Vl.n.z. o státním zastupitelství - související

K části první (změna trestního řádu) K bodům 1, 3, 11 a 12 (§ 12 odst. 2, § 88 odst. 8, § 88a odst. 2, § 174, § 183 odst. 2)

Jedná se o legislativně technické změny vyplývající z novelizačního bodu 7 této části.

K bodu 2 (§ 26)

Navrhuje se změnit dosavadní koncepci určení příslušnosti soudu rozhodujícího v přípravném řízení, jak je nyní upravena v § 26. Mění se úprava místní příslušnosti okresního soudu rozhodujícího v přípravném řízení, již nadále nebude pro celé přípravné řízení příslušný soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal návrh. Toto ustanovení sice v naprosto drtivé většině případů nečiní v praxi problémy, protože příslušnost státního zástupce se řídí stejnými hledisky jako příslušnost soudu, tedy zpravidla věc v přípravném řízení dozoruje státní zástupce okresního státního zastupitelství, který pak návrh podává u jediného možného soudu, u něhož působí. Tak tomu ale již podle dosavadní právní úpravy nebylo u státních zástupců vyšších státních zastupitelství, tedy krajských a vrchních, tito státní zástupci podle stávající praxe mohli podat návrh prakticky u kteréhokoliv soudu, který byl v obvodu krajského či dokonce vrchního soudu, u něhož oni působí. V případě zřízení celorepublikového Speciálního státního zastupitelství by návrh mohl být podán dokonce u kteréhokoli okresního soudu. Je proto třeba předem jasně nastavit pravidla, aby nedocházelo k pochybnostem o možných manipulacích s trestními věcmi. Příslušnost soudu k rozhodování v přípravném řízení tak nadále bude vycházet z obecných pravidel o místní příslušnosti. Rozhodujícím kritériem tak i zde bude místo spáchání trestného činu, které se beztak v naprosto drtivé většině případů dodržuje, a to bez ohledu na to, zda věc dozorují státní zástupci okresních či krajských státních zastupitelství. Subsidiárním hlediskem pak bude místo, kde obviněný bydlí, zdržuje se či pracuje. Pokud ani takto nebude možno místní příslušnost stanovit, užije se posledního subsidiárního hlediska, kde čin vyšel najevo. V návaznosti na tuto změnu ale bylo třeba přijmout nové pravidlo o sporech o místní příslušnost, které zpravidla budou negativními kompetenčními spory. V rámci přípravného řízení soudce rozhoduje ve většině případů o úkonech neodkladných, případně i neopakovatelných (např. vydání příkazu k domovní prohlídce, k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu apod.), které by mohl zhatit vyvoláním sporu o příslušnost, v některých případech dokonce z právní úpravy vyplývají velmi krátké lhůty, jež je třeba dodržet (zejm. rozhodování o návrhu na vzetí do vazby ve lhůtě 24 hodin od podání návrhu). Z uvedených důvodů nesmí případný kompetenční spor být na újmu rychlosti řízení, soud, u něhož byl podán návrh, musí o návrhu rozhodnout, byť se necítí být místně příslušný. Může současně vyvolat spor o příslušnost, kterým se ovšem vyřeší otázka místní příslušnost do budoucna (pro futuro) pro dané trestní řízení. Jinými slovy uvedený okresní soud bude příslušný k provádění úkonů trestního řízení, dokud nejblíže společně nadřízený soud tuto otázku definitivně nevyřeší tak, že stanoví soud jiný. Pokud do té doby podá státní zástupce u původního okresního soudu další návrh na provedení úkonu trestního řízení, bude o něm muset okresní soud rozhodnout. Tím se zabezpečuje, aby v důsledku kompetenčního sporu nebyl změřen smysl a účel trestního řízení. V praxi dále mohou nastat zcela výjimečné situace (půjde o jednotky případů ročně), kdy státní zástupce má pochybnosti o možné podjatosti soudců daného okresního soudu, u něhož by měl podat návrh, případně má pochybnosti, že by došlo k vyzrazení utajovaných skutečností, pokud by u daného soudu návrh podal. Pro takové případy je proto třeba stanovit zvláštní postup, kdy státní zástupce bude mít možnost obrátit se na krajský soud, který by určil k úkonům přípravného řízení jiný okresní soud ve svém obvodu. Příslušným k rozhodnutí bude krajský soud, v jehož obvodu se nachází okresní soud jinak místně příslušný podle obecných pravidel. Pokud by stejné riziko, jako je u okresního soudu, bylo dáno i u krajského soudu (např. u krajského soudu by měl rozhodovat příbuzný podezřelého soudce), může podat státní zástupce návrh u soudu vrchního podle odstavce 4, vrchní soud pak učiní rozhodnutí podle odst. 3 namísto soudu krajského, určí při tom jiný okresní soud ve svém obvodu (obvodu vrchního soudu). Jinak se na jeho rozhodnutí užije obdobně odstavec 3.

