N.z. o odškod. za ztrátu zaměst. z pol.důvodů býv. vojákům

A. Zpráva o hodnocení dopadů regulace 1. Důvod předložení - identifikace hlavního problému a rozbor stávající právní úpravy

V období po roce 1989 byla postupně přijata celá řada právních norem, jejichž smyslem byla snaha odčinit křivdy napáchané v období totalitního režimu. Jedná se v prvé řadě o zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, na jehož základě měly být jednak odstraněny křivdy způsobené občanům v oblasti trestního soudnictví v období od 25. února 1948 do 29. prosince 1989 nezákonným odsouzením, dále poskytnuto takto postiženým občanům morální zadostiučinění a v návaznosti na to též přiměřené hmotné odškodnění za utrpěné škody a prožité útrapy. Nárok na odškodnění podle tohoto zákona, o němž rozhodovalo a případně jej též vyplácelo Ministerstvo spravedlnosti, v sobě zahrnoval náhradu za ztrátu na výdělku za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody, náhradu škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou či výkonem trestu odnětí svobody, náhradu nákladů trestního řízení a výkonu vazby či trestu, náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním řízení a náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření. Vedle toho byla na základě tohoto zákona okruhu oprávněných osob (jak poškozeným osobám, tak též jejich vdovám a vdovcům) provedena úprava vypláceného důchodu (byly jim poskytnuty v závislosti na délce vazby a výkonu trestu odnětí svobody příplatky k důchodu).

Posléze byl přijat zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jehož smyslem bylo odstranit či alespoň zmírnit následky některých křivd způsobených v období 1948-1989 v oblasti politických, občanských, majetkových, hospodářských, sociálních a kulturních práv občanů. Další skupinou křivd, které se tento zákon snažil zmírnit, byly křivdy způsobené v oblasti pracovněprávních vztahů. Zejména se jednalo o ty případy, kdy českoslovenští občané byli z důvodů politické perzekuce či postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody postiženi ztrátou zaměstnání; pak se právní úkon, jímž došlo v rozhodném období ke skončení pracovního či služebního poměru považuje za neplatný.

Na základě tohoto zákona jsou některým osobám zbaveným osobní svobody správním rozhodnutím (např. osobám zařazeným ve vojenském táboře nucených prací – PTP apod.), vdovám a vdovcům po nich poskytovány příplatky k důchodu ve výši vymezené zákonem č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Ve vztahu k pracovněprávní perzekuci tento zákon pouze definoval, že doba ode dne, kdy byl občan z politických důvodů propuštěn ze služebního či pracovního poměru z politických důvodů do dne vzniku nároku na starobní či invalidní důchod, nejdéle však do dne účinnosti tohoto zákona, se započítává poškozené osobě pro účely důchodového pojištění jako doba zaměstnání. Finanční odškodnění však této skupině osob přiznáno nebylo.

Posléze byl přijat zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který stanovil, že režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný. Tento zákon stanovil, že osoby, které byly morální zadostiučinění“. Na podkladě tohoto zákona bylo posléze přijato několik nařízení vlády, jejichž smyslem bylo odškodnění určité skupiny poškozených osob. Ani na podkladě tohoto zákona a zmocnění v něm obsaženém však nedošlo k plnému odškodnění občanů, kteří byli pro své politické postoje perzekuováni v oblasti pracovněprávní. Dosud tak právní úprava nezakotvuje finanční odškodnění, jehož prostřednictvím by byly částečně zmírněny křivdy osob - bývalých vojáků a zaměstnanců rezortu obrany, jež totalitní režim připravil o jejich služební či pracovní poměr (zaměstnání), a které jsou držiteli osvědčení vydaného dle zákona č. 87/1991 Sb.

Navrhovaný zákon tedy logicky navazuje na tuto linii legislativního vyrovnávání se s totalitní minulostí. Týká se osob, jež komunistický režim z politických důvodů připravil o jejich zaměstnání v rezortu obrany, které byly rehabilitovány na základě § 21 zákona č. 87/1991 Sb. a bylo jim o tom vydáno osvědčení podle § 22 tohoto zákona. Nutno připomenout, že průvodním jevem ukončení pracovního nebo služebního poměru na pokyn složek vládnoucího komunistického režimu, byla degradace takto postižené osoby na faktického občana „druhé kategorie“. Tito lidé byli často vystaveni dalším perzekucím, dostali se pod kontrolu Státní bezpečnosti, jejich dětem byla upírána možnost studovat na vysokých a někdy i středních školách. Mnozí z rehabilitovaných bývalých vojáků a zaměstnanců rezortu obrany, jakož i členů jejich rodin, byli systematicky v občanském životě sledováni a pronásledováni StB a VKR. Z osobních spisů většiny prokazatelně vyplývá, že byli zařazeni do seznamů NORBERT s označením „N“, což znamenalo v případě potřeby předpokládané soustředění do internačních táborů s účelem izolace, dle dnes již známých kategorií:

