Důvodová zpráva k Novela z. o majetkovém vyrovnání s církvemi - RJ

Smyslem navrhované právní úpravy je prodloužit lhůty pro vyřizování výzev k vydání majetku podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. V současné době mají povinné osoby (odhlíží-li se od situace, kdy je výzva doručena nepříslušné osobě) lhůtu 6 měsíců ode dne doručení výzvy pro uzavření dohody o vydání zemědělské nebo jiné než zemědělské nemovitosti. Dohoda o vydání zemědělské nemovitosti musí být schválena pozemkovým úřadem; k vydání tohoto rozhodnutí má pozemkový úřad lhůtu 6 měsíců, ve zvlášť složitých případech 12 měsíců. Nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; k vydání tohoto rozhodnutí má pozemkový úřad lhůtu 6 měsíců, ve zvlášť složitých případech 12 měsíců. Není-li známa příslušná povinná osoba, má příslušný katastrální úřad lhůtu 6 měsíců zejména ke zjištění údajů o právních vztazích k zemědělské nemovitosti nebo k jiné věci než zemědělské nemovitosti. Tyto lhůty se v návrhu mění tak, že se prodlužují každá o 6 měsíců.

Vzhledem k tomu, že bylo uplatněno značné množství výzev k vydání majetku podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, přičemž v posledních týdnech roku 2013 došlo k dramatickému nárůstu podávaných výzev, jeví se v současnosti stanovené lhůty pro příslušné státní orgány a subjekty jako nedostatečné. Nezřídka se přitom jedná o právně i skutkově velmi složité případy. Navrhované prodloužení lhůt má umožnit za účelem ochrany zájmů státu a státního majetku skutečně odpovědné posouzení podaných výzev.⁠‌​‌‌‌​​‌​​‌‌​​‌​⁠

Z judikatury Ústavního soudu (například bod 37 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. října 2012) vyplývá, že lhůta jako taková nemůže být protiústavní. Je věcí úvahy zákonodárce, zda a jakou lhůtu pro realizaci práva stanoví. Ani délka lhůty sama o sobě nemůže být podle Ústavního soudu zásadně důvodem pro její zrušení. Závěr o její (ne)ústavnosti lze učinit leda po vyhodnocení dalších kontextuálně působících okolností. V daném případě je prodloužení lhůt legitimní reakcí na značné množství podaných výzev ze strany církví a náboženských společností. Prodloužení lhůt o 6 měsíců by mělo státu umožnit odpovědné posouzení podaných výzev k vydání majetku. Toto prodloužení není nijak nepřiměřené, svévolné nebo zakládající nerovnost. Navrhovaná právní úprava není ani nepřípustně retroaktivní (srov. přechodné ustanovení). Z judikatury Ústavního soudu (Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. května 2012) vyplývá také to, že není dán nárok na absolutní neměnnost právní úpravy. Z věcného hlediska – například pokud jde o okruh vydávaného majetku – navrhovaný zákon změnu nepředstavuje.

Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, včetně právních předpisů Evropské unie, a nekoliduje se zákazem diskriminace. Dále nebyly identifikovány negativní dopady na veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, na specifické skupiny obyvatel a na životní prostředí. Rovněž nebyly identifikovány negativní dopady z hlediska korupčních rizik a ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.

Navrhuje se, aby podle ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, Poslanecká sněmovna s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Důvodem pro zvolený postup je nutnost řešení stávajícího nevyhovujícího stavu, kdy lhůty pro příslušné státní orgány a subjekty, stanovené současnou právní úpravou, se jeví jako nedostatečné ke skutečně odpovědnému posouzení nároků oprávněných subjektů. Současně je třeba konstatovat, že přijetím tohoto návrhu zákona nedochází u dotčených subjektů ke změně jejich práv a povinností, které zákon stanoví k uplatnění jejich nároku a taktéž se nemění okruh vydávaného majetku. Navrhované prodloužení lhůt si tak klade za cíl vytvoření dostatečného časového prostoru, které umožní za účelem ochrany zájmů státu a státního majetku skutečně odpovědné posouzení podaných výzev a zabrání tak vzniku protiprávního stavu, ke kterému by v důsledku nedodržení zákonných lhůt mohlo dojít. Má se za to, že povaha tohoto návrhu zákona umožňuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s tímto návrhem zákona souhlas již v prvém čtení.

V § 9 odst. 2 se lhůta, v níž má mezi povinnou osobou a oprávněnou osobou být uzavřena písemná dohoda o vydání zemědělské nemovitosti, prodlužuje z 6 měsíců ode dne doručení výzvy na 12 měsíců ode dne doručení výzvy.

V § 10 odst. 2 se lhůta, v níž má mezi povinnou osobou a oprávněnou osobou být uzavřena písemná dohoda o vydání jiné než zemědělské nemovitosti, prodlužuje z 6 měsíců ode dne doručení výzvy na 12 měsíců ode dne doručení výzvy.

Změnou v § 10 odst. 4 se zohledňuje prodloužení šestiměsíční lhůty na dvanáctiměsíční, které se navrhuje v § 10 odst. 2.⁠‌​‌‌‌​​‌​​‌‌​​‌​⁠

Rovněž v případě podle § 11 odst. 2, kdy má příslušný katastrální úřad lhůtu 6 měsíců zejména ke zjištění údajů o právních vztazích k zemědělské nemovitosti nebo k jiné věci než zemědělské nemovitosti, se navrhuje tuto lhůtu prodloužit na 12 měsíců.

V § 9 odst. 7 se lhůta pro pozemkový úřad (dosud šestiměsíční a ve zvlášť složitých případech dvanáctiměsíční) ke schválení dohody o vydání zemědělské nemovitosti prodlužuje na 12 měsíců, resp. 18 měsíců. Rovněž v případě, nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti a rozhodnout o vydání zemědělské nemovitosti má na základě návrhu oprávněné osoby pozemkový úřad, je k vydání tohoto rozhodnutí lhůta šestiměsíční, ve zvlášť složitých případech dvanáctiměsíční. I zde se lhůta prodlužuje na 12 měsíců, resp. 18 měsíců.

Stanoví se, že délka lhůt, které již uplynuly před nabytím účinnosti navrhovaného zákona, se řídí zákonem č. 428/2012 Sb., ve znění účinném před nabytím účinnosti předkládané novely, čímž se zajišťuje, že navrhovaný zákon nebude působit retroaktivně.

Účinnost se navrhuje na den vyhlášení, protože existuje naléhavý obecný zájem na tom, aby byly co možná nejdříve prodlouženy lhůty, které jsou povinným osobám, pozemkovým úřadům a katastrálním úřadům podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi dány k vyřizování uplatněného množství výzev k vydání majetku.