K bodům 4 a 5 (§ 146a)

O stížnosti proti rozhodnutím uvedeným v § 146a odst. 1 a 2 tr. řádu rozhoduje soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal (§ 146a odst. 1 tr. řádu) nebo státní zástupce vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (§ 146a odst. 2 tr. řádu). Nově zřízené Speciální státní zastupitelství však není činné u žádného soudu, ale má celorepublikovou působnost (působí v obvodu Nejvyššího soudu). Není vhodné, aby v těchto případech rozhodoval přímo Nejvyšší soud, stanovuje se proto, že v těchto případech bude o stížnosti proti rozhodnutím uvedeným v § 146a odst. 1 a 2 tr. řádu rozhodovat Vrchní soud v Praze. Ve vztahu k případům, kdy rozhoduje státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství v prvním stupni, se aplikuje dosavadní právní úprava (viz i § 141 odst. 3 tr. řádu).

K bodům 6 a 7 (§ 157)

Nově se vymezují dozorová oprávnění státního zástupce. Dnešní úprava [zahrnutá jednak do ustanovení § 157 odst. 2 písm. a) až c), jednak do ustanovení § 174 odst. 1 a 2 trestního řádu] je nepřehledná, roztříštěná, navíc i nejasná z pohledu, zda se vztahuje obecně na přípravné řízení (a to včetně zkráceného přípravného řízení), nebo jen na prověřování či jen na vyšetřování. V souvislosti s novou právní úpravou státního zastupitelství se navrhuje zpřesnění dosavadní úpravy dozorových oprávnění státních zástupců. Vychází se přitom ze systematického rozčlenění od obecných oprávnění, oprávnění vztahujících se na prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu a oprávnění k výkonu dozoru, jež tvoří součást zmiňovaného ustanovení § 174 odst. 1 a 2 trestního řádu.

K bodu 8 (§ 157a odst. 2)

Zpřesňuje se znění ustanovení § 157a odst. 2 trestního řádu, jež ohledně žádosti o přezkoumání postupu státního zástupce působí dojmem, že na jeho základě je možné požádat o přezkum jakéhokoli postupu státního zástupce. Tak tomu však není, protože dozor nad dozorem vykonávat nelze a úprava v § 157a odst. 2 trestního řádu může být i dnes aplikována pouze na věci uvedené v § 161 odst. 4 a 5 trestního řádu, v nichž koná státní zástupce vyšetřování a nad zákonností jeho postupu vykonává dozor státní zástupce.

K bodu 9 (§ 158e odst. 4)

Podle dosavadní úpravy použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který podává návrh. V důsledku zrušení vrchních státních zastupitelství přechází návrhové oprávnění na státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce přidělený ke Speciálnímu státnímu zastupitelství však bude (vzhledem k tomu, že toto státní zastupitelství působí v celém obvodu Nejvyššího soudu, tedy v obvodu obou vrchních soudů) podávat žádosti přímo k Vrchnímu soudu v Praze.

