Příloha III. o balených nebezpečných látkách určuje požadavky na konstrukci a vybavení lodí převážejících životnímu prostředí nebezpečné látky v různých balených formách.
Příloha IV. o odpadních vodách zakotvuje požadavky na konstrukci lodních systémů odpadních vod v zájmu prevence znečistění odpadními vodami vznikajícími na lodích ať už jako odpadní vody z ubytovacích prostor posádky a cestujících, z kuchyní nebo z technických provozů lodi jiných než jsou lodní stoky.
Příloha V. o odpadcích stanovuje požadavky na zacházení s odpadky vznikajícími na lodích, jejich skladování, odevzdávání v přístavech do příslušných sběrných zařízení, případně pravidla, kdy, kde a jaký druh odpadu je možné vyhazovat do moře nebo pravidla o režimu spalování odpadků přímo na lodi a zacházení s rezidui takového spalování.
Protokolem z roku 1997 se k Úmluvě připojila nová Příloha VI. o znečištění ovzduší, která obsahuje požadavky na konstrukci a vybavenost lodí a také na používání pohonných hmot příslušné kvality a charakteristiky tak, aby se minimalizovalo znečištění ovzduší spalinami z lodních motorů včetně různých požadavků podle specifických zeměpisných oblastí.
Ve svém článku 1 odst. 2 Úmluva uvádí, že nebude-li výslovně uvedeno jinak, odkaz na tuto Úmluvu současně znamená i odkaz na její Protokoly a na její Přílohy. Texty Příloh obsahující technické požadavky na námořní plavidla podléhají změnám navrhovaným a přijímaným v rámci IMO, zejména na základě výsledků vyšetřování vážných námořních nehod a nových vědeckých poznatků.
Vlastní text Úmluvy a Protokolu 1978 byl vyhotoven ve čtyřech jazykových mutacích (anglicky, francouzsky, rusky a španělsky), přičemž všechny texty samotné dohody mají stejnou platnost. S podepsaným originálem byly uloženy i oficiální překlady do arabštiny, němčiny, italštiny a japonštiny. Znění Protokolu 1997 bylo vyhotoveno v jediném vyhotovení v jazyce arabském, čínském, anglickém, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost. Pro účely překladu byla použita konsolidovaná anglická verze Úmluvy z roku 2011.
Způsoby, jakými se dá text Úmluvy měnit, jsou upraveny jejím článkem 16. Změny mohou být navrženy smluvními stranami této Úmluvy a dále se předkládají IMO. Její generální tajemník je rozesílá všem členům IMO nejméně šest měsíců před jejich projednáním. Zároveň veškeré změny navržené a rozeslané výše uvedeným způsobem musí být Organizací předloženy příslušnému orgánu k projednání. V souladu s částí IX Úmluvy o Mezinárodní námořní organizaci, bude ve většině případů příslušným orgánem Výbor pro ochranu mořského prostředí (MEPC).
Změny pak musí být odsouhlaseny příslušným odborným orgánem IMO dvoutřetinovou většinou pouze přítomných a hlasujících smluvních stran této Úmluvy a generální tajemník IMO rozešle změny všem smluvním stranám této Úmluvy k přijetí.
Změna článku této Úmluvy se bude považovat za přijatou dnem, kdy bude přijata dvěma třetinami smluvních stran, jejichž sloučená obchodní loďstva tvoří ne méně než 50 procent hrubé prostornosti světového obchodního loďstva.
Změna přílohy této Úmluvy se bude považovat za přijatou v souladu s postupem stanoveným pro přijetí změny dodatku přílohy, pokud příslušný orgán nestanoví v době jejího přijetí, že změna se bude považovat za přijatou ke dni, kdy je přijata dvěma třetinami smluvních stran, jejichž sloučená obchodní loďstva tvoří ne méně než 50 procent hrubé prostornosti světového obchodního loďstva. Nicméně, kdykoliv před vstupem změny přílohy této Úmluvy v platnost může smluvní strana oznámit generálnímu tajemníkovi Organizace, že před vstupem této změny v platnost pro ni (smluvní stranu) bude nutný její výslovný souhlas. Generální tajemník Organizace informuje o tomto oznámení a datu jeho přijetí smluvní strany.
Změna dodatku přílohy této Úmluvy se bude považovat za přijatou na konci lhůty stanovené příslušným orgánem v době jeho přijetí, která nesmí být kratší než deset měsíců, nebude-li však Organizaci během této lhůty sdělena námitka ze strany ne méně než jedné třetiny smluvních stran, jejichž sloučená obchodní loďstva tvoří ne méně než 50 procent hrubé prostornosti světového obchodního loďstva, podle toho, která podmínka je splněna.
Změna Protokolu I k této Úmluvě podléhá stejným postupům, které platí pro změny příloh této Úmluvy. Změna Protokolu II k této Úmluvě podléhá stejným postupům, které platí pro změny článků této Úmluvy.
Přijetí a vstup nové přílohy v platnost budou podléhat stejným postupům, jako jsou postupy pro přijetí a vstup změny článku této Úmluvy v platnost.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pro přijetí změn smluvními státy jsou stanoveny dva postupy. První postup se použije v případě změn článků Úmluvy, Protokolu II, nebo když je to stanoveno příslušným orgánem i Protokolu I a odborných příloh. Pro přijetí změn je potřebné, aby byly přijaty dvěma třetinami smluvních států, jejichž sloučená obchodní loďstva tvoří ne méně než 50 procent hrubé prostornosti světového obchodního loďstva. Vstup změn v platnost pro státy, které je přijaly, poté nastane šest měsíců po dni přijetí.
Druhý postup se týká změn Protokolu I, odborných příloh a dodatků k přílohám. Ty se považují za přijaté na konci lhůty stanovené příslušným orgánem v době jejich přijetí, přičemž tato lhůta nesmí být kratší než deset měsíců. Vstup v platnost pak nastane pro všechny smluvní strany šest měsíců po dni přijetí s výjimkou těch, které před tímto datem učinily prohlášení, že ji nepřijímají nebo prohlášení k změně přílohy, že pro vstup v platnost pro ně je nutné jejich výslovné schválení.
Úmluva tedy předvídá, jak uvádíme výše, specifickou, flexibilní, relativně rychlou proceduru přijímání změn převážně technických norem, jež jsou obsahem příloh a dodatků k přílohám. Stejný režim byl stanoven i pro Protokol I. S ohledem na nutnost reagovat na technický a technologický vývoj dochází k pravidelným změnám technických příloh. Na tyto změny je potřeba pružně reagovat, aby byly v plné míře uplatňovány ve smluvních státech, jež jsou povinny uvedenému mezinárodněprávnímu závazku dostát.
Změny příloh, dodatků k přílohám a Protokolu I jsou tedy přijímány příslušným orgánem a procedurou předvídanými v čl. 16 odst. 2 písm. f ii a iii samotné Úmluvy a při absenci výhrad vůči nim vstupují v platnost pro všechny smluvní strany, s výjimkou, že si tyto strany, jak bylo uvedeno výše, vymíní jinak. Ratifikací Úmluvy bude vyjádřen souhlas Parlamentu České republiky a prezidenta republiky s touto procedurou a následné pravidelné změny především příloh Úmluvy již nebudou znovu podléhat projednání Parlamentem a vyslovení souhlasu obou komor Parlamentu ani následné ratifikaci prezidentem republiky. Tyto změny však budou vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, čímž bude zajištěn požadavek na jejich náležitou publikaci. Ministerstvo dopravy jako gestor zašle návrh na vyhlášení příslušného sdělení o změně přílohy, dodatku k příloze nebo Protokolu I ve Sbírce mezinárodních smluv Ministerstvu zahraničních věcí v souladu s čl. 25 odst. 4 Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv, jež byla přijata usnesením vlády ze dne 11. února 2004 č. 131. Ratifikací Úmluvy bude zajištěn pružný mechanizmus přijímání zejména pravidelně se měnících odborných příloh.
Ke změně Úmluvy může dojít též na konferenci, která se svolá na žádost jedné ze smluvních stran, odsouhlasenou nejméně jednou třetinou smluvních stran. Změna se přijímá konferencí dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících smluvních stran a musí být sdělena generálním tajemníkem Organizace všem smluvním stranám k přijetí. Pravidla pro přijetí změn státy a pro jejich vstup v platnost jsou ta samá, jako jsme už uvedli, pokud konference nerozhodne jinak.
Úmluva, Protokoly 1978 a 1997 nebo kterákoliv příloha uvedená v článku 14 může být vypovězena kteroukoliv smluvní stranou, a to kdykoli po uplynutí pěti let ode dne, kdy tyto dokumenty vstoupily v platnost pro danou smluvní stranu. U výpovědi Protokolu 1978 v souladu s jeho článkem VII se však bude předpokládat, že obsahuje i výpověď Protokolu 1997. Výpověď musí být provedena písemným oznámením generálnímu tajemníkovi Organizace, který uvědomí všechny ostatní smluvní strany o každém takovém obdrženém oznámení a o datu jeho přijetí, jakož i o datu, kdy tato výpověď nabývá účinnosti. Výpověď nabývá účinnosti 12 měsíců po obdržení (generálním tajemníkem Organizace) oznámení o výpovědi nebo po uplynutí jiné delší lhůty, která může být uvedena v daném oznámení.
Ochrana mořského prostředí před znečištěním z lodí je v současné době v České republice upravena jednak zákonem č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, v němž je vypouštění, resp. nezabránění vypuštění znečišťujících látek námořním plavidlem v množství, které překročí limit, nebo v rozporu se stanovenými podmínkami, kvalifikováno jako přestupek nebo správní delikt, v závislosti od subjektu, který se porušení ustanovení dopustí, ale taky zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který zná skutkovou podstatu trestného činu neoprávněné vypuštění znečišťujících látek. Ustanovení §297 trestního zákoníku je koncipováno takovým způsobem, že kdo v rozporu s mezinárodní smlouvou, byť i z hrubé nedbalosti, vypustí nebo, ač je k tomu povinen, nezabrání vypuštění ropné, jedovaté kapalné nebo jiné obdobné znečišťující látky z lodi nebo jiného námořního plavidla, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Problematičnost stávajícího stavu Úmluvy v právním řádě ČR se ale, bohužel, projevuje i v této oblasti, oblasti trestného práva. Jen stěží se dá představit trestněprávní postih subjektů porušujících povinnosti vyplývající z Úmluvy, bereme-li v úvahu, že dosud není platnou součástí právního řádu ČR. Ratifikací celé Úmluvy ve světle změn Protokolu 1997 by i tento problém mohl být vyřešen.
Ustanovení Úmluvy upravující technickou způsobilost plavidel jsou provedena zákonem č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízením vlády č. 266/2009 Sb., o technických požadavcích na námořní zařízení, ve znění pozdějších předpisů. Pro provedení Úmluvy se nevyžaduje přijímat změny právních předpisů.
Úprava zamezení znečišťování mořského prostředí dosažená v Úmluvě je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, zejména s akty uvedenými výše, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.
Provádění Úmluvy nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu.
Vláda ČR odsouhlasila návrh na přístup k Protokolu 1997 a ratifikaci Úmluvy dne 17. března 2014, a to svým usnesením č. 173.
V Praze dne 8. dubna 2014bna …………
Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r.
předseda vlády