Popis hranice Národního parku Šumava
I. Vnitrozemská hranice národního parku vychází od státní hranice u mezníku 4/11
po cestě ve Ferdinandovském údolí a v Debrníku se stáčí k rozcestí u kóty 804. Dále pokračuje severovýchodním směrem po okraji lesa a po lesních cestách přes kóty 933 a 923 k mostu přes potok, vrací se na kótu 882 a na kótě 828 vyúsťuje na silnici Želená Ruda - Klatovy, kterou sleduje až na rozcestí Starý Brunst. Zde odbočuje po silnici na Zhůří a dále přes křižovatku silnic nad Keplí probíhá po zpevněné cestě na Poustku, Busil a ke Schöpfrovu dvoru. Zde odbočuje na lesní cestu na Karlov a na Dobrou Vodu. Z Dobré Vody pokračuje po lesní silnici na Velký Babylon a odtud po lesní cestě přes Klášterský mlýn do Rejštejna. Z Rejštejna probíhá hranice národního parku po říčce Losenici až k odbočce na Červenou, po této odbočce do Červené a odtud po lesních cestách přes kótu 844 obchází rezervaci Obří zámek. U mostu pod Popelnou se vrací na Losenici a probíhá po ní až na Zlatou studni. Odtud po lesní cestě na kótu 1141 a dále až na silnici Kvilda - Vimperk, po této silnici pokračuje několik set metrů k severu a odbočuje na lesní cestu pod vrcholem Přilby; od kóty 1131 sleduje okraj lesa až ke kótě 955 pod Novými Hutěmi, kde se napojuje na silnici Nové Hutě - Borová Lada. Přes Borová Lada odbočuje na silnici do Horní Vltavice a probíhá po ní až k mostu přes Vltavu na Polce. Z Polky vede hranice národního parku přes brod a kóty 933 a 842 po zpevněné lesní cestě do Strážného, odtud po silnici na Hliniště, kde přechází na říčku Řasnici a po ní pokračuje až k soutoku s Vltavou. Dále probíhá po Vltavě až k železničnímu přejezdu u Velké Nivy. Odtud je hranice vedena po železniční trati k Volarům, přechází na Luční potok, po něm obchází Volary a v místě překřížení Volarského potoka se silnicí se napojuje na silnici Volary - Želnava, po níž probíhá až do Želnavy a pokračuje stále po silnici do Bělé a Nové Pece. Za Novou Pecí se napojuje na cestu sledující Schwarzenberský kanál a pokračuje po ní směrem na Huťský Dvůr a Zadní Zvonkovou. Po cestě k bývalé celnici pak končí na hranicích s Rakouskem u mezníku 1/34.
II. Cesty, které tvoří hranici Národního parku Šumava, nejsou součástí území
Národního parku Šumava.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1. Zhodnocení platné právní úpravy a hlavní principy navrhované právní úpravy
K podání návrhu zákona o Národním parku Šumava (dále jen „NPŠ“) vedou předkladatele především dvě skutečnosti. Zaprvé, že více než 22 let existuje tento park bez zákona, kterým by byl zřízen, přestože správní úřady lze zřizovat toliko zákonem, přičemž Správa NPŠ státní správu vykonává. Zadruhé obava, že nově zvolená Poslanecká sněmovna, ale i nově jmenovaná vláda se pod tlakem jiných úkolů ještě dlouhou dobu k projednávání zákona o NPŠ nedostanou a může se tak opakovat situace, že s ukončením volebního období stávající dolní komory Parlamentu bude nedokončené projednávání zákona o NPŠ opět bez výstupu v podobě přijatého zákona.
Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, vydané podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, je nedostatečné i z důvodu, že tento zákon byl k 1. červnu 1992 nahrazen zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle čl. 79 odst. 1 Ústavy lze však správní úřady zřídit pouze zákonem, a to se nestalo ani po schválení zákona č. 114/1992 Sb.
Dalším, zdaleka ne posledním, důvodem k podání návrhu zákona o NPŠ je i to, že nyní je v procesu schvalování plán péče o park na příštích 15 let a předkládané znění zákona velmi úzce na tento plán péče navazuje a je s ním zcela ve shodě.
