N.z. o zajištění právní pomoci

Účelem zákona je vytvořit systém poskytování právní pomoci a zabezpečit její poskytování v rozsahu, který je dále stanoven tímto zákonem, fyzickým osobám a právnickým osobám.

Pro případ materiální potřebnosti osob stanoví zákon povinnost státu hradit náklady

právního zastoupení. Zákon nebude s ohledem na specifičnost trestního řízení dopadat na zástupce ustanovené ex offo v případech nutné obhajoby v trestním řízení a dále na zmocněnce poškozeného v trestním řízení.

Tento zákon stanoví podmínky pro poskytnutí právní pomoci, podmínky pro stanovení povinnosti státu hradit náklady právního zastoupení a rozsah této povinnosti.

Zákonem nedojde k omezení rozsahu poskytované právní pomoci. Zákon nevylučuje poskytování právní pomoci podle jiných právních předpisů; omezení poskytování právní pomoci pouze za podmínek stanovených tímto zákonem by ve svém důsledku mohlo naopak fakticky vést ke zhoršení situace potřebných příjemců právní pomoci. Příkladem lze uvést zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který upravuje právní pomoc jako součást sociálního poradenství a který by neměl být navrhovanou právní úpravou nijak dotčen; to je dáno mimo jiné tím, že kvalifikační požadavky pro výkon povolání sociálního pracovníka, který je oprávněn k poskytování sociálního poradenství, jsou jiné než požadavky stanovené navrhovanou právní úpravou. Tím dojde i k určení subjektů, které budou oprávněny poskytovat právní pomoc podle tohoto zákona.

a) Zhodnocení platného právního stavu

Právo na právní pomoc je založeno přímo ústavním pořádkem České republiky. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

Podle čl. 40 odst. 3, třetí věty Listiny základních práv a svobod zákon stanoví, ve kterých případech má v trestním řízení obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Platná právní úprava poskytování bezplatné právní pomoci v zásadě umožňuje a bezplatná právní pomoc je též v praxi realizována. Platná právní úprava je však roztříštěná, ne vždy jednotná a ve svých důsledcích poskytuje orgánům, které mají rozhodovat o poskytnutí bezplatné právní pomoci (obhajoby) neúměrně široké uvážení. Jedná se zejména o tyto normy:

(5) Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 2/1993 Sb.,

o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., kterým se mění Listina základních práv a svobod,

(6) Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o vyhlášení Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod,

(7) Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 110/2000 Sb.m.s., o přijetí Evropské úmluvy

o předávání žádostí o právní pomoc,

(8) Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 208/1993 Sb., o vyhlášení Úmluvy o právním

postavení uprchlíků,

(9) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu

o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

(10) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,

(11) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů,

(12) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších

předpisů,

(13) Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů,

(14) Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,

(15) Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů,

(16) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů,

(17) Zákon č. 629/2004 Sb., o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci

Evropské Unie, ve znění pozdějších předpisů,

(18) Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších

předpisů,

(19) Vyhláška č. 275/2006 Sb., kterou se stanoví způsob zjišťování příjmových

a majetkových poměrů žadatele o určení advokáta Českou advokátní komorou k poskytnutí právních služeb bezplatně nebo za sníženou odměnu,

(20) Vyhláška č. 279/2006, kterou se vydávají vzor žádosti o zajištění právní pomoci

v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie a vzor pro předávání žádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie.

Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) v čl. 37 zakotvuje právo každého na

právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, rovnost všech účastníků řízení v průběhu řízení. Dále v čl. 40 stanoví právo obviněného, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obviněný obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Dále v témž článku Listina zakotvuje, že zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. V čl. 42 mimo jiné stanoví, že cizinci požívají v České republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) v čl. 6 stanoví,

že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

Dále v čl. 6 Úmluva stanoví minimální práva každého, kdo je obviněn z trestného činu:

(4) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem

obvinění proti němu,

(5) mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby,

(6) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá

prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují,

(7) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků

ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě,

(8) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem

nebo tímto jazykem nemluví.