K bodu 10 (§ 160 odst. 2)

Doplňuje se informační povinnost o zahájení trestního stíhání státního zástupce, aby mohly být zváženy případné pracovněprávní kroky (dočasné zproštění výkonu funkce státního zástupce, odvolání náměstka vedoucího státního zástupce apod.). Zároveň se z obdobných důvodů doplňuje informační povinnost vůči předsedovi profesní samosprávné komory, jde-li o trestní stíhání jejího člena a může-li komora pozastavit z důvodu zahájení trestního stíhání výkon činnosti, řediteli příslušného bezpečnostního sboru, jde-li o trestní stíhání příslušníka bezpečnostního sboru nebo zaměstnance České republiky zařazeného k výkonu práce v bezpečnostním sboru a náčelníkovi Vojenské policie, jde-li o vojáka z povolání, nebo řediteli Vojenského zpravodajství, jde-li o vojáka z povolání, který je příslušníkem Vojenského zpravodajství.

K bodu 13 [§ 265d odst. 1 písm. a)]

Do změn v okruhu osob, které jsou oprávněny iniciovat podání dovolání nejvyšším státním zástupcem, se promítá zrušení vrchních státních zastupitelství a zřízení Speciálního státního zastupitelství.

K části druhé, třetí, páté, šesté, desáté a jedenácté (novela zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, o důchodovém pojištění, o veřejném zdravotním pojištění, zákona o zaměstnanosti a o nemocenském pojištění)

S ohledem na ustanovení § 77 návrhu zákona o státním zastupitelství, kdy již funkce státního zástupce nebude vykonávána v pracovním poměru, by nově koncipovaný právní vztah státních zástupců nebylo možno podřadit pod ustanovení příslušného právního předpisu, které reguluje účast na nemocenském a důchodovém pojištění z titulu sjednaného pracovního poměru, resp. povinnost daného subjektu či jeho zaměstnavatele být poplatníkem či plátcem pojistného z tohoto titulu [viz § 5 písm. a) bod 1. zákona č. 187/2006 Sb., § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., § 3 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 589/1992 Sb.]. Uvedené povinnosti by nově musely pro státní zástupce a jejich zaměstnavatele vyplývat ze „sběrného“ ustanovení těchto předpisů [viz § 5 písm. a) bod 22 zákona č. 187/2006 Sb., § 5 odst. 1 písm. t) zákona č. 155/1995 Sb., § 3 odst. 1 písm. b) bod 20. zákona č. 589/1992 Sb.], což se nejeví vhodné s ohledem na významnost pojistného vztahu státního zástupce. Navrhuje se proto, aby právní vztah státních zástupců byl napříště v definici okruhu pojistných vztahů explicitně zmíněn, a to na místě, kde je zmíněn právní vztah soudce. Navrhují se proto novely zákona o nemocenském pojištění, zákona o důchodovém pojištění a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení doplňující pro státní zástupce obdobnou úpravu, jaká v těchto zákonech platí pro soudce, a dále se navrhují související novely zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na sociální politiku zaměstnanosti a zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pro účely nároku státního zástupce na zabezpečení podporou v nezaměstnanosti pak bude třeba provést změnu § 25 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

K části čtvrté (změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu)

Návrhem dochází k rozšíření okruhu institucí, jejichž podněty mohou sloužit pro sestavení plánu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, o státní zastupitelství. Nejvyšší kontrolní úřad nicméně nemá povinnost kontrolní akce vycházející z vnějších podnětů (tj. nově i z podnětů státních zastupitelství) do svého plánu kontrolní činnosti zařadit. Zásady výkonu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu rovněž neumožnují reagovat na tyto vnější podněty bezprostředně. Stav, kdy Nejvyšší kontrolní úřad rozhoduje o svých kontrolních akcích zcela samostatně a není přitom vázán návrhem externích subjektů ani neprovádí jejich pokyny, představuje záruku jeho systémové a funkční nezávislosti vyplývající z článku 97 odst. 1 Ústavy České republiky.

K části sedmé (změna zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců) K bodům 1, 2, 9 a 11 (§ 3 odst. 4, § 3 odst. 5, § 7 odst. 5, 10 odst. 4)

Ustanovení upravující platové podmínky a některé další náležitosti státních zástupců vrchních státních zastupitelství a vrchního státního zástupce jsou v důsledku zrušení tohoto článku státního zastupitelství obsoletní a navrhuje se jejich vypuštění.

K bodům 3 až 5, 11 a 14 (§ 3 odst. 6 až 8, § 10 odst. 2 a 3, § 12)

Spolu se zřízením Speciálního státního zastupitelství jako samostatného článku soustavy státního zastupitelství je třeba řešit i platové ohodnocení státních zástupců přidělených k výkonu práce na tomto státním zastupitelství a jeho vedoucího. Navrhuje se, aby platové poměry a další náležitosti státních zástupců Speciálního státního zastupitelství a vedoucího Speciálního státního zastupitelství byly shodné jako platové poměry státních zástupců přidělených k Nejvyššímu státnímu zastupitelství a nejvyššího státního zástupce. V souvislosti se zastáváním konkrétních funkcí náleží rovněž státním zástupcům Speciálního státního zastupitelství dle charakteru těchto funkcí odpovídající zvýšení platového koeficientu, vyjadřující stupeň náročnosti řídící činnosti a odpovědnosti v rámci tohoto státního zastupitelství.

K bodu 6 (§ 3 odst. 10)

Přejímá se úprava dosud obsažená v § 19 odst. 5 stávajícího zákona o státním zastupitelství, přenáší se však do zákona o platu státních zástupců, kam systematicky náleží. Dojde-li k přeložení státního zástupce pro negativní hodnocení, původní plat se mu nezachovává.

K bodu 7 (§ 4)

Legislativně technická změna související s novelizačním bodem 2 této části.

K bodu 8 (§ 5 odst. 2)

Podle dosavadní právní úpravy ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce státního zástupce, který byl dočasně přidělen k Ministerstvu spravedlnosti nebo Justiční akademii, a to na dobu tohoto dočasného přidělení, po dobu dočasného zproštění výkonu funkce z tohoto důvodu však přísluší státnímu zástupci jeho dosavadní plat (viz § 22 odst. 1 a 4 současného zákona o státním zastupitelství). Tato úprava se opouští – podle návrhu nové právní úpravy státního zastupitelství již nebude obligatorním důsledkem dočasného přidělení státního zástupce k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Justiční akademii dočasné zproštění funkce státního zástupce, je proto zapotřebí upravit platové nároky státního zástupce po tuto dobu dočasného přidělení.

K bodu 10 (§ 9)

Přejímá se úprava dosud obsažená v § 22 odst. 4 stávajícího zákona o státním zastupitelství, přenáší se však do zákona o platu státních zástupců, kam systematicky náleží.

K bodům 13 a 15 (§ 11 odst. 1, § 13 odst. 1, § 16)

Pracovní vztah státního zástupce již nebude prováděn v pracovním poměru, čemuž je třeba přizpůsobit i dikci zákona o platu státních zástupců.

K části osmé (změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí) K bodu 1 (§ 2 odst. 1)

V návaznosti na oprávnění státního zástupce požádat orgán sociálně-právní ochrany dětí podle nově vkládaného § 14a (novelizační bod 2 této části) o šetření a vypracování zprávy o poměrech dítěte, kterým může být i dítě, kterému byla před tím přiznána plná svéprávnost, je třeba umožnit provedení těchto činností a úkonů orgánu sociálně-právní ochrany dětí i ve vztahu k této skupině osob. Podobně tento orgán podle platného znění § 2 odst. 1 poskytuje poradenství a pomoc i svéprávným nezletilým, vykonává dozor nad péčí o tyto osoby v pobytových ústavech a věznicích a účastní se přestupkového a trestního řízení vedených proti nim.

