Vl.n.z. o státním zastupitelství - EU

K části první (Postavení a působnost státního zastupitelství a základní zásady jeho činnosti) K § 1 a 2

Dle čl. 80 Ústavy státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení a stanoví-li tak zákon, vykonává i další úkoly. Ústava sama tak určuje hlavní náplň činnosti státního zastupitelství, kterou je zastupování veřejné žaloby v trestním řízení, přičemž umožňuje, aby zákon stanovil, jaké další úkoly státní zastupitelství plní. Státní zastupitelství tak působí nejen jako orgán veřejné žaloby před trestním soudem, ale vykonává i dozor v přípravném řízení trestním a vykonává svoji působnost i v civilním soudním řízení, správním soudním řízení i mimo soudní řízení (dozor nad místy, kde je omezena osobní svoboda). Postavení a působnost státního zastupitelství přitom podle čl. 80 odst. 2 Ústavy stanoví zákon, kterým je předkládaný zákon o státním zastupitelství. Návrh zákona o státním zastupitelství vymezuje v souladu s ústavním vymezením státní zastupitelství jako soustavu orgánů určených k zastupování veřejné žaloby v trestním řízení a k výkonu další působnosti při ochraně veřejného zájmu v zákonem svěřených věcech. Státní zastupitelství je tak (stejně jako doposud) hierarchicky řízenou soustavou orgánů veřejné moci; struktura orgánů státního zastupitelství se odlišuje od struktury soudů zejména v tom, že se vyznačuje vyšší mírou centralizace. V případě soustavy státního zastupitelství jde o hierarchii vždy dvou nejbližších stupňů, kdy nejblíže vyšší stupeň vykonává hierarchická oprávnění především ve formě dohledu, případně v některých věcech správy státního zastupitelství apod. V základním vymezení státního zastupitelství zákon zdůrazňuje, že státní zastupitelství plní svoje úkoly při ochraně veřejného zájmu. Jde o klíčovou zásadu charakterizující povahu státního zastupitelství, která odpovídá vymezení funkce státního zastupitelství, jak je obsaženo v Doporučení Rec(2000)19, o úloze veřejné žaloby v systému trestní justice. Státní zastupitelství nezastupuje stát (nechrání zájmy státu), ale je povoláno k ochraně veřejného zájmu, což musí při plnění svých funkcí zabezpečovat. Jde zejména o ochranu demokracie a lidských práv, především pak o ochranu života a zdraví fyzických osob, životního prostředí, majetku státu i majetku fyzických a právnických osob. Státní zastupitelství náleží do moci výkonné; i nadále tedy zůstává zachováno zřetelné oddělení státního zastupitelství od moci soudní (v užším slova smyslu), byť teoreticky je řazeno mezi orgány justiční. I přes justiční charakter státního zastupitelství nejde o orgán moci soudní, který by mohl autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech osob. Státní zastupitelství je možné chápat jako orgán sui generis směšující rysy moci výkonné a soudní. Je to orgán veřejné moci, který v systému dělby moci tvoří přechod mezi mocí soudní

Státní zastupitelství není správním orgánem ani soudem, ale justičním orgánem nesoudního typu, jak bylo již podrobně odůvodněno v komentářové literatuře, na kterou se odkazuje (viz Kocourek, J., Záruba, J. Zákon o soudech a soudcích; Zákon o státním zastupitelství. Komentář 2., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 392 – 394).

a výkonnou. Státní zastupitelství má charakter orgánu justičního, který nevykonává soudní moc, ale jeho justiční úkony mají povahu obdobnou výkonu soudní pravomoci. Pravomoc provádět úkony justiční povahy činí ze státního zastupitelství též předstupeň (zejména v oblasti trestní) nezbytný pro výkon soudní moci. Zvýrazňuje se tím určitá souvislost činnosti státního zastupitelství s činností soudu, která je v oblasti trestní závislá na uskutečňování výhradní pravomoci státního zastupitelství. Vzít v úvahu je třeba i nezastupitelnou roli státního zastupitelství při uplatňování principů restorativní justice a jmenovitě odklonů v trestním řízení. Státní zastupitelství je pojímáno jako justiční orgán v rámci mezinárodních smluv i v rámci evropského práva; charakteristika státního zastupitelství jakožto justičního orgánu je ostatně již dnes součástí platného právního řádu [viz § 2 písm. a) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních]. Státní zastupitelství svou působnost vykonává nezávisle a nestranně, což zákon výslovně uvádí v § 2. Nepředpokládá se však, že by státnímu zastupitelství mělo být přiznáno postavení justičního orgánu typu soudu a že by mělo být nadáno jeho nezávislostí (typem nezávislosti, která je vyhrazena soudní moci). Změny, které jsou uvedeny v dalších ustanoveních návrhu, mají za cíl posílit nezávislost státního zastupitelství, jeho nestrannost a samostatnost; sledovaným cílem návrhu je tak vytvořit mechanismy, které státní zastupitelství před negativními vlivy pokud možno izoluje, vytvoří zábrany proti jejich snadnému vnášení do soustavy státního zastupitelství a jež zajistí, že celá soustava bude působit jako konsolidovaný, svébytný, plně funkční a přitom nezávislý orgán plnící v rámci soustavy orgánů výkonné moci své specifické pravomoci. Nezávislost státního zastupitelství nedosahuje nezávislosti soudů, ale musí být uplatňována tak, aby státní zastupitelství mohlo prostřednictvím prosazování práva spolupůsobit při ochraně zákonem chráněných zájmů, zejména tehdy, rozhoduje-li v konkrétní věci. Nezávislost přitom nelze pojímat pouze z pohledu státního zastupitelství jako orgánu či instituce, ale musí být akcentována i z pohledu jednotlivých státních zástupců (viz povinnosti státního zástupce uvedené v § 5 odst. 1).

K základním zásadám činnosti státního zastupitelství, kromě zmiňované zásady nezávislosti a nestrannosti (státní zastupitelství musí vykonávat svoji působnost bez jakékoli diskriminace založené na pohlaví, rase, jazyku, náboženství, politických a jiných názorech, národním nebo sociálním původu, majetku, narození nebo jiném postavení), zákon řadí

- zásadu zákonnosti, kdy státní zastupitelství musí postupovat v souladu s právním řádem a

- zásadu rychlosti a odbornosti (zásadu účinnosti), kdy státní zastupitelství musí postupovat vždy tak, aby věci v rámci jeho působnosti byly zpracovány nejvhodnějšími postupy, důsledně a co nejrychleji, a to při respektování lidských práv a základních svobod. Působnost státního zastupitelství ve věcech mu svěřených vykonávají především státní zástupci. Vedle nich se na činnosti státního zastupitelství mohou podílet i ostatní zaměstnanci státního zastupitelství – právní čekatelé (§ 87 a násl.), asistenti státních zástupců (§ 89 a násl.), vyšší úředníci státního zastupitelství (zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a ostatní zaměstnanci. Jiné subjekty nemohou působnost státního zastupitelství nahrazovat, respektive mohou do působnosti státního zastupitelství vstupovat, jen pokud tak stanoví Ústava či zákon (viz působnost prezidenta republiky v trestním řízení či Ministerstvo spravedlnosti v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních). Jak vyplývá z § 1, státní zastupitelství není monokratickým orgánem, nýbrž tvoří soustavu orgánů. Každé státní zastupitelství vykonává svou působnost samostatně, pokud zákon neumožňuje zásah vyššího státního zastupitelství, především bezprostředně vyššího státního zastupitelství. Takový vztah je umožněn buď přímo zákonem o státním zastupitelství (dohled, prověrka skončené věci, pokyn bezprostředně vyššího státního zastupitelství) anebo některými dalšími zákony (odnětí a přikázání věci). Dosavadní úprava obsažená v § 3 odst. 3 platného zákona o státním zastupitelství stanovila, že „…vyšší státní zastupitelství je oprávněno zasahovat do vyřizování věcí, ke kterým je podle zákona příslušné nižší státní zastupitelství, jen způsobem a v rozsahu tímto zákonem stanoveným“. Tato textace by mohla naznačovat, že případy zasahování do činnosti nižších státních zastupitelství jsou snad něčím zcela běžným. Změna navržená v § 2 odst. 3 vychází z toho, že k zasahování do postupu nejblíže nižších státních zastupitelství ze strany nejblíže vyšších státních zastupitelství (případně i Nejvyššího státního zastupitelství, pokud jde o oprávnění nejvyššího státního zástupce týkající se celé soustavy státního zastupitelství) může docházet jen zcela výjimečně. Vedoucí státní zástupci sice vykonávají četná oprávnění při usměrňování a kontrole činnosti státních zástupců přidělených (ať už trvale nebo dočasně) ke státnímu zastupitelství, v jehož čele stojí, vedoucí státní zástupce při výkonu svých řídicích a kontrolních oprávnění podle zákona však vždy musí respektovat nezávislost, nestrannost a samostatnost státních zástupců při vyřizování věcí svěřených do působnosti státního zastupitelství (viz § 35 odst. 2). V návaznosti na zdůraznění toho, že k zasahování do činnosti nižších státních zastupitelství by mělo docházet spíše výjimečně, dochází k úpravě tzv. vnitřního dohledu (§ 12e platného zákona o státním zastupitelství), který se nově označuje jako „řídicí a kontrolní oprávnění“. Oproti dřívějšímu institutu vnitřního dohledu dochází ke změně spočívající v tom, že bude jasněji a zřetelněji vymezeno právo bezprostředně vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce zasahovat do vyřizování věci přidělené konkrétnímu státnímu zástupci. Vůči vymezeným pokynům, jimiž vedoucí státní zástupce zasahuje do vyřizování věci (nejde tedy o pokyny organizační povahy) a které musí být písemné, může státní zástupce vznést námitky s povinným přezkoumáním nejblíže vyšším státním zastupitelstvím v rámci dohledu (odepření splnění pokynu daného vedoucím státním zástupcem nebo jiným pověřeným státním zástupcem). Nadále se umožňuje státnímu zástupci, aby ve vymezených případech odmítl pokyn, jímž zasáhne do jím vyřizované věci nejblíže vyšší státní zastupitelství při výkonu dohledu. Postup vyvolaný tímto odmítnutím upravuje podrobně zákon o státním zastupitelství tak, aby při odmítnutí pokynu pro jeho nezákonnost nebo (nově) z důvodu zjevného rozporu s uznávaným výkladem práva v zásadě nebyl státní zástupce nucen podle pokynu postupovat.

K § 3

V ustanovení § 3 je upravena zákonná působnost státního zastupitelství („vlastní“ působnost státního zastupitelství odlišná od působnosti nejvyššího státního zástupce nebo od správy státního zastupitelství).

K písmenu a) - k trestní působnosti státního zastupitelství

Plnění úkolů v trestním řízení patří mezi nejdůležitější činnosti vykonávané státním zastupitelstvím. Zákon o státním zastupitelství obsahuje jen obecnou úpravu a podrobnosti stanoví trestní řád. V trestním řízení plní státní zástupce zejména úlohu veřejného žalobce, tak, jak je to výslovně uvedeno v čl. 80 odst. 1 Ústavy, který je ústavním základem postavení státního zastupitelství. Právě při výkonu působnosti v trestním řízení – a to i s ohledem na historické zkušenosti z dosavadního fungování státního zastupitelství – má princip nezávislosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců zcela zásadní význam. Státní zastupitelství prostřednictvím státních zástupců zajišťuje i v trestním řízení ochranu veřejného zájmu. V přípravném řízení je státní zástupce „dominus litis“, v jeho rámci si vytváří předpoklady pro naplnění výlučné obžalovací funkce, vykonává kontrolní činnost (dozor) nad postupem policejních orgánů, které konají přípravné řízení. Jeho úlohou je zajistit, aby policejní orgány postupovaly v přípravném řízení v souladu se zákonem, respektovaly lidská práva a základní svobody osob na řízení zúčastněných a aby jejich postup byl rychlý, plynulý a účinný. Jeho činnost v tomto směru směřuje i k tomu, aby nikdo nebyl stíhán bezdůvodně, a pokud je stíhán, aby byl stíhán podle zákona. Má-li být zajištěno plnění těchto povinností a zajištěna rovnost před zákonem, musí k tomu mít státní zástupce vytvořeny všechny nezbytné předpoklady, mezi nimiž dominuje striktní požadavek nepřípustnosti zasahování do působnosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců. V rozsahu své takto vymezené působnosti nese státní zástupce odpovědnost za výsledky přípravného řízení i za to, že nikdo nebude postaven před soud nedůvodně a žádná osoba také nebude v průběhu přípravného řízení bezdůvodně omezována na svých právech. Tak tomu je i přesto, že ochranu těch nejzákladnějších práv a svobod (osobní svoboda, nedotknutelnost obydlí, jiných prostor a pozemků, soukromí, apod.) zabezpečuje především soudce, který činí úkony v přípravném řízení, popř. soud, který rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím soudce (§ 26 trestního řádu) či o opravných prostředcích proti některým rozhodnutím státního zástupce nebo policejního orgánu (§ 146a trestního řádu). Podání obžaloby patří mezi jedno z výlučných oprávnění státního zástupce [§ 175 odst. 1 písm. a) trestního řádu], jímž realizuje svou obžalovací funkci. Obdobně se tyto zásady uplatní i vůči návrhu na potrestání, který státní zástupce podává ve zkráceném přípravném řízení, i návrhu na schválení dohody o vině a trestu (§ 175a trestního řádu). Pouze na základě podané obžaloby (návrhu na potrestání či návrhu na schválení dohody o vině a trestu) se může konat trestní řízení před soudem; státní zástupce zde vystupuje v postavení strany (§ 12 odst. 6 trestního řádu). Soud proto není oprávněn zasahovat do výlučného práva státního zástupce jako veřejného žalobce. Nemůže zejména nijak nutit státního zástupce, aby podal obžalobu (nebo návrh na potrestání, případně aby sjednával dohodu o vině a trestu) též na další osoby. Soudní řízení má tak charakter sporu mezi státním zástupcem (veřejným žalobcem) a obžalovaným (jeho obhájcem), kteří mají zásadně rovné postavení (zásada rovnosti procesních stran). Jedině rovnost stran umožňuje úplné a všestranné objasnění věci (§ 2 odst. 5 trestního řádu). Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. V řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby (§ 180 odst. 2 věta první a druhá trestního řádu).

K písmenu b) - k výkonu dozoru v místech zákonného omezení osobní svobody

Pokud jde o výkon dozoru nad zachováváním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda, předpokládá se v zásadě převzetí dosavadní úpravy. Nepočítá se s tím, že by byl realizován návrat k pověřeným státním zástupcům, jak to zakotvoval zákon o státním zastupitelství před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Není na místě rozlišovat státní zástupce zaměřené na výkon dozoru nad zachováváním právních předpisů v místech, kde se vykonává příslušné omezení osobní svobody, a ostatní státní zástupce. Ze strany Veřejného ochránce práv a některých dalších subjektů je poukazováno na skutečnost, že předpokládaná úprava podmínek a způsobu výkonu dozoru v celé řadě sektorových zákonů dlouhodobě absentuje, a proto je výkon dozoru ze strany státního zastupitelství nad některými místy, ve kterých je na základě zákona omezována osobní svoboda jednotlivců, obtížný, ne-li nemožný. Jde o případy tzv. nedobrovolné hospitalizace podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a dále o úpravu ochranného léčení podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Obojí se vykonává v psychiatrických léčebnách, které v tuto chvíli státní zástupci fakticky nedozorují z důvodů absence příslušných ustanovení v jednotlivých sektorových zákonech. Obdobná situace je i ve vztahu k omezení osobní svobody, ke kterému dochází v policejních celách na základě zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR či v zařízení pro zajištění cizinců podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Státní zastupitelství tuto zvláštní dozorovou činnost v místech, kde je omezována osobní svoboda považuje za potřebnou a Ministerstvo spravedlnosti podpoří případné legislativní změny v sektorových zákonech příslušných resortů, pokud bude dozor v místech zákonného omezení osobní svobody efektivní.

K písmenu c) – k působnosti v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestním řízení

Státní zastupitelství dále působí v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestním řízení, jak stanoví i jiný právní předpis (zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních).

K písmenu d) - k mimotrestní působnosti státního zastupitelství

Při výkonu mimotrestní působnosti státního zastupitelství stanovené v jiných právních předpisech nejde o samoúčelné, izolované činnosti vykonávané bez souvislosti s hlavním posláním státního zastupitelství, kterým je ochrana veřejného zájmu. Naopak, ochrana veřejného zájmu je a bude vždy v jejich základu, stejně jako je tomu i v trestním řízení. Také ze vztahu k výkonu trestní působnosti jako základu činnosti a hlavní funkce státního zastupitelství zpravidla netrestní působnost vychází (navazuje na ni), nebo jí předchází. Působnosti státního zastupitelství mohou být účinné, jsou-li vykonávány komplexně. Smyslem mimotrestních působností státního zastupitelství je ochrana veřejného zájmu, který byl hlavní motivací pro jejich uzákonění, a to z důvodu

- ochrany základních lidských práv a svobod,

- ochrany osob, které pro svůj věk, fyzické nebo duševní vlastnosti jsou na svých právech ohroženy,

- ochrany proti veškerým projevům korupce,

- ochrany principů tržní ekonomiky,

- potlačování závažných porušení platného práva v oblasti veřejné správy,

- působení k tomu, aby ve zvláštních řízeních soudních, zejména v případech, ve kterých převažuje veřejný zájem na uspořádání vztahů, byl řádně zjišťován skutkový stav, a též k tomu, aby civilní proces probíhal v souladu se zákony v intencích pravidel spravedlivého procesu.

Důležitým nástrojem státních zástupců je využívání poznatků získaných při uskutečňování mimotrestních působností pro účely trestního řízení, jakož i využívání poznatků z trestního řízení pro výkon těchto působností. Mimotrestní působnosti se uskutečňují jen v zákonem stanovených případech účasti státního zastupitelství v soudním řízení na základě jeho návrhu na zahájení řízení nebo na základě jeho vstupu do zahájeného soudního řízení.

K části druhé (Postavení státních zástupců)

Návrh v této části vychází z potřeby, aby nezávislost státních zástupců byla mnohem více zdůrazněna. Nezřídka totiž bývá tento princip zpochybňován a poukazuje se nikoli pouze na to, že nelze srovnávat pozici státního zástupce a nezávislého soudce, ale dokonce i na to, že státní zastupitelství i státní zástupci jsou správními úřady sui generis, přičemž v zájmu boje s kriminalitou a při plnění dalších úkolů je nutné, aby státní zástupci byli „řízeni“ vládou či Ministerstvem spravedlnosti. Zvlášť nezbytné je pak zdůraznit v právní úpravě stejný princip, jaký je uveden již vůči státnímu zastupitelství jako instituci, totiž že jiné orgány nebo osoby nesmějí do činnosti státních zástupců zasahovat nebo je při jejím výkonu nahrazovat anebo zastupovat. Na druhé straně ovšem i sami státní zástupci musejí bezpodmínečně garantovat, že budou odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména postupovat nezávisle, nestranně, odborně, odpovědně, v souladu se zákonem a bez zbytečných průtahů. Jakýkoli zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí státní zástupce odmítnout. Je třeba jen poznamenat, že obdobně byla vymezena jedna ze základních povinností státních zástupců v ustanovení § 24 odst. 1 platného zákona o státním zastupitelství. V podstatných rysech se přebírá úprava dnes obsažená v § 18 odst. 7, 23 až 25 platného zákona o státním zastupitelství, včetně úpravy povinnosti mlčenlivosti státního zástupce a možností jejího zproštění, a to i pro případ, že funkce státního zástupce v mezidobí zanikla. Je řešena i otázka možného přijímání darů, kdy je zásadně zakázáno v souvislosti s výkonem funkce přijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných státním zastupitelstvím nebo jiným orgánem veřejné moci na základě právních předpisů a protokolárních darů (tj. darů co by projevů zdvořilosti při protokolárních akcích) Státní zástupce bude svoji funkci vykonávat jako veřejnou funkci. Zákon v ustanovení § 77 vyjmenovává ustanovení zákoníku práce, která se na na výkon funkce státního zástupce užijí. Odměňování a další požitky státních zástupců upravuje, jako dosud, zvláštní zákon. Přizpůsobení postavení státního zástupce postavení soudce odpovídá skutečnost, že:

- základní vymezení postavení státního zástupce zvlášť zdůrazňuje nezávislost a nestrannost státního zástupce; nezávislost je zde uvedena nově s posílením o prvky garantujícími samostatnost a osobní odpovědnost každého státního zástupce za jím zpracovávanou konkrétní věc i v rámci vnitřních vztahů (při organizaci práce, přidělování a přerozdělování věcí atd.); nestrannost se předřazuje před ostatní zde uvedené pojmy, jakkoli se tím nijak nesnižuje jejich význam;

- výčet základních povinností státního zástupce uvedených dnes v § 24 odst. 1 až 6 platného zákona o státním zastupitelství se zpřesněným vymezením maximálně přibližuje výčtu základních povinností soudce podle § 79 až 82 zákona o soudech a soudcích, samozřejmě s přihlédnutím ke zvláštnostem obou těchto profesí;

- výslovně se též zakotvuje to, že státní zástupce odpovídá za svou odbornou úroveň při výkonu funkce státního zástupce (srov. § 82 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), jakož i to, že výkon činností spočívajících v plnění povinnosti dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce a přispívat svými znalostmi a schopnostmi při odborné přípravě a při odborném vzdělávání státních zástupců, soudců, jakož i právních a justičních čekatelů a dalších zaměstnanců státního zastupitelství, včetně možnosti přispívat ke vzdělávání též dalších profesí, zejména advokátů, advokátních koncipientů (ale i policejních orgánů - myšlenku podílu státního zastupitelství na jejich vzdělávání je třeba považovat za přínosnou a odpovídající i vztahu těchto profesí zejména v trestním řízení) nebo studentů na vysoké škole se považuje za výkon funkce státního zástupce (obdobně, jak je tomu u soudců podle § 83 odst. 4 zákona o soudech a soudcích);

- jako výkon funkce státního zástupce se posuzuje i doba výkonu činnosti státního zástupce v poradních orgánech vlády, ministerstev a ústředních správních úřadů, event. v poradních orgánech územních samosprávných celků, případně v orgánech komor Parlamentu nebo v rámci různých mezinárodních organizací (např. v rámci Rady Evropy, Evropské unie, OECD atd.). Vymezují se případy neslučitelnosti funkce státního zástupce s některými dalšími funkcemi, a to především s funkcí soudce nebo přísedícího, poslance nebo senátora Parlamentu České republiky, poslance Evropského parlamentu a s funkcí ve veřejné správě. Nejde o výčet taxativní, ale další případy neslučitelnosti funkce státního zástupce s jinými funkcemi musí výslovně stanovit zákon o státním zastupitelství nebo jiný zákon. S ohledem na některé aplikační problémy, jež vyvstaly v souvislosti s členstvím státních zástupců ve správních radách obecně prospěšných společností, občanských sdružení, atd., zákon upravuje výslovně tyto otázky tak, že výkon funkce státního zástupce je neslučitelný s funkcí ve statutárních, řídicích a kontrolních orgánech podnikajících právnických osob; s funkcí ve statutárních, řídicích a kontrolních orgánech jiných právnických osob je neslučitelný tehdy, pokud by výkon činností s tím spojených snižoval důvěryhodnost státního zastupitelství, ohrožoval důvěru v odborný a nestranný výkon funkce státního zástupce nebo by mohl vést k průtahům při vyřizování jemu svěřených věcí. Toto ustanovení tak v tomto směru konkretizuje obecnou povinnost zdržet se při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o řádném výkonu jeho funkce, ohrozit její vážnost nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nezávislý, nestranný, zákonný, rychlý, odborný a účinný výkon působnosti státního zastupitelství (§ 5 odst. 2), což přispívá k větší právní jistotě (tato obecná povinnost přitom odpovídá § 80 odst. 4 zákona o soudech a soudcích, byť úprava platná pro soudce specifikaci zákazu výkonu některých jiných neplacených funkcí neobsahuje).

K části třetí (Soustava státního zastupitelství, vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství a postavení vedoucího státního zástupce) K § 8 a 9

V rámci soustavy státních zastupitelství se navrhuje zrušení stupně vrchních státních zastupitelství, státní zastupitelství tak bude nově konstituováno jako tříčlánková soustava.

Zůstane soustavou relativně samostatných úřadů, do jejichž činnosti mohou v oblasti výkonu zákonné působnosti vyšší orgány soustavy zasahovat jen v mezích a za podmínek výslovně uvedených v zákoně o státním zastupitelství (především v rámci výkonu dohledu pokyny vydávanými v konkrétních věcech, kdy bude upravena možnost odmítnout splnění pokynu pro jeho nezákonnost nebo zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva). Zrušení stupně vrchních státních zastupitelství přinese tříčlánkový model, který je sice průlomem do stávající koncepce výstavby státního zastupitelství, avšak pro zajištění efektivnějšího výkonu spravedlnosti v České republice se jeví vhodnějším než stávající čtyřčlánkový model, a to s ohledem na velikost a územní uspořádání státu i model státní, resp. veřejné správy. Jakkoli by bylo možno namítat, že by tato změna měla být úzce provázána s odpovídající změnou uspořádání u soudů, je třeba vzít v úvahu, že soustava státního zastupitelství nemusí být nezbytně a bez jakýchkoli odchylek propojena se soustavou soudů. Státní zastupitelství nemusí v tomto směru bezprostředně sledovat soustavu soudů; rozhodující je v této souvislosti především efektivní zajišťování výkonu zákonné působnosti státního zastupitelství. Navíc je nutno zohlednit, že již podle dnešního právního stavu působnost vrchních státních zastupitelství nekoresponduje s působnosti vrchních soudů. Zároveň se však navrhuje zřízení nového státního zastupitelství, které bude specializované na případy nejzávažnější kriminality, zejména majetkové a hospodářské, trestnou činnost korupčního charakteru a trestnou činnost spáchanou v souvislosti s veřejnými zakázkami a insolvenčním řízením. Nově zřízené Speciální státní zastupitelství bude autonomním úřadem s celorepublikovou působností. Speciální státní zastupitelství bude příslušné k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení i k řízení před soudem ve věcech trestných činů stanovených v § 12 odst. 1, přičemž s ohledem na závažnost, skutkovou nebo právní složitost věci může dojít k postoupení věci jinak příslušnému státnímu zastupitelství. Speciální státní zastupitelství si bude moci atrahovat i věci vymezené v § 12 odst. 2. Nejblíže nadřízeným státním zastupitelstvím Speciálního státního zastupitelství bude Nejvyšší státní zastupitelství. Zřízení Speciálního státního zastupitelství neznamená, že bude zřízen obdobný specializovaný útvar v rámci Policie – vnitřní organizace Policie není zákonem o státním zastupitelství dotčena, tj. Speciální státní zastupitelství nemusí mít na straně Policie ČR pouze jednoho partnera. Soustava státního zastupitelství zůstane soustavou relativně samostatných úřadů, do jejichž činnosti mohou v oblasti výkonu zákonné působnosti vyšší orgány soustavy zasahovat jen v mezích a za podmínek výslovně uvedených v zákoně o státním zastupitelství (především v rámci výkonu dohledu pokyny vydávanými v konkrétních věcech, kdy bude upravena možnost odmítnout splnění pokynu pro jeho nezákonnost nebo zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva). V ostatním se stávající ustanovení § 6 a 7 platného zákona o státním zastupitelství přebírají do nové právní úpravy bez větších změn.

K § 10

Ustanovení § 10 řeší otázku příslušnosti státního zástupce (jakožto orgánu činného v trestním řízení) a příslušnosti státního zastupitelství (pro výkon netrestní agendy). Ustanovení § 11 a 12 pak představují speciální úpravu ve vztahu k tomuto ustanovení.

Oproti stávající úpravě se nově v § 10 odst. 1 až 4 podrobněji rozpracovává věcná a místní příslušnost státních zástupců při výkonu trestní působnosti státního zastupitelství. Dosavadní úprava vycházela z obecného ustanovení § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, analogického užití § 16 a násl. trestního řádu a především z ustanovení § 9, § 10 a § 12 a násl. vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. Ohledně takto stanovené příslušnosti byla ale v usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 2632/12 v rámci tam vysloveného obiter dicta vyslovena pochybnost o slučitelnosti s ústavním pořádkem z hlediska stupně právní síly, z něhož byla (v tomto konkrétním případě místní) příslušnost dovozována (z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti). K odstranění případných pochybností o souladu s Ústavou se právní úpravu příslušnosti státního zástupce navrhuje zakotvit přímo v zákoně. V § 10 odst. 1 se stanoví věcná a místní příslušnost státního zástupce vázaná na příslušnost soudu. Ustanovení § 10 odst. 2 a 3 odpovídá úpravě obsažené v dosavadním jednacím řádu státního zastupitelství. V § 10 odst. 4 se zavádí úprava obdobná § 25 trestního řádu, ale doplněná o nutnou žádost státního zástupce nebo souhlas s tímto postupem, aby nemohlo být nedůvodně zasahováno do vyřizované věci, a to s ohledem na posilování nezávislosti státních zástupců (viz § 2). Návrhem však nedochází k zavedení „zákonného státního zástupce“, samotná skutečnost spočívající pouze v tom, že úkon v trestním řízení nebyl proveden místně příslušným státním zástupcem, nemůže zakládat jeho neúčinnost. Musela by přistoupit další skutečnost či skutečnosti zakládající rozpor s právní úpravou, aby takový úkon mohl být považován za neúčinný. Neúčinnost úkonu se nezakládá pouze ve vztahu k nedostatku místní příslušnosti státního zástupce, tato se netýká věcné nebo funkční příslušnosti (např. státní zástupce nadále nemůže platně rozhodovat o stížnosti proti svému vlastnímu rozhodnutí). Nově je řešena otázka příslušnosti státního zástupce v řízení o odvolání. Podle stávající právní úpravy trestního řízení obecně platí, že v řízení odvolacím zastupuje veřejnou žalobu u soudu státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství. Tento stav není z hlediska praxe trestního řízení považován za ideální. Zatímco advokát v postavení obhájce v trestním řízení zastupuje obhajobu od řízení přípravného až do právní moci rozhodnutí ve věci, ale i dále např. v rámci mimořádných opravných prostředků, státní zástupce, který vykonával dozor v přípravném řízení, zastupuje veřejnou žalobu jen v rámci řízení před prvoinstančním soudem. Státní zástupce, který danou věc dozoroval od samého počátku a je s ní podrobně obeznámen a který podal ve věci obžalobu či návrh na potrestání, tak není oprávněn „dovést“ tuto trestní věc až do pravomocného konce. To se jeví být významný nedostatek stávající právní úpravy, zejména v trestních věcech skutkově a právně složitých, u kterých je důvodný předpoklad, že státní zástupce důkladně s věcí obeznámený může kvalitativně lépe zastupovat veřejnou žalobu i v odvolacím řízení a není třeba, aby se s věcí nově seznamoval další státní zástupce. Stávající praxe se s tímto deficitem právní úpravy vypořádává v některých případech tak, že v nejzávažnějších trestních věcech dochází k dočasnému přidělování státních zástupců, kteří věc zpracovávali, na několik dní ke státnímu zastupitelství u odvolacího soudu, aby mohli být činní v odvolacím řízení. Na základě požadavků praxe se proto navrhuje, aby v řízení, kde v prvním stupni byli činní státní zástupci krajského státního zastupitelství, byli tito zásadně činní i před odvolacím soudem a jen výjimečně by došlo k předání věci vyššímu státnímu zastupitelství (tj. Nejvyššímu státnímu zastupitelství). Je třeba přihlédnout i k tomu, že navržená změny nepochybně povede i ke zvýšení odpovědnosti státních zástupců za jimi zpracovávanou věc. Z údajů za rok 2014 vychází v agendě vyřizované prvostupňovně u krajského státního zastupitelství průměrný počet odvolání na státního zástupce na 5,3. Zjevně se jedná o zvládnutelný počet na to, aby státní zástupce krajského státního zastupitelství ve většině případů byl činný i v řízení o odvolání u vrchního soudu, přičemž odpadá potřeba státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství studovat spis (ostatně, jak bylo uvedeno, v komplikovaných věcech dochází z těchto důvodů v současné době k dočasnému přidělování státních zástupců na vrchní státní zastupitelství). Fakticky však toto číslo bude o něco nižší – o případy, kdy je odvolání vyřizováno v neveřejném zasedání, event. případy, kdy v některých „jednodušších“ trestních věcech dojde k předání věc z krajského státního zastupitelství Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Byť by i u věcí vyřizovaných okresními státními zastupitelstvími bylo nepochybně také výhodné, aby státní zástupce zastupoval veřejnou žalobu v řízení před odvolacím soudem, je třeba přihlížet k možnosti praktické realizace takového opatření. Z údajů za rok 2014 vychází v agendě vyřizované prvostupňovně u okresního státního zastupitelství průměrný počet odvolání na státního zástupce na 15,8. Toto je již příliš velký počet řízení o odvolání, aby mohlo být pravidlem, že v řízení před odvolacím soudem vystupuje státní zástupce zpracovávající věc na prvním stupni. Je třeba přihlížet nejen k počtu dní, které by si toto vyžadovalo, ale i k nutnosti zajistit fungování zejména menších státních zastupitelství. Ve věcech vyřizovaných v prvním stupni na okresních státních zastupitelstvích bude proto zásadně u odvolacího soudu činný státní zástupce krajského státního zastupitelství (tak jako doposud), nicméně ve výjimečných věcech by i v těchto věcech mohl být činný přímo státní zástupce okresního státního zastupitelství, které věc vyřizovalo v prvním stupni. Předpokládá se přitom, že kritéria pro změnu účasti státního zástupce v odvolacím řízení budou v rámci sjednocování výkonu působnosti státního zastupitelství vymezena pokynem obecné povahy. Speciální úprava pak platí pro Speciální státní zastupitelství, které bude vždy příslušné i k řízení před odvolacím soudem (§ 12 odst. 7 návrhu).

K § 11

Ustanovení § 11 představuje speciální ustanovení vůči § 10 a vymezuje příslušnost k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení konaném Generální inspekcí bezpečnostních sborů a k vyřizování věcí, v nichž zkrácené přípravné řízení konala Generální inspekce bezpečnostních sborů a úprava příslušnosti k vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství, příslušníky Vojenské policie a zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů a ke zkrácenému přípravnému řízení o těchto trestných činech. Tato úprava se přebírá z dosavadního § 10 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli.