V čl. 14 stanoví, že užívání práv a svobod přiznaných Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

Úmluva o právním postavení uprchlíků v čl. 16 nazvaném Přístup k soudům, podle něhož

má uprchlík zaručen svobodný přístup ke všem soudům na území smluvních států a má dále právo na území smluvního státu, ve kterém má trvalý pobyt, na stejné zacházení, jakého se dostává vlastním občanům tohoto státu v otázkách svobodného přístupu k soudům, včetně právní pomoci a vyjmutí z cautio judicatum solvi. V jiných smluvních státech, než kde je uprchlík trvale usídlen, musí užívat stejného zacházení v případech zmíněných v odstavci 2 jako státní příslušníci příslušné země jeho trvalého pobytu.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v čl. 14 stanoví práva a minimální

záruky obviněného z trestného činu. Mezi těmito minimálními zárukami zejména stanoví, že obviněný má být souzen za své přítomnosti a obhajovat se osobně nebo prostřednictvím obhájce, kterého si sám zvolí; má být poučen o svých právech a má mu být poskytnuta právní pomoc v každém případě, kdy toho zájmy spravedlnosti vyžadují, a aniž by v takovém případě sám platil náklady, jestliže nemá dostatečné prostředky k úhradě.

Evropská úmluva o předání žádostí o právní pomoc zakotvuje mechanismus předávání

žádostí v přeshraničních sporech, když v čl. 1 stanoví, že každá osoba s obvyklým bydlištěm na území státu jedné ze smluvních stran, která si přeje požádat o právní pomoc v občanských, obchodních nebo správních věcech na území jiné smluvní strany, může předložit svou žádost ve státě, kde má své obvyklé bydliště. Tento stát předá žádost druhému státu.

= záruka, že odsouzení splní to, k čemu byl odsouzen

Následně v čl. 5 stanoví, že smluvní strany nebudou účtovat žádné poplatky za služby poskytované podle této úmluvy.

Občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) v § 30 stanoví, že účastníku, u něhož jsou

předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Dále stanoví, že vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu zástupce z řad advokátů.

V § 140 v této souvislosti stanoví, že byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

Dále § 149 stanoví, že zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

Soudní řád správní v § 35 stanoví, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl

osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby platí v takovém případě stát. Byla-li navrhovateli ustanovena zástupcem některá z osob, která je advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, a která je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen "daň"), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní, neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.

Následující § 36 stanoví, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Trestní řád v § 33 zejména stanoví, že

(9) osvědčí-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby,

rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát,

(10) návrh na rozhodnutí jsou oprávněni podat kromě obviněného a jeho obhájce i jeho

zákonný zástupce, jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba; návrh na rozhodnutí včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek,

(11) pokud byl pravomocným rozhodnutím obviněnému přiznán nárok na bezplatnou

obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody ustanovení zruší, předseda senátu a v přípravném řízení soudce,

(12) všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného o jeho právech

poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

Dále v § 51a stanoví zejména, že

(13) osvědčí-li poškozený, který uplatnil v souladu se zákonem nárok na náhradu škody,

že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé s přibráním zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu; to neplatí, pokud vzhledem k povaze uplatňované náhrady škody nebo její výši by zastoupení zmocněncem bylo zřejmě nadbytečné,

(14) návrh na rozhodnutí včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává

poškozený v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření,

(15) předseda senátu a v přípravném řízení soudce ustanoví zmocněncem poškozeného

advokáta. Náklady vzniklé s přibráním takového zmocněnce hradí stát,

(16) pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného, nebo nemůže-

li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu o zproštění povinnosti zastupovat poškozeného,

(17) proti usnesení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže v § 95 zejména stanoví, že odměnu, náhradu

hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas za poskytnuté právní služby je povinen zaplatit stát. V odůvodněných případech stát poskytne advokátu na jeho žádost přiměřenou zálohu.

Zákon o Ústavním soudu v § 30 upravuje obligatorní zastoupení fyzických a právnických

osob advokátem.

V § 83 dále upravuje problematiku bezplatné právní pomoci, když stanoví, že odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. V takovém případě náklady zastoupení hradí Ústavní soud ze svého rozpočtu.

