k zákonu č. ……./2014 Sb.
Onemocnění podle § 8 odst. 3 písm. d) zákona:
Fabryho choroba Gaucherova choroba Niemen-Pickova choroba Mukopolysacharidóza I, II a VI Pompeho choroba Hyperamonemie u dětí s dědičnou poruchou metabolismu urey a glutaminu Dědičná tyrozinemie typu I revmatoidní artritis Bechtěrevova choroba psoriatrická artritis Crohnova choroba colitis ulcerosa psoriáza těţká roztroušená skleróza plicní arteriální hypertenze astma Parkinsonova choroba juvenilní artritida
Důvodová zpráva
Problematika zdravotního pojištění cizinců ze zemí mimo Evropskou unii (dále jen
„cizinci“) byla a je v současném globálním světě velmi frekventovaným tématem, kdy
v České republice má relativně dlouhou tradici.
Cestovní zdravotní pojištění cizinců je doposud upraveno v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Zákon o pobytu cizinců stanovil povinnost
cizinci předloţit doklad o cestovním zdravotním pojištění k ţádosti o udělení víza a na poţádání policii při hraniční nebo při pobytové kontrole. Zákonem č. 140/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, bylo předloţení dokladu o cestovním zdravotním pojištění jako nezbytné náleţitosti k ţádosti o udělení víza zrušeno – důvodem byly výhrady, ţe je poţadováno uzavření pojistné smlouvy v době, kdy cizinci není známo, zda jeho ţádosti o udělení víza bude vyhověno. Zákon o pobytu cizinců byl od té doby mnohokrát novelizován a nezřídka kdy i v části tzv. dokladů o cestovním zdravotním pojištění cizinců.
V současné době je problematika cestovního zdravotního pojištění, resp. dokladů o cestovním zdravotním pojištění cizinců, upravena v ust. § 180i, resp. § 180j zákona o pobytu cizinců. Rozlišuje se doklad o cestovním zdravotním pojištění při pobytu do 90 dnů a nad 90 dnů. Co se týče dokladu o cestovním zdravotním pojištění při pobytu do 90 dnů, tak se vychází z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009, o kodexu Společenství o vízech, které upravuje parametry cestovního zdravotního pojištění v čl. 15. Tuto právní úpravu cestovního zdravotního pojištění cizinců lze povaţovat za komplexní a zároveň vyhovující. Úprava pobytů nad 90 dnů v ust. § 180j rozlišuje dva případy, a to případ, kdy cizinec ţádá o tzv. dlouhodobé vízum, o které ţádá ze zahraničí, a případy, kdy cizinec ţádá o dlouhodobý pobyt na území. První případ umoţňuje sjednání cestovního zdravotního pojištění pouze pro případ nutné a neodkladné péče s minimálním limitem pojistného plnění 60.000 EUR na jednu pojistnou událost, a to i u pojišťoven z EU. Druhý případ jiţ zvyšuje rozsah tohoto pojištění na tzv. komplexní zdravotní péči, kdy toto pojištění lze sjednat pouze u pojišťoven oprávněných poskytovat pojištění v České republice podle zákona o pojišťovnictví.
Tato dosavadní právní úprava zejména co se týče pobytů nad 90 dnů, není dostatečná. Pojišťovny, které toto pojištění provozují ve většině případů, nedisponují dostatečnou sítí poskytovatelů zdravotních sluţeb. Vlastní komplexní pojištění cizinců, které je nyní v souladu s ust. § 180j, obsahuje u všech pojišťoven na trhu řadu tzv. výluk z pojištění. Je třeba chápat tyto výluky z pojištění jako jakýsi brzdný mechanismus pojišťoven, protoţe se jedná o cizince, u kterých ve většině případů není známa zdravotní anamnéza a není k dispozici zdravotní dokumentace, avšak ve většině případů poté jdou tyto výluky z pojištění k tíţi právě poskytovatelů zdravotních sluţeb, u kterých vzniká prakticky nevymahatelný dluh vůči cizincům.