Předkládaný text zákona byl projednán se starosty šumavských obcí a je jimi podporován, právě tak jako vedením NPŠ i Radou parku. Je pochopitelné, že navrhovaná právní úprava nemusí být konečnou verzí a že s největší pravděpodobností dojde v průběhu dalšího projednávání návrhu zákona k dílčím úpravám, avšak neměla by se diametrálně lišit od navrhovaného textu.
Návrh je předkládán jako výsledek dlouhé řady jednání zúčastněných stran, který vyjadřuje dosažený společensky přijatelný kompromis, aniž by si činil nárok na původní autorství. Lze tak vyjádřit přesvědčení, že na základě předloženého návrhu bude konečně po dlouhých letech a celé řadě návrhů zákona o NPŠ celý proces přijímání této zákonné úpravy úspěšně dokončen.
2. Dopad návrhu zákona na státní rozpočet a další veřejné rozpočty
Přijetím zákona nedojde ke zvýšení nákladů na státní rozpočet za úhrady za nevyužité a poškozené dřevo. Ty zůstávají stejné jako doposud. Náklad na státní rozpočet se zvyšuje tímto zákonem o cca 34 mil. Kč, které by měly být vypláceny jako kompenzace za ztížený výkon správy území vlivem omezení vyplývajících z toho, že jejich intravilány jsou součástí národního parku, což je ve srovnání s ostatními národními parky existujícími v České republice zcela ojedinělé. Navrhovaná úprava je motivována i snahou o nápravu stavu, který vznikl v důsledku minulé úpravy zákona o rozpočtovém určení daní a který na straně obcí na území národního parku vedl k významnému zkrácení příjmů v důsledku poklesu významu koeficientu rozlohy katastrálního území pro vyčíslení podílu na daňových výnosech ve prospěch parametrů jiných, závislých především na míře hospodářského rozvoje, který je ovšem na území národního parku zákonem prakticky vyloučen. Kompenzace je v současnosti obcím na území parku poskytována nesystémovou formou. Vzhledem k tomu, že NPŠ má rozlohu 68 tisíc hektarů, bude nárok na státní rozpočet činit 34 mil. Kč.
Všechny dosavadní činnosti Správy jsou podle návrhu zákona zachovány ve stejném rozsahu jako nyní, tedy před přijetím zákona. Hospodaření NPŠ po přijetí zákona bude mít jednoznačná pravidla, což znamená předvídatelnost řady dopadů i na příslušné rozpočty.
3. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem a mezinárodními
smlouvami
Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy České republiky. Právě přijetím navrhovaného zákona by mělo být dosaženo právního stavu, který bude naplňovat požadované atributy ústavnosti.
4. Předpokládané sociální dopady, dopady na rovnost mužů a žen
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné sociální dopady ani žádný vliv na rovné postavení mužů a žen ani na specifické skupiny obyvatel, a proto je z tohoto hlediska neutrální.
K části první
K § 1
Zákon stanoví, co je v národním parku předmětem ochrany a jaký je hlavní cíl ochrany přírody a krajiny. Oproti platné právní úpravě (§ 1 nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.) došlo k detailnějšímu rozpracování úvodního ustanovení, přičemž hlavní důraz je kladen na zachování a podporu příznivého stavu vymezených předmětů ochrany národního parku odpovídajícími způsoby péče.
Území NPŠ je jedinečné jako rozsáhlá oblast horských lesů, rašelinišť a slatí, které tvoří přirozenou jihozápadní hranici České republiky. Zaujímá českou část bilaterálního velkoplošného chráněného území rozsáhlého středoevropského lesního komplexu Šumavy a Bavorského lesa. Mimořádný vědecký a výchovný význam mají zejména horské lesy 7. a 8. lesního vegetačního stupně, ledovcová jezera, rašeliniště a primární bezlesí, které budou tvořit základ nejcennější I. zóny ochrany přírody národního parku.
Předmětné ustanovení formou poslání národního parku deklaruje též podporu využití území národního parku k turistice, rekreaci, vědeckému výzkumu a výchově, a dále k udržitelnému
1)
rozvojiúzemních samosprávných celků (tj. obcí a krajů). __________________________ 1) Podle § 6 zákona č. 17/1992 Sb. je trvale udržitelným rozvojem takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.