I. Kategorie: zvlášť nebezpeční aktivní organizátoři pod označením „Z“, II. Kategorie: protisocialisticky zaměřené osoby, které měly kontakty s reakčními silami pod označením „P“, III. Kategorie: protisocialistické osoby s vyčkávacím postojem, IV. Kategorie: ostatní protisocialisticky orientované osoby.

U státních občanů ČR – bývalých vojáků a zaměstnanců rezortu obrany, jejichž služební či pracovní poměr skončil z politických důvodů, u nichž byla deklarována současně účast na soudní rehabilitaci tedy došlo k řádnému odškodnění, avšak zbývající skupina poškozených osob, které přišly z politických důvodů o zaměstnání (přičemž nebyly zbaveny osobní svobody), se tomu tak nestalo.

Z těchto důvodů se jeví jako oprávněný požadavek finanční kompenzace státu za újmy, které komunistický režim této skupině občanů způsobil.

2. Identifikace dotčených subjektů

Navrhovaný zákon se dotýká skupiny osob – bývalých vojáků a zaměstnanců rezortu obrany, jejichž služební či pracovní poměr byl v období komunistického režimu ukončen z důvodů definovaných v § 21 zákona č. 87/1991 Sb. (tj. z politických důvodů) a bylo jim o tom podle § 22 tohoto zákona vydáno osvědčení.

Celkem bylo politicky rehabilitovaným vojákům a občanským zaměstnancům MO ČR v roce 1991 vydáno 9.138 osvědčení o mimosoudní rehabilitaci v listinné podobě. V současné době k 31. 12. 2013 žije již jen 2.127 rehabilitovaných, někteří z nich se nacházejí ve velmi tíživé sociální situaci. Někteří držitelé osvědčení o rehabilitaci žijí i pod oficiálně uznanou hranicí chudoby. V současné době je naživu již jen 23,28 % držitelů celkového počtu vydaných osvědčení. Průměrný věk rehabilitovaných je 82,5 let. Roku 2020 se dožijí jen jednotlivci.

Pokud se jedná o dotčené subjekty, je dotčeným ústředním správním úřadem Ministerstvo obrany ČR a dále všechny orgány sociálního zabezpečení.

3.Definice cílů, jichž má být dosaženo

Navrhovaná právní úprava má dosáhnout zakotvení nároku na finanční odškodnění bývalých vojáků a zaměstnanců rezortu obrany, jehož prostřednictvím budou do jisté míry v oblasti pracovněprávní odčiněny křivdy, které byly napáchány v období totalitního režimu.

4.Zhodnocení rizika spojeného s nečinností

Rizikem nečinnosti zde je přetrvávání napáchaných křivd, neboť bývalým vojákům a zaměstnancům rezortu obrany coby oprávněným osobám byla pouze vyslovena morální účast, rozhodná doba jim byla zhodnocena pro účely důchodového pojištění, avšak finanční kompenzace se dosud nedočkali.

B. Návrh variant řešení

S ohledem na charakter cílů, jichž má být dosaženo, jsou předkládány a vyhodnocovány pouze 2 varianty řešení.

VARIANTA O: Tato varianta spočívá v nepřijetí žádného odškodňovacího předpisu s následkem definovaným v identifikaci rizik spojených s nečinností.

VARIANTA I – přijetí zákona, na jehož základě bude dosaženo částečného odstranění křivd napáchaných v pracovněprávní oblasti bývalým vojákům a zaměstnancům rezortu obrany.

Jako nejvhodnější formou kompenzace držitelům osvědčení o rehabilitaci dle zákona č. 87/1991 Sb., v tomto případě bývalých vojáků a zaměstnanců rezortu obrany postižených ztrátou zaměstnání z politických důvodů během komunistického režimu, se navrhuje tzv. kompenzační příspěvek vyplácený současně s důchodem. Původně byla zvažována i varianta jednorázového odškodnění, avšak satisfakce ve formě opakujících se jednorázových dávek se jeví nejvhodnější a nejsnadněji realizovatelná z hlediska praktického.

