Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Stávající zákony nezakotvují povinnost pečovat řádně o majetek pro veřejné činitele podle § 89 odst. 9 trestního zákona z roku 1961 nebo úřední osoby podle § 127 nového trestního zákoníku, čímž se myslí jak funkcionář (obvykle volený politik), tak úředník (nestranný odborník). V tom je odlišnost od členů orgánů soukromoprávní právnických osob, od spolků až po akciové společnosti. Rovněž je nejasná odpovědnost funkcionářů a veřejných úředníků za porušení povinností při správě cizího majetku podle §§ 220 a 221 nového trestního zákoníku, neboť je otázkou, zda je zde zákonem uložená nebo smluvně převzatá povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Protože rekodifikace soukromého práva, zdá se, ustoupila od přímého jednání právnických osob a místo toho hovoří toliko o přičitatelnosti jednání osoby právnické osobě, je vhodné tento koncept převzít i ve veřejném právu pro veřejnoprávní korporace. Proto se v celém zákoně hovoří o zastupování a zástupci. V současné době je velkým problém standard kvality zastupování (je to úroveň pouze řádného hospodáře, anebo profesionála) pro stanovení úrovně odpovědnosti zástupců veřejnoprávních korporací. I u veřejnoprávních korporací totiž vzniká základní problém corporate governance, tj. rozpor mezi zájmy jejich členů a zájmy managementu. Na základě komparace byl zvolen standard péče řádného hospodáře, který tradičně vyjadřoval úroveň diligentia quam in suis rebus adhibere solet, tj. latinsky péče jako o vlastní, ale nyní se tím myslí základní znalosti informovaného laika – umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku. K pojmu péče řádného hospodáře lze dodat, že taková péče pak zahrnuje nejen péči o majetek tak, aby na něm nevznikla škoda jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby došlo ke zhodnocení majetku a k jeho rozmnožení v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. Rovněž zahrnuje povinnost loajálního jednání v zájmu právnické osoby. Inspirací byl § 159 odst. 1 nového občanského zákoníku: „Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.“ Tato povinnost je recipována do zvláštních zákonů pro stát a územní samosprávu. K veřejnoprávním korporacím sice patří rovněž profesní samospráva: vysoké školy a komory, ale ty jsou však zatím ponechány mimo novou regulaci, neboť problém neveřejné správy se tam nejeví jako naléhavý. Postup s péčí řádného hospodáře nepředpokládá vybavení odbornými znalostmi, které souvisejí s uvedenou funkcí. Zahrnuje pouze povinnost rozpoznat, že je nutná pomoc profesionála – speciálně kvalifikované osoby – a takovou pomoc zajistit. Je proto nutno apelovat na to, aby veřejnoprávní korporace zastupovali profesionálové, neboť těm standard profesionála zůstává.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí
Dopad na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí bude positivní (úspora veřejných prostředků), neboť veřejnoprávní korporace budou mít páku na své zástupce, kteří se zpronevěřili svým povinnostem.
Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami
Navrhované řešení je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, neboť se dané problematice nevěnují. Osnova je v souladu s athénskou smlouvou ze dne 16. dubna 2003 o přistoupení k Evropské unii, vyhlášené pod č. 44/2004 Sb. m. s., protože EU tuto problematiku nereguluje.
Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem
Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem. Je promítnutím pokynu článku 11 odst. 3 věty první Listiny: „Vlastnictví zavazuje“ a rovněž článku 26 odst. 2 Listiny: „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“
K článku I
Vlastní obsah je popsán v obecné části. Co se týká systematiky, je právní norma umístěna do části základní povinnosti při hospodaření s majetkem, protože standard péče patří k základním otázkám regulace majetku. Analogicky by se mělo použít omezení odpovědnosti v § 51 odst. 1 zákona o obchodních korporacích: „Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.“
K článku II
Vlastní obsah je popsán v obecné části. Ačkoliv se uvažovalo, zda nezměnit obecní a krajské zřízení, byla dána přednost soubornému zákonu o majetku územní samosprávy. V ostatním platí pro článek II odůvodnění článku I.
K článku III
Účinnost je zvolena tak, aby legisvakace byla nejméně půl roku. To by mělo být dostatečně dlouhé období, aby resignovali ti, kteří se zvýšenými nároky nesouhlasí, a mohli být zvoleni nebo jmenováni zástupci noví. Nové povinnosti se budou vztahovat až na ta jednání, která budou založena po účinnosti tohoto zákona.
V Praze dne 29. listopadu 2013
Tomio Okamura v. r.
Radim Fiala v. r.
Petr Adam v. r.
Augustin Karel Andrle Sylor v. r.
Marek Černoch v. r.
Karel Fiedler v. r.
Olga Havlová v. r.
Jana Hnyková v. r.
Jaroslav Holík v. r.
David Kádner v. r.
Martin Lank v. r.
Karel Pražák v. r.
Milan Šarapatka v. r.
Jiří Štětina v. r.