Zákon o advokacii v § 18 zejména stanoví, že

(18) ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem a ani se nemůže

domoci poskytnutí právních služeb podle tohoto zákona (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Česká advokátní komora (dále jen „Komora“) na základě jeho včasného návrhu advokáta určila. V téže věci však může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19. V rozhodnutí o určení advokáta Komora vymezí věc, v níž je advokát povinen právní služby poskytnout, jakož i rozsah těchto služeb. Komora může v rozhodnutí o určení advokáta stanovit i další podmínky poskytnutí právních služeb, včetně povinnosti poskytnout právní pomoc bezplatně nebo za sníženou odměnu, pokud to odůvodňují příjmové a majetkové poměry žadatele. Komorou určený advokát je povinen právní služby žadateli poskytnout za Komorou určených podmínek. To neplatí, jsou-li dány důvody pro odmítnutí poskytnutí právních služeb uvedené v § 19 nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva; v těchto případech advokát o důvodech neposkytnutí právních služeb bez odkladu písemně vyrozumí žadatele a Komoru. Určení advokáta Komorou nenahrazuje plnou moc vyžadovanou zvláštními právními předpisy k obhajobě toho, jemuž byl advokát Komorou určen, v trestním řízení nebo k jeho zastupování v jiném řízení,

(19) pokud žadatel žádá, aby mu byly právní služby určeným advokátem poskytnuty

bezplatně nebo za sníženou odměnu, je povinen současně s podáním návrhu na určení advokáta Komorou prokázat, že jeho příjmové a majetkové poměry takové poskytnutí právních služeb odůvodňují. (Příloha vyhlášky č. 275/2006 Sb., kterou se stanoví způsob zjišťování příjmových a majetkových poměrů žadatele o určení advokáta Komorou k poskytnutí právních služeb bezplatně nebo za sníženou odměnu, obsahuje formulář pro zjišťování příjmových majetkových poměrů žadatele),

(20) Komora určení advokáta kdykoli zruší, pokud během poskytování právních služeb

tímto advokátem v příslušné věci pominou důvody, na základě kterých byl advokát Komorou určen. Nedohodne-li se advokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokát povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy došlo ke zrušení jeho určení k poskytování právních služeb, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. To neplatí, pokud klient advokátovi sdělí, že na splnění této povinnosti netrvá,

(21) povinnost určeného advokáta poskytnout právní služby bezplatně nebo za sníženou

odměnu Komora kdykoli, popřípadě i se zpětnou účinností, zruší nebo změní, jestliže se po dobu poskytování právních služeb určeným advokátem ukáže, že poměry klienta poskytnutí právních služeb bezplatně nebo za sníženou odměnu neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

V případě ustanovení advokáta soudem hradí jeho odměnu podle § 23 stát.

Zákon o azylu v § 21 zejména stanoví, že účastník řízení má právo požádat o pomoc

právnickou nebo fyzickou osobu zabývající se poskytováním právní pomoci uprchlíkům; ministerstvo přispěje právnické nebo fyzické osobě, která má s Ministerstvem vnitra uzavřenu písemnou smlouvu o poskytování právní pomoci, na úhradu nákladů spojených s poskytováním bezplatné právní pomoci. Tím není dotčeno právo účastníka na právní pomoc poskytovanou na základě jiného právního předpisu; úhradu nákladů spojených s poskytnutím této právní pomoci nese účastník řízení.

Zákon o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské Unie v § 1

mimo jiné stanoví, že přeshraničním sporem v rámci Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí spor vyplývající z občanskoprávních nebo obchodních vztahů, jehož účastník má místo svého pobytu v jiném členském státě Evropské unie, než ve kterém působí soud, který spor rozhoduje. Pro určení, zda se jedná o přeshraniční spor je rozhodující stav ke dni, kdy byla podána žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu příslušného orgánu členského státu podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona nebo Ministerstvu spravedlnosti byla doručena žádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona.

Paragraf 3 dále stanoví, že zajištěním právní pomoci v přeshraničním sporu zahraniční oprávněné osobě se rozumí

(22) ustanovení zástupce v řízení před procesním soudem v souladu s příslušnými

procesními předpisy (např. § 30 a 31 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád),

(23) ustanovení tlumočníka v řízení před procesním soudem v souladu s příslušnými

procesními předpisy (§18 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád),

(24) osvobození od soudních poplatků a od placení zálohy na náklady důkazu v řízení před

procesním soudem, které nastává právní mocí rozhodnutí procesního soudu (nezamítne-li procesní soud žádost o zajištění právní pomoci, rozhodne, že právní pomoc v přeshraničním sporu se zahraniční oprávněné osobě poskytne),

(25) pořízení překladu písemností,

(26) náhrada nezbytných cestovních nákladů.

