Novela z. o pozemních komunikacích - RJ

Zhodnocení platného právního stavu

§ 30 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., v platném znění představuje svým charakterem mimořádně nevhodnou definici souvisle zastavěného území obce, a to z několika důvodů. Tak předně se jedná o to, že definice díky obsahu § 30 odst. 3 písm. a) umožňuje posuzovat dvě materiálně zcela identické situace od sebe zcela odlišným způsobem, a sice takto: V situaci, kdy je v území umístěno pět či více budov odlišných vlastníků (z textu zákona není ani patrné, zda-li se myslí „alespoň dva majitelé“ nebo musí být majitelů stejný počet jako budov, tedy „alespoň 5“), se ochranné pásmo nezřizuje, tj. neplatí jakákoliv omezení z existence ochranného pásma vyplývající, kromě jiného specifické přístupy pro povolování staveb a obecně pro využívání území v oblasti. Vedle toho však ve zcela identické situaci může nastat situace, kdy všech pět budov přináleží jednomu vlastníkovi, avšak pro území se podle stávající dikce zákona zcela uplatní pravidla platná pro ochranné pásmo pozemní komunikace, mj. i režimové přístupy pro povolování staveb. Je však zcela na místě si klást otázku, zda je v českém ústavním pořádku obhajitelné, aby rozsah vlastnictví jednoho vlastníka (= širší rozsah vlastnictví, jde o vlastnictví nejméně 5 budov) byl důsledkem komplikovanějších vztahů v území oproti vlastníkovi s menším rozsahem vlastnictví (= vlastní např. jen čtyři budovy či budovu jen jednu), který není svazován regulemi platícími v ochranných pásmech etc. Dále se jako komplikovaná jeví i definice obsažená v § 30 odst. 3 písm. b) cit. zákona, neboť není zcela zřejmé, o spojnice jakých rohů budov se jedná (Jen některých? Všech?), popř. mezi kterými jednotlivými budovami má být spojnice ne delší než 75 metrů (Mezi všemi budovami, tedy mezi každými dvěma budovami z minimálních 5 musí být pod 75 metrů? Nebo jen mezi těmi dvěma budovami, jež mají k sobě nejblíže?). I samotné Ministerstvo dopravy ve svých výkladových stanoviskách připouští, že takto definice zastavěného území má větší počet možných výkladů, čili jeho přesná definice není jasná. Navíc je známe, že se již prvoinstančním stavebním úřadům ozývají stavebníci, kteří se cítí být diskriminováni tím, že není jasné, zda-li se nemovitosti nacházejí v ochranném pásmu komunikace. Uvedená definice se obsahově jeví jako komplikovaná, nevhodná, nehodící se do ústavního pořádku ČR.

Po výše provedeném zhodnocení se navrhuje souvisle zastavěné území obce nově vymezit jako území „od značky ke značce“, tj. jako tu část území, která je opatřena svislými dopravními značkami „Obec“ a „Konec obce“. Jedná se o transparentní vymezení, jež umožní snadnou orientaci v režimu panujícím v předmětném území, přičemž toto nově navrhované řešení nevykazuje ústavněprávní nedostatky. Nejedná se o nový, unikátní přístup, takto podobné území ve svém předmětném předpisu vymezuje nově např. Slovenská republika. V této souvislosti je třeba poznamenat, že právě na Slovensku byla jazyková úprava souvisle zastavěného území stejná jako v České republice. A právě z důvodů, že i na Slovensku naráželi na nejednoznačnost výkladu, tak přistoupili ke změně taková, která je z jazykového hlediska naprosto jednoznačná.

Dopady návrhu na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí

Navrhovaný zákon nemá žádné záporné dopady do státního rozpočtu, ani do rozpočtů samosprávných celků.

Soulad s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR

Navrhovaná změna není v rozporu s ústavním pořádkem, ani neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána.

Soulad s právem Evropské unie

Navrhovaná změna není v rozporu s právními akty Evropské unie.

Soulad se zákazem diskriminace

Tento zákon není v rozporu s žádnou antidiskriminační normou ani se závazky z vyhlášených mezinárodních smluv, týkajících se potírání diskriminace, jimiž je Česká republika vázána.

Soulad s ochranou soukromí a osobních údajů

Zákon není v rozporu s žádným předpisem určeným k ochraně soukromí a osobních údajů.

Zhodnocení korupčních rizik

Zákon nezpůsobuje žádné korupční riziko.

Návrh na schválení návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou již v prvém čtení

Jelikož se jedná o jednoduchou, avšak co do svých důsledků z ústavního hlediska velmi citlivou novelu zákona, navrhuje se, aby Poslanecká sněmovna podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení.