Změny Římského statutu Mezinárodního trestního soudu týkající se zločinu agrese
1. Čl. 5 odst. 2 Statutu se vypouští.
2. Za čl. 8 Statutu se vkládá následující text:
Článek 8 bis Zločin agrese
1. Pro účely tohoto Statutu „zločin agrese“ znamená plánování, přípravu, zahájení nebo provedení útočného činu, který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce.
2. Pro účely odstavce 1 „útočný čin“ znamená použití ozbrojené síly státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů. Kterýkoliv z následujících činů, bez ohledu na to, zda byla vyhlášena válka, bude v souladu s rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů 3314 (XXIX) ze dne 14. prosince 1974 považován za útočný čin:
(a) vpád nebo útok ozbrojených sil státu na území jiného státu nebo jakákoli vojenská
okupace, byť i dočasná, jež je výsledkem takového vpádu nebo útoku, anebo jakékoliv připojení území jiného státu nebo jeho části, při němž bylo použito síly;
(b) bombardování ozbrojenými silami státu území jiného státu, nebo použití jakýchkoliv
zbraní státem proti území jiného státu;
(c) blokáda přístavů nebo pobřeží státu ozbrojenými silami jiného státu;
(d) útok ozbrojených sil státu na pozemní, námořní nebo letecké síly anebo námořní a
letecké flotily jiného státu;
(e) použití ozbrojených sil jednoho státu, které se nacházejí na území jiného státu se
souhlasem přijímajícího státu, v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto souhlasu, anebo prodloužení jejich přítomnosti na takovém území po ukončení platnosti tohoto souhlasu;
(f) jednání státu, který dovolil, aby jeho území, jež dal k dispozici jinému státu, bylo
tímto jiným státem použito ke spáchání útočného činu proti třetímu státu;
(g) vyslání státem nebo jeho jménem ozbrojených band, skupin, příslušníků
nepravidelných ozbrojených sil nebo žoldnéřů, kteří používají ozbrojenou sílu proti jinému státu v tak závažné míře, že se to rovná činům vypočteným výše nebo podstatné účasti státu na nich.
3. Za čl. 15 Statutu se vkládá následující text:
Článek 15 bis Podmínky pro výkon jurisdikce nad zločinem agrese
(oznámení státu, proprio motu)
1. Soud může vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese v souladu s čl. 13 písm. a) a c) s výhradou ustanovení tohoto článku.
2. Soud může vykonávat jurisdikci pouze ve vztahu ke zločinům agrese spáchaným jeden rok po ratifikaci nebo přijetí změn třiceti smluvními stranami.
3. Soud bude vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese v souladu s tímto článkem pod podmínkou rozhodnutí přijatého po 1. lednu 2017 stejnou většinou smluvních stran, jaká je nezbytná pro přijetí změny Statutu.
4. Soud může v souladu s čl. 12 vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese, který vychází z útočného činu spáchaného smluvní stranou, ledaže tento stát již dříve prohlásil, že nepřijímá tuto pravomoc, podáním prohlášení tajemníkovi. Stažení tohoto prohlášení může být provedeno kdykoliv a bude přezkoumáno smluvní stranou do tří let.
5. Pokud jde o stát, který není smluvní stranou tohoto Statutu, Soud nebude vykonávat svou jurisdikci nad zločinem agrese, který byl spáchán státními příslušníky tohoto státu nebo na jeho území.
6. Tam, kde žalobce shledá, že zde existuje opodstatněný důvod zahájit vyšetřování zločinu agrese, nejprve prověří, zda Rada bezpečnosti určila, že byl spáchán útočný čin dotčeným státem. Žalobce zpraví generálního tajemníka Organizace spojených národů o posuzované situaci před Soudem, včetně všech relevantních informací a dokumentů.
7. Tam, kde Rada bezpečnosti provedla takovéto určení, žalobce může zahájit vyšetřování zločinu agrese.
8. Tam, kde takovéto určení není provedeno do 6 měsíců po datu oznámení, žalobce může zahájit vyšetřování zločinu agrese za podmínky, že přípravný úsek povolil zahájení vyšetřování zločinu agrese v souladu s postupem stanoveným v čl. 15 a Rada bezpečnosti v souladu s čl. 16 nerozhodla jinak. 9. Určení útočného činu orgánem mimo Soud nebude zavazovat Soud v jeho vlastním posouzení podle tohoto Statutu.
10. Tento článek není na újmu ustanovením týkajícím se podmínek výkonu jurisdikce nad jinými zločiny uvedenými v čl. 5.
4. Za čl. 15 bis Statutu se vkládá následující text:
Článek 15 ter Výkon jurisdikce nad zločinem agrese
(oznámení podané Radou bezpečnosti)
1. Soud může vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese v souladu s čl. 13 odst. b) s výhradou ustanovení tohoto článku.
2. Soud může vykonávat jurisdikci pouze ve vztahu ke zločinům agrese spáchaným jeden rok po ratifikaci nebo přijetí změn třiceti smluvními stranami.
3. Soud vykonává jurisdikci nad zločinem agrese v souladu s tímto článkem pod podmínkou rozhodnutí přijatého po 1. lednu 2017 stejnou většinou smluvních stran, jaká je nezbytná pro přijetí změny Statutu.