K § 12

Ustanovení § 12 představuje speciální ustanovení vůči § 10 i vůči § 11 a vymezuje příslušnost Speciálního státního zastupitelství. Toto státní zastupitelství bude primárně věcně příslušné k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení i k řízení před soudem ve věcech trestných činů proti majetku a ve věcech hospodářských se škodou nebo majetkovým prospěchem nejméně 250 mil. Kč nebo u těchto trestných činů spáchaných ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Hlavním cílem zřízení Speciálního státního zastupitelství je tedy zejména přispět k účinnějšímu stíhání závažné hospodářské trestné činnosti. Tato činnost je často doprovázena korupcí (v nejširším slova smyslu), často je v rámci takovéto trestné činnosti páchána i trestná činnost související s veřejnými zakázkami nebo s insolvenčním řízením. Korupční trestné činy nebo trestné činy spojené s veřejnými zakázkami nebo s insolvenčním řízením přitom mohou být prvními trestnými činy, o kterých se státní zastupitelství dozví a jejichž prostřednictvím pak může být postupně odkryta celá síť souvisejících navazujících jednání. Není proto žádoucí okruh těchto trestných činů nějak omezovat např. výší škody, výší úplatku apod., nemluvě o tom, že tyto informace nebývají na počátku řízení známy. Příslušnost Speciálního státního zastupitelství bude dána rovněž u trestných činů podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti (spáchaných v úmyslné i nedbalostní formě), bude-li predikativním trestným činem některý z výše uvedených trestných činů; zároveň se zachovává princip, že působnost Speciálního státního zastupitelství bude dána i v těch případech, kdy bude konáno společné řízení ve věci, v níž je dána jinak jeho působnost, nedojde-li k vyloučení věci za podmínek stanovených trestním řádem ze společného řízení. Speciální státní zastupitelství však může rozhodnout, že k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věcech trestných činů i k zastupování veřejné žaloby v řízení před soudem je příslušný státní zástupce státního zastupitelství, jehož příslušnost se určí podle obecných zásad (jde o obdobný princip, jaký je dnes obsahem ustanovení § 15 odst. 3 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství); musí jít o případy, kdy změnu příslušnosti odůvodňuje skutečnost, že povaha a závažnost trestného činu již nevyžaduje, aby ve věci bylo příslušné Specializované státní zastupitelství. Zároveň se navrhuje úprava tzv. fakultativní působnosti Speciálního státního zastupitelství, které může rozhodnout o tom, že je příslušné k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení i k zastupování veřejné žaloby v řízení před soudem ve věcech trestných činů proti majetku a ve věcech hospodářských, i když škoda nebo majetkový prospěch nedosahuje limitu 250 mil. Kč nebo nejde o majetkové nebo hospodářské trestné činy spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a dále ve věcech trestných činů podle hlavy deváté trestního zákoníku. U těchto trestných činů je pak dána informační povinnost státních zastupitelství příslušných k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, která musí informovat Speciální státní zastupitelství o zahájení úkonů trestního řízení nebo o zahájení trestního stíhání v těchto věcech, a to přímo ze zákona [pro případy uvedené v § 12 odst. 2 písm. b) až d)] nebo bude stanovena interními předpisy [pokynem obecné povahy - pro případy uvedené v § 12 odst. 2 písm. a)]. I v těchto případech platí, že příslušnost Speciálního státního zastupitelství bude dána rovněž u trestných činů podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti (spáchaných v úmyslné i nedbalostní formě), bude-li predikativním trestným činem některý z výše uvedených trestných činů; zároveň se zachovává princip, že působnost Speciálního státního zastupitelství bude dána i v těch případech, kdy bude konáno společné řízení ve věci, v níž je dána jinak jeho působnost, nedojde-li k vyloučení věci za podmínek stanovených trestním řádem ze společného řízení. Predikativním (zdrojovým) trestným činem se rozumí trestný čin, v jehož důsledku došlo k vytvoření výnosů, které se staly předmětem trestného činu podílnictví nebo trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti spáchaných v úmyslné i nedbalostní formě (např. trestný čin krádeže ve vazbě na trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, kdy např. někdo zastírá původ ukradené věci, apod.). O atrakci a delegaci bude informováno Nejvyšší státní zastupitelství, které pak může ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení rozhodnutí o atrakci či delegaci toto rozhodnutí zrušit (na rozdíl od současné úpravy atrakce a delegace, jak se uplatňuje u odborů závažné hospodářské a finanční kriminality vrchních státních zastupitelství, tudíž nejde o formu apriorního souhlasu, nicméně nevyžaduje se ani souhlas následný).

K § 13 a 14

Tato ustanovení dávají výslovný zákonný rámec postupu při konání úkonů nepříslušným státním zástupcem (§ 10a násl., nejedná se o nepříslušnost „v rámci úřadu“, tj. o případy, kdy věc nepřísluší státnímu zástupci podle rozvrhu práce), které však nelze pro jejich neodkladnost odložit. V současné době vyvolává značné potíže absence ustanovení o vyloučení státních zástupců, případně i dalších osob podílejících se ve vymezeném rozsahu na výkonu zákonné působnosti státního zastupitelství (právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství i dalších). Navrhovaná úprava vychází z obdobných zásad jako úprava v trestním řádu (§ 30 a 31 trestního řádu).

K § 15

Vymezení pojmu „vedoucí státní zástupce“ se přejímá z dosavadní právní úpravy (§ 8 platného zákona o státním zastupitelství) s doplněním úpravy pro vedoucího státního zástupce, který bude stát v čele nově zřizovaného Speciálního státního zastupitelství.

K § 16 až 23

K jmenování nejvyššího státního zástupce S ohledem na ústavní postavení státního zastupitelství jako orgánu výkonné moci zařazeného v té části Ústavy, jež se týká vlády, je ponecháno jmenování nejvyššího státního zástupce v kompetenci vlády. Tj. způsob jmenování nejvyššího státního zástupce se navrhuje zachovat beze změny (i nadále by jej měla jmenovat vláda na návrh ministra spravedlnosti). K posílení principu nestrannosti a s tím spojené nezávislosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců, pokud jde o odvolávání čelního představitele této soustavy, slouží časové omezení výkonu funkce, přičemž délka funkčního období (7 let) poskytuje prostor pro dlouhodobější koncepční práci ve prospěch státního zastupitelství i boje s kriminalitou (viz § 21). Nejvyšší státní zástupce si bude vědom svého omezeného časového mandátu, což se projeví v jeho neovlivnitelnosti i v závěrečné etapě výkonu funkce (z tohoto důvodu je stanoven zákaz opakování funkce nejvyššího státního zástupce). Zároveň je však zapotřebí vzhledem k odpovědnosti nejvyššího státního zástupce za chod státních zastupitelství zajistit dostatečnou odbornost, etablovanost a zkušenost takového čelního představitele soustavy státních zastupitelství. V souladu s tímto cílem se navrhuje, aby funkci nejvyššího státního zástupce mohl vykonávat pouze státní zástupce, který má dostatečnou právní praxi, po odpovídající dobu vykonával funkci státního zástupce nebo obdobné funkce (včetně výkonu funkce soudce), a jsou tedy u něj dány dostatečné záruky jeho odbornosti a zkušenosti. Navrhuje se proto, aby mohl být do této funkce jmenován pouze odborník s nejméně patnáctiletou právní praxí, z toho nejméně 10 let ve funkci státního zástupce nebo soudce (ústavního soudce), popř. v obdobné funkci u mezinárodního soudu (tj. vyžaduje se alespoň 10 let výkonu takového právnického povolání, jehož imanentní složkou je nezávislost). Pomineme-li základní nezbytné předpoklady, jako jsou obecná právní erudovanost, mravní bezúhonnost a etablování se do pozice státního zástupce, pak jako další a zcela specifický požadavek pro řádný výkon funkce státního zástupce je zaujetí pro funkci veřejné žaloby. Kvalitní státní zástupce musí svou profesi vnímat jako poslání a být vnitřně přesvědčen o její jedinečnosti a nezastupitelnosti. V této souvislosti je třeba přihlédnout i k tomu, že nejvyšší státní zástupce není jen manažerem Nejvyššího státního zastupitelství, ale má zcela výlučná a zároveň velice významná oprávnění, kterými zasahuje do procesního vývoje konkrétních trestních věcí (např. prostřednictvím pravomoci rušit nezákonná rozhodnutí státních zástupců o zastavení trestního stíhání nebo postoupení věci jinému orgánu nebo pravomoci vykonávat kontrolu skončených věcí), a ovlivňuje i výkon činnosti státních zastupitelství prostřednictvím vydávaných pokynů obecné povahy a stanovisek. Důvody, ze kterých může být nejvyšší státní zástupce odvolán před skončením funkčního období, stanoví jednoznačně zákon. Takovým důvodem může být výlučně závažné porušení povinností vyplývajících z funkce vedoucího státního zástupce a následné rozhodnutí kárného soudu v řízení podle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Ostatní důvody zániku funkce nejvyššího státního zástupce jako vedoucího státního zástupce zůstávají touto úpravou nedotčeny.

Jmenování vedoucích státních zástupců (s výjimkou nejvyššího státního zástupce) Vedoucího státního zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce (v případě vedoucího Speciálního státního zastupitelství a v případě krajských státních zástupců) nebo na návrh krajského státního zástupce (jde-li o okresní státní zástupce), tj. ministr může jmenovat do funkce vedoucího státního zástupce pouze osobu navrženou do této funkce vedoucím státním zástupcem bezprostředně vyššího státního zastupitelství. V tomto směru se přejímá v principu současná právní úprava (§ 10 platného zákona o státním zastupitelství). Jako nový prvek se zavádí povinná výběrová řízení, která bude vyhlašovat nejvyšší státní zástupce; tato výběrová řízení budou pro navrhovatele závazná, tj. ministru spravedlnosti musí navrhnout ke jmenování do funkce vedoucího státního zástupce osobu, která v takovémto výběrovém řízení zvítězí. Ministr nicméně může státního zástupce vybraného ve výběrovém řízení odmítnout jmenovat, musí však své rozhodnutí řádně odůvodnit. Vzhledem k tomu, že jmenování státního zástupce do funkce vedoucího státního zástupce je podmíněno výběrovým řízením (přičemž převaha členů výběrové komise je jmenována státním zastupitelstvím), není vyloučeno, aby vedoucí státní zástupce, nejde-li o nejvyššího státního zástupce, byl jmenován opakovaně. V případě vedoucího Speciálního státního zastupitelství je však tato možnost opakování výkonu funkce vedoucího státního zástupce omezena pouze na dvě po sobě jdoucí období, a to vzhledem k jeho postavení v rámci soustavy (zejména vzhledem k omezení dohledu nad činností Speciálního státního zastupitelství a vzhledem k věcné náplni Specializovaného státního zastupitelství). Ze shodných důvodů jako u jmenování nejvyššího státního zástupce je i v případě ostatních vedoucích státních zástupců stanoven požadavek na minimální dobu právní praxe a z toho minimální doby praxe ve funkci státního zástupce a na vysokou mravní integritu (vzhledem k požadované délce předchozí praxe státního zástupce pro jmenování do funkce vedoucího Speciálního státního zastupitelství není ve vztahu k této osobě stanovena žádná delší jiná právní praxe než praxe státního zástupce).

K odvolání z funkce vedoucího státního zástupce může dojít pouze na základě rozhodnutí kárného soudu v kárném řízení – jedná se o kárné provinění spočívající v zaviněném závažném porušení povinností spojených s funkcí vedoucího státního zástupce (anebo o nevykonávání funkce po delší dobu, např. z důvodu nepříznivého zdravotního stavu).

K § 24

Přebírá se též úprava zastupování vedoucího státního zástupce jeho náměstkem nebo náměstky v pořadí a v rozsahu jím stanoveném. V zájmu řešení aplikačních problémů, jež vyvstávaly ohledně podmínek zastupování a platnosti úkonů vykonaných náměstkem vedoucího státního zástupce, se výslovně stanoví, že úkon náměstka učiněný v zastoupení vedoucího státního zástupce se považuje za úkon vedoucího státního zástupce. Odpovědnost vedoucího státního zástupce tím není dotčena. Přebírá se právní úprava jmenování a odvolání náměstků vedoucích státních zástupců – náměstky vedoucích státních zástupců jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka jedná (viz § 8 odst. 2, § 9 odst. 3 a § 10 odst. 6 stávajícího zákona o státním zastupitelství). Zároveň se (pouze ale pro funkci náměstka nejvyššího státního zástupce) navrhuje stanovit minimální podmínky, za kterých může být státní zástupce jmenován do funkce náměstka nejvyššího státního zástupce. Náměstka vedoucího státního zástupce lze odvolat i bez uvedení důvodů (platí však, že i odvolání náměstka je podmíněno návrhem vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka jde). Možný počet náměstků na jednotlivých stupních státních zastupitelství, pořadí, v němž vedoucího státního zástupce náměstci zastupují a jejich vzájemná zastupitelnost, a další otázky pak budou (stejně jako doposud) předmětem interních předpisů (vzorového organizačního řádu a na něj navazujících organizačních řádů státních zastupitelství).

K § 25

Nadále platí i to, že každý vedoucí státní zástupce i jeho náměstek se této funkce může vzdát písemným oznámením tomu, kdo ho do funkce jmenoval. Vzdání se funkce vedoucího státního zástupce anebo odvolání z vedoucí funkce nemají za následek zánik funkce státního zástupce. Stanoví se výslovně i důvod zániku funkce vedoucího státního zástupce, byl-li jmenován do funkce vedoucího státního zástupce jiného státního zastupitelství.

K § 26

Nový zákon výslovně upravuje pověření výkonem funkce vedoucího státního zástupce (nebo jeho náměstka). V nově navrhované úpravě jsou respektovány tyto zásady:

- k takovému dočasnému výkonu funkce pověřuje ministr spravedlnosti,

- pověření zásadně platí po celou dobu, po kterou trvají důvody pověření, přičemž se výslovně stanoví nejvyšší doba trvání pověření 12 měsíců; pověření se nechápe jako rovnocenná náhrada jmenování, jakkoli oba tyto instituty do značné míry splývají,

- tato úprava je zvláštní vůči obecné úpravě pro jmenování do funkce i odvolání z ní podle obecných zásad,

- výběrové řízení se neprovádí,

- stejného státního zástupce nelze pověřit zastupováním výkonu funkce opakovaně,

- státnímu zástupci pověřenému výkonem funkce se zachovává funkce státního zástupce u státního zastupitelství, k němuž byl přidělen nebo přeložen.

K § 27 a 28

Přejímá se bez větších změn obsah úpravy obsažené v § 12a a 12b platného zákona o státním zastupitelství. Dochází pouze ke zpřesnění vyloučení vedoucího státního zástupce, který může být vyloučen i pro účely vyřízení stížnosti nebo přezkoumání důvodnosti jejího vyřízení, a k řešení případů, kdy vzniknou důvodné pochybnosti o nepodjatosti projednání věci u Speciálního státního zastupitelství (vzhledem k tomu, že toto zastupitelství má mít celorepublikovou působnost, nemůže dojít k odnětí a přikázání věci „jinému státnímu zastupitelství téhož druhu a stupně“, ale věc bude přikázána Nejvyšším státním zastupitelstvím státnímu zastupitelství, jehož příslušnost se určí podle obecných pravidel obsažených v § 10). Úprava dožádání podle trestního řádu není navrhovanou úpravou dotčena; v rámci trestního řízení se použije § 53 trestního řádu.

Obecně k § 29 až § 37

Kontrolou v soustavě státního zastupitelství se nadále rozumí výkon oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídicích a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství (srov. § 12c platného zákona o státním zastupitelství). Zcela nově se upravuje institut dohledu. Ten byl dosud vykonáván s rozlišením dohledu vnějšího (ve vztahu nejblíže vyššího státního zastupitelství a nejblíže nižšího státního zastupitelství v jeho obvodu) a vnitřního (oprávnění vedoucího státního zástupce, popř. jím pověřeného státního zástupce, dohlížet na postup státních zástupců, případně i jiných osob, kteří jsou přidělení, eventuálně činní, uvnitř státního zastupitelství, jehož je vedoucím). Uvedené rozlišení sice po nabytí účinnosti novely zákona o státním zastupitelství provedené s účinností od 1. 3. 2002 zákonem č. 14/2002 Sb. přispělo k vymezení obecného vztahu mezi vnější a vnitřní kontrolou v soustavě státního zastupitelství, vedlo však k nejasnostem, zejména pokud jde o to, jaký je poměr těchto dvou forem kontroly, a dále i o to, jaká jsou oprávnění vedoucího (nebo jím pověřeného) státního zástupce uvnitř daného státního zastupitelství. Nadto dohled začal být vykonáván jako obligatorní forma kontroly, čímž se aplikace ustanovení o dohledu jednak postupně stala poměrně byrokratickou a soustavnou, a jednak takto vykonávaný dohled může až narážet na princip nezávislosti a samostatnosti při výkonu působnosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců. Prostřednictvím takto univerzálně pojatého a permanentně vykonávaného vnějšího dohledu také může být nepřiměřeně zasahováno do řídicí a kontrolní působnosti vedoucích státních zástupců, jakož i do nezávislosti, samostatnosti a odpovědnosti státních zástupců samotných. Institut „vnitřního dohledu“ byl nahrazen institutem „výkon řídicích a kontrolních oprávnění vedoucích státních zástupců“. Nejde však až tak o název, jako spíše o skutečný obsah daného kontrolního institutu. Do obsahu této řídicí a kontrolní činnosti vykonávané uvnitř daného státního zastupitelství byly promítnuty změny, jež jsou zcela nezbytné, má-li být dosaženo žádoucího posunu ve vztahu k odstranění stále ještě dnes převažujících administrativně byrokratických přístupů ke kontrole v soustavě státního zastupitelství obecně.

