Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Vzhledem k tomu, že Evropská unie přestala být mezinárodní organisací, kde se o zásadních otázkách rozhoduje konsensem, a přeměnila se na centralizovaný superstát, jeví se jako nezbytné znovu ověřit vůli lidu České republiky, zda si i nadále přeje, aby ČR byla členem této mezinárodní entity. Lisabonská reformní smlouva totiž dále prohloubila trend, že EU je supranacionální instituce s rozsáhlými federativními prvky, a prohloubila trend neustálého prohlubování evropské integrace. Výsledkem je kvalitativní proměna evropských společenství obdobná maastrichtské či amsterdamské smlouvě. Vzhledem k tomu, že ústavodárce dodnes neprovedl článek 2 odst. 2 ústavy a obecná úprava celostátního referenda tak absentuje, je navrženo referendum obligatorní, decisní a monothematické. ČR k EU přistoupila na základě ad hoc referenda, o kterém bylo rozhodnuto v ústavním zákoně č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Jeví se proto jako žádoucí tento model zopakovat s tím, že tento vzor v ústavním zákoně č. 515/2002 Sb. byl modifikován na základě pozdějšího legislativního vývoje. Napříč celou osnovou jdou legislativně technické změny: Přirozená čísla jsou psány číslicemi, nikoliv slovně, neboť to ukládá článek 43 odst. 1 legislativních pravidel vlády. Další odchylky, věcné, vysvětluje zvláštní část důvodové zprávy. Ústavní zákon č. 515/2002 Sb. byl proveden zákonem č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda). K vypracování prováděcího zákona však předkladatelé nepřistoupili, neboť se jedná o ryze technický předpis, jehož vypracováním by měla být pověřena vláda, která k tomu má dostatek expertů. Jeho mantinely stanoví právě ústavní zákon.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí
Odhad výdajů na toto referendum lze odvodit od nákladů na volby. Lze předpokládat výdaje ve výši 500 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že jde o iniciativní osnovu, předkladatelé nemají možnost tento odhad verifikovat. Skutečné náklady na referendum se budou odvíjet od toho, zda bude spojeno s volbami a jak bude vypadat prováděcí zákon, tj. struktura referendových komisí apod. V případě vazby na senátní volby bude úspora jen třetinová. Zákon nemá dopad na rozpočet krajů a obcí.
Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami
Navrhované řešení je v souladu s článkem 50 smlouvy Evropské unii, který vystoupení členského státu z EU předvídá a reguluje jeho proceduru.
Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem
Podle článku 2 odst. 2 ústavy: „Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Předkladatelé se domnívají, že se tím míní pouze obecná úprava a že tedy ne každé referendum je nutno vyhlašovat ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že případné vystoupení z EU je zásadní státoprávní změna a že je zde precedens ve formě ústavního zákona č. 515/2002 Sb., zvolili překladatelé formu zákona ústavního.
K článku 1
Toto ustanovení je stavebním kamenem a klíčovým prvkem osnovy. Odstavec 1 stanoví, že referendum je obligatorní vzhledem k tomu, že o přistoupení ČR k EU rovněž rozhodl lid přímo. V odstavci 2 stanovená otázka pro referendum je více méně předurčena evropským právem. V odstavci 3 se stanoví pasivní legitimace. Vzhledem k tomu, že již ústavní zákon č. 515/2002 Sb. stanovil podmínku zletilosti, přebírá se v modifikované podobě jako svéprávnost, neboť prostá zletilost pro výkon hlasovacího oprávnění nestačí. Ze znění odstavce 3 vyplývá, že hlasování je nutno umožnit i těm občanům ČR, kteří nepobývají v ČR, tj. jsou cizozemci. To už v dnešní době není takový problém a jsou s tím i zkušenosti. Odstavec 4 stanoví, že referendum vyhlašuje hlava státu, což je obvyklá česká praxe pro lidová hlasování, zejména volby.
