A. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace
1. Důvod předložení a cíle
Shrnutí
Předkladatel zvažoval celkem tři varianty právní úpravy problematiky soukromých bezpečnostních služeb. Po vyhodnocení všech variant dospěl předkladatel k závěru, že optimální variantou vyhovující v maximální možné míře právním, bezpečnostním, sociálním a ekonomickým požadavkům kladeným na současné soukromé bezpečnostní služby při výkonu jejich činnosti, jakož i cílům identifikovaným před samotnou přípravou právní úpravy je ta varianta, která předpokládá zpracování zcela nového zákona o bezpečnostní činnosti.
Vzhledem k tomu, že dosavadní regulace a její vynucování včetně samoregulačních mechanismů trhu soukromých bezpečnostních služeb dlouhodobě nepřináší kýžený efekt, je jediným možným řešením přijetí kompletní nové právní úpravy předmětné problematiky. Jedině zcela nová právní úprava s sebou přinese odstranění aktuálních nedostatků a zejména pak bezpečnostních rizik.
Z hlediska naplnění cíle nové právní úpravy, tj. zejména dosažení optimálního stavu zajišťování vnitřního pořádku v soukromoprávní rovině, po všech stránkách způsobilými subjekty, je variantou nejvhodnější, neboť z celospolečenského hlediska klady převažují nad jejími negativy.
Tato zvolená varianta s sebou ponese nejvyšší celkové náklady na straně státu i podnikatelů v oboru soukromé bezpečnostní činnosti (dále jen „provozovatel“) a vyšší administrativní zátěž provozovatelů a jejich zaměstnanců zejména při přechodu na nový systém regulace právních vztahů. Vyšší administrativní zátěž však bude kompenzována servisem, poskytovaným Ministerstvem vnitra (dále jen „ministerstvo“) mj. v rámci vedení veřejných informačních systémů a údajů zde spravovaných. Po stránce administrativní zátěže jediný rozdíl bude v tom, že provozovatel bude muset každých 10 let požádat o nové správní rozhodnutí o vydání licence (dále jen „licence“). Zbývající administrativní činnosti se v zásadě nebudou lišit od současného stavu. Nová právní úprava navrhuje nový model dozoru nad činností soukromých bezpečnostních služeb, který by však neměl řádně fungujícího a bezproblémového provozovatele (podnikatele) zatížit.
Obdobně je tomu i u nově zaváděného oprávnění osob vykonávat některé bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu. Ani zde nebude administrativní zátěž osob představovat překážku výkonu této koncepčně zcela nové bezpečnostní činnosti, ač je nutno připustit, že bude vyžadována kvalifikovanější personální práce, neboť podmínky kladené na zaměstnance působící v této oblasti budou obdobné, jako je tomu u zaměstnanců provozovatelů.
Sledovaných cílů nelze dosáhnout ani důslednějším vynucováním stávající právní úpravy ani dílčí změnou právních předpisů v aktuálním znění.
1.1. Název
Návrh zákona o bezpečnostní činnosti a o změně souvisejících zákonů (dále jen „předkládaný návrh zákona“ nebo „navrhovaná nová právní úprava“ anebo „návrh zákona“).
1.2. Definice problému (právní a faktické nedostatky stávající právní úpravy)
Oblast soukromých bezpečnostních služeb je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů podnikatelských činností. Zaměřují se zejména na zajišťování bezpečnosti osob a majetku na komerčním základě. V praxi to znamená, že soukromé bezpečnostní služby ve stále větší míře doplňují činnost orgánů státu a územních samosprávných celků (orgánů veřejné moci) při zajišťování vnitřního pořádku. Podle informací dostupných předkladateli návrhu zákona k 31. prosinci 2014 působilo v České republice 6 545 podnikatelských subjektů v oblasti soukromé bezpečnostní služby se 47 485 zaměstnanci s předpokládaným ročním obratem v roce 2014 cca 18 mld. Kč.
Činnost soukromých bezpečnostních služeb je činností podnikatelskou, jejíž základní podmínky jsou stanoveny zejména zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stěžejním vstupním předpokladem podnikání v předmětné oblasti je získání koncese podnikatelem.
Činnost soukromých bezpečnostních služeb spadá v podstatě do dvou základních úrovní. První úrovní je samotný výkon soukromých bezpečnostních činností realizovaný přímo podnikatelem v oboru (provozovatel) a jeho zaměstnanci ve prospěch zákazníka (fyzické, právnické osoby, orgány veřejné moci), který má, zjednodušeně řečeno, „soukromoprávní charakter“.
Druhou stránku činnosti soukromé bezpečnostní služby tvoří součinnost, spolupráce soukromé bezpečnostní služby s orgány veřejné moci („veřejnoprávní charakter“ působení soukromých bezpečnostních služeb).
Provozovatelé (podnikatelé) a jejich zaměstnanci působící v oboru soukromých bezpečnostních činností přicházejí velmi často do kontaktu s porušováním právních norem, jsou v první linii subjektů, které poskytují (vedle svých zákazníků) i součinnost orgánům veřejné moci, ať z pohledu oznamovatelů protiprávních jednání, tak i subjektů disponujících informacemi použitelnými mj. jako důkazní materiál v řízení před soudem nebo jiným orgánem či institucí.
Dále pak lze konstatovat, že bez ohledu v čí prospěch soukromá bezpečnostní služba jedná, má faktický výkon jednotlivých soukromých bezpečnostních činností dvě základní podoby:
a) preventivní působení proti případným narušitelům pořádku, a to bez ohledu na místa
resp. osoby, které jsou chráněny (veřejná prostranství, soukromé objekty, fyzická ochrana osob),
b) plnění represivní funkce v situaci, kdy doje k přímému útoku či jinému ohrožení
zájmů chráněných právem, a to včetně přímé fyzické eliminace protiprávního jednání za použití síly, speciálního výcviku, speciálních technických prostředků apod. v rozsahu práv, kterými disponuje jakákoliv fyzická osoba.
I přes poměrně dynamický rozvoj odvětví soukromých bezpečnostních služeb lze identifikovat i určité zásadní problémy, které stávající právní úprava ani samoregulační mechanismy trhu soukromých bezpečnostních služeb nejsou schopny dlouhodobě řešit.
A) Bezpečnostní rizika
Aa) Současná právní úprava, ale i faktická situace na trhu soukromých bezpečnostních služeb komplexně neřeší základní bezpečnostní rizika spojená s výkonem soukromé bezpečnostní činnosti. Zde se má zejména na mysli situace, kdy provozovatel poskytuje tuto službu zároveň ve prospěch objednatele a zároveň i v jeho neprospěch, na základě objednávky jiné osoby.
Nezřídka se rovněž stává, že soukromá bezpečnostní služba poskytuje objednateli nějakou dobu např. ostrahu majetku. Bezprostředně po ukončení předchozí objednávky nebo ještě v průběhu plnění objednávky této objednávky se na tuto soukromou bezpečnostní službu obrátí např. konkurenční subjekt (firma) se žádostí o výkon jiného druhu bezpečnostní činnosti (zejména v případě služby soukromého detektiva) v neprospěch původního objednatele. Vzhledem k tomu, že oslovená soukromá bezpečnostní služba je dobře obeznámena, díky předchozí činnosti, s prostředím původního objednatele (znalost jeho silných i slabých stránek), je realizace nové zakázky víceméně bezproblémová z pohledu soukromé bezpečnostní služby, nicméně z pohledu objektu zájmu soukromé bezpečnostní služby může způsobit původnímu objednateli nedozírné škody různého charakteru. Tím vzniká zcela nepřehledné podnikatelské prostředí, které oprávněně vyvolává nedůvěru veřejnosti v objektivitu poskytovaných služeb, vnáší řevnivost mezi samotné provozovatele a celkově výrazně negativně ovlivňuje klima v této oblasti.
Stávající právní úprava neumožňuje vyloučení střetu zájmů po skončení smluvního vztahu nebo v jeho průběhu a smluvní regulace je velmi problematická, neboť neexistuje žádný kontrolní mechanismus, který by tento aspekt mohl kontrolovat a při zjištění pochybení z této skutečnosti vyvodit patřičné závěry. Navrhovaná nová právní úprava při takovém pochybení zakládá i možnost ztráty licence a tím i oprávnění podnikat v oboru komerční bezpečnosti.
Ab) Dále je nutno uvést, že soukromé bezpečnostní služby mohou představovat, díky svému personálnímu a materiálně technickému vybavení, výrazné bezpečnostní riziko. I když profesionální přístup a etické zásady řady provozovatelů takové selhání snižuje, soukromé bezpečnostní služby se mohou stát a stávají se nástrojem nekalého konkurenčního boje podnikatelských, politických a dalších subjektů.
Je možné zmínit mediálně známé případy, kdy jedna konkrétní soukromá bezpečnostní služba v minulosti výrazně negativně zasáhla do průběhu komunálních voleb v hlavním městě Praze konaných v roce 2010, s velkou pravděpodobností se podílela i na řešení vnitrostranické krize v jedné z bývalých vládních stran formou instalace odposlechového zařízení v bytě politicky činné osoby apod.
Tím došlo k zásadnímu posunu ve vnímání dosavadního charakteru působení soukromých bezpečnostních služeb ze strany veřejnosti, ale i zainteresovaných orgánů veřejné moci a omezení těchto excesů soukromých bezpečnostních služeb nelze dosáhnout jinak než navrhovanou novou právní úpravou, která obdobné činnosti výslovně zakáže.
Ac) Soukromé bezpečnostní služby by se, nejenom v určitých vyhrocených společenských situacích, mohly stát útočištěm a nástrojem kriminálních živlů a zpravodajských služeb cizích mocností schopných, v rámci legálně získaných zakázek vážně poškodit demokratické zřízení České republiky, narušit základní ekonomické procesy, eliminovat systémy a prvky kritické infrastruktury apod. Tomu napomáhá dosavadní stanovení podmínek získání koncese v oboru soukromé bezpečnosti, obecné a nedostatečné nastavení kvalifikačních předpokladů zaměstnanců soukromých bezpečnostních služeb (dále jen „zaměstnanci provozovatele“) a neexistence důsledných specializovaných kontrolních mechanismů.
S tím souvisí i občasná problematická profesní kvalita některých zaměstnanců provozovatelů, i když z pohledu spáchaných trestných činů [v letech 2010 až 2012 bylo v České republice trestně stíháno a vyšetřováno celkem 340 478 osob a z toho bylo 674 zaměstnanců provozovatelů (v roce 2013 se jednalo o 179 osob), a to jak v přímé souvislosti s výkonem povolání, tak i mimo tento výkon] nepatří zaměstnanci provozovatelů ke „špičkám“ v této oblasti. Na tomto místě je třeba připomenout, že zmíněné osoby však nejsou osobami úředními, tudíž se nemohou dopouštět trestných činů úředních osob, a proto je nelze poměřovat například s počty trestně stíhaných příslušníků Policie České republiky.
Výše uvedené nedostatky stávající právní úpravy se nemusí zákonitě projevit pouze za výjimečné situace. V této souvislosti lze připomenout zapojení zaměstnanců provozovatelů do trestné činnosti související s odcizením hotovosti v řádech stamilionů korun při jejich přepravě od podnikatelských subjektů do bankovních ústavů (např. případ „Procházka“ a další
– viz dále). Z výše uvedených statistických údajů sice vyplývá, že zaměstnanci provozovatelů nepatří mezi kategorie subjektů trestných činů páchajících masivně trestnou činnost (co do četnosti útoků), avšak pokud se taková osoba protiprávního jednání dopustí, je jejím jednáním zpravidla způsobena škoda velkého rozsahu, což představuje značnou zátěž jak pro orgány činné v trestním řízení, tak i pro poškozené subjekty, včetně pojišťovacích ústavů.
B) Soukromé bezpečnostní služby a výkon veřejné moci
Rovněž tak je třeba zmínit situaci v některých obcích, které namísto nebo vedle působící obecní policie, najímají k ochraně veřejného pořádku soukromé bezpečnostní služby. Přitom náplní činnosti soukromých bezpečnostních služeb, jakožto soukromoprávních subjektů, není a ani v rámci stávajícího či budoucího vývoje právního řádu České republiky nemůže být výkon povinností a oprávnění svěřených výhradně do kompetence orgánů veřejné moci. Na tomto místě je nutno připomenout, že obec je veřejnoprávní korporací, která je mimo jiné i oprávněna podnikat. Z tohoto titulu tedy, v současné době, nic obci nebrání v tom, aby si zřídila soukromou bezpečnostní službu například za účelem ochrany majetku (nejenom) ve vlastnictví obce, a to i za využití dohledových, poplachových a přijímacích center (dříve tzv. pultů centralizované ochrany).
Opačným extrémem je pak snaha obcí zapojovat své obecní policie do ochrany majetku soukromých subjektů, a to i za úplatu. Takový postup je dle názoru ministerstva v rozporu s právním řádem České republiky, protože obecní policie jakožto orgán obce (orgán veřejné moci) musí tam, kde působí, poskytovat svoji službu všem bez rozdílu, za stejných podmínek a tedy i bezplatně.
C) Absence institutu výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu
Po zrušení vyhlášky č. 135/1983 Sb., o ostraze majetku v socialistickém vlastnictví, není oblast bezpečnostních činností vykonávaných pro vlastní potřebu a tedy bez cíle spočívajícího v dosažení zisku plynoucího z podnikání upravena vůbec. Je pouze limitována více či méně souvisejícími právními úpravami. Přitom jde o činnosti, které jsou svým charakterem totožné s jejich provozováním na podnikatelské bázi.
Je neúnosné nadále tolerovat stav, aby subjekty (orgány státu, fyzické osoby, podnikající fyzické osoby, obchodní korporace nebo jiné právnické osoby), zajišťující si uvedené činnosti vlastními silami a prostředky, je nadále vykonávaly živelně. Uvedené činnosti totiž nelze upravit živnostenským zákonem, protože se nejedná o podnikání.
Například podnikatel, který v současné době hodlá chránit „svůj firemní majetek“, musí uzavřít příslušnou smlouvu s provozovatelem v rámci koncesované podnikatelské činnosti „Ostraha osob a majetku“. V této souvislosti může definovat své požadavky na poskytovanou službu, ovšem pouze z hlediska obecných kritérií, jakékoliv smluvní podmínky k personálnímu substrátu zajišťujícímu samotnou ochranu objektu (majetku) jsou velmi problematické. Provozovatel, vzhledem k tomu, že se snaží v rámci svých podnikatelských aktivit poskytovat služby více objednatelům, není schopen garantovat trvalé vyslání týchž osob k plnění úkolů u konkrétního zákazníka. To znamená, že na jednom střeženém místě se nepravidelně střídá řada zaměstnanců provozovatele, což pro objednatele znamená určité permanentní náklady spojené se zaškolováním těchto „fluktuujících“ osob na konkrétní podmínky výkonu práce.
Jinými slovy, pokud tedy objednatel uzavře příslušnou smlouvu s konkrétním provozovatelem, je mu tato služba dodána jako „balíček služeb“, tedy nejenom po stránce materiálního, ale i personálního vybavení, které zákazník není schopen předem ani v průběhu realizace zakázky nijak zásadně ovlivnit.
A naopak, ten podnikatelský subjekt, který poskytne své služby zákazníkovi, není ničím nucen k tomu, aby důsledně dbal např. na kvalitu svých zaměstnanců, zvláště pokud jeho jediným cílem je dosažení zisku za každou cenu.
Další problém představuje najímání osob, držitelů zbrojních průkazů skupiny „E“ (ochrana života a majetku) a zároveň vlastníků zbraní podléhajících registraci, k výkonu stávajících koncesovaných živností ve prospěch zaměstnavatele. Tím je obcházeno zaměstnávání kvalifikovaných osob - držitelů zbrojních průkazů skupiny „D“ (výkon povolání), na které jsou, po všech stránkách, kladeny (podle zákona o zbraních) nejvyšší nároky k získání tohoto oprávnění (častější zdravotní prohlídky, nutnost získání nejvyššího počtu dosažených bodů při písemném testu, nejvyšší nároky na bezpečnou manipulaci se zbraní apod.). Díky předpokladům stanoveným navrhovanou novou právní úpravou, vzroste úroveň kvality takto prováděné bezpečnostní činnosti a odstraní se právní a faktické nedostatky současné praxe.
Výše uvedená negativa jsou důsledkem neexistence možnosti zajišťovat si některé bezpečnostní činnosti (ve smyslu návrhu zákona) pro vlastní potřebu. Podnikatel, který si podle návrhu zákona bude zajišťovat bezpečnostní činnosti sám na nekomerční bázi, prostřednictvím svých zkušených a kvalifikovaných zaměstnanců, si všechna výše zmíněná kritéria může nastavit sám a zaměřit se tak detailně na ty otázky, které je nutno přednostně a v rámci definovaných cílů „vlastní ochrany“ řešit. Nezamezí sice fluktuaci pracovníků absolutně, neboť i v rámci pracovního, případně jiného poměru, zaměstnanci „přicházejí a odcházejí“, avšak tato fluktuace bude výrazně nižší, než když na každou směnu nastoupí jiní strážní od soukromé bezpečnostní služby, která pro něho ostrahu objektu zajišťuje na komerční bázi. Tím dojde k nemalé úspoře času i peněz, neboť odpadne povinnost pravidelného zaškolování, instruktáže, seznamování se střeženým objektem a podobně. V této souvislosti je vhodné rovněž připomenout, že náklady na straně zaměstnanců nebudou žádné, neboť zpravidla každý zaměstnavatel požaduje od uchazeče o zaměstnání (nového zaměstnance) před nástupem do zaměstnání výpis z evidence Rejstříku trestů, bez ohledu na to, zda mu to v současné době zákon ukládá či nikoliv.
Na základě odborných konzultací byla vytvořena koncepce výkonu některých bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu. Smyslem návrhu zákona je nastavení takových kritérií, aby do této kategorie, která vyžaduje nutnost registrace ministerstvem, nespadala ta povolání, kde nedochází k přímému (hlavnímu) výkonu bezpečnostních činností. Podle navrhované nové právní úpravy, se o výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu nebude tedy jednat v případě recepčních, zaměstnanců různých informačních center, osob, které jsou zaměstnávány např. jako školníci, mezi jejichž povinnosti může spadat i „ochrana“ školy mimo dobu, kdy probíhá školní výuka atd.
Proto byly, jako určující faktor, který odlišuje výkon vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu od výkonu soukromé bezpečnostní činností činnosti na komerčním základě a od činností, které nepodléhají režimu návrhu zákona, stanoveny tyto podmínky:
1) Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá vykonávat bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, bude držitelem zbrojní licence skupiny G podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů a alespoň jediná fyzická osoba vykonávající přímo bezpečnostní činnost bude držitelem zbrojního průkazu skupiny D podle citovaného zákona. Pro výkon bezpečnostní činnosti bude vybavena zbraní registrovanou rovněž podle této právní normy (jedná se o zbraně kategorie A - zakázané zbraně, zakázané střelivo nebo zakázané doplňky zbraní, zbraně kategorie B - zbraně podléhající povolení a zbraně kategorie C - zbraně podléhající ohlášení), jejímž vlastníkem bude ten, kdo si hodlá zajišťovat bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu.
2) Ten, kdo fakticky bude vykonávat bezpečnostní činnost ve prospěch jiného, bude, vedle výše uvedené podmínky, v základním pracovněprávním vztahu nebo obdobném anebo jemu na roveň postaveném právním vztahu k osobě vykonávající bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu.
Blíže k této problematice – viz zvláštní část důvodové zprávy vztahující se k tomuto institutu.
Četnost budoucího využití institutu výkonu některých bezpečnostních činností pro vlastní potřebu nelze v tomto okamžiku kvalifikovaně uvést. Zde bude záležet na zodpovědném vyhodnocení faktických potřeb osoby (účel a způsob) a jejích ekonomických možnostech, tj. zda bezpečnostní činnosti “nakoupí“ od provozovatele nebo si je bude zajišťovat sama. Na základě signálů, které předkladatel návrhu zákona v současné době má, lze konstatovat, že řada zejména obchodních korporací, které doposud využívaly za daným účelem služeb soukromých bezpečnostních služeb tuto „vlastní ochranu“ zvažuje, a to právě kvůli současné nemožnosti ovlivnit mj. personální stránku subjektů působících například při ochraně jejich objektů.
D) Nízká kvalita poskytovaných soukromých bezpečnostních služeb
1)
Na základě konzultací se signatáři „Memoranda“, kteří reprezentují cca 85 % subjektů působících na trhu soukromých bezpečnostních služeb v České republice, zaměstnávají cca 80 % zaměstnanců a jejichž obrat tvoří cca 80% z výše uvedené částky, jsou rozhodujícími faktory nízké kvality poskytovaných služeb zejména tyto hlavní okolnosti:
• existence podnikatelských subjektů, které samy účelově nabízejí dumpingové ceny za jimi poskytované služby s cílem získat zakázky za každou cenu, tedy bez ohledu na jejich kvalitu, kvalifikační předpoklady svých zaměstnanců atd.,
• existence zákazníků, kteří přímo vyhledávají provozovatele s nízkými cenami; v jejich zájmu není skutečná ochrana hodnot, ale zejména formální splnění určitých podmínek požadovaných jiným subjektem (například pojišťovacím ústavem) v návaznosti např. na jiný závazkový právní vztah,
• existence firem vykonávajících soukromé bezpečnostní činnosti ve prospěch problematických firem – oba subjekty se pohybují v zóně tzv. „šedé ekonomiky“; z tohoto důvodu žádná ze „smluvních stran“ nemá zájem na transparentnosti svých činností,
• nastavení veřejných zakázek pouze s ohledem na jedno rozhodující kritérium – cenu zakázky,
• nízká kvalita řadových zaměstnanců vykonávajících samotnou bezpečnostní činnost z důvodu nízkého ekonomického ohodnocení jejich práce.
Jedním z cílů navrhované nové právní úpravy je zavedení licenčního systému, který zpřehlední subjekty vykonávající soukromé bezpečnostní činnosti, vyloučí z trhu ty provozovatele, kteří způsobují výše uvedené problémy a stanovením kvalifikačních předpokladů všech zainteresovaných osob zlepší kvalitu jimi poskytovaných služeb.
E) Ekonomické, sociální a pracovní postavení zaměstnanců soukromých bezpečnostních služeb
V souvislosti s výše uvedenými fakty je nutno zmínit dlouhodobě neutěšený stav v ohodnocování zaměstnanců provozovatelů, kdy jejich měsíční platy zdaleka nedosahují výše obvyklé v jiných oborech podnikání, a nejsou ojedinělé ani situace, kdy mzda zaměstnanců provozovatelů nedosahuje mzdy minimální (9 200 Kč v roce 2015). Podle údajů Českého statistického úřadu průměrná hrubá měsíční mzda v roce 2010 činila 23 513 Kč, v roce 2011 24 319 Kč, v roce 2013 25 884 Kč a v roce 2014 25 686 Kč. Pro ilustraci, v odvětví soukromé bezpečnosti pak v roce 2010 průměrná hrubá měsíční mzda činila 11 735 Kč, v roce 2011 11 696 Kč a v roce 2012 11 413 Kč. Lze tedy uzavřít, že od roku 2011
1) Memorandum o spolupráci českého komerčního bezpečnostního sektoru sepsaného dne 19. 8. 2009. Jeho signatáři jsou živnostenská společenstva Hospodářské komory ČR, Svazy zaměstnavatelů ČR a profesní sdružení, reprezentující 2/3 trhu komerční bezpečnosti v České republice a reprezentující svůj obor v nadnárodních sdruženích.
dochází k poklesu průměrné hrubé měsíční mzdy, což je situace velmi znepokojivá. Tento stav je způsoben mj. i důvody uvedenými v bodech D), E) a F) této části.
Předkladatel si uvědomuje, že bez ohledu na to, zda se zvolí režim nové právní úpravy, dílčí novelizace stávajících právních předpisů nebo dokonce ponechání stávající právní úpravy beze změny, nelze, bez zvýšené kontroly provozovatelů, zlepšit situaci dodržování předpisů pracovního práva. Posílení pravomocí živnostenských úřadů pouze ve vztahu k provozovatelům se nejeví reálné a představovalo by nutnost posílení všech živnostenských úřadů a jejich pracovišť. Předkladatel vychází z představy, že zřízením jednoho dozorového pracoviště na ministerstvu spolupracujícího s příslušnými orgány inspekce práce bude vytvořen efektivní nástroj prosazování práva v oblasti pracovněprávních vztahů. Zde je možno doplnit, že kontrolní (dozorovou) činností ministerstva se budou moci, v případě potřeby, zabývat všichni zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce na ministerstvu do příslušného pracoviště, kterému bude svěřena agenda soukromých bezpečnostních služeb.
Popsaná situace personálního vybavení provozovatelů je způsobena i tlakem trhu na provozovatele snížit mzdové náklady na minimum, neboť pokud v rámci výběrových řízení na dodávky tohoto typu služeb je rozhodující pouze cenová stránka, je logické, že podnikatelé v oboru soukromých bezpečnostních služeb snižují mandatorní výdaje na minimum s cílem získat konkrétní zakázku.
Ve svém důsledku nižší profesní kvalita osob vykonávajících soukromé bezpečnostní činnosti zapříčiňuje nemožnost využití těchto zaměstnanců k jiným činnostem než k fyzickému střežení majetku, za účelem jeho ochrany před nikoliv sofistikovanými útoky, ale pouze např. před běžnými krádežemi, poškozováním apod. Vyšší kvalifikace některých zaměstnanců provozovatelů je pak cestou k jejich lepšímu ohodnocení, protože odborně lépe způsobilý zaměstnanec může vykonávat v konkrétním případě širší spektrum soukromých bezpečnostních činností. To ve svém důsledku znamená na jedné straně snížení počtu zaměstnanců provozovatele na určitém místě, kde jsou vyžadovány vyšší nároky na tyto osoby a na druhé straně možnost posílení nebo rozšíření stávajícího počtu pracovišť (možnost uzavření nových zakázek), kde není nezbytné využívat specifické znalosti, dovednosti zaměstnanců provozovatelů, a kde tedy postačí „běžný“ výkon soukromé bezpečnostní činnosti v základním rozsahu.
S tím souvisí i existence podnikatelských subjektů, které, aby dosáhly zisku za každou cenu, podílejí se na aktivitách tzv. šedé ekonomiky (např. prostřednictvím využití známého „Švarcsystému“), což v konečném důsledku škodí dobré pověsti seriózních firem působících v předmětné oblasti.
F) Veřejné zakázky (kvalita na úkor ceny)
K problematice veřejných zakázek je možno uvést, že i ze strany veřejné správy dochází k tlaku na snižování stávajících cen poskytovaných služeb. Tím, že vítězem výběrového řízení se stane ten, kdo nabídne nejnižší cenu a to i s vědomím, že při přistoupení na tuto cenu téměř neexistuje na straně soukromé bezpečnostní služby šance dodržet platnou pracovněprávní legislativu, jakož i právní normy na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany atd., dochází rovněž k degradaci oboru. To v důsledku vede k tomu, že se, jak je uvedeno výše, na trhu soukromých bezpečnostních služeb vyskytují subjekty, které na tyto požadavky přistupují logicky za cenu toho, že porušují právní řád České republiky.
Otázka poskytované kvality služeb pak zůstává mimo hlavní zájem. Navíc tento fakt dlouhodobě omezuje a limituje zavádění nových technologií a procesů a brzdí zároveň vstup středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných odborníků do této oblasti.
Pro ilustraci výše uvedeného lze uvést některé zcela náhodně vybrané příklady veřejných zakázek se zaměřením na hodinově sjednanou cenu za poskytnuté služby (údaje čerpány z Věstníku veřejných zakázek Ministerstva pro místní rozvoj; elektronického tržiště www.gemin.cz; www.e-zak.cz; www.softender.cz a z internetových stránek příslušných zadavatelů ke konci I. čtvrtletí 2014):
poskytovatel strážníhodinová sazbaúčinnost smlouvy
zadavatel
služby(bez DPH)od na dobu
MasarykovaFORCORP GROUP
47,69 1. 10. 2012 4 roky
univerzitaspol. s.r.o. Vězeňská
INDUS, spol. s.r.o. 55,- 1. 12. 2012 12 měsíců
služba ČR Úřad vládyFORCORP GROUP
46,84 1. 2. 2013 neurčitou
ČRspol. s.r.o. GFŘ NOKIKA s.r.o. 52,- 1. 10. 2012 neurčitou
Tabulka 1. Příklady veřejných zakázek
| Číslo zakázky | Název zakázky | Hodnota zakázky (Kč) | Datum uzavření | Dodavatel |
|---|---|---|---|---|
| 001/2020 | Ostraha objektu A | 1 200 000 | 15.01.2020 | Bezpečnostní služby s.r.o. |
| 002/2020 | Ostraha objektu B | 950 000 | 20.02.2020 | Security CZ a.s. |
| 003/2020 | Monitoring a ostraha | 2 500 000 | 10.03.2020 | ProtectPlus s.r.o. |
V této souvislosti připomínáme, že podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, činí základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 55 Kč za hodinu nebo 9 200 Kč za měsíc. Nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací do osmi skupin. Pro názornost – např. strážní, jejichž náplní práce jsou klasické činnosti při ostraze budovy (obsluha bezpečnostních systémů, obchůzky) proto patří dle tohoto nařízení do druhé skupiny prací, tzn. nejnižší úroveň zaručené mzdy je 60,70 Kč/h. Tato hodinová sazba však platí při týdenní pracovní době 40 h, proto je dlužno podotknout, že právě kupříkladu ostraha budov je nejčastěji zajišťována nepřetržitě a zaměstnanci pracují v nepřetržitém pracovním režimu, kde je zákoníkem práce stanovena maximální týdenní pracovní doba 37,5 h. V důsledku toho je proto nutné (viz § 5 výše uvedeného nařízení vlády) tuto nejnižší úroveň zaručené mzdy zvýšit úměrně zkrácení týdenní pracovní doby.
Smlouvy uzavřené mezi provozovateli a objednateli v současné době běžně obsahují ustanovení o tom, že takto sjednané ceny jsou maximálně přípustné a nelze je překročit za žádných podmínek, což vzhledem k době, na kterou jsou uzavírány (obvykle na několik let či na dobu neurčitou) na jedné straně, jakož i k současnému stavu světové ekonomické recese a neustálému zvyšování cen spotřebních komodit na straně druhé, ještě více přispívá ke špatným pracovním podmínkám v tomto odvětví. Rovněž bývá téměř vždy uvedeno, že v těchto cenách jsou obsaženy veškeré náklady poskytovatele služby nutné pro řádné plnění smluvených závazků (tzn. např. stejnokroj, slzotvorný sprej, svítilna, doprava, administrativní výdaje…).
Nutnost naplnění dikce návrhu zákona v případě obecných ale zejména kvalifikačních předpokladů pro výkon konkrétních soukromých bezpečnostních činností donutí „shora“ reflektovat ze strany všech smluvních partnerů ekonomické předpoklady naplnění konkrétní smlouvy, tedy mj. i zohlednění kvalifikačních schopností a dovedností zaměstnanců provozovatele vykonávajících přímo soukromé bezpečnostní činnosti. V takové situaci, pokud zadavatel veřejné zakázky zúží její hodnotící kritéria podle „dosavadní praxe“ (pouze obvykle nejnižší i předem stanovená cena), nebude mít šanci získat žádného uchazeče ze strany subjektů vykonávajících bezpečnostní činnosti na komerčním základě a nezbude mu nic jiného, než souhlasit s vyššími náklady za poskytnutou službu.
Výše popsanému charakteru činnosti soukromých bezpečnostních služeb a problémům dlouhodobě se vyskytujících v oboru neodpovídá aktuální právní regulace, což je tím hlavním faktorem, který odůvodňuje potřebu zpracování speciální právní normy upravující základní atributy činnosti soukromých bezpečnostních služeb v České republice.
I skutečnosti uvedené níže dokládají nedostatečnost stávající právní úpravy. Je tudíž nezbytné uplatnit systémové řešení přihlížející i k právním úpravám a zkušenostem z provozování obdobných činností v jiných zemích (především v zemích Evropské unie) a změnit nevyhovující právní úpravu formou přijetí nového speciálního zákona.
1.2.1. Analýza trhu soukromých bezpečnostních služeb
Jak již bylo v úvodu uvedeno, trh soukromých bezpečnostních služeb je dynamicky se rozvíjejícím oborem a lze konstatovat, že i hospodářská stagnace se na vývoji tržeb projevila. Zdaleka však ne tolik jako například ve stavebnictví nebo automobilovém průmyslu. Následující graf, poskytnutý Českým statistickým úřadem (dále jen „ČSÚ“), ukazuje vývoj kvartálních bazických indexů tržeb soukromých bezpečnostních služeb od roku 2000.
Tabulka 2. Tržby v bezpečnostních a pátracích činnostech od roku 2000
Při přípravě návrhu zákona byla ministerstvem věnována i pozornost využití soukromých bezpečnostních služeb ústředními orgány státní správy.
Z průzkumu provedeného v květnu 2014 vyplývá, že z 25 ústředních orgánů státní správy (viz zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů) 19 institucí využívá soukromých bezpečnostních služeb k eliminaci vnějších bezpečnostních rizik. Přitom se nejedná výlučně a pouze o tzv. objektovou ochranu. Čtyři ústřední orgány státní správy služeb soukromých bezpečnostních agentur nevyužívají vůbec.
Ze získaných podkladů je dále patrné, že ve 13 případech z uvedených 25 orgánů jsou soukromé bezpečnostní služby využívány i při eliminaci vnitřních bezpečnostních rizik organizace.
Pro ilustraci situace na trhu soukromých bezpečnostních služeb jsou dále přiloženy informace poskytnuté ČSÚ, které podrobněji osvětlují celkovou ekonomickou a personální situaci v předmětné oblasti s ohledem na dostupné údaje.
NACE 80 - Bezpečnostní a pátrací činnosti v letech 2010 až 2012
| ROK | ZÁKLADNÍ UKAZATELE | Jednotka | 2010 | 2011 | 2012 |
|---|---|---|---|---|---|
| Ekonomické subjekty celkem | Podniky (firmy) celkem - jen aktivní | 2 644 | 2 768 | 2 702 | |
| Zaměstnané osoby: osoba | 46 474 | 46 181 | 46 222 | ||
| z toho pracující majitelé | 1 828 | 1 962 | 1 901 | ||
| z toho zaměstnanci | 41 506 | 40 793 | 40 341 | ||
| Tržby celkem | tis. Kč | 18 451 457 | 18 904 346 | 18 983 701 | |
| Účetní přidaná hodnota | tis. Kč | 10 155 249 | 9 752 059 | 9 436 202 | |
| Průměrná hrubá měsíční mzda na fyzickou osobu | Kč | 11 735 | 11 696 | 11 413 |
Zdroj: ČSÚ, roční výkaz ekonomických subjektů vybraných produkčních odvětví
Tabulka 3. Bezpečnostní a pátrací činnosti v letech 2010 až 2012 - Ekonomické subjekty celkem
NACE 80 - Bezpečnostní a pátrací činnosti v letech 2010 až 2012
Struktura podle ekonomických sektorů
| Ukazatel | Jednotka | 2010 | 2011 | 2012 | |
|---|---|---|---|---|---|
| Právnické osoby celkem (ISEKTOR 11) | |||||
| Podniky (firmy) celkem - jen aktivní | 848 | 935 | 985 | ||
| Zaměstnané osoby: osoba | 41 291 | 41 316 | 41 570 | ||
| z toho pracující majitelé | 459 | 559 | 604 | ||
| z toho zaměstnanci | 37 960 | 37 642 | 37 214 | ||
| Tržby celkem | 16 034 743 | 16 564 477 | 16 737 306 | ||
| Účetní přidaná hodnota | 8 847 576 | 8 636 970 | 8 300 319 | ||
| Průměrná hrubá měsíční mzda na fyzickou osobu | 11 946 | 11 825 | 11 541 | ||
| Fyzické osoby celkem (ISEKTOR 14) | |||||
| Podniky (firmy) celkem - jen aktivní | 1 796 | 1 833 | 1 717 | ||
| Zaměstnané osoby: osoba | 5 183 | 4 866 | 4 652 | ||
| z toho pracující majitelé | 1 370 | 1 402 | 1 297 | ||
| z toho zaměstnanci | 3 546 | 3 151 | 3 127 | ||
| Tržby celkem | 2 416 713 | 2 339 869 | 2 246 395 | ||
| Účetní přidaná hodnota | 1 307 673 | 1 115 088 | 1 135 883 | ||
| Průměrná hrubá měsíční mzda na fyzickou osobu | 9 478 | 10 160 | 9 887 | ||
Zdroj: ČSÚ, roční výkaz ekonomických subjektů vybraných produkčních odvětví
Tabulka 4. Bezpečnostní a pátrací činnosti v letech 2010 až 2012. Struktura podle ekonomických sektorů
NACE 80 - Bezpečnostní a pátrací činnosti v letech 2010 až 2012
Ekonomické subjekty celkem Struktura podle počtu zaměstnaných osob
| Kategorie | ROK | ZÁKLADNÍ UKAZATELE | ||
|---|---|---|---|---|
| Jednotka | 2010 | 2011 | 2012 | |
| 0-49 zaměstnaných osob | Podniky (firmy) celkem - jen aktivní | 2 457 | 2 572 | 2 502 |
| Zaměstnané osoby: osoba | 11 101 | 10 825 | 10 752 | |
| z toho pracující majitelé | 1 716 | 1 837 | 1 784 | |
| z toho zaměstnanci | 8 634 | 8 161 | 7 930 | |
| Tržby celkem tis. Kč | 6 318 336 | 6 614 805 | 6 523 997 | |
| Účetní přidaná hodnota tis. Kč | 2 914 445 | 2 821 955 | 2 703 207 | |
| Průměrná hrubá měsíční mzda na fyzickou osobu Kč | 11 378 | 12 029 | 12 040 | |
| 50-249 zaměstnaných osob | Podniky (firmy) celkem - jen aktivní | 153 | 160 | 170 |
| Zaměstnané osoby: osoba | 15 480 | 15 775 | 17 779 | |
| z toho pracující majitelé | 89 | 104 | 95 | |
| z toho zaměstnanci | 14 138 | 14 330 | 15 924 | |
| Tržby celkem tis. Kč | 4 908 239 | 4 862 223 | 5 590 439 | |
| Účetní přidaná hodnota tis. Kč | 3 063 871 | 3 235 976 | 3 960 020 | |
| Průměrná hrubá měsíční mzda na fyzickou osobu Kč | 11 177 | 11 407 | 11 200 | |
| 250 a více zaměstnaných osob | Podniky (firmy) celkem - jen aktivní | 34 | 36 | 30 |
| Zaměstnané osoby: osoba | 19 893 | 19 581 | 17 692 | |
| z toho pracující majitelé | 24 | 21 | 22 | |
| z toho zaměstnanci | 18 735 | 18 302 | 16 486 | |
| Tržby celkem tis. Kč | 7 224 881 | 6 869 265 | 6 869 265 | |
| Účetní přidaná hodnota tis. Kč | 4 176 933 | 3 276 3 497 020 | ||
| Průměrná hrubá měsíční mzda na fyzickou osobu Kč | 12 322 | 11 775 | 11 318 | |
Zdroj: ČSÚ, roční výkaz ekonomických subjektů vybraných produkčních odvětví
Tabulka 5. Bezpečnostní a pátrací činnosti v letech 2010 až 2012
Z pohledu vzájemné spolupráce, prosazování ekonomických zájmů apod. je vhodné zmínit skutečnost, že drtivá většina všech podniků poskytujících soukromé bezpečnostní činnosti je sdružena v nějaké asociaci či jiné instituci a nestojí tedy na trhu samostatně. Následující diagram zobrazuje asociace (sdružení) soukromých bezpečnostních služeb působících na trhu v České republice.
Bezpečnostní služby
| Technické služby | Ostraha majetku a | Detektivové | Bezpečnostní firmy | osob | firmy | specialisté | osoby |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| AGAUSBS ČR | ČKDSVIP IPA 160 HK ČR Nepraš | 79 | SPČR Kameník | 184 | HK ČR Caprata | Pávek | |
| Cech EPSASBS ČR | ASBS ČR+ Bados | 109 nic | Levíček | 69 | Kameník | 69 Kameník | Kalvach |
| Cech MZSSecurity Club | ČABM | 100 HK Fráz | 10 Kuník | Fryšar | |||
| AZKSKPKB ČR | 20 Novotný | 24 HK ČR Kovaříček | |||||
| ČKBS | 65 HK ČR Rambousek | ||||||
| ČK SOMO | 33 HK ČR Krejčí |
Pramen/zdroj
Tabulka 6. Asociace (sdružení) soukromých bezpečnostních služeb působících na trhu v Č
| Název sdružení | Popis | Počet pracovníků | Signatář Memoranda |
|---|---|---|---|
| AGA | Asociace technických bezpečnostních služeb Grémium Alarm, sdružuje především poskytovatele technických bezpečnostních služeb a poskytovatele ostrahy majetku a osob, autorizované živnostenské společenstvo HK ČR pro technické bezpečnostní služby | cca 10 000 | ano |
| Cech elektrické požární signalizace | Kolektivní člen AGA, sdružuje poskytovatele technických bezpečnostních služeb zaměřené na ochranu před požárem | cca 5 000 | ne |
| Cech mechanických zámkových systémů | Sdružuje výrobce a dodavatele mechanických zábran, včetně klíčařů. Dohoda o spolupráci s AGA | cca 1 000 | ano |
| AZKS | Vyčlenila se z Cechu mechanických zámkových systémů | ne | |
| USBS ČR | Unie soukromých bezpečnostních služeb České republiky, člen Svazu průmyslu a dopravy, sdružuje ASBS ČR a SC | ||
| ASBS ČR | Asociace soukromých bezpečnostních služeb ČR sdružuje převážně poskytovatele ostrahy majetku a osob, detektivních služeb i poskytovatele technických bezpečnostních služeb | cca 7 800 | ano |
| Security Club | sdružuje největší poskytovatele bezpečnostních služeb, převážně ostrahu majetku a osob, detektivní služby, technické bezpečnostní služby | cca 10 000 | ne |
| KPKB ČR | Komora podniků komerční bezpečnosti ČR, sdružuje převážně poskytovatele fyzické ochrany, autorizované ŽS HK ČR pro ostrahu majetku a osob | cca 5 000 | ano |
| ČKDS | Český klub bezpečnostních služeb, sdružuje převážně poskytovatele fyzické ochrany | cca 2 000 | ano |
| ČK SOMO | Česká komora služeb ochrany majetku a osob, sdružuje převážně poskytovatele fyzické ochrany | cca 1 000 | |
| ČKDS | Česká komora detektivních služeb, sdružuje převážně poskytovatele detektivních služeb a fyzické ochrany, autorizované ŽS HK ČR pro detektivní služby | cca 2 000 | ano |
| ESBOC Česká pobočka | Sdružuje některé společenstva pro komunikaci společných zájmů v rámci nových zemí Evropy | ||
| VIP IPA | Sdružuje bezpečnostní specialisty | cca 400 | ne |
| ASIS | cca 20 | ||
| ČABM | Sdružuje bezpečnostní specialisty | cca 140 | |
| ISACA | |||
| ACFE |
Lze tedy uzavřít, že ze 17 hlavních sdružení, spolků a asociací pouze 3 nejsou signatáři Memoranda, a proto lze považovat signatáře Memoranda za více než reprezentativní vzorek subjektů vykonávajících soukromé bezpečnostní činnosti.
NACE 80 - Bezpečnostní a pátrací činnosti v letech 2009 až 2013
stav ke konci roku
| Rok | Počet podniků (firm) |
|---|---|
| 2009 | 4 204 |
| 2010 | 4 283 |
| 2011 | 4 477 |
| 2012 | 4 574 | 2013 | 4 369 |
Zdroj: ČSÚ, registr ekonomických subjektů
Tabulka 7. Bezpečnostní a pátrací činnosti v letech 2009 až 2013
| Celkem | Jen formální | Černý trh /svépomoc | Hlavní obor podnikání |
|---|---|---|---|
| Služby | |||
| Počet | 4000 | 35 | 3000 |
| Obrat | 700 | 20 | |
| Počet | 5000 | 18 | 3000 |
| Obrat | 2 (černý trh) | 1000*) | 16 |
| detektivní | 300 | ? | 30 |
| 250 | ? |
Rozdíl mezi počty soukromých bezpečnostních služeb a zaměstnanců provozovatelů podle informací předkladatele návrhu zákona (viz kapitola 1.2), ČSÚ, případně údajů, kterými disponuje Ministerstvo průmyslu a obchodu plyne z faktu, že některé subjekty působící na trhu soukromých bezpečnostních služeb působí ve více oblastech komerční bezpečnosti podle stávající právní úpravy, resp. že jeden zaměstnanec provozovatele může vykonávat více bezpečnostních činností. Vyjmenovávat konkrétní subjekty působící na trhu soukromých bezpečnostních služeb se předkladateli jeví jako nekorektní a nedůvodná reklama konkrétních subjektů. Navíc vyjmenovávat všech 4369 resp. 6 545 podnikatelských subjektů je zcela zřejmě nad rámec zhodnocení dopadů regulace.
Podle orientačních a neoficiálních údajů poskytnutých pro potřeby důvodové zprávy signatáři Memoranda poskytuje následující tabulka přehled rozložení trhu soukromých bezpečnostních služeb. Tento přehled je komplikován mimo jiné i tím, že řada běžných živnostníků např. elektrikářů, kteří se převážně věnují řemeslné živnosti ve svém oboru, má vydánu i koncesní listinu, resp. je držiteli koncese, která jim umožňuje montáže např. poplachových systémů. Tyto systémy však montují nejvýše jeden nebo dva ročně a zpravidla ne v takové kvalitě jako specializovaná společnost. Tito držitelé koncesí, kteří pravidelně nevykonávají soukromou bezpečnostní činnosti, nejsou zahrnuti v přehledu zpracovávaném ČSÚ a naopak figurují v přehledech Ministerstva průmyslu a obchodu, což opět zneprůhledňuje faktickou situaci v předmětném oboru.
Tabulka 8. Odhady trhu SBS
| Oblast | Odhadovaný trh v mil. Kč | Podíl na trhu v % |
|---|---|---|
| Celkový trh SBS | ~ 10 000 | 100 |
| Ostraha majetku a osob | ~ 6 000 | 60 |
| Technické služby (montáž, kontrola, údržba) | ~ 2 000 | 20 |
| Detektivní služby | ~ 1 000 | 10 |
| Ostatní služby | ~ 1 000 | 10 |
* Nepočítáme OSVČ a OSVČ se souběhem se stálým zaměstnáním ? Nelze věrohodně zjistit Pozn.: Sloupec „Černý trh/svépomoc“ zahrnuje jak „podomácku“ instalované bezpečnostní prvky a systémy nakoupené např. v OBI a jiných obdobných zařízeních a svépomocí nainstalovaných koncovým uživatelem, tak i namontování těchto zařízení běžnými řemeslníky např. elektrikáři. Obdobně je tomu i u zhotovování mříží a jiných mechanických otvorových výplní, kdy mříž zhotovená „lidovým“ kovářem z libovolné pevnostně nespecifikované oceli bude vizuálně vypadat jako mříž zabraňující vniknutí do objektu, avšak po pevnostní stránce ve skutečnosti netvoří požadovanou překážku zamezující vniknutí do objektu.
Z uvedeného rovněž vyplývá, že trh soukromých bezpečnostních služeb je značně fragmentovaný, čehož důsledkem je i vysoká konkurence v tomto podnikatelském prostředí.
Právě navrhovaná nová právní úprava má mj. napomoci v orientaci, jaké bezpečnostní zařízení bude podléhat běžné řemeslné živnosti elektrikáře, zámečníka apod. a pro jaké sofistikované zařízení, resp. jeho projektování, montáž, kontrolu, údržbu, revizi nebo opravu již bude nutná licence ministerstva (viz soukromá bezpečnostní činnost „technická služba“).
ky bez ohledu na to, zda provádí střežení objektu jako zaměstnanci provozovatele na základě uzavřené smlouvy s objednatelem nebo jako zaměstnanci fyzické nebo právnické osoby, která vykonává bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, tedy nekomerčně. Oba „typy“ zaměstnanců jsou v případě „narušení“ objektu totiž nadány stejnými „oprávněními“. Uvedená specifika však nelze upravit živnostenským zákonem, neboť v případě „vlastní ochrany“ se nejedná o podnikání. Pouze navrhovaná nová právní úprava je schopná vymezit právní rámec této oblasti.Dosavadní právní úpravou nejsou rovněž pokryty v praxi prováděné činnosti spočívající ve výkonu soukromé bezpečnostní činnosti bezpečnostního poradenství. Osoby, poskytující tyto služby, využívají zástupně jako předmět podnikání činnost organizačních a ekonomických poradců a finanční poradenství. Přestože se jedná o vysoce odbornou činnost obsahově náležející do soukromých bezpečnostních činností, vymyká se veškeré právní úpravě, byť je žádoucí z hlediska celospolečenského zájmu, aby byli projektanti bezpečnostních systémů pod systémem stejné kontroly jako poskytovatelé ochrany osob a majetku, neboť zneužití jejich znalostí a schopností může vést ke stejně závažným, ne-li závažnějším škodám.
