stran vydání, pozastavení, zrušení nebo jiném případu zániku oprávnění k provozování prostituce stejně jako povolení k provozu zařízení k provozování prostituce nebo povolení k provozu prostoru k provozování prostituce.

K § 31 a § 32

Zákon nově upravuje registr sdružující tři samostatné evidence, a to evidenci osob oprávněných k provozování prostituce a jejich průkazech, evidenci zařízení k provozování prostituce a prostor a evidenci osob, kterým byla povolení k provozování zařízení a prostoru vydána, přičemž taxativně vymezuje evidované údaje. Registr bude spravovat Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Ustanovení dále vyjmenovává subjekty, které musí mít zajištěny přímý přístup do registru dálkovým a nepřetržitým způsobem.

K § 33 a § 34

Ustanovení upravuje poskytování údajů z registru. Tento registr je neveřejným informačním systémem, jehož údaje jsou poskytovány pouze taxativně vymezeným subjektům.

K § 35

Ustanovení obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu ke stanovení technických prostředků a způsobu zpracování údajů v registrech, jakož i způsobu vkládání údajů do registru.

K § 36

Ustanovení stanoví okruh orgánů oprávněných ke kontrole dodržování povinností stanovených tímto zákonem. Vzhledem k charakteru činnosti vykonává kontrolu a dohled nad dodržováním povinností, které zákon stanoví, více subjektů, kterými jsou Policie České republiky, obecní policie, úřad obce s rozšířenou působností a obecní úřad. Jedná se o klasické kontrolní mechanismy, přičemž uvedené subjekty jsou oprávněny k zajištění účinné kontroly. Pokud se týká obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, je jim svěřováno oprávnění ke kontrole veškerých povinností stanovených tímto zákonem, obecní úřad obce I. typu bude moci provádět kontrolu v omezeném rozsahu.

Orgány Policie České republiky a obecní policie, se budou při výkonu pravomocí řídit příslušnými právními předpisy, které upravují jejích postup a pravomoci.

K § 37

Ustanovení upravuje působnost, kterou má Policie České republiky a obecní policie ve vztahu k provozování prostituce. Jedná se o obecně možné postupy, ale též o postupy, které umožňují výkon pravomoci na základě důvodného podezření, že dochází k porušování zákona.

K § 38

Ustanovení upravuje působnost obecních úřadů při provádění kontroly dle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a s účinností k 1. lednu 2014 dle zákona č. 255/2012 Sb., zákona o kontrole.

Ustanovení tohoto paragrafu stanoví úřadu obce s rozšířenou působností nařídit držiteli oprávnění k provozování prostituce povinnost podrobit se řádné zdravotní prohlídce v zákonem předvídaném zadržení průkazu policistou bez vyznačení platného potvrzení o zdravotní způsobilosti v průkazu. Toto zákonné ustanovení taktéž umožňuje úřadu nařídit držiteli oprávnění, aby se podrobil do 1 týdne mimořádné zdravotní prohlídce, jestliže lze mít na základě oznámení učiněného ošetřujícím lékařem osoby, která vyhledala služby držitele oprávnění, za to, že trpí přenosným onemocněním stanoveným prováděcím právním předpisem.

K § 39

Ustanovení upravuje okruh přestupků včetně vymezení jednotlivých skutkových podstat, kterých se může dopustit nepodnikající fyzická osoba v souvislosti s činností provozování prostituce dopustit.

Za přestupek je dle tohoto ustanovení považováno provozování prostituce bez platného oprávnění, a to i v případě, že pachatelem přestupku je podnikatel v jiném oboru podnikání. Tímto zařazením se sleduje možnost operativního projednání a rychlého vyřízení deliktu, např. formou blokového řízení přímo na místě především orgány obecní policie.

Přestupku se může dopustit i konzument sexuálních služeb, tedy zákazník, který využije prostituce mimo místa, kde je držitel oprávnění provozování prostituce k provozování prostituce oprávněn. V neposlední řadě zákon upravuje i přestupek, jehož se dopustí ošetřující lékař tím, že neohlásí své důvodné podezření, že osoba oprávněná k poskytování prostituce k tomu není zdravotně způsobilá.

Ustanovení upravuje konkrétní sankce za jednotlivé přestupky včetně blokového řízení. K projednání přestupku dochází na základě zákona o přestupcích.