Navrhovaná právní úprava soukromého zdravotního pojištění cizinců vychází z výsostného zájmu České republiky právně upravit povinnosti cizinců při dlouhodobých pobytech. Snahou je reakce na dlouhodobě nestabilní legislativní situaci v oblasti zdravotního pojištění cizinců, na usnesení Vlády České republiky (např. č. 121/2012) a poskytnout cizincům kvalitní rozsah zdravotní péče a současně nezatíţit veřejný rozpočet, a to vše při zachování povinnosti soukromého zdravotního pojištění cizinců při pobytu v České republice nad 90 dnů v zákoně o pobytu cizinců. Základním principem navrhované právní úpravy je dále vyjmutí problematiky pojištění ze zákona o pobytu cizinců, její upřesnění v souladu s usnesením Vlády České republiky a směrnicemi Evropské unie a vytvoření samostatného, kvalitního zákona, na který bude v zákoně o pobytu cizinců odkaz, stejně tak jako na ostatní zákony, např. zákon o veřejném zdravotním pojištění. Cizinec nespadající do systému veřejného zdravotního pojištění bude podle zákona o pobytu cizinců povinen být pojištěn smluvně, avšak s odkazem a za parametrů této nové navrhované právní úpravy. Soukromé zdravotní pojištění cizinců podle navrhované právní úpravy by mělo zůstat ve stávající soukromé sféře, aby nedocházelo k zatěţování veřejného zdravotního pojištění. Dalším principem je snaha o maximální omezení nevymahatelných dluhů cizinců vůči poskytovatelům zdravotních sluţeb, proto by měl být rozsah zdravotního pojištění takový, ţe bude krýt veškerá rizika běţně hrazená z veřejného zdravotního pojištění na území České republiky.
Navrhovaná právní úprava koncepčně ponechává rozdělení soukromého zdravotního pojištění cizinců v závislosti na druhu pobytu s tím, ţe upravuje zejména povinnosti komerčních pojišťoven. Dále počítá s ponecháním pojištění cizinců ve sféře soukromých pojišťoven, které mají povolení k výkonu pojišťovací činnosti v České republice a podléhají dohledu České národní banky. Cizinci přicházející do České republiky většinou bez zdravotní dokumentace, a tudíţ s neznámou anamnézou a často dochází k brzkému čerpání zdravotní péče. Vzhledem k jejich dosavadní neúčasti na solidárním principu veřejného zdravotního pojištění občanů České republiky by docházelo k jeho neúměrnému zatěţování a k rozporu s principem veřejného pojištění.
Účelem navrhované právní úpravy je upravit vzájemná práva a povinnosti účastníků nového soukromého pojištění a také upravit povinnosti ostatních zejména správních orgánů při kontrole.
Nepřesné je jiţ samotné označení „cestovní zdravotní pojištění“. Cestovní zdravotní pojištění je víceméně individuální pojištění kaţdého, kdo cestuje, ať uţ za hranice České republiky nebo do České republiky, a to zpravidla za účelem turistiky a na kratší období. Zpravidla se jedná o komplexní balíček pojištění různých rizik, která mohou při cestování nastat. Vţdy zahrnuje pojištění léčebných výloh, tzn. případu, kdy se přihodí úraz nebo zdravotní potíţe a je potřeba vyhledat lékařskou pomoc. Komplexní balíček cestovního pojištění zpravidla obsahuje i pojištění odpovědnosti, pojištění zavazadel, náhrady při zpoţdění letů apod.