C. Vyhodnocení nákladů a přínosů

Varianta O: Nepředstavuje žádné dodatečné dopady na státní rozpočet.

Varianta I:

Předpokládaný dopad na státní rozpočet:

Ústřední rada rehabilitovaných AČR jako orgán, který sdružuje takto perzekuované osoby z rezortu MO ČR, sděluje, že k 31. 12. 2013 žilo 2.127 držitelů osvědčení podle § 22 zákona 87/1991 Sb. a přibližně 500 vdov či vdovců po držitelích tohoto osvědčení. Níže uvedený rozpočet tak představuje maximální možnou výši výdajů, která činí 1500 Kč měsíčně u držitelů osvědčení podle § 22 a 750 Kč měsíčně u vdov či vdovců po držitelích tohoto osvědčení. Při této kalkulaci by roční náklady ze strany MO ČR byly následující:

2127 x 1500 x 12 = 38.286.000 Kč (držitelé osvědčení) 500 x 750 x 12 = 4.500.000 Kč (vdovy a vdovci)

42.786.000 Kč celkem

Celkově by si tedy provedení tohoto zákona vyžádalo náklady v částce cca 42.786.000,- Kč ročně.

Uvedené náklady jsou maximálními možnými výdaji ze státního rozpočtu, navíc jejich výše bude vzhledem k postupnému úbytku oprávněných osob klesat.

Na rozpočty krajů a obcí nemá návrh zákona žádné dopady.

D. Návrh řešení Byť se jedná o nákladnou variantu, navrhuje se za účelem odstranění přetrvávajících křivd napáchaných komunistickým režimem přijetí Varianty I.

E. Kontakt na zpracovatele Ing. Antonín Seďa, Sněmovní 1, 118 26 Praha 1, tel. 257 173 221, mob. 724 232 480

F. Dopad Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR: Navrhovaná úprava je v souladu s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a ratifikovanými a vyhlášenými mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách.

Zhodnocení sociálních dopadů navrhované právní úpravy: Někteří bývalí vojáci a zaměstnanci rezortu obrany – držitelé osvědčení - jsou dodnes v důsledku protiprávního propuštění z pracovního či služebního poměru ve velmi tíživé sociální situaci. Přijetím předkládaného návrhu zákona bude dosaženo alespoň částečného odstranění křivd napáchaných vůči nim v pracovněprávní oblasti totalitním komunistickým režimem.

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem EU a mezinárodními smlouvami: Problematika obsažená v navrhované právní úpravě není právem ES ani právem EU upravena a je ponechána k řešení národním legislativám. Mezinárodní smlouvy se dané oblasti nedotýkají.

Z hlediska rovnosti žen a mužů je návrh novely zákona zcela neutrální.

Zhodnocení korupčních rizik (CIA):

I. Předmětné správní řízení bude ovládáno dispoziční zásadou, tudíž bude zahajováno výhradně na návrh poškozené osoby. O každé podané žádosti musí být řádně a včas rozhodnuto. Z navrhované úpravy vyplývá, že podkladem pro rozhodnutí je přesně definovaný doklad (osvědčení o rehabilitaci dle zákona č. 87/1991 Sb.). Orgán sociálního zabezpečení příslušný k výplatě důchodu tedy nemá prostor pro správní uvážení, neboť zákon hmotněprávní podmínku vzniku nároku definuje naprosto jednoznačně. Příslušný orgán tak pouze zhodnotí, zda předložený doklad je osvědčením dle § 22 zákona č. 87/1991 Sb. a posléze rozhodne o k žádosti předložen, žádost bude zamítnuta. Řízení o příspěvku, jakož i o možnosti opravného prostředku a soudního přezkumu jsou nastaveny obecně s odkazem na předpisy v oblasti důchodového a sociálního zabezpečení. Je tedy přesně nastaven obecný proces rozhodování, od něhož se nelze odchýlit.

II. Je zřejmé, že prostor pro korupci je v případě navrhované právní úpravy zcela minimální, neboť vznik nároku na příspěvek k důchodu je vymezen jasně a dostatečně určitě a nedává příslušnému orgánu v rámci rozhodovacího procesu žádný prostor pro uvážení.