Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Předloženým návrhem se mění současná ústavní úprava trestněprávní imunity poslanců a senátorů Parlamentu České republiky. Navrhovaná změna spočívá ve zrušení souhlasu komory, jejímž je poslanec nebo senátor členem, s jeho trestním stíháním.
Hlavním důvodem zrušení imunity je zrovnoprávnění poslanců a senátorů s ostatními občany České republiky a rovněž skutečnost, že stávající úprava rozsahu imunity se i přes změny provedené ústavním zákonem č. 98/2013 Sb. jeví jako neodpovídající hlediskům vnímání veřejnosti a rovněž politických stran (hnutí) zastoupených v Parlamentu ČR. S ohledem na současnou praxi v případě přestupků se z těchto hledisek nenavrhuje změna oproti současnému platnému stavu (přestupková imunita se v praxi vůbec neuplatňuje). Potřebu takové změny pak necítí ani předkladatelé tohoto návrhu.
V každém případě se však ctí, že poslanec či senátor může být na osobní svobodě omezen jen se souhlasem předsedy komory, jejímž je členem, v případě vazby pak komory jako celku. Výslovné znění novely pak deklaruje, že vzetím do vazby a tím i nemožností osobního výkonu mandátu dotčeného člena zákonodárného sboru jeho mandát nezaniká, pouze se po tuto dobu neuplatňuje. Nutno zdůraznit, že otázka zániku mandátu v případě pravomocného odsouzení takového poslance či senátora po dobu výkonu jeho mandátu není úmyslně předkladateli v textu novely řešena, neboť úvahy de lege ferenda o zániku mandátu zákonodárce v takovém případě přesahují úmysl předkladatelů v rámci této navrhované ústavní změny.
Na rozdíl od koncepce zákona č. 98/2013 Sb. jeví se jako nezbytné vyřešit výslovně intertemporálním (přechodným) ustanovením otázku, jak pohlížet na přípustnost trestního stíhání těch členů zákonodárného sboru, o jehož nepřípustnosti po dobu trvání mandátu by k příslušným žádostem orgánů činných v trestním řízení komora případně rozhodla ještě do nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona. Tato rozhodnutí se respektují a nepozbývají nabytím účinnosti tohoto ústavního zákona platnosti.
Závěrem předkladatelé uvádí, že v případě schválení této ústavní změny je vhodné následně uskutečnit změnu jednacího řádu obou komor Parlamentu ČR, když provedená ústavní změna se jeví býti dostačující i pro úvahy směrem ke změně uvedených zákonů.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí
Navrhovaná úprava nemá žádný přímý ani nepřímý dopad na státní rozpočet, ani na rozpočty krajů a obcí.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Zvláštní část
K čl. I
K bodu 1 (čl. 27 odst. 4)
Do nového znění čl. 27 odst. 4 byla přejata dosavadní úprava odst. 5 (možnost zadržení poslance či senátora při páchání trestného činu či bezprostředně poté) s tím, že poslední věta tohoto ustanovení (cit.: Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností) byla v souladu s koncepcí návrhu této ústavní změny vypuštěna.
K bodu 2 (čl. 27 odst. 5)
Podle nového znění čl. 27 odst. 5 rozhoduje komora Parlamentu, jejímž je poslanec nebo senátor členem, pouze o vyslovení souhlasu s jeho vzetím do vazby, tedy již nikoli o vyslovení souhlasu s jeho trestním stíháním. Návrh vychází z úpravy obdobného institutu zadržení, které ovšem s ohledem na delší dobu předpokládaného omezení osobní svobody poslance či senátora a tím jeho výkonu mandátu je již podmíněno konečným rozhodnutím příslušné komory. To se týká i specifické situace, kdy by souhlas se vzetím do vazby předseda dané komory neudělil, návrh by pak posoudilo na své nejbližší schůzi plénum komory.
K čl. II
Jak je uvedeno již v obecné části, rozhodnutí komor o nepřípustnosti trestního stíhání po dobu trvání mandátu učiněná do doby nabytí účinnosti předkládané novely Ústavy se respektují a nepozbývají nabytím účinnosti tohoto ústavního zákona platnosti. Po nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona pak tedy již nebude souhlas komory s trestním stíháním nutný, ani pokud takového souhlasu bylo potřeba podle dosavadní právní úpravy. To platí i pro případné žádosti orgánů činných v trestním stíhání o přípustnosti trestního stíhání poslance či senátora, byly-li podány do nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona, avšak aniž by o samotné žádosti komora rozhodla vyslovením nepřípustnosti takového stíhání po dobu trvání mandátu (v takovém případě by se aplikovalo přechodné ustanovení).
Nelze však příliš racionálně očekávat, že v případě schválení této ústavní změny po dobu její legisvakance orgány činné v trestním řízení takové žádosti vznášely, jestliže nabytím účinnosti novely už takový souhlas nebude potřeba vůbec (snad s výjimkou případů bezprostředně hrozícího promlčení dle pravidel trestního zákoníku). Předkladatelé považují rovněž za možné dosáhnout potřebné shody i odlišně koncipovaným zněním přechodného ustanovení (např. že na žádosti uplatněné do doby nabytí účinnosti se uplatní dosavadní právní úprava ve znění úst. zákona č. 98/2013 Sb.).
K čl. III
Účinnost ústavního zákona se navrhuje stanovit totožně jako v případě ústavního zákona č. 98/2013 Sb.. Případnou možnost posunutí účinnosti až na nové volební období po uplynutí mandátů členů zákonodárného sboru předkladatelé návrhu nepreferují. Důvodem je i rozdílné pojímání takového okamžiku u členů dolní a horní komory Parlamentu ČR.
Miroslav Kalousek v. r.Bohuslav Svoboda v. r.Petr Gazdík, v. r.Jan Farský v. r.