4. Určení útočného činu orgánem mimo Soud nebude zavazovat Soud v jeho vlastním posouzení podle tohoto Statutu.
5. Tento článek není na újmu ustanovením týkajícím se podmínek výkonu jurisdikce nad jinými zločiny uvedenými v čl. 5.
5. Za čl. 25 odst. 3 Statutu se vkládá následující text:
3 bis. S ohledem na zločin agrese se ustanovení tohoto článku vztahují pouze na osoby, které jsou v postavení, jež jim umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce.
6. První věta čl. 9 odst. 1 Statutu se nahrazuje následující větou:
Znaky skutkové podstaty zločinů pomáhají Soudu při výkladu a provádění čl. 6, 7, 8 a 8 bis.
7. Návětí čl. 20 odst. 3 Statutu se nahrazuje následujícím odstavcem, zbytek odstavce zůstává nezměněn:
3. Osoba, která již byla souzena jiným soudem pro jednání uvedené v čl. 6, 7, 8 nebo 8 bis, nemůže být souzena Soudem pro totéž jednání, s výjimkou případů, kdy řízení před jiným soudem:
Změny Znaků skutkových podstat zločinů
Článek 8 bis Zločin agrese
Úvod
1. Rozumí se, že jakýkoliv čin obsažený v čl. 8 bis odst. 2 se kvalifikuje jako útočný čin.
2. Neexistuje žádný požadavek prokázat, že pachatel právně vyhodnotil použití ozbrojené síly státem jako neslučitelné s Chartou Organizace spojených národů.
3. Pojem „zjevný“ je objektivním kvalifikátorem.
4. Neexistuje žádný požadavek prokázat, že pachatel právně vyhodnotil povahu porušení Charty Organizace spojených národů jako „zjevné“.
Znaky
1. Pachatel plánoval, připravoval, zahájil nebo vykonal útočný čin.
2. Pachatel byl osobouv postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem, který spáchal útočný čin, nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce.
3. Útočný čin – použití ozbrojené síly jedním státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti druhého státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů – byl spáchán.
4. Pachatel si byl vědom faktických okolností zakládajících neslučitelnost použití ozbrojené síly státem s Chartou Organizace spojených národů.
5. Útočný čin svým charakterem, závažností a rozsahem byl zjevným porušením Charty Organizace spojených národů.
6. Pachatel si byl vědom faktických okolností zakládajících takové zjevné porušení Charty Organizace spojených národů.
Ve vztahu k aktu agrese může být více než jedna osoba, která splňuje tato kritéria.
Porozumění o změnách Římského statutu Mezinárodního trestního soudu ve vztahu ke zločinu agrese
Oznámení podané Radou bezpečnosti
1. Rozumí se, že Soud může vykonávat svou jurisdikci na základě oznámení podaného Radou bezpečnosti v souladu s čl. 13 odst. b) Statutu jen s ohledem na zločiny agrese spáchané po učinění rozhodnutí v souladu s článkem 15 ter odst. 3 a jeden rok po ratifikaci nebo přijetí změn třiceti smluvními stranami, přičemž rozhodující je později splněná podmínka.
2. Rozumí se, že Soud vykonává jurisdikci nad zločinem agrese na základě oznámení podaného Radou bezpečnosti v souladu s čl. 13 odst. b) Statutu bez ohledu na to, zda dotčený stát přijal jurisdikci Soudu nad zločinem agrese.
Příslušnost ratione temporis
3. Rozumí se, že v případě čl. 13 odst. a) nebo c) může Soud vykonávat svoji jurisdikci pouze ve vztahu k zločinům agrese spáchaným po učinění rozhodnutí v souladu s čl. 15 bis odst. 3 a jeden rok po ratifikaci nebo přijetí změn třiceti smluvními stranami, přičemž rozhodující je později splněná podmínka.
Vnitrostátní jurisdikce nad zločinem agrese
4. Rozumí se, že změny, které se zabývají definicí útočného činu a zločinu agrese, jsou učiněny pouze pro účely tohoto Statutu. Změny nemohou být v souladu s čl. 10 Římského statutu vykládány jako omezení nebo předjímání stávajících nebo budoucích pravidel mezinárodního práva, která slouží jiným účelům než účelům tohoto Statutu.
5. Rozumí se, že změny nemohou být vykládány jako vznik práva nebo povinnosti vykonávat vnitrostátní jurisdikci nad útočným činem spáchaným jiným státem.
Ostatní prvky shody nad porozuměním
6. Rozumí se, že agrese je nejvážnější a nejnebezpečnější forma protiprávního použití síly a že při rozhodnutí, zda byl spáchán útočný čin, je nutno vzít v úvahu všechny okolnosti každého případu jednotlivě v souladu s Chartou Organizace spojených národů, včetně závažnosti jednání a jeho důsledků.
7. Rozumí se, že při posouzení, zda útočný čin představuje zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, musí všechny tři prvky, tj. charakter, závažnost a rozsah, být natolik dostatečné, aby odůvodnily určení tohoto porušení za zjevné. Existence jednoho prvku nemůže být bez dalšího prokázáním splnění dvou prvků zbývajících.
V Praze dne 26. března 2014
předseda vlády Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r.