K bodu 2 (§ 14a)

Podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, orgán sociálně-právní ochrany dětí, zpravidla obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu dítěte, má řadu oprávnění vykonávat šetření v domácnostech, ukládat výchovná opatření, dožadovat zprávy a odborná vyjádření od řady subjektů o poměrech dítěte atd. Součinnost tohoto orgánu se státním zastupitelstvím je však v platné úpravě výslovně upravena v zásadě jen pro oblast soudnictví ve věcech mládeže, vykonávané podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů. Naopak pro účely civilního řízení, ačkoli by praktické ohledy vyžadovaly obdobný přístup jako ve výše uvedené oblasti soudnictví ve věcech mládeže, žádné předpisy obdobnou úzkou součinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí a státního zastupitelství, neupravují. Podle § 14 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí platí pouze, že „obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen….byl-li návrh podán…státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu projednat s rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte důvody, pro které má dojít nebo došlo k podání návrhu soudu“. Problémem této úpravy je nejen to, že nijak neupravuje součinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí se státním zastupitelstvím, ale předpokládá povinnosti tohoto orgánu aktivované podáním návrhu státním zastupitelstvím, aniž však zajišťuje způsob, kterým se o podání takového návrhu tento orgán včas, nebo dokonce vůbec dozví. V případě, že není orgán sociálně-právní ochrany dětí ustanoven v řízení, zahájeném na návrh státního zástupce, opatrovníkem dítěte, není ze zákona (na rozdíl od soudnictví ve věcech mládeže) účastníkem řízení a o řízení se tak nemusí vůbec dozvědět. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, upravuje pro oblast civilního nesporného soudního řízení podrobněji pouze součinnost orgánu sociálně- právní ochrany dětí a civilního soudu, a to zejm. v § 14, § 27a odst. 7, 8 a v § 28. Navrhuje se proto doplnění zákona o sociálně-právní ochraně dětí o úpravu součinnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí se státním zastupitelstvím, a to vložením nového § 14a. V odstavci 1 se navrhuje upravit povinnost součinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí se státním zastupitelstvím v souvislosti s oprávněními státního zastupitelství v civilním soudním řízení týkajícím se dětí. Ve všech typech řízení podle § 8 odst. 1 písm. a), b), c) a g) může být subjektem řízení nezletilé dítě, typicky v případě vyslovení, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení dítěte (tzv. kvalifikovaný nezájem) a ve věcech péče soudu o nezletilé, jde-li o zásahy do rodičovské odpovědnosti nebo jejího výkonu. Dítě může být chráněnou osobou ale také ve věci ochrany proti domácímu násilí stejně jako v detenčních řízeních (držení v zařízení zdravotních popř. sociálních služeb). Ve všech těchto řízeních může být orgán sociálně-právní ochrany dětí ustanoven soudem procesním opatrovníkem dítěte. Rovněž tak může být orgán sociálně-právní ochrany dětí jmenován nebo ustanoven opatrovníkem popřípadě poručníkem dítěte i mimo soudní řízení. V případech opatrovnictví a poručenství by neměl opatrovník přijímat závazné pokyny od nikoho jiného než od opatrovance (poručence), odpovídají-li jeho rozumovým a volním schopnostem, nebo od toho, kdo orgán sociálně-právní ochrany dětí opatrovníkem nebo poručníkem jmenoval (zpravidla, u poručenství výlučně, to je soud). Proto v případě opatrovnictví v konkrétním řízení nebo poručenství obecně navrhovaná součinnostní pravidla nemají platit. Navrhovaná úprava umožní, aby i pro případy civilního soudního řízení mohlo státní zastupitelství požádat orgán sociálně-právní ochrany dětí o provedení šetření, o vypracování podrobné zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech nezletilé osoby a aktuální životní situaci nezletilé osoby (tedy ve stejném rozsahu jako pro účely soudnictví ve věcech mládeže), V navrhovaném odstavci 2 se stanovuje povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí vyhovět požadavku státního zastupitelství o provedení šetření a vypracování zprávy. Vzhledem k oprávněním státního zastupitelství v oblasti civilního soudního řízení, vzhledem k jeho oprávnění nahlížet i do tzv. oddělené složky správního spisu ochrany mládeže, a rovněž z hlediska nově upravených pravidel součinnosti se výslovně vylučuje možnost dovolávat se vůči státnímu zastupitelství povinnosti mlčenlivosti, zakotvené v § 57, neboť jinak by státní zastupitelství v mnoha případech vůbec nemohlo plnit své úkoly v civilním soudním řízení v oblasti ochrany nezletilých, pakliže by s ním orgán sociálně-právní ochrany dětí odmítl spolupracovat s odkazem na povinnost mlčenlivosti.

