Vl.n.z.,kterým se mění zák. v souvisl. se změnou Ústavy ČR

K části první - změna zákona o České národní bance

K čl. I K bodům 1, 2 a 4 V § 6 odst. 1, 2 a 4 se navrhují provést pouze zpřesňující formulační změny bez věcného posunu předmětných ustanovení.

K bodu 3 Na základě změny provedené novelou Ústavy, spočívající ve sjednocení úpravy pravomoci prezidenta republiky jmenovat členy Bankovní rady České národní banky (dále jen „bankovní rada“) s úpravou jmenování soudců Ústavního soudu, se navrhuje přijmout navazující právní úpravu v zákoně o České národní bance. Nově bude prezident republiky podle čl. 98 odst. 2 Ústavy jmenovat členy bankovní rady se souhlasem Senátu, a proto se v § 6 odst. 2 zákona o České národní bance navrhuje upravit postup, kterým si prezident republiky vyžádá od Senátu souhlas se jmenováním člena bankovní rady.

K bodům 5 až 8 Procedura souhlasu Senátu se jmenováním člena bankovní rady navrhovaná v návrhu novely Ústavy může zvýšit pravděpodobnost dočasného neobsazení místa v bankovní radě, neboť obdobně jako v případě jmenování soudců Ústavního soudu neobsahuje pojistky proti nečinnosti, zejména v případě nenalezení shody mezi prezidentem republiky a Senátem. Předpokládá se, že ústavní zodpovědnost dotčených orgánů, spolu s faktem, že počátek a konec funkčního období není u všech členů bankovní rady zpravidla totožný, zabrání vzniku situace, kdy by byla činnost centrální banky zcela paralyzována, a to z důvodu, že počet členů bankovní rady by nedosahoval alespoň čtyř, a bankovní rada by tudíž ztratila usnášeníschopnost.

Nicméně z praktické zkušenosti České národní banky a jejího vedení s plněním zákonných úkolů jim svěřených je zřejmé, že vedle plně obsazené bankovní rady je rovněž neméně důležité, aby byla v každém okamžiku v centrální bance k dispozici trojice osob s potenciálem zastupovat banku v rozsahu, jenž je svěřen funkci guvernéra, který jedná jménem centrální banky navenek a jemuž je zákonem svěřen výkon dalších pravomocí.

Současné znění zákona v § 6 odst. 11 garantuje nepřetržitý výkon funkce guvernéra, včetně možnosti zastoupení guvernéra (pouze) viceguvernérem. Při zavedení procedury souhlasu Senátu je však žádoucí stávající pojistku trvalého výkonu funkce guvernéra rozšířit tak, aby byla plně funkční i v případě dočasného neobsazení místa v bankovní radě na postu viceguvernéra. Navrhované nové znění § 6 odst. 11 proto obsahuje vedle stávajícího mechanismu pověření viceguvernéra výkonem funkce guvernéra rovněž analogickou proceduru pověření člena bankovní rady výkonem funkce viceguvernéra. Tím bude zajištěno, že i v oslabené, méně než sedmičlenné bankovní radě, budou vždy tři osoby, které mohou být oprávněné zastupovat Českou národní banku v plném rozsahu odpovídajícímu pravomocem guvernéra, resp. jím pověřeného viceguvernéra, což je s ohledem na požadavek zastupitelnosti nezbytný předpoklad pro řádné plnění úkolů svěřených centrální bance.

Navrhovaná úprava § 7, § 8 a § 11 odst. 2 je nutná ke kompletnímu promítnutí nového principu upraveného v § 6 odst. 11 do textu celého zákona o České národní bance.

K čl. II Obdobně jako v návrhu ústavního zákona, kterým se mění Ústava České republiky, se k novele zákona č. 6/1993 Sb., navrhuje přijmout přechodné ustanovení, na základě kterého se navržená ustanovení týkající se jmenování členů bankovní rady budou vztahovat až na nově zvoleného prezidenta republiky. Důvodem tohoto postupu je snaha nezkomplikovat jmenování členů bankovní rady, k němuž by mohlo dojít krátce po nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona a u něhož by se s ohledem na potřebu souhlasu Senátu s členy bankovní rady mohla jmenovací procedura prodloužit a bankovní rada by mohla po delší dobu, než je vhodné, zůstat personálně ochromena. Přechodné ustanovení je vázáno na volební období, nikoli na osobu prezidenta republiky.