Vláda České republiky ve svém usnesení č. 121/2012 ze dne 29.2.2012 (dále jen
„Usnesení vlády“) stanovila povinnost třem ministerstvům (Ministerstvu vnitra, zdravotnictví
a financí) předloţit do konce roku 2012 návrh právní úpravy komerčního pojištění cizinců. Vzhledem k nejasnostem ohledně kompetencí, resp. gescí nad touto právní úpravou, a z důvodu nezbytnosti takovéto úpravy v právním řádu, je předkládána právě navrhovaná právní úprava. Jejím přijetím bude po mnoha letech vytvořen kvalitní a stabilní právní předpis jdoucí dokonce nad rámec evropské legislativy a v souladu s Usnesením vlády, kdy na jednu stranu zákon ukládá povinnost cizincům ze třetích zemí nespadajících do systému veřejného zdravotního pojištění, aby byli logicky pojištěni smluvně, na druhou stranu budou přesně dány parametry takového pojištění a jeho provozování. Cizincům ze třetích zemí se po dlouhé době dostane kvalitního rozsahu zdravotní péče srovnatelné s veřejným zdravotním pojištěním a současně nedojde k ohroţení veřejných fondů. Tato právní úprava dále nebude komplikovat zákon o pobytu cizinců, ve kterém na ni bude pouze odkaz. Jedná se tedy bezesporu o nejefektivnější a nejlepší řešení tohoto dlouholetého problému.
Nepřijetím této právní úpravy by naopak došlo k zachování nepříznivého stavu, kdy je cizincům smluvní pojištění nařízeno, avšak nejsou stanoveny parametry takového pojištění a způsob jeho provozování. Navíc postojem Ministerstva vnitra nezabývat se jiţ nadále touto problematikou v chystaných novelách zákona o pobytu cizinců by došlo k tomu, ţe z českého právního řádu vymizí byť chatrná zmínka o smluvním pojištění cizinců, coţ povede k chaosu jiţ známého z roku 2006, kdy jako potvrzení o jiném neţ veřejném zdravotním pojištění byly předkládány bezcenné, mnohdy falešné doklady od pojišťoven ze třetích zemí v přímém rozporu s právní úpravou provozování pojištění v ČR a EU nebo k cyklicky se opakujícím pokusům řešit tento neutěšený stav přesunem všech cizinců do veřejného zdravotního pojištění, coţ by vedlo ke zvýšeným nákladům v řádech miliard korun ročně.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Předloţený návrh zákona je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky. S přihlédnutím k regulovaným právním vztahům je kladen důraz zejména na ochranu základních lidských práv a svobod cizinců, kterým poskytuje široké právo na ochranu zdraví.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie
Navrhovaná právní úprava reaguje i na legislativu EU v taxativně uvedených případech pobytů uvedených osob, zejména (např. Směrnici Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny; Směrnici Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty; Směrnici Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů ţáků neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné sluţby; Směrnici Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu; Směrnici Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyţadujícího vysokou kvalifikaci, které pro zde uvedené kategorie cizinců ze třetích zemí poţadují po dobu pobytu zdravotní pojištění, které kryje všechna rizika běţně hrazená z veřejného zdravotního pojištění pro občany daného státu.
V ostatních případech pobytů nad 90 dnů má Česká republika svrchované právo upravit podmínky soukromého zdravotního pojištění cizinců, lze tedy konstatovat, ţe navrhovaná právní úprava je v souladu s právem EU.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Při přípravě navrhované právní úpravy z důvodů vymezených výše v textu, bylo postupováno tak, aby nebyly porušeny závazky vycházející z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s vyhlášeným mezinárodními smlouvami podle čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy
Navrhované řešení nevyţaduje jakékoliv vynaloţení prostředků ze státního rozpočtu, státních fondů ani rozpočtů samospráv. Dopad bude pouze do nákladů komerčních pojišťoven spojených jak s vývojem pojistného produktu podle navrhované právní úpravy, tak zejména se zajištěním takovéhoto pojistného produktu.
Předpokládaný dopad na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nebude mít ţádný dopad na ţivotní prostředí.
Předpokládaný dopad z hlediska principů rovnosti mužů a žen
Předloţený návrh je z hlediska principů rovnosti muţů a ţen zcela neutrální a vztahuje se stejně na obě pohlaví.
K § 1
Stanoví, ţe zákon se vztahuje jen pobyt cizinců na území České republiky nad 90 dnů.
K § 2
Vymezuje osobní a územní působnost zákona kombinací pozitivního a negativního vymezení.