K § 29 až 34

Smyslem nové úpravy je zejména bránit tomu, aby byl dohled vykonáván soustavně, aniž by tato činnost vyššího stupně státního zastupitelství řešila jakýkoli problém ve věci a fakticky šlo jen o přezkoumávání jednotlivých kroků státního zástupce bezprostředně nižšího státního zastupitelství. Dohled je konstituován nikoli jako soustavný, resp. jako soustavný ho lze připustit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje povaha a závažnost věci. Dohled nemůže nahrazovat vlastní výkon působnosti státního zástupce a zasahovat neodůvodněně do samostatné činnosti a nezávislosti státního zástupce na jakýchkoli vnějších vlivech, zejména pak v přípravném řízení trestním, ale i v jiných oblastech působnosti státního zastupitelství. Prováděním soustavného (tzv. permanentního) dohledu se nepřijatelným způsobem a navíc zcela nedůvodně oslabuje odpovědnost vedoucího státního zástupce, který by měl primárně odpovídat za organizování výkonu působnosti u státního zastupitelství, které řídí, a za jehož činnost nese odpovědnost; shodně se oslabuje i nezávislost, samostatnost a odpovědnost jednotlivého státního zástupce. Dohled by měl být vykonáván především jako následný a jen zcela výjimečně jako předběžný nebo průběžný (z pohledu rozdělení typů dohledu z hlediska časového). Úprava dohledu přejímá stávající úpravu (včetně úpravy oprávnění při výkonu dohledu, která byla v podstatných rysech převzata z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, nebo principu, že nejblíže vyšší státní zastupitelství může věc odejmout nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství a vyřizovat ji samo i v případech nečinnosti nebo neodůvodněných průtahů), s těmito základními změnami:

- výslovně se vymezuje účel dohledu,

- dohled nesmí být vykonáván takovým způsobem, že by mohl nahrazovat nestranný a samostatný výkon působnosti státního zástupce, jakož i jeho nezávislost na jakýchkoli vnějších vlivech, a nedůvodně do něj zasahovat,

- o zahájení a důvodech výkonu dohledu, včetně jeho ukončení, se vyrozumí státní zastupitelství, vůči němuž dohled směřuje; po ukončení dohledu nejblíže vyšší státní zastupitelství seznámí nejblíže příslušné nižší státní zastupitelství se svými zjištěními, a pokud to přichází v úvahu, uloží mu pokyny k nápravě zjištěných nedostatků,

- přichází v úvahu i dohled před zahájením trestního řízení, a to v rozsahu oprávnění státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství vůči policejnímu orgánu podle trestního řádu,

- dohled nad dohledem je nepřípustný – jednalo by se fakticky o neplnohodnotný dohled, který by nemohl splnit účel dohledu,

- rozšiřuje se působnost dohledového stupně státního zastupitelství o oprávnění, resp. povinnost přezkoumat pokyn vedoucího státního zástupce nižšího státního zastupitelství, jehož splnění státní zástupce odmítl pro rozpor se zákonem nebo pro zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva pokud odlišný výklad nelze přesvědčivě odůvodnit (viz úprava řídicích a kontrolních oprávnění),

- pokyn vydaný nejblíže vyšším státním zastupitelstvím v rámci výkonu dohledu je vždy závazný a písemný; základní obsahové náležitosti pokynu jsou zakotveny přímo v zákoně a je nepřípustné je jakkoli obcházet pod sankcí neúčinnosti,

- podrobněji než dosud se upravují podněty k výkonu dohledu (viz níže). Upouští se od úpravy tzv. pokynů nejblíže vyšších státních zastupitelství vydávaných tzv. ve věcech určitého druhu (§ 12d odst. 1 věta druhá platného zákona o státním zastupitelství). Jednalo se o kategorii pokynů značně matoucí a nejasného obsahu, přičemž vydáváním těchto pokynů může být zpochybňována nezávislost a samostatnost jednotlivých státních zástupců působících u nejblíže nižšího státního zastupitelství. Tato kategorie pokynů má své místo pouze v rámci vnitřního dohledu. Státní zástupce může pokyn nejblíže vyššího státního zastupitelství daný v rámci výkonu dohledu odmítnout, avšak jen pro rozpor se zákonem nebo z důvodu zjevného rozporu s uznávaným výkladem práva, nelze-li v konkrétním případě takový odchylný výklad přesvědčivě odůvodnit. V odmítnutí splnění pokynu je povinen státní zástupce uvést, v čem spatřuje porušení zákona, nebo odůvodnit zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva, včetně odkazu na konkrétní ustanovení zákona. Právním názorem vysloveným v pokynu je jinak státní zástupce vždy vázán a je povinen se jím řídit až do doby, kdy dojde ke změně skutkového (anebo právního – např. při změně právní úpravy) stavu. Odmítne-li státní zástupce splnit pokyn daný nejblíže vyšším státním zastupitelstvím, předloží věc vedoucímu státnímu zástupci, který buď věc státnímu zástupci odejme a vyřídí ji sám, nebo ji předloží nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství s návrhem na rozhodnutí, že se věc nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství odnímá. Nejblíže vyšší státní zastupitelství pak

- přezkoumá pokyn a vezme jej zpět (netrvá-li na jeho splnění),

- může věc převzít na sebe a vyřizovat ji samo (musí o tom rozhodnout, v trestním řízení v souladu s § 119 odst. 2 trestního řádu usnesením). Výkon dohledu je v době po předání věci soudu omezen podle principu, že předáním věci jinému orgánu k řízení je nakládání s touto věcí plně v pravomoci tohoto jiného orgánu a není důvodu do činnosti jiného orgánu zasahovat z pozice orgánu vykonávajícího dohled nad státním zastupitelstvím, které původně věc vyřizovalo v rámci své působnosti (zásada, že „podáním obžaloby v zásadě končí výkon dohledu“, která se obdobně týká i mimo trestní působnosti). Mimo to vyšší (dohledový) stupeň soustavy státního zastupitelství může v mezích zákona do věci zasáhnout jako funkčně příslušný orgán působící v řízení před instančně nadřízeným soudem. Není proto důvodu, aby takto zprostředkovaně zasahoval do řízení vedeného před nižším soudem. Státní zastupitelství výkon své působnosti fakticky neskončilo, neboť předalo řízení jinému k tomu příslušnému orgánu, v rámci něhož vykonává jinou působnost. Vzhledem ke snaze zajistit nezávislost Speciálního státního zastupitelství i v rámci soustavy státního zastupitelství se navrhuje, aby v rámci jeho agendy byly vykonávány zásadně pouze řídicí a kontrolní oprávnění vedoucího Speciálního státního zastupitelství (v předchozí terminologii „vnitřní dohled“), nikoli však dohled nadřízeného státního zastupitelství (tzv. „vnější dohled“); tj. aby byly omezeny situace, kdy jsou v konkrétní věci vydávány pokyny nadřízeným státním zastupitelstvím. Dohled ze strany nadřízeného státního zastupitelství (Nejvyššího státního zastupitelství) se umožňuje až na konci přípravného řízení, v době po předložení spisu státnímu zástupci po skončení vyšetřování (§ 166 odst. 3 trestního řádu), kdy by již měly být výsledky vyšetřování postačující k podání obžaloby či jinému vyřízení věci. Tento dohled bude omezený (z hlediska časového, kdy bude dána nepřekročitelná lhůta 2 měsíců pro jeho provedení), přičemž se navrhuje i omezení obsahu podnětů k výkonu dohledu pouze na tvrzené nezákonné zásahy do základních lidských práv a svobod. Aby mohl být dohled vykonán, stanovuje se informační povinnost Speciálního státního zastupitelství vůči Nejvyššímu státnímu zastupitelství, rovněž se ale i stanoví, že po dobu, po kterou může být vykonáván dohled, nelze podat obžalobu či návrh na sjednání dohody o vině a trestu nebo věc vyřešit tzv. odklony (v této době může být vydáno rozhodnutí o zastavení trestního stíhání či postoupení věci, v tomto případě však může být věc přezkoumána Nejvyšším státním zastupitelstvím podle § 174a trestního řádu). Vzhledem ke snaze zajistit co nejvyšší míru nezávislosti Speciálního státního zastupitelství, není možné v rámci výkonu takto prováděného dohledu vydat negativní pokyn, tj. nemůže být např. nařízeno, aby ve věci nebyla podána obžaloba. Ponecháme-li stranou příklady zahraničních úprav s velmi silným postavením jednotlivých státních zástupců, kde ovlivňování průběhu jednotlivých případů prostřednictvím pokynů je velice omezené, lze jako příklad, kdy jsou možnosti takovéhoto ovlivňování průběhu těchto typově nejzávažnějších kauz limitovány, uvést příklad Rakouska. V určitých situacích daných zákonem musí být případy postoupeny státnímu zástupci na vyšší úrovni, který je povinen podávat zprávy ministrovi spravedlnosti. Povinností ministra spravedlnosti je podávat zprávy parlamentu o jeho postupech při vydávání pokynů. Činnost rakouského speciálního protikorupčního státního zastupitelství (Wirtschafts- und Korruptionsstaatsanwaltschaft, WKStA) upravují hlavní pravidla platná pro státní zástupce, takže je v jednotlivých případech vázáno pokyny. Nad WKStA je dohled vykonáván a posteriori, tzn. státní zástupci podávají svou zprávu až po provedení úkonů a na konci přípravného řízení. Vzhledem k těmto poněkud odlišným pravidlům podávání zpráv si WKStA vydobylo reputaci úřadu, jenž dosáhl relativně nezávislého postavení v rámci rakouského systému. V rámci posledních změn rakouské právní úpravy byla vzhledem ke zkušenostem s WKStA tato pravidla dosud platná pro WKStA vztažena i na ostatní státní zastupitelství. Jako další příklad lze uvést např. Švédsko, kde jsou všichni státní zástupci v rámci státního zastupitelství při rozhodování zcela nezávislí, což znamená, že služebně nadřízený státní zástupce nemůže rozhodovat o tom, jaká rozhodnutí má přijmout podřízený státní zástupce ve věcech, za které odpovídá. Částečně odlišný model lze nalézt např. v Itálii, kde jsou státní zástupci považováni za součást moci soudní a jsou zcela nezávislí na exekutivě. Itálie přitom nemá ani hierarchickou strukturu, resp. centralizovanou organizaci státního zastupitelství, což umožňuje co možná nejvyšší nezávislost státních zástupců na moci výkonné. Ani zde tak neexistuje dohled vykonávaný jiným, výše postaveným státním zastupitelstvím, nýbrž státní zástupci vykonávají svoji funkci toliko pod dohledem vedoucího svého úřadu. K reformě prokuratury mimo jiné z důvodů dosažení její větší nezávislosti došlo rovněž např. ve Francii, a to v návaznosti na podrobnou analýzu rozličných institucí zabývajících se sledováním a vyhodnocováním protikorupčních opatření. Jak zdůraznila zpráva UNCAC, prokurátoři zde mají diskreční pravomoc a jsou z titulu svého hierarchického postavení podřízeni ministru spravedlnosti. Zpráva UNCAC v tomto ohledu doporučila zaručit nezávislost prokurátorů a analyzovat provádění zásady účelnosti stíhání, aby se zamezilo jakékoli možnosti politického ovlivňování jejich rozhodnutí. Podobně i OECD vyzvala k doplňujícím zárukám k zabezpečení jejich nestrannosti. V reakci na tato doporučení byl následně trestní řád v červenci 2013 změněn tak, aby jasně uváděl, že ministr spravedlnosti nemůže v jednotlivých případech udělovat prokurátorům pokyny.

K podnětům k výkonu dohledu

Vzhledem k závažným obtížím v aplikační praxi se zvlášť upravuje postup při přezkoumávání podnětů k výkonu (vnějšího i vnitřního) dohledu. Vymezuje se především vzájemný vztah mezi podněty k dohledu a k výkonu řídicích a kontrolních oprávnění, což působilo v praxi poměrně vážné problémy. Především se ale zakotvuje okruh osob oprávněných k podání takového podnětu. Okruh podatelů těchto podnětů je nutně omezen s ohledem na podobnost s institutem řádných opravných prostředků. Jestliže má dojít k přezkoumání takového podnětu a k přijetí odpovídajících opatření, je plně na místě taková úprava, která zprůhlední tento postup a nebude vycházet z toho, že podnět k dohledu může podat kdokoli (jiná situace je potom u stížností, kde je naopak třeba připustit neomezený okruh možných podatelů těchto stížností). Podnět k výkonu dohledu může přitom podat i Ministerstvo spravedlnosti (viz jeho úloha v trestní politice a v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb.).

K § 35 až 37

Dosavadní právní úprava trpí nejednoznačností především v otázce rozsahu oprávnění, jež v rámci vnitřního dohledu podle ustanovení § 12e dosavadního zákona o státním zastupitelství mohl vedoucí státní zástupce (nebo jiný jím pověřený státní zástupce) vykonávat. Návrh proto výslovně vymezuje oprávnění, jež může vedoucí státní zástupce (jiný jím pověřený státní zástupce) při výkonu řídicích a kontrolních oprávnění provádět. Zároveň se vymezují nově i povinnosti vedoucích státních zástupců (další povinnosti vyplývají ze zákoníku práce). Součástí úpravy zůstávají pokyny dávané v rámci výkonu řídicích a kontrolních oprávnění, protože bez tohoto institutu se i při úsilí o posílení nezávislosti státního zástupce na jakýchkoli vnějších vlivech a jeho samostatnosti a nestrannosti obejít nelze. Pokyny, zejména organizační povahy, lze samozřejmě vydávat ústně. Zásadně však musí mít písemnou formu tzv. negativní pokyny (§ 35 odst. 8), jejichž konkrétní obsah návrh stanoví. Návrh dále vymezuje, že vedoucí (nebo jím pověřený) státní zástupce musí na žádost dotčeného státního zástupce ústně daný pokyn písemně stvrdit. Nesouhlasí-li státní zástupce s pokynem pro rozpor se zákonem nebo z jiného zákonného důvodu a vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce pokyn na základě odmítnutí jeho splnění státním zástupcem nezruší, přezkoumá jej obligatorně nejblíže vyšší státní zastupitelství v rámci výkonu dohledu. Věc je pak vyřizována standardním mechanismem jako při výkonu dohledu. Státní zástupce je proto také povinen uvést v odmítnutí pokynu konkrétní ustanovení zákona, které mělo být pokynem porušeno nebo zdůvodnit zásadně odchylný právní názor. Za velice důležitou součást návrhu, která zároveň významně posiluje pozici jednotlivých státních zástupců, je možno pokládat ustanovení § 35 odst. 5 a § 37, jež vymezují zásady rozvrhu práce, který musí vydat vedoucí státní zástupce. V rozvrhu práce stanoví rozdělení agendy mezi jednotlivé státní zástupce, pravidla jejich vzájemného zastupování a zásady týkající se podepisování důležitých písemností. Dále se zde uvádějí pravidla, podle kterých lze věc odejmout státnímu zástupci, jemuž byla původně (podle rozvrhu práce) přidělena. Vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce si může vyřízení věci přidělené jinému státnímu zástupci z důležitých důvodů vyhradit; takto vyhrazenou věc je ale povinen vyřídit sám. Důvody pro takové opatření uvede ve spise státního zastupitelství. Návrh nezavádí sankce pro případ nerespektování zásad rozvrhu práce a podmínek pro odnětí věci státnímu zástupci a přidělení jinému státnímu zástupci – činnost vedoucích státních zástupců (jiných pověřených státních zástupců) bude podléhat dohledu a zákon poskytuje dohledovému státnímu zastupitelství dostatek nástrojů, jak případně se vyskytující problémy v této oblasti řešit. Pro výkon vnitřního dohledu vůči právním čekatelům, asistentům, vyšším úředníkům a odborným zaměstnancům státního zastupitelství, pokud se podílejí na výkonu působnosti státního zastupitelství, se stanoví výjimky ohledně rozvrhu práce i možnosti věc odejmout a přidělit ji jinému právnímu čekateli, asistentovi, vyššímu úředníkovi státního zastupitelství. To nevylučuje použití ustanovení samotného zákona o státním zastupitelství anebo jiných právních předpisů (srov. např. § 20 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, podle něhož příslušný státní zástupce zruší pověření k provedení úkonu vyššímu úředníkovi státního zastupitelství a provede ho ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc právně nebo skutkově složitou).

K části čtvrté (Oprávnění nejvyššího státního zástupce) K § 38

Zákonné vymezení postavení nejvyššího státního zástupce odpovídá požadavkům a nárokům kladeným na celou soustavu státního zastupitelství, zejména pak požadavkům na nezávislost, samostatnost a zvýšenou odpovědnost za plnění úkolů spadajících do rámce jeho zákonné působnosti. Stávající oprávnění nejvyššího státního zástupce podle platného zákona o státním zastupitelství budou zachována (srov. zejména § 12 odst. 1, 2, 4 až 6 platného zákona o státním zastupitelství) s určitými dílčími změnami vyžádanými praxí. Navrhované změny se týkají především toho, že pokyny obecné povahy se mohou vydávat i za účelem stanovení zásad určení specializací státních zástupců (podle současné úpravy jsou požadavky na specializace součástí vzorového organizačního řádu), formou pokynu obecné povahy bude rovněž vydán i vzorový pracovní řád. Vzorový pracovní řád bude mít povahu pouhých zásad; vydání vlastního pracovního řádu bude plně v kompetenci příslušného vedoucího státního zástupce (resp. krajského státního zástupce na návrh okresního státního zástupce). Stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství se nadále mohou týkat výlučně zákonné (vlastní) působnosti státních zastupitelství. Účel sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství sleduje i nově zaváděná úprava metodických návodů pro státní zástupce, jež budou obsahovat soubor metodických doporučení týkajících se postupu státních zástupců. Stanoviska i metodické návody budou i nadále zásadně nezávazné, budou mít jen doporučující povahu. Předpokládá se, že pokyny obecné povahy, stejně tak jako stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů a metodické návody k sjednocení výkonu působnosti státního zastupitelství, budou projednávána před jejich přijetí poradním sborem (§ 69 odst. 1 návrhu), pokyny obecné povahy též s ministrem spravedlnosti (§ 38 odst. 2 návrhu). Cílem tohoto projednání je, aby nejvyšší státní zástupce před vlastním přijetím pokynu obecné povahy, metodického návodu nebo sjednocujícího stanoviska měl možnost získat případné odlišné názory a aby získal informaci o tom, do jaké míry např. navrhovaný pokyn obecné povahy konvenuje s aktuálními prioritami trestní politiky; toto projednání však neznamená vyžadování souhlasu, ani poradní sbor ani ministr spravedlnosti nemají žádné právo veta.