V odstavci 3 se pak navrhuje rovněž povinnost státního zastupitelství informovat příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, kterým je obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu dítěte (srov. § 61 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí), o záměru podat návrh na zahájení občanského soudního řízení ve věcech osvojení, péče soudu o nezletilé, ochrany dítěte proti domácímu násilí nebo vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení dítěte v ústavu zdravotnické péče nebo vyslovení nepřípustnosti držení dítěte v zařízení sociálních služeb. Pravidlo je nezbytné proto, aby k záměru zahájení řízení v uvedených věcech orgán sociálně-právní ochrany dětí mohl zaujmout stanovisko ve všech případech ještě před jeho zahájením a rovněž v případě, kdy nebude současně dožadován o provedení šetření a vypracování podrobné zprávy podle odstavce 1. Vědomost o záměru zahájit řízení jakož i možnost vyjádření stanoviska orgánu sociálně-právní ochrany dětí k zamýšlenému popř. právě podanému návrhu státního zastupitelství ve věcech ochrany dítěte zaručují, aby tento orgán mohl řádně realizovat své povinnosti, které mu již dnes ukládá § 14 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Navrhovaná úprava v poslední větě odstavce 1 současně stanoví, že jí nejsou dotčena jiná ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, pokud rovněž upravují součinnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí se státním zastupitelstvím. Těmito ustanoveními jsou § 10 odst. 3 písm. e) (možnost účasti státního zástupce na případové konferenci), ustanovení týkající se kurately pro děti a mládež v souvislosti s úkoly v oblasti soudnictví ve věcech mládeže, § 38 odst. 5 (možnost účasti státního zástupce na jednání komise pro sociálně-právní ochranu dětí), § 51 odst. 3 písm. d) (podávání zpráv státnímu zastupitelství o poměrech dítěte s uloženou ochrannou výchovou) a § 55 odst. 4 (povinnost předložit státnímu zastupitelství spisovou dokumentaci ochrany mládeže včetně tzv. oddělené – tajné – složky).

K části deváté (změna zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů) K bodům 1 až 3, 5, 10 až 16 [§ 1, § 2 písm. a) a b), § 4a odst. 7, § 9 odst. 3 a 4, § 12 odst. 3,

§ 15 odst. 1 a 3, § 16 odst. 4, § 22 odst. 1, § 23 a § 24] Navrhované zavedení nového druhu kárného provinění vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce a možnost posuzování způsobilosti vedoucího státního zástupce vykonávat svoji funkci je nutno promítnout do jednotlivých ustanovení zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Především musí být ustanovení zákona č. 7/2002 Sb. výslovně vztažena i na projednávání těchto otázek, a to provedením úpravy v jeho § 1 a § 2. V návaznosti na tuto změnu je třeba příslušně upravit (obdobně jako u funkcionářů soudů) i další ustanovení zákona (§ 4a odst. 7, § 9, 12, 15, 16 a § 22 až 24).