K § 2
Vymezuje se území NPŠ, které se rozkládá na území Jihočeského a Plzeňského kraje. Celková výměra Národního parku Šumava je 680 km. Jelikož území národního parku podléhá zvláštnímu režimu, je nutné jeho přesné vymezení. Území je vymezeno slovním popisem hranice, který tvoří přílohu č. 1, a grafickým zákresem v mapě obsaženým v příloze č. 2. Mapy jsou uloženy u orgánů a institucí zákonem stanovených.
Územní vymezení NPŠ podle navrhovaného zákona se shoduje s územním vymezením stávajícího národního parku, jak je provedeno v § 1 odst. 1 nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.
NPŠ se zřizuje bez ochranného pásma, neboť směrem do vnitrozemí je celé jeho území obklopeno Chráněnou krajinnou oblastí Šumava vymezenou Výnosem Ministerstva kultury ČSR čj. 53855/1963, o nové právní úpravě chráněné krajinné oblasti „Šumava“, ve znění výnosu čj. 5954/1975, která svým právním režimem mj. plní funkci ochranného pásma národního parku.
K § 3
Pro zajištění správy NPŠ byla zřízena ke dni 1. července 1991 Ministerstvem životního prostředí Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava jakožto příspěvková organizace. Navrhovaným zákonem se zřizuje správa národního parku s působností stanovenou tímto zákonem a zákonem č. 114/1992 Sb. V čele této správy stojí ředitel, který je jmenován a odvoláván ministrem životního prostředí.
Podle přechodných ustanovení návrhu zákona (§ 14) se nově zřizovaná Správa národního parku stává též univerzálním právním nástupcem Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava zřízené podle dosavadních právních předpisů.
K § 4
Území národního parku je vzhledem k diferencovaným zájmům na intenzitě ochrany přírody rozděleno do tří zón ochrany přírody. Každá ze zón je v tomto ustanovení detailně charakterizována. Vymezení všech zón je v příloze č. 4 návrhu zákona uvedeno formou orientačního grafického znázornění; v mapových podkladech je pak uloženo zejména na Správě v měřítku 1: 10 000. Pro území I. zóny jsou nastavena kritéria, která zajistí jejich primární vědecký význam z hlediska poznávání přírodních procesů, které jsou pouze v nezbytném rozsahu ovlivňovány zásahy člověka. Tomu je podřízeno i turistické využití, které se omezuje pouze na síť značených cest a stezek, jejichž prostřednictvím budou návštěvníci moci poznávat přirozené procesy. Vzhledem k tomu, že zařazení pozemků do I. zóny ochrany přírody s sebou nese značný zásah do vlastnických práv, je potřeba, aby tato zóna byla vymezována především na státním majetku (stát je nositelem veřejného zájmu na existenci prvních zón). Za omezení plynoucí ze zařazení do I. zóny ochrany bude vlastníkovi příslušet odpovídající náhrada za ztížení lesnického nebo zemědělského využívání ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 a násl. zákona č. 114/1992 Sb., přičemž tento nárok není dotčen ani souhlasem vlastníka se zařazením do I. zóny, který je nově stanovenou podmínkou pro zařazení do I. zóny. To je v návrhu zákona pro odstranění případných pochybností výslovně vyjádřeno.
Do II. zón budou zařazeny pozemky, které svým dochovaným stavem neumožňují jejich současné zařazení do I. zóny ochrany přírody, jsou však dostatečně stabilní a reprezentativní a cílenými zásahy je možné dosáhnout v reálném časovém horizontu obnovení přirozených funkcí a vazeb v ekosystému a naplnit předpoklady pro jejich možný převod do I. zóny ochrany přírody (část II. A druhé zóny) a současně území trvale určená pro přírodě blízké a šetrné hospodaření (část II. B druhé zóny). Rozdíl mezi oběma částmi druhé zóny je mj. v tom, že u části II. B se nepředpokládá převedení těchto území do I. zóny ani do zóny II. A. Do III. zóny ochrany přírody jsou zařazeny všechny ostatní pozemky, které svým charakterem nesplňují podmínky pro zařazení do první nebo druhých zón národního parku. S ohledem na to, že vymezení zón ochrany přírody na území národního parku je provedeno přímo v textu předkládaného zákona a nikoliv v prováděcím předpise vydaném podle § 17 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., je i veškeré budoucí změny ve vymezení zón nutno realizovat formou změny předkládaného zákona, nikoliv formou předpokládanou v § 17 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. Předkládaný zákon v tomto ohledu plní vůči zákonu č. 114/1992 Sb. roli speciálního předpisu a jeho ustanovení mají již z tohoto důvodu aplikační přednost. V zájmu zajištění právní jistoty se aplikovatelnost § 17 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. v části druhé návrhu výslovně vylučuje. K případné námitce, že zvoleným postupem je obcházen mechanismus participace dotčených obcí na vymezení zón národního parku lze uvést, že zonace podle předkládaného návrhu byla schválena Radou NPŠ a dotčenými obcemi v roce 2012 a v této podobě byla též převzata do vládního návrhu zákona o národním parku Šumava, předloženého ke schválení Poslanecké sněmovně v minulém volebním období. Tento schválený návrh zonace Ministerstvo životního prostředí přes dostatečný časový prostor dosud odpovídajícím způsobem neakceptovalo, pravděpodobně s ohledem na výhrady uplatňované některými mediálně úspěšnými nevládními organizacemi.