K části druhé - změna zákona o Ústavním soudu

K čl. III K bodu 1 Stávající úprava, podle které je Senát povinen se o návrhu prezidenta republiky na jmenování konkrétní osoby soudcem Ústavního soudu usnést do 60 dnů, jinak platí fikce souhlasu se jmenováním, obsažená v § 6 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se navrhuje přesunout přímo do textu Ústavy.

Věcně se na uvedeném pravidle, které představuje ochranu proti nečinnosti, jež by mohla hypoteticky vést až k ochromení činnosti Ústavního soudu pro nedostatek soudců, nic nemění, pouze se oproti současnému stavu zpřesňuje a zjednodušuje jeho formulace; jeho přesunutím přímo do textu Ústavy se zamezí otázkám o možné protiústavnosti tohoto ustanovení a současně se docílí jednotnosti ústavněprávní úpravy, protože stejná konstrukce zakotvená přímo v Ústavě se navrhuje i v případě jednání Senátu o vyslovení souhlasu ke jmenování členem bankovní rady.

K bodům 2 a 7 až 11 Novela Ústavy rozšiřuje možnost podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky vedle Senátu také na Poslaneckou sněmovnu. Poslanecké sněmovně má být stejně jako Senátu umožněno podat na prezidenta republiky ústavní žalobu, přičemž k podání ústavní žaloby jednou z komor Parlamentu nebude nadále nutný souhlas druhé komory.

Na uvedenou změnu se tedy reaguje v ustanoveních zákona o Ústavním soudu, který upravuje rozhodování Ústavního soudu o ústavní žalobě proti prezidentu republiky. Podobně jako v případě podání ústavní žaloby Senátem se v § 99 zákona o Ústavním soudu navrhuje, aby Poslaneckou sněmovnu v řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudem zastupoval její předseda nebo osoba, kterou tím Poslanecká sněmovna pověří.

K bodům 3, 5 a 6 Navrhovaným ustanovením se řeší případ souběžného podání ústavní žaloby pro totéž jednání prezidenta republiky jak ze strany Poslanecké sněmovny, tak ze strany Senátu.

Tuto situaci není možné pominout, a to s ohledem na § 97 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, který vylučuje pro řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudem použití obecných ustanovení o řízení před Ústavním soudem, včetně ustanovení o tzv. litispendenci (§ 35 odst. 2).

Úpravou § 97 a § 98 se tedy překážka tzv. litispendence pro řízení o ústavní žalobě vylučuje, tzn. umožňuje se oběma komorám žalovat prezidenta republiky u Ústavního soudu pro totéž jednání. V důsledku toho se pak stanoví postup Ústavního soudu, postavení komor Parlamentu v řízení, jejich procesní práva, zejména právo vzít ústavní žalobu zpět a důsledky úplného či částečného zpětvzetí ústavní žaloby jednou z komor Parlamentu pro řízení.

K bodu 4 Dochází pouze ke zpřesnění ustanovení, z něhož podle jeho stávajícího textu není zcela zřejmé, že i ústavní žaloba musí obsahovat petit, tj. musí z ní být patrné, čeho se Poslanecká sněmovna nebo Senát domáhá. Význam má tato změna především v návaznosti na změnu přístupu k ukládání sankcí za velezradu a za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, k níž se přistoupilo paralelně předloženým návrhem novely Ústavy. Podle tohoto návrhu se bude nově rozlišovat mezi spácháním velezrady, která je chápána jako mnohem závažnější jednání, proto sankce v podobě ztráty prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt za ni má následovat vždy, a to přímo z Ústavy, a hrubým porušením Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, které je chápáno jako jednání, které může být i méně závažné, a proto bude ponecháno na uvážení Ústavního soudu, zda bude podle závažnosti takového jednání pouze konstatováno protiprávní jednání, nebo bude uložena i sankce.

K bodu 12 Ustanovení § 104 zákona o Ústavním soudu se rovněž upravuje v návaznosti na změnu přístupu k ukládání sankcí prezidentu republiky za spáchání velezrady a za spáchání hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Sankce za spáchání velezrady by měla podle návrhu novely Ústavy následovat vždy, aniž by o ní musel Ústavní soud rozhodnout, uložení sankce za spáchání hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku by měla být ponechána na úvaze Ústavního soudu, který ji uloží podle závažnosti stíhaného jednání. Uvedené ustanovení zákona o Ústavním soudu musí proto nově rozlišovat i následky, k nimž dojde vyhlášením nálezu, jímž Ústavní soud rozhodl, že se prezident republiky dopustil velezrady, a vyhlášením nálezu, jímž bude rozhodnuto, že se prezident republiky dopustil hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

K bodu 13 Tímto novelizačním bodem dochází pouze k formulační úpravě § 107 ve smyslu jeho zpřesnění v návaznosti na změnu ukládání sankcí za spáchání velezrady a hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

Ustanovení § 107 se v důsledku těchto změn logicky může týkat kromě osoby, která se dopustila velezrady, a automaticky tak ztratila prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt, jen osoby, která se dopustila hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku a které Ústavní soud za takové jednání zároveň uložil sankci v podobě ztráty prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.

K čl. IV Po vzoru standardních přechodných ustanovení se navrhuje, aby postup podání ústavní žaloby proti prezidentovi republiky, jehož volební období započalo a probíhá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, proběhl podle dosavadních právních předpisů, a nová právní úprava tak platila až v následujícím volebním období.

Důvodem tohoto postupu je snaha vyloučit možné pochybnosti o retroaktivitě navržené právní úpravy ve stávajícím volebním období prezidenta republiky. S ohledem na skutečnost, že řádné volební období stávajícího prezidenta republiky uplyne až v r. 2018, bylo zvoleno uvedené přechodné ustanovení, které se jevilo jako vhodnější než dělená účinnost předmětné právní úpravy. Přechodné ustanovení je vázáno na volební období, nikoliv na osobu prezidenta republiky.

K části třetí - změna zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny

K čl. V K bodům 1 až 3 Ustanovení navazují na zavedení tzv. klouzavého mandátu poslance, a provádějí tak příslušná ustanovení Ústavy, v nichž je v paralelně projednávaném návrhu novely Ústavy klouzavý mandát upraven.

V § 8a se specifikuje obsah klouzavého mandátu a podmínky jeho uplatnění, včetně toho, že jsou zde plně respektovány výjimky navržené v čl. 22a odst. 3 Ústavy.

V souladu s navrženým zněním čl. 22a Ústavy se upravuje okamžik, kterým výkon mandátu přechází na náhradníka, a práva a povinnosti, jež na náhradníka spolu s výkonem mandátu přecházejí (§ 8b a 8c).

V § 8d je řešen zánik výkonu mandátu náhradníkem, který jednak kopíruje důvody zániku mandátu poslance a dále je doplňuje o případy, jež jsou specifické právě jen pro institut náhradnictví. Spadají sem zejména případy, kdy nahrazený poslanec přestane být členem vlády a opětovně se ujímá výkonu svého původního poslaneckého mandátu.

Z § 29 odst. 2 bude na základě navržené změny vyplývat, že náhradníky povolává předseda Poslanecké sněmovny.

K bodům 4 a 5 Navržená úprava navazuje na změny obsažené v paralelně předloženém návrhu novely Ústavy, kde se mj. předpokládá změna koncepce v oblasti předčasného ukončení volebního období Poslanecké sněmovny na základě jejího vlastního usnesení. Konkrétně se v nově navrženém čl. 35a Ústavy předpokládá, že by Poslaneckou sněmovnu v případě, kdy se sama usnesla na tom, že chce zkrátit své volební období, již prezident republiky nerozpouštěl svým rozhodnutím a krok, na jehož základě by posléze prezident republiky vyhlásil předčasné volby do Poslanecké sněmovny, by byl dokonán již samotným usnesením Poslanecké sněmovny.

V § 70 odst. 3 jde konkrétně o doplnění výčtu případů, kdy se Poslanecká sněmovna usnáší kvalifikovanou třípětinovou většinou všech poslanců, o případ předpokládaný v navrženém čl. 35a Ústavy v paralelně projednávaném sněmovním tisku.

V § 70 odst. 5 se pak navrhuje výslovně stanovit v návaznosti na nově navrhovaný čl. 35a Ústavy, aby se usnesení Poslanecké sněmovny, kterým se usnesla na zkrácení svého volebního období, povinně vyhlašovalo ve Sbírce zákonů. Tato výslovná úprava je potřebná, neboť oproti stávajícímu stavu rozpuštění Poslanecké sněmovny podle čl. 35 Ústavy by zde již nebylo žádné rozhodnutí prezidenta republiky, které se jinak vyhlašuje ve Sbírce zákonů podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.

Navržená úprava je v souladu s koncepcí § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/1999 Sb., podle které se ve Sbírce zákonů vyhlašují též usnesení komor Parlamentu, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Navržená úprava by tedy byla oním zvláštním zákonem předpokládaným v zákoně č. 309/1999 Sb., na jehož základě by se předmětné usnesení Poslanecké sněmovny povinně vyhlašovalo ve Sbírce zákonů.

K bodu 6 Jedná se o formální úpravu, která navazuje na věcnou změnu navrhovanou v paralelně projednávaném návrhu novely Ústavy, kde se mj. předpokládá prodloužení propadné lhůty, v níž se Senát musí usnést o návrhu zákona postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou, z 30 na 60 dnů. Jelikož je tatáž lhůta zmíněna i v § 90 odst. 7 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, je tuto úpravu třeba uvést do souladu se zamýšlenou změnou Ústavy.

K bodu 7 Do zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se navrhuje doplnit zcela novou část patnáctou-C, která rovněž navazuje na změny navržené v paralelně předloženém návrhu novely Ústavy, pokud jde o její čl. 65. Navržené změny tam směřují k rozšíření práva podat ústavní žalobu na prezidenta republiky, které by nově nenáleželo pouze Senátu, ale i Poslanecké sněmovně.

Nová část patnáctá-C konkrétně upravuje způsob jednání Poslanecké sněmovny o návrhu na podání ústavní žaloby na prezidenta republiky, přičemž tato úprava je v podstatě shodná s úpravou, jež v současné době již je obsažena v jednacím řádu Senátu.

V § 109n se navrhuje formálně deklarovat právo Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu a zavádí se zde legislativní zkratka „ústavní žaloba“, s níž se posléze v dalším textu pracuje.

V § 109o je upraveno jednak právo podat takový návrh, jež se navrhuje přiznat skupině nejméně 40 poslanců, povinný obsah takového návrhu, který v podstatě představuje standardní obsah podání určených soudu, včetně žalobního petitu. Návrh tedy již v zásadě musí odpovídat kvalifikovanému právnímu podání. To souvisí mj. i s tím, že k návrhu již nebude možné podávat pozměňovací návrhy směřující do jeho obsahu, a toto právo tedy nebudou mít ani sami navrhovatelé (§ 109q). Podaný návrh nelze vzít zpět, což je odůvodněno snahou o nezneužívání tohoto institutu k politickým půtkám, lze jej toliko vrátit předkladateli k dopracování, kdyby neobsahoval povinné náležitosti. Výzvu k odstranění vad však lze učinit pouze jednou, opravený návrh již takto znovu není možné vrátit k dalšímu dopracování. Na dopracování se, stejně jako na podání návrhu, musí shodnout všichni poslanci tvořící původní skupinu navrhovatelů. S ohledem na rychlé projednání takového návrhu, jehož samotné podání je způsobilé destabilizovat politickou scénu, je předseda Poslanecké sněmovny povinen, pochopitelně po odstranění případných vad návrhu, zařadit jej na pořad nejbližší následující schůze Poslanecké sněmovny.

V § 109p se upravuje způsob hlasování Poslanecké sněmovny o návrhu a pověření k zastupování Poslanecké sněmovny jako procesní strany v řízení před Ústavním soudem, jakož i způsob podání návrhu Ústavnímu soudu v případě, že bude přijat. Je povinností předsedy Poslanecké sněmovny takový návrh podat neprodleně, což opět souvisí se snahou minimalizovat případné negativní dopady řízení proti prezidentu republiky.

V § 109q se pak s ohledem na specifickou povahu jednání zakotvuje jeho neveřejnost, která je naopak v zájmu transparentnosti výsledku provázena povinným hlasováním po jménech. Dále se zde obdobně upravuje proces pro případ, že by Poslanecká sněmovna projednávala návrh na (částečné či úplné) zpětvzetí ústavní žaloby na prezidenta republiky. V obou případech se zakazuje podávat pozměňovací návrhy. Podat lze pouze návrh na zamítnutí žaloby nebo její schválení, nikoliv na změnu obsahu návrhu. Návrh tedy na Ústavní soud může být předložen pouze v podobě, v jaké byl podle § 109o odst. 1 podán již Poslanecké sněmovně, popřípadě s odstraněnými vadami samotnými navrhovateli podle § 109o odst. 4.

K bodu 8 Návrh na úpravu dikce § 121 odst. 2 reflektuje zavedení klouzavého mandátu poslance. Podobně jako v případě zániku mandátu se stanoví, že nelze projednat návrh podaný bývalým náhradníkem poslance, jehož mandát sklouzl zpět na poslance původního, s výjimkou případů, kdy by se takový náhradník bezprostředně stal opět náhradníkem anebo poslancem.