K bodům 4 a 17 [§ 2 písm. c) a § 27]

Návrh zákona o státním zastupitelství zavádí pravidelná hodnocení státních zástupců. Na rozdíl např. od zákona o státní službě, kde v důsledku dvou po sobě jdoucích negativních služebních hodnocení státního zaměstnance se rozhodne o skončení služebního poměru, zákon o státním zastupitelství nepočítá s negativním hodnocením jako důvodem pro zánik funkce státního zástupce (funkce státního zástupce může zaniknout pouze z důvodů uvedených v § 79 návrhu zákona o státním zastupitelství, zánik funkce z důvodu pochybení při plnění svých povinností je podmíněn rozhodnutím kárného soudu o uložení kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce, tato pochybení však musí dosahovat intenzity kárného provinění). Pokud však po tři po sobě jdoucí pravidelná hodnocení obsahují závěr, že státní zástupce neplní své povinnosti vyhovujícím způsobem, může být státní zástupce přeložen i bez svého souhlasu za podmínky, že kárný soud vysloví s tímto postupem souhlas (viz § 76 odst. 5 návrhu zákona o státním zastupitelství). Kárný soud přitom tento souhlas může vyslovit, pokud na základě těchto hodnocení lze mít pochybnosti, že státní zástupce bude u státního zastupitelství, u kterého je činný, vykonávat své povinnosti řádným způsobem.

K bodu 6 [§ 8 odst. 5 písm. b)]

Jedná se o reakci na zrušení vrchních státních zastupitelství a na vznik nového Speciálního státního zastupitelství.

K bodu 7 (§ 8 odst. 6 a 7)

Nejvyššího státního zástupce jmenuje prezident republiky na návrh vlády. Podle navrhované právní úpravy může být nejvyšší státní zástupce odvolán z funkce před uplynutím svého funkčního období pouze rozhodnutím kárného soudu v kárném řízení. Návrh na odvolání nejvyššího státního zástupce v kárném řízení může přitom podat pouze vláda. Navrhovaná právní úprava stanoví i okruh osob, které mohou podat návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti vedoucího státního zástupce.

K bodům 8 a 9 (§ 9 odst. 1 a 2)

Navrhuje se zrušení subjektivní lhůty pro podání kárné žaloby, tj. kárnou žalobu bude možné podat kdykoli v průběhu 3 let ode dne spáchání kárného provinění.

K části dvanácté (změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních)

Podle dosavadní úpravy použití příslušníka zahraničního bezpečnostního sboru jako agenta povoluje pro účely trestního řízení vedeného v České republice podle § 59 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní zástupce, podávající návrh, činný. V důsledku zrušení vrchních státních zastupitelství přechází návrhové oprávnění na státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Vzhledem ke snaze zajistit nezávislost Speciálního státního zastupitelství i v rámci soustavy státního zastupitelství bude moci podat tento návrh i státní zástupce přidělený ke Speciálnímu státnímu zastupitelství; ten však bude – vzhledem k tomu, že toto státní zastupitelství působí v celém obvodu Nejvyššího soudu – činný jak v obvodu Vrchního soudu v Praze, tak Vrchního soudu v Olomouci; stanovuje se proto, že o těchto žádostech bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Obdobná konstrukce se pak navrhuje pro povolování předstíraného převodu příslušníkem zahraničního bezpečnostního sboru pro účely trestního řízení vedeného v České republice (§ 59 odst. 4) a pro skryté vyšetřování (§ 60 a 61).

K části třinácté (účinnost)

Předložený návrh zajišťuje provázanost zákona o státním zastupitelství s ostatními právními předpisy, navrhuje se proto, aby oba zákony nabyly účinnosti stejný den, tj. 1. července 2017. Vzhledem k tomu, že vedoucí Speciálního státního zastupitelství bude moci být jmenovaný od 1. ledna 2017, je zapotřebí stanovit dřívější účinnost těch ustanovení zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, která upravují plat tohoto vedoucího státního zástupce a naturální plnění, která mu náleží.

V Praze dne 7. dubna 2016

Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v.r.

Ministr spravedlnosti: JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., v.r.