Obdobná situace je i v případě převozů hotovosti, cenin a cenných předmětů od určité výše (více než 5 mil. Kč). Jedná se o vysoce specializovanou a na druhé straně i o vysoce rizikovou činnost, která, díky svému charakteru, vyžaduje rovněž samostatnou úpravu. V této souvislosti je třeba připomenout, že transporty hotovosti, cenin a cenných předmětů (věcí nadměrné hodnoty) jsou velmi častým terčem páchané trestné činnosti a stanovení právního rámce v nové navrhované právní úpravě může pomoci zkvalitnit tento segment soukromé bezpečnostní činnosti.
Potvrzení shora uvedených skutečností dokládají údaje poskytnuté ministerstvu Loomis Czech Republic, a.s., společností, která se specializuje na převoz hotovosti, cenin a cenných předmětů (nejenom) v České republice.
Přehled nejzávažnějších případů přepadení soukromých bezpečnostních služeb podle orientační výše způsobené škody na převážené hotovosti v České republice v letech 2002 až
Zdroj: Loomis Czech Republic, a.s.
1.4. Identifikace dotčených subjektů
Dotčenými subjekty nové právní úpravy budou:
• orgány veřejné moci (zejména ministerstvo a další ústřední orgány státní správy, Policie České republiky, Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace, Vojenské zpravodajství, Národní bezpečnostní úřad, územní samosprávné celky), • autorizované osoby a státní orgány (autorizující orgány) vykonávající činnosti podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání“), • lékaři a zdravotnická zařízení podle zákona o specifických zdravotních službách, • podnikatelské subjekty v oblasti výkonu soukromé bezpečnostní činnosti a jejich zaměstnanci, • fyzické a právnické osoby zajišťující si bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu, • profesní sdružení působící v oblasti výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, • podnikatelé poskytující příbuzné činnosti (zejména ve vztahu k výkonu bezpečnostní činnosti technická služba), • objednatelé výkonu soukromé bezpečnostní činnosti (fyzické osoby, právnické osoby, stát, územní samosprávní celky), • všechny fyzické a právnické osoby dotčené bezprostředním výkonem bezpečnostní činnosti.
1.5. Popis cílového stavu
Kromě nastínění řešení identifikovaných problémů (viz kapitola 1.2 a 1.3 – např. zlepšení kvality poskytovaných služeb ze strany soukromých bezpečnostních služeb, zlepšení kvality zaměstnanců provozovatele a osob vykonávajících bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu fyzických nebo právnických osob, zabránění excesům ze strany soukromých bezpečnostních služeb, vyloučení střetu zájmů apod.) si navrhovaná nová právní úprava klade především tyto základní cíle:
1. Podrobit podnikání v oboru bezpečnostní činnosti (výkon soukromé bezpečnostní činnosti na komerční bázi) specifické právní úpravě, tj. zejména vyjmout podnikatelské činnosti, které mají těsnou vazbu na oblast vnitřního pořádku a bezpečnosti (tj. „Podniky zajišťující ostrahu majetku a osob“, „Služby soukromých detektivů“ a „Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob“), z působnosti živnostenského zákona a podřídit je zvláštní samostatné právní úpravě a licenčnímu řízení prováděnému ministerstvem.
2. Zakotvit podmínky výkonu bezpečnostní činnosti zajišťované fyzickými a právnickými osobami pro vlastní potřebu, tedy na nepodnikatelské bázi, protože v současné době tato úprava neexistuje, a podřídit je registraci prováděné ministerstvem.
3. V navrhované nové právní úpravě nově koncipovat i podnikání (výkon soukromé bezpečnostní činnosti) v oblasti převozu hotovosti, cenin a cenných předmětů v hodnotě převyšující 5 mil. Kč (převoz věcí nadměrné hodnoty) a v oblasti bezpečnostního poradenství.
4. Stanovit jasné vstupní podmínky do podnikání v oboru soukromé bezpečnostní činnosti (oprávnění k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti na základě rozhodnutí o vydání licence vydaného ministerstvem na dobu určitou), včetně kvalifikačních předpokladů provozovatele a jeho zaměstnanců resp. všech osob, které budou přímo vykonávat soukromou bezpečnostní činnosti.
5. Technicky zpřesnit praktický postup osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost, resp. zpracovat návod jejich konání, v mezích vytýčených zejména normami trestního a občanského práva, tj. v rozsahu oprávnění daných každému občanovi.
6. Provozovatelům a jejich zaměstnancům, resp. osobám přímo vykonávajícím soukromou bezpečnostní činnost uložit některé doplňující povinnosti technického charakteru (např. při zpracovávání osobních údajů apod.), aniž by docházelo k nepřímé novelizaci zákona na ochranu osobních údajů. Působnost zákona o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, jakož i působnost a pravomoc Úřadu na ochranu osobních údajů tím nebude dotčena.
7. Uložit provozovatelům určitá omezení ve volnosti uzavírání smluv, což bude mít nepochybně pozitivní vliv pro ochranu všech subjektů využívajících služeb soukromých bezpečnostních služeb (každý zákazník bude mít jistotu, že jím využívaná soukromá bezpečnostní služba ze dne na den nemůže pracovat „proti němu“).
8. Zkvalitnit poskytování služeb provozovateli. Předkládaný návrh zákona sice umožňuje, aby nový pracovník nemající doposud příslušnou kvalifikaci mohl vykonávat patřičnou soukromou bezpečnostní činnost, avšak výhradně pod dohledem zkušené osoby, která již příslušnou kvalifikaci má. Zároveň zákon obsahuje pojistku k zamezení obcházení zákona (opakované zaměstnávání pouze „praktikantů“), která spočívá v tom, že do třech měsíců musí podmínku odborné způsobilosti splnit a navíc je vyloučeno, aby taková osoba po dobu 24 měsíců takovou činnost vykonávala opakovaně nebo pro více než jednoho zaměstnavatele. Předkladatel je toho názoru, že splnění této podmínky je lehce vynutitelné a porušení běžnou kontrolou snadno zjistitelné.
9. Stanovit působnost státu při vydávání licencí k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, registraci bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, výkonu dozoru a projednávání správních deliktů a zlepšit tak možnost ochrany státu a dalších subjektů před neoprávněnými zásahy do jejich práv a zajistit bezproblémové vynucování zákona.
10. Vymezit formy spolupráce ministerstva mimo jiné s profesními sdruženími působícími v oblasti soukromé bezpečnostní činnosti a stanovit v základní rovině postavení těchto sdružení (spolků) v předmětné oblasti.
Výše uvedené základní cíle návrhu zákona reagují na specifickou povahu podnikání v předmětné oblasti a na jeho možné dopady. Úprava přitom umožňuje odborné rozvinutí podnikatelských aktivit a respektuje právo každé osoby na vlastní ochranu.
1.6. Zhodnocení rizika
V případě neřešení výše nastíněných problémů hrozí, vedle samotného faktu nesplnění úkolů stanovených Programovým prohlášením vlády a Plánem legislativních prací vlády na rok 2014, především další postupné prohlubování problémů v oblasti ochrany osob a majetku uvedených v části 1.2 (zejména popsaná bezpečnostní rizika, zneužití soukromých bezpečnostních služeb při výkonu veřejné moci resp. zásahy do ní, nemožnost osob vykonávat vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, snižující se kvalita poskytovaných služeb) a tím i zhoršení celkové situace v oblasti zajišťování veřejného pořádku na úrovni celé České republiky i na úrovni místní.
Společně s některými nově pociťovanými problémy zejména sociálního charakteru a s nimi spojeným nárůstem protiprávních jednání v majetkové sféře, kdy řada subjektů hodlá nadále v širší míře využívat služeb soukromých bezpečnostních služeb, se jedná o delší dobu přetrvávající problematické aspekty právních, ale i faktických možností orgánů veřejné správy při zajišťování veřejného pořádku na místní úrovni. V případě nevymezení jednoznačné role soukromých bezpečnostních služeb by tak mohlo dojít až k situaci, kdy některá protiprávní jednání by zůstávala ve značné míře neřešena. Zároveň je třeba upozornit, že v zájmu zamezení obecného oslabování respektu k právu je neudržitelné ponechat ochranu osob a majetku pouze Policii České republiky, případně orgánům obcí (např. obecní policii). Není reálné, aby orgány veřejné moci zajistily stoprocentní bezpečnost pro všechny subjekty.
Bez ohledu na různé právní názory je třeba otevřeně přiznat, že komerční bezpečnost má dlouhodobě své stabilní a nezastupitelné místo v systému vnitřní bezpečnosti. Tomuto faktickému postavení soukromých bezpečnostních služeb však dosavadní právní úprava neodpovídá. Proto musí být přijata koncepčně zcela nová právní úprava, která rovněž nepochybně přispěje k vyšší transparentnosti podniků poskytujících soukromou bezpečnostní službu a zamezí případnému dalšímu pronikání domácích i zahraničních nelegálních či pololegálních struktur do této činnosti.
Rizika nové právní úpravy lze spatřovat především v možnosti omezení přístupu na trh menším provozovatelům. Tato problematika však do značné míry souvisí s poptávkou adresátů činnosti soukromých bezpečnostních služeb a s typem/druhem služeb, které tyto menší podnikatelské subjekty poskytují. Z pohledu regulace vstupu podnikatelských subjektů do systému soukromé bezpečnosti lze jednoznačně konstatovat, že státní regulace daného odvětví formou licenčního řízení je zcela transparentní a v podstatě umožňuje každému, kdo splní vstupní požadavky, předmětnou licenci získat a tedy v daném oboru podnikat.
Druhým možným rizikem by se mohla na první pohled jevit nutnost všech podnikatelů v určitém oboru podřídit se režimu návrhu zákona (zde přicházejí zejména v úvahu živnosti řemeslné – truhláři, zámečníci, kováři apod.), což by na straně podnikatelské komunity znamenalo minimálně nutnost vynaložení vícenákladů spojených se získáním licence i samotných zakázek. Zpracovatel návrhu zákona proto přistoupil k pregnantnímu vymezení soukromé bezpečnostní činnosti technická služba formou prováděcí vyhlášky k návrhu zákona. Smyslem budoucí nové právní úpravy je zajištění toho, aby např. běžné stavební a řemeslné prvky byly i nadále projektovány, zhotovovány, montovány, udržovány, opravovány atd. v režimu živnostenského zákona a nikoliv v režimu navrhované nové právní úpravy.
2. Věcné otázky
2.1. Rozsah navrhované regulace (vymezení soukromých bezpečnostních činností)
Rozdělení soukromých bezpečnostních činností do jednotlivých kategorií (druhů) odráží faktický stav výkonu soukromých bezpečnostních činností podle mezinárodních a českých předpisů včetně předpisů technického charakteru (ČSN definující obsahovou náplň jednotlivých soukromých bezpečnostních činností, vymezení základních pojmů apod.) a dále reflektují obsahovou náplň jednotlivých povolání spadajících do předmětné oblasti a vymezených v Národní soustavě kvalifikací podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, které nekorespondují se současnou právní úpravou v živnostenském zákoně (vymezení 3 koncesovaných živností).
Pro potřeby dalšího posuzování věcných otázek bylo nejprve nutné zásadním způsobem vyřešit členění soukromých bezpečnostních činností a vyřešit otázku, zda ponechat všechny v režimu živnostenského zákona, stanovit jednu společnou kategorii anebo využít stávající právní úpravy a další předpisy i podzákonného charakteru a jimi používaného pojmosloví a rozčlenit soukromé bezpečnostní činnosti na jednotlivé druhy.
Nulová varianta – ponechání všech soukromých bezpečnostních činností v režimu
živnostenského zákona
Přínosy: Nenarušení stávajícího modelu výkonu soukromých bezpečnostních činností stanoveného živnostenským zákonem, zachování stávající administrativní zátěže podnikatelů.
Nevýhody: Nedostatečná možnost kontroly výkonu soukromých bezpečnostních činností včetně nemožnosti opakovaného ověřování/prověřování kvalifikačních předpokladů osob vykonávajících soukromé bezpečnostní činnosti, nedostatečné spektrum zákonem regulovaných soukromých bezpečnostních činností neodpovídající skutečnému stavu a tedy neodpovídající potřebám trhu, nemožnost nastavení specifických kvalifikačních předpokladů pro výkon konkrétních soukromých bezpečnostních činností, tedy všech činností, které vedly k závěru nutné změny současného stavu a přípravy právní normy upravující tento segment soukromé bezpečnostní činnosti, jakožto specifického druhu podnikání.
Varianta 1 – stanovení pouze jednoho druhu soukromé bezpečnostní činností Varianta 2 – stanovení pěti druhů soukromých bezpečnostních činností s vymezením jejich
obsahové náplně.
Z výše uvedených důvodů jsou tedy v této části (s výjimkou institutu výkonu vybraných bezpečnostních činností pro vlastní potřebu, kde je posuzována zmíněná nulová varianta a varianta 1) nadále u každé soukromé bezpečnostní činnosti vyhodnocovány zmíněné varianty 1 a 2, které počítají s nutností zavedení nové právní úpravy a liší se pouze v posouzení nutné míry konkrétnosti navrhované právní úpravy.
2.1.1. Ochrana osoby a majetku (včetně převozu hotovosti, cenin a cenných předmětů v hodnotě do 5 000 000 Kč)
A) Varianty
Varianta 1
- nevymezovat tuto ani žádnou jinou specifickou kategorii (druh) soukromé bezpečnostní činnosti a podřadit ji pouze pod jednu společnou soukromou bezpečnostní činnost
Varianta 2
- stanovit konkrétní obsahovou náplň této soukromé bezpečnostní činnosti.
B) Vyhodnocení přínosů a nákladů jednotlivých variant
Varianta 1
Přínosem této varianty by bylo vydávání licence s vyznačením jedné soukromé bezpečnostní činnosti, tedy jednak nižší administrativní zátěž ministerstva, jakož i žadatelů (budoucích provozovatelů) při zpracování žádosti o vydání licence.
Z pohledu úhrady správního poplatku by na straně státu ani na straně žadatele o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nedošlo k žádným změnám, protože i když zmíněný žadatel podá žádost o vydání licence na všechny druhy soukromé bezpečnostní činnosti podle návrhu zákona, bude vydána vždy pouze licence jediná a uhrazen i jeden správní poplatek.
Jednotně stanovené vybrané kvalifikační předpoklady osob, které by přímo vykonávaly soukromou bezpečnostní činnost, by byly přehlednější od systému, kdy jednotlivým soukromým bezpečnostním činnostem jsou podřazeny specifické kvalifikační předpoklady. Týká se to zejména odborné a zdravotní způsobilosti těchto osob (provozovatel, který sám vykonává soukromou bezpečnostní činnosti a zaměstnanec provozovatele a jemu na roveň postavená osoba v oboru).
Varianta 2
Vymezení obsahové náplně soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku odpovídá dikci aktuální právní úpravy (osvědčený rozsah činnosti, která je doposud vykonávána v rámci koncesované živnosti „Podniky zajišťující ostrahu majetku a osob“), postihuje všechny činnosti spadající do této kategorie a zároveň vylučuje z režimu návrhu zákona ta práva, mající vazbu na osoby, která jsou upravena speciálními zákony. V případě majetku rozsah práv chráněných v souvislosti s ochranou majetku stanoví jeho vlastník nebo jiná návrhem zákona stanovená osoba. Smyslem výše uvedených návrhů je vyloučení možného střetu navrhované nové právní úpravy s již existující nebo budoucí právní úpravou související problematiky. K tomuto závěru dospělo ministerstvo po vyhodnocení mezirezortních připomínkových řízení, po podrobné analýze a řadě konzultací se zástupci ústředních orgánů státní správy, členy Legislativní rady vlády a firem, kteří tuto podnikatelskou činnost vykonávají.
Obsahová náplň této soukromé bezpečnostní činnosti zároveň umožňuje „ušít na míru“ kvalifikační předpoklady osob, které hodlají v budoucnu tuto soukromou bezpečnostní činnost vykonávat. Potřeba speciálních zkušeností, dovedností a materiálního zajištění této soukromé bezpečnostní činnosti je značně odlišná od jiných soukromých bezpečnostních činností. Zde se klade především důraz na fyzickou stránku osob vykonávajících tuto soukromou bezpečnostní činnost a psychickou odolnost spojenou s nutností adekvátně reagovat na vzniklou situaci, včetně situací spojených s negativními aktivitami více osob (např. při výkonu tzv. pořadatelské služby), jakož i přiměřená znalost platné právní úpravy, nutná mimo jiné i při úzké součinnosti s orgány veřejné moci při ochraně veřejného pořádku. Na druhé straně, při ochraně osob a jejich majetku je, vedle výše uvedených vlastností, vyžadován seriózní přístup, nutnost dodržování pravidel společenského chování, řešení situací, které jsou často hraniční atd. Podstatnou roli zde hraje i otázka správného nakládání s osobními údaji získanými při výkonu této soukromé bezpečnostní činnosti.
Ve hře jsou i dostatečné vědomosti z oblasti matematiky, fyziky, elektromechaniky, elektroniky atd. v souvislosti s obsluhou zejména elektronických zabezpečovacích zařízení a schopnost správného vyhodnocení a následného postupu v případě protiprávních jednání těmito systémy odhalených.
Podle názoru předkladatele těmto (někdy i protichůdným) požadavkům konstrukce návrhu zákona, zejména v části týkající se kvalifikačních předpokladů a stanovení dalších povinností pro osoby, vykonávající tuto soukromou bezpečnostní činnost, návrh zákona odpovídá.
V případě nákladů spojených s vydáním licence na straně žadatele o její vydání nedochází k žádným změnám (viz varianta 1). Na straně ministerstva dojde k určitému zvýšení administrativní zátěže spojené zejména s vyhodnocením kvalifikačních předpokladů zákonem stanovených osob (nikoliv zaměstnanců provozovatelů).
Vyhodnocení vhodnosti/nutnosti zavedení nové regulace podle varianty 2
S ohledem na již zmíněnou značnou rozdílnost obsahové náplně jednotlivých druhů soukromých bezpečnostních činností, tak jak jsou uvedeny v návrhu zákona, nelze paušálně výše uvedené kvalifikační předpoklady stanovit, protože každá ze soukromých bezpečnostních činností je, co do jejího obsahu značně odlišná. Výsledkem takového procesu by byla, do značné míry, paušalizace a formalizace celého licenčního procesu a z pohledu zákazníků soukromých bezpečnostních služeb by zcela jistě pokulhávala kvalita poskytovaných služeb, nehledě na další negativní jevy spojené s takovým postupem. Jako praktický příklad lze uvést, že těžko si lze představit zdravotně (pohybově) postiženou osobu, která by měla poskytovat osobní ochranu objednateli této soukromé bezpečnostní činnosti. Obdobně nelze připustit, aby osoba poskytující bezpečnostní poradenství nebyla odborně na výši, neboť její nekompetentní návrhy by mohly vést ke vzniku značných materiálních škod.
Opačný problém by pak mohl nastat v případě, pokud by zákon stanovil jednotné kvalifikační předpoklady pro všechny bezpečnostní činnosti, kdy pro určitou méně náročnou bezpečnostní činnost by musela osoba, která by ji vykonávala splňovat zbytečně vysoké odborné či jiné předpoklady.
Již samotný název soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku umožní
a) předejít případným nežádoucím pozitivním i negativním kompetenčním sporům soukromého a veřejného sektoru při zabezpečování ochrany bezpečnosti osob a majetku,
b) vyloučit nevhodné přesahy výkonu konkrétních soukromých bezpečnostních činností resp. předejít možným střetným bodům při posouzení toho, zda v konkrétním případě se jedná o výkon té či oné soukromé bezpečnostní činnosti mimo jiné i s odkazem na specifický rozsah dalších povinností stanovených návrhem zákona vázaný na jednotlivé soukromé bezpečnostní činnosti.
C) Výběr navrhovaného řešení
S ohledem na výše uvedené vyhodnocení variant se jeví jako vhodnější varianta 2.
2.1.2. Služba soukromého detektiva
A) Varianty
Varianta1
- nevymezovat tuto ani žádnou jinou specifickou kategorii (druh) soukromé bezpečnostní činnosti a podřadit ji pouze pod jednu společnou soukromou bezpečnostní činnost
Varianta 2
- definovat tuto kategorii soukromé bezpečnostní činnosti formou výčtu konkrétních činností
B) Vyhodnocení přínosů a nákladů jednotlivých variant
Varianta 1
I v tomto případě platí skutečnosti týkající se zejména nákladů nulové varianty uvedené v předchozím bodě.
Navíc je možno uvést, že zásadní výhodou nulové varianty by byla možnost, aby kdokoliv, kdo se pohybuje v oblasti komerční bezpečnosti, mohl vykonávat činnost soukromého detektiva. To by znamenalo, že by zásadním způsobem narostl počet osob, oprávněných vykonávat tuto soukromou bezpečnostní činnost (v současné době se jedná o cca 300 osob), což by mohlo vést ke snížení nákladů s tím spojených (cena služby a další související peněžitá plnění) pro jednotlivé klienty.
Došlo by tak k lepšímu přístupu veřejnosti k této službě.
Varianta 2
Vedle obecných skutečností uvedených u varianty 1 v rámci předchozí soukromé bezpečnostní činnosti je nutno poznamenat, že vymezení obsahové náplně této soukromé bezpečnostní činnosti odpovídá skutečně vykonávaným aktivitám, neboť živnostenský zákon bližší podrobnosti neuvádí.
V případě této soukromé bezpečnostní činnosti je na prvním místě potřeba speciálních zkušeností, dovedností a zejména odpovídajícího vzdělání (včetně právního), neboť se jedná o činnost, která ze všech soukromých bezpečnostních činností představuje nejvýraznější zásahy do práv a svobod řady subjektů. Jejich činnost značnou měrou může ovlivnit soukromí osob.
Na druhé straně představují nezbytný doplněk výkonu veřejné moci, neboť umožňují objednatelům této činnosti, bez toho aniž by zatěžovaly orgány veřejné moci, dosáhnout v řadě případů pozitivního výsledku, a to včetně řízení před soudy, správními orgány atd.
V případě nákladů spojených s vydáním licence na straně žadatele o její vydání nedochází k žádným změnám (viz varianta 1). Na straně ministerstva dojde k určitému zvýšení administrativní zátěže spojené zejména s vyhodnocením kvalifikačních předpokladů zákonem stanovených osob (nikoliv zaměstnanců provozovatelů soukromých bezpečnostních služeb, kde vyhodnocování tohoto kvalifikačního předpokladu bude náležet zaměstnavateli).
Vyhodnocení vhodnosti/nutnosti zavedení nové regulace podle varianty 2
S přihlédnutím k argumentům uvedeným u předchozí soukromé bezpečnostní činnosti, jakož i z důvodů uvedených výše v této části je namístě, aby výkon této soukromé bezpečnostní činnosti byl prováděn na dostatečné odborné, fyzické a mentální úrovni. Proto je zapotřebí jednoznačně vymezit kvalifikační předpoklady osob, které tuto činnost budou vykonávat.
Z pohledu právní jistoty všech zainteresovaných osob je nutno rovněž stanovit obsahovou stránku této soukromé bezpečnostní činnosti při současném respektování stávajícího právního rámce, v němž se soukromí detektivové pohybují a budou i nadále pohybovat. Cílem tak je
a) předejít případným nežádoucím zásahům do práv a svobod osob garantovaných ústavním pořádkem České republiky,
b) umožnit oprávněným osobám získat informace potřebné z hlediska jejich oprávněných osobních, ekonomických, sociálních, právních a dalších potřeb a zájmů,
c) vytvořit podmínky pro legální získávání informací (včetně důkazů) pro potřebu objednatelů v rozsahu práv, kterými disponuje každá fyzická osoba, včetně informací pro účastníky různých řízení a tím zlepšit „procesní“ postavení těchto osob.
C) Výběr navrhovaného řešení
S ohledem na výše uvedené vyhodnocení variant se jeví jako vhodnější varianta 2.
2.1.3. Převoz hotovosti, cenin a cenných předmětů v hodnotě převyšující 5 000 000 Kč (dále jen „převoz věcí nadměrné hodnoty“)
A) Varianty
Varianta 1
- nevymezovat tuto specifickou kategorii (druh) soukromé bezpečnostní činnosti a podřadit ji pouze pod jednu kategorii (druh) společnou
Varianta 2
- definovat tuto kategorii (druh) soukromé bezpečnostní činnosti formou výčtu konkrétních činností resp. hodnotou přepravovaných věcí
B) Vyhodnocení přínosů a nákladů jednotlivých variant
Varianta 1
Přínosem této varianty by bylo opět vydávání jedné licence s vyznačením jedné společné soukromé bezpečnostní činnosti, tedy jednak nižší administrativní zátěž ministerstva, jakož i provozovatelů při zpracování žádosti o vydání licence.
Z pohledu úhrady správního poplatku by na straně státu ani na straně žadatele o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nedošlo k žádným změnám z důvodů uvedených výše.
Obdobně se lze vyjádřit i k otázce kvalifikačních předpokladů osob vykonávajících tuto soukromou bezpečnostní činnost a k dostupnosti této služby.
Varianta 2 Vymezení obsahové náplně a stanovení finančního limitu přepravovaných věcí v případě soukromé bezpečnostní činnosti „převoz věcí nadměrné hodnoty“ je podle názoru předkladatele návrhu zákona zcela namístě, minimálně s ohledem na existenci obdobné činnosti v rámci obsahové náplně soukromé bezpečnostní činnosti „ochrana osoby a majetku“.
Je namístě, aby tento segment služeb převzaly v drtivé většině soukromoprávní subjekty. Nárůst prvotních nákladů provozovatelů pak bude kompenzován zvýšením poptávky po poskytování této služby.
V případě nákladů spojených s vydáním licence na straně žadatele o její vydání rovněž nedochází k žádným změnám (viz varianta 1). Na straně ministerstva dojde k určitému zvýšení administrativní zátěže spojené zejména s vyhodnocením kvalifikačních předpokladů zákonem stanovených osob (nikoliv zaměstnanců provozovatelů).
Vyhodnocení vhodnosti/nutnosti zavedení nové regulace podle varianty 2
Přínos v podobě skutečnosti, že každý, kdo vykonává soukromou bezpečnostní činnost podle návrhu zákona, by mohl vykonávat i převoz věcí nadměrné hodnoty se v tomto případě jeví jako absolutně nerealizovatelná. Na základě vlastních poznatků předkladatele navrhované nové právní úpravy a jeho konzultací se zástupci firem působících aktuálně v této oblasti byl stanoven finanční limit 5 mil Kč jako určující kritérium pro výkon této soukromé bezpečnostní činnosti, vycházející z dosavadních zkušeností zejména s ohledem na bezpečnostní rizika, jakož i skutečná protiprávní jednání, která se odehrála v (nedávné) minulosti (viz údaje poskytnuté ministerstvu Loomis Czech Republic, a.s.).
Jednou ze základních podmínek výkonu této soukromé bezpečnostní činnosti je již dnes existence odpovídajícího pojištění takového subjektu, neboť pravidelný převoz cenných věcí zejména v hodnotě vyšší než 5 mil. Kč (převoz tržeb, bankovek, cenných papírů atd. mezi bankovními ústavy a mezi bankovními ústavy a veřejným sektorem a naopak apod.) i nepravidelný převoz (předměty vysoké kulturní, umělecké a historické hodnoty, větší množství předmětů vyrobených z drahých kovů apod.) je, na rozdíl od přepravy cenných věcí v hodnotě nepřesahující 5 mil. Kč., jednou z nejrizikovějších činností vůbec. Navíc případné škody vzniklé při nesplnění stanoveného úkolu (odcizení hotovosti, jiných cenných věcí) jsou v řadě případů extrémně vysoké až nedozírné. Pro firmy zabývající se touto soukromou bezpečnostní činností jsou takové negativní události rovněž často spojeny i s existenčními problémy (např. odliv zákazníků apod.).
Pokud by tedy tuto soukromou bezpečnostní činnost mohl vykonávat jakýkoliv soukromoprávní subjekt, je reálné, že pojišťovací ústavy by s ohledem na relativně vysoké nároky na materiálně technické vybavení provozovatele, způsobilost tuto činnost vykonávajících osob a značné hodnoty převážených věcí a s tím souvisejícího značného pojistného rizika, příslušné pojištění neposkytly (popř. by byly ochotny jej poskytnout pouze za ryze prohibitivní cenu). Důsledkem toho by ministerstvo muselo vyjmout oprávnění k výkonu této soukromé bezpečnostní činnosti, neboť návrh zákona předpokládá povinné pojištění všech subjektů působících na trhu soukromých bezpečnostních služeb.
Rovněž tak výkon této soukromé bezpečnostní činnosti předpokládá, mimo jiné i sofistikované personální vybavení, které není schopen zajistit „každý“.
Navíc je samozřejmě nutno uvést, že vstupní předpoklady, zejména materiálního charakteru, takto nastavené soukromé bezpečnostní činnosti s sebou přinesou značné náklady na straně provozovatele.
Na druhé straně, pokud takto sofistikovaným vybavením bude disponovat více firem, je jisté, že o tyto služby projeví zájem i ty instituce, které doposud využívaly služeb bezpečnostních sborů (zejména Policie České republiky, Vojenská policie). Tím by mohlo dojít, na straně bezpečnostních sborů České republiky, k uvolnění prostředků pro výkon jiných činností.
Základními kritérii odlišujícími tento druh soukromé bezpečnostní činnosti od soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku je, po podrobných konzultacích se zástupci firem a profesních sdružení, kteří tuto podnikatelskou činnost vykonávají:
a) výše hodnoty převážených věcí,
b) způsob takové přepravy,
c) úkony činěné v souvislosti s převozem těchto komodit za účelem splnění objednávky v celém rozsahu.
Jak již bylo uvedeno výše, výkon této soukromé bezpečnostní činnosti klade mimořádné požadavky na materiálně technické vybavení podnikatele (včetně např. možnosti získání tzv. zakázaných zbraní či doplňků podle zákona o zbraních), morálně volní vlastnosti osob, které bezprostředně vykonávají soukromou bezpečnostní činnosti, jakož i na součinnostní vazby s orgány veřejné moci včetně bezpečnostních sborů (zejména s Policií České republiky – např. dopravní opatření).
Ve hře jsou i dostatečné vědomosti z oblasti finančnictví, elektromechanika, elektronika atd. v souvislosti s obsluhou elektronických zabezpečovacích zařízení a schopnost správného vyhodnocení a následného postupu/reakce v případě protiprávních jednání, se kterými se eskorty cenných věcí mohou během jejich přepravy setkat.
Z pohledu právní jistoty všech zainteresovaných osob je nutno rovněž stanovit obsahovou stránku této soukromé bezpečnostní činnosti, a to s ohledem na nutnost
a) jasně oddělit výkon obdobných činností v rámci jednotlivých druhů soukromých bezpečnostních činností, co do kvality poskytované služby, tak i co do dalších souvisejících podmínek,
b) vyloučit z tohoto druhu soukromé bezpečnostní činnosti subjekty nevhodně materiálně technicky a personálně vybavené,
c) zajistit sofistikovanou přepravu cenných věci pro co nejširší klientelu s cílem „odbřemenit“ bezpečnostní sbory České republiky od výkonu těchto obslužných a ne vždy „policejních“ činností pro soukromé subjekty,
d) vytvořit předpoklady pro vznik „bezpečného prostředí“ při přepravě cenných věcí a tím působit i preventivně proti případným útokům na zájmy soukromé i veřejné.
C) Výběr navrhovaného řešení
S ohledem na výše uvedené vyhodnocení variant se jeví jako vhodnější varianta 2.
2.1.4. Technická služba
A) Varianty
Varianta 1
- nevymezovat tuto specifickou kategorii (druh) soukromé bezpečnostní činnosti a podřadit ji pouze pod jednu kategorii (druh) společnou
Varianta 2
- definovat tento druh soukromé bezpečnostní činnosti formou výčtu konkrétních činností
B) Vyhodnocení přínosů a nákladů jednotlivých variant
Varianta 1
Stejně jako ve všech předchozích případech, přínosem této varianty by bylo vydávání jedné společné licence s vyznačením jedné soukromé bezpečnostní činnosti. To by představovalo jednak nižší administrativní zátěž ministerstva, jednak i provozovatelů při zpracování žádosti o vydání licence.
Z pohledu úhrady správního poplatku a dostupnosti této služby platí rovněž to, co již bylo uvedeno výše.
Jednotně stanovené vybrané kvalifikační předpoklady osob, které by přímo vykonávaly soukromou bezpečnostní činnost, by byly přehlednější, na rozdíl od systému, kdy jednotlivým druhům soukromé bezpečnostní činnosti jsou podřazeny specifické kvalifikační předpoklady. Týká se to zejména odborné a zdravotní způsobilosti těchto osob (provozovatelů, kteří sami vykonávají soukromou bezpečnostní činnost a zaměstnanců provozovatelů v oboru).
Varianta 2
Zde se klade především důraz na
a) odbornou (technickou) stránku způsobilosti osob, vykonávajících tuto soukromou bezpečnostní činnost, jakož i na přiměřenou znalost platné právní úpravy, nutné mimo jiné i při úzké součinnosti s orgány veřejné moci při ochraně veřejného pořádku,
b) vymezení činností, které, zejména s odkazem na platnou legislativu České republiky a příslušné technické normy, spadají do této kategorie soukromé bezpečnostních činností.
Ve hře jsou i odpovídající vědomosti z oblasti stavebnictví, vlastností materiálů, fyziky, elektromechaniky, elektroniky atd. v souvislosti s projektováním, montáží, kontrolou a dalšími činnostmi spojenými s instalovanými bezpečnostními prvky.
V případě nákladů spojených s vydáním licence na straně žadatele o její vydání nedochází k žádným změnám (viz varianta 1).
Vyhodnocení vhodnosti/nutnosti zavedení nové regulace podle varianty 2
K tomu, aby výkon soukromé bezpečnostní činnosti „technická služba“ mohl být prováděn na dostatečné odborné úrovni, je zapotřebí jednoznačně vymezit kvalifikační předpoklady osob, které tuto činnost budou vykonávat.
Z pohledu právní jistoty všech zainteresovaných osob je nutno rovněž stanovit základní obsahovou stránku této soukromé bezpečnostní činnosti v předkládaném návrhu zákona. Konkrétní druhy jednotlivých bezpečnostních zařízení, bezpečnostní prvky a systémy včetně jejich bezpečnostní odolnosti nebo klasifikace spadajících do režimu navrhované nové právní úpravy budou upraveny formou prováděcí vyhlášky ministerstva. Cílem takového přístupu je
a) vyloučit z působnosti navrhované nové právní úpravy všechny „řemeslné“ činnosti, které jsou obdobné činnostem tvořícím obsahovou náplň tohoto druhu soukromé bezpečnostní činnosti, a tedy
b) jasně stanovit hranice (druhy specializované činnosti provozovatele resp. výsledky jeho práce), kdy podnikatel v příslušných oborech musí být držitelem licence ministerstva a kdy nikoliv.
C) Výběr navrhovaného řešení S ohledem na výše uvedené vyhodnocení variant se jeví jako vhodnější varianta 2.
2.1.5. Bezpečnostní poradenství
A) Varianty
Varianta 1
- nevymezovat tuto specifickou kategorii (druh) soukromé bezpečnostní činnosti a podřadit ji pouze pod jednu kategorii (druh) společnou
Varianta 2
- definovat tuto kategorii (druh) soukromé bezpečnostní činnosti formou výčtu konkrétních činností
B) Vyhodnocení přínosů a nákladů jednotlivých variant
Varianta 1
Přínosem této varianty by bylo vydávání licence s vyznačením jedné soukromé bezpečnostní činnosti, tedy jednak nižší administrativní zátěž ministerstva, jednak i provozovatelů při zpracování žádosti o vydání licence.
Z pohledu úhrady správního poplatku by na straně státu ani na straně žadatele o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nedošlo k žádným změnám, protože i když zmíněný žadatel podá žádost o vydání licence na všechny soukromé bezpečnostní činnosti podle návrhu zákona, bude vydána vždy pouze licence jediná a uhrazen i jeden správní poplatek.
Jednotně stanovené vybrané kvalifikační předpoklady osob, které by přímo vykonávaly soukromou bezpečnostní činnost, by byly přehlednější od systému, kdy jednotlivým soukromým bezpečnostním činnostem jsou podřazeny specifické kvalifikační předpoklady. Týká se to zejména odborné a zdravotní způsobilosti těchto osob (provozovatelů, kteří sami vykonávají soukromou bezpečnostní činnost a zaměstnanců provozovatelů v oboru).
Varianta 2
Vymezení obsahové náplně soukromé bezpečnostní činnosti „bezpečnostní poradenství“ si klade za cíl odlišit tuto činnost od jiných soukromých bezpečnostních činností, protože prakticky každý, kdo vykonává soukromou bezpečnostní činnost, zároveň poskytuje určitý druh poradenství. Jedná se o logickou předběžnou, ale i průběžnou činnost ve vztahu k objednateli soukromé bezpečnostní činnosti s ohledem na konkrétní zakázku a s ohledem na vykonávanou soukromou bezpečnostní činnost.
Cílem navrhovaného řešení je oddělení „běžné“ konzultační činnosti od vysoce sofistikované odborné činnosti prováděné na vědeckém základě a od činností spojených např. se zřízením a provozem systémů a prvků kritické infrastruktury.
Vyhodnocení vhodnosti/nutnosti zavedení nové regulace podle varianty 2
K tomu, aby výkon soukromé bezpečnostní činnosti „bezpečnostní poradenství“ mohl být prováděn na dostatečné odborné úrovni, je zapotřebí jednoznačně vymezit kvalifikační předpoklady osob, které tuto činnost budou vykonávat.
Z pohledu přehlednosti návrhu zákona je vhodné konkrétně vymezit obsahovou náplň této soukromé bezpečnostní činnosti, mimo jiné s ohledem na nejpřísnější kladené odborné předpoklady osob, které tuto činnost budou vykonávat nejenom ve prospěch soukromého, ale zejména i veřejného sektoru. Dalším důvodem je nutnost vyloučení dopadu návrhu nové právní úpravy na školící činnost, která je výchovou a vzděláváním podle jiného právního předpisu (např. školský zákon, zákon o vysokých školách atd.)
Navíc se bude jednat o soukromou bezpečnostní činnost, kterou budou vykonávat osoby, podílející se výraznou měrou na tvorbě bezpečnostní politiky státu, na odborné přípravě osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost, kterou budou i v řadě případů ověřovat v režimu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
C) Výběr navrhovaného řešení
S ohledem na výše uvedené vyhodnocení variant se jeví jako vhodnější varianta 2.
2.1.6. Výkon vybraných bezpečnostních činností pro vlastní potřebu fyzické nebo právnické osoby
A) Varianty
Varianta nulová (zachování současného stavu)
- neregulovat speciální právní úpravou výkon některých bezpečnostní činností pro vlastní potřebu svými vlastními silami a prostředky (to zároveň nebrání akceptování případů, kdy k tomuto účelu mohou osoby uzavřít příslušnou smlouvu s provozovatelem na komerční bázi)
Varianta 1
- stanovit možnost osobám vykonávat pro vlastní potřebu vybrané bezpečnostní činnosti svými vlastními silami a prostředky v souladu s podmínkami stanovenými navrhovanou novou právní úpravou
B) Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ jednotlivých variant
Varianta nulová
a) pozitiva
- finanční přínos pro provozovatele, který na komerční bázi zajišťuje „vlastní ochranu“ pro objednatele, neboť půjde o jedinou možnou formu výkonu bezpečnostní činnosti (soukromé bezpečnostní činnosti),
- více zakázek pro provozovatele,
- žádná administrativní zátěž na straně osoby, která chce být chráněna (není nutná registrace u ministerstva) a službu odebírá, tak jako je tomu doposud, od provozovatele
b) negativa
- nekvalitní a i pro třetí osoby potenciálně rizikový výkon (soukromých) bezpečnostních činností, s ohledem na nemožnost blíže ovlivnit personální vybavení provozovatele,
- nemožnost dozorového orgánu vyvodit důsledky z nekvalitního nebo neoprávněného výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu.
Varianta 1
a) pozitiva
- realizace bezpečnostních činností podle vlastních potřeb fyzické nebo právnické osoby,
- využití vlastních zaměstnanců,
- ušetření nákladů spojených s nutností úhrady zakázky provozovateli,
- zajištění stejné míry kvality poskytovaných služeb v obou oblastech (komerční i nekomerční),
- celkové zlepšení situace při ochraně společenských hodnot v soukromé i veřejné sféře.
b) negativa
- vícenáklady osob, které budou vykonávat vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu svými vlastními personálními a materiálními prostředky na získání zbrojní licence a pořízení zbraně, školení a výcvik svých zaměstnanců.
C) Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové. Přínosy navrhovaného řešení jsou podrobně rozebrány v části 1.2 a dále i ve zvláštní části důvodové zprávy.
2.2. Metoda regulace vstupu do odvětví
Varianta nulová - výkon soukromé bezpečnostní činnosti na základě koncese
Přínosem této varianty je ponechání aktuálního stavu beze změny, tj. že příslušnou koncesi/jiný typ povolení k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti by i nadále vydával příslušný živnostenský úřad, a to za podmínek stanovených buď živnostenským zákonem, anebo speciální (novou) právní normou.
Takový přístup by odpovídal zavedené praxi živnostenských úřadů a provozovatelů. Rovněž i náklady spojené se vstupem do tohoto druhu podnikání by zůstaly na stávající úrovni.
a) pozitiva
- zachování současného stavu podle živnostenského zákona, tedy na základě získání koncese za podmínek stanovených živnostenským zákonem,
- snadný přístup do podnikání v oblasti soukromých bezpečnostních činností,
- nulová administrativní zátěž stávajících podnikatelů v této oblasti.
b) negativa
- možnost vstupu do tohoto druhu podnikání a výkon tohoto druhu podnikání všemi osobami, které splní obecné, široce koncipované předpoklady požadované u všech ostatních koncesovaných živností (bezúhonnost, spolehlivost, odborná způsobilost),
- neexistence účinného „vstupního filtru“ do tohoto druhu „citlivého“ podnikání na straně státu jako garanta vnitřní bezpečnosti,
- zvýšená možnost pronikání kriminálních struktur a zpravodajských komunit cizích mocností do tohoto druhu podnikání (např. ochrana kritické infrastruktury) s následným zneužíváním schopností svých zaměstnanců a informací jejich činností získaných v ekonomické, osobní/osobnostní i politické sféře,
- existence firem působících na hraně mezi legální a tzv. „šedou ekonomikou“, a
- s tím související „neprůhlednost“ některých firem, jejichž pravý účel nemusí být ten, který je oficiálně deklarován,
- nedodržování právních předpisů ze strany zaměstnavatelů (pracovněprávní vztahy apod.).
Varianta 1 - výkon soukromé bezpečnostní činnosti na základě členství v samosprávné komoře
- nucená samoregulace vstupu do odvětví prostřednictvím členství a dokladu vydaného samosprávnou profesní komorou
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
Přínosem této varianty by bylo „odstátnění“ poskytování /výkonu soukromé bezpečnostní činnosti. Stát by tento druh podnikání nadále „nereguloval“ a vše by ponechal na samosprávném orgánu, který by vydával/odnímal povolení k poskytování/výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, vykonával by roli školícího orgánu, kontrolního a sankčního orgánu – byl by hlavním regulátorem trhu soukromých bezpečnostních služeb v České republice.
Nutností v takovém případě by bylo zakotvení práv a povinností orgánů samosprávné profesní komory a jejích členů v zákoně, což by s sebou přineslo, mj. nutnost zahájení zcela nového legislativního procesu.
Rovněž tak by musely být zákonem vymezeny podmínky pro výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu (ochranu), a to na základě politického rozhodnutí, zda regulaci i v této oblasti by zajišťovala samosprávná profesní komora nebo jiný subjekt, např. ministerstvo. Vzhledem k tomu, že v tomto případě nejde o podnikání, zřejmě by příslušnou „licenci“ vydávalo ministerstvo, které by rovněž kontrolovalo dodržování práv a povinností stanovených novým zákonem. Vznikla by zde tedy duální konstrukce výkonu (soukromých) bezpečnostních činností v těchto odlišných případech.
Zřízení samosprávné profesní komory soukromých bezpečnostních služeb jako nezávislého subjektu v oblasti soukromých bezpečnostních činností je zcela výjimečná situace, která se objevuje v naprosté menšině evropských států. Státem, v jehož právní úpravě se vyskytuje nezávislý orgán více či méně zastřešující oblast soukromých bezpečnostních služeb, je Velká Británie. Tímto orgánem je zde tzv. SIA (Security Industry Authority), jejímž úkolem je vydávat povinné licence jednotlivcům, kteří hodlají podnikat v oboru soukromých bezpečnostních služeb. Je ovšem třeba zdůraznit, že SIA je orgánem, který je odpovědný Ministerstvu vnitra Velké Británie (Home Office). Obdobně je upraven nezávislý orgán tzv. PSA (Private Security Authority) i v Irsku.
Státy jako Francie, Nizozemí, Rumunsko, Švédsko, Belgie, Řecko, Dánsko, Španělsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko zvolily cestu nevytvoření nezávislého orgánu v této oblasti a tedy i pravomoc vydávat licence (povolení k podnikání) ponechaly státním orgánům. I v těchto státech nicméně většinou existují soukromoprávní asociace, které na dobrovolném sdružovacím základě zastupují zájmy v tomto sektoru, které se svým postavením rovnají například v českém prostředí působící asociaci (spolku) „Unie soukromých bezpečnostních služeb České republiky“ (USBS ČR), případně „Asociace technických bezpečnostních služeb Grémium Alarm“ (AGA).
Předkladatel zastává názor, že profesní komory, které upravuje právní řád České republiky, sdružují povinně specifické profese (lékaři, lékárníci, advokáti), kde jsou všechny
2)
osoby vykonávající určité povolání sdruženy a mají ze svého členství stejná práva. Členství v komoře je povinné při výkonu profese, bez ohledu na to, zda se jedná o zaměstnance nebo zaměstnavatele. Při existenci 6 545 podnikatelských subjektů v oblasti soukromé bezpečnostní služby se 47 485 zaměstnanci s předpokládaným (stav k 31. prosinci 2014) by ovšem nebylo možné rovnost všech zúčastněných osob garantovat.
V současné době se soukromé bezpečnostní služby dobrovolně sdružují v několika asociacích, komorách, občanských sdruženích, spolcích. Návrh zákona nebrání v tomto volném sdružování ani do budoucna. Návrh naopak obsahuje zásady vzájemné spolupráce profesních sdružení, ministerstva a dalších ústředních orgánů a institucí a stanoví i působnost těchto soukromoprávních subjektů v předmětné oblasti.
a) pozitiva
- samospráva v oblasti vstupu/výstupu do/z podnikání,
- nezávislost v oblasti kontrolní činnosti,
- vrcholný orgán ověřování odborné způsobilosti provozovatelů a jejich zaměstnanců,
- finanční nezávislost na státu – úspory státního rozpočtu,
b) negativa
- pokud by samosprávná profesní komora vydávala licence nebo vedla kárná (disciplinární řízení) o správních deliktech svých členů, mohlo by, na rozdíl od jednoho centrálního pracoviště ministerstva bez ekonomických a personálních vazeb na oblast soukromých bezpečnostních služeb, docházet ke zneužívání postavení komory, jakožto nástroje konkurenčního boje, popř. k akceptaci určitých praktik na pomezí zákona, pokud by byl na jejich provádění zájem napříč profesní komunitou,
- ověřování odborné způsobilosti subjektů působících v oblasti soukromých bezpečnostních služeb se i nadále bude bez výjimek řídit zákonem o uznávání výsledků dalšího vzdělávání; z tohoto důvodu není právně ani fakticky relevantní svěřovat jakákoliv oprávnění v oblasti ověřování odborné způsobilosti osob na daném úseku komoře (na druhou stranu nic nebrání tomu, aby se tato profesní sdružení aktivně podílela na přípravě osob pro vykonání příslušné zkoušky podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, resp. na systému celoživotního vzdělávání dotčených osob),
- provoz komory by musel být hrazen z členských příspěvků (stejně jako je tomu u jiných profesních komor); členské příspěvky by se opět mohly stát nástrojem nekalé
2) V České republice v současnosti fungují Česká advokátní komora, Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Exekutorská komora, Komora auditorů ČR, Komora daňových poradců ČR, Komora patentových zástupců, Notářská komora ČR, Česká lékárnická komora, Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora.
konkurence a ekonomicky by mohly příslušné osoby neúměrně zatížit, a tím jim ztížit, popř. i znemožnit podnikání nebo zaměstnání v dané oblasti,
- samosprávná profesní komora by tak mohla představovat ekonomickou bariéru v přístupu k tomuto druhu podnikání,
- stát by ztratil jakýkoliv hmatatelný nástroj efektivní regulace a kontroly v předmětné oblasti,
- stát by proto nebyl tím pádem schopen se v zárodku vypořádat s případnými negativními jevy uvedenými v nulové variantě.
Varianta 2 - výkon soukromé bezpečnostní činnosti na základě licence vydané ministerstvem
- rozhodnutí o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti na dobu určitou ministerstvem,
- registrace výkonu vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu ministerstvem.
