Zhodnocení platného právního stavu a cíl návrhu
Právní úprava přiznání majetku není v našem právním řádu v současné době zakotvena. V minulosti tomu však bylo jinak. V roce 1992 byla tato problematika upravena, s účinností od 1. ledna 1993, ustanovením § 42 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle tohoto ustanovení měly povinnost podat přiznání k majetku fyzické i právnické osoby, jejichž majetek v souhrnné hodnotě činil více než 1 mil. Kč. Přiznání mělo být podáno správci daně místně příslušnému ke správě daně z příjmu. První přiznání k majetku mělo být podáno k 31. květnu 1995 s uvedením majetku podle stavu k 1. lednu tohoto kalendářního roku, dále v roce 1997 a poté ve tříletých intervalech. Přiznání mělo být podáno na tiskopise vydaném Ministerstvem financí ČR a povinnost k jeho podání měl každý, komu by tato povinnost vznikla ze zákona nebo koho by k tomu finanční úřad vyzval. Tato úprava byla zrušena, aniž by bylo realizována, zákonem č. 255/1994 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Od roku 1999 proběhlo několik snah začlenit právní úpravu přiznání majetku do právního řádu, a to jak ze strany vlády předložením vládních návrhů, tak ze strany Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR formou poslaneckých návrhů. Bohužel ani jeden z doposud předložených návrhů nebyl schválen. Pro srovnání lze poukázat na slovenský zákon, kterým je zákon č. 101/2010 Z.z., o prokazování původu majetku, který vstoupil v účinnost k 1. lednu 2011. Navrhovaná právní úprava by tak měla zaplnit vzniklou mezeru v právním řádu v oblasti správy daní a omezit daňové úniky, popřípadě jim zcela zamezit. Zakládá zákonnou možnost dodatečného vyměření daně z příjmů fyzických a právnických osob jako povinných osob, a to na základě majetkových přírůstků zjištěných v době přihlášení majetku a následného přiznání majetku, u nichž povinná osoba neprokázala přiznání majetku ze zdaněných příjmů, případně zdanění částek představujících rozdíl mezi celkovou přiznanou hodnotou majetku a mezi hodnotou majetku, u kterého nebyl způsob nabytí prokázán. Navrhovaná právní úprava se dotýká povinné osoby, za kterou je považována jak fyzická osoba, tak osoba právnická, jejichž majetek přesahuje hodnoty v navrhovaném zákoně stanovené. Pokud jde o majetek, ten je vymezen negativně, tzn. že se týká veškerého majetku, kromě majetku od povinnosti přiznání a přihlášení osvobozeného. Na základě těchto informací by měl správce daně z příjmu impuls ke kontrolní činnosti, jejímž cílem by mělo být prověření správnosti a úplnosti údajů uvedených v přihlášení nebo přiznání majetku. Dojde-li správce daně k závěru, že majetek nebo přírůstek majetku byl získán z nelegálních příjmů, předpokládá se zdanění takového majetku ve výši 100 %, přičemž má správce daně uloženou povinnost zjištěné skutečnosti oznámit příslušné složce Policie ČR a příslušnému státnímu zastupitelství. Navrhovaná právní úprava dále předpokládá, že povinná osoba nejprve podá ke stanovenému datu přihlášení majetku, na základě něhož bude určen počáteční stav majetku. Poté bude ve stanoveném termínu podáno přiznání, na základě něhož bude zjišťován případný majetkový přírůstek. Navrhovaná právní úprava též upravuje způsob oceňování majetku, či případného majetkového přírůstku. Předpokládá, že nemovitosti se budou oceňovat pořizovací cenou, a v případech, kdy tato není známa, podle zákona o oceňování majetku (zákon č. 151/1995 Sb.). Nemovitosti zahrnuté v obchodním rejstříku se ocení vstupní cenou nebo cenou pořizovací, stejně tak majetek v zahraničí, přepočtenou stanoveným způsobem na Kč. Navrhovaná sazba daně ve výši 100 % má především preventivní účinek, tzn. měla by být účinnou hrozbou proti legalizaci nezákonně získaných finančních prostředků, tak v případech, kdy povinná osoba nabyla majetek z nezdaněných prostředků nebo bezdůvodně nepodala přihlášení majetku nebo přiznání majetku. Navrhovaná právní úprava by měla dále přispět k získání podkladů pro vymáhání daňových nedoplatků v případech daňových dlužníků. Především by se však měla stát preventivním nástrojem k omezení daňových úniků a tím i nástrojem pro docílení vyšších příjmů státního rozpočtu.
Dopady návrhu na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí
Náklady na zavedení přiznání majetku nelze jednoznačně vyčíslit s ohledem na nemožnost objektivního odhadu počtu osob povinných majetek přihlásit a přiznat. Výdaje je třeba předpokládat. pokud jde o zajištění příslušných tiskopisů pro podání přihlášení a přiznání majetku. Jejich výši nelze přesně vyčíslit vzhledem k tomu, že je zde možnost pořízení tiskopisů v elektronické podobě, což potřebnost tiskopisů v tištěné podobě výrazně snižuje. Nicméně lze předpokládat, že tyto náklady nepřekročí 1 mil. Kč, a to plně s dopadem na státní rozpočet. Pokud jde o zpracování údajů získaných ze zavedení přiznání majetku, ani zde nelze očekávat výrazný nárůst nákladů, přestože zde bude pravděpodobně nutnost přizpůsobit informační systém finančních úřadů tak, aby do něj mohly být vkládány příslušné údaje a tyto využity při správě daní. Dopad na státní rozpočet lze předpokládat v rozsahu cca 5 mil Kč, přičemž tento výdaj by byl jednorázový a v budoucnu podstatně nižší, přičemž daňová správa nemusí tuto částku nově žádat ze státního rozpočtu, protože tyto předpokládané výdaje mohou být plně pokryty ze stávajících limitů finančních prostředků na rozvoj informačního systému. Přijetí navrhované právní úpravy si nevyžádá nárůst počtu zaměstnanců finančních úřadů a finančních ředitelství a tedy ani případný nárůst na mzdové prostředky. Co se týká přínosů navrhované právní úpravy, lze očekávat, vedle preventivních účinků, i účinky mající pozitivní finanční efekt, který by měl být vyšší, než vynaložené prostředky ze státního rozpočtu na realizaci navrhované právní úpravy. Předkládaný návrh nemá dopady na rozpočty krajů a obcí.
Soulad s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem, ani se nedotýká zaručeného vlastnického práva dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava není v rozporu ani s vyhlášenými mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Respektuje ochranu vlastnictví zaručenou Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod vyhlášenou pod č. 209/1992 Sb.
Soulad s právem Evropských společenství
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s právními akty Evropských společenství. Právo Evropské unie neupravuje otázky, které jsou předmětem předloženého návrhu.
Další specifikace
Předkládaný návrh nemá dopad na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na životní prostředí. Nemá též žádné dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
K části první
K § 1
Je vymezen předmět úpravy, který spočívá v úpravě podmínek a postupu při podávání přihlášení majetku a následnému přiznání majetku a využití získaných údajů pro daňové účely v návaznosti na daňový řád.
K § 2
V tomto ustanovení jsou definovány pojmy používané v návrhu zákona. Za povinnou osobu se považuje fyzická osoba mající bydliště na území ČR nebo se zde zdržuje alespoň 183 dnů (do této lhůty se započítává každý započatý den) v kalendářním roce, a která ke stanovenému datu, k němuž se podává přihlášení majetku vlastní majetek, jehož hodnota je vyšší než 10 mil. Kč. Zároveň se vymezuje, která fyzická osoba není osobou povinnou. Za povinnou osobu je považována též osoba právnická, která se na území ČR zabývá podnikatelskou činností, má sídlo jak na území ČR nebo mimo něj, a která ke stanovenému datu, k němuž má být podáno přihlášení majetku vlastní majetek, jehož hodnota je vyšší než 30 mil. Kč. Dále jsou vymezovány pojmy přihlašovací povinnost, hodnota majetku, majetek, majetkový přírůstek, sbírka, zdaněné prostředky a bezúplatné nabytí majetku.
K § 3
Stanoví rozhodný den pro přihlášení majetku povinnou osobou. Přihlášení majetku má za cíl určení počátečního stavu majetku. Povinná osoba má povinnost podat přihlášení majetku bez výzvy správce daně, má tedy tuto povinnost danou ze zákona. Je stanoveno současně do kdy tak musí učinit. Je stanovena i limitující částka, kdy se fyzická, popř. právnická, osoba stává osobou povinnou. Jako výchozí rozhodný den je stanoven 1. leden 2015. K tomuto dni by měly přihlásit svůj majetek všechny povinné osoby, jejichž majetek dosáhl limitující hodnoty. Ustanovení počítá i se situací, kdy povinná osoba svoji povinnost nenaplní. V takovém případě je dána možnost správci daně, aby povinnou osobu vyzval k podání přiznání majetku.. Pak musí povinná osoba přiznat majetek nejen k rozhodnému dni, tj. 1. lednu 2015, a to i zpětně, ale i další majetek, který povinná osoba od rozhodného dne nabyla. Povinnost podat přihlášení majetku není, prokáže-li povinná osoba, že majetek podléhající přihlášení nenabyla do vlastnictví. Ustanovení předpokládá, že rozhodný den nebude fixní, když se stanoví, že za rozhodný den bude považován vždy 1. leden roku následujícího po roce 2015. To připadá v úvahu v případech, kdy povinná osoba se touto stane až po 1. lednu 2015. V takovém případě bude majetek přihlášen k 1. lednu 2014 spolu s nárůstem majetku od okamžiku, kdy se povinná osoba stala povinnou. Současně je pokrýván majetek ve společném jmění manželů, tak i majetek v případě podílníků u právnických osob.
K § 4
Toto ustanovení vymezuje majetek, který je od přihlašovací povinnosti osvobozen. Důvodem pro navržení osvobození je snaha nezatěžovat povinné osoby, především osoby fyzické, povinností uvádět v přihlášení a přiznání majetek jako např. standardní vybavení domácnosti a další stanovené věci a oceňovat je, což by bylo i z hlediska správy administrativně náročné, ale i v podstatě nekontrolovatelné.
K § 5
Tímto ustanovením se povinné osobě ukládá, aby po provedeném přihlášení majetku podávala pravidelně přiznání. Předpokládá se, že první přiznání by se podávalo za rok po rozhodném dni a pak vždy po dvou letech, přičemž by tak bylo nutné učinit vždy do 31. května podle stavu k 1. lednu roku, v němž se přiznání podává. Smyslem přiznání je zjištění majetkového přírůstku, ke kterému došlo od přiznání podaného k příslušnému rozhodnému dni, k okamžiku podání přihlášení a zjištění, zda tento majetek byl získán ze zdaněných prostředků, či jinou legální formou. V přiznání by měl být zahrnut též majetek, který již ke dni rozhodnému pro podání přiznání povinná osoba nevlastnila, ale nabyla jej v období od posledního podaného přiznání. To by mělo zabránit legalizaci majetku získaného nezákonným způsobem.
K § 6
V navrhovaném ustanovení je uveden postup oceňování majetku. Předpokládá, že majetek bude oceňován podle zákona o oceňování majetku (zákon č. 151/1997 Sb.), popřípadě dle cenových předpisů platných v době vydání věci v restituci. V případech kdy tomu tak není, je přesně vymezen způsob provedení ocenění. Navrhovaná úprava se jeví jako nejjednodušší jak pro povinnou osobu, tak i pro správce daně, jakož i z hlediska neporušení práv zaručených Listinou základních práv a svobod.
K § 7
Je stanoven postup správce daně při zjišťování majetkového přírůstku a to ve vztahu k prvotně podanému přihlášení majetku, tak následně ve srovnání s předchozím přiznáním majetku. Zjistí-li správce daně, že došlo k nárůstu majetku a nebylo prokázáno, že tento majetek byl získán ze zdaněných prostředků, vyměří daň z příjmů za zdaňovací období, ve kterém k přírůstku došlo, a pokud se to nepodaří, pak za zdaňovací období, ve kterém byl neprokázaný majetkový přírůstek zjištěn. Současně je navrhováno nepřihlížet ke změnám hodnoty majetku, které vznikly pouze v důsledku vývoje cen na trhu, změnám oceňovacích předpisů a změnám hodnoty podílu na obchodní společnosti nebo družstvu v důsledku nerozdělených zisků nebo ztráty. Jde tedy výhradně o případy, které nemají dopad na daň z příjmů.
K § 8
Za nesplnění přihlašovací povinnosti a povinnosti podat přiznání ve stanovené lhůtě nebo za uvedení nepravdivých nebo neúplných údajů se předpokládá uložení sankce v podobě pokuty, a to až do výše 1 mil. Kč. Výše pokuty se odvíjí od závažnosti, způsobu, doby trvání a následků protiprávního jednání.
K § 9
Tímto ustanovením se vymezuje, že za zdaněné prostředky lze považovat i hodnotu závazků vzniklých v souvislosti se získáním prostředků použitých pro pořízení majetku. Stanoví se doba, po jejímž uplynutí zaniká právo dodatečně stanovit daň, přičemž délka je stanovena tak, aby nebylo možné legalizovat příjmy či majetek, získané nezákonným způsobem. Správci daně se umožňuje prověřit správnost a úplnost údajů uváděných v přihlášení nebo přiznání majetku. Způsob provedení není blíže specifikován, neboť se předpokládá postup dle daňového řádu. Ukládá se povinnost správci daně oznámit příslušnému útvaru Policie ČR a příslušnému státnímu zastupitelství skutečnosti, že majetek byl získán z nelegálních příjmů, či jinou trestnou činností. Vzhledem k tomu, že předkládaná právní úprava je úpravou speciální k daňovému řádu jako obecné zákonné úpravě, předpokládá se, že se bude podle daňového řádu postupovat vždy, není-li předkládaným návrhem stanoven postup jiný.
K části druhé
K § 10
Body 1. až 4. navrhované novely zákona o daních z příjmů zajišťují možnost správce daně vyměřit na základě zákona o přiznání majetku daň z příjmu z neprokázaného majetkového přírůstku jak u osob fyzických, tak u osob právnických. Příjem z neprokázaného majetkového přírůstku je samostatným základem daně, který se nijak nesnižuje. Daň se vyměří jednotnou sazbou a nezahrnuje se do poslední známé daňové povinnosti. Její výše je stanovena tak, aby došlo k zamezení využití nelegálně získaných finančních prostředků či majetku.
K části třetí
K § 11
Účinnost zákona se navrhuje k 1. lednu 2015
V Praze dne 17. června 2014
Předkladatelé:
Jiří Dolejš, v.r. Miloslava Vostrá, v.r. Josef Vondrášek, v.r. Pené Číp, v.r. Vojtěch Filip, v.r. Pavel Kováčik, v.r. Alexander Černý, v.r.