K § 39

Oprávnění provést kontrolu skončené věci bude svěřeno výlučně Nejvyššímu státnímu zastupitelství (oproti současnému stavu, kdy nejvyšší státní zástupce může nařídit, aby kontrolu skončených věcí provedlo buď Nejvyšší státní zastupitelství, nebo jím pověřené státní zastupitelství). Smyslem institutu kontroly skončené věci je vytvořit kontrolní mechanismus, který zamezí uplatňování místních vlivů v postupu nejnižších stupňů soustavy státního zastupitelství a povede k tomu, že dohled vykonávaný pouze ve vztahu nejblíže vyššího a bezprostředně nižšího státního zastupitelství bude doplněn další úrovní kontroly, která umožní, aby bylo možno napravit případná pochybení v postupu státních zastupitelství dvou nejnižších stupňů. Jedná se svoji povahou o mimořádnou formu kontroly (nejde o standardní formu kontroly, těžiště kontrolní činnosti i nadále bude spočívat ve výkonu dohledových oprávnění), která bude vykonávána na základě rozhodnutí nejvyššího státního zástupce (tj. bude vykonávána pouze fakultativně). Na základě poznatků z aplikační praxe při využívání uvedeného institutu se však platná právní úprava zpřesňuje, a to zejména pokud jde o to, jaká opatření mohou být po skončení kontroly přijata - podle výsledků kontroly lze uložit určitý postup, vyslovit závazný právní názor nebo učinit jiná závazná opatření k nápravě, není však možné zrušit rozhodnutí státního zástupce nebo je nahradit rozhodnutím vlastním (nestanoví-li právní předpis jinak). Nadále se má za to, že provedení kontroly skončené věci nelze omezit žádnou propadnou lhůtou. Jak bylo uvedeno, jedná se o mimořádné (a zároveň fakultativní) oprávnění nejvyššího státního zástupce, jež by se mělo týkat případů, ve kterých je zásadně zpochybňováno dodržování zásad postupu státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců (viz část první). Doplňuje se rovněž informační povinnost státního zastupitelství, jehož státní zástupce byl ve věci činný v prvním stupni, informovat Nejvyšší státní zastupitelství o způsobu vyřízení věci po splnění úkolů, které vyplynuly z kontroly skončené věci.

K § 40

Zákon zakotvuje oprávnění nejvyššího státního zástupce zrušit akt státního zástupce vydaný v rámci dozoru nad zákonným omezením osobní svobody, tj. příkaz k zachovávání právních přepisů platných pro výkon trestu odnětí svobody, vazby, zabezpečovací detence a ochranné nebo ústavní výchovy nebo nařízení propuštění osoby z takového zařízení, popřípadě takový akt nahradit aktem vlastním. Takový akt je svou povahou závazným rozhodnutím, proto nemůže být zrušení těchto prostředků dozoru nástrojem dohledu, ale speciálním aktem. Z těchto důvodů zákon svěřuje pravomoc k vydání tohoto mimořádného oprávnění nejvyššímu státnímu zástupci, přičemž jeho vydání bude omezeno relativně krátkou lhůtou v délce 3 měsíců (půjde-li o příkaz k zachovávání právních přepisů) nebo v délce 1 měsíce (půjde-li o nařízení propuštění osoby ze zařízení, kde se v souladu se zákonem omezuje osobní svoboda). S ohledem na nevratnou povahu některých aktů z hlediska jejich faktických účinků bude nejvyššímu státnímu zástupci přiznáno i určité sistační oprávnění.

K části páté (Právní prostředky zajišťující činnost státního zastupitelství a podání k jeho činnosti) K § 41 až 43

Předpokládá se v podstatných rysech převzetí stávající úpravy zahrnuté do ustanovení § 14 až 16 platného zákona o státním zastupitelství. Citovaná ustanovení se vztahují především na výkon působnosti zakotvené v ustanovení § 3 odst. 1 písm. d), tedy na výkon mimotrestní působnosti. Státnímu zastupitelství dosud chybí některé důležité prostředky umožňující získat relevantní informace pro výkon jeho mimotrestní působnosti, přestože tato působnost je důležitou součástí působnosti státního zastupitelství jako ochránce veřejného zájmu. Proto zákon upravuje oprávnění státního zastupitelství provádět potřebná zjištění k získání poznatků k výkonu působnosti, a to zejména pokud jde o oprávnění podat soudu návrh na zahájení řízení nebo žalobu podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu.

K § 44

Z dosud platné právní úpravy nevyplývá jednoznačně možnost opatřit si znalecký nebo tlumočnický úkon potřebný pro výkon působnosti státního zastupitelství. Byť je potřeba vyžadování znaleckých nebo tlumočnických úkonů v rámci mimotrestní působnosti státního zastupitelství prozatím výrazně nižší než při výkonu působnosti státního zastupitelství v trestním řízení, je žádoucí tuto možnost výslovně upravit (a to např. i ve vztahu k agendě žalob na ochranu veřejného zájmu podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního). Postup při přibírání znalce nebo tlumočníka včetně rozhodování o odměně a náhradě nákladů spojených se znaleckým nebo tlumočnickým úkonem se upravuje obdobně jako v trestním řádu. Tím samozřejmě není dotčena možnost, aby odborná vyjádření poskytl státnímu zástupci přímo odborný zaměstnanec státního zastupitelství (§ 90 návrhu).

K § 45 a 46

V podstatných rysech se přebírá dosavadní úprava týkající se podnětů k výkonu působnosti státního zastupitelství a stížností na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, právních čekatelů, asistentů, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství. S ohledem na vypuštění institutu dohledu nad dohledem se zrušuje i institut přezkoumání vyřízení podání. Stejně jako v platném zákoně o státním zastupitelství (§ 16b platného zákona o státním zastupitelství) se upravuje institut stížnosti na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství a stížnosti na nevhodné chování státních zástupců, právních čekatelů, asistentů, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství. Institut stížnosti se zde odděluje od podání, jimiž se podatel domáhá přezkoumání postupu orgánů správy státního zastupitelství. Shodně s § 173 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se upravuje, že stížnost na průtahy musí být vyřízena do jednoho měsíce od doručení (což se týká i žádosti o přezkoumání předchozího vyřízení stížnosti). Stanoví se přesněji výčet případů, ve kterých se úprava týkající se podnětů k výkonu působnosti státního zastupitelství a stížností na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo stížností na nevhodné chování státních zástupců, právních čekatelů, asistentů, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství nepoužije.

K části šesté (Zpracovávání informací státními zastupitelstvími) K § 47

Obdobně jako v dosavadní úpravě se stanoví povinnost nejvyššího státního zástupce předložit prostřednictvím ministra spravedlnosti vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství. Tato zpráva obsahuje analytické podklady k činnosti státního zastupitelství v trestní i netrestní oblasti a je tak informačním zdrojem i o stavu a vývoji kriminality. Zpráva o činnosti tak může mít významnou úlohu při koordinaci opatření pro omezování, potlačování a předcházení trestné činnosti a jiného porušování zákonnosti a pro zabezpečování jednotného postupu při uplatňování právních předpisů. Oproti současné úpravě se stanoví, že obligatorní součástí zprávy o činnosti státního zastupitelství je též souhrnná zpráva o činnosti Speciálního státního zastupitelství za uplynulý kalendářní rok.

K § 48

Přebírá se dosavadní úprava poskytování informací uvnitř soustavy státního zastupitelství (§ 12g platného zákona o státním zastupitelství), omezují se však toky informací uvnitř soustavy státního zastupitelství úpravou, která zdůrazňuje jednak nezbytnou potřebu vyžadování informací, a dále požadavek, aby státní zastupitelství, které informaci žádá, uvedlo výslovně, z jakého důvodu informaci požaduje, jakož i to, jak byla informace předtím poskytnutá využita, pokud to podle povahy věci přichází v úvahu. Vyžadování informací by nemělo být samoúčelné, ohrožovat nezávislost státního zastupitelství i státních zástupců na jakýchkoli vnějších vlivech, jejich nestrannost a samostatný výkon působnosti. Vyžadování informací je pouze prostředkem, případně doplňkem, dohledu. Převzata byla plně i úprava provádění potřebných zjištění pro účely zajišťování výkonu oprávnění nejvyššího státního zástupce (§ 12h platného zákona o státním zastupitelství) včetně možnosti vyžádat si zvláštní zprávu. Poskytuje se zároveň též možnost, aby si krajské státní zastupitelství vyžádalo zvláštní zprávu o postupu státních zástupců při výkonu působnosti okresních státních zastupitelství v jeho obvodu samo; o tom informuje Nejvyšší státní zastupitelství. Nejde tu o omezení samostatné působnosti vykonávat dohled nad nižšími státními zastupitelstvími, ale o zajištění nezbytné informovanosti o tom, jaké zvláštní zprávy byly vyžádány.

K § 49 až 51

V podstatných rysech se přebírá dosavadní úprava, která je dnes obsažena v § 12i a 12j platného zákona o státním zastupitelství. Zpracování osobních údajů státním zastupitelstvím, tj. shromažďování a další zpracování osobních údajů z různých zdrojů pro nezbytné postupy v mezích kompetencí státního zastupitelství, podléhá režimu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, včetně jeho § 3 odst. 6, bez dalšího. Pro trestní řízení je proto vyloučena aplikace § 5 odst. 1 a § 11 a 12 zákona o ochraně osobních údajů, které se nepoužijí pro zpracování osobních údajů nezbytných pro plnění povinností správce stanovených zvláštními zákony pro předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů. Zabezpečení osobních údajů však i v tomto případě podléhá plně požadavkům § 13 zákona o ochraně osobních údajů. V případě netrestní působnosti státního zastupitelství se výjimka podle § 3 odst. 6 zákona o ochraně osobních údajů nepoužije, nicméně vzhledem k tomu, že působností státního zastupitelství je shromažďování osobních údajů z různých zdrojů i na netrestním úseku, aplikace § 5 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně osobních údajů je z povahy věci vyloučena. V souladu s úpravou zahrnutou do ustanovení § 9 odst. 6 zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech se stanoví, že k předání osobních údajů do cizího státu podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu se nevyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů [§ 16 a násl. zákona o ochraně osobních údajů]. Účelem výjimky z obecného povolovacího režimu je, že spolupráce s cizozemskými státními zastupitelstvími by měla být operativní, což by standardní model nedůvodně ztěžoval. Centrální evidence stíhaných osob se upravuje v souladu se stávajícím zněním § 12i odst. 1 věty druhé platného zákona o státním zastupitelství, pouze se výslovně zdůrazňuje, že tuto evidenci vede Nejvyšší státní zastupitelství, které je správcem této evidence. Nadále platí, že centrální evidence stíhaných osob není informačním systémem veřejné správy ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je sice vedena Nejvyšším státním zastupitelstvím jako orgánem veřejné moci, ale má povahu specifické evidence citlivých údajů z trestního řízení sloužících pro potřeby státního zastupitelství, a dále pak jiným orgánům činným v trestním řízení a Probační a mediační službě (v rozsahu plnění jejích úkolů) pro účely trestního řízení, národnímu členu Eurojustu pro účely plnění úkolů v Eurojustu a ministerstvu pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Má tedy obdobnou povahu, jako jsou kriminalisticko- technické, kriminalisticko-taktické a podobné evidence policie, které rovněž nejsou informačními systémy veřejné správy [viz § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb.], navíc tu platí i další výluka z věcné působnosti zmíněného zákona podle jeho § 3 odst. 3 písm. c), podle něhož se zákon nevztahuje na informační systémy veřejné správy vedené orgány činnými v trestním řízení v souvislosti s trestním řízením, s výjimkou evidence Rejstříku trestů. Jiným osobám a pro jiné účely, než jsou uvedeny v § 50 odst. 2, se údaje neposkytují, databáze není veřejně přístupná. Nově se stanovuje doba, po jejímž uplynutí dochází k likvidaci vedených osobních údajů. Zákon vymezuje nově i kategorie osobních údajů, které jsou v centrální evidenci stíhaných osob zpracovávány. Vzhledem k potřebě zachovat nezbytnou míru flexibility jde o jejich obecné vymezení (stanovením kategorií – např. „rozhodnutí, opatření a příkazy vztahující se k osobě, proti které se řízení vede, včetně údajů o jejich výkonu“), přičemž bližší specifikace, které konkrétní druhy osobních údajů budou takto zpracovávány (např. základní údaje o zadržení a vazbě, datum vzetí do vazby, datum počátku vazby, datum propuštění z vazby), bude obsaženo v interních předpisech. Další podrobnosti týkající se bližší specifikace zpracovávaných osobních údajů, přístupových práv jednotlivých osob k této databázi, podrobnosti její správy, zabezpečení vkládání dat a jejich aktualizace, přístupu do databáze, jakož i práva osoby, jejíž údaje jsou v evidenci vedeny, na poskytnutí informací o údajích o ní vedených, budou obsaženy v interních předpisech státního zastupitelství, a to v pokynu obecné povahy (v současné době jde o pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně ze dne 19. června 2009 č. 2/2009) a provozním řádu centrální evidence stíhaných osob (v současné době opatření nejvyššího státního zástupce ze dne 20. dubna 2012 č. 4/2012).

Úprava poskytování údajů ze základního registru obyvatel, informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců zůstává beze změn, zároveň se doplňuje poskytování informací z dalších vymezených evidencí.

K § 52 a 53

Návrh přehodnocuje poskytování informací státními zastupitelstvími jiným orgánům veřejné moci. Podle dosavadní úpravy dnes obsažené v § 13 odst. 1 platného zákona o státním zastupitelství může ministr spravedlnosti kdykoli požádat kterékoli státní zastupitelství o informaci o stavu řízení v každé věci, v níž je státní zastupitelství činné, pokud je taková informace potřebná k plnění úkolů Ministerstva spravedlnosti nebo pokud takovou informaci potřebuje jako člen vlády. Stávající úprava nijak neřeší možnost informovat jiné orgány veřejné moci. Dnes je tedy sporné, zda lze informace získané v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství (zejména z trestního řízení) poskytovat jiným orgánům veřejné moci, protože výslovná úprava zpravidla chybí. Některé právní předpisy zakotvují informační povinnost o zjištěném porušení zákona v činnosti určitého orgánu vůči nejvyššímu státnímu zástupci (informační povinnost parlamentního kontrolního orgánu ohledně některých zpravodajských služeb), na druhé straně nemá státní zastupitelství (ani nejvyšší státní zástupce osobně) výslovně upravenu možnost informovat příslušné orgány ani o závažných porušeních zákona, jejichž řešení spadá do jejich působnosti. Informační povinnost vůči ministru spravedlnosti, resp. Ministerstvu spravedlnosti, sice upravena je, ale tato úprava v zásadě neumožňuje informovat obecně vládu nebo její jednotlivé členy. Ostatně bylo by také velice problematické sdělovat prostřednictvím ministra spravedlnosti informace jiným členům vlády, týkají-li se výlučně působnosti jimi řízených ministerstev, a to i v případech jakkoli závažných. Není také zřejmé, zda by takové informace bylo možno podat ze strany státního zastupitelství bez přímé žádosti ministra spravedlnosti jako člena vlády. Už vůbec není možné předat tyto informace jinému ústřednímu správnímu úřadu, pokud nemá své přímé zastoupení ve vládě, neboť nelze dovodit vztah ministra jako člena vlády k takovým ústředním správním úřadům a orgánům. Úprava poskytování informací se rozšiřuje o možnost Ministerstva spravedlnosti požádat o informace vztahující se k činnosti státního zastupitelství, pokud takové informace potřebuje pro přípravu právních předpisů nebo pro účely tvorby politiky v oblasti jeho působnosti. Kromě poskytování informací orgánům veřejné moci (tj. nejen Ministerstvu spravedlnosti, ale i jiným orgánům veřejné moci), pokud je potřebují k výkonu své působnosti, se upravují bližší podmínky pro podávání informací z důvodů zájmu na zajištění základních zájmů státu, zejména obrany státu. Vzhledem k výjimečnosti důvodů pro podávání informací v těchto případech bude oprávnění poskytovat tyto informace svěřeno přímo nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zastupitelství přitom může informace odmítnout podat, a to tehdy, pokud nejsou dány důvody pro jejich poskytnutí podle § 52 odst. 1 nebo 2 (jde-li např. o informace, které nejsou zapotřebí k výkonu působnosti orgánu veřejné moci, který požaduje poskytnutí informací), a dále v případě, kdy to vyžaduje povaha věci, její závažnost nebo nezbytnost nezpřístupňovat informace o postupu v takové věci dalším osobám. Ohledně poskytování informací Parlamentu (výborům Poslanecké sněmovny nebo Senátu, vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny) se zásadně postupuje podle ustanovení jiných právních předpisů, jimiž jsou především zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Informace se poskytují v souladu s principem, že státní zastupitelství nejsou zpravidla těmi subjekty, které by měly informace poskytovat; tím je především ministr spravedlnosti. Informace mohou být tedy podávány zpravidla jeho prostřednictvím. Dále je nutno vzít v úvahu, že není dotčena povinnost mlčenlivosti státních zástupců stanovená zákonem o státním zastupitelství. Součinnost s Ministerstvem spravedlnosti při zpracování podkladů nezbytných k projednání nároků na náhradu škody uplatňovaných z důvodu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci se přejímá z dosavadní právní úpravy beze změny (§ 13 odst. 2 stávajícího zákona o státním zastupitelství).

K § 54

Jednou z podmínek, za jejichž splnění lze utajovanou informaci v mezinárodním styku poskytovat, je, jde-li o utajovanou informaci stupně utajení přísně tajné, tajné nebo důvěrné, písemné povolení Národního bezpečnostního úřadu; to však neplatí, je-li utajovaná informace poskytována podle zvláštního právního předpisu [§ 73 písm. a) a § 74 odst. 1 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti]. Ustanovení § 77 odst. 3 citovaného zákona dále stanoví, že na poskytování utajovaných informací mezi Ministerstvem obrany, Ministerstvem spravedlnosti, soudy, státními zastupitelstvími, policií nebo celními orgány a obdobnými orgány cizí moci se nevztahuje § 77 odst. 1 citovaného zákona o poskytování utajované informace stupně utajení přísně tajné, tajné nebo důvěrné v mezinárodním styku prostřednictvím ústředního registru utajovaných informací, stanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo zvláštní právní předpis. Zvláštním předpisem je zde např. § 94 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, z něhož plyne, že policie může subjektům uvedeným v § 89 citovaného zákona poskytovat utajované informace i bez souhlasu Národního bezpečnostního úřadu. Poskytování utajovaných informací se neuskutečňuje prostřednictvím ústředního registru utajovaných informací podle jiného právního předpisu. Obdobné řešení se volí i v předkládaném návrhu.

K § 55

Upravuje se problematika zapůjčování spisů státního zastupitelství, což je problematika, která je dosud jen zcela nedostatečně řešena v trestním řádu ve vztahu k trestnímu (přípravnému) řízení, a dále pouze v interních předpisech státního zastupitelství. Při zapůjčování spisů, které lze zapůjčit za zákonem stanovených podmínek pouze se souhlasem vedoucího státního zástupce, je třeba dbát na zachování tajnosti utajovaných informací chráněných jiným právním předpisem a údajů, na které se vztahuje státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti. Zároveň se pravidla platná pro zapůjčování spisů navrhuje aplikovat i pro nahlížení do nich, přičemž se vylučuje nahlížení do spisů ze strany fyzických a právnických osob (zde je třeba upozornit, že nahlížení např. do trestních spisů je upraveno v trestním řádu, ustanovení tak dopadá např. na dozorové spisy, jež jsou interní pomůckou státního zástupce).

K části sedmé (Správa státního zastupitelství) K § 56

Přejímá se v podstatných rysech stávající úprava obsažená v ustanovení § 13a platného zákona o státním zastupitelství. Především tato úprava pozitivně stanoví obecné úkoly správy státního zastupitelství. Zásadním úkolem správy státního zastupitelství je vytváření potřebných předpokladů k řádnému výkonu působnosti státního zastupitelství. Jedná se o vytváření podmínek, jež jsou demonstrativním výčtem zde vyjmenovány, tj. předpokladů personálních, organizačních, hospodářských, finančních a výchovně vzdělávacích. Součástí tohoto pozitivního vymezení obecných úkolů správy státního zastupitelství je i oprávnění (a zároveň povinnost) orgánů správy státního zastupitelství dohlížet způsobem a v mezích stanovených zákonem o státním zastupitelství na řádné plnění úkolů státnímu zastupitelství svěřených. Nejde tu ani o dohled, ani o výkon řídicích a kontrolních oprávnění vedoucích státních zástupců, protože dohled spadá pod „vlastní působnost státního zastupitelství”, jak ji vymezuje zákon, ale jde o činnost kontrolního charakteru vztahující se na plnění úkolů státního zastupitelství. Součástí výkonu správy státních zastupitelství ze strany příslušných vedoucích státních zástupců (a to včetně okresních státních zástupců) je i povinnost v souladu s oprávněními stanovenými zákonem o státním zastupitelství dbát na plynulost řízení u odpovídajícího státního zastupitelství, dohlížet na řádné plnění povinností státních zástupců a zaměstnanců působících u těchto státních zastupitelství. V navrhované úpravě je obsaženo i omezení správy státního zastupitelství, totiž že výkon státní správy státního zastupitelství nesmí zasahovat do nezávislého a nestranného výkonu jeho působnosti vykonávané státními zástupci. To se týká jak Ministerstva spravedlnosti jako ústředního orgánu správy, tak i všech ostatních orgánů správy (včetně ředitelů správy, kteří nejsou bezprostředně orgány správy, ale jejími vykonavateli na potřebné odborné úrovni). Je zde tak vyjádřena další významná záruka nezávislosti státního zastupitelství i státních zástupců. Současně se zde dává průchod pojetí jen pomocné úlohy správy státního zastupitelství ve vztahu k jeho vlastní působnosti. To znamená, že správou státního zastupitelství nesmí být zasahováno do jeho působnosti tak, že by ovlivňovala výsledek plnění jeho úkolů, ani tak, že by byla překážkou jeho činnosti. V rozporu s tímto ustanovením by ale byla i správa, jejíž výkon by nebyl natolik aktivní, že by nebylo možné v celém rozsahu plnit úkoly zákonem svěřené státnímu zastupitelství. V souladu s čl. 4 Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům Rec (2000) 19 o úloze veřejné žaloby v systému trestní justice, podle něhož státy přijmou účinná opatření, aby bylo zaručeno, že veřejní žalobci mohou plnit své profesionální povinnosti a odpovědnost na základě odpovídajících zákonných a organizačních podmínek, jakož i materiálních prostředků, jež mají k dispozici, přičemž takové podmínky se stanoví ve spolupráci se zástupci úřadů veřejné žaloby, je to, že orgány správy státního zastupitelství mají při výkonu své působnosti postupovat v součinnosti se zájmovými organizacemi státních zástupců (viz

§ 68 návrhu).

K § 57 až 59

Ústředním orgánem správy státního zastupitelství je Ministerstvo spravedlnosti, což ostatně plyne i z ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Kromě úkolů, které pro Ministerstvo spravedlnosti plynou z uvedeného zákona (z jeho § 22 až 25, které ukládají Ministerstvu spravedlnosti i dalším ministerstvům zejména zkoumat společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzovat dosahované výsledky v této oblasti, činit opatření k řešení aktuálních otázek, zpracovávat koncepce rozvoje svěřených odvětví, připravovat návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí patřící do jeho působnosti, dbát na zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a zabezpečovat ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezinárodních styků a mezinárodní spoluprací), vyplývají specifické úkoly Ministerstva spravedlnosti jakožto ústředního orgánu státní správy pro státní zastupitelství z ustanovení § 60 návrhu zákona. Orgány správy státního zastupitelství jsou též vedoucí státní zástupci a jejich náměstci, zákon pak vymezuje jejich role při výkonu správy v § 61 až 66. Státního zástupce je nadále možno pro jednotlivé případy pověřit i plněním jiných úkolů při správě státního zastupitelství, které spadají do působnosti konkrétního státního zastupitelství a nejsou vyhrazeny do výlučné pravomoci jiného orgánu státního zastupitelství. Při výkonu kontroly ve věcech správy postupuje Ministerstvo spravedlnosti i ostatní orgány správy státního zastupitelství podle zákona o kontrole (kontrolního řádu) – viz § 1 odst. 2 citovaného zákona. Postavení ředitelů správ jednotlivých státních zastupitelství se posiluje. Vyjadřuje se to zvýrazněním jejich samostatnosti (a plněním úkolů s vlastní odpovědností) při zajišťování provozu a některých dalších činností souvisejících s výkonem správy Nejvyššího státního zastupitelství, Speciálního státního zastupitelství a krajských státních zastupitelství. Tím není dotčena odpovědnost příslušného vedoucího státního zástupce jako orgánu správy státního zastupitelství za provádění kontroly výkonu činnosti ředitele správy. Vedoucí státní zástupce si může také vyhradit věci, které rozhoduje přímo, jak to plyne již z dnes účinného ustanovení § 13c odst. 8 poslední věty platného zákona o státním zastupitelství. Ředitele správy státního zastupitelství jmenuje a odvolává příslušný vedoucí státní zástupce. Funkce ředitele správy státního zastupitelství je vykonávána v pracovním poměru založeném jmenováním. Obecně se vymezuje rozsah oprávnění a povinností ředitelů správ.

K § 60 až 67

Správa Nejvyššího státního zastupitelství, krajských a okresních státních zastupitelství zůstává bez podstatnějších změn. Zároveň se zakotvují úkoly správy, kterou provádí vedoucí Speciálního státního zastupitelství. Pokud jde o působnost nejvyššího státního zástupce ve věcech správy, blíže se nově vymezuje sjednocování a kontrola výkonu spisové služby. Nejvyšší státní zástupce je především oprávněn v této oblasti vydávat příslušný pokyn obecné povahy (kancelářský řád státního zastupitelství). Rovněž tak je oprávněn nařídit Nejvyššímu státnímu zastupitelství provedení kontroly výkonu spisové služby u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství; ustanovení o provádění zjištění u nižších státních zastupitelství se pak užije přiměřeně. O provedení kontroly výkonu spisové služby u některého okresního státního zastupitelství může požádat též příslušné krajské státní zastupitelství. Způsob provedení kontroly pak bude záležitostí především tohoto krajského státního zastupitelství, jež musí mít zájem na řádném výkonu spisové služby u okresního státního zastupitelství ve svém obvodu. Předpokládá se nově úprava systemizace míst státních zástupců (a dále i právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a ostatních odborných zaměstnanců státního zastupitelství); doposud se jednalo o dělenou působnost Ministerstva spravedlnosti jako ústředního orgánu správy státního zastupitelství podle ustanovení § 13d odst. 1 písm. a), b) platného zákona o státním zastupitelství, a příslušných vedoucích státních zástupců až do úrovně krajských státních zástupců podle § 13e odst. 1 písm. a), § 13f odst. 1 písm. a) a § 13g odst. 1 písm. a) platného zákona o státním zastupitelství. U okresních státních zástupců se jednalo o podíl na zajištění chodu okresního státního zastupitelství po stránce personální a organizační zejména tím, že navrhovalo řádné obsazení okresního státního zastupitelství státními zástupci a ostatními zaměstnanci a vyřizovalo v rozsahu stanoveném nadřízeným krajským státním zástupcem personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců okresního státního zastupitelství [§ 13h odst. 1 písm. a) platného zákona o státním zastupitelství]. Plán systematizací by měl podle návrhu stanovit nejvyšší státní zástupce; plán systemizací Speciálního státního zastupitelství a pro obvody krajských státních zastupitelství stanoví po projednání s příslušnými vedoucími státními zástupci. Ministerstvo spravedlnosti pak na základě této systematizace míst státních zástupců, právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a ostatních odborných zaměstnanců státního zastupitelství stanoví jejich počty. Přejímá se též úprava obsažená ve stávajícím § 13i platného zákona o státním zastupitelství, pokud jde o podání návrhu na zahájení kárného řízení nebo na zahájení řízení o nezpůsobilosti státního zástupce vykonávat svou funkci. Jestliže jsou splněny zákonné předpoklady uvedeného návrhu (jak návrhu na zahájení kárného řízení, tak i návrhu na posouzení způsobilosti zastávat funkci), je příslušný orgán správy státního zastupitelství povinen takový návrh podat. Je samozřejmě potřebné učinit v tomto směru příslušná skutková zjištění. Jak ministr spravedlnosti, tak vedoucí státní zástupci mohou provádět příslušné šetření. Současně se orgánům správy státního zastupitelství obdobná povinnost ukládá i vůči vedoucím státním zástupcům a jejich náměstkům.

K § 68

Účast zájmových organizací státních zástupců na řešení vybraných otázek správy státního zastupitelství vychází ze stávajícího znění ustanovení § 13j platného zákona o státním zastupitelství.

K části osmé (Poradní sbor)

Zřizuje se poradní sbor státního zastupitelství, který bude po organizační stránce zajišťovat Nejvyšší státní zastupitelství. Tento poradní sbor bude sloužit k uplatňování poznatků z činnosti státních zástupců, zjišťování praktických problémů při jejich činnosti a uplatňování efektivních forem a metod řízení, a proto se navrhuje, aby se mohl vyjádřit k návrhům pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce, stanoviskům ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů a metodickým návodům k sjednocení výkonu působnosti státního zastupitelství, stejně tak jako k návrhům zákonů a ostatních právních předpisů, které se podstatně dotýkají působnosti státního zastupitelství a způsobu jejího výkonu. Poradní sbor bude složen výlučně ze státních zástupců, přičemž v něm bude zastoupeno každé krajské státní zastupitelství, Speciální státní zastupitelství i Nejvyšší státní zastupitelství a jeden zástupce okresních státních zastupitelství z každého kraje. Tito zástupci budou do poradního sboru voleni na dobu 6 let v rovných, přímých a tajných volbách. Členství v poradním sboru je neslučitelné s funkcí vedoucího státního zástupce i jeho náměstka (nikoli však s ostatními vedoucími funkcemi). Poradní sbor státního zastupitelství má poradní a konzultativní roli, nikoli roli rozhodovací.

K části deváté (Státní zástupci) K § 70

Výběr vhodných uchazečů na funkci státních zástupců se bude provádět formou výběrových řízení. Přihláška do výběrového řízení se podává u Nejvyššího státního zastupitelství; posouzení odborných znalostí a schopností nezbytných pro výkon funkce státního zástupce uchazeče však bude provádět výběrová komise, přičemž uchazeči, kteří u pohovorů před výběrovou komisí uspějí, se nad to podrobí ještě psychologicko-diagnostickému vyšetření (nepůjde-li o případy podle § 70 odst. 1). Na základě výsledků pohovorů a výsledků psychologicko-diagnostického vyšetření stanoví výběrová komise pořadí uchazečů, na základě něhož nejvyšší státní zástupce navrhne ministru spravedlnosti jmenovat uchazeče do funkce státního zástupce. Po organizační stránce bude zajišťovat průběh výběrových řízení Nejvyšší státní zastupitelství. Systemizace míst státních zástupců (a dále i právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a ostatních odborných zaměstnanců) je upravena v části sedmé návrhu („Správa státního zastupitelství“).

K § 71

Předpoklady pro vznik funkce státního zástupce se vymezují v souladu se stávajícím ustanovením § 17 platného zákona o státním zastupitelství. Tyto předpoklady se navíc doplňují o podmínky plynoucí z jiných právních předpisů, jímž je především zákon č. 455/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (viz obdobná úprava obsažená v § 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích) a výslovně i o podmínku potřebné zdravotní způsobilosti.

Těmito podmínkami tedy jsou

- státní občanství České republiky,

- plná svéprávnost,

- bezúhonnost,

- věk nejméně 25 let ke dni jmenování státním zástupcem,

- zdravotní způsobilost,

- vysokoškolské vzdělání (řádné ukončení studia magisterského studijního programu právo a právní věda v oboru právo na vysoké škole v České republice akreditovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy),

- úspěšně složená závěrečná zkouška,

- mravní vlastnosti, které dávají záruku, že osoba bude funkci státního zástupce řádně zastávat,

- souhlas se jmenováním do funkce státního zástupce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství. Podmínka státního občanství se stanoví shodně se současnou právní úpravou, neboť na skutečnosti, že státní zástupce je účasten na výkonu veřejné moci a vykonává úkoly, jejichž účelem je ochrana zájmů státu, se nic nemění. Funkce státního zástupce je nyní explicitně označena jako veřejná funkce a předpokládá tak zvláštní vztah státního zástupce k České republice (srov. např. Rozsudek Soudního dvora C-47/02 Albert Anker, Klaas Ras a Albertus Snoek proti Bundesrepublik Deutschland nebo 66/85 Deborah Lawrie-Blum proti Land Baden-Württemberg, pokud jde o požadavek státního občanství ve vztahu ke Smlouvě o fungování EU). Podmínka bezúhonnosti se stanoví shodně, jak tomu je ve stávajícím § 17 odst. 4 platného zákona o státním zastupitelství. Pokud jde o vztah k zániku funkce státního zástupce, kde návrh předpokládá zánik funkce v souvislosti s pravomocným odsouzením pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, je nutné vzít v úvahu i další možnost zániku funkce státního zástupce uvedenou v návrhu (nezpůsobilost k výkonu funkce státního zástupce z důvodů uvedených v zákoně; mezi tyto důvody patří i skutečnost, že státní zástupce byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nevedlo k zániku funkce státního zástupce, jestliže čin, za který byl odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce). Za závěrečnou zkoušku se považuje též odborná justiční zkouška a advokátní zkouška, o uznání jiných zkoušek za závěrečnou zkoušku rozhoduje ministr spravedlnosti (viz § 88 odst. 8). Stejné účinky jako závěrečná zkouška má i odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, prokurátorská zkouška a závěrečná zkouška vykonaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (§ 93 odst. 4). V tomto směru dochází rovněž k převzetí dosavadní právní úpravy.

K § 72

I podle navrhované právní úpravy platí, že funkce státního zástupce vzniká jmenováním. Navrhovaná úprava vymezuje, že státního zástupce jmenuje po provedeném výběrovém řízení na návrh nejvyššího státního zástupce ministr spravedlnosti na dobu časově neomezenou. Nepředpokládá se institut státních zástupců na určitou dobu nebo „na zkoušku“. Znění slibu zůstává v zásadě stejné (viz § 18 odst. 3 platného zákona o státním zastupitelství). Odepření slibu nebo složení slibu s výhradou má za následek zánik funkce státního zástupce.

K § 73

Rozhodování o trvalém přidělení bude prováděno v souladu s dnešní úpravou (§ 19 odst. 1 platného zákona o státním zastupitelství). Doplňuje se (analogicky k § 67 odst. 1 a 71 odst. 2 a 3 zákona o soudech a soudcích) úprava, která stanoví určité doby právní praxe pro účely (trvalého) přidělení nebo přeložení k vyšším stupňům soustavy státního zastupitelství. Vzhledem k tomu, že soustava státního zastupitelství vyžaduje, aby byla zachována jistá míra pružnosti z důvodu efektivního obsazování funkcí u vyšších stupňů soustavy státního zastupitelství, jsou tyto doby právní praxe stanoveny pouze jako rámcové, a lze je tedy (byť výjimečně) prolomit.

K § 74 a 75

Rozhodování o dočasném přidělení bude v zásadě prováděno v souladu s dnešní úpravou, možnost dočasně přidělit státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství s jeho souhlasem se rozšiřuje i na případy, kdy je to odůvodněno požadavky na prohlubování odborných znalostí a zkušeností státního zástupce. Sjednocuje se délka doby dočasného přidělení až na čtyři roky s možností opětovného dočasného přidělení. Dále se doplňuje (shodně s ustanovením § 70a odst. 1 zákona o soudech a soudcích) institut dočasného přidělení státního zástupce k mírové nebo záchranné operaci nebo k humanitární pomoci mimo území České republiky, kde i nadále působí jako státní zástupce. Existence institutu dočasného přidělení státního zástupce v zájmu využití jeho zkušeností k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Justiční akademii není v rozporu s principy nezávislosti, nestrannosti, samostatnosti a odpovědnosti státního zástupce za plnění úkolů jako státního zástupce. Je zde zdůrazněn aspekt využití zkušeností na různých úsecích činnosti státního zastupitelství pro potřeby Ministerstva spravedlnosti nebo Justiční akademie. Ve všech těchto případech by bez toho, že státní zástupce vykonává funkci státního zástupce a nabyl významných zkušeností, znalostí a poznatků v této souvislosti, vůbec takové dočasné přidělení nemohlo přicházet v úvahu; státní zástupce i nadále musí splňovat všechny požadavky stanovené tímto zákonem pro výkon funkce státního zástupce a v plném rozsahu také podléhá režimu tohoto zákona. I zde se stanoví délka maximální doby dočasného přidělení na čtyři roky s možností opětovného dočasného přidělení. Předpokládá se, že vyšší státní zastupitelství budou (v souladu s již stávající praxí) zpracovávat plány dočasných přidělení a kritéria, z nichž je třeba při vypracování takového plánu vycházet. Do doby vydání nového nařízení vlády, k němuž se nově doplňuje zmocnění v § 75 odst. 4, nadále trvá možnost náhrady nákladů a výdajů poskytovaných při výkonu funkce státního zástupce v zahraničí na základě nařízení vlády č. 372/2004 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů státním zástupcům přiděleným k výkonu funkce státního zástupce v zahraničí. Nové nařízení vlády bude obsahově totožné s platným nařízením vlády č. 372/2004 Sb. To znamená, že shodně jako v platném nařízení vlády bude upravovat náhradu zvýšených životních a vybavovacích nákladů, náhradu jízdních výdajů a výdajů za ubytování a náhradu výdajů spojených s přepravou osobních věcí.

K § 76

Úprava přeložení, a to i bez souhlasu nebo žádosti státního zástupce, zůstává v zásadě beze změn s těmito výjimkami: 1. Nově se stanoví obecná omezení pro přeložení, a to minimální délka praxe (5 let pro přeložení ke krajskému státnímu zastupitelství a 8 let ke Speciálnímu státnímu zastupitelství a k Nejvyššímu státnímu zastupitelství), přičemž tyto doby právní praxe jsou stanoveny pouze jako rámcové a lze je tedy (byť výjimečně) prolomit. Přeložení je podmíněno splněním podmínky, že státní zástupce, který má být přeložen, svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného výkonu této funkce. 2. Podstatnou změnou oproti současnému stavu je možnost přeložit státního zástupce z důvodu potřeby zajistit výkon působnosti určitého okresního státního zastupitelství, které výjimečně a z naléhavých důvodů není možno zajistit jinak. Toto dočasné omezení je přitom časově limitováno (státního zástupce lze takto dočasně přeložit na dobu nejvýše šesti měsíců), a je možné pouze jednorázově. Dojde-li zákonem ke změně v organizaci státního zastupitelství, k podstatné změně příslušnosti státního zastupitelství nebo ke změně obvodů státního zastupitelství, lze přeložit státního zástupce bez jeho souhlasu nebo žádosti (za splnění dalších zákonných podmínek), ale pouze do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, který zakládá důvod pro takové rozhodnutí. 3. Novým důvodem pro přeložení státního zástupce bez jeho žádosti nebo souhlasu je opakované negativní hodnocení (tři negativní hodnocení za sebou) ze strany vedoucího státního zástupce. K vyloučení libovůle se v tomto případě vyžaduje, aby s tímto postupem vyslovil souhlas kárný soud, který souhlas vysloví, pokud na základě pravidelného hodnocení jsou pochyby o tom, zda státní zástupce bude řádně plnit na státním zastupitelství, u kterého je činný, své povinnosti, zejména zda bude postupovat nezávisle, nestranně, odborně, odpovědně, v souladu se zákonem a bez zbytečných průtahů. Takto ale bude možné státního zástupce přeložit pouze k nižšímu státnímu zastupitelství. Ve všech případech, kdy dochází k přeložení státního zástupce bez jeho souhlasu nebo žádosti, se vždy musí přihlédnout k osobním a rodinným poměrům státního zástupce.

K § 77

Stanoví se zcela jednoznačně, že výkon funkce státního zástupce vzniká dnem, který je stanoven k nástupu výkonu této funkce. Státní zástupce svoji funkci vykonává jako veřejnou funkci. Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákoníku práce se na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce vztahuje zákoník práce pouze tehdy, pokud to výslovně stanoví (viz např. § 392 odst. 1 zákoníku práce), nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy. Zákon v ustanovení § 77 proto vyjmenovává ustanovení zákoníku práce, která se na výkon funkce státního zástupce užijí. Odměňování a další požitky státních zástupců upraví, jako dosud, zvláštní zákon. Zároveň se na tomto místě upravuje režim pracovních pohotovostí, které – na rozdíl od současné úpravy – budou umožněny (v souladu se zákoníkem práce) pouze mimo pracoviště;na rozdíl od zákoníku práce je však bude možné nařídit.

K § 78

Zavádí se nový institut hodnocení státních zástupců, které bude jednak pravidelné [povinnost hodnotit státní zástupce je stanovena jako jedna z povinností vedoucího státního zástupce – viz § 35 odst. 4 písm. e) návrhu zákona] a dále bude probíhat ad hoc

a) pro účely přeložení nebo dočasného přidělení k vyššímu státnímu zastupitelství nebo pro účely jmenování do funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce, nebo

b) pro účely probíhajícího kárného řízení, řízení o způsobilosti státního zástupce vykonávat svou funkci nebo pro účely trestního řízení. Kritéria hodnocení a postup při jeho provádění stanoví pokyn obecné povahy. V rámci hodnocení se bude posuzovat plnění povinností uvedených v § 5 státním zástupcem, zejména jeho odborná úroveň, nestrannost, samostatnost a odpovědný přístup k plnění povinností státního zástupce a vyřizování přidělených věcí bez zbytečných průtahů, přičemž při posuzování odborné úrovně, odpovědného přístupu k výkonu povinností a vyřizování věcí bez zbytečných průtahů bude možné vzít v úvahu i závěry prověrek v rámci výkonu dohledu nebo obdobných zjištění, vztahují-li se konkrétně k postupu státního zástupce, jehož hodnocení se provádí. Základním kritériem pro posuzování dosažené znalostní úrovně bude schopnost aplikační, tj. schopnost převádět získané poznatky do každodenní činnosti státního zástupce na svěřeném úseku, jakož i osobnostní předpoklady pro výkon funkce státního zástupce. Dalšími kritérii jsou popřípadě i další hlediska, jako je např. podíl státního zástupce na vzdělávací činnosti či jeho publikační činnost. Účelem pravidelného hodnocení státních zástupců je motivovat státní zástupce k co nejlepším pracovním výkonům a k zapojení se do vzdělávacího procesu organizovaného především Justiční akademií, případně dalšími vzdělávacími institucemi, a v neposlední řadě i vytvořit základ pro pozdější posuzování státního zástupce při hodnocení jeho profesní úrovně pro ad hoc potřebu. Předpokladem úspěšnosti celého systému je odstranění formálních přístupů, aby výsledky hodnocení byly široce využitelné, a to např. jako podklad pro zpracování hodnocení pro účely přeložení státního zástupce na vyšší stupeň státního zastupitelství, pro účely dočasného přeložení, výběrového řízení na vedoucího státního zástupce nebo kárného řízení apod. Pravidelná hodnocení budou probíhat jednou za tři roky (první se přitom musí provést po prvním roce výkonu funkce státního zástupce), ledaže by pravidelné hodnocení obsahovalo závěr, že státní zástupce neplní své povinnosti vyhovujícím způsobem – v tomto případě se provede další pravidelné hodnocení již po uplynutí jednoho roku ode dne seznámení státního zástupce s předchozím hodnocením. Toto pravidelné hodnocení je důležité, neboť poskytuje kontinuální obraz o práci státního zástupce a umožňuje i komparaci s „ad hoc“ hodnoceními, čímž dojde k zamezení excesů v rámci „ad hoc“ hodnocení. Negativní hodnocení s sebou nenese přímo žádné důsledky (ani opakované negativní hodnocení nemá vliv na další trvání funkce státního zástupce), nicméně bude-li opakované (jestliže tři po sobě jdoucí pravidelná hodnocení obsahují závěr, že státní zástupce neplní své povinnosti vyhovujícím způsobem), může vedoucí státní zástupce požádat kárný soud o vyslovení souhlasu s tím, že takto hodnocený státní zástupce může být přeložen k nižšímu státnímu zastupitelství i bez své žádosti nebo bez svého souhlasu. Státní zástupce může proti výsledku hodnocení uplatnit námitky. Je upraven postup při vyřizování těchto námitek.

K § 79

Zachovává se úprava dnes obsažená v § 21 platného zákona o státním zastupitelství s tou výjimkou, že se umožňuje dřívější konsensuální zánik funkce státního zástupce v případě vzdání se funkce. Doplňuje se dále zánik funkce v návaznosti na odsouzení k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu veřejné funkce pro trestný čin spáchaný z nedbalosti.

K § 80

V tomto ustanovení se upravuje dočasné zproštění výkonu funkce státního zástupce, a to jak z důvodů kárného nebo trestního řízení, tak i z jiných důvodů. Oproti dosavadní úpravě dochází k významným změnám. I výkon funkce státního zástupce musí být kromě jiného slučitelný se zásadou, podle které přísluší všem zaměstnancům za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejná mzda nebo plat. Pokud tedy např. nebude v Justiční akademii nebo na Ministerstvu spravedlnosti státní zástupce vykonávat funkci státního zástupce, protože byl výkonu této funkce dočasně zproštěn (stav podle současné právní úpravy – § 22 odst. 1 stávajícího zákona o státním zastupitelství), potom nemůže nadále dostávat za práci vykonávanou v jiném vztahu k jinému zaměstnavateli plat státního zástupce, který je stanoven právě a jen pro výkon této funkce. Obdobně platí, že v případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky nebo k mírové nebo záchranné operaci nebo humanitární pomoci mimo území České republiky, pokud by příslušný jiný orgán nebo organizace se sídlem mimo území České republiky neposkytoval státnímu zástupci plat nebo náhradu zvýšených nákladů, by bylo v případě dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce těžko akceptovatelné, aby mu byl poskytován dosavadní plat. Proto se nově předpokládá existence institutu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce jen v případech, kdy tato funkce vykonávána není a vykonávána být ani nemůže, tedy byl-li státní zástupce jmenován soudcem Ústavního soudu, veřejným žalobcem, asistentem veřejného žalobce nebo kdy vykonává jinou obdobnou funkci u mezinárodního soudu, a to po dobu výkonu této funkce. Ve všech ostatních případech (v případě přidělení k Ministerstvu spravedlnosti, Justiční akademii apod.) se funkce státního zástupce zachovává a není na místě uplatnění institutu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce, neboť státní zástupce při působení u těchto institucí využívá svých znalostí a zkušeností státního zástupce a z tohoto titulu u nich působí. Dosavadní úprava institutu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce v souvislosti s kárným nebo trestním řízením anebo řízením o jeho nezpůsobilosti zastávat funkci státního zástupce se přejímá z dosavadní úpravy s výjimkou případů, kdy je státní zástupce stíhán pro úmyslný trestný čin – v tomto případě je zproštění výkonu funkce státního zástupce nově obligatorní (nikoli fakultativní, jako je tomu podle současné právní úpravy).

K § 81

Přebírá se plně úprava obsažená ve stávajícím ustanovení § 26 platného zákona o státním zastupitelství, jež je obdobná úpravě obsažené v § 91 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Úprava stanoví hmotněprávní důvody nezpůsobilosti k výkonu funkce státního zástupce, řízení o takové věci pak upravuje zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Zároveň se upravují nově případy nezpůsobilosti k výkonu funkce vedoucího státního zástupce.

K § 82

Zákon výslovně stanoví základní pravidla pro vedení osobního spisu státního zástupce, nahlížení do něj a jeho zapůjčování. Otázka vedení osobních spisů byla doposud upravena pouze normativní interní instrukcí (instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. ledna 1998, č.j. 46/98, kterou se stanoví způsob vedení osobního spisu, jeho obsah, podmínky jeho pohybu a ochrana osobních údajů v něm obsažených).

K části desáté (Kárná odpovědnost)

V podstatných rysech se přejímá dosavadní právní úprava kárné odpovědnosti státních zástupců i kárného řízení, jakož i řízení o způsobilosti státního zástupce zastávat svoji funkci (k změnám v zákoně č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, souvisejícím s navrhovaným zavedením nového druhu kárného provinění vedoucího státního zástupce a náměstka vedoucího státního zástupce viz zároveň předkládaný návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o státním zastupitelství). Změny jsou následující:

a) rozšiřuje se pojem „kárné provinění“ i na závažné porušení povinností vedoucím státním zástupcem nebo náměstkem vedoucího státního zástupce (obdobně jako je tomu v případě předsedů a místopředsedů soudů podle již dnes účinné úpravy),

b) upravuje se doba pro zánik kárné odpovědnosti státního zástupce plynutím času odkazem na lhůtu pro podání kárné žaloby na státního zástupce uvedenou v zákoně o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, čímž dochází k odstranění dosavadního rozporu mezi uvedeným zákonem a zákonem o státním zastupitelství,

c) vytknutí drobných nedostatků a poklesků (§ 30 odst. 3 současného zákona o státním zastupitelství) se nahrazuje písemným upozorněním na možnost podání návrhu na zahájení kárného řízení při opětovném porušení povinností, které nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté; proti upozornění se lze bránit standardními prostředky,

d) zavádí se obligatorní dočasné zproštění výkonu funkce státního zástupce, který je trestně stíhán pro úmyslný trestný čin (ze systematických důvodů upraveno v § 80 odst. 2). Ohledně navrhovaného nahrazení vytknutí drobných poklesků a nedostatků upozorněním na možnost podání návrhu na zahájení kárného řízení při opětovném porušení povinností je třeba uvést, že tato změna je odůvodněna vyvíjející se praxí (viz stávající judikatura správních soudů), podle níž udělení výtky státnímu zástupci podle § 30 odst. 3 platného zákona o státním zastupitelství představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté pro případné uplatnění kárné odpovědnosti za týž čin, ačkoli podle povahy věci má jít jen o neformální (byť písemně udělený) akt. Na druhé straně není zřejmé, jaké účinky mají být s udělením výtky spojovány z hlediska pozdějšího postihu za jiný delikt a zejména, zda její účinky pominou ze zákona, zda je nutno (možno) udělenou písemnou výtku z osobního spisu státního zástupce vyřadit, zda ji lze napadnout opravným prostředkem, byť neformálního charakteru (např. námitkami, stížností), a zda ji lze (nebo je nutno z určitých důvodů) dodatečně přezkoumat z hlediska věcné správnosti a případně i zrušit. Je proto žádoucí postavit najisto právní režim tohoto opatření, a zejména zajistit, aby důsledky res iudicatae s udělením upozornění nebyly spojovány.