K čl. VI K bodu 1 Navržené přechodné ustanovení souvisí se zavedením klouzavého mandátu poslance a v podstatě kopíruje pojetí přechodného ustanovení obsaženého v paralelně projednávaném návrhu novely Ústavy (čl. II bod 1). Konkrétně z něj vyplývá, že se klouzavý mandát v praxi uplatní až od nadcházejícího volebního období, a to z důvodu, aby nedošlo k retroaktivnímu zásahu do obsahu výkonu mandátu poslance a tím k zásahu do aktivního i pasivního volebního práva vykonaného ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013.

K bodu 2 Navržené ustanovení kopíruje koncepci přechodného ustanovení čl. II bodu 3 paralelně projednávaného návrhu novely Ústavy a vyplývá z něj, že prodloužená šedesátidenní lhůta, v níž se Senát musí usnést o návrhu zákona postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou, se vztáhne až na návrhy doručené Senátu po nabytí účinnosti tohoto zákona.

K bodu 3 Navržené ustanovení navazuje na čl. II bod 4 paralelně projednávaného návrhu novely Ústavy a vyplývá z něj, že právo Poslanecké sněmovny podat na prezidenta republiky ústavní žalobu nelze realizovat v rámci stávajícího volebního období prezidenta republiky. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že v uvedeném volebním období prezidenta republiky by Poslanecká sněmovna dávala souhlas Senátu k podání ústavní žaloby podle stávajícího znění čl. 65 Ústavy.

K části čtvrté – změna zákona o volbách do Parlamentu České republiky

K čl. VII K bodům 1 až 3 V důsledku zavedení tzv. klouzavého mandátu návrhem novely Ústavy se přistupuje i k úpravě ustanovení zákona o volbách do Parlamentu ČR.

Do zákona se vkládá nový § 54a, který řeší mechanismus nastupování náhradníků za poslance – člena vlády.

Následně je pak třeba v zákoně rozlišit takového náhradníka a náhradníka, který nastupuje podle stávajícího § 54, uprázdní-li se mandát poslance, a také řešit postup pro případ, že se náhradník, který vykonává mandát poslance – člena vlády, stal náhradníkem na uprázdněný mandát.

K bodu 4 Novela Ústavy obsahuje v čl. 35a změnu týkající se způsobu docílení předčasných voleb do Poslanecké sněmovny.

V návaznosti na to je nutné upravit i volební zákon, a to především jeho ustanovení, podle kterého se zkracují lhůty na zajištění voleb tak, aby předčasné volby byly řádně připraveny a mohly bez komplikací proběhnout. Stávající text § 55 míří pouze na případ rozpuštění Poslanecké sněmovny, s ohledem na změny navrhované v Ústavě (nový čl. 35a), kde se počítá s umožněním Poslanecké sněmovně zkrátit svým usnesením své volební období, je potřeba umožnit zkrácení lhůt pro přípravu předčasných voleb i v takovém případě.

K čl. VIII Obdobně jako v návrhu ústavního zákona, kterým se novelizuje Ústava, se i zde navrhuje přechodné ustanovení, podle kterého se klouzavý mandát nevztahuje na poslance v aktuálně probíhajícím volebním období Poslanecké sněmovny, ale uplatní se až ve volebních obdobích, jež začnou běžet v budoucnu. Smyslem je neměnit podmínky výkonu mandátu, který vznikl před nabytím účinnosti novely, a tím tak vyloučit jakékoliv možné pochybnosti o tom, zda navržená změna nevyvolá retroaktivní účinky.

K části páté – změna zákona o jednacím řádu Senátu

K čl. IX K bodům 1, 7 a 8 Navrhovaný novelizační bod je reakcí na změnu v Ústavě, podle které má být Poslanecké sněmovně stejně jako Senátu umožněno podat proti prezidentu republiky ústavní žalobu, přičemž k podání ústavní žaloby jednou z komor Parlamentu nebude nadále nutný souhlas druhé komory. Poslanecká sněmovna a Senát podle navrhované úpravy tak mohou samostatně rozhodnout o schválení a podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu.

K bodu 2 Navrhuje se z důvodu nadbytečnosti zrušit poznámku pod čarou č. 43. Vzhledem k tomu, že § 137 odst. 2 jednacího řádu Senátu jednoznačně stanoví, co má být obsahem návrhu na podání ústavní žaloby, není třeba odkazovat na ustanovení zákona o Ústavním soudu.