K § 3
Stanovuje povinnost cizinců být pojištěn po celou dobu pobytu v České republice. Tato povinnost je zde uvedena z důvodu, ţe se jedná o povinné pojištění ve smyslu § 2779
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Z důvodu nutnosti odchýlení se
od zákonné úpravy v NOZ je třeba, aby „povinnost být pojištěn“ byla stanovena v této navrhované právní úpravě. Zároveň je nezbytné, aby povinnost cizince být pojištěn, resp. prokázat se sjednaným pojištěním byla stále upravena ve veřejnoprávním předpise, a to v zákoně č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
K § 4
Zachovává dosavadní koncept zákona o pobytu cizinců rozdělující podmínky zdravotního pojištění cizinců pro dlouhodobý pobyt. Toto ustanovení upravuje tzv. základní zdravotní pojištění, je-li ţádost o dlouhodobé vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu podávána na zastupitelském úřadu. Předpokladem je, ţe nelze omezovat svobodu cizinců při výběru pojišťovny a zároveň svobodu podnikání pojišťoven sjednávat pojištění. Pevně je zde vymezen rozsah, kdy takovéto pojištění musí být alespoň v rozsahu akutní a neodkladné péče, resp. její zahraniční obdoby a minimální limit pojistného plnění na jednu pojistnou událost.
Odstavec dvě poté stanoví podmínku úředního překladu pojistné smlouvy do českého jazyka, a to zejména pro pracovníky zastupitelského úřadu, ministerstva vnitra a pro poskytovatele zdravotních sluţeb.
K § 5
Upravuje vlastní předmět této navrhované právní úpravy, a to v případech kdy je ţádost o povolení nebo prodlouţení dlouhodobého pobytu podávána z České republiky. Parametry tohoto zdravotního pojištění jsou poté dále upraveny v Díle 2.
Odstavec dvě poté pojišťovně stanovuje kontraktační povinnost, a to za podmínek v tomto zákoně uvedených.
K § 6
Stanoví, u koho lze uvedené pojištění sjednat, a sice, pouze u pojišťoven působících v České republice na základě oprávnění vydaného Českou národní bankou a zároveň za podmínky, ţe pojišťovna je uvedena v závazném seznamu vydávaném Českou národní bankou. Vzhledem k rozsahu nového pojištění, je její působení v České republice nezbytné, protoţe pouze takovéto pojišťovny mohou zaručit znalost tak specifického odvětví jako je veřejné zdravotní pojištění České republiky, z jehoţ rozsahu navrhovaná právní úprava v tomto Díle 2 vychází.
Dále pak stanovuje subsidiaritu NOZ.
Odst. 3 stanoví podmínku, ţe pojistná smlouva se řídí výhradně českým právem, stanoví povinnou písemnou formu a zároveň minimální pojistnou dobu. Délka minimální pojistné doby byla zvolena s ohledem na poţadavek cizince na dlouhodobý pobyt na území České republiky, dále pak s ohledem na průměrnou délku skutečného povolení k dlouhodobému pobytu a v neposlední řadě i za účelem sníţení moţného rizika pojišťovny z důvodu jednání cizince za účelem pouhé zdravotní turistiky.
Obdobně jako ve veřejném zdravotním pojištění České republiky je i v odst. 4 navrţeno zdravotní pojištění jako škodové.
Zákaz přerušení pojištění z důvodu nezaplacení pojistného je v odst. 5 uveden zejména ve prospěch poskytovatelů zdravotních sluţeb. Předmětem navrhované právní úpravy je základní princip, ţe cizinec je povinen být zdravotně pojištěn po celou dobu pobytu na území České republiky. Z tohoto důvodu nelze zdravotní pojištění cizince přerušit.
K § 7
Definuje pojistnou událost, tedy událost, se kterou je spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění.
K § 8
Vymezuje rozsah zdravotního pojištění, které bude, co do výčtu hrazených sluţeb na území České republiky, srovnatelné s veřejným zdravotním pojištěním v České republice.
Nad rámec veřejného zdravotního pojištění je zde zakotvena povinnost pojistitele uskutečnit převoz pojištěného do jeho mateřské země a poskytovat pojištěnému a smluvním poskytovatelům zdravotních sluţeb asistenční sluţby.
Odchylně od veřejného zdravotního pojištění je zde zakotven minimální limit pojistného plnění za jednu pojistnou událost.
Odst. 3 stanoví moţnost pojistitele určit čekací dobu pro případy těhotenství, porodu, chronického onemocnění, centrové péče a vzácných onemocnění. Čekací doba se vztahuje k délce trvání soukromého zdravotního pojištění cizince v rámci všech navazujících pojistných smluv u jednoho pojistitele. Tyto mechanismy jsou uplatněny z důvodu, ţe se jedná o vysoce nákladnou zdravotní péči, která je ve zvláštním reţimu i ve veřejném zdravotním pojištění a měly by také pomoci k tomu, aby se Česká republika nestala levnou nemocnicí Evropy.
Odst. 4 stanoví, ţe pojistné plnění je vázáno na splnění dvou zde uvedených povinností. Pro případ, kdy zdravotní stav pojištěného neumoţňuje splnění těchto povinností, je jejich splnění umoţněno i třetí osobě.
K § 9
Stanovuje obligatorní povinnost pojistitele vydat pojistníkovi průkaz a zároveň jeho minimální náleţitosti. Průkaz bude kromě prokázání uzavření zdravotního pojištění podle Dílu 2 této navrhované právní úpravy, zároveň také dokladem o zaplacení pojistného. Průkaz vydává pojistitel pouze na dobu, na kterou bylo zaplaceno pojistné, a to vţdy za předpokladu, ţe cizinec je drţitelem platného povolení k pobytu. Tím bude zabezpečena jistota jak smluvních poskytovatelů zdravotních sluţeb, tak příslušných útvarů Ministerstva vnitra, o platnosti sjednaného pojištění. Do budoucna se počítá s jednotným vzorem průkazů, který se bude lišit pouze logem pojistitele.
K § 10
K tomu, aby pojišťovny byly schopny garantovat rozsah pojištění podle Dílu 2 navrhované právní úpravy, je zcela nezbytná tzv. smluvní síť poskytovatelů zdravotních sluţeb. Tato síť musí cizinci poskytnout zdravotní sluţby podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o zdravotních službách“) a z tohoto důvodu je stanoven minimální procentuální
počet z celkového počtu poskytovatelů zdravotních sluţeb v České republice podle Národního zdravotnického informačního systému, který vede Národní registr poskytovatelů zdravotních sluţeb. Minimální procentuální počet poskytovatelů zdravotních sluţeb odpovídá v současné chvíli počtu necelých 3000 poskytovatelů zdravotních sluţeb, se kterými by pojišťovny měly mít uzavřeny smluvní vztah.
Smluvní síť poskytovatelů zdravotních sluţeb musí být realizována prostřednictvím přímého smluvního vztahu mezi pojišťovnou a jednotlivými poskytovateli zdravotních sluţeb, čímţ je vyloučena moţnost uzavírání smluvního vztahu prostřednictvím třetích osob (např. prostřednictvím poskytovatele asistenčních sluţeb).
Tato zcela nezbytná povinnost by měla být jednou z hlavních povinností, kterou musí Česká národní banka kontrolovat při zhotovení či aktualizaci seznamu pojišťoven, které budou oprávněné ke sjednávání pojištění podle Dílu 2 této navrhované právní úpravy.
K § 11
Opětovně z důvodu, ţe u cizinců většinou absentuje historie jejich zdravotního stavu, jsou tímto ustanovením definovány prostředky k tomu, aby se minimalizovalo účelové sjednávání zdravotního pojištění. Tato opatření jsou také jakousi brzdou, aby se Česká republika nestala cílem tzv. zdravotní turistiky.
K § 12
Pojistné, je úplatou pojistníka za závazek pojistitele poskytnou v případě vzniku pojistné události dohodnuté pojistné plnění. Pojistné stanoví vţdy pojistitel, a to s ohledem na jeho zkušenosti a znalosti vyjádřené většinou matematickými propočty zaloţenými na statistickém sledování vývoje pojistného rizika, v souladu s pravidly rovného zacházení, a to vţdy s uvědoměním si povinnosti pojišťovny řádně plnit své závazky.