K části jedenácté (Právní čekatelé, asistenti státních zástupců a další odborní zaměstnanci státního zastupitelství) K § 87 a 88

Institut právních čekatelů se navrhuje zachovat s ohledem na dosavadní pozitivní zkušenosti spojené s jejich fungováním v soustavě státního zastupitelství. Lze sice chápat tendence směřující k úplnému otevření justice pro přístup ostatních právnických profesí, které vyúsťují až v požadavek na úplné zrušení institutu právních (justičních) čekatelů, nicméně institut právního čekatele je v této chvíli shledáván nenahraditelným, pokud má být funkce státního zástupce obsazena kvalifikovaným odborníkem připraveným ihned po svém jmenování do této funkce zastávat plnohodnotně všechny povinnosti státního zástupce. Důvodem je relativně dlouhodobá, cíleně zaměřená odborná průprava a výchova, která směřuje nejen k osvojení si nezbytné profesní odbornosti, ale i osobnostních vlastností nezbytných pro řádný, svědomitý a čestný přístup k výkonu funkce státního zástupce. V rámci příprav na výkon působnosti státního zastupitelství jsou právním čekatelem osvojovány i metody činnosti, úzce spojené se zvláštní podstatou výkonu činnosti zejména dozorového státního zástupce, včetně administrativních postupů zajišťujících odborné a včasné provedení neodkladných úkonů, jimiž se může zásadně zasahovat do základních práv a svobod a jimiž se současně i zajišťuje, že účel trestního řízení bude naplněn, a že se tak stane zákonným a na potřebné odborné výši provedeným postupem. V důsledku úzkého sepětí činnosti státního zástupce s postupy policejních orgánů na samotném počátku prověřování jsou kladeny značné nároky i na vhodný taktický postup a na volbu prostředků a nástrojů sloužících k vyhledání a dokumentování trestné činnosti. Odborníci, kteří neabsolvovali potřebnou dobu praxe u státního zastupitelství, nebyli pro tyto účely zvlášť připravováni a nemohou tedy mít při nástupu na státní zastupitelství tyto dovednosti a zkušenosti osvojeny. U státního zastupitelství přitom nejsou dány podmínky pro to, aby bylo možno takového odborníka ponechávat fakticky „mimo službu“ a vzdělávat jej teprve v průběhu doby, kdy už má podávat plnohodnotné výkony. Shodně se současnou právní úpravou se právní poměry právních čekatelů budou řídit zákoníkem práce. Nutné odlišnosti stanoví zákon o státním zastupitelství. Přijímání právních čekatelů se bude řídit plánem systemizací, o přijímání bude rozhodováno ve výběrovém řízení; postup při výběrovém řízení na právního čekatele a při přijímání právních čekatelů do pracovního poměru stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti, obdobně jako v současné úpravě (viz ustanovení § 2 až 8 vyhlášky č. 303/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů). Plně se zachovává dosavadní právní úprava týkající se průběhu čekatelské praxe včetně řetězení pracovních poměrů na dobu určitou právních čekatelů po vykonání závěrečné zkoušky, kdy tato otázka je upravena tak, aby to bylo v souladu s ustanovením § 39 odst. 2 zákoníku práce, který implementuje ustanovení 5 přílohy směrnice 1999/70/ES. Po úspěšném složení justiční zkoušky bude právnímu čekateli svěřen širší rozsah působnosti, ale zároveň mu vznikne povinnost strpět překládání v rámci kraje bez svého souhlasu, a to až do doby jmenování do funkce státního zástupce (mimo obvod kraje bude přeložení právního čekatele možné jen s jeho souhlasem); přeložit jej však bude možné nejdéle na 6 měsíců.

K § 89

Přejímá se bez podstatných změn úprava dnes obsažená v § 32a platného zákona o státním zastupitelství. Na rozdíl od současné úpravy se nicméně posiluje pomocná role asistentů, kdy asistent nemůže zastupovat státního zástupce v řízení před soudem (viz odstavec 6, viz i novela trestního řádu provedená zákonem č. 193/2012 Sb.) a neumožňuje se mu složit závěrečnou zkoušku (na rozdíl od stávající právní úpravy obsažené v § 34 odst. 9 současného zákona o státním zastupitelství). Negativní dopady posledně uvedené změny jsou kompenzovány přechodným ustanovením, podle kterého zaměstnanci, kteří jsou v den nabytí účinnosti tohoto zákona zařazeni jako asistenti státního zástupce, se mohou stát právními čekateli, aniž by se museli zúčastnit výběrového řízení (§ 96 odst. 4). Asistenta státního zástupce jmenuje a odvolává vedoucí státní zástupce příslušného státního zastupitelství na návrh státního zástupce, o jehož asistenta se jedná. Funkce asistenta státního zástupce zaniká, zanikne-li funkce příslušného státního zástupce, nebo je-li příslušný státní zástupce dočasně přidělen nebo přeložen k jinému státnímu zastupitelství.

K § 90

Návrh zákona počítá s tím, že se na činnosti státního zastupitelství budou podílet i odborní zaměstnanci (analytici, odborníci z oblasti ekonomie, účetnictví, evropských fondů, překladatelé apod.), a to v souladu s plánem systemizací. Tyto osoby se podílejí na činnosti zejména Speciálního státního zastupitelství (zákon stanovuje, že tyto osoby musí být na Speciálním státním zastupitelství činné, nicméně jejich množství a specifikace struktury profesní skladby bude obsažena v plánu systemizací stanoveném nejvyšším státním zástupcem dle § 62 návrhu zákona). Není vyloučeno, aby v souladu s plánem systemizací byly tyto osoby činné i na jiných státních zastupitelstvích. Na činnosti státního zastupitelství se dále samozřejmě podílejí i další zaměstnanci. Tito zaměstnanci vykonávají zejména administrativní činnost a úkony spojené s výkonem spisové služby státního zastupitelství a zajišťují provoz státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční.

K části dvanácté (Odborné vzdělávání státních zástupců a právních čekatelů, vyšších úředníků státního zastupitelství a dalších zaměstnanců)

Tato část návrhu upravuje otázky týkající se vzdělávání státních zástupců a právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství i dalších zaměstnanců státních zastupitelství. Odborné vzdělávání státních zástupců a právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a ve vymezeném rozsahu i ostatních zaměstnanců zařazených k výkonu práce na státních zastupitelstvích zajišťuje zejména Justiční akademie se sídlem v Kroměříži. Činnost Justiční akademie a její postavení upravuje jiný právní předpis (zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Jednou ze základních povinností státního zástupce je povinnost dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. Vzdělávání organizovaného Justiční akademií se nicméně státní zástupci účastní nepovinně, tj. na základě dobrovolnosti; ke splnění uvedené povinnosti prohlubovat své odborné a další znalosti pak využívají vedle akcí pořádaných Justiční akademií a samostatného studia vzdělávací akce organizované státními zastupitelstvími (a to zejména pro nižší státní zastupitelství ve formě metodických porad apod.), vysokými školami či jinými vzdělávacími institucemi. Problematika obdobného vzdělávání je kromě této části nicméně upravena i v dalších ustanoveních zákona (např. ve vymezení povinností státního zástupce nebo v ustanovení o správě státního zastupitelství).

K části třinácté (Společná, přechodná a závěrečná ustanovení) K § 92

Toto ustanovení stanoví pravidla ochrany budov státních zastupitelství. Vymezují se i případy výjimek z těchto zákazů a povinností. Toto ustanovení koresponduje s § 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Do budovy státního zastupitelství je zakázáno vstupovat se zbraní nebo s jinými předměty, které jsou způsobilé ohrozit život, zdraví nebo pořádek. Tento zákaz se nevztahuje na osoby v zákoně přímo vyjmenované (státní zástupce a příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, jestliže vstupují do budovy státního zastupitelství v souvislosti s plněním služebních povinností), dále pak na osoby, o nichž to stanoví v jednotlivých případech vedoucí státní zástupce. Doplňuje se dosud chybějící úprava tzv. evidenční ochrany státních zástupců, jež spočívá v ochraně při poskytování údajů ze správních evidencí vedených k jeho osobě, osobě jeho manžela, partnera, dítěte a rodičů a před jejich možným zneužitím. Tato evidenční ochrana se uplatní při důvodném podezření z ohrožení života nebo zdraví státního zástupce a jeho rodinných příslušníků.

K § 93

Vymezuje se vztah k některým institutům podle stávající a předchozí právní úpravy.

K § 94

V tomto přechodném ustanovení se řeší důsledky zrušení stupně vrchních státních zastupitelství. Spolu se zrušením vrchních státních zastupitelství se ruší i funkce vedoucích státních zástupců vrchních státních zastupitelství, státní zástupci vrchních státních zastupitelství se stávají státními zástupci Nejvyššího státního zastupitelství. Řeší se dále i trvání pracovního poměru zaměstnanců Vrchního státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, stejně tak jako navazující otázky vztahující se k hmotnému majetku a majetkovým právům, včetně závazků souvisejících s tímto majetkem, jakož i k jiným právům a závazkům. Je zde stanovena zvláštní právní úprava k úpravě řešící přeložení státního zástupce bez jeho souhlasu nebo žádosti (z důvodu organizační změny konstituované přímo zákonem o státním zastupitelství), ale i v tomto případě platí, že státního zástupce lze bez jeho souhlasu či žádosti přeložit pouze „ke státnímu zastupitelství o jeden stupeň nižšímu v rámci obvodu státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce“ (viz odkaz na obdobné užití § 76 odst. 3), tj. pouze ke krajskému, nikoli okresnímu státnímu zastupitelství, přičemž se musí jednat o krajské státní zastupitelství v obvodu působnosti zrušeného vrchního státního zastupitelství. Dále je řešeno nakládání s věcmi, které nebyly ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona Vrchním státním zastupitelstvím v Praze a Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci vyřízeny (tyto věci budou předloženy k rozhodnutí o dalším postupu Nejvyššímu státnímu zastupitelství, přičemž se předpokládá, že při rozhodování o dalším postupu bude kladen důraz na to, aby věc byla dokončena státním zástupcem, který ji doposud vyřizuje, aby ve věci nebyly dány zbytečné průtahy).

K § 95

Aby již ke dni nabytí účinnosti zákona mohlo Speciální státní zastupitelství vykonávat svoji agendu, navrhuje se, aby ty části návrhu, které jej konstituují a řeší jeho personální obsazení, nabyly účinnosti dříve (1. ledna 2017) – v průběhu první poloviny roku 2017 tak budou moci být konány úkony a jednání spojená s organizačním, technickým a personálním zřízením Speciálního státního zastupitelství, které však bude svoji vlastní agendu vykonávat až od 1. července 2017 (k tomuto datu tedy budou státní zástupci ke Speciálnímu státnímu zastupitelství dočasně přiděleni nebo přeloženi, od tohoto dne počne běžet funkční období vedoucímu Speciálního státního zastupitelství). Viz též ustanovení o účinnosti. Přípravu vzniku Speciálního státního zastupitelství bude z podstaty věci koordinovat Nejvyšší státní zastupitelství, jednotlivé úkony bude vykonávat jednak ono samo, ale i vrchní státní zastupitelství (přechod agendy a personální otázky), ostatní státní zastupitelství (zejména v otázkách personálních) a ministerstvo (personální otázky včetně jmenování vedoucího Speciálního státního zastupitelství, hospodářské zabezpečení).

K § 96

Navrhuje se zachovat v platnosti jmenování státních zástupců, právních čekatelů a asistentů státního zástupce podle stávající právní úpravy. Vzhledem k tomu, že asistentům státního zástupce se nově neumožňuje složit závěrečnou zkoušku (na rozdíl od stávající právní úpravy obsažené v § 34 odst. 9 současného zákona o státním zastupitelství), jsou negativní dopady posledně uvedené změny kompenzovány přechodným ustanovením, podle kterého zaměstnanci, kteří jsou v den nabytí účinnosti tohoto zákona zařazeni jako asistenti státního zástupce, se mohou stát právními čekateli, aniž by se museli účastnit výběrového řízení. Do doby nabytí účinnosti nového nařízení vlády k provedení § 75 odst. 3 trvá možnost náhrady nákladů a výdajů poskytovaných při výkonu funkce státního zástupce v zahraničí na základě nařízení vlády č. 372/2004 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů státním zástupcům přiděleným k výkonu funkce státního zástupce v zahraničí. Rovněž tak je do nabytí účinnosti prováděcího předpisu aplikovatelná vyhláška č. 303/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů, ve znění vyhlášky č. 172/2003 Sb. a vyhlášky č. 188/2007 Sb.

K § 97

Navrhuje se zachovat v platnosti jmenování vedoucích státních zástupců, ke kterému došlo podle stávající právní úpravy (samozřejmě s výjimkou vrchních státních zástupců, jejichž funkce se v důsledku zrušení tohoto článku soustavy státního zastupitelství zrušuje – viz § 94 odst. 2 návrhu zákona).

Postupná obměna všech vedoucích státních zástupců se nenavrhuje, a to zejména vzhledem k požadavku, aby na obměně okresních státních zástupců již participovali krajští státní zástupci, kteří úspěšně projdou výběrovým řízením, aby již nově jmenovaní krajští státní zástupci mohli nominovat své zástupce do výběrových komisí, které budou působit ve výběrových řízeních na okresní státní zástupce. Krajské státní zástupce se tak navrhuje jmenovat (popř. renominovat) v období od jednoho roku do dvou let od nabytí účinnosti tohoto zákona tak, aby tito nově jmenovaní vedoucí státní zástupci, kteří již projdou výběrovým řízením, mohli aktivně působit ve výběrových řízeních na okresní státní zástupce (viz § 19 odst. 1, § 23 odst. 1 a 3 návrhu zákona). S ohledem na potřebu zajistit řádnou realizaci procesu nového jmenování okresních státních zástupců se navrhuje navázat ukončení jejich funkčního období na délku jejich dosavadního působení ve funkci vedoucího státního zástupce (obdobně jako tak učinila novela zákona o soudech a soudcích č. 314/2008 Sb. pro soudní funkcionáře), přičemž je zapotřebí zohlednit i potřebu rovnoměrného ukončení funkce jednotlivých vedoucích státních zástupců tak, aby nedošlo k jejich hromadné výměně. Přechodná ustanovení začínají rokem 1994, kdy došlo k přeměně prokuratury na státní zastupitelství.

K § 98

O návrzích na odvolání z funkce vedoucího státního zástupce, o nichž nebylo ke dni účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, již nebude rozhodovat ministr spravedlnosti, ale v souladu s novou právní úpravou bude o návrhu rozhodováno kárným senátem v kárném řízení. Tímto přechodným opatřením se sleduje, aby bylo možno rozhodnout o dosud nerozhodnutých návrzích na odvolání vedoucího státního zástupce přímo kárným senátem, čímž dojde k zajištění maximální objektivity při posouzení důvodnosti návrhu i při vydání samotného meritorního rozhodnutí. S ohledem na zákaz retroaktivity však předmětem kárné žaloby mohou být pouze ta jednání, pro něž byl podán návrh na odvolání z funkce vedoucího státního zástupce, tj. jiné skutky nemohou být do kárné žaloby zahrnuty. Rovněž tak je omezena škála možných sankcí, které lze takto uložit (reakce na tato jednání může být pouze odvolání z funkce vedoucího státního zástupce, tj. ta samá jako podle dosavadních předpisů – nebude-li žalované jednání dosahovat takové míry závažnosti, aby tato sankce byla uložena, nebude uložena žádná sankce; opačný přístup by znamenal zhoršení situace vedoucích státních zástupců, které by bylo v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity).

K § 99

V části osmé návrhu se zřizuje poradní sbor státního zastupitelství, který bude po organizační stránce zajišťovat Nejvyšší státní zastupitelství. Dosavadní právní úprava s existencí poradního sboru státního zastupitelství nepočítá, jde o nový institut. Stanoví se proto povinnost Nejvyššímu státnímu zastupitelství zajistit volby členů poradního sboru a jejich náhradníků tak, aby členové i jejich náhradníci byli zvoleni nejpozději do 3 měsíců od účinnosti tohoto zákona, tj. do 1. října 2017.

K § 100

V souladu s odpovídajícími částmi návrhu zákona se vymezuje rozsah otázek, které budou upraveny podzákonnými předpisy (vyhláškami Ministerstva spravedlnosti). Do dne nabytí účinnosti prováděcích právních předpisů o postupu při výběrovém řízení na místo právního čekatele a o postupu při přijímání právních čekatelů do pracovního poměru, stejně tak jako prováděcích předpisů o obsahové náplni čekatelské praxe, její organizaci a podrobnostech o závěrečné zkoušce se postupuje podle dosavadních právních předpisů (vyhlášky č. 303/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů) – viz § 96 odst. 6. Z dosavadní právní úpravy se rovněž přejímá zmocnění pro fakultativní vydání vyhlášky, kterou se mohou zřídit v obvodu Nejvyššího státního zastupitelství, Speciálního státního zastupitelství, krajského nebo okresního státního zastupitelství jeho pobočky.

K § 101

Zrušují se právní předpisy předcházející novému zákonu o státním zastupitelství, tj. zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, a jeho novely, a vyhláška č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, včetně všech jejích novel.

K § 102

S přihlédnutím k předpokládané délce legislativního procesu se navrhuje nabytí účinnosti dnem 1. července 2017. Aby již tento den mohlo být nově zřízené Speciální státní zastupitelství činné a vykonávat své úkoly, navrhuje se, aby ty části návrhu, které jej konstituují a řeší jeho personální obsazení, nabyly účinnosti dříve (1. ledna 2017) – v průběhu první poloviny roku 2017 tak budou moci být konány úkony a jednání spojená s organizačním, technickým a personálním zřízením Speciálního státního zastupitelství, které však bude vlastní agendu vykonávat až od 1. července 2017 (k tomuto datu tedy budou státní zástupci ke Speciálnímu státnímu zastupitelství dočasně přiděleni nebo přeloženi, od tohoto dne počne běžet funkční období vedoucímu Speciálního státního zastupitelství).

V Praze dne 7. dubna 2016

Předseda vlády:

Mgr. Bohuslav Sobotka v.r.

Ministr spravedlnosti:

JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., v.r.