K § 5
Pro úplnost se uvádí odkaz na základní ochranné podmínky národních parků obsažené v § 16 zákona č. 114/1992 Sb., které samozřejmě platí i pro NPŠ.
K § 6
Zákon uvádí činnosti, které jsou zakázány na území národního parku, a diferencuje na ty, které jsou zakázány na celém jeho území (odstavce 1, 7 až 9) a na ty, které jsou zakázány jen na části území (odstavce 2 až 5).
Okruh činností, které je možné vykonávat na území národního parku pouze na základě souhlasu Správy, vyplývá ze specifik národního parku a doplňuje tak základní ochranné podmínky obsažené v § 16 zákona č. 114/1992 Sb.
Vzhledem k tomu, že cílem ochrany národního parku je zachování a obnova přírodních procesů, je nezbytné, aby byly vytvořeny podmínky pro jejich nerušený průběh. Ze zákona bude výslovně zakázáno ničit, poškozovat nebo měnit předměty ochrany, krajinu nebo její části. Podle odstavce 2 se zakazuje v prvních zónách skladovat a používat chemické přípravky. Skladování a používání zmíněných látek na území národního parku představuje pro předměty ochrany národního parku možné bezprostřední ohrožení, neboť významným biotopem území jsou rašeliniště, pramenné oblasti vodních toků a další typy mokřadů. Tento zákaz současně nepředstavuje zásadní omezení při běžném využívání pozemků.
V zóně I. a v zóně II. A nelze povolovat nebo měnit využití staveb s výjimkou těch, které mají sloužit k ochraně přírody. I pro další zóny se stanovují konkrétní bližší podmínky pro možnosti umísťování staveb na jejich území. Další skupinu omezení tvoří výčet činností, které lze na území národního parku vykonávat pouze s předchozím souhlasem Správy. Základem rozvoje v NPŠ jsou územně plánovací dokumentace jednotlivých obcí a plán péče o národní park. Architektonické řešení staveb nebo jejich změn musí odpovídat charakteru a stavebním tradicím z hlediska estetického, což musí být zajištěno vazbou na instituty stavebního práva podle zákona č. 183/2006 Sb.
K § 7
Ustanovení upravuje vstup a pohyb osob na území národního parku. V návaznosti na to je v příloze č. 3 uvedeno orientační grafické znázornění přístupných účelových komunikací, lesních dopravních cest a značených turistických tras. Po vstupu zákona v účinnost budou nově vyznačené cesty doplňovány do veřejného seznamu vyznačených přístupných cest vedeného Správou.
Omezení vstupu do I. zóny ochrany přírody reflektuje jejich účel a význam. Současně však zachovává možnost přístupu do I. zóny všem subjektům, které na volném vstupu mají oprávněný zájem, popř. mají k němu důvod (vlastníci a nájemci pozemků, pracovníci orgánů veřejné správy apod.). Pohybovat se mimo vyznačené cesty na území I. zóny bude tak možno pouze na základě souhlasu Správy, a to ze zákonem stanovených důvodů.
Osoby s trvalým pobytem na území národního parku budou mít právo volného vstupu na území I. zón, pokud svým vstupem nepoškodí dochovaný stav přírodního prostředí. I pro tyto případy však Správa bude moci výjimečně a dočasně vstup omezit.