Náklady na právní pomoc v uvedených případech nese stát.

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, v § 10 osvobozuje cizince a

zahraniční právnické osoby za stejných podmínek jako státní občany České republiky a české právnické osoby od soudních poplatků a záloh a stanoví nárok na ustanovení bezplatného zástupce k ochraně jejich zájmů, za podmínky vzájemnosti.

b) Odůvodnění hlavních principů právní úpravy

Právní pomoc je dnes upravována jednotlivými právními předpisy. Není ale poskytována jednotně, ani systematicky. Cílem návrhu je tedy především sjednocení jednotlivých dílčích úprav a stanovení kritérií pro poskytnutí potřebné právní pomoci a bezplatné právní pomoci nebo právní pomoci za sníženou odměnu osobám (dále společně jen „bezplatná právní pomoc“), které nemají dostatečné prostředky pro zabezpečení kvalifikovaného hájení svých práv.

Dále je možné identifikovat následující nedostatky právní pomoci v ČR:

(27) právní pomoc je spojena se soudním řízením, nikoli s právní věcí,

(28) nepřehlednost a roztříštěnost právní úpravy (každý procesní předpis upravuje

zajišťování právní pomoci státem zvlášť, ačkoli příjemci právní pomoci budou ve všech případech zřejmě ty samé osoby),

(29) příjemce zpravidla nemá volbu poskytovatele právní pomoci,

(30) malá informovanost občanů, tedy i těch, kteří jsou potenciálními příjemci právní

pomoci,

(31) neprobíhá žádné řízení systému a stát nemá o fungování systému dostatek informací,

(32) kritéria nemajetnosti a posuzování uplatňovaného práva, o které se vede spor, nejsou

stanovena jednotně,

(33) chybějící úprava zajišťování právní pomoci v rozhodčím řízení.

c) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Vzhledem k identifikovaným problémům je předkládán návrh zákona o zajištění právní pomoci a o změně některých dalších zákonů, který by měl za prvé upravit právo na poskytnutí právní pomoci, za druhé upravit bezplatnou právní pomoc, a za třetí novelizovat zákony, které již úpravu právní pomoci upravují tak, aby jejich ustanovení nekolidovala s novým zákonem.

Účelem zákona by mělo být vytvoření systému poskytování právní pomoci a zabezpečení jejího poskytování v rozsahu stanoveném zákonem. Bezplatná právní pomoc by měla být poskytována fyzickým osobám a právnickým osobám, které v důsledku své materiální potřebnosti nemohou využívat právní služby k tomu, aby mohly řádně uplatnit a ochránit svá práva, a které prokáží, že jejich majetkové poměry odůvodňují zajištění právní pomoci na náklady státu.

Identifikace rizik spojených s nečinností:

Nečinnost by znamenala zachování dosavadní právní úpravy zajištění právní pomoci a bezplatné právní pomoci jednotlivými právními předpisy. Tento stav vede v současné době k tomu, že

(34) právní pomoc je poskytována nesystematicky, čímž se ztěžuje a znepřehledňuje její

dostupnost pro žadatele,

(35) nejsou stanovena dostatečně transparentní pravidla, (36) neexistuje jednotný systém pro poskytování právní pomoci, což implikuje nežádoucí

odlišnou rozhodovací praxi v této oblasti,

(37) neexistuje centrální přehled o poskytnuté bezplatné právní pomoci,

(38) chybí úprava zajišťování právní pomoci v rozhodčím řízení.

d) Zhodnocení souladu návrhu s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná úprava je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Konkrétním zasaženým právním předpisem ústavní právní síly je Listina základních práv a svobod vyhlášená ve Sbírce zákonů pod číslem 2/1993 Sb. Dotčeným ustanovením je čl. 37 odst. 2, který stanoví: „Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.“ V navrhovaném řešení je smysl, obsah a účel daného ustanovení plně promítnut, přičemž v žádném případě nedochází k zásahu do takto vymezeného ústavně garantovaného základního práva, pouze se zavádí přesné podmínky pro dodržení tohoto základního práva. Navrhovanou právní úpravou je toto ustanovení konkretizováno tak, aby při jeho aplikaci nedocházelo k nejasnostem.