K § 40

Ustanovení logicky navazuje na předchozí ustanovení zákona a upravuje správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob. Správního deliktu podle tohoto ustanovení se může dopustit držitel oprávnění k provozování prostituce, provozovatel zařízení k provozování prostituce, provozovatel prostoru a podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, která provozuje zařízení k provozování prostituce bez platného povolení nebo fyzická osoba provozující prostor bez platného povolení.

Ustanovení dále obsahuje zvláštní úpravu správních deliktů, kterých se může dopustit poskytovatel při vydávání lékařského posudku.

K § 41

Ustanovení obsahuje úpravu vedení správního řízení obdobně jako u jiných typů sankčních správních řízení podle jiných právních předpisů.

Přestupky, jakož i správní delikty jsou v prvním stupni projednávány úřadem obce s rozšířenou působností. V případě vybírání a vymáhání pokut je kompetentní orgán, který je uložil. Z tohoto důvodu je příjem pokut příjmem rozpočtu orgánu, který pokutu uložil.

K § 42

Ustanovení upravuje zánik odpovědnosti právnické osoby za správní delikt a dále stanoví kritéria pro určení výše pokuty pro právnickou osobu za spáchání správního deliktu dle tohoto zákona.

K § 43

Smlouvy o poskytování sexuálních služeb budou zpravidla smlouvami příkazního typu. V některých případech se může jednat rovněž o smlouvy o dílo, popř. smlouvy smíšené. Nejeví se jako nutné upravit smlouvu o poskytování sexuálních služeb jako samostatný smluvní typ (jako pojmenovanou smlouvu). Na smlouvy bude přirozeně aplikovatelná obecná úprava smluvního práva obsažená v platném občanském zákoníku (a zejména v novém občanském zákoníku, který vstoupí v účinnost 1. 1. 2014). Navrhuje se rovněž stanovit (v souladu s § 2 odst. 1 zákona), že smlouvami o poskytování sexuálních služeb jsou pouze smlouvy úplatné, tedy takové, u nichž bude zákazník poskytovateli plnit určitou majetkovou protihodnotu – odměnu, přičemž odměna musí být dle zákona poskytnuta v penězích. Na bezúplatné poskytování sexuálních služeb tento zákon nedopadá. V zákoně se proto navrhuje upravit pouze odchylky od obecné úpravy smluvního práva, které jsou odůvodněny zvláštní povahou těchto smluv.

Pro smluvní právo platí princip neformálnosti, tzn., že smlouvy mohou být uzavírány v jakékoli formě, nestanoví- li zákon či dohoda stran něco jiného. Tento princip samozřejmě automaticky platí i pro smlouvy o poskytování sexuálních služeb. Z důvodů odstranění jakýchkoli pochybností se však přesto navrhuje stanovit výslovné pravidlo. Důvodem pro tento postup je respekt k sociální realitě, když faktický život stejně půjde v naprosté většině všech případů cestou uzavírání smluv neformálních, tj. ústních.

K § 44

Vzhledem k tomu, že v § 3 je oběma smluvním stranám zákonem založeno právo od smlouvy kdykoliv bez uvedení důvodů odstoupit, navrhuje se stanovit, že povinnost poskytovatele ze smlouvy nemůže být platně zajištěna ani utvrzena. Tím se navazuje na terminologii nového občanského zákoníku, který rozlišuje zajištění dluhu (např. zástavní právo, ručení) a jeho utvrzení (smluvní pokuta).

K § 45

Smlouvou o poskytování sexuálních služeb poskytovatel zpravidla svoluje k zásahu do svých osobnostních práv, zejm. do práva na integritu. V tom mu nelze bránit, pokud svolení není takového druhu, že je disponováno se základními právy člověka, která jsou nezadatelná, nezcizitelná a nepromlčitelná (nikdo proto nemůže dát souhlas např. s nevratným poškozením zdraví – s utětím ruky, s vyražením oka apod.). Zároveň však platí, že souhlas k dovolenému zásahu do integrity může být kdykoli odvolán a takovému odvolání nesmí být nijak bráněno a zásadně nesmí být ani sankcionováno. Proto zákon stanoví, že poskytovatel může svůj souhlas kdykoli vzít zpět, a to jakoukoliv formou a bez uvedení důvodu. Aby nebylo pochyb o důsledcích odvolání souhlasu, navrhuje se stanovit pravidlo, že toto odvolání může učiněno prostřednictvím odstoupení od smlouvy (kdykoliv, v jakékoliv formě a bez uvedení důvodu).

Vzhledem k tomu, že však bude plněním sexuální služby často zasahováno i do integrity zákazníka, je nutné poskytnout rovnocennou ochranu i jemu. Zákazník proto může odstoupit od smlouvy za stejných podmínek jako poskytovatel (kdykoliv, jakoukoliv formou a bez uvedení důvodu). Toto právo obou stran však trvá jen tak dlouho, dokud poskytovatel nesplní svoji smluvní povinnost. Od tohoto okamžiku již nemůže od smlouvy odstoupit žádná strana, neboť k zásahu do integrity poskytovatele (popř. i zákazníka) již došlo a důvod k zákonné ochraně obou stran proto odpadá. Zákazník tudíž musí splnit své smluvní povinnosti (nesplnil-li je již dříve), tzn. zaplatit odměnu.

K § 46

Ustanovení řeší otázku vzájemného vypořádání pro případ, že některá ze stran od smlouvy odstoupila.

První odstavec řeší odstoupení ze strany zákazníka. Odstoupí- li od smlouvy, má právo na vrácení úplaty jen tehdy, nebylo- li ze strany poskytovatele doposud započato s plněním. Pokud však již poskytovatel s plněním začal a teprve poté zákazník odstoupil, nemusí poskytovatel vracet zaplacenou úplatu (ani její část). V tomto ohledu nemůže být poskytovatel dotčen pozdějším rozhodnutím zákazníka nevyužít plně služeb poskytovatele, pokud již ten počal plnit. Odstoupil- li zákazník od smlouvy po započetí plnění a dosud nezaplatil poskytovateli odměnu, má poskytovatel i přesto právo na její plnou výši (odstoupení ze strany zákazníka mu nemůže být nijak k tíži). Odstoupil- li zákazník od smlouvy, aniž by kterákoliv ze stran započala s plněním, není co vracet. Pro tento případ se navíc navrhuje stanovit, že poskytovatel nemá právo na náhradu jakékoliv jiné majetkové újmy případně vzniklé v důsledku odstoupení (např. tím, že se nerealizoval domluvený obchod). Pravidla odst. 1 jsou jednostranně (relativně) kogentní ve prospěch poskytovatele. Vylučují se proto jakákoli ujednání, která by omezovala či vylučovala práva poskytovatele z tohoto odstavce plynoucí. Samozřejmě však lze sjednat lepší podmínky pro poskytovatele – např. že mu zákazník nahradí újmu vzniklou odstoupením od smlouvy apod.

Druhý odstavec řeší odstoupení ze strany poskytovatele. I zde je třeba rozlišovat, zda zákazník již zaplatil odměnu či ne a zda poskytovatel již začal plnit. Pokud zákazník nezaplatil a poskytovatel odstoupil před započetím plnění, není co vracet (zákazníkovi navíc nenáleží ani právo na náhradu jiné újmy). Pokud zákazník nezaplatil a poskytovatel odstoupil po započetí plnění, má poskytovatel právo na zaplacení odměny v tom rozsahu, v němž svoji povinnost splnil. Pokud zákazník zaplatil a poskytovatel odstoupil před započetím plnění, vrátí zákazníkovi celou výši úplaty. Pokud zákazník zaplatil a poskytovatel odstoupil po započetí plnění, vrátí zákazníkovi část odměny odpovídající rozsahu, v němž svoji povinnost nesplnil. Obdobně jako v odst. 1 se navrhuje stanovit, že jakákoliv ujednání omezující nebo vylučující práva poskytovatele nemají právní účinky.

K § 47

Navrhuje se stanovit, že pro specifičnost předmětu plnění se na práva a povinnosti smluvních stran nepoužijí ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitele.

K § 48

Ustanovení upravuje způsob předkládání dokladů zahraničními osobami. Tyto doklady je nutno předkládat spolu s českým překladem provedeným tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků a ověřena musí být i pravost podpisů nebo razítek, pokud ze zvláštní úpravy (např. úmluvy se Slovenskou republikou či jiné mezinárodní úmluvy), která má aplikační přednost před zákonem, nevyplývá něco jiného.

K § 49

Působnost zákona svěřená obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a obecnímu úřadu je působností přenesenou. Na výkon přenesené působnosti orgánů samosprávy se vztahuje správní řád.

K § 50

Ustanovení obsahuje zmocnění pro Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo pro místní rozvoj k vydání právních předpisů k provedení konkrétních ustanovení zákona.

K § 51

Ustanovení vychází z nutnosti poskytnout časový rámec od nabytí účinností tohoto zákona osobám provozujícím prostituci nebo zařízení pro provozování prostituce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, aby mohli splnit povinnosti stanovené zákonem a mohli v souladu s jeho ustanoveními provozovat svoji činnost.

K § 52

Zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb., který zakazuje zřizování a udržování nevěstinců a zavazuje stát ke zřizování ústavů pro nápravu a pomoc „řemeslným prostitutkám“ nebyl dosud generálně derogován. Tento zákon však vychází z překonaného a zcela opačného přístupu, který není v souladu s navrhovaným zákonem. Z tohoto důvodu se navrhuje zrušení tohoto zákona.

K části druhé

Výše správního poplatku za podání žádosti o udělení oprávnění, popř. prodloužení jeho platnosti či provedení změn údajů uvedených v průkazu a za podání žádosti o vydání povolení k provozování stavby a zařízení určené k provozování prostituce a žádosti o vydání povolení k provozování prostor, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení, k provozování prostituce byla stanovena tak, aby plně pokryla všechny náklady spojené s tímto úkonem.

K části třetí

Změnou zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se zavádí nový fakultativní místní poplatek za provozování zařízení k provozování prostituce a za provozování prostor, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení, k provozování prostituce. Je navrhováno, aby tento místní poplatek byl v prvním případě stanoven až do výše 1500 Kč, v druhém případě pak až do výše 500 Kč za každý i započatý m2 užitné plochy zařízení a každý i započatý kalendářní rok. Výše poplatku byla stanovena s ohledem na charakter zpoplatňované činnosti s přihlédnutím i k určité regulační funkci nově zaváděného poplatku.

Podle § 14 zákona o místních poplatcích může obec v rámci samostatné působnosti dále stanovit obecně závaznou vyhláškou podrobnosti vybírání tohoto místního poplatku, zejména stanovit konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatku atd.

K části čtvrté

Navrhuje se, aby provozování prostituce a zařízení k provozování prostituce nebylo realizováno v režimu živnostenského zákona a bylo podnikáním na základě zvláštního právního předpisu. Z toho důvodu je navrhována příslušná změna živnostenského zákona, spočívající ve změně ustanovení, které dosud z režimu živnostenského podnikání vylučovalo „nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb“; nyní jsou vyřazovány činnosti podle navrhovaného zákona o regulaci prostituce – provozování prostituce, provozování zařízení k provozování prostituce a provozování prostoru, který je podle rozhodnutí stavebního úřadu určen k bydlení, k provozování prostituce.

K části páté

Tento zákon nabude účinnosti zároveň se zákonem o regulaci prostituce, respektive prvním dnem po nabytí účinnosti výpovědi Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejího Závěrečného protokolu ze dne 21. března 1950.

Návrh Zastupitelstva hlavního města Prahy

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh na vyslovení souhlasu s výpovědí Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce

druhých osob a jejího Závěrečného protokolu ze dne 21. března 1950

Návrh

usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s výpovědí Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a je jího Závěrečného protokolu ze dne 21. března 1950

Předkládací zpráva

Úmluva OSN o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejím Závěrečným protokolem ze dne 21. března 1950 uzavřená v Lake Success (dále jen „Úmluva“), která vstoupila v platnost dne 25. července 1951, je mezinárodní smlouvou, jejíž ustanovení nejsou zcela v souladu s připravovaným návrhem zákona. Československo k této Úmluvě přistoupilo dne 14. března 1958 na základě usnesení vlády republiky československé č. 968 z roku 1957 o přístupu k Úmluvě o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob. Úmluva dle preambule chápe prostituci jako něco, co je neslučitelné s důstojností a ctí lidské bytosti a co ohrožuje blaho jednotlivce, rodiny a společnosti. Úmluva zavázala smluvní státy ke změně či zrušení každého platného zákona, nařízení nebo administrativního postupu (resp. k nepřijetí takové právní úpravy), podle nichž všechny osoby, které provozují prostituci, jsou nuceny podrobit se speciální registraci nebo podléhají speciálnímu dozoru nebo ohlašovací povinnosti (článek 6 Úmluvy). Úmluva dále zavazuje státy trestat jednání bezprostředně související s prostitucí a obchodem s lidmi. Úmluvu celkem přijalo 79 států. K Úmluvě však nikdy nepřistoupila řada členských států Evropské unie (např. Rakousko, Německo, Nizozemí, Velká Británie, Švédsko, Irsko) ani USA, Kanada, Švýcarsko nebo Austrálie. Mnohé z těchto států mají v současné době přijatu legislativu, která umožňuje prostituci regulovat. Předkládaný návrh zákona o regulaci prostituce se snaží při akceptování faktu, že pokusy o její absolutní vymýcení byly dosud neúspěšné, nastavit této činnosti určitá pravidla. Vzhledem k tomu, že zejména doprovodné jevy s prostitucí spojené je třeba považovat ze společenského, mravního, lidského i zdravotního hlediska za nežádoucí, Zastupitelstvo hlavního města Prahy se za účelem minimalizování doprovodných rizik (např. organizovaný zločin, nedobrovolná prostituce a zdravotní ohrožení) rozhodlo připravit a předložit návrh zákona o regulaci prostituce. Regulací je míněno vymezení určitého rámce, v němž bude prostituce dovolena, přičemž postihováno bude jednak jakékoliv vybočení z tohoto rámce a jednak bude důsledně potírána závažná trestná činnost, jež se na prostituci váže, zejména obchod s lidmi, organizovaný zločin či zneužívání návykových látek. Stanovení pravidel by mělo rovněž přispět k tomu, aby prostituce nebyla veřejností pociťována jako výrazný problém veřejného pořádku. Připravovaná právní úprava si klade za cíl zamezit případům nedobrovolné prostituce, a posílit ochranu ohrožených osob před zneužíváním a obchodováním za účelem sexuálního vykořisťování. Úprava jednoznačně nepřipouští vykonávání prostituce osobami mladšími 18 let. Velkým pokrokem oproti dosavadnímu stavu bude omezení zdravotních rizik, neboť osoby vykonávající prostituci budou muset absolvovat pravidelné zdravotní prohlídky osob vykonávajících prostituci. V neposlední řadě by připravovaný zákon měl přispět k obnovení pokojného života občanů některých měst, která jsou dnes ochromena veřejně nabízenou prostitucí mající nepříznivý vliv na veřejný pořádek a mravní výchovu dětí a mládeže. Přijetím navrhovaného zákona o regulaci prostituce by však Česká republika porušila některé závazky vyplývající z Úmluvy – dle znění Úmluvy je zakázáno:

1) využívání prostituce druhé osoby, a to i s jejím souhlasem (čl. 1. odst. 2)

2) kdo provozuje, spravuje nebo financuje nevěstinec (čl. 2 odst. 1)

3) vědomé pronajímá nebo najímání budovy za účelem provozování prostituce (čl. 2.

odst. 2)

4) podléhání zvláštní registraci, držení zvláštního průkazu nebo jinému zvláštnímu

dozoru nebo oznamovací povinnosti (čl. 6)

Okamžikem vstupu zákona v účinnost by tak vznikla mezinárodněprávní odpovědnost České republiky za protiprávní jednání. Z hlediska dodržování zásady pacta sunt servanda a článku 1 odst. 2 Ústavy České republiky ("Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva"), je tedy nezbytná výpověď Úmluvy. Nabytí účinnosti vypovězení Úmluvy musí předcházet účinnosti zákona a jeho aplikaci. Vzhledem ke skutečnosti, že Úmluva neumožňuje uplatnění výhrad k určitým článkům, tak jediným možným řešením, jež je v souladu se zásadou vyplývající z čl. 1 odst. 2 Ústavy, tedy, že Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, je vypovězení Úmluvy dle jejího čl. 25, přičemž Úmluva stanoví jednoroční výpovědní lhůtu. Čl. 25 Úmluvy stanoví, že po uplynutí pěti let ode dne, kdy Úmluva vstoupila v platnost, může ji každá smluvní strana písemným sdělením zaslaným Generálnímu tajemníkovi OSN vypovědět. Taková výpověď pak nabyde účinnosti přesně jeden rok poté, co Generální tajemník OSN obdrží takovéto sdělení. Je důležité poznamenat, že výpovědí Úmluvy není ohrožen žádný závazek související s negativními projevy prostituce vyplývající z vnitrostátního práva. Z hlediska Ústavy je Úmluva svým obsahem mezinárodní smlouvou o věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (čl. 49 písm. e) Ústavy) a ke svému přijetí by vyžadovala vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky a ratifikaci prezidentem republiky. Přestože Ústava konkrétní postup pro výpověď mezinárodních smluv neupravuje, lze dovodit, že je třeba postupovat analogicky jako při jejich přijímání. Z tohoto důvodu je návrh na výpověď Úmluvy předkládán ke schválení Parlamentu České republiky. Výpověď Úmluvy není v rozporu s vnitrostátním právním řádem. Je nezbytné zdůraznit, že závazky vyplývající z Úmluvy a zavazující k trestání negativních jevů, jež prostituci doprovázejí, jsou v našem právním řádu zakotveny dostatečně pevně a výpověď Úmluvy v žádném případě neznamená, že tato jednání budou legalizována. Nebude ohrožen ani právní režim vydávání a právní pomoci, na jejichž uplatňování bude mít Česká republika zájem i po výpovědi Úmluvy. Jak v případě extradice, tak v případě právní pomoci, má Česká republika k dispozici celou řadu mezinárodních smluv (bilaterálních i mnohostranných), které Úmluvu po její výpovědi plnohodnotně zastoupí. Jako příklad lze uvést Evropskou úmluvu o vydávání (Paříž 1957) s jejími dvěma dodatkovými protokoly, Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních (Štrasburk 1959), apod. Mimoto vydává Česká republika, pokud neexistuje mezinárodní smlouva, pachatele na základě zásady vzájemnosti. Česká republika výpovědí Úmluvy v žádném případě nerezignuje na potlačení obchodu s lidmi z hlediska mezinárodního práva. Česká republika je signatářem Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, který je součástí Úmluvy OSN o nadnárodním organizovaném zločinu ze dne 13. prosince 2000. Ačkoliv zatím nedošlo k ratifikaci této Úmluvy, nelze tuto skutečnost chápat jako rezignaci českého státu na vážný jev obchodování s lidmi. Česká republika Úmluvu o nadnárodním organizovaném zločinu dosud neratifikovala z důvodu absence deliktní odpovědnosti právnických osob v českém právním řádu. Dne 1. 1. 2012 však vstoupil v účinnost zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim a můžeme se tak domnívat, že překážka pro ratifikaci Úmluvy o nadnárodním organizovaném zločinu a na ni navazujícího Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi odpadla. Vypovězení Úmluvy není rovněž v rozporu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z jiných mezinárodních smluv, jimiž je vázána. Výpověď se nedotýká závazků z členství České republiky v Evropské unii. Výpověď si nevyžádá žádné výdaje ze státního rozpočtu. Zároveň s Úmluvou je třeba vypovědět její Závěrečný protokol. Obsahem Závěrečného protokolu je prohlášení, že Úmluva nemůže být vykládána tak, aby to smluvním státům zabránilo přijmout přísnější zákonodárná opatření, než jsou podmínky stanovené v Úmluvě. Závěrečný protokol má ve vztahu k Úmluvě formálně samostatné postavení (jeho smluvní stranou je menší počet států než v případě Úmluvy. Jeho vstup v platnost i výpověď se řídí články 23 – 26 Úmluvy.

V Praze dne 2013

Primátor hlavního města Prahy

Důvodová zpráva

Návrh zákona o regulaci prostituce a o změně některých zákonů (zákon o regulaci prostituce) je předkládán spolu s důvodovou zprávou a s návrhem na udělení souhlasu s výpovědí Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejího Závěrečného protokolu ze dne 21. března 1950 spolu s předkládací zprávou (příloha č. 1 usnesení). Předkládaný návrh je připraven v souladu s Programovým prohlášením Rady hl. m. Prahy, které bylo Radou hl. m. Prahy schváleno dne 21. prosince 2011. Návrh zákona o regulaci prostituce byl velice podrobně diskutován s řadou odborníků jak v oblasti dané problematiky, tak s právními experty. Pro přípravu návrhu zákona o regulaci prostituce byly rovněž využity některé poznatky ze zahraničí.