Protoţe s účinností navrhované právní úpravy dojde k výraznému navýšení garantovaných zdravotních sluţeb pro cizince a z důvodu stabilizace nově vznikajícího pojistného trhu byla po omezenou dobu stanovena minimální výše pojistného. Tato minimální výše vychází z průměrných nákladů na zdravotní sluţby v České republice a zohledňuje i další sluţby, jako např. převoz pojištěného do jeho mateřské země a poskytování asistenčních sluţeb.
K § 13
Jedná se o zcela běţné ustanovení stanovující postihové (regresní) právo pojišťoven, vycházející ze stávající právní úpravy.
Pro dosaţení jednoho ze základních principů navrhované právní úpravy, tj. minimalizovat dluhy na straně poskytovatelů zdravotních sluţeb, je pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění i v případech, které jsou jinak v komerčním pojištění běţnou součástí výluk z pojištění (např. uvedení nepravdivých údajů, alkohol, drogy).
Poskytne-li pojistitel pojistné plnění v těchto případech, stanoví se právo pojistitele poţadovat úhradu takto vyplacené částky zpět.
K § 14
Uvedené ustanovení upravuje způsoby zániku zdravotního pojištění, jedná se o standardní způsoby zániku pojištění. Nad rámec je pojistitel zbaven moţnosti odstoupit od pojistné smlouvy i moţnosti odmítnout pojistné plnění.
Odst. 3 poté stanoví povinnosti pojistníka a pojistitele v případě zániku pojištění před uplynutím pojistné doby. Záměrem je, aby se po území České republiky nepohybovali cizinci bez povinného zdravotního pojištění.
K § 15
Dohled nad problematikou pojištění, resp. pojišťovnami přísluší České národní bance, a to podle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o pojišťovnictví“).
K § 16
K tomu, aby zdravotní pojištění upravené v Dílu 2 navrhované právní úpravy účelně fungovalo, je potřeba zabezpečit také výměnu informací mezi kompetentními orgány. Tato úprava byla také nezbytná z důvodu prolomení povinnosti mlčenlivosti podle zákona o pojišťovnictví.
K § 17
V ostatních otázkách mlčenlivosti se navrhovaná právní úprava odkazuje na zákon o pojišťovnictví.
K § 18
Jedná se o výčet zrušených či změněných ustanovení zákona o pobytu cizinců.
K § 19
Zabezpečení zákazu retroaktivity jako neţádoucího jevu a zároveň zachování kontinuity a právní jistoty, ţe pojistné smlouvy uzavřené před datem účinnosti navrhované právní úpravy, jsou v souladu s touto navrhovanou právní úpravou.
K § 20
Zdravotní pojištění podle Dílu 2 je přelomovým svým rozsahem, které k tomu, aby bylo funkční a splňovalo navrhovaný účel musí být poskytováno zcela v souladu s navrhovanou právní úpravou. K tomuto je tedy třeba vytvořit závazný seznam, který samozřejmě bude otevřený, kde budou vyjmenovány pojišťovny splňující podmínky navrhované právní úpravy.
K § 21
Navrhuje se, aby tento zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2015.
V Praze dne 26.6.2014
Jaroslav Krákora, v.r.
Jiří Běhounek, v.r.
Pavel Antonín, v.r.
Marie Benešová, v.r.
Vítězslav Jandák, v.r.
Zuzana Kailová, v.r.
Štěpán Stupčuk, v.r.
Jiří Petrů, v.r.
Václav Klučka, v.r.
Karel Černý, v.r.
Dana Váhalová, v.r.
Josef Novotný, v.r.
Markéta Wernerová, v.r.
Ladislav Šincl, v.r.
Miroslava Strnadlová, v.r.
Jiří Koskuba, v.r.
Roman Sklenák, v.r.
Jan Chvojka, v.r.