Navrhovaná právní úprava je v souladu i s příslušnými nálezy Ústavního soudu. Ústavní soud například v nálezu ze dne 3. prosince 2001 (sp. zn. IV. ÚS 561/01) konstatuje, že „Právo na právní pomoc zaručované čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje na všechny fáze řízení a nepochybně zahrnuje i právní pomoc při podávání opravných prostředků.“ Tuto skutečnost předkládaný návrh plně respektuje.

Klíčovým se v této oblasti jeví usnesení Ústavního soudu ze dne 17. března 1998 (sp. zn. III. ÚS 296/97), ve kterém soud mimo jiné stanoví, že byť nelze stávající právní úpravě z ústavního hlediska nic vytknout, přesto tento způsob přináší pro žadatele jisté obtíže. Ústavní soud dále stanoví, že „je totiž věcí státu, a nikoliv subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je – i nemajetným žadatelům – poskytnutí právní pomoci zabezpečeno;“. Proto se navrhovaná úprava drží v co nejvyšší možné míře stávající úpravy a pouze kvalifikuje či zpřesňuje podmínky pro poskytnutí právní pomoci tak, aby se vyhnula možným obtížím.

e) Zhodnocení souladu návrhu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Závazky vyplývající pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii nijak nekolidují s poskytováním právní pomoci.

f) Zhodnocení souladu návrhu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhované řešení je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (publikovaná ve Sbírce zákonů pod číslem 209/1992 Sb.), zejména čl. 6. Například dle rozhodnutí ve věci Airey proti Irsku Evropský soud pro lidská práva konstatuje, že právo na spravedlivý proces obsahuje i právo na bezplatnou právní pomoc (dle soudu v určitých občanskoprávních kauzách), a to v případech, kdy se tato pomoc prokáže jako nezbytná k efektivnímu výkonu práva na spravedlivý proces. V této souvislosti soud zohledňuje zejména význam věci projednávané soudem pro žadatele, složitost případu a podmínku povinného právního zastoupení u soudu a schopnost žadatele o právní pomoc efektivně vykonávat své právo na přístup ke spravedlnosti. Tyto podmínky jsou navrhovanou právní úpravou zcela respektovány.

Mezi další požadavky kladené na systém státem zajišťované právní pomoci lze řadit povinnost žadatele prokázat majetkové a sociální poměry (rozhodnutí ESLP ve věci Croissant proti Německu) či možnost vyloučit z tohoto systému spory, které jsou neodůvodněné či vedené svévolně (rozhodnutí ESLP ve věci Steward-Braddy proti Spojenému království). I tyto požadavky jsou navrhovaným řešením plně respektovány.

Vzhledem k rovnému postavení cizinců v přístupu k právní pomoci na náklady státu je navrhované řešení v souladu s Úmluvou o civilním řízení (publikována ve Sbírce zákonů pod číslem 72/1966 Sb.) a Evropskou úmluvou o předávání žádostí o právní pomoc (sdělení Ministerstva zahraničních věcí ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 110/2000 Sb.).

g) Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Návrh věcně vychází ze současného stavu poskytování bezplatné právní pomoci v soudním řízení a je připravován tak, aby si ke své realizaci nevyžádal zvýšené náklady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, ani potřebu dalších zaměstnanců, placených z těchto rozpočtů.

Vyhodnocení dopadů na státní rozpočet vychází především z toho, že i současná právní úprava umožňuje poskytování bezplatné právní pomoci v řízení před soudy, která je i nyní hrazena z rozpočtových prostředků. Navrhovaná úprava v zásadě nerozšiřuje přístup (s výjimkou rozhodčího řízení) k bezplatné právní pomoci hrazené státem, ale sleduje především sjednocení platné úpravy a širší informovanost účastníků o možnostech jejího poskytování. Na druhé straně však nelze odhadnout případný nárůst žádostí o bezplatnou právní pomoc a z toho plynoucí možné další finanční dopady.

Sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny jsou díky sjednocení stávající roztříštěné úpravy a stanovení poučovací povinnosti jednoznačně pozitivní.

Návrh nebude mít žádné dopady na životní prostředí.

g) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh nijak nezasahuje do ochrany soukromí a osobních údajů.

h) Zhodnocení korupčních rizik

V důsledku přijetí navrhovaných změn nedojde k výrazné změně hodnoty korupčních rizik.