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 2
Vydávání/odnímání licence by se dělo na jednom místě. Ministerstvo, které by zároveň vykonávalo dozor nad činností soukromých bezpečnostních služeb, by mohlo takto získané poznatky přímo aplikovat do své rozhodovací praxe. To platí i pro poznatky, které nejen před vydáním licence, ale i v průběhu její platnosti obdrží od orgánů činných v trestním řízení, od správních orgánů, zákazníků a zejména od zpravodajských služeb.
Tím by došlo k naplnění původního zadání vlády, tedy že oblast soukromých bezpečnostních služeb by měla být regulována, v přesně stanoveném rozsahu, státem.
Náklady této varianty jsou na straně podnikatelské veřejnosti vyšší, než je tomu podle stávající právní úpravy (navrhovaných 10 tisíc Kč u žadatele obchodní korporace a 2 tisíce Kč u budoucí podnikající fyzické osoby, kteří hodlají nově vykonávat soukromou bezpečnostní činnost, resp. 5 tisíc Kč a 1 tisíc Kč u stávajícího držitele koncesní listiny nebo koncese oproti 1 tisíci korun českých v případě vydání koncese podle zákona o správních poplatcích).
Na druhou stranu, v případě, že by licenci k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nadále vydávalo jedno místo (příslušné oddělení útvaru ministerstva) s celkem cca 15 zaměstnanci, na rozdíl od stovek živnostenských úřadů, došlo by k úspoře nákladů na straně státu.
Co se týče kvalifikačních předpokladů osob, které přímo vykonávají soukromou bezpečnostní činnost (provozovatel, zaměstnanec provozovatele), musí tyto osoby již dnes splňovat podmínku bezúhonnosti, která se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů, který si vyžaduje živnostenský úřad v případě provozovatelů. U zaměstnanců provozovatelů je stanovena povinnost, že pouze ten, kdo je bezúhonný, může vykonávat pro provozovatele veškeré (soukromé) bezpečnostní činnosti.
Na stejném principu je založen i kvalifikační předpoklad odborné způsobilosti – viz zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, kdy osoba vykonávající soukromou bezpečnostní činnost musí splňovat odborné předpoklady v něm stanovené.
Oba tyto principy jsou přejaty do navrhované nové právní úpravy a nebudou tedy znamenat výrazné zvýšení administrativní zátěže podnikatelů – provozovatelů, ani uchazečů o zaměstnání, neboť bude postupováno stejným způsobem a uchazeč o zaměstnání bude muset (stejně jako dnes) prokázat svému zaměstnavateli, že je bezúhonný. Je běžnou praxí mezi zaměstnavateli, že od svého potencionálního zaměstnance vyžadují výpis z evidence Rejstříku trestů, ač jim to žádná právní norma neukládá.
Lze tedy uzavřít, že navrhovaná právní úprava nepřinese, s výjimkou výše uvedeného, výrazně vyšší administrativní zátěž na straně provozovatelů (podnikatelů). Administrativní zátěž na straně státu bude rovněž minimální, neboť byla zvolena koncepce obdobná licenčnímu řízení a vyjadřování se orgánů státní správy k žádosti o udělení licence podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů.
Je třeba zdůraznit, že většina evropských států se vydala právě touto cestou. Licence, tak jak jsou předpokládány v návrhu zákona, jsou součástí právních řádů Řecka, Velké Británie, Rumunska. Státy jako například Francie, Nizozemí, Belgie, Švédsko, Dánsko, Španělsko a Maďarsko mají činnost podmíněnou (ve stejném pořadí): souhlasem prefekta, svolením ministra spravedlnosti, povolením ministerstva vnitra, autorizací ministra spravedlnosti, autorizací vrchního policejního ředitele, administrativním povolením vydávaným ministerstvem vnitra a povolením vydaným policií. Dalšími státy, jejichž právní úprava soukromých bezpečnostních služeb zvolila licencování, je Slovensko, Estonsko, Lotyšsko a Litva.
Časové období, na které bude licence v České republice vydávána, je stanovena na 10 let, což je doba relativně dlouhá, oproti úpravě v Dánsku, Maďarsku, kde bylo zvoleno období 5 let. Irsko zvolilo ještě kratší platnost, pouze 2 roky. Rumunsko, Litva v tomto případě zvolilo střední cestu a vydává své licence prostřednictvím policie na 3 roky.
a) pozitiva
- „státní monopol“ regulace oblasti soukromých bezpečnostních služeb z pohledu vstupu/výstupu z tohoto podnikání zajistí jednotnou úroveň všech subjektů zde působících,
- „vyčištění“ trhu od nezpůsobilých subjektů,
- regulace v rámci zákonem stanovených mantinelů bude prováděna z jednoho místa,
- zamezení vzniku výše popsaných negativních jevů,
- opakované vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti bude pozitivní vizitkou podnikatele na českém i zahraničních trzích (známka kvality), což v řadě případů umožní získání lukrativních zakázek, na které (zatím) některé české firmy nemohly dosáhnout,
- pokud žadatel o vydání licence splní zákonem požadované požadavky, není důvodu, proč by licence neměla být vydána (jedná se v podstatě o nárokovou záležitost),
- soukromé bezpečnostní služby a jejich profesní sdružení se konečně stanou respektovaným oficiálním partnerem státu při tvorbě bezpečnostní politiky, protože vedle jiných forem spolupráce budou od prvopočátku účastny legislativnímu procesu ve věcech, které se jich budou týkat,
- Česká republika se v této oblasti konečně vymaní z pozice „outsidera“, neboť je jednou z posledních zemí v Evropě, která předmětnou právní úpravou nedisponuje.
b) negativa
- navrhovaná nová právní úprava přinese vícenáklady na straně provozovatelů, které ale budou zejména v dlouhodobém horizontu kompenzovány výhodami na straně celé společnosti, uvedenými v písm. a),
- na straně státu vznikne nutnost vytvořit potřebné kapacity k naplnění účelu sledovaného zákonem a v přechodném období „přelicencovat“ všechny subjekty, které budou nadále chtít podnikat v této oblasti,
- k úhradě nákladů spojených s činností ministerstva výrazně přispějí správní poplatky spojené s vydáním licence; pokud o vydání licence požádá cca 6500 aktuálně působících subjektů, držitelů koncesních listin nebo koncesí, získá stát za dvouleté přechodné období cca 40 mil Kč. (při akceptování snížené sazby správního poplatku pro provozovatele, kteří již podnikají v oblasti komerční bezpečnosti podle stávající právní úpravy), což představuje zhruba 1,5 násobek průměrných ročních nákladů na provoz příslušného pracoviště ministerstva (viz níže); v dalších obdobích bude představovat příjem státu výnos z pokut uložených v rámci výkonu dozorové činnosti, jehož výši ovšem nelze aktuálně odhadnout.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska naplnění základních funkcí státu a s přihlédnutím k celospolečenskému prospěchu navrženého řešení se jeví jako nejvhodnější varianta 2.
2.3. Podmínky vstupu do odvětví (kvalifikační předpoklady) provozovatele 2.3.1. Bezúhonnost
Varianta nulová - nestanovovat tento kvalifikační předpoklad
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- zachování stávající společné právní úpravy z hlediska bezproblémové aplikační praxe svědčící širokému spektru všech vykonávaných živností (ohlašované i koncesované),
- vstup do podnikání a do zaměstnání v rámci soukromé bezpečnostní služby bude umožněn v podstatě komukoliv,
b) negativa
- bezúhonnost definovaná v § 6 živnostenského zákona se vztahuje pouze na zaměstnance provozovatele vykonávající pro něj konkrétní soukromou bezpečnostní činnost a týká se pouze vybraných trestných činů (trestný čin spáchaný úmyslně a v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který daná osoba žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena), tedy její záběr je velmi omezený,
- bezúhonnost žadatele o vydání licence a dalších osob působících v orgánech obchodní korporace ve smyslu trestněprávním není požadována vůbec.
Varianta 1 - stanovit specifické podmínky bezúhonnosti pro účel nového zákona
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- možnost stanovení efektivnějšího vstupního filtru do tohoto specifického druhu podnikání,
- vyloučení širšího okruhu osob s kriminální minulostí (pravomocně odsouzených za vybrané trestné činy) z podnikání (včetně působení na určitých postech v rámci firmy) v tomto „citlivém“ oboru, jakož i ze zaměstnání u podnikatele (např. odpovědný zástupce), což je kvalitativní přínos v této oblasti podnikání zvyšující mimo jiné i důvěryhodnost firem a zaměstnanců provozovatelů,
- bezúhonnost musí prokazovat zaměstnanec provozovatele již dnes,
b) negativa
- větší administrativní a časová zátěž ministerstva, kdy namísto předložení tzv. lustračního osvědčení, podle stávající právní úpravy, si bude ministerstvo vyžadovat výpis z evidence Rejstříku trestů.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle navrhované nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové.
3)
2.3.2. Spolehlivost
Varianta nulová - nestanovovat tento kvalifikační předpoklad
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- zachování aktuálního stavu, tj. bez jakékoliv právní úpravy, což je z hlediska aplikační praxe bezproblémové a svědčící širokému spektru všech vykonávaných živností (ohlašované i koncesované),
- vstup do podnikání a do zaměstnání na určité pozici v rámci soukromé bezpečnostní služby bude umožněn v podstatě komukoliv,
- náklady zůstanou na současné úrovni.
b) negativa
- spolehlivost žadatele o vydání licence resp. člena orgánů obchodní korporace, jakož i zaměstnanců budoucího provozovatele soukromé bezpečnostní služby (např. odpovědný zástupce) ve smyslu “správní zachovalosti“ není zákonem o živnostenském podnikání vyžadována,
- tento nástroj přiměřené regulace podnikání v oblasti soukromých bezpečnostních služeb neexistuje, což vede v řadě případů k neodpovídající personální vybavenosti jednotlivých firem.
Varianta 1 - stanovit specifické podmínky spolehlivosti pro účel nového zákona
3) Jedná se o spolehlivost (správní zachovalost) osob, nikoli o koncepci spolehlivosti podle živnostenského zákona, tedy v režimu zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon), která se vztahuje pouze na podnikatele, statutární orgán nebo členy statutárního orgánu u předmětu podnikání „Ostraha majetku a osob“ a „Služby soukromých detektivů“. Obdobně viz bod ad 2.4.1.2.
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- možnost stanovení vstupního filtru do tohoto druhu specifického podnikání,
- vyloučení osob s nevhodným (opakovaným) protiprávním jednáním nižší intenzity „společenské nebezpečnosti“ z podnikání (včetně působení na určitých postech v rámci firmy) v tomto „citlivém“ oboru, jakož i ze zaměstnání u podnikatele (odpovědný zástupce), což je kvalitativní přínos v této oblasti podnikání zvyšující mimo jiné i důvěryhodnost firem a vybraných zaměstnanců provozovatele,
b) negativa
- větší administrativní a časová zátěž ministerstva v případě žadatelů o vydání licence/provozovatelů (v případě vydání nové licence po uplynutí doby její platnosti) a vybraných zaměstnanců provozovatelů (zejména odpovědných zástupců).
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové.
2.3.3. Prokazování bezúhonnosti a spolehlivosti
Varianta nulová – neopatřovat/nevyžadovat žádný doklad
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- zachování stávající právní úpravy v rámci živnostenského zákona, tedy bez jakékoli úpravy z hlediska bezproblémové aplikační praxe svědčící širokému spektru všech vykonávaných živností (ohlašované i koncesované),
- vstup do podnikání v rámci soukromé bezpečnostní služby bude umožněn v podstatě komukoliv,
- náklady zůstanou na současné úrovni, tj. provozovatel a vybrané osoby orgánů firmy uhradí správní poplatek za vydání tzv. lustračního osvědčení.
b) negativa
- bezúhonnost žadatele o vydání licence/provozovatele a jeho spolehlivost ve smyslu „správní zachovalosti“ resp. bezúhonnost a spolehlivost člena statutárního orgánu obchodní korporace, případně dalších osob nebude nadále vyžadována, čímž se tyto instituty stanou zbytečnými a není třeba je vůbec upravovat v návrhu zákona,
- stávající právní úprava neumožní eliminaci osob, které se v předmětné oblasti podnikání pohybují a budou chtít i nadále pohybovat a přitom nejsou přínosem ani pro firmy, ani pro společnost.
Varianta 1 - a) prokazovat bezúhonnost žadatele o vydání licence/provozovatele
prostřednictvím opisu z evidence Rejstříku trestů,
b) prokazovat spolehlivost prostřednictvím čestného prohlášení
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- prostřednictvím opisu z evidence Rejstříku trestů bude přehled o veškeré protiprávní činnosti žadatele o vydání licence/provozovatele, které se v průběhu svého profesního a soukromého života dopustil, bez ohledu na následná zahlazení,
- žadatel o vydání licence/provozovatel neponesou náklady na opatřování opisu z evidence Rejstříku trestů, neboť jej bude zajišťovat ministerstva,
- v případě prokazování spolehlivosti budou mít všechny povinné osoby stanoveny rovné podmínky
b) negativa
- náklady spojené s opatřením opisu z evidence Rejstříku trestů žadatele o vydání licence/provozovatele ponese výhradně ministerstvo, což bude znamenat navýšení jeho rozpočtu a výraznou administrativní zátěž,
- ministerstvo bude muset proškolit odpovědné osoby, aby správně posuzovaly případy, kdy dochází k zahlazení odsouzení a situace odpovídající ukončení trestního řízení ve formě tzv. „odklonů“ podle trestního zákoníku,
- opis z evidence Rejstříku trestů lze získat pouze u osob majících trvalý pobyt v České republice; u osob zdržujících se nebo trvale žijících v zahraničí nelze opis z evidence Rejstříku trestů nebo obdobný doklad získat vůbec nebo jen s velkými obtížemi,
- z toho plyne nerovný přístup k občanům České republiky a zahraničním osobám,
- administrativní a časová zátěž na straně žadatele o vydání licence/provozovatele související s vyhotovení čestného prohlášení o „správní zachovalosti“.
- současná neexistence centrálního registru přestupků, resp. příslušného informačního systému veřejné správy, kde by ministerstvo mohlo ověřit pravdivost údajů, které žadatel o vydání licence/provozovatel uvedl ve svém čestném prohlášení.
Varianta 2 - a) prokazovat bezúhonnost žadatele o vydání licence/provozovatele
prostřednictvím výpisu z evidence Rejstříku trestů,
b) prokazovat spolehlivost prostřednictvím čestného prohlášení
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 2
a) pozitiva
- bude zajištěn rovný přístup ke všem osobám (zahraničním i domácím), neboť prostřednictvím Rejstříku trestů lze výpis získat i z cizího státu,
- úspora na straně ministerstva, protože nebude třeba zaškolovat pracovníky, aby správně posuzovali případná zahlazení odsouzení, neboť již zahlazená odsouzení se ve výpisu neprojeví,
- vstupní podmínky podnikání v oblasti komerční bezpečnosti týkající se bezúhonnosti se nebudou principiálně vymykat podmínkám v ostatních druzích podnikání,
- v případě prokazování spolehlivosti budou mít všechny povinné osoby (včetně českých i zahraničních) stanoveny rovné podmínky,
- na straně povinných osob nevzniknou se zpracováním čestného prohlášení žádné vícenáklady, ani se nejedná o časově náročnou činnost,
- ministerstvo bude oprávněno ověřit pravdivost údajů obsažených v čestném prohlášení u žadatelů o vydání licence (fyzické osoby, obchodní korporace) a u dalších osob, včetně odpovědných zástupců v informačním systému veřejné správy (Centrální registr přestupků) nebo v jiném obdobném informačním systému vedeném např. obecními úřady obcí s rozšířenou působnosti pro potřebu výkonu konkrétních správních agend apod.,
b) negativa
- prostřednictvím výpisu z evidence Rejstříku trestů nebude přehled o veškeré protiprávní činnosti povinných osob, které se v průběhu svého profesního a soukromého života dopustily, budou vyznačena pouze odsouzení, která nebyla zahlazena,
- ministerstvo ponese náklady na opatřování výpisu z evidence Rejstříku trestů,
- administrativní a časová zátěž na straně žadatele o vydání licence/provozovatele související s vyhotovení čestného prohlášení o „správní zachovalosti“ (spolehlivost),
- dočasná neexistence centrálního registru přestupků, resp. příslušného informačního systému veřejné správy, kde by ministerstvo mohlo ověřit pravdivost údajů, které žadatel o vydání licence/provozovatel uvedl ve svém čestném prohlášení (zde je nutno upozornit na aktuálně probíhající legislativní proces, jehož cílem je zřízení centrálního registru přestupků).
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 2 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta je navíc v zásadě dostatečná pro dosažení účelu navrhované regulace.
2.3.4. „Lustrační osvědčení“
Varianta nulová – nepožadovat předložení lustračního osvědčení
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- snížení administrativní zátěže žadatelů o vydání licence/provozovatelů [oprávnění požadovat takový doklad obsahuje § 1 odst. 5 lustračního zákona ve vztahu k vybraným koncesovaným živnostem podle jiného zákona (viz živnostenský zákon v případě koncesované živnosti „Ostraha majetku a osob“ a „Služby soukromých detektivů“],
b) negativa
- absence možnosti vyloučení politicky nevhodných osob z tohoto druhu podnikání (pokud z minulosti politicky problematické osoby chtějí proniknout do firem působících v oblasti komerční bezpečnosti, bezpochyby tak učinily, činí a budou činit prostřednictvím konkrétních manažerských pozic, které budou zastávat a u kterých zákon tuto kvalifikační podmínku nestanoví nebo stanovit ani nemůže); lustrační osvědčení tomuto jevu objektivně nemůže zabránit.
Varianta 1- požadovat předložení lustračního osvědčení
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) přínosy
- odkrytí možných historických souvislostí spojených s konkrétními osobami působícími v oboru soukromých bezpečnostních činností,
b) negativa
- diskriminační opatření ve vztahu k občanům České republiky (neexistence obdobného systému prověřování v případě cizinců),
- problematičnost samotného lustračního zákona (pokud např. soud vyloučí pozitivní nález lustračního osvědčení, předmětná osoba má právo se vrátit na inkriminovaný post ve firmě resp. napadnout rozhodnutí ministerstva o zamítnutí žádosti apod.).
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta nulová jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc z právního i faktického hlediska překonává případný návrh obsažený ve variantě 1.
2.3.5. Zdravotní způsobilost
Varianta nulová – nevyžadovat prokazování zdravotní způsobilosti u žádné osoby
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- ověření zdravotní způsobilosti ponechat v rovině pracovnělékařských předpisů, případně jej získat nepřímo, např. v režimu zákona o zbraních (předpoklady pro získání zbrojního průkazu skupiny „D“),
- zavedená praxe,
b) negativa
- stávající systém ověřování zdravotní způsobilosti vychází z předpisů, které postihují výkon většiny povolání; přitom nejsou do značné míry (výjimku tvoří výše zmínění držitelé zbrojních průkazů skupiny „D“) pokryta specifika výkonu jednotlivých soukromých bezpečnostních činností, kdy v řadě případů musí být vyžadována nadstandardní fyzická a psychická způsobilost žadatele o vydání licence, odpovědného zástupce případně dalších osob, pokud hodlají přímo vykonávat soukromou bezpečnostní činnost, aby stanovené úkoly mohly být vůbec plněny,
- v opačném případě pak hrozí nezvládnutí náročných úkolů ze strany osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnosti (včetně provozovatele, který sám vykonává soukromou bezpečnostní činnosti) nebo může dojít i k ohrožení života a zdraví osob plnících úkoly v rámci tohoto oboru podnikání.
Varianta 1 – požadovat prokázání zdravotní způsobilosti pouze u žadatele o vydání
licence/provozovatele, resp. dalších osob, pro potřebu vydání licence resp.
pro potřebu přímého výkonu určité soukromé bezpečnostní činnosti, jejíž realizace takovou podmínku vyžaduje
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) přínosy
- vyloučení možných budoucích zdravotních selhání osob, které přímo vykonávají soukromou bezpečnostní činnost; jde tedy o ochranu jak osob vykonávajících přímo soukromou bezpečnostní činnost, tak i osob, které z nějakého důvodu přijdou „do styku“ s těmito osobami,
- charakter činnosti soukromých bezpečnostních služeb v žádném případě nevylučuje podnikání osob se zdravotním postižením ani přímý výkon některých soukromých bezpečnostních činností handicapovaným žadatelem o vydání licence/provozovatelem/odpovědným zástupcem, případně jinou osobou (např. bezpečnostní poradenství, technická služba – projektování, správa, servis, obsluha zabezpečovacího systému, dohledového, poplachového a přijímacího centra atd.),
b) negativa
- nárůst nákladů pro dotčené subjekty,
- omezení přístupu k výkonu některých soukromých bezpečnostních činností přímo žadatelem o vydání licence/provozovatelem (což však neznamená, že je provozovatel nebude oprávněn vykonávat např. prostřednictvím odpovědného zástupce nebo zdravotně způsobilého zaměstnance).
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové.
2.3.6. Odborná způsobilost
Varianta nulová - podmínky odborné způsobilosti stanovit s odkazem na stávající osvědčenou
právní úpravu
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- stávající podmínky poskytují dostatečnou záruku, že tyto specifické služby jsou poskytovány na potřebné odborné úrovni,
- požadavek na určitý druh odborného vzdělání, kombinovaný s požadavkem určité (v závislosti na dosaženém stupni vzdělání) doby odborné praxe, plně odpovídá mezinárodním podmínkám pro vstup do tohoto specifického druhu podnikání,
- zachování stávajícího stavu bez nutnosti dalších odborných školení a zkoušek,
- uzavření tohoto segmentu podnikání osobám bez potřebných odborných znalostí nebo zkušeností s působením v této oblasti podnikání,
- zpřísnění odborných předpokladů s sebou přinese vyšší kvalitu poskytovaných služeb a riziko možných neadekvátních zásahů nebo porušení předpisů, neboť bezpečnostní činnosti budou vykonávány osobami odborně vzdělanými,
- zpřísnění odborných předpokladů rovněž zvýší právní jistota osob vykonávajících bezpečnostní činnosti, jakož i objednatelů této služby,
b) negativa
- pro vstup do podnikání bude nutné splnit určité podmínky odborného charakteru,
- vstup do podnikání bude umožněn pouze určitým způsobem vymezené skupině osob.
Varianta 1- nepožadovat odbornou způsobilost vybraných kategorií osob
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- umožnění vstupu do podnikání bez dosažení jakéhokoliv odborné způsobilosti, což by vedlo k masivnímu nárůstu konkurence v této oblasti poskytovaných služeb,
- snížení ceny poskytovaných služeb,
- možnost živelného/nekontrolovatelného rozvoje této oblasti služeb,
b) negativa
- realizace tohoto druhu služeb osobami bez potřebné odborné způsobilosti by bylo na úkor kvality poskytované služby,
- zmírnění podmínek oproti stávajícímu právnímu stavu,
- nebezpečí zneužívání poslání soukromé bezpečnostní služby,
- zvýšené riziko nepřiměřených zásahů a zákroků,
- možné narušení vnitřní bezpečnosti státu.
Výběr navrhovaného řešení Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta nulová jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě 1, která znamená změnu oproti současnému osvědčenému stavu.
2.3.7. Transparentnost vlastnické struktury
Varianta nulová – nezajímat se o vlastnickou (osobnostní) strukturu žadatele o vydání
licence/provozovatele
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- umožnění vstupu do podnikání v této poměrně velmi rizikové podnikatelské oblasti bez jakéhokoliv omezení všem osobám bez ohledu na jejich minulost, současnost, bezpečnostní „nespolehlivost“, majetkové poměry, majetkové, zahraničně politické, osobní a další vazby,
- možnost dalšího kvantitativního rozvoje této oblasti služeb,
b) negativa
- nemožnost zabránění účasti na podnikání osobám s kriminální nebo jinak závadnou minulostí,
- nemožnost eliminace negativních jevů jako např. „praní špinavých peněz“ a s tím související vyloučení existence tzv. „stínových firem“,
- nebude zřejmé, jaké osoby se podílejí na podnikání v tomto rizikovém sektoru,
- reálné ohrožení zahraničně politických, bezpečnostních a dalších zájmů České republiky.
Varianta 1 – požadovat tuto specifickou podmínku pro účel návrhu zákona
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- ochrana oprávněných zájmů České republiky doma i v zahraničí,
- nemožnost účasti na podnikání osobám s kriminální nebo jinak závadnou minulostí,
- transparentnost osob podílejících se na podnikání v této oblasti,
- ze strany státu možnost omezit kriminálně či jinak závadovým osobám účast na podnikání v tomto segmentu bezpečnostního trhu,
- lepší ochrana potenciálních zákazníků (klientů) a vyloučení možnosti, aby zločinecké skupiny využívaly informace o zákaznících k páchání protiprávního jednání a obohacování se na úkor „ochraňovaných subjektů“,
- splnění této podmínky je pro objednatele signálem, že provozovatel, se kterým hodlá uzavřít smlouvu o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, bude skutečně hájit jeho zájmy, nezneužije výkon soukromé bezpečnostní činnosti proti objednateli a samotný výkon soukromé bezpečnostní činnosti bude probíhat na požadované úrovni,
b) negativa
- nemožnost dalšího živelného a nekontrolovatelného rozvoje této oblasti služeb a prosazování sporných zájmů některých subjektů na úkor objednatelů a společnosti.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty zcela jasně převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové.
2.3.8. Bezdlužnost
Varianta nulová - nezabývat se touto otázkou
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- umožnění vstupu do podnikání v této poměrně velmi rizikové podnikatelské oblasti bez jakéhokoliv omezení všem osobám bez ohledu na jejich hospodářsko-právní minulost,
- možnost dalšího kvantitativního rozvoje této oblasti služeb,
- možnost podnikatele splatit své dluhy prostřednictvím podnikání v oblasti soukromých bezpečnostních služeb,
b) negativa
- možnost účasti na podnikání osobám, jejichž podnikání skončilo dluhy a insolvenčním řízením, a to i v případě, kdy se tak stalo jejich vlastní vinou (neschopností),
- absence účinného nástroje ochrany potenciálních zákazníků (klientů) před zneužitím soukromé bezpečnostní služby v jejich neprospěch.
Varianta 1 - vyloučit z oblasti soukromých bezpečnostních služeb osoby, které
neobstály v předchozím podnikání Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- omezení možnosti účasti na podnikání často problematickým osobám, jejichž podnikání skončilo dluhy a případným následným insolvenčním řízením,
- ochrana potenciálních zákazníků (klientů) před možnými negativními zásahy provozovatele do jejich práv a svobod (výkon soukromé bezpečnostních činností „za každou cenu“, a to i ku neprospěchu klienta),
b) negativa
- překážka podnikání v této poměrně velmi rizikové podnikatelské oblasti,
- potenciální snížení dalšího kvantitativního rozvoje této oblasti služeb.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové. Pokud by předkladatel návrhu zákona akceptoval, že osobě, která prošla insolvenčním řízením a má dluhy, by bylo umožněno jejich „umoření“ v rámci povolené podnikatelské činnosti, mohlo by dojít k situaci, že takový provozovatel by si nekalým způsobem mohl obstarávat prostředky nebo získat nekontrolovaný a neevidovaný majetkový prospěch (např. při spojení s kriminálními živly by provozovatel umožnil těmto osobám za úplatu páchat protiprávní jednání, např. krádeže v jím střeženém objektu). Zároveň není žádoucí, aby osoba mající dluhy podnikala v tomto citlivém bezpečnostním oboru, neboť je náchylnější k tomu, aby se sama stala předmětem zájmu nekalých živlů, jejichž cílem je získat prospěch z tíživé ekonomické situace provozovatele.
2.3.9. Vyjádření Policie České republiky a předání informací zpravodajských služeb k žádosti o vydání licence
Varianta nulová - neprověření bezpečnostní způsobilosti žadatele o vydání
licence/provozovatele (v případě pokračování ve výkonu bezpečnostní činnosti po uplynutí doby platnosti vydané licence) z hlediska možného ohrožení zájmů České republiky
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- umožnění vstupu do podnikání v této poměrně velmi rizikové podnikatelské oblasti bez jakéhokoliv omezení všem osobám bez ohledu na jejich případnou problematickou osobní, majetkovou, profesní a další minulost, přítomnost, ale i budoucnost,
- nižší administrativní a ekonomická zátěž státu,
b) negativa
- absence ochrany důležitých zájmů státu již ve stadiu řízení o vydání/nevydání licence,
- rezignace státu na kvalitu poskytované služby provozovateli a na možné ohrožení bezpečnostní situace v zemi,
- zvýšení počtu osob, které se budou moci účastnit na podnikání v oblasti soukromých bezpečnostních služeb,
- nemožnost státu citlivě zasahovat do tohoto specifického podnikatelského prostředí, majícího úzkou vazbu na zájem chráněný státem.
Varianta 1 - prověřit bezpečnostní způsobilost žadatele o vydání licence/provozovatele
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- vyloučení osob s kriminální nebo jinak závadnou minulostí, s kontakty na zahraniční zpravodajské služby a těch subjektů, které jsou předmětem zájmu Policie České republiky případně zpravodajských služeb z jiných důvodů z tohoto druhu podnikání,
- ochrana politických, ekonomických a bezpečnostních zájmů České republiky před reálně nebo potenciálně nebezpečnými subjekty,
- lepší ochrana práv a svobod zákazníků (objednatelů výkonu soukromé bezpečnostní činnosti) soukromých bezpečnostních služeb,
b) negativa
- další prvek omezující vstup osob do podnikání v oblasti soukromé bezpečnosti,
- potenciální snížení kvantitativního rozvoje této oblasti služeb,
- náklady spojené s prováděným šetřením ze strany Policie České republiky a zpravodajských služeb; vzhledem k tomu, že se obdobný institut již využívá v licenčním řízení např. při udělování licence k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem, nepociťuje Policie České republiky ani zpravodajské služby plnění těchto úkolů za zásadní finanční zátěž, která by vyžadovala výraznou úpravu jednotlivých kapitol rozpočtu, nicméně v závislosti na vývoji agendy nelze vyloučit nárůst nákladů a nutnost úpravy rozpočtu v příslušné kapitole.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové, a to včetně určitých ekonomických nákladů, která jednoznačně vyváží neekonomické přínosy.
2.3.10. Doba platnosti licence
Varianta nulová
V případě tohoto opatření nelze konstruovat nulovou variantu.
Varianta 1 - licenci k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti vydávat na dobu neurčitou
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- podáním žádosti a splněním podmínek pro udělení licence získá subjekt možnost podnikání v této oblasti na neomezeně dlouhou dobu,
- možnost dalšího kvantitativního rozvoje této oblasti služeb,
- zachování obdobného právního stavu jako je tomu u koncesí podle živnostenského zákona,
- nižší (jednorázové) ekonomické náklady na straně žadatelů o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti i státu,
b) negativa
- nemožnost periodického prověření splnění podmínek/předpokladů pro podnikání na straně provozovatele, zejména zda se na podnikání neúčastní osoby s kriminální nebo jinak závadnou minulostí/přítomností, s kontakty na zahraniční zpravodajské služby nebo které jsou jinak předmětem zájmu Policie České republiky případně zpravodajských služeb,
- snížení spektra nástrojů (vedle odnětí licence nebo pozastavení licence) státu účinně regulovat (omezit či vyloučit) z podnikání v oblasti soukromých bezpečnostních služeb osoby, které představují skutečné nebo potencionální bezpečnostní riziko pro Českou republiku,
- neexistence neustále obnovovaného „certifikátu kvality“ na straně provozovatele, kterým prokazuje svým klientům (objednatelům) schopnost kvalitně poskytovat požadované služby a své „dobré jméno“.
Varianta 2 - licenci k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti vydávat na dobu určitou (doba
platnosti licence 5 nebo 10 let)
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 2
a) pozitiva
- možnost opakovaného prověřování orgány státu, zda subjekt podnikající v tomto rizikovém segmentu služeb splňuje podmínky pro podnikání, zejména zda se na podnikání neúčastnily/nehodlají účastnit osoby s kriminální nebo jinak závadnou minulostí/přítomností, s kontakty na zahraniční zpravodajské služby nebo které jsou jinak předmětem zájmu Policie České republiky případně zpravodajských služeb,
- další účinný nástroj státu k ochraně svých oprávněných zájmů před jejich narušením,
- ochrana podnikatelského prostředí před problematickými subjekty,
- lepší ochrana potenciálních zákazníků (objednatelů výkonu soukromé bezpečnostní činnosti) před neoprávněnými zásahy do jejich práv a oprávněných zájmů,
- osvědčení kvality provozovatele pro potencionální zákazníky,
b) negativa
- podáním žádosti a splněním podmínek pro udělení licence nezíská subjekt možnost podnikání v této rizikové oblasti na neomezeně dlouhou dobu, ale po dobu stanovenou a následně bude nucen opět požádat o licenci – čímž dojde k opětovnému prověření ze strany Policie České republiky a zpravodajských služeb; to s sebou přinese menší míru jistoty podnikatelských subjektů, neboť jejich způsobilost k podnikání v daném segmentu trhu bude závislá na periodickém ověření ze strany bezpečnostních složek,
- snížení dynamiky kvantitativního rozvoje této oblasti služeb,
- určité náklady spojené s prováděným šetřením ze strany Policie České republiky a zpravodajských služeb,
- náklady spojené s žádostí o vydání licence a správní poplatek za vydání licence (v této souvislosti bylo rovněž zvažováno na jak dlouhou dobu udělovat licenci – dospělo se k závěru, že má-li stávající podnikatel zaplatit částku 5.000,- Kč za udělení licence, je třeba k návratnosti této částky stanovit přiměřenou dobu, která je stanovena na 10 let. Tato doba je ale dostatečná pro to, aby se podnikateli umožnilo pokrytí nákladů vzniklých tímto správním poplatkem - jedná se o částku 500,- Kč ročně; zároveň je tato doba obdobná jako v dalších vyspělých státech).
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 2 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě 1 (nehovoříc o variantě nulové), a to včetně určitých ekonomických nákladů, která jednoznačně vyváží neekonomické přínosy.
2.3.11. Odpovědný zástupce
Varianta nulová - zákaz provozovat soukromou bezpečnostní činnost prostřednictvím
odpovědného zástupce
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- odpovědnost za zjištěné nedostatky ponese přímo provozovatel, který bude mít za povinnost zajistit odstranění zjištěné závady,
- výkon soukromé bezpečnostní činnosti bez odpovědného zástupce může být ekonomicky výhodnější pro provozovatele,
b) negativa
- ztíží se přístup do této oblasti podnikání, neboť některé subjekty nebudou bez odpovědného zástupce splňovat stanovené kvalifikační předpoklady,
- při výkonu dozoru bude ne vždy možno zastihnout při zjištění závady přímo provozovatele a v takovém případě nebude odpovědné osoby, která by zajistila nápravu zjištěných nedostatků,
- zahraniční podnikající osoby se budou muset pohybovat přímo v režimu právního řádu České republiky, což s sebou bude potenciálně nést vyšší náklady za účelem získání odpovídajících právních služeb,
- diskriminace podnikatelů v oblasti soukromých bezpečnostních služeb oproti jiným podnikatelům působícím mimo tuto oblast.
Varianta 1 - stanovit povinnost zřídit odpovědného zástupce pro všechny (české i zahraniční)
provozovatele
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- k této variantě nebyla zjištěna,
b) negativa
- ztíží se přístup do podnikání, neboť subjekty nebudou moci pro nedostatek odpovědných zástupců působit na trhu,
- povinným ustanovením odpovědných zástupců se výrazně prodraží podnikání, neboť provozovatel (subjekt podnikání, který splňuje podmínky odborné způsobilosti bez ohledu na to, zda jde o fyzickou osobu nebo obchodní korporaci) bude muset investovat nemalé finanční prostředky (cca 50.000,- až 80.000,- Kč měsíčně – což činí cca 600.000,- až 960.000 ročně) do odpovědného zástupce, ač by mohl s ohledem na vzdělání a odbornou způsobilost vykonávat jeho činnost sám,
- omezený počet odpovědných zástupců.
Varianta 2 - stanovit možnost zřídit odpovědného zástupce pro všechny (české i zahraniční)
provozovatele a v některých případech i povinnost zřídit odpovědného zástupce
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 2
a) pozitiva
- bude ponecháno na vůli podnikatelského subjektu, zda v rámci svého podnikání bude potřebovat zajišťovat své činnosti prostřednictvím odpovědného zástupce či nikoliv, a to i za podmínek, že sám splňuje podmínky předepsané pro tento druh podnikání,
- pokud ovšem podnikající fyzická osoba nebude odborně způsobilá, bude muset odpovědného zástupce zřídit, čímž se jí umožní vstoupit do tohoto druhu podnikání,
- zjednodušení podnikání pro provozovatele, který např. nesplňuje zákonem přesně definovaný kvalifikační předpoklad (odbornou způsobilost),
- potřeba menšího počtu osob působících jako odpovědný zástupce, což umožní stanovení základní podmínky, aby odpovědný zástupce mohl pracovat pouze u jednoho podnikatelského subjektu (výjimky budou tvořit koncerny), což zabrání střetu zájmů jednotlivých podnikatelských subjektů,
- úspora finančních prostředků (cca 50.000,- až 80.000,- Kč měsíčně – což činí cca 600.000,- až 960.000 ročně) pro toho provozovatele, který nebude ke svému podnikání potřebovat odpovědného zástupce,
b) negativa
- vyšší finanční náklady u podnikající fyzické osoby, která není odborně způsobilá k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti a musí odpovědného zástupce ustanovit.
Výběr navrhovaného řešení Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 2 jeví jako nejvhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové a variantě 1.
2.3.12. Povinné pojištění odpovědnosti provozovatele za škodu a nemajetkovou újmu
Varianta nulová - nestanovovat povinnost provozovatele být pojištěn
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- umožnění vstupu do podnikání v této poměrně velmi rizikové podnikatelské oblasti bez jakéhokoliv omezení všem osobám,
- možnost dalšího živelného rozvoje této oblasti služeb,
- absence ekonomických nákladů a administrativních úkonů na straně provozovatele,
b) negativa
- nemožnost realizovat některé soukromé bezpečnostní činnosti (zákazníci nebudou ochotni uzavřít příslušnou smlouvu se subjektem, který není pojištěn),
- tlak na bezpečnostní složky státu, aby vykonávaly tuto činnost,
- nedostatečná ochrana potenciálních zákazníků (klientů) nebo osob poškozených při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti provozovatelem,
- složitý, ne-li nemožný způsob vymáhání škody, nemajetkové újmy na osobě, která škodu způsobí (zpravidla soudní cestou),
- možnost maření nároku poškozeného na náhradu škody.
Varianta 1 - stanovit povinnost provozovatele být pojištěn
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- větší právní jistota klientů (objednatelů výkonu soukromé bezpečnostní činnosti) a osob, kterým bude při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti způsobena škoda v tom, že jim tato způsobená škoda bude prostřednictvím pojišťovacího ústavu uhrazena,
- odpadne nutnost vymáhat škodu poškozeným zpravidla soudní cestou,
- poškozený bude jednat s pojišťovnou škůdce, nikoli s osobou, která škodu způsobila,
- větší rychlost odškodnění poškozeného,
- absence tlaku na výkon některých „soukromých bezpečnostních činností“ bezpečnostními složkami státu,
b) negativa
- určité finanční náklady provozovatele spojené se sjednáním a úhradou povinného pojištění odpovědnosti provozovatele za škodu a nemajetkovou újmu.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové, a to včetně určitých ekonomických nákladů, která jednoznačně vyváží neekonomické přínosy.
2.4. Regulace činnosti soukromých bezpečnostních služeb a výkonu vybraných bezpečnostních činností pro vlastní potřebu
2.4.1. Kvalifikační předpoklady zaměstnance provozovatele a dalších osob v obdobném postavení k provozovateli a zaměstnance osoby, která vykonává vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu
2.4.1.1. Bezúhonnost
Varianta nulová - stanovit podmínky bezúhonnosti obou typů zaměstnanců v modifikované
podobě ve vztahu k živnostenskému zákonu
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- zachování stávající společné právní úpravy z hlediska bezproblémové aplikační praxe svědčící širokému spektru všech vykonávaných živností (ohlašované i koncesované),
- vstup do zaměstnání v rámci soukromé bezpečnostní služby zajišťované komerčně i nekomerčně bude umožněn v podstatě komukoliv,
- náklady na straně zaměstnance zůstanou na současné úrovni,
b) negativa
- bezúhonnost definovaná v § 6 živnostenského zákona se týká pouze úzkého okruhu vybraných trestných činů, tedy její záběr je velmi omezený,
- možnost zaměstnávat osoby, které mají pestrou kriminální minulost.
Varianta 1 – nepožadovat podmínku bezúhonnosti u obou typů zaměstnanců
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- možnost určitých (ale spíše marginálních) pozitivních efektů v oblasti zaměstnanosti,
- osoby s kriminální minulostí nebudou apriorně vyloučeny z možnosti resocializace formou zaměstnání v tomto segmentu služeb,
- odpadnou náklady na straně zaměstnance s opatřováním výpisu z evidence Rejstříku trestů,
b) negativa
- za předpokladu nestanovení podmínky bezúhonnosti bude docházet k prorůstání kriminálních struktur do soukromých bezpečnostních služeb a do subjektů, které vykonávají některé bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu,
- zaměstnavatelé (provozovatelé/osoby, které vykonávají bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu) nebudou mít přehled o trestní minulosti svých zaměstnanců, což může vést k množení případů „Procházka“, kdy zaměstnanec okrade svého zaměstnavatele, resp. jeho klienta,
- potenciální ohrožení klientů – objednatelů výkonu soukromé bezpečnostních činností.
Varianta 2 - speciálně pro účely navrhované nové právní úpravy stanovit specifické podmínky
bezúhonnosti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 2
a) pozitiva
- možnost stanovení vstupního filtru do tohoto specifického druhu podnikání a výkonu vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu na straně zaměstnance,
- vyloučení osob s kriminální minulostí (pravomocně odsouzených za spáchání určitých kategorií trestných činů) z účasti na podnikání provozovatele formou pracovněprávního nebo jemu na roveň postaveného právního vztahu a na činnostech osob, které vykonávají vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu (včetně působení na určitých postech v rámci obchodní korporace – viz např. odpovědný zástupce) v tomto „citlivém“ oboru, jakož i ze zaměstnání u podnikatele/osoby, která vykonává určitou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, což je kvalitativní přínos v této oblasti podnikání a působení osob zvyšujících mj. i důvěryhodnost firem a jejich zaměstnanců,
- bezúhonnost musí prokazovat zaměstnanec provozovatele již dnes, její prokazování toliko v širším rozsahu nepřinese zvýšení nákladů (stále půjde o jeden výpis z evidence Rejstříku trestů),
- vyšší míra ochrany zákazníků a osob, které se samy chrání před kriminálně závadovými osobami (bude vyloučeno, aby se na pozici osobního strážce dostala osoba opakovaně souzená pro násilné trestné činy nebo aby ochranu majetku zajišťoval dříve odsouzený lupič),
b) negativa
- větší administrativní zátěž provozovatele a osob, které hodlají vykonávat vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 2 jeví jako nejvhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové nebo variantě 1, a to včetně určitých ekonomických nákladů, které jednoznačně vyváží neekonomické přínosy.
2.4.1.2. Spolehlivost
Varianta nulová - nestanovovat podmínku spolehlivosti pro oba typy zaměstnanců
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- zachování stávající právní úpravy, která u zaměstnanců provozovatele tuto podmínku nepožaduje – viz živnostenský zákon (živnosti ohlašované i koncesované); obdobně by tedy nebyla vyžadována spolehlivost ani u zaměstnanců osoby, která vykonává vybranou bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu,
- vstup do zaměstnání v rámci soukromé bezpečnostní služby a v rámci výkonu vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu bude umožněn širšímu okruhu osob,
- náklady zůstanou na současné úrovni,
b) negativa
- spolehlivost zaměstnanců provozovatele ve smyslu „správní zachovalosti“ není zákonem o živnostenském podnikání vyžadována,
- tento nástroj přiměřené regulace účasti na podnikání ve prospěch provozovatele v oblasti soukromých bezpečnostních služeb neexistuje, což vede a vedlo by i nadále v řadě případů k neodpovídající personální vybavenosti jednotlivých firem,
- nemožnost osoby, která hodlá vykonávat vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu náležitě prověřit své budoucí zaměstnance,
- ohrožení legitimních zájmů osob, které hodlají vykonávat vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, zaměstnávat pouze spolehlivé zaměstnance.
Varianta 1 - stanovit specifické podmínky spolehlivosti pro účel nového zákona
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- možnost stanovení vstupního filtru pro zaměstnance provozovatele a zaměstnance osoby, která hodlá vykonávat vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu,
- možnost vyloučení osob s nevhodným (opakovaným) protiprávním jednáním nižší intenzity (uchazečů o zaměstnání) z působení u podnikatele nebo u osoby, která vykonává vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, což je kvalitativní přínos v této oblasti podnikání a výkonu bezpečnostních činností na nekomerční bázi, zvyšující mimo jiné i důvěryhodnost firem a jejich zaměstnanců,
- možnost individuálního posouzení spolehlivosti zaměstnance provozovatelem i osobou, která vykonává vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, což umožní zaměstnat i osoby, které sice zcela nesplňují podmínku spolehlivosti, ale po vyhodnocení zaměstnavatele nejsou hrozbou pro jeho podnikání či výkon bezpečnostní činnosti pro jeho vlastní potřebu,
- spolehlivost budou uchazeči o zaměstnání prokazovat formou čestného prohlášení, což pro tyto osoby nepřináší žádné další náklady (pouze bude vyžadovat minimální dobu na vyhotovení čestného prohlášení),
b) negativa
- větší administrativní a časová zátěž provozovatelů a osob vykonávajících vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu při posuzování spolehlivosti zaměstnanců a jejich zaměstnanců při zpracování čestného prohlášení.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové.
2.4.1.3. Prokazování bezúhonnosti a spolehlivosti zaměstnance provozovatele a
zaměstnance osoby, která vykonává vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu
Varianta nulová – neprokazovat bezúhonnost a spolehlivost obou typů zaměstnanců
V případě této problematiky nepřichází konstrukce nulové varianty v úvahu.
Varianta 1 – a) prokazovat bezúhonnost zaměstnanců prostřednictvím opisu
z evidence Rejstříku trestů
b) prokazovat spolehlivost zaměstnanců formou čestného prohlášení
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- prostřednictvím opisu z evidence Rejstříku trestů bude přehled o veškeré protiprávní činnosti uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance, které se v průběhu svého života dopustil, bez ohledu na následná zahlazení,
- provozovatel a osoba vykonávající bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu získají informaci o „správní zachovalosti“ uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance,
b) negativa
- náklady spojené s opatřením opisu z evidence Rejstříku trestů zaměstnanců ponese zaměstnavatel nebo zaměstnanec,
- přístup do evidence Rejstříku trestů bude muset být zřízen všem provozovatelům a všem osobám, které hodlají vykonávat vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu,
- vznik reálných bezpečnostních rizik v souvislosti s realizací předchozího bodu,
- provozovatelé i osoby, které vykonávají vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, budou muset proškolit odpovědné osoby, aby správně posuzovaly případy, kdy dochází k zahlazení odsouzení a situace odpovídající ukončení trestního řízení ve formě tzv. „odklonů“ podle trestního zákoníku,
- opis z evidence Rejstříku trestů lze získat pouze u osob, majících trvalý pobyt v České republice; u osob zdržujících se nebo trvale žijících v zahraničí nelze opis z evidence Rejstříku trestů nebo obdobný doklad získat vůbec nebo jen s velkými obtížemi,
- nerovný přístup k občanům České republiky a zahraničním osobám,
- dočasná neexistence centrálního registru přestupků, resp. příslušného informačního systému veřejné správy, kde by zaměstnavatel mohl ověřit pravdivost údajů, které uchazeč o zaměstnání nebo zaměstnanec provozovatele nebo zaměstnanec osoby, která vykonává vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, uvedl ve svém čestném prohlášení osvědčujícím jeho spolehlivost.
Varianta 2 – a) prokazovat bezúhonnost zaměstnanců prostřednictvím výpisu
z evidence Rejstříku trestů
b) prokazovat spolehlivost zaměstnanců formou čestného prohlášení
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 2
a) pozitiva
- prostřednictvím výpisu z evidence Rejstříku trestů nebude přehled o veškeré protiprávní činnosti uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance, které se v průběhu svého života dopustil, budou vyznačena pouze odsouzení, která nebyla zahlazena,
- bude zajištěn rovný přístup ke všem osobám (zahraničním i domácím), neboť prostřednictvím výpisu z evidence Rejstříku trestů lze výpis získat i z cizího státu,
- nebude třeba zaškolovat pracovníky, aby správně posuzovali případná zahlazení odsouzení, neboť již zahlazená odsouzení se ve výpisu neprojeví,
- úspora na straně ministerstva, neboť náklady spojené s opatřením výpisu z evidence Rejstříku trestů ponese uchazeč o zaměstnání (což je v podstatě zachování stávajícího stavu).
b) negativa
- prostřednictvím výpisu z evidence Rejstříku trestů nebude přehled o veškeré protiprávní činnosti uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance, které se v průběhu svého života dopustil, budou vyznačena pouze odsouzení, která nebyla zahlazena,
- zaměstnanec, uchazeč o zaměstnání nebo zaměstnavatel ponesou náklady na opatřování výpisu z evidence Rejstříku trestů, neboť jej nebude zajišťovat ministerstvo (100,- Kč za jeden výpis pro jednu osobu),
- dočasná neexistence centrálního registru přestupků, resp. příslušného informačního systému veřejné správy, kde by zaměstnavatel mohl ověřit pravdivost údajů, které uchazeč o zaměstnání nebo zaměstnanec provozovatele nebo zaměstnanec osoby, která vykonává bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, uvedl ve svém čestném prohlášení osvědčujícím jeho spolehlivost.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 2 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta je navíc v zásadě dostatečná pro dosažení účelu navrhované regulace.
2.4.1.4. Zdravotní způsobilost
Varianta nulová - nestanovit podmínku zdravotní způsobilosti pro oba typy zaměstnanců
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- ověření zdravotní způsobilosti ponechat v režimu zákoníku práce a pracovnělékařských předpisů, případně nepřímo, zprostředkovaně u určitého okruhu zaměstnanců prostřednictvím režimu zákona o zbraních (povinnosti držitele zbrojního průkazu skupiny „D“),
- možnost zaměstnat jakoukoliv osobu, bez ohledu na její případné fyzické nebo psychické indispozice,
- zavedená praxe,
b) negativa
- stávající systém ověřování zdravotní způsobilosti vychází z předpisů, které postihují výkon většiny povolání; přitom nejsou do značné míry (výjimku tvoří držitelé zbrojních průkazů skupiny „D“) pokryta specifika výkonu jednotlivých (soukromých) bezpečnostních činností, kdy v řadě případů musí být vyžadována nadstandardní fyzická a psychická způsobilost, aby stanovené úkoly mohly být vůbec plněny,
- reálná hrozba nezvládnutí náročných úkolů ze strany osob vykonávajících (soukromé) bezpečnostní činnosti (zaměstnanec provozovatele, zaměstnanec osoby, která vykonává vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu) nebo může dojít i k ohrožení života a zdraví osob plnících úkoly v rámci tohoto druhu činností.
Varianta 1 - stanovit podmínku zdravotní způsobilosti pro oba typy zaměstnanců, tam, kde je
to nezbytné pro výkon bezpečnostní činnosti formou prováděcí vyhlášky ministerstva zdravotnictví
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- vyloučení možných budoucích zdravotních selhání osob, které přímo vykonávají (soukromé) bezpečnostní činnosti, ochrana těchto i třetích osob,
- nastavení podmínek zdravotní způsobilosti bude zvoleno s ohledem na charakter výkonu konkrétních (soukromých) bezpečnostních činností; v žádném případě však návrh zákona nesměřuje k paušálnímu vyloučení působení osob se zdravotním postižením (např. obsluha zabezpečovacího systému, dohledového, poplachového a přijímacího centra) v oblasti komerční i nekomerční bezpečnosti,
- ekonomický stimul pro provozovatele a pro osoby vykonávající vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu zaměstnávat zdravotně postižené osoby (příspěvek státu),
b) negativa
- nárůst nákladů pro dotčené subjekty
- omezení přístupu k některým specifickým pracovním pozicím pro některé skupiny zdravotně postižených (např. osobní ochránce).
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové.
2.4.1.5. Odborná způsobilost
Varianta nulová - využít stávající právní úpravu předmětné oblasti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- stávající podmínky poskytují dostatečnou záruku v tom, že tyto specifické služby jsou poskytovány na potřebné odborné úrovni,
- zachování stávajícího právního stavu bez nutnosti dalších odborných školení a zkoušek,
- uzavření tohoto pracovního odvětví osobám bez potřebných odborných znalostí nebo zkušeností s působením v této oblasti podnikání/výkonu vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu osob,
- menší riziko možných neadekvátních zásahů, porušení zákona a ohrožení práv a právem chráněných zájmů osob, neboť (soukromé) bezpečnostní činnosti budou vykonávány osobami odborně vzdělanými,
- vyšší kvalita poskytovaných služeb,
b) negativa
- pro možnost být zaměstnán u provozovatele nebo osoby, která vykonává vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu nutnost splnit určité podmínky odborného charakteru ze strany zaměstnance a s tím související i možné vyšší náklady na jeho straně.
Varianta 1 - nestanovit podmínku odborné způsobilosti pro oba typy zaměstnanců
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- umožnění výkonu zaměstnání bez odborné způsobilosti, což by vedlo k širší zaměstnatelnosti i nekvalifikovaných pracovníků,
- snížení ceny poskytovaných služeb,
- možnost dalšího personálního rozvoje této oblasti služeb a s tím související možná vyšší míra zaměstnanosti v určitých územích,
b) negativa
- poskytování tohoto druhu služeb osobami bez potřebné odborné způsobilosti na úkor kvality poskytované služby,
- zmírnění podmínek vzniku, změny a skončení pracovního poměru oproti stávajícímu právnímu stavu,
- nebezpečí zneužívání poslání soukromé bezpečnostní služby/výkonu vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu,
- zvýšené riziko nepřiměřených zásahů a zákroků ze strany zaměstnanců provozovatele a zaměstnanců osoby, která vykonává vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu,
- poskytování tohoto druhu služeb osobami bez potřebné odborné způsobilosti by přineslo snížení kvality poskytované služby.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta nulová jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě 1.
2.4.2. Oprávnění provozovatelů a jejich zaměstnanců, resp. těmto zaměstnancům na roveň postavených osob při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti a oprávnění zaměstnanců osob, které vykonávají vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu
Varianta nulová – provozovatelům a oběma typům zaměstnanců nesvěřit žádná speciální
veřejnoprávní oprávnění nad rámec oprávnění „běžného“ občana
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- osoby přímo vykonávající (soukromou) bezpečnostní činnosti v České republice se rozsahem svých povinností a oprávnění nebudou lišit od ostatních občanů; posouzení jakéhokoliv neadekvátního zákroku soukromé bezpečnostní služby nebo osob, které vykonávají vybranou bezpečnostní činnost pro jiného, bude vždy v působnosti orgánů činných v trestním řízení, případně správních orgánů,
- v České republice bude existovat právní úprava výkonu soukromé bezpečnostní činnosti totožná s právní úpravou v zahraničí (země EU), neboť v naprosté většině evropských států lze nalézt úpravu kompetencí soukromých bezpečnostních služeb vůči třetím osobám nastavenou tak, že v podstatě žádné speciální oprávnění nemají; úprava těchto kompetencí je většinou založena na neexistenci dalších rozšiřujících oprávnění, která by umožňovala zasahovat do práv třetích osob nad rámec oprávnění, která mají ostatní občané v rámci podobných institutů jako je krajní nouze, nutná obrana a svépomoc (viz zejména Velká Británie, Dánsko, Maďarsko, Irsko, Francie, Belgie a Švédsko),
- zachování právní jistoty všech osob vykonávajících (soukromou) bezpečnostní činnost, tak i osob, které přijdou do styku se soukromou bezpečnostní službou (objednatelé výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, pachatelé protiprávního jednání a všechny ostatní dotčené osoby),
- nemožnost sdílení informací obsažených v policejních, popřípadě jiných evidencích soukromými bezpečnostními službami zcela koresponduje s právní úpravou obsaženou v evropských státech (zejména Řecko, Maďarsko, Irsko, Francie, Nizozemí, Rakousko a Belgie), čímž se sníží riziko jejich zneužití a nebude tak výrazně narušena jejich ochrana,
- zapojení soukromých bezpečnostních služeb jakožto základních složek do integrovaného záchranného systému (IZS) je zcela nemyslitelné v naprosté většině evropských států; v některých z nich dokonce ani neexistuje IZS, jak ho známe v našem právním řádu; na druhé straně nic nebrání tomu, aby se soukromé bezpečnostní služby resp. jejich zaměstnanci podíleli, v režimu platné právní úpravy, na stejných činnostech jako je tomu u „běžných“ právnických a fyzických osob poskytujících pomoc, součinnost v rámci opatření realizovaných podle tzv. krizových zákonů [zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů],
b) negativa
- nerozšíření subjektů plnících úkoly v současnosti svěřené bezpečnostním sborům České republiky a orgánům veřejné moci,
- neposílení represivních nástrojů sloužících k vymáhání práva nad stávající rámec.
Varianta 1 - provozovatelům a oběma typům zaměstnanců svěřit specifická oprávnění při
výkonu (soukromé) bezpečnostní činnosti z pohledu možnosti zasahovat do práv a svobod občanů (včetně např. práva mít přístup do neveřejných informačních systémů)
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- personální rozšíření subjektů plnících úkoly v současnosti svěřené bezpečnostním sborům České republiky a orgánům veřejné moci,
- možná vyšší úroveň vymahatelnosti práva v České republice, formou zvýšení represe,
b) negativa
- vznik nového typu „bezpečnostního sboru“, jehož povinnosti a oprávnění by zasahovaly nad rámec únosné míry do osobnostních práv a svobod,
- nutnost zásadního přehodnocení stávajícího systému vnitřní bezpečnosti (delegace státní moci - některých činností obsahově spadajících do vnitřních funkcí státu - na soukromý sektor),
- zásadní změna pojetí českého právního řádu a jeho členění na právo soukromé a veřejné,
- nutnost zásadní změny kvalifikačních předpokladů osob vykonávajících soukromé bezpečnostní činnosti, osob vykonávajících vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, včetně kvalifikačních předpokladů všech zaměstnanců působících v oblasti komerční a nekomerční soukromé bezpečnosti,
- možnost uplatnění neadekvátních požadavků dalších subjektů volajících po legalizaci vlastní dosavadní pochybné činnosti (domobrany, neziskové nestátní organizace - občanská sdružení, spolky, působící v oblasti „ochrany veřejného pořádku“), jejichž zamítnutí by bylo právně problematické,
- privatizace výkonu veřejné moci, zakládající mimo jiné na ekonomické úrovni nerovné postavení osob v České republice z hlediska přístupu k ochraně bezpečnosti osob a majetku původně garantovaných státem,
- vytvoření právního prostředí pro skrytou možnost osob vykonávajících (nejenom) detektivní službu formou pátrání pořizovat bez omezení zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, a tak prolomit zákonný limit stanovený trestním řádem,
- reálné ohrožení osobních a dalších údajů obsažených v neveřejných informačních systémech veřejné správy v případě, že by soukromé bezpečnostní služby měly přístup k informacím obsaženým v těchto informačních systémech,
- porušení dosavadní zásady, že „nadstandardní oprávnění jsou zásadně výsadou státní moci“ (jedinou výjimku, odůvodněnou povahou územní samosprávy, představují povinnosti a některá oprávnění strážníků obecní policie),
- porušení zásady „nikdo nemůže na nikoho převést více práv než má sám“; vzhledem k tomu, že výkon soukromé bezpečnostní činnosti se děje na smluvním základě, nemůže nikdo v rámci soukromoprávního vztahu požadovat po druhé straně výkon veřejné moci a tato jej nemůže realizovat.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta nulová jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy, tato varianta odpovídá ústavnímu pořádku České republiky a tedy z právního i faktického hlediska překonává případný návrh obsažený ve variantě 1.
2.4.3. Další regulace činnosti soukromých bezpečnostních služeb
2.4.3.1. Regulace dočasného, příležitostného nebo ojedinělého (dále jen „dočasný“)
výkonu soukromé bezpečnostní činnosti zahraničním podnikatelským subjektem na území České republiky
Varianta nulová – neupravovat v návrhu zákona podmínky pro dočasné působení
zahraničního podnikatele na území České republiky v oblasti komerční bezpečnosti
a) pozitiva
- jednodušší právní úprava,
- nižší administrativní zátěž ministerstva,
b) negativa
- absence přehledu státu o tom, že na jeho území působí „cizí“ soukromá bezpečnostní služba,
- možná bezpečnostní rizika,
- možný střet zájmů s provozovateli.
Varianta 1 – dočasný výkon soukromé bezpečnostní činnosti podřídit licenčnímu řízení,
stejně, jako je tomu u těch provozovatelů, kteří vykonávají soukromou bezpečnostní činnost soustavně a nepřetržitě
a) pozitiva
- přehled ministerstva a dotčených subjektů (např. Policie České republiky, zpravodajských služeb) o zahraničních subjektech, které na území České republiky dočasně vykonávají soukromou bezpečnostní činnost,
b) negativa
- podřazení dočasného výkonu soukromé bezpečnostní činnosti licenci neodpovídá čl. 56 a násl. Smlouvy o fungování EU a je v rozporu i s požadavky zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, ve znění pozdějších předpisů.
Varianta 2 – dočasný výkon soukromé bezpečnostní činnosti podřídit oznamovací povinnosti
ve prospěch ministerstva
a) pozitiva
- přehled ministerstva a dotčených subjektů (např. Policie České republiky, zpravodajských služeb) o zahraničních subjektech, které na území České republiky dočasně vykonávají soukromou bezpečnostní činnost,
b) negativa
- vyšší administrativní zátěž na straně ministerstva a povinných subjektů.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 2 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc po stránce právní i faktické překonává návrhy obsažené ve variantě nulové a variantě 1.
2.4.3.2. Vyloučení možného konfliktu zájmů při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti
Varianta nulová - nevyloučit možnost konfliktu zájmů při výkonu soukromé bezpečnostní
činnosti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- provozovatel by mohl uzavírat s kýmkoliv jakékoli smlouvy o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, bez ohledu na to, zda v některých případech může poškodit svého klienta (objednatele) či nikoliv,
- prosazení zásady absolutní smluvní volnosti v oblasti výkonu soukromé bezpečnostní činnosti,
- vyšší finanční nebo jiné ohodnocení provozovatele za poskytované služby,
b) negativa
- možnost vzniku chaotického systému, který by nikdo, tedy ani dozorový orgán nad činností soukromých bezpečnostních služeb, nebyl schopen posoudit a vyhodnotit,
- vyloučení možnosti poškozené osoby domáhat se nápravy vzniklého stavu formou podání k soudu v důsledku uplatněné zásady absolutní smluvní volnosti,
- nikdo by si nemohl být jistý tím, že provozovatel, který pracuje ve prospěch objednatele, zároveň nepracuje proti zájmům tohoto subjektu (nejistota objednatele, že provozovatel, se kterým byla uzavřena např. smlouva o ochraně nemovitého majetku, nebyl najat jiným subjektem, např. za účelem zjišťování majetkových nebo osobních poměrů objednatele),
- absolutní nedůvěra klientů ve vztahu k soukromým bezpečnostním službám,
- minimalizace zakázek pro předmětnou oblast a z toho plynoucí negativní ekonomické a sociální dopady.
Varianta 1 - vyloučit možnost konfliktu zájmů při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- splnění základního požadavku na adekvátní fungování trhu soukromé bezpečnosti v demokratické společnosti,
- právní jistota objednatelů výkonu soukromé bezpečnostní činnosti v tom, že provozovatel pracuje výhradně ve prospěch smluvní strany,
- vyloučení negativních situací a stavů popsaných ve variantě nulové,
- „vyčistění“ trhu soukromých bezpečnostních služeb od neseriózních podnikatelů,
b) negativa
- nutnost provozovatele věnovat zvýšenou pozornost tomu, s kým a za jakých podmínek uzavře konkrétní smlouvu o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti,
- nutnost fyzického uchování a uložení smluv o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti u provozovatele po dobu stanovenou zákonem,
- vyšší administrativní zátěž a personální nároky na činnost dozorového orgánu.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové.
2.4.3.3. Zpracování osobních údajů
Varianta nulová - novým zákonem neřešit tuto oblast a odkázat na stávající právní úpravu na
daném úseku
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- převzetí dosavadní, v praxi osvědčené právní úpravy v oblasti ochrany osobních údajů do činnosti soukromých bezpečnostních služeb,
- využití potenciálu Úřadu pro ochranu osobních údajů při koncipování pravidel v předmětné oblasti, jakož i kontrolních mechanismů jejich dodržování,
- dozorový orgán (ministerstvo) nad činností soukromých bezpečnostních služeb nebude muset vykonávat specializovanou, časově, materiálně a personálně náročnou kontrolní agendu v předmětné oblasti, která navíc do jeho věcné gesce nespadá,
b) negativa
- ochrana osobních údajů zpracovávaných soukromými bezpečnostními službami bude na stejné úrovni, jako je tomu u jiných subjektů, nebude potenciálně reflektovat specifika dané oblasti.
Varianta 1 - zavést speciální právní úpravu ochrany osobních údajů
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- zavedení přísnějšího režimu ochrany osobních údajů v oblasti soukromých bezpečnostních služeb, než je tomu v jiných oborech, která by reflektovala specifika dané oblasti,
- navýšení právní jistoty osob dotčených činností soukromých bezpečnostních služeb na historické maximum.
b) negativa
- nutnost promítnutí navrhovaných změn do zákona o ochraně osobních údajů a předpisů souvisejících,
- nezbytnost souvisejícího zásadního přehodnocení stávajícího systému ochrany osobních údajů i v jiných oblastech, kde dochází k jejich specifickému zpracovávání (s následným promítnutím přísnějších pravidel i do jiných sfér života společnosti),
- možné ohrožení demokratických principů státu (např. absolutní zákaz pro všechny zpracovávat určité osobní údaje),
- nutnost zásadního materiálního a personálního posílení dozorového pracoviště (Úřadu pro ochranu osobních údajů).
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta nulová jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc z právního i faktického hlediska překonává případný návrh obsažený ve variantě 1.
2.4.3.4. Náhrada škody a nemajetkové újmy
Varianta nulová - v novém zákoně neupravovat náhradu škody a nemajetkové újmy a odkázat
na občanský zákoník
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- sjednocení předmětné právní úpravy pro všechny oblasti života společnosti včetně oblasti soukromých bezpečnostních služeb,
- využití mechanismů, které budou společně aplikovatelné v soudní praxi i na oblast soukromých bezpečnostních služeb,
b) negativa
- žádná negativa nebyla identifikována.
Varianta 1 – zavést speciální úpravu náhrady škody a nemajetkové újmy odchylnou od
obecných norem
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- zdánlivé posílení právní jistoty osob využívajících služby soukromoprávních subjektů v oblasti komerční bezpečnosti,
- možnost domáhat se náhrady škody a nemajetkové újmy ze strany objednatele výkonu soukromé bezpečnostní činnosti odděleně od případů, které spadají do režimu platné právní úpravy,
b) negativa
- vytvoření koncepčně zcela nové právní úpravy v oblasti náhrady škody pro úzký okruh osob,
- tříštění jednotné koncepce náhrady škody podle právního řádu České republiky,
- nesystémové opatření z hlediska přiblížení právního řádu občanům,
- nezbytnost vytvoření soustavy příslušných orgánů rozhodujících v různých stupních o náhradě škody a nemajetkové újmy (speciální senáty obecných soudů, rozhodci apod.),
- nutnost personálního a materiálního posílení dotčených rozhodovacích orgánů.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta nulová jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc z právního i faktického hlediska překonává případný návrh obsažený ve variantě 1.
2.4.3.5. Výroční zprávy
Varianta nulová - nestanovovat povinnost provozovatelů předkládat ministerstvu zprávy
o činnosti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- snížení administrativní zátěže provozovatelů,
- odstranění byrokratických nástrojů státu (pokud dozorový orgán bude chtít získat potřebné údaje, může se obrátit na profesní sdružení se žádostí o jejich poskytnutí v rámci institutu spolupráce založeného návrhem zákona) ve vztahu k subjektům působícím v oblasti soukromých bezpečnostních služeb,
- řadu údajů bude mít ministerstvo k dispozici při podání žádosti osoby o vydání licence, žádosti o registraci, případně v procesu jejich změn, pozastavení platnosti, odnětí či vydání nové licence či nové registrace,
b) negativa
- možný komplikovanější přístup ministerstva k údajům statistického charakteru.
Varianta 1 - stanovit povinnost provozovatelům pravidelně předkládat ministerstvu zprávy o
činnosti (výroční zprávy)
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- snadný přístup ministerstva k údajům potřebným např. pro zpracování zpráv o stavu vnitřní bezpečnosti pro potřebu vlády či jiných orgánů,
- možnost stanovit provozovatelům povinnost předkládat požadované údaje ministerstvu zákonem,
b) negativa
- byrokratická a administrativní zátěž provozovatelů,
- problematičnost stanovení adekvátních kategorií údajů pro potřebu vyhodnocení stavu v resortu soukromých bezpečnostních služeb,
- nepřiměřená ingerence státu do podnikatelské sféry,
- problematická otázka zpracování účelného využití dostupných údajů.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta nulová jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc z právního i faktického hlediska překonává případný návrh obsažený ve variantě 1. Varianta 1 by vedla vzhledem k problematickým očekávatelným přínosům k zásadnímu neproporcionálnímu nárůstu nákladů jak na straně státu, tak i na straně provozovatelů.
2.4.3.6. Vedení evidencí ministerstvem
Varianta nulová - ministerstvo nepovede žádné evidence v předmětné oblasti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- menší administrativní zátěž ministerstva,
- snížení (v řádu jednotek) počtu administrativních míst na ministerstvu,
b) negativa
- neexistence alespoň rámcového přehledu o subjektech vykonávajících (soukromou) bezpečnostní činnost na komerčním i nekomerčním základě,
- nemožnost efektivně vést správní řízení v předmětné oblasti,
- ohrožení efektivního plnění úkolů státu při výjimečných situacích,
- nemožnost budoucího rozvoje spolupráce státu a soukromého sektoru v oblasti vnitřní bezpečnosti (neznalost partnerů, se kterými lze spolupracovat),
- neexistence veřejně přístupných informačních systémů pro potřebu zákazníků, provozovatelů a orgánů veřejné moci.
Varianta 1 - uložit ministerstvu povinnost vést příslušné evidence
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- získání vstupních informací o oblasti soukromých bezpečnostních služeb použitelných pro tvorbu státní politiky v předmětné oblasti a pro prezentaci uvedeného sektoru v oficiálních materiálech,
- možnost získání potřebných dat z vlastní činnosti ministerstva (řízení o vydání licence, registrace osoby vykonávající vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu),
- nulová zátěž podnikatelského sektoru i osob, které budou vykonávat vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, ze strany ministerstva,
- zdroj informací pro veřejnost, provozovatele, orgány veřejné moci ad.,
b) negativa
- nutnost vytvoření příslušného informačního systému a zajištění jeho bezproblémového fungování ministerstvem.
Výběr navrhovaného řešení
Z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 1 jeví jako vhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrh obsažený ve variantě nulové.
3. Řešení výkonu (soukromé) bezpečnostní činnosti z hlediska nové anebo stávající právní úpravy
Varianta nulová - zachování stávajícího stavu a ponechání současné právní úpravy výkonu
soukromé bezpečnostní činnosti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty nulové
a) pozitiva
- žádné nové náklady (oproti současnému stavu) na straně státu a podnikatelské komunity,
- dlouhodobé využití léta zavedeného (nikoliv však zcela optimálního) systému živnostenského podnikání v oblasti výkonu soukromých bezpečnostních činností,
b) negativa
- nedostatečná regulace oblasti soukromých bezpečnostních služeb (živnostenský úřad není vždy tím nejvhodnějším regulátorem, režim živnostenského zákona neumožňuje nevydat živnostenský list z důvodu „ohrožení bezpečnosti státu“, atd.),
- rezignace státu na řešení aktuálních problémů spojených s předmětnou oblastí podnikání (viz bod 1.2),
- nemožnost systémového zapojení soukromých bezpečnostních služeb do problematiky ochrany veřejného pořádku (v mezích nekolidujících s pojetím role státu a územní samosprávy při zabezpečování veřejného pořádku, resp. místních záležitostí veřejného pořádku) např. při ochraně důležitých objektů, včetně systémů a prvků kritické infrastruktury,
- nemožnost vymezení výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu (nejedná se o podnikání),
- nesplnění úkolů vyplývajících z Programového prohlášení vlády a z Plánu legislativních prací vlády na rok 2014,
- v oblasti soukromých bezpečnostních služeb zůstane Česká republika zemí s absentující právní úpravou předmětné oblasti.
Varianta 1 - novelizace živnostenského zákona a předpisů souvisejících s cílem
vyřešit problematické oblasti výkonu soukromé bezpečnostní činnosti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 1
a) pozitiva
- „pouhá“ novelizace živnostenského zákona a předpisů souvisejících by mohla být, na první pohled, poněkud jednodušší na rozdíl od zpracování zcela nové právní úpravy oblasti soukromých bezpečnostních služeb,
- náklady na zavedení nové právní úpravy (na straně státu i podnikatelské komunity) by byly cca poloviční, ve srovnání s variantou 2 (živnostenské úřady by musely být personálně posíleny – zpřísněný a složitější režim vydávání/odnímání koncese, dozorová činnost, podnikatelé by platili vyšší správní poplatek za vydání koncese),
b) negativa
- novelizace stávajícího živnostenského zákona vzniklého za podmínek rodícího se demokratického systému v 90. letech minulého století (i přes jeho četné novelizace) nemůže pokrýt aktuální stav a předpokládaný vývoj specifik v oblasti komerční bezpečnosti,
- vložení speciálních ustanovení týkajících se soukromé bezpečnostní služby do živnostenského zákona by způsobilo značnou nepřehlednost a komplikovanost tohoto právního předpisu,
- vložení speciálních ustanovení týkajících se soukromé bezpečnostní služby by způsobilo nutnost zavedení dvou zcela odlišných systémů úpravy živnostenského podnikání minimálně v částech týkajících se kvalifikačních předpokladů pro vstup do podnikání, stanovení dalších povinností podnikatelů, kontrolních mechanismů atd.,
- nemožnost vymezení bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu (nejedná se o podnikání).
Varianta 2 - zpracování nového zákona o bezpečnostní činnosti
Vyhodnocení přínosů, nákladů a negativ varianty 2
a) pozitiva
- stanovení pěti soukromých bezpečnostních činností, které odpovídají potřebám objednatelů a společnosti v této soukromoprávní oblasti,
- možnost vymezení výkonu vybraných bezpečnostních činností pro vlastní potřebu, což není podnikatelská činnost ve smyslu živnostenského zákona,
- možnost stanovení kvalifikačních předpokladů pro výkon (soukromé) bezpečnostní činnosti odlišně od obecně upravených kvalifikačních předpokladů společných pro všechny živnosti podle živnostenského zákona (samozřejmě tam, kde jsou vyžadovány),
- nastavení odpovídajících kritérií pro vstup a působení v oboru jak na straně podnikatele (provozovatele), osoby, která hodlá vykonávat bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu, tak i všech zaměstnanců (zejména bezúhonnost, spolehlivost, zdravotní a odborná způsobilost),
- zcela nové vymezení působnosti a pravomoci státu (výkon státní správy) v oblasti komerční bezpečnosti, včetně zlepšení kontrolní činnosti na daném úseku,
- ve srovnání se živnostenským zákonem možnost prověření podnikatelských subjektů v oblasti soukromé bezpečnosti před vstupem do podnikání (licenční řízení a předchozí náležité prověření subjektu a personálního substrátu subjektu); jedná se o příspěvek k „očistě“ trhu soukromých bezpečnostních služeb od nedůvěryhodných subjektů, zvýšení ochrany zákazníka (stát, fyzické a právnické osoby) před neoprávněnými (úmyslnými i neúmyslnými) zásahy do citlivých oblastí,
- opakované a pravidelné prověřování způsobilosti držitele licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti (licence na dobu určitou) – záruka kvality provozovatele,
- zásadní zvýšení právní jistoty provozovatelů (podnikatelů v oblasti soukromé bezpečnostní služby) a adresátů jejich činnosti včetně široké veřejnosti,
- splnění úkolů vyplývajících z Programového prohlášení vlády a Plánu legislativních prací vlády na rok 2014,
- zařazení České republiky mezi vyspělé evropské demokracie i v oblasti komerční bezpečnosti,
b) negativa
- vyšší náklady na straně státu (ministerstva) a podnikatelů (viz bod 7. Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace).
Výběr navrhovaného řešení
I přes nejvyšší celkové náklady, z hlediska dosažení cíle nové právní úpravy se varianta 2 jeví jako nejvhodnější, neboť pozitiva této varianty převažují nad jejími negativy a tato varianta navíc celkově překonává návrhy obsažené ve variantě nulové a variantě 1.
K počtu posuzovaných variant řešení v částech 2. a 3. Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace předkladatel uvádí, že tento vychází z konzultací provedených ministerstvem před přípravou návrhu zákona s profesními sdruženími působícími v oblasti soukromé bezpečnosti vedených za účelem seznámení se s problematikou soukromých bezpečnostních služeb po věcné stránce. Z vlastních poznatků ministerstva a ze závěrů konzultací se zmíněnými partnery vyplývá, že efektivní regulaci odvětví soukromé bezpečnosti nelze provést důslednějším vynucováním stávající právní úpravy nebo její pouhou novelizací.
K administrativní zátěži provozovatelů dojde ve spojitosti se zavedením nové právní úpravy zejména při přechodu na nový systém regulace právních vztahů. Administrativní zátěž bude spočívat v nutnosti doložit doklady stanovené navrhovanou novou právní úpravou k řízení o vydání licence, a to opakovaně každých 10 let. Nicméně se jedná o doklady, které podnikatel stejně musí mít k dispozici již dnes, aby vůbec mohl podnikat. Nejedná se tedy o znovu obstarávání listinných materiálů a po konzultacích lze odhadovat, že tato činnost nezabere podnikateli více než 2 hodiny v souvislosti s podáním žádosti ministerstvu o vydání licence. Veškeré další současné povinnosti provozovatele v souvislosti s jeho podnikáním (např. daňová přiznání, poskytování údajů pracovněprávního charakteru apod.) zůstanou zachovány ve stávající podobě, nebudou tedy návrhem zákona rozšiřovány a při výpočtu administrativní zátěže se s nimi nepočítá. Výpočet administrativní zátěže provozovatelů je uveden v příloze č. 1 důvodové zprávy, přičemž byla zjištěna administrativní zátěž ve výši 65 000 Kč.
Jak již bylo konstatováno v úvodu důvodové zprávy, obdobná situace v oblasti administrativní zátěže osob nastane jednorázově u nově zaváděného institutu výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu. Ani zde nedojde k masivnímu zvýšení administrativní zátěže osob, ač je nutno připustit, že bude vyžadována kvalifikovanější personální práce, neboť podmínky kladené na zaměstnance působící v této oblasti budou stejné, jako je tomu u zaměstnanců provozovatelů (soukromých bezpečnostních činností). Na základě konzultací s profesními sdruženími působícími v oblasti komerční bezpečnosti je i zde odhadovaný předpoklad doby vyplňování příslušných podkladů nutných k registraci nejvýše 2 hodiny. Jak již bylo dříve několikrát uvedeno, nelze v současné době předjímat, kolik osob využije institut výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu. Proto údaje pro výpočet administrativní zátěže byly kvalifikovaně odhadnuty s tím závěrem, že by se mohlo jednat i o tisíc subjektů. Výpočet administrativní zátěže osob vykonávajících bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu je uveden v příloze č. 2 důvodové zprávy, přičemž byla zjištěna administrativní zátěž ve výši 145 000 Kč, avšak zde je nutno připomenout, že se jedná o jednorázové náklady spojené s registrací.
4. Implementace a vynucování navržených řešení
4.1. Způsob promítnutí navrhované nové právní úpravy do právního řádu ČR a institucionální změny
Vzhledem k tomu, že navrhovaná nová právní úprava byla připravována jak na základě vládního programového prohlášení, iniciativy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v rámci minulého volebního období, tak i z podnětu podnikatelských subjektů působících v oblasti komerční bezpečnosti, které se na její výsledné podobě podílely významnou měrou, lze předpokládat, že s implementací do praxe nebudou spojeny větší potíže.
V rámci tohoto procesu bude bezprostředně třeba implementovat navržená ustanovení týkající se přechodu výkonu soukromé bezpečnostní činnosti z režimu koncesované živnosti upravované živnostenským zákonem do režimu licenčního upraveného navrhovanou novou právní úpravou, která bude v působnosti ministerstva.
V praxi to bude znamenat, že primárně bude muset být zajištěno zřízení pracoviště čítajícího cca 40 zaměstnanců zařazených k výkonu práce na ministerstvu, kteří budou vykonávat správní a další činnosti vyplývající z tohoto zákona (tzn. vedení správního řízení při vydávání licencí, pozastavení a odnímání licence, ukládání sankcí podle návrhu zákona, jakož i při odvolání proti uložení sankcí, registrace žadatelů o výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, vedení evidencí, řešení stížností a výkon dozoru). Organizační strukturu tohoto pracoviště by mělo tvořit vedení, oddělení licencí a registrací a oddělení dozoru.
Pro zajištění efektivního chodu tohoto pracoviště bude klíčovým zajištění kvalifikovaných pracovníků, vhodných prostor, materiálně technického vybavení (včetně výpočetní techniky a softwarových produktů), jakož i vytvoření, provoz, údržba a aktualizace příslušných informačních systémů vedených ministerstvem (například jednotlivé evidence).
Dalším bodem implementačního procesu je vydání těchto prováděcích vyhlášek:
a) Vyhláška ministerstva, kterou se stanoví bezpečnostní odolnost nebo klasifikace a druhy jednotlivých bezpečnostních zařízení, jejichž projektování, montáž, kontrola, údržba, revize nebo oprava je technickou službou podle návrhu zákona a které je možno provádět pouze na základě licence udělené ministerstvem; vyhláška bude obsahovat:
- popis a vlastnosti jednotlivých bezpečnostní zařízení, prvků a systémů spadajících do bezpečnostní činnosti technická služba, včetně jejich bezpečnostní odolnosti nebo klasifikace, jejichž projektování, montáž, kontrola, údržba, revize nebo oprava je technickou službou podle tohoto zákona.
b) Vyhláška ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví seznam nemocí, vad nebo stavů, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost osoby k vydání licence nebo výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, jakož i druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek, včetně rozsahu odborných vyšetření, postupy při jejich zajišťování a provádění, případy, kdy se nevyžaduje výpis ze zdravotnické dokumentace registrujícího poskytovatele pro potřeby posouzení zdravotní způsobilosti, náležitosti žádosti o provedení lékařské prohlídky a náležitosti lékařského posudku.
c) Vyhláška ministerstva, kterou se stanoví
- způsob ověřování způsobilosti psa používaného při výkonu (soukromé) bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku, služba soukromého detektiva a převoz věcí nadměrné hodnoty,
- náležitosti seznamu zaměstnanců, náležitosti seznamu událostí, náležitosti seznamu střežených míst a náležitosti seznamu smluv.
4.2. Vynucování navržené právní úpravy
Lze důvodně předpokládat, že s vynucováním dodržování zákona v praxi nebudou komplikace, neboť speciální zákon - zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) a navrhovaná nová právní úprava stanovují dostatečným způsobem kontrolní mechanismy prováděné ministerstvem, tedy jedním centrálním pracovištěm (oproti dosavadní kontrole živnostenskými úřady). K efektivnímu provádění dozorové (kontrolní) činnosti bude zřízeno samostatné oddělení dozoru (viz výše). V případě potřeby se do dozorové činnosti mohou zapojit i další pracovníci příslušného útvaru/odboru ministerstva.
Povinnosti stanovené navrhovanou novou právní úpravou budou v případě jejich nerespektování vynucovány projednáváním správních deliktů definovaných návrhem zákona (přestupky fyzických osob, osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost, odpovědných zástupců, zaměstnanců provozovatele, zaměstnanců osob vykonávajících bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu, posuzujících lékařů a správní delikty podnikajících fyzických osob, obchodních korporací nebo jiných právnických osob a provozovatelů a správní delikty zahraničních subjektů, které nesplnily oznamovací povinnost o tom, že dočasně hodlají vykonávat soukromou bezpečnostní činnost na území České republiky vůči ministerstvu).
K tomuto projednávání bude v prvním stupni příslušné ministerstvo. V návrhu zákona uvedené správní delikty postihují na jedné straně pouze porušení zásadních povinností v něm stanovených, tedy takových, které by mohly mít zásadní negativní dopad na předmětnou oblast společenských vztahů (např. výkon soukromé bezpečnostní činnosti bez licence nebo bez splnění oznamovací povinnosti v případě dočasného výkonu soukromé bezpečnostní činnosti zahraničním subjektem, výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu bez registrace, ztížení vyšetřování v souvislosti s výkonem soukromé bezpečnostní činnosti na místě, kde byl spáchán trestný čin apod.), na druhé straně pak návrh zákona zohledňuje, že skutkové podstaty dalších protiprávních jednání a jim odpovídající systém sankcí jsou již upraveny jiným zákonem (např. zákon o ochraně osobních údajů), a v souladu s imanentní zásadou právního státu „ne bis in idem“ takováto protiprávní jednání nepostihuje.
Na vynucování se budou rovněž podílet inspektoráty bezpečnosti práce v rozsahu své působnosti.
Otázka vynucování navrhované právní úpravy je v neposlední řadě také řešena podřízením všech institutů ochrany a zpracování osobních údajů přímo zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že veškerou kontrolu nad dodržováním tohoto režimu bude mít Úřad pro ochranu osobních údajů. Nezaváděním odchylek od tohoto zákona a standardní působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů budou dostatečným mechanismem (ve spojení s dalšími výše uvedenými) jimiž bude vynucování právní úpravy dostatečně zajištěno.
4.3. Předpokládaný dopad nové úpravy na míru kriminality páchané zaměstnanci SBS
Jak vyplývá z dostupných statistických údajů pro roky 2010 – 2012 (viz tabulka níže), resp. 2013 je míra trestných činů, pro které byli stíháni a vyšetřováni zaměstnanci bezpečnostních a detektivních agentur v poměru k celkovému počtu trestných činů, respektive počtu všech stíhaných a vyšetřovaných osob v České republice, v posledních třech letech víceméně konstantní, bez evidentních vzestupných či sestupných tendencí.
Celkový počet Počet stíhaných a vyšetřovaných stíhanýchProcentuální zaměstnanců bezpečnostních a a vyšetřovaných osob vvyjádření detektivních agentur ČR
2010 112 477 250 0,22 %
2011 114 975 199 0,17 % 2012 113 026 225 0,19 % Celkem 340 478 674 ø 0,19 %
Tabulka 9. Statistické údaje týkající se stíhaných a vyšetřovaných osob
| Stav | Počet osob |
|---|---|
| Stíháno a vyšetřováno v roce 2013 | 179 zaměstnanců bezpečnostních a detektivních agentur |
V roce 2013 bylo stíháno a vyšetřováno 179 zaměstnanců bezpečnostních a detektivních agentur.
Podle stávající úpravy Podle navrhované úpravy v živnostenském zákoně
| Podmínka | Popis |
|---|---|
| Za bezúhonného se nepovažuje ten, | |
| a) kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen, | pravomocné odsouzení prob |
| b) komu soud nebo správní orgán uložil zákaz činnosti, trestný čin spáchaný úmyslně, která souvisí s výkonem soukromé bezpečnostní činnosti, a to do doby skončení zákazu činnosti, nebo spáchán v souvislosti s podnikáním, | |
| c) jehož trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo |
BEZÚHONNOST
| Podmínka | Popis |
|---|---|
| • Za spolehlivého se nepovažuje ten, kdo byl v posledních třech letech pravomocně uznán vinným ze spáchání více než jednoho přestupku nebo správního deliktu nebo obdobného přestupku nebo správního deliktu spáchaného v zahraničí | |
| 1. na úseku zbraní a střeliva, | |
| 2. na úseku používání výbušnin, zákona č. 451/1991 Sb., | |
| 3. na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi nebo obdobného přestupku | |
| 4. na úseku obrany České republiky, | |
| 5. proti veřejnému pořádku, | |
| 6. proti občanskému soužití, | |
| 7. proti majetku, | |
| 8. proti pořádku ve státní správě | vyskytujícímu se na pozdějších předpisech (tzv. více úsecích státní správy, |
| 9. na úseku podnikání, | |
| 10. na úseku porušování průmyslových práv a porušování statutární orgán nebo členy práv k obchodní firmě, nebo statutárního orgánu u předmětu | |
| 11. podle návrhu zákona. |
SPOLEHLIVOST
| Podmínka | Popis |
|---|---|
| • Za spolehlivého se dále nepovažuje fyzická osoba, která je žadatelem o vydání licence nebo provozovatelem, nebo odpovědný zástupce, o zachovalost těchto osob. jejichž úpadku bylo v uplynulých 5 letech pravomocně rozhodnuto; je-li žadatelem o vydání licence nebo provozovatelem obchodní korporace, vztahuje se podmínka spolehlivosti na fyzickou osobu, která je členem statutárního orgánu, vedoucím odštěpného závodu nebo odpovědným zástupcem. |
Tabulka 10. Porovnání podmínek bezúhonnosti a spolehlivosti
| Podmínky | Stávající stav | Návrh zákona |
|---|---|---|
| Podmínky bezúhonnosti | Nezpřísněné, bez zvláštních požadavků | Zpřísnění podmínek, zavedení nové podmínky spolehlivosti |
| Okruh osob oprávněných vykonávat činnosti | Širší, méně regulovaný | Zúžený, s přísnějšími podmínkami |
| Kriminalita | Možný nárůst | Očekávaný pokles |
Vzhledem k výše uvedenému, tedy především ke zpřísnění podmínek bezúhonnosti a zavedení nové podmínky spolehlivosti, dojde k zúžení okruhu osob, které mohou soukromé bezpečnostní činnosti upravené v návrhu zákona vykonávat a tím pádem ke zvýšení „profesní kvality“ těchto osob. Nelze proto předpokládat, že by došlo k navýšení kriminality páchané osobami vykonávajícími soukromé bezpečnostní činnosti včetně zaměstnanců provozovatelů a osob, vykonávajících bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, naopak lze očekávat její klesající trend.
5. Přezkum účinnosti regulace
Přezkum účinnosti navrhované nové právní úpravy a její realizace v praxi bude prováděn průběžně v rámci vlastní činnosti ministerstva (zejména provádění správního řízení při vydávání licencí, jejich pozastavování a odnímání, při registraci žadatelů o výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, vyřizování stížností, ukládání sankcí podle tohoto zákona a při odvolání proti nim, při vedení evidencí a při výkonu dozoru). Právě institut vedení evidencí (v zákoně taxativně uvedených) se stane důležitým nástrojem přezkumu účinnosti navrhované nové právní úpravy, neboť se statistickými údaji, které budou tyto evidence poskytovat, budou zaměstnanci zařazení na příslušné pracoviště ministerstva neustále v kontaktu a budou moci provádět jejich průběžné vyhodnocování v rámci své každodenní činnosti. Jako velmi pozitivní se z pohledu přezkumu účinnosti opět ukazuje centralizace této působnosti do rukou jednoho subjektu – ministerstva.
Z časového hlediska jsou pro přezkum a vyhodnocení účinnosti navrhované nové právní úpravy důležité dva milníky:
• návrh usnesení vlády k předkládanému návrhu zákona, které ukládá ministrovi vnitra zpracovat ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem obrany do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti vládního návrhu tohoto zákona „Kodex chování provozovatele soukromé bezpečnostní činnosti a jeho zaměstnanců ve třetích zemích při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti“,
• přechodná ustanovení navrhované právní úpravy stanovují lhůtu dvou let (ode dne nabytí účinnosti zákona), po kterou budou dosavadní dotčená živnostenská oprávnění považována za oprávnění provozovatele na základě vydané licence; stejná lhůta je stanovena pro nutnost splnění podmínek bezúhonnosti, spolehlivosti, odborné a zdravotní způsobilosti pro zaměstnance provozovatele a zaměstnance osob vykonávající bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu fyzické nebo právnické osoby.
Jak vyplývá z výše uvedeného, kritické vyhodnocení proběhne především v návaznosti na tyto dva časové milníky. Další zhodnocení, tzn. zhodnocení účinnosti návrhu zákona v jeho „standardní“ podobě (nikoli již v režimu přechodných ustanovení) proběhne až po uplynutí lhůt daných přechodnými ustanoveními.
6. Výsledné shrnutí zhodnocení přínosů, nákladů a dopadů navrhovaných změn na veřejný i soukromý sektor
6.1. Identifikace finančních nákladů všech variant uvedených v bodu 3. (varianty možné budoucí právní úpravy)
Varianta nulová (ponechání stávající právní úpravy)
Dodatečné finanční náklady této varianty jsou nulové, neboť se vychází ze stávající konstrukce živnostenského zákona, tedy se i nadále počítá s udělením koncese pro stávající tři kategorie soukromých bezpečnostních činností (včetně zachování stávajících správních poplatků za udělení koncese, případně její změnu, ponechání stávajícího počtu pracovníků živnostenských úřadů atd.).
Varianta 1 – dílčí novelizace živnostenského zákona a předpisů souvisejících s cílem vyřešit
problematické oblasti výkonu soukromé bezpečnostní činnosti
Na straně živnostenských úřadů by muselo dojít k personálnímu posílení agendy soukromých bezpečnostních služeb z titulu nově zavedených kontrolních pravomocí živnostenského úřadu ve vztahu k tomuto druhu podnikání (nejednalo by se o klasickou živnostenskou kontrolu, ale o dozor nad výkonem jednotlivých soukromých bezpečnostních činností nově definovaných v živnostenském zákoně).
Další personální nárůst by byl spojen s udělováním nových koncesí pro výkon nových soukromých bezpečnostních činností (převoz věcí nadměrné hodnoty, bezpečnostní poradenství), případně s odnímáním těchto dokladů.
Při celkovém počtu 236 živnostenských úřadů (včetně příslušných odborů příslušných obecních nebo městských úřadů) by muselo dojít k minimálnímu posílení těchto pracovišť o jedno pracovní místo v průměrné platové třídě 8. až 9. (13 – 14 000 Kč), což představuje, s ohledem na základní tarifní plat (bez jakékoliv započitatelné praxe), minimální roční zátěž státního rozpočtu v rozpětí 3 068 000 až 3 304 000 Kč (navýšení počtu pracovních míst o pouze jedno pracovní místo u každého živnostenského úřadu by neskýtalo záruku patřičné zastupitelnosti zaměstnanců).
Na straně podnikatelů v oblasti komerční bezpečnosti by došlo k navýšení nákladů spojených s vydáním nových koncesí pro výkon soukromých bezpečnostních činností přeprava věcí nadměrné hodnoty a bezpečnostní poradenství v současné výši 1000 Kč na jednu koncesi.
Na straně osob, které budou přímo vykonávat soukromé bezpečnostní činnosti, pak dojde k navýšení nákladů spojených se získáním/prokazováním kvalifikačních předpokladů nezbytných pro možnost působení v předmětném oboru.
Varianta 2 - zpracování nového zákona o bezpečnostní činnosti
Varianta vydání nové právní úpravy, která naplní cíle uvedené v bodě 1.5. předpokládá výrazné navýšení nákladů u podnikatelských subjektů v oblasti komerční/soukromé bezpečnosti. Na druhé straně jsou však již v současné době z jejich strany vynakládány prostředky například na poplatky za udělení koncese podle živnostenského zákona, náklady na zvyšování odborné způsobilosti zaměstnanců, materiálně technické zabezpečení apod. Navrhovaná nová právní úprava přináší zakotvení a potvrzení (licence) odborné způsobilosti dotčených fyzických osob, které se přímo podílejí na výkonu soukromé bezpečnostní činnosti. V případě těchto osob lze v případě nutnosti vykonat zkoušku k získání profesní kvalifikace (získání osvědčení o odborné způsobilosti) očekávat jistý nárůst nákladů, zejména v důsledku zpoplatnění zkoušky.
Ekonomický dopad navrhované nové právní úpravy je odvozen jednak z přibližného předpokladu počtu žadatelů o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, žadatelů o registraci (výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu), jednak z předpokládaného počtu fyzických osob podléhajících režimu nutnosti získání profesní kvalifikace a z předpokládaných nákladů na zabezpečení těchto úkolů. V dané souvislosti dojde i ke zvýšení administrativní zátěže ministerstva, Policie České republiky a zpravodajských služeb.
Vzhledem k tomu, že návrh zákona přináší výrazné zpřísnění podmínek pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti, lze reálně předpokládat, že ne všechny doposud působící subjekty a osoby v oblasti soukromých bezpečnostních služeb budou schopny nebo ochotny v této činnosti dále pokračovat po nabytí účinnosti nového zákona. Navíc je stanoveno dostatečně dlouhé přechodné období, během kterého se jeví splnění všech nových povinností na straně orgánů státu jako zvládnutelné, a to jak personálně, tak ekonomicky.
Při koncipování návrhu zákona bylo přihlédnuto k nutnému personálnímu zajištění nově vytvořené agendy v resortu ministerstva a jejímu technickému vybavení, a to v rozsahu, který neúměrně nezatíží státní rozpočet, neboť značnou část nákladů spojenou s výkonem nové působnosti ponese ministerstvo při využití svých personálních a materiálních prostředků. Při vybudování nezbytné organizační složky se nepočítá s nárůstem finančních prostředků ani personálního obsazení Policie České republiky.
V souvislosti s ochranou kritické infrastruktury se předpokládá vydávání dokladů spojených s výkonem citlivé činností
i v řádu celkově maximálně několika set osob prověřených Národním bezpečnostním úřadem. S ohledem na kvalifikované odhady se bude výkonu soukromé bezpečnostní činnosti k ochraně kritické infrastruktury věnovat asi 100 subjektů, z velké většiny právnických osob. Držitelem dokladu musí být všichni členové statutárního orgánu a další, návrhem zákona stanovené osoby, tudíž lze počítat průměrně se 3 osobami na každou soukromou bezpečnostní službu. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že počet osob, ke kterým bude muset Národní bezpečnostní úřad nově provést bezpečnostní řízení podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, po nabytí účinnosti navrhované právní úpravy je cca 300 (v dalších letech by se pak počty prověření mohly ročně pohybovat nejvýše v rozmezí 50-60 osob – obměna osob v řídících pozicích, osoby z nových subjektů).Jak je uvedeno, existuje reálný předpoklad, že vydávání předmětných dokladů bude „nabíhat“ postupně, po celou dobu účinnosti návrhu zákona a s přihlédnutím k době platnosti licence (obvykle 10 let). To znamená, že nepůjde o nárazovou záležitost. Stanovení přibližného počtu vydaných dokladů vychází dále z faktu, že tyto doklady budou vyžadovány pouze pro osoby, které budou muset být pro potřebu výkonu soukromé bezpečnostní činnosti seznámeny s celkovou strukturou a fungováním systémů/prvků kritické infrastruktury, jejichž zneužitím by mohlo dojít k ohrožení zájmu České republiky. Nepůjde tedy o osoby, vykonávající profesní úkony v rámci výkonu soukromé bezpečnostní činnosti („řadoví“ zaměstnanci provozovatele atd.).
Prověření tohoto počtu osob znamená pro Národní bezpečnostní úřad velkou zátěž, kterou není schopen zvládnout v současném personálním složení, a tudíž se jeví jako nezbytné navýšení počtu systematizovaných funkčních (tabulkových) míst Národního bezpečnostního úřadu pro výše uvedenou novou činnost v celkovém počtu 3, s dopadem na navýšení finančních prostředků kapitoly „308 - Národní bezpečnostní úřad“ ze státního rozpočtu. Na 3 systemizovaná funkční místa je nezbytné počítat s nárůstem mzdových nákladů včetně zákonem daných odvodů v celkové výši 1 745 tis. Kč. Požadavek na navýšení systemizovaných funkčních míst v uvedeném rozsahu je stanoven na nejnižší možné úrovni pro zajištění výše uvedených činností. Zároveň dojde k nárůstu provozních a materiálových výdajů, které by však Úřad měl být schopen pokrýt, při nejvyšší možné optimalizaci prostředků, bez požadavku navýšení stávajících zdrojů.
Předpokládané náklady, vzniklé zabezpečováním zcela nových agend na ministerstvu, by měly činit v prvém roce cca 30 mil. Kč, v dalších letech přibližně 20 mil. Kč ročně. O část těchto finančních prostředků (5 mil. Kč) bude třeba, s přihlédnutím k vývoji inflace, každoročně navýšit rozpočet ministerstva, resp. nalézt prostředky z vlastních zdrojů ministerstva. Z celkových nákladů uvažovaných pro první rok se předpokládá, že na zajištění mzdových prostředků připadne částka cca 20 mil. ročně, na materiálně technické vybavení, včetně výpočetní techniky a softwarových produktů pro cca 40 zaměstnanců ministerstva cca 10 mil. Kč. V této částce jsou zahrnuty i náklady spojené se zřízením příslušných informačních systémů vedených ministerstvem (například jednotlivé evidence). Proto je třeba přiměřeně navýšit finanční prostředky kapitoly „314 – Ministerstvo vnitra“. Požadavek na navýšení systemizovaných funkčních míst v uvedeném rozsahu je stanoven na nejnižší možné úrovni pro zajištění níže uvedených činností.
Náplň činnosti těchto zaměstnanců bude spočívat především ve vedení správního řízení při vydávání licencí, jejich pozastavování a odnímání, při registraci žadatelů o výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, evidenci zahraničních osob, které vykonávají bezpečnostní činnost na území České republiky dočasně nebo ojediněle, ukládání sankcí podle návrhu zákona a při odvolání proti nim, vedení evidencí a výkonu dozoru. S výkonem uvedené agendy souvisí rovněž vyřizování případných stížností na činnost soukromých bezpečnostních služeb nebo osob vykonávajících bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu resp. na činnost zaměstnanců těchto subjektů, vyřizování podnětů a dotazů občanů. Pokud se jedná o samotné kvalifikační předpoklady zaměstnanců ministerstva, předpokládá se okolo 35 vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců zpravidla právního směru, kteří budou zařazeni ve 12 až 14 platové třídě, dále se předpokládají cca 3 pracovní místa administrativního charakteru, zařazená do 6 až 7 platové třídy. Nepředpokládá se, že některý ze zaměstnanců bude ve služebním poměru k Policii České republiky.
Organizační strukturu tohoto pracoviště by mělo tvořit vedení, oddělení licencí a registrací a oddělení dozoru.
Uvedené náklady a nároky na státní rozpočet budou (po nabytí účinnosti zákona) kompenzovány příjmy ze správních poplatků. Vzhledem k počtu provozovatelů (viz výše), lze totiž v průběhu každých 10 let předpokládat příjem cca 30 mil. Kč ze správních poplatků za udělení licencí k provozování uvedených činností, a to i v případě výše zmíněné možné redukce počtu podnikatelských subjektů působících v dané oblasti. Tato skutečnost výrazně přispěje ke snížení přímých nákladů státu na zajištění agendy soukromých bezpečnostních služeb.
Další příjem ve výši cca 7 mil. Kč vyplyne v případech registrace osob zajišťujících si bezpečnostní činnost pro vlastní ochranu.
V současné době však nelze specifikovat případné další příjmy za možné sankce, udělené v rámci provádění dozoru nad provozováním těchto služeb.
Nová právní úprava provozování soukromých bezpečnostních činností vyžaduje dílčí změnu zejména: • zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů,
• zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
• zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
• zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, ve znění pozdějších předpisů,
6.2. Identifikace dopadů všech variant uvedených v bodu 3. (varianty možné budoucí právní úpravy)
Varianta nulová (ponechání stávající právní úpravy)
- nedostatečná regulace oblasti soukromých bezpečnostních služeb,
- právní vakuum poskytování určitých specifických činností spadajících do oblasti soukromých bezpečnostních služeb,
- možnost zneužití soukromých bezpečnostních služeb k nekalým účelům (ekonomickým, politickým, kriminálním nebo osobním),
- možné ohrožení bezpečnostních, ekonomických a zahraničněpolitických zájmů České republiky způsobené působením nedostatečně prověřenými podnikatelskými subjekty,
- rezignace státu na řešení aktuálních problémů spojených s předmětnou oblastí podnikání (viz bod 1.2),
- problematické nesystémové zapojování soukromých bezpečnostních služeb do ochrany veřejného pořádku,
- problematické zapojení neprověřených subjektů do ochrany systémů a prvků kritické infrastruktury,
- nemožnost vymezení výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu (nejedná se o podnikání),
- žádné finanční dopady na veřejný a soukromý sektor,
- nesplnění úkolů vyplývajících z Programového prohlášení vlády a z Plánu legislativních prací vlády na rok 2014,
- absence speciální právní úpravy v České republice (na rozdíl od drtivé většiny vyspělých demokratických zemí).
Varianta 1 – dílčí novelizace živnostenského zákona a předpisů souvisejících s cílem vyřešit
problematické oblasti výkonu soukromé bezpečnostní činnosti
- neodstranění problémů, které se v oblasti soukromých bezpečnostních služeb dlouhodobě vyskytují,
- nepostihnutí aktuálního stavu trhu, ale zejména nejbližšího budoucího vývoje předmětné oblasti,
- vložení speciálních ustanovení týkajících se soukromé bezpečnostní služby nesystémově do živnostenského zákona způsobí značnou nepřehlednost a komplikovanost tohoto právního předpisu,
- vložení speciálních ustanovení týkajících se soukromé bezpečnostní služby způsobí nutnost zavedení dvou, zcela odlišných systémů úpravy živnostenského podnikání, minimálně v částech týkajících se kvalifikačních předpokladů pro vstup do podnikání, stanovení dalších povinností podnikatelů/provozovatelů, kontrolních mechanismů atd.,
- nemožnost vymezení výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu (nejedná se o podnikání),
- snížení konformity aplikace práva,
- výše popsané vícenáklady na straně veřejného a soukromého sektoru.
Varianta 2 - zpracování nového zákona o soukromé bezpečnostní činnosti
- splnění cílů nové právní úpravy podle bodu 1.5.,
- náklady na straně veřejného i soukromého sektoru (viz výše).
7. Konzultace a zdroje dat
Tématem nutnosti vytvoření nového zvláštního zákona upravujícího činnost soukromých bezpečnostních služeb, tedy jednoho z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů podnikatelských činností, který by vhodným a efektivním způsobem reflektoval veškerá specifika tohoto odvětví, se zabývají jak orgány veřejné moci, tak odborná veřejnost už několik let.
Klíčové konzultace nad zněním legislativního textu návrhu zákona probíhaly v rámci předchozího legislativního procesu (rezortní připomínkové řízení, mezirezortní připomínková řízení, pracovní komise Legislativní rady vlády, Legislativní rada vlády), tj. průběžně v předminulém, minulém i současném volebním období (od roku 2011 do roku 2015).
Provedené konzultace se pak promítly do aktuálního znění návrhu zákona.
Z hlediska konzultací je třeba zejména zmínit:
7.1. Povinná připomínková místa
Z povinných připomínkových míst, která k návrhu zákona uplatnila zásadní připomínky, probíhaly nejdůležitější konzultace s následujícími:
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo dopravy
Ministerstvo financí – konzultována zejména problematika navýšení rozpočtu ministerstva a pojištění odpovědnosti a správních poplatků
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo kultury
Ministerstvo spravedlnosti – konzultována zejména problematika náhrady škody a nemajetkové újmy
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo průmyslu a obchodu – konzultována mj. problematika technických služeb a výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo obrany – konzultována možnost stanovení závazných podmínek působení českých soukromých bezpečnostních služeb v zahraničí při bojových, bezpečnostních a humanitárních akcích v návrhu zákona, přesto, že tento bude součástí právního řádu České republiky
Úřad pro ochranu osobních údajů - komplexní zpracování částí zákona týkajících se ochrany a zpracování osobních údajů
Úřad vlády ČR (Odbor kompatibility) – prokazování bezúhonnosti cizozemci, umožnění dočasného a ojedinělého výkonu bezpečnostních činností zahraničními subjekty
Úřad vlády ČR (Kancelář pro legislativu)
Úřad vlády ČR (Kancelář zmocněnce pro lidská práva)
Hospodářská komora ČR – viz článek 7.2
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky
Národní bezpečnostní úřad – řešení ochrany prvků kritické infrastruktury
Bezpečnostní informační služba
Úřad pro zahraniční styky a informace
Data potřebná pro tvorbu návrhu zákona, Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace i samotné důvodové zprávy získal a aktuálně získává od Českého statistického úřadu, profesních sdružení působících v oblasti komerční bezpečnosti a z informačních systémů vedených Policií České republiky resp. ministerstvem.
7.2. Konzultace s profesními sdruženími
V rámci odborné veřejnosti byly prováděny četné konzultace s profesními sdruženími působícími v oblasti komerční bezpečnosti (v konečném výsledku se jednalo o sdružení zastřešující 90% subjektů působící v tomto odvětví).
Klíčový dokument zde představuje „Memorandum“, jehož signatáři jako celek vyjádřili souhlas s přípravou nového zákona a ochotu podílet se na přípravě návrhu zákona.
Jednalo se zejména o:
profesní sdružení sdružená v Hospodářské komoře ČR,
Asociace technických bezpečnostních služeb Grémium Alarm, o. s.,
profesní sdružení sdružená ve Svazu průmyslu a dopravy,
Česká asociace detektivních služeb, ad.
7.3. Semináře v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky
Konkrétně šlo v rámci minulého volebního období o semináře Podvýboru pro obecní policii a soukromé bezpečnostní služby Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kterých byli účastni poslanci, podnikatelé působící v oblasti soukromých bezpečnostních služeb a zástupci všech asociací působících v oboru (celkem 17 asociací).
7.4. Pracovní komise Legislativní rady vlády, Legislativní rada vlády,
V průběhu února až dubna 2013 probíhala k návrhu zákona jednání pracovních komisí Legislativní rady vlády. Každá z těchto komisí uplatnila k návrhu zákona řadu zásadních připomínek, které se pozitivně odrazily na výsledné podobě předkládaného návrhu zákona. To samé platí pro připomínky, uplatněné zpravodaji Legislativní rady vlády i samotnou Legislativní radou vlády konanou dne 30. května 2013.
V roce 2014 došlo k obdobnému procesu, jako tomu bylo v roce 2013 (pracovní komise Legislativní rady vlády, jednání Legislativní rady vlády 30. října 2014 a 23. dubna 2015, řada následných konzultací se zpravodaji legislativní rady vlády k návrhu zákona a s jednotlivými členy tohoto orgánu).
V tomto období proto docházelo k opakovaným razantním zásahům do původní verze návrhu zákona, která vzešla z původních (dohromady 2) meziresortních připomínkového řízení (viz výše).
8. Kontakt na zpracovatele
JUDr. Ivo Chauer, Mgr. Jaroslav Rataj, Mgr. et Mgr. Petra Hanzálková, Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnostní politiky tel.: 974 833 223, 974 832 519, 974 832 525 e-mail: ivo.chauer@mvcr.cz, jaroslav.rataj@mvcr.cz, petra.hanzalkova@mvcr.cz
B) Další požadavky na obecnou část důvodové zprávy
I. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Vychází ze zásad uvedených v Ústavě České republiky a Listině základních práv a svobod, zejména ze zásady zákonnosti uvedené v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 4 Listiny (ukládání povinností jen na základě zákona) a ze zásady zákonného výkonu veřejné moci uvedené v čl. 2 Listiny.
II. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ani s právem EU, zejména Evropskou sociální chartou a Dohodou o ochraně lidských práv a svobod.
Problematika provozování soukromých bezpečnostních služeb je přímo vyňata ze směrnice č. 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu. Jedná se totiž o poměrně velký a z hlediska národních zájmů citlivý sektor trhu.
Návrh tohoto zákona je v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1995/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Na problematiku upravenou návrhem zákona se dále vztahují směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1214/2011 ze dne 16. listopadu 2011 o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti členskými státy eurozóny a nařízení Rady (EU) č. 55/2013 ze dne 17. prosince 2012 o rozšíření oblasti působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1214/2011 o profesionální přeshraniční silniční přepravě eurohotovosti mezi členskými státy eurozóny.
Z četné judikatury Soudního dvora EU je nutno zmínit rozsudky: • C-465/05 Komise v Itálie, • C-514/03 Komise v Španělsko, • C-189/03 Komise v Nizozemí, • C-171/02 Komise v Portugalsko, • C-355/98 Komise v Belgie,
V potaz byla vzata i Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie č. 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací, jež byla implementována zákonem č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace. Návrh zákona je dále v souladu se Směrnicí Rady Evropské unie č. 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty a nařízením Evropského parlamentu a Rady Evropské unie č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Evropské unie.
Na problematiku upravenou návrhem zákona dopadají obecné principy práva EU, obsažené v čl. 45, čl. 49 a násl. a čl. 56 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie.
Při přípravě návrhu zákona bylo respektováno a plně využito Doporučení Rady Evropy č. R (87) Výboru ministrů členským státům O organizaci předcházení zločinnosti, přijaté Výborem ministrů dne 17. září 1987. Při přípravě návrhu zákona bylo zohledněno i Sdělení komise evropských společenství ze dne 21. prosince 2009 (KOM (2009) 691 v konečném znění) k Evropskému programu výzkumu a inovací v oblasti bezpečnosti - prvotní postoj Komise ke klíčovým zjištěním a doporučením fóra pro evropský výzkum a inovace v oblasti bezpečnosti.
Návrh zákona není přímo implementačním právním předpisem ve vztahu k výše uvedeným předpisům EU.
III. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na
• státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty
Hlavními kritérii pro stanovení finančního dosahu navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty jsou:
- předpokládaný počet žadatelů o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti,
- předpokládaný počet žadatelů o registraci (výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu),
- plnění nových úkolů veřejné správy podle návrhu zákona prostřednictvím odpovídajícího personálního a materiálního vybavení.
Náklady na straně ministerstva by měly činit v prvém roce cca 30 mil. Kč, v dalších letech přibližně 20 mil. Kč ročně.
Z celkových nákladů uvažovaných pro první rok se předpokládá, že na zajištění mzdových prostředků připadne částka cca 20 mil. ročně, na materiálně technické vybavení, včetně výpočetní techniky a softwarových produktů pro cca 40 zaměstnanců ministerstva cca 10 mil. Kč. V této částce jsou zahrnuty i náklady spojené se zřízením příslušných informačních systémů vedených ministerstvem (například jednotlivé evidence). Proto je třeba přiměřeně navýšit finanční prostředky kapitoly „314 – Ministerstvo vnitra“. Požadavek na navýšení systemizovaných funkčních míst v uvedeném rozsahu je stanoven na nejnižší možné úrovni pro zajištění níže uvedených činností.
Na straně Národního bezpečnostního úřadu je nutno počítat s navýšením počtu systematizovaných funkčních (tabulkových) míst pro novou činnost (citlivá činnost v souvislosti s předpokládaným nárůstem podílu soukromých bezpečnostních služeb na ochraně systémů a prvků kritické infrastruktury) v celkovém počtu 3, s dopadem na navýšení finančních prostředků kapitoly „308 - Národní bezpečnostní úřad“ ze státního rozpočtu. Na 3 systemizovaná funkční místa je nezbytné počítat s nárůstem mzdových nákladů včetně zákonem daných odvodů v celkové výši 1 745 tis. Kč. Požadavek na navýšení systemizovaných funkčních míst v uvedeném rozsahu je stanoven na nejnižší možné úrovni pro zajištění výše uvedených činností.
Náklady státu na výkon nových agend budou, při předpokládaném počtu žadatelů o vydání licence a o registraci (cca 10 000 subjektů) minimálně na 10 let částečně pokryty z těchto poplatků.
• podnikatelské prostředí České republiky
Hlavními kritérii pro stanovení finančního dosahu navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí jsou předpokládané počty:
- žadatelů o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti,
- žadatelů o registraci (výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu),
- osob, které si budou muset doplnit kvalifikační předpoklady podle návrhu zákona.
Nejvyšší zátěží pro podnikatelský sektor bude uhrazení správního poplatku za vydání licence k výkonu bezpečnostní činnosti a pro fyzické a právnické osoby za registraci k výkonu bezpečnostních činností pro vlastní potřebu.
V prvním výše uvedeném případě se počítá s částkou 10 000,- Kč u obchodní společnosti, 2 000,- Kč u podnikající fyzické osoby. V případě, že žadatel o vydání licence - obchodní společnost - bude držitelem koncesní listiny nebo koncese, bude správní poplatek automaticky snížen na polovinu. To samé bude platit i v případech vydání nové licence (po uplynutí doby platnosti vydané licence).
V případě nového institutu výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu se za registraci této činnosti bude vybírat správní poplatek 5 000,- Kč u právnické a 2 500,- Kč u fyzické osoby.
Správním poplatkům budou podléhat i příslušné změny dotčených dokladů.
• územní samosprávní celky
Návrh zákona nemá negativní dopad na územní samosprávné celky.
IV. Dopady navrhované právní úpravy na
• ochranu osobních údajů
Zákon o ochraně osobních údajů je právní normou, která si našla pevné a nezpochybnitelné místo v právním řádu České republiky. Z pohledu předkladatele návrhu zákona by bylo zbytečné, nesystémové a neefektivní zavádět odchylky od osvědčené právní úpravy v dané oblasti, resp. jakkoliv ingerovat do působnosti a pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů. To znamená, že na všechna ustanovení návrhu zákona, která mají, co do činění, s předmětnou problematikou, se plně vztahuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. V budoucí aplikační praxi tedy každý (zejména provozovatel, zaměstnanec provozovatele, osoba, která vykonává bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu a její zaměstnanci, orgány veřejné moci včetně ministerstva, objednatel výkonu soukromé bezpečnostní činnosti) je povinen, při zpracování osobních údajů se řídit příslušnými ustanoveními citovaného zákona a v případě pochybení čelit opatřením přijatým Úřadem pro ochranu osobních údajů.
Jedná se zejména o ustanovení návrhu zákona upravující:
- náležitosti žádosti o vydání licence,
- řízení o vydání licence (zamítnutí žádosti),
- změnu, pozastavení, zánik a odnětí licence,
- povinnosti osob po skončení doby, na kterou je licence vydána nebo po odnětí licence,
- poskytování informací některým orgánům veřejné moci ministerstvem,
- kvalifikační předpoklady osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost (bezúhonnost, spolehlivost, odborná a zdravotní způsobilost),
- povinnosti a omezení osob při výkonu jednotlivých soukromých bezpečnostních činnosti,
- nakládání povinných osob se zjištěnými informacemi obsahujícími osobní údaje,
- povinnost mlčenlivosti,
- podmínky pro uzavření smlouvy o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti,
- registrace (zamítnutí žádosti o registraci) osoby, která hodlá vykonávat bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu,
- výkon soukromé bezpečnostní činnosti k ochraně kritické infrastruktury,
- dozor a správní delikty,
- druhy a způsob vedení evidencí ministerstvem,
- spolupráci ministerstva s profesními sdruženími působícími v oblasti komerční bezpečnosti a s dalšími orgány veřejné moci, soudy, bezpečnostními sbory, zpravodajskými službami ad subjekty.
Z hlediska ochrany osobních údajů a souladu návrhu zákona s Ústavním pořádkem České republiky a právem Evropské unie v této oblasti (včetně ochrany základních lidských práv a svobod) se k návrhu zákona kladně vyjádřili ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, Úřad pro ochranu osobních údajů, a odbor kompatibility Úřadu vlády České republiky. S Úřadem pro ochranu osobních údajů byla ustanovení návrhu zákona týkající se problematiky ochrany osobních údajů individuálně konzultována.
• sociální sféru
Dopad v oblasti sociální sféry lze předpokládat především v souvislosti s přechodným ustanovením navrhované nové právní úpravy stanovujícím lhůtu dvou let (po dni nabytí účinnosti zákona) pro splnění podmínek bezúhonnosti, spolehlivosti, odborné a zdravotní způsobilosti pro zaměstnance provozovatele a zaměstnance fyzické osoby nebo právnické osoby vykonávající bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu. Lze důvodně očekávat, že ne všichni stávající zaměstnanci soukromých bezpečnostních služeb těmto nově nastaveným podmínkám vyhoví a budou muset proto tuto práci přestat vykonávat. Vzhledem k tomu, že v současnosti neexistují evidence, ze kterých by šlo získat potřebné statistické údaje (např. kolik osob „vyřadí“ z tohoto odvětví nově stanovená podmínka bezúhonnosti a spolehlivosti [neexistence centrální evidence přestupků] či kolik jich nebude zdravotně způsobilých), není možné učinit jakýkoli kvalifikovaný odhad dopadu této skutečnosti například na nárůst nezaměstnanosti apod.
Lze očekávat, že první relevantnější odhad bude možno učinit po uplynutí jednoho roku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, neboť právě tak dlouhá lhůta je v přechodném ustanovení stanovena pro to, aby osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona byly držiteli dotčených koncesí a které hodlají v provozování těchto činností pokračovat na základě licence i po uplynutí dvou let od nabytí účinnosti zákona (tzn. po skončení přechodného období), požádaly o vydání licence podle tohoto zákona. Po uplynutí jednoho roku pak tedy bude známo, kolik ze současných podnikatelských subjektů (s udělenou dotčenou koncesí) bude v této činnosti pokračovat i nadále a na základě tohoto údaje bude možné učinit kvalifikovaný odhad týkající se celkového počtu zaměstnanců.
• spotřebitele
Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava jednak celkově reflektuje (na rozdíl od stávající úpravy živnostenským zákonem) specifika odvětví soukromých bezpečnostních služeb, jednak zpřísňuje podmínky pro vstup do této podnikatelské oblasti a samotný výkon soukromých bezpečnostních činností, dá se očekávat, že dojde k zvýšení profesní úrovně poskytování těchto služeb, které se pozitivním způsobem promítne právě/i ve vztahu ke konečným spotřebitelům (např. ostraha v supermarketech).
• životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nemá s přihlédnutím ke svému předmětu negativní dopady na životní prostředí. Naopak lze, ze sociologického úhlu pohledu, předpokládat, že efektivní výkon činnosti soukromých bezpečnostních služeb bude optikou situační prevence v nezanedbatelné míře přispívat k ochraně životního prostředí. Tato domněnka vychází z obecných životních zkušeností, které nasvědčují tomu, že přítomnost uniformované osoby (v tomto případě stejnokroj zaměstnance provozovatele) zvyšuje občanskou zodpovědnost a snižuje výskyt protiprávního jednání.
• rovnost mužů a žen
Návrh zákona nemá negativní dopad na rovnost postavení mužů a žen.
ČÁST PRVNÍ - bezpečnostní činnost
Úvodem je třeba uvést, že řadu informací, odůvodnění atd. týkajících se konkrétních ustanovení návrhu zákona obsahuje již Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace.
K názvu zákona
Vzhledem k tomu, že návrh zákona neupravuje pouze výkon soukromé bezpečnostní činnost ve smyslu výhradně podnikatelské činnosti, ale i bezpečnostní činnost vykonávanou jakoukoliv fyzickou nebo právnickou osobou pro vlastní potřebu nepodnikatelsky, byl použit obecný název zákona „zákon o bezpečnostní činnosti“, který tak vhodně vystihuje skutečný obsah návrhu zákona.
K Hlavě I – Úvodní ustanovení
K § 1
Ustanovení vymezuje předmět úpravy zákona. Cílem navrhované nové právní úpravy je komplexní stanovení podmínek pro výkon všech bezpečnostních činností, které jsou vymezeny návrhem zákona.
Podle návrhu zákona je tedy samotnou soukromou bezpečnostní činnost a bezpečnostní činnost vykonávanou pro vlastní potřebu třeba chápat jako dvě podmnožiny bezpečnostní činnosti spadající do oblasti práva soukromého.
Základními pilíři nového zákona je tedy stanovení podmínek podnikání v oblasti komerční bezpečnosti (soukromá bezpečnostní činnost), podmínek výkonu některých vybraných bezpečnostních činnosti pro vlastní potřebu jakékoliv fyzické nebo právnické osoby realizovaného na nekomerční bázi a konečně i vymezení působnosti ministerstva a dalších orgánů vykonávajících státní správu v dané oblasti.
V souladu se zadáním předcházejícím přípravě návrhu zákona stát definuje, posuzuje a rozhoduje formou vydání licence o tom, který podnikatel bude vykonávat soukromou bezpečnostní činnost.
S ohledem na navrhovanou novou právní úpravu problematiky výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, resp. pro její lepší srozumitelnost z pohledu často zmiňované možné kolize veřejného a soukromého zájmu, považuje předkladatel návrhu zákona za vhodné vysvětlit budoucí postavení soukromých bezpečnostních služeb při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti v systému vnitřní bezpečnosti, resp. toto jejich postavení ilustrovat na praktickém příkladu - zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku obcí.
Primární odpovědnost za ochranu bezpečnosti osob a majetku na území obcí, včetně odhalování trestných činů a zjišťování jejich pachatelů, nese v České republice i nadále Policie České republiky. V souladu s § 16 zákona o Policii České republiky může obec uzavřít s příslušným útvarem Policie České republiky tzv. koordinační dohodu, jejímž smyslem, jak už napovídá sám její název, je vzájemná součinnost obce/obecní policie a Policie České republiky při ochraně veřejného pořádku, včetně stanovení konkrétních nástrojů k zajištění tohoto cíle.
Podle zákona o obcích se však i obec (v rámci svých možností) podílí i na ochraně veřejného pořádku, tedy zejména ochraně bezpečnosti osob a majetku.
Ve vztahu k majetku je třeba zmínit § 38 zákona o obcích, ze kterého vyplývá, že obec nese odpovědnost výhradně za majetek obce a nikoliv za majetek svých občanů nebo osob, které se na území obce zdržují nebo zde mají např. své sídlo.
Obecní majetek tedy musí být využíván účelně a hospodárně. Obec je povinna rovněž pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. Dále pak majetek obce musí být chráněn před zničením, poškozením, odcizením nebo zneužitím.
Nástroje obce k ochraně veřejného pořádku (zabezpečování místních záležitostí veřejného
pořádku) a k ochraně majetku obce podle aktuální i navrhované nové právní úpravy
1) Za účelem zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, jakož i přímé ochrany majetku ve vlastnictví obce může obec využívat obecní policii, pokud ji zřídí.
2) V případě, že obec obecní policii nezřídí, může, za splnění podmínek uvedených v § 3a zákona o obecní policii uzavřít veřejnoprávní smlouvu s obcí, která se nachází na území stejného kraje a která tento orgán obce zřídila. Přitom záleží na dohodě obcí, které jsou smluvními stranami, jak si vymezí rozsah úkolů plněných obecní policií.
3) Za účelem ochrany majetku ve vlastnictví obce bude obec oprávněna požádat ministerstvo o registraci výkonu vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu (viz Hlava III § 53 a násl. návrhu zákona) nebo adekvátní činnosti „nakoupit“ u soukromé bezpečnostní služby.
4) K ochraně veřejného pořádku může obec již dnes a bude moci tak činit i v budoucnu (tj. v souladu s návrhem zákona) využít i soukromou bezpečnostní službu. Je však třeba mít na paměti, že uplatnění soukromých bezpečnostních služeb v rámci výkonu soukromé bezpečnostní činnosti má v tomto směru zásadní limity. V první řadě, zaměstnancům provozovatele nepřísluší výkon jiných oprávnění než oprávnění „běžného občana“ (nutná obrana, krajní nouze, svépomoc). S tím evidentně souvisí otázka smysluplnosti/efektivnosti takového postupu obce. Zaměstnanec provozovatele stejně nemůže, v případě, že se setká s protiprávním jednáním konat jinak, než na místo přivolat obecní policii nebo Policii České republiky, případně jako jakýkoliv jiný občan učinit oznámení o spáchání protiprávního jednání příslušnému správnímu orgánu, neboť toto právo svědčí každému.
5) V souvislosti s předchozím bodem je nutno uvést, že zaměstnanec provozovatele nebude oprávněn (ve smyslu návrhu zákona) zjišťovat totožnost osob dopouštějících se protiprávního jednání, nebude oprávněn od těchto osob požadovat podání vysvětlení, nebude oprávněn na veřejných prostranstvích zpracovávat osobní údaje v režimu veřejnoprávním, a to bez ohledu na to, zda tak bude činit sám z vlastní vůle nebo zda tak bude činit na základě smluvního vztahu, který stejně má jen a pouze soukromoprávní charakter. V této souvislosti je nutno připomenout, že provozování kamerových systémů obcemi za účelem zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku je možno realizovat pouze prostřednictvím obecní policie a v souladu se zákonným zmocněním obsaženým v zákoně o obecní policii.
6) Dohled nad dodržováním povinností stanovených obecně závaznými vyhláškami a nařízeními obcí svědčí tomu, kdo tyto akty vydal a dále pak speciálně obecní policii podle § 2 zákona o obecní policii. Rovněž tak nic nebrání členům zastupitelstva či rady obce, aby v rámci běžných aktivit monitorovali situaci v oblasti dodržování výše uvedených povinností a činili případná oznámení či úkony k jejich dodržování. S ohledem na všeobecnou známost obsahu těchto aktů pak stejně mohou postupovat i všichni občané obce, a to buď individuálně, nebo např. v rámci občanských spolků.
Návrh zákona tak brání obci (potažmo jinému orgánu veřejné moci) jednak ve zřízení
soukromé bezpečnostní služby za účelem výkonu soukromé bezpečnostní činnosti – tedy podnikání na úseku komerční bezpečnosti, jednak ve využití soukromé bezpečnostní služby přímo za účelem komplexního zabezpečování veřejného pořádku v obci (zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku), resp. plnění jiných úkolů náležejících orgánům veřejné moci (jinými slovy v privatizaci výkonu veřejné moci).
Využití soukromoprávního subjektu v oblasti veřejnoprávní je samo o sobě přípustné v zásadě jen v omezených případech, například v rámci určité časově omezené veřejné sportovní, kulturní nebo jiné společenské akce, kdy zaměstnanci provozovatele mohou například vykonávat/posílit pořadatelskou službu.
Naopak, pokud by kupříkladu došlo k pověření soukromé bezpečnostní služby v podstatě běžnou a pravidelnou pochůzkovou činností v rámci celého území obce, nebo jeho určité, šířeji vymezené části (např. centrum obce, rozsáhlý areál kulturních památek zahrnující též veřejná prostranství atd.) s tím, že zaměstnanci provozovatele by měli přispívat k ochraně bezpečnosti osob a majetku, dohlížet na pravidla občanského soužití či např. zajišťovat dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce, a to v podstatě „policejní“ formou této činnosti, v takovém případě by se již mohlo jednat o správní delikt obce podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona o obecní policii. Podle tohoto ustanovení se obec dopustí správního deliktu tím, „že pověří plněním úkolů obecní policie osobu, která nemá osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů strážníka podle zákona o obecní policii“. Popsaná činnost soukromé bezpečnostní služby pak v některých případech jednoznačně může představovat nahrazování plnění úkolů podle § 2 zákona o obecní policii prostřednictvím obecní policie, a jednalo by se tedy o nepřípustné obcházení zákona.
Postavení soukromých bezpečnostních služeb v systému vnitřní bezpečnosti
na základě návrhu zákona
Výkon soukromé bezpečnostní činnosti provozovatelem je, jak bylo uvedeno výše,
podnikáním. Jedná se o činnost soukromoprávní a soukromoprávní je také jak vztah mezi provozovatelem a objednatelem služby (např. obcí nebo fyzickou osobou), tak i vztah mezi zaměstnanci provozovatele a jinými osobami při výkonu soukromých bezpečnostních činností. Vydáním licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti tak
nedojde k přenosu státní (veřejné) moci na nestátní subjekt, který je stále subjektem soukromého práva jednajícím vůči jiným osobám v mezích soukromého a nikoliv veřejného práva. Provozovatelům ani jejich zaměstnancům či jiným osobám jednajícím za provozovatele proto nelze přiznávat žádná veřejnoprávní mocenská oprávnění ani nic jiného co by tato oprávnění připomínalo.
Charakteristickým rysem soukromé bezpečnostní služby je tedy mimo jiné i to, že nikdo nemůže na nikoho převést více práv než má sám (naopak lze smluvně rozsah výkonu práva přiměřeně zúžit nebo omezit). A ve prospěch smluvního partnera nemůže být nikdo nadán veřejnou mocí.
V praxi to bude (stejně jako dnes) znamenat, že provozovatel bude moci vykonávat soukromé bezpečnostní činnosti v rozsahu vydané licence ve prospěch kohokoliv, na základě smluvního vztahu, soustavně, za úplatu a za účelem dosažení zisku, nicméně se nebude jednat o zabezpečení takových záležitostí, které mají veřejnoprávní charakter a spadající primárně do působnosti orgánů veřejné moci.
V případě výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu stát pouze registruje žadatele o výkon tohoto typu bezpečnostní činnosti, který není podnikáním, neboť se jedná o výkon vybraných bezpečnostních činností pouze ve prospěch žadatele, prováděný vlastními zaměstnanci žadatele.
K Hlavě II – Výkon soukromé bezpečnostní činnosti
K § 2
Předmětné ustanovení obsahuje přehled jednotlivých druhů soukromých bezpečnostních činností.
Na rozdíl od aktuální právní úpravy, která zahrnuje 3 koncesované živnosti, návrh zákona nadále počítá s 5 druhy soukromých bezpečnostních činností, což odpovídá skutečné vykonávaným činnostem v této oblasti podnikání.
Stejně tak dochází k jasnému vymezení obsahové náplně všech 5 druhů soukromých bezpečnostních činností, což má za cíl:
• zabránit překrývání výkonu jednotlivých soukromých bezpečnostních činností (možný vznik kompetenčních sporů),
• odlišit výkon soukromé bezpečnostní činnosti od jiných podnikatelských aktivit vykonávaných v režimu zákona o živnostenském podnikání,
• jasně oddělit bezpečnostní činnosti vykonávané v režimu soukromoprávním a veřejnoprávním.
K problematice převozu hotovosti, cenin a cenných předmětů je nutno uvést, že tuto soukromou bezpečnostní činnost budou moci vykonávat provozovatelé dvou soukromých bezpečnostních činností. Jednak půjde o provozovatele vykonávající soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku, jednak o provozovatele soukromé bezpečnostní činnosti převoz věcí nadměrné hodnoty.
Rozlišujícím kritériem bude tedy hodnota převážených věcí. Limit 5 mil. Kč byl zvolen z formálněprávních i praktických důvodů. Navrhovaná nová právní úprava tak umožní převoz cenných věcí „nižší“ hodnoty „běžnou“ soukromou bezpečnostní službou, která primárně zajišťuje ochranu osob a majetku a nemusí být za tímto účelem speciálně materiálně, technicky a personálně vybavena, nemusí být nadstandardně pojištěna, nemusí být, a to nejenom ve vztahu k zahraničním klientům, držitelem různých vyžadovaných certifikátů apod.
Vzhledem k tomu, že převoz věcí nadměrné hodnoty skýtá mnohem větší bezpečnostní rizika než obdobná činnost vykonávaná ve vztahu k věcem s nižší hodnotou, vyžaduje řádově vyšší stupeň zajištění, vybavení a schopností dotčených subjektů. Proto byla tato soukromá bezpečnostní činnost zařazena do návrhu zákona samostatně. Jedná se o oblast, kde se vzniklé finanční škody pohybují v miliardách korun českých, z nichž část se nepochybně přemisťuje do kriminální sféry a do šedé ekonomiky a mohou sloužit k financování dalších nelegálních aktivit. Rovněž tak je třeba mít na zřeteli maximální možnou ochranu života a zdraví zaměstnanců provozovatele, vykonávajících tuto soukromou bezpečnostní činnost. Za tímto účelem je tedy třeba vytvořit specifický režim vstupu a působení v tomto segmentu komerční bezpečnosti (blíže k tomu viz Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace).
Navržené řešení bylo konzultováno se zástupci profesních sdružení působících v této oblasti a podle zjištěných poznatků reflektuje aktuální i budoucí požadavky na poskytování těchto služeb.
Bezpečnostní poradenství lze považovat za pomyslný vrchol všech (soukromých) bezpečnostních činností, neboť zahrnuje mj. vědeckou, pedagogickou, projekční, poradenskou, posudkovou ad činnost, a to na úrovni vrcholné a komplexní. Proto je zde u provozovatelů i zaměstnanců mj. kladen důraz na dosažené vzdělání, případně praxi.
Provozovatel bude oprávněn soukromé bezpečnostní činnosti upravené v návrhu zákona vykonávat samostatně nebo ve vzájemné kombinaci podle svého uvážení, samozřejmě s omezeními, která zabraňují vzniku střetu zájmů (viz níže). Bez ohledu na to, kolik a které soukromé bezpečnostní činnosti bude chtít žadatel o vydání licence vykonávat, bude vydána vždy pouze jedna licence obsahující mimo jiné výčet těchto soukromých bezpečnostních činností. Správní poplatek bude hrazen rovněž jeden, a to za vydání jediné licence.
K § 3
Návrh zákona obsahuje faktickou náplň a tím i rámec jednotlivých soukromých bezpečnostních činností. Jedná se o faktické naplnění § 2 návrhu zákona.
K odst. 1
Výkon soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku nezahrnuje pouze přímou fyzickou ochranu osoby a majetku, ale celé spektrum činností, jež mají za cíl jejich komplexní ochranu, včetně souvisejících práv.
Z důvodu vyloučení neoprávněných/neadekvátních zásahů do výkonu vlastnického práva je nutno vymezit rozsah souvisejících majetkových práv chráněných soukromou bezpečnostní službou. Tím, kdo bude určovat “pravidla hry“, tedy vymezí míru ochrany majetku, budou, vedle vlastníka i další osoby, mající vazbu na majetek či osobu vlastníka. Z formálněprávního hlediska pak míra ochrany majetku bude upravena smluvně v rámci smlouvy o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nebo formou interního pokynu (např. návštěvní řád, provozní řád určitého zařízení), který může být, resp. bude přístupný i osobám, které budou majetek užívat (např. nakupující osoby v obchodním centru, návštěvníci sportovního zařízení).
Jedná se o legitimní realizaci práva vlastníka věci („pána domu“) nebo jemu na roveň postavených osob na výkon vlastnického práva, které zahrnuje i jeho ochranu.
K odst. 2 Služba soukromého detektiva představuje nejcitlivější oblast výkonu soukromých bezpečnostních činností. Proto návrh zákona, vedle vymezení obsahového rámce, věnuje v dalších ustanoveních návrhu zákona pozornost výkonu této soukromé bezpečnostní činnosti za účelem vytvoření optimálních podmínek pro její realizaci na straně jedné a zabránění možnému zneužití této specifické služby na straně druhé.
K odst. 3
Jak již bylo uvedeno výše, převoz hotovosti, cenin a cenných předmětů je v návrhu zákona rozdělen do dvou skupin. První skupinou jsou hotovosti, ceniny a cenné předměty v hodnotě do 5 mil. Kč včetně, jež spadají do soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku, zatímco druhá skupina je speciální druh soukromé bezpečnostní činnosti převoz věcí nadměrné hodnoty (nad 5 mil. Kč) a s ním spojené další nezbytné (obslužné) činnosti. Ve druhém případě je k výkonu této soukromé bezpečnostní činnosti třeba získat specifickou licenci jako u ostatních druhů soukromých bezpečnostních činností.
K odst. 4 a 6
Vymezení technické služby zahrnuje celý technický cyklus od projektování přes montáž, kontrolu, údržbu, revizi a opravu v návrhu zákona uvedených věcí, objektů, technických zařízení resp. prvků a systémů. Navržené vymezení umožňuje odlišit činnosti významné z hlediska zájmů chráněných navrhovanou novou právní úpravou od jiných, běžných technických činností k ochraně osoby a majetku (jako jsou např. požární hlásiče nebo různá bezpečnostní čidla v průmyslu, pořízení běžných bezpečnostních prvků a prostředků podnikatelskými subjekty, jakož i veřejností).
Aby nedocházelo k možným výkladovým problémům, obsahem prováděcí vyhlášky ministerstva k návrhu zákona bude mj. stanovení druhů jednotlivých bezpečnostních prvků, bezpečnostních zařízení a systémů, včetně jejich bezpečnostní odolnosti nebo klasifikace, jejichž projektování, montáž, kontrolu, údržbu, revizi nebo opravu příslušných technických zařízení může vykonávat pouze provozovatel s licencí ministerstva.
Z výše uvedeného vyplývá, že všechny ostatní „řemeslné činnosti“ budou i nadále moci, na podnikatelské bázi vykonávat podnikající osoby v režimu stávajícího živnostenského zákona (zámečníci, nástrojaři, kováři, truhláři atd.) nebo případně na bázi nepodnikatelské (pro vlastní potřebu) kterákoliv jiná fyzická nebo právnická osoba (např. kutilové při údržbě svých nemovitostí).
Předmětný návrh tak zásadním způsobem eliminuje případné obavy z toho, že by držiteli licence museli být všichni, kteří nějakým způsobem nakládají s příslušnými technickými zařízeními, včetně takových záležitostí jako jsou běžné uzamykací systémy, mechanické zámky apod., byť zámky nebo stavební vložky samotné také budou splňovat požadovanou bezpečnostní třídu nebo dokonce vyšší.
K odst. 5
Bezpečnostní poradenství je vysoce odborně náročné. Jeho provozování je podmíněno důkladnou znalostí všech forem bezpečnostních činností. Kromě toho je předpokladem k jeho provádění i znalost příslušných právních předpisů (daňových, ekonomických, obchodního práva atd.), erudované znalosti v oborech matematiky, fyziky, chemie, mechaniky, elektroniky a dalších vědeckých oborech, jakož i znalost cizích jazyků. Tyto důvody vedly v podstatě k závěru, že je nezbytné koncipovat tuto specifickou formu výkonu soukromé bezpečnostní činnosti od počátku procesu až po jeho ukončení, a rovněž i ji podřídit licenčnímu režimu.
Stejně jako v případě soukromé bezpečnostní činnosti „technická služba“ je i tato soukromá bezpečnostní činnost vymezena tak, aby nedocházelo ke kolizi navrhované nové právní úpravy s výchovou a vzděláváním realizovaným podle speciálních zákonů. Rovněž tak je vyloučeno, aby běžná poradenská činnost poskytovaná provozovatelem v rámci výkonu jiného druhu soukromé bezpečnostní činnosti mohla být prováděna pouze na základě získání „speciální“ licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti “bezpečnostní poradenství“.
K § 4
K odst. 1
Ustanovení objasňuje, kdo a na základě čeho je oprávněn vykonávat soukromou bezpečnostní činnost, tedy podnikat v oblasti komerční bezpečnosti. Podle navrhované nové právní úpravy budou moci podnikat v oboru komerční bezpečnosti pouze fyzická osoba nebo česká obchodní korporace (korporace se sídlem v České republice) ve smyslu zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) – dále jen „zákon o obchodních korporacích“ anebo zahraniční obchodní korporace ve smyslu § 3024 občanského zákoníku (právnická osoba typu obchodní korporace se sídlem v zahraničí), které mají licenci vydanou ministerstvem.
Cílem této úpravy je stanovení uzavřeného okruhu subjektů, které se budou moci pohybovat v oblasti komerční bezpečnosti a poskytovat zde své služby, samozřejmě při respektování práva na svobodný pohyb a výkon služeb.
V souladu s ústavním pořádkem České republiky má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (Čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Na druhé straně však zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností (Čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Již v současné době právní řád České republiky obsahuje řadu právních norem regulujících výkon určitých činností včetně podnikání ve vybraných oblastech, které není přístupné úplně každému (lze uvést například advokáty, notáře, patentové zástupce, exekutory, banky, pojišťovny, přepravce osob a věcí, výrobce a distributory energií, vody, potravin, provozovatele systémů a prvků kritické infrastruktury apod.). Důvody pro takový postup lze spatřovat ve snaze zákonodárců, případně státu vyloučit určitá rizika spojená s podnikáním ve vybraných oblastech, ať už jde o podnikání ve smyslu živnostenského zákona nebo podle jiných zákonů. Ostatně i živnostenský zákon prostřednictvím svých příloh neumožňuje každému podnikání v libovolném oboru. Proto je pro podnikání v některých případech stanovena povinnost splnění určitých specifických kvalifikačních předpokladů.
Předkladatel návrhu zákona byl veden obdobnou snahou, podrobně popsanou v obecné části důvodové zprávy. Stejně jako v některých jiných oborech podnikání je třeba, při stanovení subjektů oprávněných vykonávat určitou činnost, především zohlednit smysl a účel, pro který byly tyto osoby primárně zřízeny/založeny a teprve na druhém místě řešit konkrétní podmínky umožňující vstup těchto osob do konkrétní oblasti podnikání/výkonu soukromé bezpečnostní činnosti.
V oblasti komerční bezpečnosti (výkon soukromé bezpečnostní činnosti podle návrhu zákona), podle informací dostupných předkladateli návrhu zákona, v době minulé i současné podnikali a podnikají výhradně obchodní společnosti, popřípadě velmi omezeně některá družstva. Není známo, že by komerční bezpečnost zajišťovaly např. spolky, nadace, obecně prospěšné společnosti apod., tedy subjekty, působící především v oblasti veřejně prospěšných aktivit.
S ohledem na výkon soukromé bezpečnostní činnosti, který je ve své podstatě podnikáním, proto návrh zákona umožňuje podnikat v oblasti komerční bezpečnosti pouze obchodním korporacím podle zákona o obchodních korporacích, případně podle občanského zákoníku, nikoliv všem právnickým osobám, tak, jak je zná právní řád České republiky. Právě obchodní korporace jsou zakládány primárně za účelem podnikání, což ovšem nelze říci o značné části dalších právnických osob (viz níže). Navíc obchodní korporace mají vytvořenu takovou vnitřní strukturu, která nejvíce vyhovuje účelu, pro který byly zřízeny, tedy podnikání.
Právnickou osobu lze založit ve veřejném nebo soukromém zájmu, přičemž charakter právnické osoby se posuzuje podle hlavní činnosti právnické osoby. Návrh zákona má smíšený charakter. Na jedné straně je normou soukromého práva (zejména specifická úprava závazkových vztahů mezi provozovatelem a objednatelem soukromé bezpečnostní činnosti), na druhé straně je normou práva veřejného, regulujícího mj. vstupní předpoklady pro podnikání, podmínky jeho nerušeného průběhu, případně zániku takové činnosti.
Základní přehled existujících forem právnických osob a jejich stručná charakteristika
zejména ve vztahu k předmětu činnosti
Obecně lze uvést, že podle občanského zákoníku je právnická osoba nadána právní osobností (právní subjektivitou) od svého vzniku do svého zániku. K tomu se váže i způsobilost k právním úkonům, která vniká stejným okamžikem.
• obchodní společnost (podnikatelský subjekt, jehož primárním cílem je podnikání, které
lze charakterizovat jako činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem) − evropská společnost,
− evropské hospodářské zájmové sdružení,
− akciová společnost,
− společnost s ručením omezeným,
− veřejná obchodní společnost,
− komanditní společnost.
Akciová společnost a společnost s ručením omezeným jsou naprosto typické korporace podnikající v současné době na úseku komerční bezpečnosti vedle podnikajících fyzických osob. Veřejná obchodní společnost a komanditní společnost jsou v současné době méně typickými představitelkami korporací vyskytujících se na úseku komerční bezpečnosti.
• družstvo (společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem vzájemné
podpory svých členů nebo třetích osob, případně za účelem podnikání)
− družstvo (bytové, výrobní apod.), − evropská družstevní společnost,
Vedle základního pojetí družstva, tak jak je uvedeno výše, existují i odlišné typy družstev – tzv. sociální družstva, kdy tato právnická osoba soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle místa sídla a působnosti sociálního družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udržitelného rozvoje.
Není známo, že by v současné době právnické osoby ve formě „družstevní“ masivně působila na úseku komerční bezpečnosti.
• nestátní nezisková organizace (jedná se o takové organizace, které nejsou zřízeny za
účelem podnikání a současně nejsou zřízeny státem)
− spolek (dříve též občanská sdružení) - hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen; podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže; vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku; zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku; členové neručí za závazky spolků; ručení hlavního spolku za závazky pobočného spolku mohou stanovy zcela vyloučit, podle prof. Karla Eliáše – hlavního autora nového občanského zákoníku: „Hlavní neboli statutární činností spolků nemůže být podnikání nebo jiná výdělečná činnost. Tyto aktivity mohou být jen aktivitami vedlejšími, k podpoře té hlavní činnosti. Znaky podnikání nenaplňují různé aktivity ojedinělé, nahodilé, byť jsou ziskové. Stejně tak není možné strkat pod ten pojem podnikání aktivity, které vlastně není možné provádět bez toho, že jsou nějakým způsobem dotovány, ať už z veřejných nebo soukromých prostředků od donátorů.“,
− obecně prospěšná společnost (osoby zřízené a jednající podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, který byl zrušen občanským zákoníkem; mohou existovat a vykonávat svou činnost i nadále jako „OPS“ nebo se transformovat na ústav, nadaci nebo nadační fond),
− ústav - jde o právnickou osobu ustavenou za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky; ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených; obvykle se jedná o vědecké, výzkumné, vzdělávací, kulturní, odborné nebo zdravotnické zařízení anebo o specializovanou organizaci,
− nadace a nadační fond (viz § 306 a násl. občanského zákoníku - zakladatel zakládá nadaci k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečné; účel nadace může být veřejně prospěšný, spočívá-li v podpoře obecného blaha, i dobročinný, spočívá-li v podpoře určitého okruhu osob určených jednotlivě či jinak; zakazuje se založit nadaci sloužící výlučně výdělečným cílům; nadace může podnikat, pokud podnikání představuje pouhou vedlejší činnost a výtěžky podnikání slouží jen k podpoře jejího účelu; nadace však podnikat nesmí, pokud to zakladatel v nadační listině vyloučil),
− zájmové sdružení právnických osob (stejně jako v případě obecně prospěšné společnosti i zájmová sdružení právnických osob mohou od účinnosti občanského zákoníku pokračovat ve své činnosti podle předpisů platných do konce roku 2013 nebo mohou změnit svou právní formu na spolek),
− honební společenstvo (jako společenství vlastníků honebních pozemků vykonává veřejně prospěšnou činnost podle zákona o myslivosti),
− organizace s mezinárodním prvkem (zahraniční nezisková organizace, která mohla, na základě příslušného povolení v minulosti působit na území České republiky a v současnosti zde má pobočný spolek nebo pokud měla povoleno sídlo, stává se přímo spolkem; Rejstřík mezinárodních nestátních organizací, které měly u nás povoleno působení, se stal součástí spolkového rejstříku vedeného od roku 2014 příslušnými soudy), − společenství vlastníků jednotek (podle § 1194 a násl. občanského zákoníku je společenství vlastníků právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilá nabývat práva a zavazovat se k povinnostem; společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem),
− církev a náboženská společnost (podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech jde o dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování, duchovní služby a případně obecně prospěšné činnosti),
− církevní právnická osoba (např. orgán církve, řeholní řád, farnost, účelové zařízení pro charitu).
• veřejnoprávní právnické osoby
− stát (organizační složky státu nejsou samostatnými právnickými osobami, ale mají v některých ohledech obdobné postavení jako právnické osoby),
státní organizace
− státní podnik (právnická osoba, která nemá vlastní majetek a provozuje podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost),
− národní podnik (jedná se o typ podniku, který je reliktem předlistopadového společenského zřízení, nicméně i dnes tyto podnikatelské subjekty existují – viz např. Českobudějovický budvar, n. p., ovšem jejich zisky nejsou odváděny do státního rozpočtu),
− státní fond (jedná se o právnickou osobu, která sdružuje majetek k určitému účelu; cílem státního fondu je důsledné oddělení majetku pocházejícího z některých vázaných zdrojů, například strukturálních fondů Evropské unie nebo speciálních poplatků či výnosů od ostatního majetku státu),
− kraj (jedná se o veřejnoprávní korporaci, která má vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonem a hospodaří za podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu; kraj vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající; kraj je samostatně spravován zastupitelstvem kraje …),
− obec (je rovněž veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek; vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající; obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem),
− dobrovolný svazek obcí (obce mají právo být členy dobrovolného svazku obcí za účelem ochrany a prosazování svých společných zájmů, včetně zájmů ekonomických, obvykle v rozsahu podle § 50 odst. 1 zákona o obcích), − příspěvková organizace (jde o jednu z forem veřejného ústavu; je právnickou osobou veřejného práva zřízenou k plnění úkolů ve veřejném zájmu; příspěvkové organizace jsou veřejnoprávními neziskovými organizacemi, jejichž zřizovateli jsou organizační složky státu nebo územní samosprávné celky; z pohledu státu se jedná zejména dětské diagnostické ústavy, dětské domovy, speciální školy, fakultní nemocnice, psychiatrické léčebny, dále například muzea, galerie, knihovny a divadla celostátního významu),
• vysoká škola (v České republice působí veřejné, soukromé a státní vysoké školy, které
tvoří nejvyšší stupeň vzdělávací soustavy; cílem jejich zřízení je vzdělávání dospělých osob v určitých oborech),
− školská právnická osoba (školy mohou zřizovat právnické osoby sloužící k zajištění výuky studentů),
• politická strana a politické hnutí (jsou zakládány a vyvíjejí činnost podle zákona
č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích; jsou právnickými osobami; občané mají právo se sdružovat v politických stranách a v politických hnutích, přičemž výkon tohoto práva slouží občanům k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejména na vytváření zákonodárných sborů a orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy),
• veřejná výzkumná instituce (jedná se o právnickou osobu zřízenou státem nebo územním
samosprávným celkem, jejímž hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu, vymezený zákonem; veřejná výzkumná instituce svou hlavní činností zajišťuje výzkum podporovaný zejména z veřejných prostředků v souladu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory stanovenými právem Evropských společenství),
• další osoby, pokud tak stanoví zákon.
Pro další posouzení oprávněnosti vyloučení určitých právnických osob z podnikání v oblasti komerční bezpečnosti je třeba, podle názoru ministerstva, důrazně připomenout,
že návrh zákona nově stanoví podmínky pro podnikání v oblasti komerční bezpečnosti (viz
§ 1 a 4 návrhu zákona).
Zde je namístě si blíže připomenout i obsah a význam pojmů „podnikání“, „podnikatel“ „živnost“ a „výdělečný cíl, výdělečná činnost vykonávané nikoliv živnostenským nebo obdobným způsobem“, tak charakteristické pro určité neziskové nestátní právnické osoby.
Podle § 420 a násl. občanského zákoníku se podnikatelem rozumí ten, kdo samostatně
vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným
způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku (podnikání). Pro účely
ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 (splatnost ceny zboží nebo služby) se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
Podnikatel dále musí splňovat určité formální znaky, mezi které patří i oprávnění podnikat po živnostensku nebo držba jiného oprávnění (např. vydaného státem) podle jiného zákona (viz návrh zákona).
Živností se podle živnostenského zákona rozumí soustavná činnost provozovaná
samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.
Na druhé straně pojmy „výdělečný cíl, výdělečná činnost“ nejsou v právním řádu
České republiky vymezeny. Jedná se o pojmy širší, protože nejsou odvozeny od pojmu podnikatele a nejsou vykonávány na základě živnostenského nebo jiného veřejnoprávního oprávnění.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že subjektem oprávněným vykonávat soukromou bezpečnostní činnost může být pouze podnikatelský subjekt, který současně splňuje materiální i formální znaky podnikání, kterými jsou:
a) soustavnost (činnost musí být vykonávána opakovaně, v dostatečně krátkém časovém odstupu, nelze ji vykonávat příležitostně, nahodile nebo jednorázově),
b) vlastní účet (podnikání provádí podnikatel na základě principu své individuální odpovědnosti – úspěch/neúspěch),
c) samostatnost (podnikatel se při výkonu podnikání řídí svým vlastním úsudkem, neplní úkoly, které by mu uložil nadřízený – viz např. pracovní poměr podle zákoníku práce, svobodně vstupuje a vystupuje do a z podnikatelských aktivit),
d) vlastní jméno (podnikatelé vystupuje pod svým jménem nebo pod obchodní firmou),
e) dosažení zisku (smyslem podnikání je dosažení zisku, který umožňuje uspokojování individuálních potřeb podnikatele a je jedním z hlavních motivů pro podnikání),
f) veřejnoprávní oprávnění k činnosti (jedná se o živnostenské oprávnění nebo o jiný doklad veřejnoprávní autority - licence podle návrhu zákona – bez něhož nelze podnikat, což neplatí pro jiné výdělečné aktivity).
Závěr
Podnikat v oblasti soukromých bezpečnostních činností budou tedy oprávněny obchodní korporace, které splňují podmínky pro podnikání uvedené výše. Režimu
zákona však nebude podřízena nahodilá činnost obdobná sousedské výpomoci, kdy např. soused sousedovi „ohlídá“ dům během jeho zahraniční dovolené.
Nestátní neziskové organizace, veřejnoprávní právnické osoby, vysoké školy, politické strany a politická hnutí, veřejné výzkumné organizace, případně další právnické osoby mohou sice vykonávat výdělečnou činnost a v některých případech i
podnikat, nicméně nemohou vykonávat soukromou bezpečnostní činnost, která je výhradně podnikáním v plném rozsahu zajišťovaným jako hlavní předmět činnosti obchodních korporací (včetně vybraných družstev). V případě umožnění „podnikání“ v této oblasti i takovým právnickým osobám, které nejsou primárně založeny k podnikání, je otázkou, zda by i takový subjekt, poskytující „občanskou výpomoc“ k takové pomoci nepotřeboval licenci podle tohoto návrhu zákona, což rozhodně smyslem zákona není, nemůže a nesmí být. Proto považujeme za důležité tyto právnické osoby (které však fakticky na úseku komerční bezpečnosti nepůsobí a nikdy nepůsobily) z podnikání v oblasti komerční bezpečnosti vyloučit.
Výše uvedené právnické osoby sice mohou vytvářet zisk, ovšem tento zisk je výsledkem výdělečné činnosti, která je vykonávána jako činnost vedlejší a má vazbu na hlavní předmět činnosti takového subjektu. Přitom ale smyslem zřízení těchto osob je především vzájemné uspokojování potřeb svých členů nebo veřejně prospěšná činnost.
V této souvislosti je třeba zmínit i reálná bezpečnostní rizika spočívající v tom, že nestátní nezisková organizace (například některé extrémistické politické strany, hnutí apod., a to včetně těch, které byly zakázány), by zřídila např. spolek (takovému postupu nelze vždy objektivně zabránit), který by díky získané licenci mohl vykonávat soukromou bezpečnostní činnost (a to i za využití zbraní). Pod rouškou výkonu soukromé bezpečnostní činnosti by tak mohl prosazovat své nekalé zájmy, čímž by mohlo dojít i k ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky.
V případě veřejnoprávních osob je pak právně a fakticky nepřípustné, aby subjekty veřejného práva podnikaly v oblasti soukromé bezpečnostní činnosti a tak fakticky privatizovaly výkon veřejné moci „shora“.
Zde je namístě rovněž připomenout, že návrh zákona naopak umožňuje každému, tedy i nestátním neziskovým organizacím, orgánům veřejné moci nebo státu a jeho podnikům ad., aby si zabezpečovali ochranu svého majetku a osobní ochranu v rámci výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu.
Licenci k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti však nebudou potřebovat subjekty vyvíjející činnost podle speciálních zákonů, byť půjde o obsahově podobnou činnost výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, tedy podnikání v oboru komerční bezpečnosti.
Půjde o činnost soukromoprávních subjektů – například peněžních ústavů, pojišťovacích ústavů, advokátů, notářů, soudních exekutorů, daňových poradců, různých rozhodců, osob podílejících se na ochraně autorských práv, ochraně elektronicky vytvořených, přepravovaných, či jinak zpracovávaných zpráv či jiných výstupů hmotné i nehmotné povahy, různých autorizovaných osob, osob zajišťujících výchovu a vzdělávání v určitých školských zařízeních atd.
Dále se bude jednat zejména o specifickou činnost všech osob veřejného práva, včetně bezpečnostních sborů, zpravodajských služeb, České národní banky ad.
Jako typický příklad vyloučení osoby soukromého práva z působnosti návrhu zákona lze uvést činnost advokáta, který je svým způsobem rovněž „podnikatelem“, byť nikoliv ve smyslu živnostenského zákona.
Advokát v rámci poskytování právní pomoci svému klientovi mj. opatřuje informace svědčící v jeho prospěch v řízení před správním orgánem, soudem apod.
V případě, že k prokázání určité skutečnosti je zapotřebí získání zmíněné informace, může, a i v budoucnu bude advokát postupovat dvojím způsobem. Buď příslušnou informaci získá sám (tedy se bude chovat jako kterýkoliv občan potažmo „soukromý detektiv“ – nemá více práv než kterýkoliv občan) nebo požádá o opatření takové informace soukromého detektiva v rámci jeho výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, a to za úplatu na základě uzavřené smlouvy.
Přesto tedy, že advokát bude hledat věci nebo osoby, nebo opatřovat informace sloužící k prokázání určité skutečnosti nebo získávat informace o určité osobě, nebude se na něj navrhovaná nová právní úprava vztahovat, protože jednak nejde o hlavní činnost advokáta, ale hlavně je k takovému postupu zmocněn přímo zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (viz § 1 zákona o advokacii).
Na základě obdobného klíče, jako je tomu u advokáta, bude tedy vyloučen dopad navrhované nové právní úpravy (povinnost získat licenci k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti) i na další povolání případně jiné „bezpečnostní“ činnosti.
K odst. 2
První věta navrženého ustanovení upravuje okamžik, kdy pro podnikající fyzickou osobu nebo obchodní korporaci vzniká oprávnění vykonávat soukromou bezpečnostní činnost (zahájení podnikání v oblasti komerční bezpečnosti). Tímto dnem je buď den právní moci správního rozhodnutí (licence), tj. obvykle den převzetí/doručení licence žadatelem nebo den jiný, pokud žadatel v žádosti o vydání licence uvede, že hodlá vykonávat své oprávnění později, než dnem nabytí právní moci licence.
U osob, které se povinně zapisují do obchodního rejstříku a doposud v tomto veřejném rejstříku právnických a fyzických osob zapsány nejsou (typicky obchodní korporace založená společenskou smlouvou podle § 8 zákona o obchodních korporacích), oprávnění vykonávat soukromou bezpečnostní činnost vznikne dnem zápisu do obchodního rejstříku (viz § 42 a násl. zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob – dále jen „zákon o veřejných rejstřících“), který je proveden na základě a tedy po vydání licence nebo rovněž dnem pozdějším, uvedeným v licenci (opět s odkazem, na požadavek žadatele o vydání licence obsažený v žádosti o její vydání).
K odst. 3
Licenci (správní rozhodnutí) bude vydávat ministerstvo v režimu správního řízení upraveného zejména správním řádem.
K odst. 4
V souladu se základními východisky přípravy návrhu zákona (viz obecná část důvodové zprávy) bude licence vydávána na dobu určitou, tj. 10 let. Samozřejmě, na základě žádosti oprávněné osoby může být licence vydána i na dobu kratší.
Smyslem tohoto ustanovení je eliminovat bezpečnostní rizika, která by České republice mohlo přinést zapojení některých domácích i zahraničních subjektů do předmětné citlivé oblasti. Zdaleka se nejedná pouze o vyloučení těch osob, které mají kriminální minulost nebo i přítomnost. Česká republika a její orgány musí neustále dbát i o ochranu ekonomických, zahraničně politických a dalších zájmů, jejichž narušení by mohlo ohrozit fungování demokratické společnosti. Vzhledem k tomu, že někteří provozovatelé se mohou v rámci výkonu soukromé bezpečnostní činnosti napojit na kriminální podsvětí, organizovaný zločin tuzemského i zahraničního původu, jakož i na zpravodajské služby cizích mocností, je zcela nezbytné od prvopočátku, ale i průběžně, tato rizika pokud možno vyloučit nebo omezit.
Proto opakované vydávání licencí a tím i prověřování případných bezpečnostních rizik s tímto procesem spojených musí být zásadní podmínkou kontinuity výkonu soukromé bezpečnostní činnosti konkrétním oprávněným subjektem.
Skutečnost, že žadateli o vydání licence/provozovateli byla licence vydána, je pro něj zároveň vizitkou a zárukou kvality poskytovaných služeb. V žádném případě pak nejde o skrytý nástroj regulace trhu, neboť každý, kdo splní nároky kladené tímto zákonem, má právo na získání nové licence.
K časovému omezení doby platnosti licence předkladatel uvádí, že s odkazem mj. i na zahraniční právní úpravy, považuje vydávání licencí na dobu určitou za jediné možné řešení.
Předkladatelem navržená kompromisní 10 letá doba platnosti licence se pohybuje v horní části limitu obvyklého v Evropských zemích.
K § 5
K odst. 1 Na území České republiky budou moci vykonávat, za určitých podmínek, soukromou bezpečnostní činnost i zahraniční osoby, které nebudou muset být držiteli příslušné licence podle návrhu zákona. Půjde o případy, kdy na našem území bude dočasně, příležitostně nebo ojediněle (dále jen „dočasně“) působit specifická zahraniční osoba, která je nadána k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti podle práva domovského státu. Tím, kdo posoudí, zda se skutečně jedná o dočasný výkon soukromé bezpečnostní činnosti, bude, na základě oznámení povinné osoby, (viz § 5 odst. 2 návrhu zákona) ministerstvo.
Typickým příkladem dočasného výkonu soukromé bezpečnostní činnosti bude například ochrana politicky, kulturně, sportovně či jinak společensky nebo ekonomicky aktivní zahraniční osoby soukromým bezpečnostním subjektem.
Při zpracování návrhu předmětného ustanovení bylo vycházeno z principu volného pohybu služeb podle práva EU, kdy dočasné vykonávání soukromé bezpečnostní činnosti bude možno provádět bez licence. Podřazení dočasného výkonu takové služby pod režim licencí by totiž bylo problematické, a to jednak z hlediska čl. 56 a násl. Smlouvy o fungování EU, a dále i z hlediska požadavků zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, ve znění pozdějších předpisů.
V dané souvislosti je vhodné připomenout, že podle judikatury Soudního dvora EU (zejm. srov. případ C-465/05 Komise vs. Itálie) překážka, tedy licence, může být odůvodněna pouze v rozsahu, v němž obecný zájem není chráněn pravidly, jimž poskytovatel služeb podléhá v členském státě, ve kterém je usazen, a že za nezbytné pro dosažení sledovaného cíle tedy nemůže být považováno opatření zavedené členským státem, které v podstatě zdvojuje kontroly již provedené v členském státě, ve kterém je poskytovatel usazen.
K odst. 2
S ohledem na možné působení zahraniční soukromé bezpečnostní služby na našem území bez licence a s přihlédnutím k oprávněným bezpečnostním zájmům České republiky je nezbytné disponovat informací, že k této činnosti zde dochází, jakož i dalšími základními údaji, které slouží i k případné kontrole příslušného subjektu resp. plnění povinností podle navrhované nové právní úpravy.
K odst. 3
V tomto odstavci je řešen postup ministerstva poté, kdy z obdrženého oznámení podle navrhovaného odstavce 2 dojde k závěru, že v konkrétním případě se nejedná o dočasný výkon soukromé bezpečnostní činnosti zahraničním subjektem.
Nesplnění oznamovací povinnosti pak bude podléhat sankci (uložení pokuty) podle návrhu zákona.
Zahraniční subjekt, který jedná v dobré víře, neboť včas oznámí záměr vykonávat dočasně soukromou bezpečnostní činnost v České republice, přičemž ministerstvo dospěje k závěru, že se o dočasný výkon této činnosti nejedná, nebude podléhat správnímu řízení o uložení pokuty za výkon soukromé bezpečnostní činnosti bez licence, a to v časovém intervalu od oznámení záměru podle navrhovaného odstavce 2 do termínu uvedeného ve výzvě ministerstva k podání žádosti o vydání licence v navrhovaném odstavci 3. Pokud ovšem ve stanovené lhůtě nepodá žádost o vydání licence, bude proti němu rovněž zahájeno správní řízení o uložení pokuty za výkon soukromé bezpečnostní činnosti bez licence.
K § 6
Předem je třeba uvést, že u různých typů osob (§ 6 až 9 návrhu zákona), které budou podnikat v oblasti komerční bezpečnosti, dochází ke stanovení obdobných podmínek pro vydání licence. Proto příslušné návrhy jsou odůvodněny pouze jednou, aby nedocházelo ke zbytečnému opakování již uvedených faktů.
K odst. 1
Ustanovení upravuje podmínky vydání licence v případě fyzické osoby. Ministerstvo vydá licenci, pokud fyzická osoba splňuje zákonem stanovené podmínky.
Mezi vstupní podmínky umožňující vydání licence budoucímu provozovateli (podnikající fyzická osoba; stejně je tomu i v případě člena statutárního orgánu české obchodní korporace i české obchodní korporace samotné podle navrhovaného § 7) byla zařazena, mj. i bezdlužnost – viz písm. f). Podle názoru předkladatele je třeba z podnikání v citlivé oblasti komerční bezpečnosti vyloučit problematické subjekty, které neuspěly v předchozím podnikání. Takové subjekty jsou mnohem náchylnější k různým způsobům „ovlivnění“ zejména ze strany potencionálních zákazníků, což nemusí být vždy v souladu s účelem a smyslem výkonu soukromé bezpečnostní činnosti (k tomu viz blíže Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace).
V případě návrhu uvedeného pod písmenem g) je snahou předkladatele zajistit, aby z pohledu veřejnosti nemohlo docházet k záměrné nebo neúmyslné záměně podnikatele za orgán veřejné moci, a to díky dodatku (připojenému dodatku) ke jménu podnikatele, který bude obsahovat např. slova „policie“, „stráž“, „inspekce“ apod. Tento problém nenastane u podnikající fyzické osoby, která se povinně zapisuje do obchodního rejstříku (§ 45 odst. 1 a 2 zákona o veřejných rejstřících). V takovém případě je klamavý dodatek vyloučen v rámci řízení o zápisu do tohoto veřejného rejstříku. Avšak u podnikajících fyzických osob, které se nemusí zapisovat do obchodního rejstříku je stejného efektu nutno dosáhnout za přispění ministerstva.
S ohledem na již tolikrát zmíněnou problematičnost výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, resp. bezpečnostní rizika spojená s tímto druhem podnikání je namístě vyloučit z něj i ty osoby, které se jako podnikatelé, nebo osoby v určitém právním vztahu k provozovateli v minulosti neosvědčily, neboť se dopustily taxativně vyjmenovaných jednání, která jsou s bezproblémovým výkonem tohoto druhu podnikání neslučitelná. Tyto skutečnosti bude v rámci řízení o žádosti posuzovat ministerstvo na základě svých vlastních poznatků a poznatků získaných od Policie České republiky a zpravodajských služeb. Samozřejmě, porušení povinností stanovených návrhem zákona bude možné teprve po uplynutí 5 let od nabytí jeho účinnosti.
K odst. 2
Pokud žadatel o vydání licence (fyzická osoba) není odborně způsobilý, musí ustanovit
odpovědného zástupce, který splňuje v návrhu zákona obsažené podmínky (§ 11 odst. 2 až 4 návrhu zákona). Pokud tak neučiní, nebude mu vydána licence a nebude tedy moci podnikat v oboru komerční bezpečnosti.
I v případě, že žadatel (fyzická osoba) splňuje návrhem zákona stanovené podmínky pro vydání licence, a sám, byť z jakéhokoliv důvodu nechce/nemůže vykonávat bezpečnostní
činnost, může tak rovněž činit prostřednictvím ustanoveného odpovědného zástupce (§ 11
odst. 1 návrhu zákona).
K osobě odpovědného zástupce je možno dále uvést, že tato osoba bude podléhat režimu prověření (v rámci podané žádosti) ze strany ministerstva, Policie České republiky a dalších subjektů podle § 12 návrhu zákona, a to z důvodu eliminace možného zapojení, z bezpečnostního hlediska, nevhodných osob do faktického výkonu soukromé bezpečnostní činnosti.
Pokud dojde ke změně osoby odpovědného zástupce po vydání licence, bude nový odpovědný zástupce opět, zejména z bezpečnostního hlediska, rovněž prověřen zmíněnými institucemi (viz § 21 odst. 5 návrhu zákona).
K odst. 3
Fakticky skoro stejné podmínky jako žadatel o vydání licence (stávající nebo budoucí podnikající fyzická osoba) bude muset splňovat i vedoucí odštěpného závodu, kde je vykonávána soukromá bezpečnostní činnost [srovnej § 5 odst. 2 písm. a) návrhu zákona] protože vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku. To znamená, že vedoucí osoba má postavení blížící se velmi postavení samotného podnikatele.
Způsobilost vedoucích jiných odštěpných závodů (kde není vykonávána soukromá bezpečnostní činnost) není předmětem právní regulace podle navrhované nové právní úpravy.
K § 7
K odst. 1
Ustanovení konstatuje, že vydání licence české obchodní korporaci (obchodní korporaci vzniklé/založené podle právního řádu České republiky se sídlem v České republice) zapsané v obchodním rejstříku je možné pouze za podmínky, že členem jejího statutárního orgánu není právnická osoba. Smyslem tohoto omezení je vyloučení obchodních korporací, jejichž osobní a majetkovou strukturu může tvořit „nekonečný“ řetězec osob/firem zamezující např. zjištění identity skutečného vlastníka. Tím by mohlo dojít k ohrožení zájmů České republiky, ale i samotného podnikatelského prostředí v oblasti soukromých bezpečnostních služeb.
Dále se požaduje, stejně jako je tomu u žadatele o vydání licence (fyzické osoby), splnění obdobných podmínek u konkrétních osob působících ve prospěch obchodní korporace, i u samotné obchodní korporace jako celku.
Z pohledu vnitřní bezpečnosti státu dojde rovněž k prověření obchodní korporace z pohledu osob přímo či nepřímo se podílejících na podnikání (výkonu soukromé bezpečnostní činnosti). I v tomto případě je snahou předkladatele předejít situaci, kdy by v obchodní korporaci, mohly působit, resp. její činnost ovlivňovat fyzické osoby představující bezpečnostní riziko nebo kdy by obchodní korporace byly zakládány např. k zastření pravé podstaty své činnosti.
Do předmětného ustanovení se rovněž promítá i zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů.
K odst. 2
Ustanovení upravuje kvalifikační předpoklady vedoucího odštěpného závodu (viz k tomu blíže odůvodnění k § 6 odst. 3 návrhu zákona).
K § 8
K odst. 1 a 2
Návrh zákona pamatuje i na případy, kdy obchodní korporace je založena (společenskou smlouvou podle zákona o obchodních korporacích), přičemž ale doposud není zapsána v obchodním rejstříku. Fakticky tak je vyloučeno, aby takový subjekt zahájil výkon soukromé bezpečnostní činnosti a to až do doby zápisu do obchodního rejstříku (srovnej § 4 odst. 2 návrhu zákona).
Z důvodu odstranění možné diskriminace těchto subjektů tedy návrh zákona počítá s tím, že osoby oprávněné jednat za založenou obchodní korporaci ve vztahu k zápisu do obchodního rejstříku budou oprávněny podat žádost o vydání licence.
Vybrané osoby působící v založené obchodní korporaci, které po jejím zapsání do obchodního rejstříku budou zastávat návrhem zákona stanovená místa založená pracovněprávními nebo jinými, pracovněprávním vztahům na roveň postavenými právními vztahy, musí splňovat obdobné podmínky, jako osoby u obchodních korporací zapsaných do obchodního rejstříku.
K § 9
S ohledem na nezbytnost vytvoření identického právního prostředí pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti pro české i zahraniční obchodní korporace jsou v tomto ustanovení upraveny podmínky pro vydání licence zahraniční obchodní korporaci, které jsou obdobou podmínek českých subjektů.
Právní řád České republiky může stanovit povinnosti pouze svým státním občanům, osobám, které se na jeho území zdržují a subjektům, které zde vykonávají určitou činnost nebo mají sídlo. S ohledem na tuto skutečnost byl koncipován odstavec 2.
K § 10
Ustanovení řeší otázku odborné způsobilosti ve vztahu ke všem druhům obchodních korporací zmíněným v § 7 až § 9 návrhu zákona.
V případě kolektivního statutárního orgánu je podmínka odborné způsobilosti splněna za předpokladu, že alespoň jeden z jeho členů (fyzická osoba), je odborně způsobilý. Nicméně ani v tomto případě nic nebrání tomu, aby v obchodní korporaci splňující návrhem zákona stanovené podmínky, působil odpovědný zástupce,
K § 11
K odst. 1
Návrh zákona stanoví v § 6 odst. 2 povinnost (odborně nezpůsobilá fyzická osoba nebo podnikající fyzická osoba, které žádají o vydání licence), a v tomto ustanovení možnost vykonávat soukromou bezpečnostní činnost prostřednictvím odpovědného zástupce.
K odst. 2
Zde jsou upraveny podmínky, které musí splňovat odpovědný zástupce s postavením vedoucího zaměstnance podle návrhu zákona. V podstatě se jedná o stejné podmínky, které musí splňovat provozovatel - fyzická osoba, doplněné o nutnost existence základního pracovněprávního, jemu na roveň postaveného nebo osobního vztahu k žadateli o vydání licence nebo provozovateli.
K odst. 3 a 4 Další omezení pro výkon činnosti odpovědného zástupce jsou stanovena tak, aby nedošlo ke kumulaci této funkce v rukou jedné osoby u více soukromých bezpečnostních agentur s výjimkou provozovatelů, kteří tvoří koncern, resp. u jedné firmy.
K § 12 až 15
Ustanovení upravují náležitosti, které musí obsahovat žádost o vydání licence, kterou ministerstvu předkládají fyzická osoba (včetně stávající podnikající fyzické osoby), česká obchodní korporace, žadatel pro založenou obchodní korporaci a zahraniční obchodní korporace.
Zároveň se stanoví povinnost přiložení určitých příloh/dokladů, které tvoří součást konkrétní žádosti a které jsou nezbytné pro prokázání celkové způsobilosti pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti žadateli, v návaznosti na návrhem zákona stanovené kvalifikační předpoklady.
Ustanovení obsahuje mj. i možnost, aby osoby vzhledem ke své podnikatelské činnosti a obchodním záměrům, které mají, požádaly o vydání licence na kratší dobu než je 10 let.
K § 16
K odst. 1
Licenci k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti bude vydávat ministerstvo. Důvody tohoto postupu jsou zřejmé – jde zejména o zajištění výkonu soukromé bezpečnostní činnosti firmami, které nepředstavují riziko zejména pro vnitřní bezpečnost státu. Vzhledem k tomu, že na českém trhu budou působit i zahraniční subjekty a s ohledem na charakter poskytovaných služeb, je nezbytné, aby vyjádření a informace pro ministerstvo poskytly i další subjekty, které plní úkoly na úseku vnitřní i vnější bezpečnosti státu.
Dále se stanoví lhůta pro vydání licence odvíjející se od data podání/doručení žádosti. Samotná délka lhůty odpovídá nutnosti co možná nejširšího prověření dotčených osob (žadatele o vydání licence a osob majících vazbu na žadatele).
K odst. 2
Subjekty působící v oblasti ochrany vnitřních i vnějších bezpečnostních zájmů České republiky se vyjádří, poskytnou nebo předají informace k příslušným osobám, sloužící jako podklad pro vydání licence.
Rovněž i zde se stanoví lhůta pro předání informací Bezpečnostní informační službou, Úřadem pro zahraniční styky a informace, Vojenským zpravodajstvím a vyjádření Police České republiky, s tím, že z předané informace nebo vyjádření musí být patrné, zda dotčený subjekt s vydáním licence souhlasí či nikoliv. Z hlediska zásad správního řízení a právní jistoty žadatele o vydání licence je nemyslitelné, aby v případě, kdy ze zmíněných podkladů pro vydání správního rozhodnutí (licence) ministerstva nebude vyplývat žádný závěr, resp. informace zde obsažené budou neurčité, spekulativní apod., si úsudek o skutečném stavu věci učinil správní orgán (ministerstvo). V takovém případě by ministerstvo muselo vždy vydat kladné rozhodnutí, protože žádost by nemohlo zamítnout. Tím by správní řízení („vstupní filtr“) do oblasti výkonu soukromé bezpečnostní činnosti ztratil smysl. Pokud se vyjmenované instituce nevyjádří ve stanovené lhůtě, a z pohledu ministerstva splní žadatel o vydání licence návrhem zákona stanovené podmínky, bude licence ministerstvem vydána, neboť zde nebudou existovat důvody pro její nevydání.
Jak již bylo uvedeno výše, z důvodu legitimního práva státu na ochranu vnitřní bezpečnosti neexistuje jiný způsob jak dosáhnout toho, aby ministerstvo mělo v dostatečném časovém předstihu před vydáním licence objektivní informace od odpovídajících subjektů o bezpečnostní způsobilosti subjektů žádajících o její vydání.
K odst. 3 Z důvodu ochrany utajovaných skutečností a informačních zdrojů Policie České republiky nebo zpravodajské služby v rámci správního řízení, kdy utajované informace se uchovávají odděleně, tj. mimo správní spis a tedy netvoří jeho součást. Nahlížení do této části správního spisu upravuje § 38 správního řádu.
Oddělené vedení dokumentů obsahujících utajované informace mimo spis zajistí nemožnost osob zúčastněných na řízení do těchto dokumentů (spisu) nahlížet.
K § 17
K odst. 1
Zde jsou vyjmenovány případy, kdy ministerstvo žádost o vydání licence zamítne. Jedná se o naplnění zásady procesní ekonomie, tak jak ji zná správní řád. Jinými slovy namísto institutu zastavení řízení podle správního řádu byl zvolen jednodušší způsob spočívající v zamítnutí žádosti.
K odst. 2
Předmětné ustanovení upravuje režim nakládání s utajovanými informacemi v rámci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání licence. Z důvodu nutnosti ochrany informačních zdrojů zpravodajských služeb a Policie České republiky bude v odůvodnění zamítavého rozhodnutí o žádosti uvedena pouze skutečnost, že „vydání licence by bylo v rozporu s podmínkami podle odstavce 1 tohoto ustanovení, o čemž svědčí podklady orgánu podle § 16 návrhu zákona bez uvedení dalších bližších podrobností. Neuvede se tedy například ani číslo jednací příslušného podkladu dotčeného orgánu.
K § 18
Toto ustanovení upravuje náležitosti, které musí mít licence nad rámec náležitostí rozhodnutí podle správního řádu. Jedná se o specifika, která jsou dána povahou licence, na základě jejíhož vydání vzniká osobě oprávnění vykonávat soukromou bezpečnostní činnost (podnikat v oboru komerční bezpečnosti).
K § 19
Toto ustanovení zakládá povinnosti provozovatele oznamovat ministerstvu všechny informace týkající se změn skutečností uvedených v žádosti o vydání licence z důvodu získání podkladů pro další případný postup ministerstva.
Provozovateli se rovněž stanoví další oznamovací povinnosti, včetně povinnosti oznámit ministerstvu ukončení své podnikatelské činnosti v oblasti soukromé bezpečnostní činnosti. Bylo by plýtváním veřejnými prostředky, pokud by se např. zaměstnanci ministerstva dostavili k výkonu kontroly (dozoru) k provozovateli, který již nepodniká v oboru komerční bezpečnosti. Dále pak ministerstvo povede řadu evidencí, pro které je získání této informace důležité. Proto byla tato povinnost provozovatele zařazena do návrhu zákona.
K § 20
K odst. 1
Zde je stanovena podmínka, za níž ministerstvo rozhodne o změně již vydané licence a způsob, jakým to učiní. V tomto případě platí zásada, že licence je měněna pouze na žádost držitele licence.
K odst. 2
Naopak toto ustanovení zahrnuje změnu licence, kterou ministerstvo provede z moci úřední, tedy bez návrhu žadatele. Jedná se o případy, kdy dojde ke změnám údajů v informačních systémech veřejné správy, které mají vazbu na osobu provozovatele, a to jak českého, tak i zahraničního.
Povinností ministerstva bude vyznačení příslušných změn i v evidencích vedených podle návrhu zákona.
K odst. 3
Zde se upravuje postup ministerstva a provozovatele, jehož se změny licence týkají.
K § 21
K odst. 1
Toto ustanovení upravuje případ, kdy dojde k pozastavení licence. Ustanovení řeší situaci, kdy odpovědný zástupce z důvodů uvedených v návrhu zákona nebude moci nadále vykonávat svoji práci.
Smyslem návrhu je umožnit provozovateli napravit situaci, kterou např. nemohl z objektivních důvodů předvídat. Za účelem odstranění překážky v podnikání je mu umožněno tuto odstranit, bez toho aniž by mu musela být odňata licence.
Z hlediska bezproblémového výkonu soukromé bezpečnostní činnosti se rovněž stanoví lhůty pro výběr (a ustanovení) nového odpovědného zástupce a pro zahájení procesu jeho schválení ze strany ministerstva.
K odst. 2 Cílem návrhu zákona není „trestání“ provozovatele za skutečnosti, které sám v řadě případů ani nemohl ovlivnit. Proto návrh zákona umožňuje takové osobě pokračovat v omezené míře ve výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, a to pouze v rozsahu plnění povinností založených již uzavřenými smlouvami o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti.
K odst. 3 a 4
Nesplnění povinností provozovatele podle odst. 1 (ustanovení nového odpovědného zástupce, podání žádosti o změnu licence ministerstvu) bude znamenat pozastavení platnosti licence a tedy dočasný zákaz výkonu soukromé bezpečnostní činnosti. Není přípustné, aby nezpůsobilá osoba (provozovatel) vykonávala soukromou bezpečnostní činnost, aniž by k tomu byla vybavena odpovídajícími předpoklady. Je v zájmu společnosti, orgánů veřejné moci a objednatelů výkonu soukromé bezpečnostní činnosti (zákazníků), aby tato činnost byla vykonávána pouze erudovanými subjekty.
Licence se však samozřejmě nepozastaví, pokud sám provozovatel bude splňovat návrhem zákona stanovené podmínky pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti.
K odst. 5
Ustanovení nového odpovědného zástupce bude podléhat schválení ministerstva a dotčených subjektů uvedených v § 16 odst. 2 návrhu zákona. Smyslem tohoto opatření je, jak již bylo uvedeno výše, zamezení pronikání problematických osob do výkonu soukromé bezpečnostní činnosti resp. obcházení zákona ze strany neseriózních provozovatelů.
K § 22
K odst. 1
Toto ustanovení upravuje situace, kdy dojde k právní události, se kterou právo spojuje zánik určité skutečnosti. Může nastat následkem smrti nebo prohlášením provozovatele za mrtvého.
Je namístě, aby v podnikání (výkonu soukromé bezpečnostní činnosti) mohly pokračovat stanovené osoby podle praxí osvědčeného modelu upraveného živnostenským zákonem. Jedná se o realizaci legitimního práva na kontinuitu výkonu podnikatelského subjektu přesně tak, jako je tomu v případě živnostenského podnikání podle živnostenského zákona.
K odst. 2
Obdobně, tedy podle mechanismu upraveného živnostenským zákonem, se bude postupovat při transformaci, splynutí nebo rozdělení obchodní korporace.
K § 23
K odst. 1
Zde jsou upraveny případy zániku licence. Jedná se o případy, kdy:
- držitel licence se sám rozhodne ve výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nepokračovat [písm. a) a b) návrhu zákona],
- na straně provozovatele (držitele licence) nastanou okolnosti, které sám není schopen ovlivnit [písm. c) návrhu zákona],
- v případě zápisu do obchodního rejstříku se na straně osoby, které byla vydána licence podle návrhu zákona, vyskytnou překážky zabraňující zápisu do tohoto veřejného rejstříku [písm. d) až f) návrhu zákona].
Licence zanikne i dnem právní moci rozhodnutí o jejím odnětí [písm. g) návrhu zákona]. Jedná se o úpravu formálně právních dopadů správního řízení o odnětí licence.
Zde je nutno připomenout, že o zánik licence nepůjde v případě zániku jejího držitele, úmrtí nebo prohlášení držitele licence za mrtvého [písm. c) návrhu zákona], pokud ve výkonu soukromé bezpečnostní činnosti budou pokračovat „dědicové“ ve smyslu § 22 odst. 1.
K odst. 2
Ustanovení upravuje případy, kdy ministerstvo odejme licenci vždy.
Institut odnětí licence je chápán zejména jako opatření směřující k tomu, aby výkon soukromé bezpečnostní činnosti nebyl prováděn provozovatelem nesplňujícím některý z kvalifikačních předpokladů. Jak již bylo řečeno v obecné části i na několika místech zvláštní části důvodové zprávy, i bezpečnostní hledisko v případě tohoto specifického druhu podnikání musí stát nad obecným právem podnikat, což platí pro všechny, kteří z pozice odpovědné osoby (provozovatel) určují strategické priority tohoto druhu podnikání. Rovněž tak musí být zachovávána určitá míra kvality poskytované služby. I proto byl mimo jiné také zpracován samotný návrh zákona.
K odst. 3
Na rozdíl od ustanovení odst. 2 je v tomto odstavci řešena možnost odnětí licence, pokud ministerstvo v rámci probíhajícího správního řízení zahájeného z vlastního podnětu nebo na základě oznámení kohokoliv dospěje k závěru, že provozovatel nebo odpovědný zástupce závažným způsobem nebo opakovaně porušil povinnost stanovenou návrhem zákona. Jedná se o takový postup státu, jehož účelem je jednak vyloučení neseriózních podnikatelských subjektů z výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, jednak řešení situací, které mohly vzniknout jak s jeho přičiněním, tak i bez něj (odpovědný zástupce).
Odnětí licence bude prováděno ve správním řízení.
K § 24
K odst. 1 a 2
Toto ustanovení upravuje situace, kdy dochází k vydání nové licence poté, co předchozí licence zanikla uplynutím doby platnosti této licence. Ustanovení stanoví, že držitel licence může požádat o vydání nové licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nejdříve 6 měsíců před uplynutím doby platnosti dosavadní licence. Důvodem této úpravy je zajištění bezproblémového vydání nové licence jejímu držiteli tak, aby tato bez jakéhokoliv omezení přímo navazovala na licenci předchozí, a získání dostatečného časového prostoru pro získání relevantních podkladů pro vydání nové licence na straně ministerstva.
Z důvodu právní jistoty žadatele o vydání nové licence (provozovatele) se stanoví lhůta pro její vydání, která je stejná jako v případě rozhodování o vydání první licence (viz § 16 návrhu zákona).
K odst. 3
Zároveň se stanoví, že pokud licence zanikne z důvodu úpadku provozovatele, může takový provozovatel požádat o vydání nové licence podle návrhu zákona až po uplynutí doby 5 let po pravomocném skončení insolvenčního řízení. Lhůta 5 let je podle zpracovatele návrhu zákona minimální a zároveň dostatečná k tomu, aby konkrétní firma ekonomicky ozdravěla resp., aby mohly být překonány ekonomické překážky na straně podnikatele k dalšímu výkonu soukromé bezpečnostní činnosti.
K odst. 4
Stejná lhůta jako v předchozím odstavci, po kterou nesmí podnikatel vykonávat soukromou bezpečnostní činnost je stanovena i pro nejzávažnější případy, na jejichž základě došlo k odnětí licence. Rozhodným okamžikem pro běh této pětileté lhůty je právní moc rozhodnutí ministerstva o odnětí licence.
K § 25
K názvu ustanovení
Odnětí licence způsobuje podle § 23 odst. 1 písm. g) návrhu zákona zánik licence. Je proto zbytečné odlišovat formálně zánik a odnětí licence jako různé právní kategorie.
K odst. 1
Toto ustanovení upravuje povinnosti provozovatele a všech dalších osob nakládajících s majetkem určeným pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti po zániku licence. Smyslem tohoto ustanovení je ochrana práv a oprávněných zájmů objednatele soukromé bezpečnostní činnosti, ochrana osobních, v řadě případů i citlivých osobních údajů před ztrátou, zničením či zneužitím.
Tak jak je uvedeno v obecné části důvodové zprávy a stejně, jako je tomu i u jiných ustanovení návrhu zákona, na zpracování všech osobních údajů se bezvýhradně vztahuje zákon na ochranu osobních údajů. Rovněž tak působnost a pravomoc Úřadu pro ochranu osobních údajů není tímto návrhem zákona dotčena.
K odst. 2
Navržená formulace vychází z § 35 odst. 2 zákona o bankách. Obsahem návrhu je stanovení mechanismu „utlumení“ výkonu soukromé bezpečnostní činnosti po zániku licence. Nelze totiž spravedlivě požadovat po provozovateli, aby ukončil výkon soukromé bezpečnostní činnosti „z hodiny na hodinu“. To ani není technicky možné. Musí proto existovat zákonem stanovený postup povinné osoby v takových situacích a právní rámec pohledu na aktivity “provozovatele v likvidaci“ (nejenom) ze strany ministerstva.
K odst. 3
Návrh dále obsahuje ustanovení, která ve specifických případech neumožňují, aby odpovědná osoba (v širším slova smyslu) po určitou dobu působila v předmětné oblasti v předem stanovených funkcích, za situace, kdy byla provozovateli v některých případech odňata licence. Má se za to, že tato odpovědná osoba mohla být spolupodílníkem na protiprávním jednání provozovatele. Proto je nutno ji vyloučit na stanovenou dobu z působení v předmětné oblasti.
K § 26
K odst. 1
Toto ustanovení upravuje povinnost ministerstva poskytnout stejnopis vyjmenovaných relevantních listin úřadům, které je potřebují pro svou činnost za účelem seznámení se s informacemi, k nimž by nemusely mít okamžitý přístup nebo by se nemusely dozvědět vůbec. Jedná se o praktickou realizaci jedné ze zásad výkonu veřejné moci definované správním řádem (zásada dobré správy).
K odst. 2
Ustanovení odstavce druhého řeší informační povinnost ministerstva vůči „silovým“ institucím státu spolupůsobícím v oblasti soukromých bezpečnostních služeb. Jedná se o opatření, jehož cílem je bezodkladně informovat příslušné subjekty o daných skutečnostech, které mohou podmínit jejich adekvátní reakci na vzniklou situaci (informace budou dostupné i v evidencích ministerstva, nicméně nemusí být k dispozici okamžitě poté, kdy určitá skutečnost nastala). Zároveň má toto opatření evidenční charakter ve vztahu k informacím zpracovávaným těmito subjekty v rámci jejich pracovního pořádku.
K § 27
Ustanovení objasňuje, kdo může přímo vykonávat soukromou bezpečnostní činnost. Jedná se o samotného provozovatele (podnikající fyzická osoba), vedoucího odštěpného závodu, zaměstnance provozovatele, nebo osobu vykonávající soukromou bezpečnostní činnost v obdobném nebo jemu na roveň postaveném právním vztahu k provozovateli (obchodní korporaci) jako zaměstnanec provozovatele, uvedená v § 11 odst. 2 písm. g) návrhu.
Aby nedocházelo v budoucí aplikační praxi zákona k výkladovým problémům, provozovatel může vykonávat soukromou bezpečnostní činnost i prostřednictvím jiného provozovatele, splňujícího podmínky stanovené v návrhu zákona (dodavatel, subdodavatel zakázky).
K § 28
K odst. 1
Podle názoru předkladatele právě kvalifikační předpoklady toho, kdo přímo vykonává soukromou bezpečnostní činnost [tj. provozovatel – podnikající fyzická osoba, vedoucí odštěpného závodu, zaměstnanec provozovatele, nebo osoba vykonávající soukromou bezpečnostní činnost v obdobném nebo jemu na roveň postaveném právním vztahu k provozovateli (obchodní korporaci) jako zaměstnanec provozovatele uvedená v § 11 odst. 2 písm. g) návrhu – dále jen „odpovědné osoby provozovatele“] jsou klíčovým předpokladem pro kvalitní poskytování této služby.
Předmětné ustanovení obsahuje výčet kvalifikačních předpokladů osoby, která vykonává soukromou bezpečnostní činnost podle návrhu zákona.
Identické kvalifikační předpoklady bude muset rovněž splňovat zaměstnanec osoby vykonávající vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu (viz § 58 odst. 3 návrhu zákona).
K odst. 2
Jak již bylo uvedeno výše, kvalifikační předpoklady zaměstnance provozovatele nebo odpovědné osoby provozovatele posuzuje zaměstnavatel.
Podmínky spolehlivosti jsou v návrhu zákona nastaveny poměrně přísně, což by v důsledku mohlo vést k tomu, že provozovatelé a další osoby nebudou mít dostatek zaměstnanců, protože, otevřeně řečeno, každý se může i v běžném životě poměrně snadno dopustit protiprávního jednání - přestupku.
Proto nechť zaměstnavatel sám posoudí, v každém konkrétním případě, zda u osoby (uchazeče o zaměstnání, zaměstnance, odpovědné osoby zaměstnavatele) jde, při naplnění návrhem zákona požadované četnosti spáchaných přestupků o takovou překážku, která absolutně znemožňuje její práci pro zaměstnavatele či nikoliv.
K odst. 3 a 4
Aby osoby, které sice jsou v základním pracovněprávním vztahu k provozovateli (zaměstnanec provozovatele), ale nejsou doposud odborně způsobilé, mohly získat praktické zkušenosti a odpovědně se připravit na složení příslušné odborné kvalifikační zkoušky, návrh zákona upravuje podmínky, za nichž tato osoba může v rámci své odborné přípravy vykonávat soukromou bezpečnostní činnost (písemný plán odborné přípravy, nepřetržitý dohled způsobilé osoby, která je odborně způsobilá). Toto opatření má vyloučit, aby osoba, která není odborně způsobilá, nevykovávala soukromou bezpečnostní činnost pod dohledem osoby, která není rovněž odborně způsobilá. Aby nedocházelo ke zneužívání tohoto ustanovení, je doba trvání takovéto přípravy stanovena maximálně na 3 měsíce od vzniku základního pracovněprávního vztahu. Jinými slovy, pokud zaměstnanec provozovatele a zároveň uchazeč o výkon soukromé bezpečnostní činnosti podle návrhu zákona v plném rozsahu ve zkušební době podle zákoníku práce nezíská odbornou způsobilost, toto ustanovení se na něj již dále nevztahuje.
K odst. 5
Aby provozovatel nemohl pod rouškou odborné přípravy zneužívat osoby k faktickému výkonu soukromé bezpečnostní činnosti a naopak, aby se zaměstnanci provozovatelů nemohli tímto způsobem vyhýbat splnění podmínky odborné způsobilosti, byl do návrhu zákona zařazen text obsažený v odstavci pátém, který má zamezit fluktuaci odborně nezpůsobilých osob mezi různými provozovateli.
K § 29
Toto ustanovení upravuje institut bezúhonnosti. Bezúhonnost je v tomto návrhu zákona nezbytným předpokladem k tomu, aby žadatel o vydání licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, provozovatel, jeho zaměstnanci, odpovědné osoby provozovatele, jakož i zaměstnanci vykonávající vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu zaměstnavatele mohli vykonávat (soukromou) bezpečnostní činnost. Bezúhonnost je v zásadě vymezena jako konkrétně obsahově specifikovaná trestněprávní zachovalost. Návrh pamatuje i na případy, kdy soud nebo správní orgán uloží povinné osobě zákaz činnosti.
Návrh zákona se samozřejmě vztahuje i na trestní zachovalost právnické osoby ve smyslu zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ve znění pozdějších předpisů.
V písmenu c) návrhu tohoto ustanovení jsou uvedeny případy ukončení trestního řízení tzv. odklony trestního řízení.
K § 30
Bezúhonnost se bude prokazovat výpisem z evidence Rejstříku trestů, který si v drtivé většině případů vyžádá ministerstvo v rámci řízení o vydání licence nebo obdobným dokumentem (vydaným např. pro obchodní korporaci mající sídlo v zahraničí).
Zaměstnanci provozovatele, odpovědné osoby provozovatele a zaměstnanci fyzické nebo právnické osoby vykonávající vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu prokazují svoji bezúhonnost výpisem z evidence Rejstříku trestů, který předkládají svému zaměstnavateli. V případě event. zákazu činnosti, který ukládá správní orgán, se bezúhonnost dokládá čestným prohlášením, neboť doposud neexistuje centrální registr těchto sankcí podle zákona o přestupcích. Ustanovení se zabývá i doklady a jejich náležitostmi, které v této souvislosti budou vyžadovány ve vztahu k cizincům a občanům České republiky, kteří se po určitou, návrhem zákona stanovenou dobu, zdržovali v zahraničí, jakož i případy, kdy z objektivních důvodů nelze získat výpis z evidence Rejstříku trestů.
Jedná se o výrazný posun oproti současnosti, kdy bezúhonnost je např. v živnostenském zákoně upravena pouze rámcově s tím, že se vztahuje na všechny živnostníky bez ohledu na jimi provozovanou živnost.
K § 31
Ustanovení obsahuje úpravu spolehlivosti, která je nezbytná pro výkon (soukromé) bezpečnostní činnosti podle tohoto návrhu zákona. I když je spolehlivost jedním z tradičně užívaných neurčitých právních pojmů, je snahou navrhované nové právní úpravy ji (především v zájmu posílení právní jistoty dotčených osob) konkretizovat.
Spolehlivý nebude ten, kdo byl v posledních třech letech pravomocně uznán vinným ze spáchání více než jednoho přestupku nebo správního deliktu v oblastech upravených tímto ustanovením, resp. z obdobného protiprávního jednání spáchaného v zahraničí, a rovněž i ty subjekty, které se ve stanovené lhůtě potýkaly s ekonomickými problémy završenými úpadkem.
Stejně jako v případě bezúhonnosti přísluší spolehlivost posuzovat ministerstvu v případě provozovatelů a zaměstnavatelům v ostatních případech. Spolehlivost se pro účely tohoto zákona prokazuje čestným prohlášením.
K ověření pravdivosti informací uvedených v čestném prohlášení provozovatele bude ministerstvo oprávněno získat relevantní údaje z příslušného informačního systému veřejné správy („centrální registr přestupků“), z jiných veřejně přístupných informačních systémů orgánu veřejné správy (např. obecních úřadů obcí s rozšířenou působností), případně z vlastních informačních systémů. Některé skutečnosti lze rovněž ověřit rovněž díky vlastní činnosti ministerstva nebo Policie České republiky při výkonu státní správy na svěřených úsecích.
K § 32
Ustanovení upravuje oznamovací povinnosti návrhem zákona stanovených osob v případě, kdy by konání osoby mohlo mít za následek ztrátu bezúhonnosti nebo spolehlivosti anebo naopak, že příslušné řízení bylo pravomocně skončeno, čímž mohlo dojít i k vyloučení ztráty některého ze zmíněných z kvalifikačních předpokladů dotčené osoby.
Vzhledem k tomu, že provozovatel (zaměstnavatel) nemůže mít přístup ke všem potřebným informacím, resp. se je nemusí vůbec dozvědět, je nutné, aby byl v předstihu informován o možnosti vzniku „problému“ u svého zaměstnance nebo odpovědné osoby provozovatele. Díky tomuto přístupu bude mít dostatek času a prostoru k přijetí adekvátních opatření.
K § 33
K odst. 1
Navržené ustanovení upravuje další kvalifikační předpoklad pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti provozovatele a na „jeho straně stojících osob“.
Jsou zde vyjmenovány případy, kdy osoba není považována za bezdlužnou, jakož i instituce, u kterých má povinná osoba evidován nedoplatek.
K odst. 2
Úpravu prokazování bezdlužnosti povinných osob obsahuje návrh odstavce 2.
K § 34
Stejně jako například v oblasti odborné způsobilosti, nemá návrh zákona ambice zavádět speciální úpravu zdravotní způsobilosti osob, žadatelů o vydání licence, resp. těch, kdo budou přímo vykonávat soukromou bezpečnostní činnost (potažmo vybranou bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu fyzické nebo právnické osoby – viz zmíněný § 58 odst. 3 návrhu zákona) a u nichž bude navíc tento kvalifikační požadavek vyžadován. Proto návrh zákona odkazuje na zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž tak je nutno připomenout, že při koncipování návrhu ustanovení upravujících zdravotní způsobilost byly v maximální míře využity podklady Ministerstva zdravotnictví České republiky.
K § 35
K odst. 1 a 2
Navrhovaná nová právní úprava jednoznačně stanoví mechanismus postupu všech lékařů, kteří přijdou do styku s osobou, která přímo vykonává soukromou bezpečnostní činnost podle tohoto zákona a musí být zdravotně způsobilá, v případě, kdy je dána pochybnost o zdravotní způsobilosti inkriminované osoby.
K odst. 3
Ustanovení upravuje oznamovací povinnost osob, u nichž je vyžadována zdravotní způsobilost ve vztahu k ošetřujícímu lékaři, která se týká údajů o posuzujícím lékaři. Jedná se o institut umožňující ošetřujícímu lékaři informovat odpovědného lékaře např. o změně zdravotního stavu povinné osoby, což může vést k jejímu vyloučení z dalšího výkonu soukromé bezpečnostní činnosti. Pokud se povinná osoba nedostaví na výzvu příslušného lékaře k ověření své zdravotní způsobilosti, upravuje návrh zákona následný postup tohoto lékaře. Nesplnění povinnosti podle předchozí věty může ve svém důsledku vést až ke ztrátě jednoho z kvalifikačních předpokladů pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti, a to jak podle návrhu zákona (odnětí licence provozovateli, který přímo vykonává soukromou bezpečnostní činnost a není zdravotně způsobilý, ač zdravotně způsobilý být musí), tak i podle jiných právních předpisů (např. výpovědní důvod u zaměstnance provozovatele nebo odpovědné osoby provozovatele podle § 52 písm. f) zákoníku práce).
K odst. 4 Jedná se o zmocňovací ustanovení k vydání prováděcí vyhlášky v oblasti zdravotní způsobilosti osob přímo vykonávajících (soukromou) bezpečnostní činnost, u nichž je tato podmínka vyžadována.
Zde je namístě předeslat, že v rámci prováděcí vyhlášky nebude požadováno splnění zdravotní způsobilosti podle návrhu tohoto zákona celoplošně u všech osob, podléhajících režimu návrhu zákona. Půjde pouze o ty osoby, které přímo vykonávají určitou soukromou bezpečnostní činnost, a u nichž je nezbytné, aby byly zdravotně způsobilé. Při stanovení zdravotních předpokladů přitom bude rovněž přihlédnuto i k charakteru, fyzické a psychické náročnosti výkonu jednotlivých druhů soukromých bezpečnostních činností.
K § 36
Předně je třeba uvést, že problematiku odborné způsobilosti a jejího ověřování pro potřebu tohoto návrhu zákona upravuje zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. To platí i v případě institutů v něm upravených, včetně Národní soustavy kvalifikací. Zároveň se však v souladu se zákonem č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů umožňuje uznání odborné způsobilosti (kvalifikačního předpokladu) příslušníků členských států Evropské unie.
Stejně jako v případě zdravotní způsobilosti bylo navržené ustanovení zpracováno v úzké součinnosti s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
Předmětné ustanovení upravuje odbornou způsobilost provozovatele resp. dotčených odpovědných osob provozovatele (např. odpovědný zástupce).
Odborná způsobilost je u všech, v návrhu zákona uvedených kategorií osob, nezbytná z toho důvodu, že je třeba zajistit, aby výkon soukromé bezpečnostní činnosti byl prováděn osobami dostatečně způsobilými. Cílem je zamezit vstupu do tohoto odvětví nekompetentním osobám (podnikatelům), u nichž nejsou záruky, že budou danou činnost poskytovat na požadované úrovni a předcházení případným excesům v dané oblasti.
Konstrukce odborné způsobilosti je zvolena zvlášť pro:
a) provozovatele a jemu, podle navrženého ustanovení, na roveň postavených osob
vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost ochrana osoby a majetku, služba soukromého detektiva a převoz věcí nadměrné hodnoty,
b) provozovatele a jemu, podle navrženého ustanovení, na roveň postavených osob
vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost technická služba a
c) provozovatele a jemu, podle navrženého ustanovení, na roveň postavených osob
vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost bezpečnostní poradenství.
Hlavním kritériem je získané specializované vzdělání. Další podmínkou jak splnit kvalifikační požadavek odborné způsobilosti (s výjimkou zcela nového druhu soukromé bezpečnostní činnosti „bezpečnostní poradenství“) je splnění délky praxe ve výkonu činnosti, obdobné některé z nově navržených druhů soukromé bezpečnostní činnosti podle předchozí právní úpravy, složení zkoušky k získání profesní kvalifikace podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání nebo uznání odborné způsobilosti podle zvláštního zákona.
K § 37
Obdobně jako je tomu u provozovatele a „jemu na roveň postavených osob“, je odborná způsobilost upravena u zaměstnance provozovatele, vybraných odpovědných osob provozovatele, resp. zaměstnance osoby, která vykonává bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu. Rozdílné jsou požadavky u zaměstnanců působících v oblasti technické služby a u bezpečnostního poradenství, které svým způsobem představuje vrchol této bezpečnostní oblasti.
Návrh zákona v tomto případě nepočítá s podmínkou praxe, protože v opačném případě by nebylo možné zaměstnat např. absolventy škol.
K § 38
Návrh zákona rovněž definuje, co se pro jeho potřebu rozumí praxí pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti. Jedná se např. o předchozí působení ve vybraných institucích (např. služební poměr), výkon činností „příbuzných“ s jednotlivými druhy soukromé bezpečnostní činnosti podle návrhu zákona ve vybraných bezpečnostních sborech, ozbrojených silách České republiky, zpravodajských službách, resp. orgánech veřejné moci ve stanovené délce, doba trvání živnostenského oprávnění podle stávající právní úpravy apod.
Zvláštní pozornost je věnována i ochraně kritické infrastruktury. Z důvodů uvedených výše je pro tento druh bezpečnostní činnosti stanovena odlišná (delší) lhůta praxe.
K § 39
K odst. 1
Jedná se o speciální ustanovení technického charakteru k zákonu o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který zůstává základní normou upravující ověřování odborné způsobilosti dotčených osob v konkrétních případech.
Navržené ustanovení není věcným zásahem do předmětné právní normy, ale pouze technickým doplněním odrážejícím specifika problematiky soukromé bezpečnostní služby. Aby zástupce ministerstva mohl být přítomen na zkoušce k získání profesní kvalifikace provozovatele nebo zaměstnance provozovatele anebo zaměstnance osoby, která si zajišťuje „vlastní ochranu“, bude nadále povinností autorizované osoby nebo zkušební komise oznámit v dostatečném časovém předstihu ministerstvu její termín a místo.
Nicméně i přes výše uvedené profesní a technická doplnění procesu zkoušky k získání profesní kvalifikace se tento bude plně odehrávat v režimu citovaného zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, neboť ambicí předkladatele je snaha:
a) převzít jednotný, osvědčený a funkční model ověřování odborné způsobilosti,
b) minimalizovat administrativní, personální a ekonomickou zátěž při zajišťování těchto zkoušek na straně státu, ale i samotných provozovatelů případně jejich zaměstnanců a dalších osob, a to mimo jiné i s ohledem na počet osob, které tuto zkoušku budou skládat.
K odst. 2
Smyslem tohoto ustanovení je zamezení nekalých praktik při získávání odborné způsobilosti prostřednictvím osob, které jsou v určitém vzájemném právním vztahu, resp. spolu působí v rámci jedné firmy.
K § 40
Za účelem lepší srozumitelnosti návrhu zákona považuje předkladatel za vhodné zrekapitulovat postavení osob, které přímo vykonávají soukromou bezpečnostní činnost a zároveň z technického hlediska upravit možný postup takových osob v konkrétní situaci, která zakládá jejich působnost podle návrhu zákona.
Podobné ustanovení doposud v právním řádu České republiky chybí, a proto je na místě, aby návrh zákona byl jeho nositelem.
K odst. 1
Ustanovení rekapituluje právní rámec výkonu soukromé bezpečnostní činnosti konkrétní fyzickou osobou, kterým je krajní nouze, nutná obrana a svépomoc ve smyslu různých oblastí práva kodifikovaných v České republice. Spadá sem i omezení osobní svobody osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté podle § 76 odst. 2 trestního řádu.
Zabránění rušiteli pokojného stavu v jeho jednání může být provedeno pouze v mezích zvláštních zákonů, kterými se rozumí zejména zákon o přestupcích, správní řád, trestní zákoník, občanský zákoník, trestní řád.
Ten, kdo vykonává přímo soukromou bezpečnostní činnost tak disponuje, z hlediska možných zásahů do práv a svobod jiných osob, stejnými oprávněními jako jakýkoliv jiný občan.
Návrh zákona pouze z technického pohledu upřesňuje postup osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost v rámci již existujících oprávnění v problematických oblastech.
K odst. 2
Návrh zákona v žádném případě nerozšiřuje oprávnění osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost umožňující zásah do práv a svobod třetích osob nad současnou míru, tedy např. jako je tomu u příslušníka Policie České republiky či strážníka obecní policie. Jedná se o sumarizaci technických, faktických úkonů, kterými disponuje kdokoliv, nicméně, jak bylo uvedeno výše, doposud se touto problematikou žádná právní norma nezaobírala.
Ustanovení rovněž v žádném případě neobsahuje skrytou možnost osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost služba soukromého detektiva formou pátrání pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, a to při současném prolomení zákonného limitu stanoveného trestním řádem.
Pro tuto oblast, která není předmětem výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, se i nadále plně použije ustanovení §158d odst. 2 trestního řádu, které stanoví, že sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce (k tomu blíže viz odůvodnění k § 43).
Střeženým místem, objektem, kde je prováděn výkon vybraných soukromých bezpečnostních činností se v daném případě rozumí jakýkoliv prostor, který je označen jako střežený a není volně přístupný veřejnosti. Půjde tedy nejenom o nemovitosti (stavby a pozemky), ale také např. o prostředky hromadné přepravy osob, jejichž vlastníky jsou stát, veřejnoprávní korporace, fyzické a právnické osoby, případně jiné subjekty. Jedná se zejména o vlaky, autobusy, tramvaje, trolejbusy, plavidla atd.
Uvedené ustanovení je však nutno vykládat tak, že v žádném případě se nejedná o vyloučení výkonu soukromé bezpečnostní činnosti z veřejných míst a prostranství (viz § 34 zákona o obcích).
Rovněž tak se jednoznačně stanoví hranice (rozsah) výkonu konkrétní soukromé bezpečnostní činnosti na střeženém místě nebo ve střeženém objektu. Tím, kdo stanoví obsahovou náplň a rozsah výkonu soukromé bezpečnostní činnosti - samozřejmě v mezích zmíněné právní úpravy zmíněné výše - bude objednatel takové činnosti (obvykle vlastník nemovitosti, případně osoby zmocněné vlastníkem, které za vlastníka vykonávají např. určitá jemu svědčící práva), který touto formou realizuje výkon svého vlastnického práva, včetně jeho ochrany. Podmínky výkonu soukromé bezpečnostní činnosti budou stanoveny ve smlouvě o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nebo příslušným interním pokynem. Nic nebrání tomu, aby s podmínkami ochrany konkrétního místa či objektu byl seznámen každý, kdo do něj hodlá vstoupit, a to před samotným vstupem. Nebude-li potencionální návštěvník ochoten předem respektovat podmínky ochrany místa či objektu, nechť tam nevstupuje, resp. pokud tak učiní, musí si být vědom možných následků nerespektování pravidel pro vstup a chování na určité střežené místo nebo do střeženého objektu (viz například nevpuštění podnapilé osoby na sportovní utkání v souladu s provozním řádem sportovního zařízení).
V dané souvislosti připomínáme, že „oprávnění“ podle tohoto ustanovení nejsou vynutitelná. Na druhé straně však je nutno respektovat právo „pána domu“, kdy vlastník nebo ten, na koho je výkon vlastnických práv delegován, si může stanovit pravidla pro vstup na takové místo, přičemž ten, kdo vstoupit chce, musí tato pravidla respektovat.
K odst. 3
Toto ustanovení klade důraz na zajištění života a zdraví osob, u kterých dojde ke zranění v souvislosti s výkonem soukromé bezpečnostní činnosti.
K odst. 4 a 5
Případné použití psa při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti (i když se tak děje již dnes) vyžaduje, aby jak psovod, tak i samotný pes splňovali určité předpoklady (riziko zranění osob, vzniku škody apod.). V případě psovoda existuje jasné vymezení jeho odborné způsobilosti v rámci Národní soustavy kvalifikací, přičemž tato je také ověřována. U psa tomu doposud tak není. Proto ustanovení upravující požadavky kladené na psa a ověřování způsobilosti psa pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti bude provedeno vyhláškou ministerstva tak, aby při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti podle tohoto zákona nebyli používáni např. psi, kteří by byli agresivní vůči lidem. Tím bude zajištěno dodržování § 4 odst. 3 [§ 4 odst. 1 písm. b)] zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
K § 41
Aby provozovatel, objednatel (myšleno zákazník provozovatele), ale i orgány dozoru měli okamžitý přístup k informacím o tom, kde se pohybují zaměstnanci provozovatele v rámci výkonu vybrané soukromé bezpečnostní činnosti, je nezbytné, aby provozovatel vedl seznam svých zaměstnanců spolu s jejich dislokací.
S tím se pojí i otázka vzniku události, která zakládá „působnost“ soukromé bezpečnostní služby. Z důvodu možnosti jejího budoucího posouzení, např. ze strany orgánů činných v trestním řízení, se proto jeví jako vhodné, aby byl veden seznam těchto skutečností provozovatelem.
Samozřejmě, objednateli budou k dispozici pouze seznamy zaměstnanců provozovatele, kteří k němu mají vztah založený smlouvou o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti. Totéž platí o zpřístupnění seznamu událostí, jakož i o dalších případných seznamech podle návrhu zákona (samozřejmě s výjimkou případů, kdy do seznamů bude nahlížet orgán dozoru, případně jiná státní autorita).
Náležitosti výše zmíněných seznamů budou stanoveny vyhláškou ministerstva.
K § 42
Výkon všech soukromých bezpečnostních činností musí být transparentní. To platí i pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku a převoz věcí nadměrné hodnoty.
K odst. 1
Výše uvedenému odpovídá i návrh odstavce 1, který vylučuje výkon vybrané soukromé bezpečnostní činnosti proti vůli objednatele. Jde tedy o opatření směřující proti možnému zneužití institutů návrhu zákona, kdy např. pod „výkonem soukromé bezpečnostní činnosti“ by se mohlo skrývat páchání trestné činnosti (např. trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí …, trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestné činy proti rodině a dětem).
Aby nemohlo dojít ke zneužití výkonu soukromé bezpečnostní činnosti v souvislosti s ochranou majetku, bude tím, kdo definuje obsah a rozsah výkonu soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osoby a majetku vlastník, resp. další osoby zde uvedené, a to formou pověření obsaženého obvykle ve smlouvě o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti.
K odst. 2
Aby každý, včetně orgánů dozoru věděl, kdo fyzicky vykonává soukromou bezpečnostní činnost ochrana osoby a majetku nebo převoz věcí nadměrné hodnoty, je namístě, aby tyto osoby neměly zakrytý obličej, což by ztěžovalo jejich identifikaci. Při výkonu těchto soukromých bezpečnostních činností to ani jejich povaha nevyžaduje. Pokud by přesto k takovému jednání došlo, je možno jej postihnout v rámci správních deliktů podle návrhu zákona.
K § 43 – Výkon soukromé bezpečnostní činnosti služba soukromého detektiva
Toto ustanovení upravuje základní mantinely působení soukromých detektivů, jakož i technický předpoklad (vedení příslušného seznamu zaměstnanců provozovatele v souladu s prováděcí vyhláškou). Předkladatel návrhu zákona považuje tuto oblast za velmi citlivou z hlediska jejího vnímání ze strany laické i odborné veřejnosti. Proto cílem předloženého návrhu je vytvoření optimální situace v této oblasti do budoucna.
Obavy, že například při zjišťování pachatele, který odcizil věc, budou zjišťovány citlivé údaje, zejména kupříkladu to, že je příslušníkem romského etnika nejsou důvodné, neboť předmětem uzavřené smlouvy o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti není zjištění příslušnosti pachatele ke konkrétnímu etniku, nýbrž nalezení věci a odhalení konkrétního pachatele bez ohledu na jeho etnický původ nebo další citlivé údaje.
Z tohoto důvodu tedy veškerou odpovědnost za legalitu objednávky/zakázky pro soukromého detektiva nese její objednatel!
Komentář k § 43
Základní principy navrhované právní úpravy
Základním kamenem nové právní úpravy na úseku výkonu všech soukromých bezpečnostních činností, tedy i právní úpravy výkonu soukromé bezpečnostní činnosti služba soukromého detektiva, je licenční systém spravovaný ministerstvem. Licence se vydává na dobu 10 let, není-li požadováno vydání licence na dobu kratší.
Držení licence v žádném případě nerozšiřuje pravomoci jejího držitele. „Licencovaný“ soukromý detektiv tak disponuje naprosto stejnými oprávněními jako běžný občan.
Návrh zákona dále provozovatelům všech druhů soukromých bezpečnostních činností a jejich zaměstnancům ukládá některé doplňující povinnosti, např. při zpracovávání osobních údajů aniž by docházelo k nepřímé novelizaci zákona na ochranu osobních údajů, a dále:
• upravuje proces registrace vybraných bezpečnostních činnosti vykonávaných pro vlastní potřebu fyzických a právnických osob (tedy i činnosti tzv. „podnikových detektivů“, kteří při ochraně majetku, případně osob na straně provozovatele budou nadále působit v rámci výkonu soukromé bezpečnostní činnosti ochrana osob a majetku) – viz Hlava III návrhu,
• stanoví podmínky výkonu dozoru – viz § 62 návrhu zákona,
• upravuje projednávání správních deliktů – viz § 63 a násl. návrhu zákona,
• vymezuje formy spolupráce ministerstva s profesními sdruženími působícími v oblasti soukromé bezpečnostní služby a stanovuje v základní rovině postavení těchto sdružení v předmětné oblasti.
V oblasti získávání odborné způsobilosti při výkonu soukromé bezpečnosti činnosti služba soukromého detektiva se pak, stejně jako v případě ostatních druhů soukromých bezpečnostních činností, v plné šíři použije stávající optimální právní úprava, kterou představuje zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.
Při zpracovávání osobních údajů a nakládání se zjištěnými informacemi se na výkon této soukromé bezpečnostní činnosti použijí obecná i speciální ustanovení návrhu zákona (viz § 43, § 48 a § 50 návrhu zákona).
Záměrem předkladatele, ale i zástupců profesní veřejnosti, kteří se na přípravě návrhu zákona spolupodíleli, je u výkonu všech soukromých bezpečnostních činností dosáhnout zejména:
• vytvoření jednotného právního rámce výkonu soukromých bezpečnostní činnosti z důvodu právní jistoty adresátů této služby i samotných provozovatelů a jejich zaměstnanců,
• vyloučení různých excesů provázejících předmětnou oblast,
• poskytování celkově kvalitnějších služeb v oblasti komerční bezpečnosti a vyloučení podnikatelských subjektů, které pod rouškou výkonu soukromé bezpečnostní činnosti skrývají jiné (často nekalé) záměry,
• omezení nekalé konkurence v předmětné oblasti (např. dumpingové ceny poskytovaných služeb),
• zpřehlednění trhu soukromých bezpečnostních služeb,
• zvýšení odborné úrovně provozovatelů a celkové úrovně jejich zaměstnanců a všech dalších zainteresovaných osob,
• zvýšení bezpečnosti společnosti,
• lepší vymahatelnost práva,
• úspora nákladů státu v určitých oblastech ochrany bezpečnosti osob a majetku.
Navrhovaná nová právní úprava výkonu soukromé bezpečnostní činnosti služba soukromého detektiva v České republice a srovnání jejích základních pilířů s aktuální
zahraniční právní úpravou
Pro srovnání je uveden přehled několika klíčových a nejčastěji diskutovaných aspektů nové právní úpravy týkající se i výkonu soukromé bezpečnostní činnosti služba soukromého detektiva:
1) Aktuální návrh zákona podmiňuje činnost soukromých detektivů vydáním příslušné licence ve správním řízení (viz § 4 až § 18 návrhu zákona).
To koresponduje s právní úpravou v drtivé většině evropských zemí. Příkladem zemí, kde je možné se s touto úpravou setkat, jsou Belgie, Francie, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Nizozemí, Polsko a další. Velice zajímavý příklad v tomto kontextu představuje současná situace ve Velké Británii, kde činnost soukromých detektivů doposud není upravena zákonem (není podmíněna ziskem licence ani podrobována systematické kontrole k tomu zmocněných orgánů obdobně jako doposud v České republice). Vzhledem k celé řadě skandálů s telefonními odposlechy a dalších zásahů do soukromí známých celebrit, příbuzných obětí vražd, rodin padlých vojáků v zahraničních misích atp., které v drtivé většině prováděli právě soukromí detektivové na zakázku převážně bulvárního tisku ale i dalších médií, se však problematika soukromých detektivů stala velice aktuálním a ostře sledovaným tématem. V červenci 2012 dokonce dolní komora parlamentu vydala zprávu věnující se specificky problematice soukromých detektivů, ve které byla shrnuta problematika ilegálního trhu s osobními informacemi, na kterém detektivové sehrávají centrální roli, a navrhnuta opatření pro regulaci jejich činnosti. Na základě aktuálně připravované legislativy by přečiny soukromých detektivů vůči Data Protection Act měly být postižitelné odnětím licence a trestem odnětí svobody až na dva roky. Nový britský regulační systém měl být implementován do roku 2013. Od roku 2015 by pak měl být zcela funkční. Obdobná situace s odposlechy politiků nastala nedávno v Polské republice, kde lze rovněž očekávat reakci zákonodárného sboru.
2) Časové období, na které bude licence v České republice vydávána, je stanovena na 10 let (viz § 4 návrhu zákona).
Jedná se o relativně dlouhou dobu oproti úpravě v zemích, jako je např. Belgie, Dánsko, Lotyšsko, Nizozemí, Maďarsko a dalších zemí, které zvolily období 5-ti let. Irsko zvolilo ještě kratší platnost, pouze 2 roky. Rumunsko a Litva vydává licence na 3 roky. Zástupci českých soukromých bezpečnostních služeb často předkládaný argument o potřebě co nejdelší platnosti licence (resp. platnosti licence na dobu neurčitou) tak v celoevropském srovnání nemůže obstát.
3) Orgánem odpovědným za vydávání licencí a výkon dozoru je v navrhované právní úpravě ministerstvo (viz § 4 a § 62 návrhu zákona).
Toto nastavení opět reflektuje převládající evropský trend. Například v Belgii, Itálii, Lotyšsku a Nizozemí je vydavatelem licence ministerstvo vnitra a vykonavatelem dozoru policie. Ve Francii obě tyto funkce zajišťuje ministerstvo vnitra, zatímco v Maďarsku je vykonává policie. V Polsku se pak na výkonu těchto dvou pravomocí obě instituce podílí společně. Klíčovým společným prvkem však je, že obě tyto funkce jsou v uvedených (ale i mnoha dalších) případech vždy vykonávány státními orgány, nikoliv samosprávnými komorami či obdobnými na státu nezávislými institucemi.
4) Návrh zákona zcela vylučuje možnost nahlížení soukromých bezpečnostních služeb do policejních, popřípadě jiných evidencí.
Tento základní postulát navrhované právní úpravy zcela koresponduje s právní úpravou obsaženou v evropských státech. Takovými státy jsou například Řecko, Maďarsko, Irsko, Francie, Nizozemí, Polsko, Itálie, Velká Británie, Rakousko a Belgie. Obdobně úprava kompetencí soukromých bezpečnostních služeb vůči třetím osobám je nastavena tak, že žádné speciální oprávnění nemají. Soukromí detektivové tak při výkonu své činnosti nedisponují žádnými oprávněními, která by umožňovala zasahovat do práv třetích osob nad rámec oprávnění, která mají ostatní občané v rámci podobných institutů jako je krajní nouze, nutná obrana nebo svépomoc.
5) Návrh zákona stanoví soukromým detektivům, stejně jako ostatním provozovatelům řadu povinností směřujících k ochraně všech osob, které přijdou do styku s jejich činností
Zde předkladatel návrhu zákona upozorňuje na řadu dalších povinností soukromého detektiva, založených rovněž v § 46, § 47 a § 49 návrhu zákona.
6) Návrh zákona neobsahuje speciální právní úpravu, zakazující neoprávněné sledování osob včetně tzv. „nelegálních odposlechů“, ani nezavádí do trestního zákoníku speciální skutkovou podstatu trestného činu postihující takové jednání
V rámci přípravy návrhu zákona se objevily názory (byly předloženy i konkrétní návrhy), že je nutno zavést speciální skutkovou podstatu trestného činu postihující zmíněnou protiprávní činnost, kterými se zabývala i vláda s tím, že nedoporučila změny trestního zákoníku.
Důvodem pro nezařazení novely trestního zákoníku ve shora uvedeném smyslu do návrhu zákona je skutečnost, že stávající právní úprava dostatečně pokrývá uvedenou oblast a není tedy třeba speciální právní úpravy.
Ústavní a obecné zákonné základy ochrany soukromí, další nástroje ochrany soukromí
založené návrhem zákona
Ústavním základem ochrany soukromí osob jsou ustanovení Listiny základních práv a svobod, která uvádí následující:
Čl. 1 „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“.
Čl. 2 odst. 3 „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“.
Čl. 3 odst. 1 „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“.
Čl. 7 odst. 1 „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.“.
Čl. 10 „(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“.
Čl. 12 „(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.“.
Čl. 13 „Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.“.
Občanský zákoník
Právní úprava ochrany soukromí tedy vychází z norem ústavního práva a je konkretizována občanským zákoníkem, kdy zejména § 86 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že:
„Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.“
Ustanovení § 88 odst. 1, 2 občanského zákoníku dále uvádí že:
„(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
(2) Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.“
Korektiv k tomuto ustanovení je pak uveden v § 90 občanského zákoníku:
„Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.“
Trestní zákoník a trestní řád
Trestní řád vysvětluje pojem sledování v § 158d trestního řádu. Je však nutné mít na paměti, že zde se „sledováním“ (osob a věcí) rozumí činnost orgánů činných v trestním řízení při získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Toto ustanovení přesně vymezuje, za jakých okolností může být sledování podle trestního řádu použito a prováděno, aby poznatky při něm získané mohly být v řízení před soudem použity jako důkaz.
V konkrétním případě nelze vyloučit, že protiprávním může být jednání, které vede k získání informací – důkazů (osobních údajů). Protiprávním může být shledáno jednání soukromého detektiva, který při své činnosti např. neoprávněně vstoupí do obydlí jiné osoby, nebo provádí odposlech její telefonické komunikace, neoprávněně sleduje její e-mailovou korespondenci, nebo monitoruje její osobní počítač apod.
Tato jednání jsou pak dle své závažnosti právním řádem kvalifikovány jako trestné činy, přestupky, resp. jiné správní delikty, nebo jako tzv. občanskoprávní delikty.
a) Ochrana před samotným sledováním podle trestního zákoníku
§ 171 - Omezování osobní svobody
Toto ustanovení postihuje konání osoby, která jiné osobě brání užívat osobní svobody a vedle jiných následků, způsobí fyzické nebo psychické útrapy nebo spácháním takového trestného činu hodlá úmyslně získat pro sebe nebo jiného značný prospěch.
§ 354 - Nebezpečné pronásledování („stalking“)
Trestní zákoník obsahuje ustanovení, kterým se má zabránit „dlouhodobému pronásledování osoby“. Podle tohoto ustanovení je trestné, když pachatel dlouhodobě pronásleduje jiného tím, že například vyhledává proti jeho vůli jeho osobní blízkost a toto jednáním je způsobilé v něm vzbudit obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých. Trestný čin nedovoleného pronásledování podle § 354 je systematicky zařazen v trestním zákoníku do hlavy X – trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, díl 5. – trestné činy narušující soužití lidí a zahrnuje v sobě i mimo jiné nedovolené sledování nebo obtěžování telefonickými hovory či jinou komunikací.
b) Ochrana před neoprávněným získáváním informací
§ 182 - Porušení tajemství dopravovaných zpráv
Provádění nedovoleného odposlechu telekomunikačního provozu může naplňovat skutkovou podstatu tohoto trestného činu (… kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo přepravované jinou dopravní službou nebo dopravním zařízením, datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá, nebo neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování z počítačového systému, přenášejícího taková počítačová data; stejně bude potrestán, kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch prozradí tajemství, o němž se dozvěděl z písemnosti, telegramu, telefonního hovoru nebo přenosu prostřednictvím sítě elektronických komunikací, který nebyl určen jemu, nebo takového tajemství využije).
§ 183 - Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo neoprávněně poruší tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, počítačových dat anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí jiného tím, že je zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo je jiným způsobem použije.
§ 230 - Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací (vzdálené
monitorování aktivit na osobním počítači jiné osoby)
Trestného činu se dopustí ten, kdo překoná bezpečnostní opatření, a tím neoprávněně získá přístup k počítačovému systému nebo k jeho části, nebo ten, kdo získá přístup k počítačovému systému nebo k nosiči informací a neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací, data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací neoprávněně vymaže nebo jinak zničí, poškodí, změní, potlačí, sníží jejich kvalitu nebo je učiní neupotřebitelnými …).
§ 231 - Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat
Trestného činu se rovněž dopustí ten, kdo v úmyslu spáchat trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b), c) nebo trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, 2 vyrobí, uvede do oběhu, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává zařízení nebo jeho součást, postup, nástroj nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k neoprávněnému přístupu do sítě elektronických komunikací, k počítačovému systému nebo k jeho části, nebo počítačové heslo, přístupový kód, data, postup nebo jakýkoli jiný podobný prostředek, pomocí něhož lze získat přístup k počítačovému systému nebo jeho části,
c) Ochrana před zneužíváním informací získaných sledováním a odposlechy
§ 175 - Vydírání
Trestného činu se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl.
§ 177 - Útisk
Trestného činu se dopustí ten, kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl.
d) Ochrana před umístěním prostředků určených ke sledování a odposlechům do objektů soukromými bezpečnostními službami
§ 178 - Porušování domovní svobody
Kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, a to i za účelem umístění skrytých kamer nebo odposlouchávacího zařízení naplní skutkovou podstatu tohoto trestného činu.
§ 228 - Poškození cizí věci
Trestného činu se dopustí rovněž ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Vzhledem k tomu, že výše zmíněná jednání jsou postižitelná v rámci trestního řízení, lze logicky dovodit, že takováto jednání jsou zakázána a představují tak další limity činnosti (nejenom) soukromých detektivů.
Pokud dojde k nedovolenému narušení soukromí jiné osoby, např. monitorování rozhovoru na veřejnosti např. směrovými mikrofony, může se jednat o občanskoprávní delikt, proti němuž se lze bránit dle předpisů občanského práva – jedná se tedy rovněž o zakázané jednání.
Vedle sledování osoby nebo věci podle trestního řádu, které má sloužit výhradně jako důkaz v trestním řízení, existují i pátrání a sledování prováděná osobami nebo soukromými detektivními službami. I pro tato pátrání a sledování existují zcela legitimní důvody.
Pátrání jsou Policií České republiky vyhlašována po pohřešovaných osobách, které odejdou z domova a nepodávají o sobě žádné zprávy. To však nevylučuje, aby pátrání prováděla i soukromá detektivní služba. Soukromí detektivové tak pátrají po pohřešovaných osobách, rodinných příslušnících, často mladistvých, kteří utekli z domova, nebo po osobách, které si půjčily např. auto nebo peníze a nyní je není možné nalézt, aniž by jejich jednání zasahovalo (zatím) do roviny trestněprávní. V takovém případě se jedná o detektivní a pátrací činnost, včetně využití sledování, směřující k vypátrání subjektu, nikoliv o objasnění případného trestného činu.
Dále pátrají soukromé detektivní služby po věcech, především motorových vozidlech nebo předmětech větší hodnoty, které byly odcizeny a policejním orgánem nebyly dosud nalezeny. Zde jsou soukromé detektivní služby nástrojem poškozeného v trestním řízení a stejně jako Policie České republiky se snaží pátráním po odcizených věcech zmírnit majetkovou újmu poškozeného. Při pátrání se také může jednat o věci, které odcizili rodinní příslušníci nebo známí, a například z těchto důvodů se klient nechce obrátit na Policii České republiky. Základní postupy a metody soukromých detektivů jsou shodné s metodami a postupy používanými kriminalisty.
Podle § 65 odst. 2 písm. a) zákona o nemocenském pojištění je zaměstnavatel oprávněn u svého zaměstnance provádět kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. I k této činnosti, tedy ke kontrole dočasně práce neschopných zaměstnanců, si zaměstnavatel může najmout soukromou detektivní službu. Tato služba je velmi efektivním nástrojem k potírání tzv. falešné nemocnosti a zejména ke snižování nákladů souvisejících s výplatou nemocenských dávek. Součástí fyzické kontroly dodržování režimu práce neschopných zaměstnanců je i dokumentování (sledování) jeho dodržování nebo porušování, což může sekundárně ovlivnit míru pracovní neschopnosti zaměstnanců, eventuálně snížit náklady na výplaty dávek.
Ke sledování osoby nepochybně dojde i tehdy, když si jeden z manželů podezřívající druhého manžela z manželské nevěry, nechá tuto osobu a její styky sledovat, aby došlo k prokázání nebo vyvrácení manželské nevěry.
Je jistě mnoho dalších legálních důvodů ke sledování, včetně již zmíněného kamerového systému k ochraně majetku, a tedy jsou okolnosti, kdy sledování prováděné jinou osobou bude minimálně stejně efektivní, ne-li efektivnější, než sledování prováděné orgány činnými v trestním řízení. Jak již bylo řečeno, mnohdy, například při prokazování manželské nevěry nebo dodržování režimu dočasně práce neschopného, nelze sledování prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení z povahy věci použít. To však neznamená, že by mělo být absolutně vyloučeno sledování jako takové.
Návrh zákona
Tuto skutečnost respektuje i předkládaný návrh zákona, který vychází z toho, že soukromé bezpečnostní služby (včetně služby soukromého detektiva) nesmí mít větší práva než objednatel služby.
Další významnou pojistkou při činnosti soukromých detektivů je takzvaná „doživotní“ mlčenlivost. Ministerstvo vnitra nevyslyšelo připomínky z mezirezortního připomínkového řízení, kdy některá připomínková místa chtěla omezení povinnosti mlčenlivosti na pět nebo deset let, a koncipovalo mlčenlivost obdobně jako je tomu u policistů nebo advokátů (viz § 48 návrhu zákona). To nepochybně povede ke zvýšení právní jistoty klientů.
Za dovolené tak lze považovat např. sledování pohybu a aktivit dané fyzické osoby ve veřejných prostorech a na veřejných prostranstvích prováděné skrytým nebo alespoň nepozorovaným způsobem. Pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů během takového sledování zřejmě nelze jednoznačně posoudit jako dovolené nebo nedovolené – např. pokud detektiv vyfotografuje nebo pořídí jiný druh obrazového záznamu manžela/manželku s milenkou, resp. milencem je to zřejmě v pořádku, pokud však bude delší dobu nepřetržitě na kameru cíleně snímat veškeré aktivity sledované osoby, už se zřejmě bude jednat o nepřiměřený zásah do soukromí osoby a tedy o zakázané jednání.
Činnost soukromých detektivů v kontextu se zákonem o ochraně osobních údajů a
stanovisky Úřadu pro ochranu osobních údajů
Protože z úhlu pohledu soukromých bezpečnostních služeb, včetně soukromých detektivů výkon soukromé bezpečnostní činnosti zasahuje, v některých případech do ochrany soukromí a osobních údajů fyzických osob, věnoval se této problematice i Úřad pro ochranu osobních údajů zejména ve stanoviscích č. 4/2009 ze září 2009 a č. 1/2010 ze srpna 2010 z pohledu ochrany osobních údajů.
Závěry těchto stanovisek lze shrnout v následujících bodech:
1) soukromí detektivové při výkonu své živnosti nakládají s osobními údaji fyzických osob, nevztahují se na ně žádné výjimky, a proto se na ně v zásadě v plné šíři vztahuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých předpisů, ve znění pozdějších předpisů,
2) soukromí detektivové jsou při provádění své činnosti zpracovateli nebo správci osobních údajů ve smyslu výše uvedeného zákona,
3) každé zpracování osobních údajů musí být založeno na legálním titulu – právní tituly, kdy je možné provádět odposlech, nebo sledování bez souhlasu subjektu údajů jsou uvedeny v ustanovení § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů – v úvahu připadá zejména právní titul dle § 5 odst. 2 písm. e) tohoto zákona – pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; tím však není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektů,
4) soukromý detektiv nepodléhá registrační povinnosti (oznamovací povinnost ÚOOÚ před každým zpracováním) dle tohoto zákona a s ohledem na povahu jeho činnosti ani informační povinnosti (informovat subjekty o rozsahu a účelu zpracování při zpracování atd.); je však povinný postupovat v souladu se zásadou legality dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů a dodržovat všechny povinnosti stanovené tímto ustanovením,
5) každý správce osobních údajů, tedy i soukromý detektiv musí podle zákona přijmout řadu opatření organizačního, personálního a technického charakteru k jejich ochraně, která mají zabránit jejich zneužití, změně, zničení apod.
Lze tedy shrnout, že soukromý detektiv je obecně za dodržení zákonem stanovených podmínek oprávněn zpracovávat osobní údaje osob i bez jejich vědomí. Dle korektivu ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů in fine, tím však není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů.
Rovněž tím nejsou dotčena ustanovení ostatních právních předpisů poskytujících ochranu soukromí osob, nedotknutelnosti obydlí apod.
K použitelnosti informací získaných odposlechem a sledováním jako důkazů v řízení
před soudem
Ve vztahu k informacím získaným odposlechem a sledováním (dále jen „záznamy“) a jejich použitelnosti jako důkazů v řízení před soudem je nutno rozlišovat trestní a civilní řízení. Pro trestní řízení zjednodušeně řečeno platí, že záznamy pořízené soukromými osobami bez ingerence státní moci jsou v trestním řízení jako důkazy přípustné. Podkladem pro tento závěr je ustanovení § 88 odst. 1 občanského zákoníku, kdy jsou takové záznamy pořizovány v rámci tzv. úřední licence.
Pro záznamy pořízené veřejnou mocí (Policie České republiky a zpravodajské služby) pak platí, že musí být pořízeny vždy v souladu s právními předpisy. V trestním řízení nejsou jako důkaz přípustné záznamy pořízené zpravodajskými službami nebo jinými složkami veřejné moci – trestní řád počítá jen se záznamy pořízenými policejními orgány (v praxi Policie České republiky nebo GIBS).
V civilním řízení je situace jiná - tam obecně platí, že použití soukromých odposlechů telekomunikačního provozu je nepřípustné – rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 191/05 (judikát se týká pořízení záznamu telefonického hovoru jedním z jeho účastníků). Tento dosud nepřekonaný judikát konstatuje, že odposlechy jsou použitelné jen v trestním řízení, protože to s nimi počítá (ve vztahu k odposlechům pořízeným policejním orgánem) a občanský soudní řád nikoliv. Telefonický záznam je pak záznamem projevů osobní povahy a může být použit zásadně jen se svolením účastníka hovoru.
K samotnému záznamu obsahu telefonického hovoru však Ústavní soud ve výše uvedeném judikátu uvádí, že není zásahem do práva na ochranu dopravovaných zpráv – ale to se vztahuje jen k záznamu hovoru prováděnému jedním z účastníků, ne provádění odposlechu cizích hovorů.
Rozdíl mezi přístupem k přípustnosti odposlechů jako důkazů v trestním nebo civilním řízením tak lze dovozovat intenzitou chráněného zájmu, kdy je postulováno, že zájmy chráněné trestním právem jako veřejnoprávním odvětvím jsou důležitější než zájmy (práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob) chráněné právem občanským, resp. soukromým.
Nepřiměřený zásah do soukromí prostřednictvím odposlechu tedy není dle stávající právní úpravy přestupkem ani trestným činem (na rozdíl od odposlechu telekomunikačního provozu, který je trestným činem). Takové jednání je však občanskoprávním deliktem, proti němuž se lze bránit v občanskoprávním řízení. Doprovodná jednání (např. vniknutí do obydlí za účelem umístění odposlouchávacího zařízení) však trestnými činy být mohou.
Provádění odposlechu je tak v návaznosti na výše uvedené protiprávním, tudíž zakázaným jednáním, proti němuž se lze i v současné době bránit právní cestou.
Překážka zavedení trestnosti odposlechů v prostředí soukromých bezpečnostních služeb
Zákaz provádění odposlechů uložený jen provozovatelům, zaměstnancům a jim na roveň postaveným osobám vykonávajícím soukromou bezpečnostní činnost ve zvláštním právním předpise (návrh zákona) by byl nesystémovým zásahem do stávajícího stavu, kdy by byly tímto ustanovením zcela opomenuty další osoby. Taková právní úprava by tak zakotvovala nedůvodnou nerovnost postavení osob. Zvlášť problematickou by se tak jevila skutečnost, že provádění odposlechů soukromou osobou by bylo jen občanskoprávním deliktem a stejná činnost prováděná soukromou bezpečnostní službou by byla přestupkem, resp. trestným činem.
Explicitní zákaz provádění odposlechů v zákoně o bezpečnostní činnosti se jeví nadbytečným i z důvodu, že jeho protiprávnost a tudíž i jeho zákaz už vyplývá ze stávajících právních předpisů. Není přitom patrna vůle zákonodárce postihovat porušení tohoto zákazu normami správního nebo trestního práva.
Ve vztahu k odposlechům telekomunikačního provozu lze uvést, že jejich nepovolené provádění je trestným činem dle § 182 trestního zákoníku. Výslovný zákaz jejich provádění, resp. označení takového jednání za správní delikt by bylo nadbytečné a mohlo by navádět k nesprávnému výkladu dle zásady lex posterior derogat legi priori (priorita trestného činu s odkazem na § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).
Související judikatura:
I. I. ÚS 191/05
„Provedení důkazu v občanském soudním řízení takovým záznamem telefonického hovoru - proti vůli jednoho z volajících - je odůvodněno zákonnou úřední licencí podle § 12 odst. 2 občanského zákoníku. Citované ustanovení totiž stanoví výjimku ze zásady, kdy je třeba svolení fyzické osoby k pořízení anebo k použití písemností osobní povahy, podobizny, obrazového snímku a zvukového záznamu. Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona (tzv. úřední licence). Za projev úřední licence však nelze považovat každé řízení nebo jednání před soudem či jiným orgánem státu, ale jen případy, které výslovně upravuje zákon. Takovým zákonem je zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, který v této souvislosti upravuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu v trestním řízení. Občanskoprávní předpisy nic podobného nestanoví. Magnetofonový záznam telefonického hovoru fyzických osob je záznam projevů osobní povahy hovořících osob a takový záznam může proto být použit (i jako důkaz v občanském soudním řízení) zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru. Jestliže soudy připustily provedení důkazu přečtením záznamu telefonických hovorů proti výslovnému nesouhlasu jednoho z účastníků hovoru, došlo tím k zásahu do jeho základního práva na ochranu tajemství zprávy podávané telefonem podle čl. 13 Listiny – a důsledně vzato i do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny - a důkaz jako takový je třeba považovat za nepřípustný.“.
II. II. ÚS 2806/08
„I kdyby bylo možno souhlasit s názorem soudu prvého stupně, že je kancelář vedoucího odboru dopravy a silničního hospodářství v budově Městského úřadu v Rychnově nad Kněžnou veřejným prostorem, protože je v ní vykonávána veřejná moc, pak z toho nelze vyvodit, že by kdokoliv na místě výkonu státní služby postrádal soukromí. I když je kvalita, resp. rozsah tohoto soukromí zcela nepochybně jiná než na jiných místech, přesto nelze akceptovat názor, že vůbec neexistuje, resp. že vůbec nepožívá ochrany čl. 8 Úmluvy, což přiměřeně platí i pro osoby, které v takových prostorech vykonávají státní službu. Lze naopak poukázat na to, že ochrana soukromí obecně všech zaměstnanců je nyní zákonodárcem na úrovni podústavního práva výslovně zakotvena v § 316 odst. 2 zákoníku práce. Ostatně, byl-li by tento argument doveden ad absurdum, tak by nebylo vůbec zapotřebí povolení prostorového sledování a takto pořízený záznam by bez dalšího byl použitelný jako důkaz v řízení před soudem. Pokud v dané věci existovaly konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývalo podezření, že se na "podvodném omlazování automobilů" dovážených z ciziny nějak podílí stěžovatel (z čehož vyšel odvolací soud), pak to s ohledem na ústavní limity nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mělo být patrno již z odůvodnění příslušného opatření soudu a posléze z opatření státního zástupce. Z jejich obsahu je však jen při velmi širokém výkladu patrno toliko podezření, že se na této činnosti snad podílí nějaký úředník schvalující provoz osobních automobilů dovezených z ciziny. Jen to je totiž možné vyvodit z právní kvalifikace, která byla použita policejním orgánem a měla patrně základ v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu, avšak nebyla již vůbec obsažena v usnesení o zahájení trestního stíhání v téže věci. V žádném případě však v nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nejsou uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že takto podezřelým je právě stěžovatel. Vůbec nelze uvažovat, že by o tomto podezření mohlo vypovídat označení stěžovatele jako uživatele účastnické telefonní stanice, která má být odposlouchávána. Vychází-li tedy odvolací soud z předpokladu, že i kdyby nebylo nijak potvrzováno podezření z páchání předmětné trestné činnosti stěžovatelem, mohly být dány konkrétní skutečnosti pro podezření o jeho zapojení do této činnosti, pak pro závěr o existenci takových konkrétních skutečností neměl odvolací soud vůbec žádný podklad. Ani z povolení prostorového odposlechu a záznamu, ani z nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu totiž nic takového nelze zjistit. Závěr odvolacího soudu proto nemá oporu v provedených důkazech.“.
III. 15 Tdo 510/2013
„Zákonnost úkonů trestního řízení se posuzuje podle procesního předpisu (trestního řádu) účinného v době, kdy byl úkon proveden. Jestliže byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden v souladu se zákonem, nemohou následné legislativní změny vést k závěru, že jde o nezákonně opatřený a provedený důkaz, který z tohoto důvodu nelze provést v řízení před soudem, neboť pro přípustnost užití záznamu o odposlechu telekomunikačního provozu jako důkazu je rozhodující, zda k tomuto odposlechu a pořízení záznamu o něm byly v době jeho provádění splněny zákonné podmínky obsažené v ustanovení § 88 tr. řádu.“.
IV. 30 Cdo 64/2004
„Hovory fyzických osob, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti, zpravidla nemají charakter projevů osobní povahy; důkaz zvukovým záznamem takového hovoru proto není v občanském soudním řízení nepřípustný.“.
V. 30 Cdo 3063/2009-154
„Občanský zákoník k zajištění veřejného zájmu na informacích ve prospěch zpravodajství stanoví zákonnou licenci pro použití podobizen, obrazových snímků i obrazových a zvukových záznamů projevů osobní povahy, není dána jakákoliv případná zákonná licence, která by se týkala zásahů do osobního soukromí ve formě uvádění skutečností soukromého života. Je tomu tak proto, že skutečností týkající se soukromého života jsou zásadně součástí osobního soukromí (vnitřní intimní sféry) a nemohou proto být věcí veřejného zájmu (relativní výjimka je připouštěna pouze u osob tzv. veřejného zájmu, avšak jen potud, pokud je uvádění takových skutečností na veřejnosti v přímé souvislosti s činností této fyzické osoby ve veřejném životě – konkrétně mají-li význam pro hodnocení schopností a způsobilosti vykonávat veřejnou činnost.“.
VI. IV. ÚS 1235/09
„Ústavní soud ve své judikatuře definoval podmínky, za kterých má pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťování skutkového stavu, ústavně právní relevanci z důvodu porušení základních práv a svobod. Rozhodovací praxe Ústavního soudu rozlišila v souvislosti s nesprávnou realizací důkazního řízení případy důkazů získaných a tudíž posléze použitých v rozporu s procesními předpisy, o kterých platí, že pokud důkaz, resp. informace o něm obsažená, nebyl získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Byl-li stěžovatel jako návodce k trestnému činu odsouzen na základě důkazů, mezi které patřil i odsuzující rozsudek naváděného pachatele trestné činnosti, a zrušil-li Ústavní soud tento odsuzující rozsudek z důvodů týkajících se legitimity důkazu v tehdejším řízení získaného (jenž byl navíc zásadním i ve stěžovatelově věci), nemůže obstát ani rozsudek týkající se stěžovatele.“.
VII. III. ÚS 256/01
„Nelze mít pochybnosti o tom, že institut rekognice fotografiemi je efektivním důkazním prostředkem, tedy je institutem umožňujícím dosažení veřejného statku (dobra), spočívajícím v náležitém objasnění trestných činů a spravedlivém potrestání jejich pachatelů. Kromě uvedeného plní rekognice i další účel. Vzhledem ke skutečnosti, že rekognice je prostředkem prověrky věrohodnosti přímého svědectví, plní rovněž účel vyloučení nevinných osob z podezření, a tudíž účel ochrany individuálních práv před neodůvodněným stíháním a odsouzením. Zákonnou licenci ve smyslu § 12 odst. 2 obč. zák. lze považovat za ústavně souladnou toliko tehdy, nelze-li sledovaného úředního účelu dosáhnout použitím podobizen se souhlasem dotčených osob, tj. akceptace ustanovení § 12 odst. 2 obč. zák. ve vztahu k § 12 odst. 1 obč. zák. za podmínky subsidiarity. Dosažení účelu objasňování trestných činů a potrestání jejich pachatelů v trestním řízení je v demokratickém ústavním řádu pravidelně spjato s řadou nezbytných zásahů do osobnostních práv jiných osob, než podezřelého, resp. obviněného. Příkladem je možnost nařízení prohlídky a pitvy mrtvoly a její exhumace (§ 115 tr. řádu) ve vazbě na osobnostní práva dle § 15 obč. zák., resp. povinnost svědčit (§ 97 tr. řádu) a v této souvislosti strpět i otázky dotýkající se jeho věrohodnosti, jež z povahy věci překračují rámec osobnostní ochrany dle § 11 obč. zák. Z rámce těchto obecně akceptovaných příkladů kolize v předmětné věci posuzovaný institut rekognice fotografiemi nevybočuje.“.
Závěr
Z výše uvedeného vyplývá, že právní řád České republiky již v současné době obsahuje více nástrojů, jakým postihovat neoprávněné zásahy do soukromí osob, resp. nedovolená doprovodná jednání, ať už jejich kriminalizací (a tedy trestněprávním postihem), nebo poskytnutím ochrany podle předpisů občanského, případně přestupkového a správního práva.
Proto, jak již bylo uvedeno v úvodu této části důvodové zprávy, nebyl do návrhu zákona zařazen výslovný zákaz sledování, pořizování zvukových nebo obrazových a jiných záznamů, neboť ostatní právní normy působí globálně na všechny adresáty právních norem a bylo by proto nesystémové upravovat takový zákaz v návrhu tohoto speciálního zákona, jež dopadá na výhradně užší skupinu adresátů. Tato úprava by byla zcela zřejmě nepřiměřená a s ohledem na výše uvedené i nadbytečná.
K § 44
Ustanovení obsahuje další povinnosti osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost technická služba.
Hlavním cílem tohoto ustanovení je ochrana informací získaných (generovaných) příslušným technickým zařízením před zneužitím.
K § 45
K odst. 1
Ustanovení obsahuje úpravu stejnokroje osoby vykonávající soukromou bezpečnostní činnost, pokud je používán. V tomto případě musí být stejnokroj označen identifikačním číslem pro účel kontroly orgány dozoru, ale i pro identifikaci této osoby ve vztahu k osobě, pro niž se vykonává soukromá bezpečnostní činnost nebo vůči tomu, proti komu je prováděn výkon soukromé bezpečnostní činnosti.
K odst. 2
Vedle stejnokroje je řešena i problematika průkazu osoby, která vykonává soukromou bezpečnostní činnosti. Pokud se v tomto případě jedná o podnikající fyzickou osobu, která sama vykonává soukromou bezpečnostní činnosti, vyhotoví si předmětný průkaz sama.
K odst. 3 a 4
Spolu s náležitostmi průkazu se stanoví i povinnost mít u sebe průkaz, v návrhu zákona stanovených případech (výkon konkrétních bezpečnostních činností) a povinnost prokazovat se jím orgánu dozoru nebo osobě, vůči které plní úkoly podle tohoto nebo jiného zákona.
K odst. 5
Zaměnitelnost stejnokroje nebo průkazu podle návrhu zákona se stejnokrojem nebo průkazem orgánu veřejné moci je zakázána.
K § 46
K odst. 1
Ustanovení upravuje základní povinnosti provozovatele, zaměstnance provozovatele a každé další osoby, která přímo vykonává soukromou bezpečnostní činnosti ve vztahu k sobě samému a třetím osobám. Dbát cti, vážnosti a důstojnosti a nepřipustit vznik bezdůvodné újmy jsou dalšími základními mantinely výkonu soukromé bezpečnostní činnosti. Nelze připustit, aby ze strany osob vykonávajících soukromou bezpečnostní činnost docházelo ke znevažování sama sebe i osob, vůči kterým je „zasahováno“.
Tyto povinnosti jsou nezbytnou součástí právního předpisu, který upravuje práva osob vůči jiným osobám, zejména pokud tato práva třetích osob mohou být provozovatelem, zaměstnancem provozovatele nebo jinou osobou jistým způsobem omezena.
K odst. 2
Ustanovení odstavce 2 upravuje obecné pravidlo týkající se výkonu (nejenom) soukromé bezpečnostní činnosti, kdy stanoví nemožnost vykonávat tuto činnost pod vlivem alkoholu, léků, popřípadě jiných návykových látek ovlivňujících jednání osoby vykonávající bezpečnostní činnost. To samé se týká vyloučení možného negativního ovlivnění výkonu citlivé činnost (např. vzniku nepřiměřené škody nebo jiné nemajetkové újmy), kterou nepochybně výkon soukromé bezpečnostní činnosti je, v důsledku nemoci nebo úrazu.
K § 47
Smyslem ustanovení je zamezit od začátku, ale i v průběhu výkonu soukromé bezpečnostní činnosti souběžnému výkonu těchto činností. Jinými slovy vylučuje se konflikt výkonu konkrétní soukromé bezpečnostní činnosti ve vztahu k jedné osobě, kdy by provozovatel měl provádět soukromou bezpečnostní činnost v její případný prospěch a zároveň na základě jiné smlouvy o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti uzavřené s jinou osobou, v její případný neprospěch.
Pro případ, kdyby taková situace přesto nastala, je zákonem upraven mechanismus jejího řešení tak, aby nedošlo k negativním dopadům na strany příslušného smluvního vztahu.
Návrh zákona rovněž stanoví, za jakých podmínek a v jakém rozsahu se k takovým ujednáním smlouvy o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti uzavřené v rozporu s dikcí návrhu zákona nepřihlédne.
K § 48
Ustanovení obsahuje úpravu mlčenlivosti, kterou má provozovatel jeho zaměstnanec a každý další, kdo vykonává soukromou bezpečnostní činnost o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem soukromé bezpečnostní činnosti. Identickou povinnost budou mít, samozřejmě i „vedlejší“ provozovatel, jehož prostřednictvím „hlavní“ provozovatel realizuje zakázku k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti, a který je tak vůči „hlavnímu“ provozovateli dodavatelem (subdodavatelem) výkonu soukromé bezpečnostní činnosti a zaměstnanci „vedlejšího“ provozovatele.
Tato mlčenlivost trvá i po skončení výkonu soukromé bezpečnostní činnosti resp. po skončení základního pracovněprávního vztahu a dalších právních vztahů, na jejichž základě je možno vykonávat soukromou bezpečnostní činnost.
Samozřejmě povinnosti mlčenlivosti podle návrhu zákona se nemůže nikdo dovolávat při plnění povinností podle jiných právních předpisů ve prospěch orgánů veřejné moci (například orgánů činných v trestním řízení). To samozřejmě neplatí, pokud v trestním řízení vyplyne zákaz výslechu (viz § 99 trestního řádu).
K § 49
K odst. 1
Ustanovení upravuje povinnost písemného uzavření smlouvy o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti a povinnost provozovatele vést po celou dobu jeho činnosti seznam uzavřených smluv, a to po pevně stanovenou dobu (5 let) po zániku závazků založených předmětnými smlouvami.
Jedná se o opatření, jehož smyslem je jednak zajištění korektnosti vztahu smluvních stran (provozovatele a objednatele výkonu soukromé bezpečnostní činnosti), možnosti účinného vymáhání případných konkrétních pohledávek smluvních stran, jakož i nástroj orgánu dozoru při kontrole tohoto druhu podnikání.
K odst. 2
Rovněž i v tomto případě stanoví prováděcí předpis (vyhláška ministerstva) náležitosti seznamu podle odstavce 1.
K § 50
K odst. 1
Jde o stěžejní ustanovení, které řeší komu a v jakém rozsahu mohou být osobní údaje předávány, resp. které osobní údaje musí být zlikvidovány.
K odst. 2 V odstavci druhém je pak zakotveno pravidlo opakovaného prověřování potřebnosti osobních údajů zpracovávaných provozovatelem a postup při zjištění, že tyto nadále nejsou potřebné.
Ustanovení si v žádném případě neklade za cíl upravovat režim zpracování osobních údajů odlišně od zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž tak v tomto, ani jiném ustanovení není zpochybňována působnost a pravomoc Úřadu pro ochranu osobních údajů včetně toho, že porušení ochrany osobních údajů postihuje zmíněný úřad podle zákona o ochraně osobních údajů.
K § 51
Ustanovení obsahuje povinnost provozovatele být po celou dobu výkonu soukromé bezpečnostní činnosti:
a) pojištěn pro případ, kdyby vznikla škoda nebo nemajetková újma, za kterou provozovatel odpovídá právě objednateli u příslušného subjektu, který je oprávněn takovou službu poskytovat v souladu se zákonem upravujícím provozování pojišťovací činnosti, a to
b) v rozsahu odpovídajícím charakteru vykonávané soukromé bezpečnostní činnosti.
Smyslem tohoto návrhu je zajištění toho, aby provozovatel byl pojištěn u takové osoby, která je nejenom oprávněna uzavřít příslušnou smlouvu, ale zejména provést odpovědně likvidaci škody, zajistit odpovídající plnění a pokrýt další případné náklady s tím spojené.
Dále jsou stanoveny minimální limity výše pojistného plnění a spoluúčasti provozovatele, a to tak, aby nedošlo k fatálním škodám na straně provozovatele, objednatele výkonu soukromé bezpečnostní činnosti i samotného pojišťovacího ústavu.
Vzhledem k tomu, že v době před vydáním licence k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti nemůže být žadatel o její vydání pojištěn, zákon stanoví, že příslušný doklad potvrzující výše uvedenou skutečnost musí být ve stanovené lhůtě doručen ministerstvu. To platí i pro případ změny pojistné smlouvy.
Pokud povinný subjekt nepředloží ministerstvu doklad o pojištění ve stanovené lhůtě, bude již vydaná licence odňata. Před vznikem pojištění je zakázáno zahájit výkon soukromé bezpečnostní činnosti z důvodu ochrany práv a oprávněných zájmů dotčených osob a vzniku případné škody, kterou by nikdo nebyl ochoten/schopen uhradit.
K § 52
K odst. 1
V odstavci prvním se stanoví základní předpoklad pro výkon soukromé bezpečnostní činnosti k ochraně kritické infrastruktury jakožto jednoho ze stěžejních předpokladů fungování demokratické společnosti.
K odst. 2
Zde se stanoví, co se při výkonu soukromé bezpečnostní činnosti k ochraně kritické infrastruktury považuje za citlivou činnost ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Ochrana systémů a prvků kritické infrastruktury může být, s ohledem na jejich charakter a dopady na zajištění fungování společnosti v případě jejich vyřazení/nefunkčnosti, svěřena pouze těm subjektům, které jsou prověřeny z bezpečnostního hlediska. Je v zájmu všech, aby se v tomto segmentu služeb nepohybovaly „problémové“ osoby. V opačném případě by mohlo dojít k zásadnímu ohrožení základních funkcí státu.
K odst. 3 až 5
Stanoví se rovněž podmínky, za kterých je ministerstvo oprávněno ověřovat u Národního bezpečnostního úřadu oprávnění provozovatele k výkonu soukromé bezpečnostní činnosti při ochraně kritické infrastruktury a vzájemná výměna informací mezi ministerstvem a Národním bezpečnostním úřadem.
K Hlavě III – Výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu
K § 53
K odst. 1
Ustanovení obsahuje úpravu výkonu vybraných bezpečnostních činností pro vlastní potřebu jakoukoliv fyzickou nebo právnickou osobou. Jak již bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, v tomto případě se nejedná o podnikatelské aktivity, přičemž mj. nedochází k uzavření smlouvy o výkonu soukromé bezpečnostní činnosti s jinou osobou (provozovatelem).
Výkonem bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu se rozumí výkon vybraných
bezpečnostních činností:
a) na nekomerční bázi,
b) ve prospěch jakékoliv fyzické nebo právnické osoby, která je držitelem zbrojní licence skupiny G,
c) prostřednictvím vlastních zaměstnanců,
d) za splnění podmínek stanovených návrhem zákona.
Aby se tedy jednalo o výkon vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, musí být splněny další zákonné podmínky obsažené zejména v § 54 návrhu zákona.
licence registrace
podnikatelská bázepro vlastní potřebu
přísnější režimmírnější režim
Tabulka 11. Porovnání licence a registrace
| Číslo | Popis |
|---|---|
| 1 | V případě výkonu bezpečnostní činnosti technická služba a činnost soukromých detektivů bude možno tyto vykonávat pouze na základě licence ministerstva a tedy na komerční bázi. Důvod pro takový postup předkladatele spočívá v eliminaci možnosti obcházení zákona ze strany neseriózních subjektů, neboť i v současné době existují podnikatelské subjekty, které zaměstnávají desítky osob, které ve skutečnosti vykonávají činnosti soukromých detektivů nebo technická služba (zejména ve vztahu k ostatním zaměstnancům podnikatele – kontrola využívání pracovní doby, zamezení krádeží materiálu, součástek, jednotlivých komponentů nebo i hotových výrobků atd.), aniž by za tímto účelem byli držiteli koncese, natož pak zamýšlené licence ministerstva. |
| 2 | Od nabytí účinnosti tohoto návrhu zákona bude výkon všech pěti druhů soukromé bezpečnostní činnosti na podnikatelské bázi možné pouze v režimu návrhu tohoto zákona. To znamená, že každý, kdo bude chtít poskytnout předmětnou službu za úplatu, se obrátí na příslušného provozovatele a uzavře s ním odpovídající písemnou smlouvu. Vedle toho budou existovat fyzické a právnické osoby, které si budou zajišťovat vlastními silami a prostředky vybrané bezpečnostní činnosti podle tohoto zákona, a to pouze pro vlastní potřebu. Zásadní pro posouzení, zda se skutečně jedná o zajišťování bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, je naplnění podmínek obsažených v již zmíněném § 54 návrhu zákona. |
| 3 | Dále je třeba zmínit, že zařazení tohoto ustanovení do návrhu zákona nevylučuje skutečnost, že by se každý i nadále nemohl bránit sám resp. svůj majetek v režimu právního řádu České republiky (krajní nouze, nutná obrana, svépomoc). |
| 4 | Jinými slovy, vlastní ochrany osoby, která nehodlá využívat komerční služby jiných subjektů nebo své vlastní zaměstnance se návrh zákona nedotýká. |
| 5 | K odst. 2 až 4 |
| 6 | Z důvodu transparentnosti navrhované nové právní úpravy, její srozumitelnosti a s cílem předejít případným nedorozuměním v rámci budoucí aplikační praxe, je nutno specificky vymezit obsahové náplně jednotlivých druhů bezpečnostních činností vykonávaných pro vlastní potřebu, které se zákonitě musí lišit od obsahové náplně jednotlivých druhů soukromé bezpečnostní činnosti vykonávané komerčně. |
| 7 | Nekomerční charakter výkonu některých bezpečnostních činností pro vlastní potřebu se tedy promítá do určitého zúžení jejich obsahu, které ovšem, na druhé straně pokrývá kompletně celé spektrum činností, které je z hlediska bezpečnostních zájmů státu, jakož i fakticky možné vykonávat v tomto režimu. |
| 8 | K § 54 |
| 9 | Aby se jednalo o výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, musí dojít k registraci osoby provedené ministerstvem za podmínek stanovených v návrhu zákona. |
| 10 | Dále pak výkon vybrané bezpečnostní činnosti musí provádět nejméně jedna osoba, která je v základním pracovněprávním nebo obdobném anebo jemu na roveň postaveném právním vztahu k zaměstnavateli (k jakékoliv fyzické nebo právnické osobě), je držitelem zbrojního průkazu skupiny D a pro samotný výkon bezpečnostní činnosti je ozbrojena zbraní podléhající registraci podle zákona o zbraních, jejímž vlastníkem je zaměstnavatel podle citovaného zákona. |
| 11 | Všechny ostatní „bezpečnostní aktivity“ vykonávané na nekomerční bázi ve prospěch fyzické nebo právnické osoby, které nesplňují výše uvedené podmínky, nejsou tedy výkonem bezpečnostní činnosti podle tohoto zákona a nepodléhají jeho režimu (licenčnímu řízení nebo registraci). |
| 12 | Stanovení dalších kritérií pro výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu si klade za cíl jednak odlišit jej od výkonu soukromé bezpečnostní činnosti prováděného komerčně a jednak zabránit tomu, aby se režimu návrhu zákona museli podřizovat recepční, vrátní, pracovníci informačních center nebo např. i školy, které zaměstnávají školníky, kteří v období (nejenom) mimo školní rok mohou mít na starosti i „ochranu“ školy. |
| 13 | K odst. 3 |
| 14 | K tomu, aby se jednalo o výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, musí osoba, která si hodlá tuto bezpečnostní činnost zajišťovat vlastními silami a prostředky, být držitelem příslušné zbrojní licence (zbrojní licence skupiny G podle zákona o zbraních), což je základní předpoklad toho, aby mohla být vlastníkem zbraně, kterou používá její zaměstnanec (držitel zbrojního průkazu skupiny D – „pro výkon povolání“) při výkonu této bezpečnostní činnosti. |
| 15 | K § 55 |
| 16 | Ustanovení obsahuje povinné náležitosti žádosti fyzických a právnických osob o registraci. Součástí této žádosti musí být mimo jiné i přesné vymezení druhu bezpečnostní činnosti (viz § 53 odst. 1 návrhu zákona), která bude registrována ministerstvem, a seznam střežených míst nebo osob. |
| 17 | Seznam střežených míst, případně osob umožní ministerstvu objektivně posoudit, zda žadatel skutečně hodlá vykonávat bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu nebo zda se náhodou nejedná o záměr obejít zákon (licenční řízení). Například prostým porovnáním objektů (míst), které jsou ve vlastnictví (správě, držbě apod.) žadatele a seznamu střežených míst uvedených v žádosti o registraci ministerstvo získá poznatky pro svůj další postup – registraci nebo zamítnutí žádosti. |
| 18 | K § 56 |
| 19 | Zde je upraven samotný akt registrace. Jsou definovány osoby, které jsou oprávněny podat žádost o registraci, den, odkdy je možno výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu zahájit, stanoveny lhůty pro ministerstvo i důvody, pro které ministerstvo žádost o registraci výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu zamítne formou správního rozhodnutí. |
| 20 | K § 57 |
| 21 | Ustanovení obsahuje postup ministerstva při změně registrace na základě žádosti osoby, která vykonává bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, případ jejího zániku a zrušení registrace, které jsou, do určité míry, obdobou důvodů pro zánik nebo odnětí licence. |
| 22 | K § 58 |
| 23 | Důvody pro zařazení tohoto ustanovení do návrhu zákona jsou obdobné těm, které jsou uvedeny v § 45 návrhu zákona. |
| 24 | K odst. 1 a 2 |
| 25 | Stanoví se povinnost fyzické nebo právnické osoby vykonávající bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu vydat zaměstnanci vykonávajícímu bezpečnostní činnost průkaz. Přitom tato osoba je povinna mít v pracovní době (při plnění úkolů) průkaz u sebe a na požádání jej předložit orgánu dozoru nebo osobě, vůči které směřuje výkon bezpečnostní činnosti. |
| 26 | Jedná se o praktickou realizaci zásady ochrany práv a oprávněných zájmů a právní jistoty všech osob, které jsou účastníky společenských vztahů vzniklých v režimu navrhované nové právní úpravy. Je zejména namístě, aby každý, do jehož základních práv a svobod může být v souvislosti s výkonem bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu zasahováno, je skutečně tím, za koho se vydává, a že tedy jeho postup je legitimní. Na druhou stranu, pokud „zásah“ zaměstnance je neoprávněný nebo neadekvátní, umožňuje identifikace odpovědného zaměstnance jednodušší postup při následném zhojení (např. náhradu škody) na straně poškozeného. |
| 27 | Rovněž pro orgán dozoru je důležité, aby při výkonu svých oprávnění bylo známo, která konkrétní osoba (zaměstnanec fyzické nebo právnické osoby) např. neplní své povinnosti odpovídajícím způsobem. |
| 28 | K odst. 3 |
| 29 | Vzhledem k tomu, že i v tomto případě se jedná o výkon bezpečnostní činnosti (vybraných bezpečnostních činností) pro zaměstnavatele ve zčásti obdobném rozsahu jako je tomu u výkonu soukromé bezpečnostní činnosti na komerční bázi, musí zaměstnanec vykonávající tyto bezpečnostní činnosti splňovat stejné kvalifikační předpoklady a plnit stejné povinnosti jako je tomu u osob, které vykonávají soukromou bezpečnostní činnosti ve smyslu předchozích hlav návrhu zákona. |
| 30 | Z důvodu srozumitelnosti návrhu zákona jsou vyjmenována ustanovení, společná pro obě kategorie zaměstnanců. |
| 31 | K § 59 |
| 32 | Ustanovení upravuje oznamovací povinnost fyzické |
Stanovení dalších kritérií pro výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu si klade za cíl jednak odlišit jej od výkonu soukromé bezpečnostní činnosti prováděného komerčně a jednak zabránit tomu, aby se režimu návrhu zákona museli podřizovat recepční, vrátní, pracovníci informačních center nebo např. i školy, které zaměstnávají školníky, kteří v období (nejenom) mimo školní rok mohou mít na starosti i „ochranu“ školy.
nebo právnické osoby, která si sama vykonává bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, v případech, kdy dojde ke změně skutečností uvedených v žádosti o registraci.Jedná se opět o obdobu § 19 návrhu zákona. Ministerstvo, které bude vykonávat státní správu v oblasti bezpečnostních činností, musí mít k dispozici aktuální údaje o provozovatelích, i o osobách, které vykonávají bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu a o jejich aktivitách podléhajících režimu návrhu zákona.
Změny údajů i skutečností se pak musí bezodkladně promítnout do rozhodovací činnosti ministerstva (změna licence, změna registrace), i do příslušných evidencí jím vedených.
K § 60
Stejně jako v případě výkonu soukromé bezpečnostní činnosti jsou i zde stanoveny překážky vylučující výkon zaměstnání, pokud osoba je pod vlivem určitých faktorů nebo je jinak nezpůsobilá k výkonu bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu.
K Hlavě IV – Společné ustanovení pro výkon bezpečnostní činnosti
K § 61
V případě výkonu obou typů bezpečnostních činností je třeba stanovit pravidla postupu dotčených osob ve výjimečných situacích tak, aby, nebrání-li tomu zvláštní okolnosti (zejména poskytnutí první pomoci), zabezpečily uchování důkazů, aby mohly být využity při následném šetření příslušnými oprávněnými subjekty.
K Hlavě V – Dozor a správní delikty
K § 62
Ustanovení upravuje dozor, který ministerstvo vykonává vůči provozovatelům, jejich zaměstnancům, odpovědným osobám provozovatele, případně dalším osobám, které vykonávají nebo se podílejí na výkonu soukromé bezpečnostní činnosti a fyzickým osobám nebo právnickým osobám, které samy vykonávají bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu prostřednictvím svých zaměstnancům.
Cílem ustanovení je zajistit dodržování povinností stanovených tímto zákonem. Vstup do obydlí však tímto ustanovením není dotčen a nadále platí Ústavou zaručená nedotknutelnost objektů určených k bydlení.
Dozor nad plněním povinností stanovených návrhem zákona bude provádět ministerstvo podle zvláštního zákona, kterým je zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
Odstavec 1 návrhu zákona se zabývá udílením neodkladných pokynů osobě, která disponuje odpovídajícími nástroji k odstranění nedostatků zjištěných na místě, případně vystřídání (přerušení další práce) toho, kdo vykonává soukromou bezpečnostní činnost nebo bezpečnostní činnost pro vlastní ochranu v zákonem vymezených případech.
V této souvislosti odstavec 2 stanoví i mechanismus postupu subjektu, který je předmětem dozoru, v případě, že nesouhlasí s uloženými pokyny.
Odstavec 3 dále upravuje následný administrativní postup ministerstva v případě, že orgán dozoru (zaměstnanec ministerstva) zjistí při výkonu své činnosti nedostatky na straně dotčených osob podle tohoto zákona (při výkonu bezpečnostní činnosti).
K § 63 a 64
Sankční ustanovení dopadají rovněž na oba typy bezpečnostní činnosti.
Ustanovení obsahuje úpravu přestupků fyzických osob, zaměstnanců provozovatele, zaměstnanců, odpovědných osob provozovatele, příslušných lékařů, jejichž povinnosti jsou založeny návrhem zákona a správních deliktů provozovatelů, a to jak českých, tak i zahraničních a právnických osob vykonávajících bezpečnostní činnost pro vlastní potřebu.
Sankcemi (výší ukládané pokutu) je diferencována závažnost protiprávního jednání, přičemž některá drobná protiprávní jednání, u nichž je zanedbatelná společenská nebezpečnost, nejsou za správní delikty považovány.
Vedle sankce (pokuty) za protiprávní jednání je v některých závažných případech možno uložit i zákaz činnosti za účelem vyloučení takové osoby z působení v oblasti výkonu bezpečnostních činností na dobu určitou.
K § 65
K odst. 1 až 4
Ustanovení obsahuje společná ustanovení k úpravě správních deliktů, včetně liberačních důvodů (úprava okolností vylučujících odpovědnost osoby za správní delikt, jakož i zánik odpovědnosti za správní delikt, určení výše pokuty ukládané podnikající fyzické osobě, právnické osobě, při které se přihlédne k závažnosti správního deliktu).
Společně ke všem správním deliktům je třeba uvést, že jsou navrženy v souladu s vládní koncepcí správního trestání, přičemž návrh zákona postihuje pouze porušení zásadních povinností v něm stanovených, to jest takových, které by mohly mít zásadní negativní dopad na předmětnou oblast společenských vztahů. Dále pak se nepostihují ta protiprávní jednání, jejichž skutkové podstaty a sankce jsou upraveny v jiném zákoně – typicky v zákoně o ochraně osobních údajů. Smyslem tohoto postupu je zamezení možnosti dvojího postihu za jedno protiprávní jednání, což by bylo v rozporu s principy právního řádu České republiky.
K odst. 5
Toto ustanovení upravuje orgán povolaný k projednání správních deliktů, kterým je v prvním stupni ministerstvo.
K odst. 6
Rovněž tak se stanoví lhůta splatnosti pokuty za správní delikt a určuje se, komu náleží výnos z uložené pokuty.
K Hlavě VI – Evidence
K § 66 a 67
Ustanovení se zabývá další působností ministerstva, jako správce příslušných evidencí. Konkrétně řeší vedení evidencí ministerstvem týkajících se provozovatelů, osob vykonávajících vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, provozovatelů, kterým byla licence odňata, pozastavena nebo zanikla anebo kteří oznámili ministerstvu ukončení podnikání v oboru komerční bezpečnosti, osob, které ukončily výkon vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu, resp. kterým byla zrušena nebo zanikla registrace, žadatelů o vydání licence, kterým tato nebyla vydána, žadatelů o registraci, kterým nebylo vyhověno a zahraničních osob, které dočasně, příležitostně nebo ojediněle vykonávají soukromou bezpečnostní činnost na území České republiky.
Díky vedení příslušných evidencí ministerstvem bude mít každý možnost ověřit si potřebné údaje týkající se žadatelů o vydání licence a provozovatelů. Tam, kde je to výslovně uvedeno ministerstvo evidence zveřejní a umožní dálkový a nepřetržitý přístup do těchto evidencí. Naopak u evidencí, u nichž není zveřejnění výslovně zmíněno, nebude veřejný přístup možný. Předkladatel návrhu zákona se domnívá, že z bezpečnostního hlediska (nejenom) dotčených osob není žádoucí, aby veřejnosti byly přístupné evidence týkající se těch, které vykonávají nebo vykonávaly vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu.
§ 67 se dále zabývá obsahem těchto evidencí (rozsah údajů vedených v evidencích), který se do jisté míry liší podle toho, o jakou evidenci se jedná, jakož i způsobem přístupu k těmto informacím.
Ustanovení § 67 rovněž řeší lhůty k předávání a uchovávání údajů v evidencích.
K Hlavě VII – Společná ustanovení
K § 68
K odst. 1
Ustanovení pojednává o spolupráci osoby sdružující provozovatele v oblasti normotvorby, dotýkající se problematiky soukromých bezpečnostních služeb.
Díky tomuto ustanovení není třeba v zákoně upravovat samostatně vznik, působnost a pravomoc případné profesní komory. Profesní sdružení se díky Hospodářské komoře České republiky nebo Svazu průmyslu a dopravy České republiky nebo prostřednictvím jiné osoby sdružující provozovatele, u nichž je zaměstnána nejméně jedna třetina zaměstnanců, stávají, pokud o to projeví zájem, legitimním partnerem ministerstva a dalších ústředních správních úřadů v oblasti přípravy právních předpisů majících vztah k soukromé bezpečnostní činnosti.
K odst. 2
Zároveň jsou profesním sdružením, vedle jiných subjektů, svěřena i některá oprávnění v oblasti přípravy osob k odborné zkoušce, ke zvyšování odbornosti, jakož i k zajištění kvalitního výkonu soukromé bezpečnostní činnosti (možnost využití práva každého podávat návrhy na odnětí licence ministerstvu).
Při přípravě návrhu zákona byla široce diskutována i otázka zřízení samosprávné „Komory soukromých bezpečnostních služeb“ dále jen („komora“).
V dané souvislosti je však nutno zdůraznit, že jinde v Evropě se v oblasti soukromých bezpečnostních služeb se samosprávnou profesní komorou, která by měla pravomoc vydávat licence nebo jiné oprávnění k podnikání, vykonávat dozor nad výkonem určité profesní činnosti a stanovovat nebo ověřovat požadavky na profesní kvalifikaci nesetkáme. Naprosto dominantní formou profesního sdružování je model připomínající stávající situaci v České republice, kdy se provozovatelé dobrovolně sdružují ve specializovaných asociacích (spolcích), které zastupují zájmy tohoto sektoru – k tomu dále viz obecná část důvodové zprávy a komentář k odst. 1.
K odst. 3
Jedná o ustanovení řešící principy vzájemné spolupráce ministerstva a orgánů veřejné moci v oblasti plnění úkolů podle návrhu zákona. Zásadním předpokladem této spolupráce je respektování limitů této spolupráce, která se může odehrávat pouze v režimu speciálních zákonů upravujících působnost a pravomoc jednotlivých orgánů veřejné moci. Jinými slovy, navržené ustanovení nepředstavuje nepřímou novelizaci jakéhokoliv, v předchozí větě, zmíněného právního předpisu.
Toto ustanovení není rozšiřujícím ustanovením ve vztahu k § 16 a násl. týkajícím se řízení ve věci licence podle návrhu zákona. Dotčené subjekty se tedy nemusí obávat toho, že tímto ustanovením by byly prolomeny jasně vymezené podmínky spolupráce podle ustanovení návrhu zákona zmíněných v předchozí větě.
Komentář k § 68 odst. 1
Existence profesních sdružení v ČR a podmínky jejich vzniku a činnosti
V oblasti profesního sdružování můžeme v České republice identifikovat dva základní modely, jež jsou relevantní pro debatu o potenciální zřízení komory.
a) První varianta v podstatě odpovídá stávajícímu stavu, kdy se osoby stejné profese dobrovolně organizují ve formě spolků. Účelem této formy sdružování je obhajoba profesních zájmů při jednáních se státem (vyjádření k návrhům právních předpisů upravujících oblast soukromé bezpečnostní služby atp.), participace na profesním vzdělávání (zajišťování přípravy pro zkoušku o získání profesní kvalifikace, zvyšování odbornosti atp.), dobrovolná seberegulace, zvyšování profesních standardů apod.
b) Druhá varianta se vztahuje na specifické profese, které byly vyjmuty z režimu živnostenského zákona a byly upraveny zvláštním zákonem, jež tato specifika zohledňuje.
V těchto případech může stát přistoupit ke zřízení samosprávné profesní komory, která je také zřízena zvláštním zákonem, případně zakomponována do zákona upravujícího provozování dané profese jako takové. Touto formou stát komoře zpravidla svěřuje určité pravomoci, které by jinak náležely státní správě. Většinou se jedná o dozor nad samotným přístupem k výkonu profese (např. licence), nad dodržováním profesních standardů a s tím související disciplinární pravomoc, dozor nad odborným vzděláváním atp.
Základními prvky fungování tohoto režimu jsou:
• zásada rovnosti všech členů komory,
• povinné členství všech osob, vykonávajících určité specifické zaměstnání,
jež jsou základním předpokladem pro výkon výše zmíněné profesní samosprávy.
Argumenty svědčící v neprospěch právní úpravy samosprávné komory SBS v rámci návrhu
Vynětí soukromé bezpečnostní činnosti z režimu živnostenského zákona a její regulace speciálním zákonem tak přirozeně vyvolává úvahy o obdobné formě samosprávy v podobě nezávislé profesní komory. Tato skutečnost však naráží na následující problematické body:
1) Při současné struktuře trhu soukromých bezpečnostních společností, kdy k 31. prosinci 2014 působilo v České republice 6 545 podnikatelských subjektů v oblasti soukromé bezpečnostní služby se 47 485 zaměstnanci, by při povinném členství všech provozovatelů a jejich zaměstnanců v komoře neexistovala rovnost zúčastněných osob (provozovatelé zaměstnávající většinu zaměstnanců by byli ve výhodě oproti malým firmám).
2) Samosprávná komora s pravomocí vydávat licence (regulovat přístup na trh) a s disciplinární pravomocí vůči svým členům (správní delikty, omezení podnikání apod.) by se tak mohla, vzhledem k výše zmiňované nerovnosti podnikatelských subjektů stát nástrojem nekalého konkurenčního boje.
3) Tento stav je dále umocňován relativní novostí a neusazeností tohoto trhu, který se vyznačuje vysokou mírou konkurence.
4) Provoz komory by musel být hrazen z členských příspěvků (stejně jako je tomu u jiných profesních komor). Členské příspěvky by se opět mohly stát nástrojem nekalé konkurence a ekonomicky by mohly příslušné osoby neúměrně zatížit a tím jim znemožnit podnikání nebo zaměstnání v dané oblasti. Rovněž tak by se mohlo jednat o ekonomickou bariéru v přístupu k tomuto druhu podnikání/výkonu zaměstnání.
5) Vzhledem k tomu, že ověřování odborné způsobilosti subjektů působících v oblasti soukromých bezpečnostních služeb se i nadále bude bez výjimek řídit zákonem o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, není i s ohledem na tento fakt právně i fakticky relevantní svěřovat jakákoliv oprávnění v oblasti ověřování odborné způsobilosti osob na daném úseku komoře. Na druhou stranu nic nebrání tomu, aby se tato profesní sdružení aktivně podílela na přípravě osob pro vykonání příslušné zkoušky podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, resp. na systému celoživotního vzdělávání dotčených osob.
6) Sektor soukromých bezpečnostních služeb je vysoce specifický svou působností v oblasti vnitřní bezpečnosti, jejímž hlavním garantem je stát. Vytvoření samosprávné komory by tak mohlo být chápáno jako narušení zmiňované státní garance a výsadního postavení v této velmi citlivé oblasti.
Ze všech výše uvedených důvodů se záměr předkladatele svěřující hlavní odpovědnost za regulaci sektoru soukromých bezpečnostních služeb do působnosti ministerstva a nepředpokládající vytvoření samosprávné profesní komory jeví jako vhodnější varianta.
Aktuální návrh proto v oblasti profesního sdružování v podstatě zachovává stávající stav odpovídající prvnímu popisovanému modelu, kdy se příslušníci dané profese dobrovolně organizují ve formě občanských sdružení.
Návrh předkladatele návrhu zákona
Návrh explicitně předpokládá, že: • ministerstvo a další orgány veřejné moci spolupracují na základě obecných zásad komunikace s profesními sdruženími působícími v oblasti soukromé bezpečnostní služby, což např. znamená, že profesní sdružení mohou dávat ministerstvu (jako kdokoliv jiný) návrhy na odnětí licence či uložení sankce za porušení zákonem stanovených povinností konkrétnímu subjektu; tím je zaručen významný kontrolní nástroj – kontrola adekvátního výkonu bezpečnostní činnosti ze strany odborné i laické veřejnosti, • osoba, která sdružuje nejméně jednu třetinu zaměstnanců provozovatelů působících na trhu v České republice, má právo se vyjádřit k návrhům právních předpisů upravujících oblast soukromé bezpečnostní služby, • profesní sdružení jsou, vedle jiných subjektů, oprávněna zajišťovat školení a výcvik osob pro zkoušku o získání profesní kvalifikace odpovídajícího zaměření podle jiného právního předpisu a ke zvyšování odbornosti.
Tím dochází k zásadnímu posunu v tom směru, že stát získává oficiálního partnera dané profese, který se může zásadním způsobem podílet nejenom na normotvorné činnosti, ale významně ovlivnit i odbornou způsobilost povinných osob.
Subjektem vydávajícím licence a zajišťujícím dozor by tak dle aktuálního návrhu mělo být ministerstvo, nikoliv samosprávná komora.
Tato úprava má následující přínosy: 1. Existence centrálního pracoviště ministerstva bez ekonomických a personálních vazeb na trh soukromých bezpečnostních služeb bude oproti samosprávné profesní komoře mnohem odolnější vůči případným tlakům o zneužití pravomocí ve prospěch nekalých konkurenčních praktik. 2. Stát si zachová plnou kontrolu nad sektorem vnitřní bezpečnosti, která by v případě samosprávné profesní komory byla narušena. 3. Navrhovaná úprava profesního sdružování je v naprostém souladu se zahraničními standardy. Státy jako Francie, Nizozemí, Rumunsko, Švédsko, Belgie, Řecko, Dánsko, Španělsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Itálie, Polsko zvolily cestu nevytvoření nezávislého orgánu v této oblasti a tedy i pravomoc vydávat licence a související kontrolní a disciplinární pravomoci ponechaly státním orgánům.
K Hlavě VIII – Přechodná a zrušovací ustanovení
K § 69 až 72
Za účelem zachování kontinuity výkonu stávajících činností v oblasti soukromých bezpečnostních služeb a možnosti bezproblémového (zejména z časového hlediska) zavedení ustanovení nového zákona do praxe, byla navržena odpovídající právní úprava přechodných ustanovení.
K § 73
V tomto ustanovení jsou vyjmenovány části předpisů, které se, v souvislosti s přijetím navrhované nové právní úpravy v oblasti soukromých bezpečnostních služeb, zrušují.
ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o živnostenském podnikání
K § 74
Vzhledem k tomu, že výkon soukromé bezpečnostní činnosti bude nadále upraven výhradně zvláštním zákonem, je třeba tuto činnost zařadit do výčtu činností, které nejsou živnostmi a dále dosavadní úpravu obsaženou v živnostenském zákoně v přílohách k zákonu č. 3 a 5 zrušit.
ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o správních poplatcích
K § 75
Stát bude nadále povolovat výkon soukromé bezpečnostní činnosti a registrovat subjekty, které budou vykonávat vybrané bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu podle návrhu zákona. V dané souvislosti je třeba zachovat kontinuitu podnikání podle stávající i navrhované právní úpravy, což se týká i oblasti správních poplatků.
S vydáním a změnou licence a s registrací a její změnou bude spojena řada personálně, ekonomicky i administrativně náročných kroků, které je nutno snížit, z pohledu nákladů státu, na únosnou úroveň. Proto se nově stanoví správní poplatky za příslušné správní činnosti ministerstva.
Při stanovení výše správních poplatků vycházelo ministerstvo ze zásady co nejmenšího finančního zatížení podnikatelů. Návrh zákona nemůže vytvářet umělé překážky vstupu do podnikání v oblasti komerční bezpečnosti, ani nemůže stanovovat ekonomické bariéry pro výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu fyzických nebo právnických osob.
Jako ekonomickou pobídku lze chápat snížení správního poplatku na polovinu u osob, které podle stávající právní úpravy podnikají a podle navrhované nové právní úpravy budou podnikat v oblasti komerční bezpečnosti.
Výsledná podoba této části návrhu zákona byla zpracována na základě konzultací s Ministerstvem financí České republiky a Ministerstvem průmyslu a obchodu.
ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o volném pohybu služeb
K § 76
Vzhledem k tomu, že soukromé bezpečnostní činnosti nejsou zařazeny mezi živnosti, je třeba je vyloučit z působnosti tohoto zákona.
ČÁST PÁTÁ - Účinnost
K § 81
S ohledem na očekávanou délku legislativního procesu se navrhuje odpovídající stanovení účinnosti nové právní úpravy.
K přílohám č. 1 a 2
Přílohy obsahují tabulky, obsahující výpočet administrativní zátěže pro jednotlivé kategorie osob.
V Praze dne 13. května 2015
Mgr. Bohuslav Sobotka v. r. předseda vlády
Milan Chovanec v. r. ministr vnitra