Možnost vjíždění a setrvávání motorovými vozidly na území parku nad rámec základních ochranných podmínek je pro vymezené subjekty vázána na souhlas Správy. Ostatní osoby se mohou v první zóně pohybovat pouze po vyznačených cestách.
Správa bude moci vymezit části první zóny, na které se zákaz vstupu mimo vyznačené cesty nevztahuje, a to opatřením obecné povahy včetně stanovení podmínek, za kterých je možné mimo vyznačené cesty vstupovat.
Forma opatření obecné povahy je v tomto ustanovení zvolena zejména z důvodu možnosti úpravy konkrétní otázky vůči neurčitému počtu osob, ale i z důvodu potřeby podrobného projednání zásahu do první zóny, umožnění seznámení se s jeho návrhem široké veřejností a zároveň možností dotčených osob se k němu vyjádřit.
K § 8
Vymezují se principy použití jiných právních předpisů vztahujících se k naplnění cíle NPŠ a ke stabilitě chráněného přírodního prostředí, zejména lesa. Součástí péče o NPŠ je i řádná péče o chov zvěře, která má předejít nadměrnému poškozování chráněného prostředí zvěří.
K § 9
Zemědělskou půdu v národním parku lze využít zásadně jako louky a pastviny bez použití těžkých zemědělských strojů způsobujících nevratné změny ve vlastnostech půdy (např. zhutnění půd). Tímto ustanovením je zajištěno, že území národního parku nebude v souvislosti se zemědělskými činnostmi využíváno intenzivním způsobem.
Značná část pozemků národního parku je z historických příčin vedena např. v druhu ostatní plocha, přestože mají charakter např. luk nebo sukcesních stádií lesa. Na tyto pozemky se nevztahují jednotlivé složkové zákony (zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, lesní zákon atd.), které by stanovovaly základní limity jejich využívání. Tyto pozemky jsou z přírodovědného hlediska velmi cenné, protože na nich lze pozorovat jednotlivé vývojové fáze ekosystémů, současně však na některých místech dostoupila sukcese stádia, které poškozuje některé předměty ochrany (zvláště chráněné rostliny, tetřívek atd.). Je proto v souladu s cíli národního parku záměrem zajistit a udržet na nich odpovídající způsob využívání, tedy takový, který odpovídá zařazení pozemků do jednotlivých zón ochrany přírody při současném respektování institutů stavebního práva podle zákona č. 183/2006 Sb.
K § 10
I při využívání ostatních pozemků na území NPŠ než jsou uvedeny v § 8 a 9 návrhu zákona, musí být respektovány obecné podmínky pro ochranu tohoto zvláště chráněného území.
K § 11
Na území NPŠ došlo k odsunu nejprve českého, později německého obyvatelstva. Vlivem toho se velká část pozemků nacházejících se v intravilánu obcí stala vlastnictvím státu, přičemž v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a o jejím vystupování v právních vztazích, resp. v souladu se zákonem č. 97/1997 Sb., o státním podniku, s těmito pozemky hospodaří organizační složky státu, zejména Správa a CHKO Šumava, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Lesy České republiky, s. p. a Vojenské lesy a statky, s. p., případně další státní organizace. Správa těchto pozemků ovšem nepatří k hlavním předmětům zájmu označených subjektů, takže řada těchto pozemků není řádně udržována. Konkrétně jde zpravidla o části místních komunikací, veřejnou zeleň a ostatní plochy. V důsledku toho obce z jedné strany čelí oprávněnému tlaku občanů, ovšem i návštěvníků, aby zajistily řádné běžné obhospodařování (údržbu) předmětných pozemků, z druhé strany však povinnost spravovat obecní majetek s péčí řádného hospodáře obcím neumožňuje, aby vynakládaly vlastní prostředky na údržbu cizího majetku. Na základě tohoto ustanovení budou pozemky v zastavěných územích a zastavitelných plochách, kterou jsou ve vlastnictví České republiky, do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona převedeny dotčeným obcím nacházejícím se na území národního parku, pokud o ně požádají. Marným uplynutím této lhůty však právo na převod zanikne. Možnost převodu se přitom bude týkat zásadně jen pozemků, které kumulativně splňují tyto podmínky:
a) jsou ke dni nabytí účinnosti zákona ve vlastnictví České republiky,
b) nacházejí se na území NPŠ,
c) neleží v nezastavěném území podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb. (nezastavěným územím se rozumí „pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy“),
d) nejsou pozemkem určeným k plnění funkcí lesa podle § 3 zákona č. 289/91995 Sb., a
e) nejde o zastavěné stavební pozemky, na nichž se nachází budovy ve vlastnictví jiných osob, než je obec příslušná k podání žádosti o převod. Z převodu podle navrhovaného zákona jsou přitom vyloučeny pozemky, ke kterým přísluší hospodařit Státnímu pozemkovému úřadu podle zákona č. 503/2013 Sb., který stanoví jiný režim.
I v případě zastavěného stavebního pozemku jde o institut definovaný v zákoně č. 183/2006 Sb., stavebním zákoně, konkrétně v jeho § 2 odst. 1 písm. c), podle kterého se zastavěným stavebním pozemkem rozumí „pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami“.
Výluka z převodu popsaná v odstavci 1 písmenu e) znemožňuje, aby k převodu došlo v případech nezastavěných pozemků ve vlastnictví státu, které tvoří funkční celek s jiným majetkem státu, popř. třetích osob a dále, aby bylo narušeno vydávání pozemků podle jiných právních předpisů, především restitučních nebo zmírňujících následky provedených křivd.
Převod bude uskutečňován na základě dohody uzavřené mezi obcí, která žádost podala, a organizační složkou státu, resp. státní organizací, které jsou příslušné s předmětným pozemkem hospodařit nebo mají právo s pozemkem hospodařit. Tato dohoda bude vkladovou listinou podle zákona č. 256/2013 Sb.
K § 12
Navrhuje se, aby stát poskytoval obcím na území NPŠ jako určitou kompenzaci za ztížený výkon správy jejich území vlivem omezení vyplývajících z toho, že jejich intravilány jsou součástí tohoto zvláště chráněného území. Tato situace je ve srovnání s ostatními národními parky existujícími v České republice zcela ojedinělá. Navrhovaná úprava je zároveň motivována i snahou o nápravu stavu, který vznikl v důsledku minulé úpravy zákona o rozpočtovém určení daní. V důsledku provedené úpravy zákona o rozpočtovém určení daní totiž došlo na straně obcí na území národního parku k významnému zkrácení příjmů z důvodů poklesu významu koeficientu rozlohy katastrálního území pro vyčíslení podílu na daňových výnosech ve prospěch parametrů jiných, závislých především na míře hospodářského rozvoje, který je ovšem na území národního parku zákonem prakticky vyloučen. Katastrální území dotčených obcí jsou naproti tomu velmi rozsáhlá s malou lidnatostí. V současnosti je tato ztráta kompenzována nesystémově. Navrhovaný příspěvek obcím proto odstraňuje nesystémovost stávajícího přístupu a odstraňuje zjevnou nespravedlnost vyplývající pro dotčené obce ze zákona o rozpočtovém určení daní. Navrhovaný mechanismus výpočtu je přitom jednoduchý, stejně jako předpokládaný způsob jeho administrace. Konkrétně se navrhuje, aby kompenzace ve formě ročního finančního příspěvku obcím, jejichž katastrální území se nachází na území NPŠ činila 500 Kč za každý i započatý hektar území. Vzhledem k tomu, že NPŠ má rozlohu 68 tisíc hektarů, bude odhadovaný roční nárok na státní rozpočet činit 34 mil. Kč. Vyskytne-li se potřeba na úpravu bližších podrobností poskytování finančního příspěvku, může vláda podle čl. 78 Ústavy vydat v rámci navrhovaného zákona a v jeho mezích prováděcí vládní nařízení, a to bez výslovného zmocnění.
K § 13
Ustanovení precizuje povinnosti Správy na úseku předcházení mimořádných událostí, mezi něž patří zejména požáry, havárie, úrazy a ztráty orientace osob. U nápravy následků mimořádných událostí je zdůrazněna povinnost spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému, příslušnými správními orgány a s obcemi.
Speciální ustanovení se týká úkolů zajišťujících prevenci vzniku a šíření požáru. Konkrétními nástroji Správy jsou hlídková činnost (v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru), operativně taktická studie dokumentace zdolávání požáru, udržování potřebných vodních zdrojů k hašení požárů, údržba komunikací a lesních cest nutných pro požární techniku a zpracování operativního plánu zdolávání požáru pro zásahy jednotlivých složek integrovaného záchranného systému.
K § 14
Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinností zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, tj. zejména podle příslušných částí zákona č. 114/1992 Sb. Správě se ukládá zajistit do 6 měsíců od nabytí účinnosti navrhovaného zákona v terénu vyznačení základní sítě cest a tras na území národního parku uvedené v příloze č. 3 tohoto zákona a průběhu hranice I. zóny národního parku uvedené v příloze č. 4 tohoto zákona. Zároveň je založeno univerzální právní nástupnictví Správy národního parku zřízené podle navrhovaného zákona do práv a povinností stávající Správy a CHKO Šumava zřízené a existující podle dosavadních právních předpisů, a to včetně nástupnictví do práv a povinností zaměstnavatele v pracovněprávních a jiných vztazích. Vzhledem k tomu, že je návrhem zákona založena nová zonace národního parku je výslovně rušeno stávající vymezení zón NPŠ, které je zcela nesystémově stanoveno nikoliv právním předpisem, nýbrž rozhodnutími Ministerstva životního prostředí.
K § 15
V souvislosti s přijetím zákona o vyhlášení NPŠ se zrušuje stávající nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany.
K části druhé
K § 16
K bodu 1
Vzhledem k tomu, že navržený zákon stanoví v § 4 specifický režim pro vymezení zón NPŠ, je nutno na tuto okolnost odpovídajícím způsobem reagovat v zákoně o ochraně přírody a krajiny.
K bodu 2
Navrhuje se změna ustanovení upravujícího Radu národního parku jako iniciativního a konzultačního orgánu pro záležitosti příslušného národního parku, který je povolán projednávat a posuzovat důležité dokumenty ochrany a řízení národního parku a jeho ochranného pásma, zejména členění jejich území do zón ochrany přírody, plány péče nebo návštěvní řády.
Zákonem č. 349/2009 Sb. (novela zákona č. 114/1992 Sb.) došlo s účinností od 1. prosince 2009 k doplnění zástupců krajů, na jejichž území se kraj rozkládá, mezi členy Rady. Změna se však nepromítla do odstavce 3, kde jsou doposud uvedeni pouze zástupci obcí, nikoli také krajů, což se návrhem napravuje.
K bodu 3
V případě rozporů mezi orgánem ochrany přírody a zástupci obcí a krajů delegovanými do Rady národního parku ohledně zón národního parku, návštěvního řádu, plánu péče o národní park, bude řešení vzniklého rozporu v působnosti Ministerstva životního prostředí, které bude rozhodovat ve správním řízení, jehož účastníky budou dotčené obce a kraje.
K bodu 4
V příloze zákona o ochraně přírody a krajiny se nahrazuje nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb. označením tohoto zákona, kterým bude Národní park Šumava vyhlášen.
K § 17
Navrhuje se, aby zákon nabyl své účinnosti po uplynutí nejméně jednoměsíční legisvakanční lhůty.
K přílohám zákona
K příloze č. 1
Slovně se vymezuje území NPŠ, a to ve stávajících hranicích.
K příloze č. 2
K příloze č. 3
Uvádí se cestní síť NPŠ v členění pro západní a jižní část území, která po vyznačení v terénu bude specifikovat, kde se mohou pohybovat jednotliví uživatelé a návštěvníci národního parku.
K příloze č. 4
Zonace NPŠ patří k základním dokumentům nutným pro řádnou a účinnou ochranu tohoto zvláště chráněného území. Navržená zonace byla projednána a schválena dotčenými obcemi a Radou NPŠ. Tato nová zonace preferuje scelování prvních zón oproti dnešním stávajícím 135 plochám do souvislejších 35 ploch. Rozšiřuje se plocha I. zóny ze 13 % na 26,53 % území NPŠ, z toho 22,08 % tvoří bezzásahová zóna + 4,46 % dočasně zásahových ploch (kaňonovitá údolí řek Vydra a Křemelná) z důvodu ochrany stávajícího stavu. Současně se počítá s postupnou přípravou zóny II. A na přechod do I. zóny v rozsahu 8,49 %.
V Praze dne 19. června 2014
Milan Štěch, v. r. předseda Senátu