K článku 2
Oproti článku 1 odst. 5 ústavního zákona č. 515/2002 Sb. byla vazba na volby zcela přepracována. Především budou použity veškeré řádné volby, tj. včetně presidenta republiky, které v době schvalování ústavního zákona č. 515/2002 Sb. nebyly, ale i senátní. Jsou-li volby již vyhlášeny, byla by lhůta pro pořádání referenda příliš krátká. Lhůta pro vazbu na volby byla prodloužena na ¾ roku. Nebudou-li se výjimečně konat žádné volby, prezident republiky bude mít diskreci, kdy referendum vyhlásí. Tu mu pravděpodobně omezí prováděcí zákon, ať již jde o dobu konání referenda mimo volby, nebo stanovením dne v týdnu určeného pro konání referenda, lhůty pro vytvoření referendových komisí atd. Článek 3 ústavního zákona č. 515/2002 Sb. není převzat, neboť se jednalo o technikálii do značné míry předurčenou vazbou na všechny možné typy voleb.
K článku 3
Opakované referendum je již referendem fakultativním, nemusí se konat, nebude-li iniciováno. Oprávněnými iniciátory jsou vláda, společně nejméně dvě pětiny poslanců nebo společně nejméně dvě pětiny senátorů. Jde o výčet obsažený v několika předchozích návrzích ústavních zákonů o referendu a zdůvodněný zastoupením rozhodujících politických orgánů státu. Iniciativu má v rukou vláda, ale i kvalifikované menšiny v obou komorách parlamentu. Ctěn je tak požadavek ochrany menšin vyjádřený v článku 6 ústavy. Vzhledem k tomu, že principem je, že referendum vyhlašuje hlava státu, dodržuje se tento princip též u referenda opakovaného. Ochranná doba je navržena poměrně krátká – jen 2 roky. Je to proto, neboť EU v poslední době zažívá bouřlivý negativní vývoj a ochranná doba by měla působit pouze jako clausula rebus sic stantibus. Stanovení delší ochrnné doby by tento princip ohrozilo.
K článku 4
Rovněž článek 4 je oproti článku 4 ústavního zákona č. 515/2002 Sb. zásadním způsobem přepracován tak, aby se vycházelo z modelu v článku 2.
K článku 5
Oproti jiným osnovám zákonů o obecných referendech, úmyslně absentují quora, ať již povinné minimální účasti nebo povinného počtu oprávněných hlasujících pro. Stanovení povinné minimální účasti, v ČR pro referenda tak běžné, je v mezinárodním srovnání neobvyklé; v zemích EU jde vlastně jen o Itálii; povinného počtu oprávněných hlasujících pro, obvyklé na Slovensku, vede k příliš velkému počtu zmařených referend a je pobídkou nehlasovat, místo vyjádření své vůle jednoznačným hlasováním. Zvolená varianta odpovídá volebnímu procesu. Ponechává se tak zcela na voličích, zda se hlasování zúčastní čili nic; pokud však hlasovat nepřijdou, neovlivní výsledek referenda – rozhodnutí tak přenechávají aktivním občanům. Nepřebírá se článku 5 odst. 2 ústavního zákona č. 515/2002 Sb., protože vystoupení České republiky z Evropské unie je podle článku 50 smlouvy o Evropské unii dvoufasové. Nejprve podle odstavce 2 ČR na základě kladného výsledku referenda oznámí svůj záměr vystoupit Evropské radě. Výsledkem jednání ČR s EU bude dohoda o podmínkách vystoupení ČR z EU. Ta sice bude podléhat ratifikaci, ale souhlas s ní již nebude udělovat lid přímo, ale Parlament.
K článku 6
V odstavci 1 se stanoví zmocnění či pokyn pro vydání prováděcího zákona. Jedná se zejména o náležitosti návrhu na vyhlášení referenda a způsob jeho doručení prezidentu republiky, vyhlášení referenda ve Sbírce zákonů, organisaci a termíny referenda a vyhlašování jeho výsledku ve Sbírce zákonů. Vzhledem k tomu, že prováděcí zákon je organický, je podle odstavce 2 třeba k jeho schválení souhlasu obou komor parlamentu.
K článku 7
Návrh změn ústavy promítá nové role dotčených ústavních orgánů. Jedná se svou povahou o technické změny.
K článku 8
Legisvakační lhůta se stanoví s ohledem na to, že by vláda měla připravit rovněž prováděcí zákon.
V Praze dne 1. říjen 2015
Marek Černoch v. r. Olga Havlová v. r. David Kádner v. r. Martin Lank v. r. Jana Hnyková v. r. Karel Fiedler v. r.