K bodům 3 až 6 Ustanovení § 137 jednacího řádu Senátu se drobnými formulačními změnami a zpřesněními uvádí do souladu s ustanoveními, která byla vložena do jednacího řádu Poslanecké sněmovny v návaznosti na zavedení oprávnění Poslanecké sněmovny podat k Ústavnímu soudu na prezidenta republika samostatně ústavní žalobu.

K bodům 9 až 11 Vzhledem ke změně provedené novelou Ústavy, spočívající ve sjednocení úpravy pravomoci prezidenta republiky jmenovat členy bankovní rady s úpravou postupu jmenování soudců Ústavního soudu, navrhuje se na tuto skutečnost reagovat i v právní úpravě jednání Senátu podle § 140 jednacího řádu Senátu. Zároveň se v odstavci 2 uvedeného ustanovení zrušuje poznámka pod čarou č. 45, která odkazuje pouze na ustanovení zákona o Ústavním soudu, neboť vlastní postup, kterým si prezident republiky vyžádá od Senátu souhlas se jmenováním člena bankovní rady, nově upravuje § 6 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

K čl. X K bodu 1 Po vzoru standardních přechodných ustanovení se navrhuje, aby postup podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky, jehož volební období započalo a probíhá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, proběhl podle dosavadních právních předpisů, a nová právní úprava tak platila až v následujícím volebním období.

K bodu 2 Obdobně a ze stejných důvodů jako v návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, se i v návrhu zákona, kterým se mění zákon o jednacím řádu Senátu, navrhuje zavést přechodné ustanovení, na základě kterého se navržená ustanovení týkající se jmenování členů bankovní rady budou vztahovat až na nově zvoleného prezidenta republiky.

K části šesté – změna zákona o soudech a soudcích

K čl. XI K bodu 1 Navrhuje se sjednotit právní úpravu v tom smyslu, že předseda a místopředseda Nejvyššího soudu budou jmenováni pouze z řad soudců tohoto soudu, což dosud platí jen v případě Nejvyššího správního soudu (§ 13 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Cílem je omezit výkladové nejasnosti stávající právní úpravy. Zároveň se navrhuje stanovit pravidlo, dle kterého místopředsedové obou nejvyšších soudních instancí budou jmenováni prezidentem na návrh předsedy příslušného soudu. Obdobný mechanismus platí v případě místopředsedů vrchního soudu, kteří jsou jmenováni ministrem spravedlnosti na návrh předsedy vrchního soudu (§ 103 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Navrhovaný způsob ustanovování nejvyšších funkcionářů Nejvyššího soudu vychází ze závěrů a doporučení Ústavního soudu uvedených v jeho rozhodnutí zveřejněném ve Sbírce zákonů pod č. 294/2010 Sb.

K bodu 2 Jedná se pouze o formální změnu, která má za cíl zpřehlednit právní úpravu, a to o přesunutí zrušovaného § 102 odst. 4 zákona o soudech a soudcích do nového § 13 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, kam s ohledem na svůj obsah spíše patří.

K bodu 3 Obdobně jako v předchozím bodě je úprava funkčního období předsedů kolegií Nejvyššího správního soudu ze zákona o soudech a soudcích systematicky přesunuta do soudního řádu správního (čl. XII bod 2).

K části sedmé – změna soudního řádu správního

K čl. XII K bodu 1 Za účelem sjednocení postupu jmenování předsedů a místopředsedů Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, které přináší navrhovaná změna Ústavy v čl. 62, se navrhuje vedle zákona o soudech a soudcích (§ 102 odst. 1) upravit také podrobnosti této procedury u funkcionářů Nejvyššího správního soudu v soudním řádu správním, konkrétně v § 13 odst. 2. Co se týče procesu odvolávání těchto představitelů Nejvyššího správního soudu, nedochází k žádné změně a i napříště se bude postupovat podle zákona o soudech a soudcích.

K bodu 2 Jedná se pouze o formální změnu, která má za cíl zpřehlednit právní úpravu a která navazuje na navrhovanou novelu zákona o soudech a soudcích v čl. XI bodech 2 a 3. Do § 13 odst. 4 se přesouvá úprava § 102 odst. 4 zákona o soudech a soudcích a do § 13 odst. 5 úprava stávajícího § 102 odst. 5.

K části osmé – účinnost

K čl. XIII Účinnost zákona se navrhuje ke stejnému dni, ke kterému má nabýt účinnosti novela Ústavy, na niž tento změnový zákon navazuje.

V Praze dne 3. června 2015

Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r. předseda vlády

Mgr. Jiří Dienstbier, v. r. ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu