Cíl návrhu
Návrh zákona o důstojné smrti se snaţí vyřešit mnohdy neúnosnou situaci pacienta, který trpí váţnou chorobou, případně se rovněţ nachází ve stavu nezměnitelného bezvědomí, a jeho zdravotní stav vyvolává trvalé fyzické nebo psychické utrpení. I kdyţ český právní řád nijak nepostihuje spáchání sebevraţdy, zdá se, ţe důstojnější pro řešení shora zmíněných situací by bylo zakotvení podrobně upravené a kontrolovatelné moţnosti ukončit ţivot člověka (nacházejícího se ve váţném a neřešitelném zdravotním stavu) na základě jeho dobrovolného rozhodnutí.
K této moţnosti jiţ přikročilo nemálo států, za všechny jmenujme například Nizozemí, Belgii či Oregon. Další státy důstojnou smrt neřeší jako takovou zvláštní právní úpravou, její vyvolání však za určitých podmínek nepostihují podle předpisů trestního práva, které by se jinak v dané situaci uplatnily.
Pro účely české právní úpravy byl zvolen koncept, který na první místo klade moţnost, aby pacientovi, který se nachází ve zmíněném stavu trvalého fyzického nebo psychického utrpení, byla poskytnuta součinnost, resp. pomoc k tomu, aby si mohl důstojnou smrt vyvolat za odborné asistence sám. Teprve na druhém místě, pro osoby, které se nacházejí kromě jiného ve stavu nezměnitelného bezvědomí a o důstojnou smrt poţádaly předem, stanoví návrh zákona eventualitu vyvolání důstojné smrti lékařem samotným. Tento koncept neklade dle názoru autorů takovou zátěţ na lékaře, neboť ti se v rámci prvně zmiňované varianty nebudou přímo podílet na usmrcení pacienta, nýbrţ mu k důstojné smrti poskytnou pouze svoji odbornou součinnost. Pouze u pacienta, který neučinil svoji ţádost předem, resp. není ve stavu nezměnitelného bezvědomí a zároveň není schopen si důstojnou smrt vyvolat sám, zákon ponechává moţnost vyvolat důstojnou smrt i tehdy, kdy by v úvahu jinak přicházela pouze pomoc k důstojné smrti.
Dopad návrhu na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí
Navrhovaný zákon nemá ţádný odpad na rozpočet obcí, krajů a státní.
Soulad s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR
Navrhovaný zákon není v rozporu ústavním pořádkem ČR, neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je ČR vázána.
Soulad s právem Evropských společenství
Navrhovaný zákon není v rozporu s evropským právem.
Zhodnocení dalších dopadů
Navrhovaný zákon nemá dopad na ochranu ţivotního prostředí a jeho ochranu, nezasahuje do ochrany soukromí a osobních údajů, nemá dopady ve vztahu k rovnosti muţů a ţen, nevytváří korupční rizika.
K §1 Návrh zákona v § 1 obsahuje definici důstojné smrti, resp. odděluje pomoc k důstojné smrti (asistovaná sebevraţda) a její aktivní vyvolání (eutanázie). Základní variantou je přitom pomoc k důstojné smrti samotným pacientem (od.1), teprve a pouze pokud není moţné vyuţít tento postup, přichází na řadu vyvolání důstojné smrti jinou osobou (od. 2).
K § 2 Zákon zde vyjímá lékaře, který dopomůţe k důstojné smrti nebo ji vyvolá, z působnosti trestních předpisů, a to pouze za předpokladu, ţe jsou dodrţeny podmínky zákona. Zákon rovněţ svěřuje pomoc k důstojné smrti nebo její vyvolání pouze lékaři, zároveň však stanoví, ţe k pomoci k důstojné smrti nebo jejímu vyvolání nemůţe být ţádný lékař nucen. Je tak ponecháno vţdy na konkrétní osobě, zda svoji součinnost v daném případě poskytne či nikoliv. Toto ustanovení zdůrazňuje pravidlo, ţe základním způsobem, jímţ nastane důstojná smrt je pouze pomoc k ní. Teprve v případech, kdy to není objektivně moţné, zákon umoţňuje přímo důstojnou smrt vyvolat.
K § 3 Toto ustanovení zákona obsahuje moţnost, aby pacient o důstojnou smrt poţádal předem, tj. v době, kdy důvod k vyvolání důstojné smrti zatím neexistuje. Situaci, kdy by však důvod k důstojné smrti v budoucnu nastal, pacient můţe řešit předem, sestavením příslušné ţádosti.
K § 4 Tento paragraf návrhu zákona o důstojné smrti obsahuje podrobnou úpravu ţádosti pacienta. V této souvislosti bylo vyuţito úpravy občanského zákoníku vztahující se na vyhotovení ţádosti. Vzhledem k tomu, ţe zmíněná úprava občanského zákoníku poměrně zevrubně řeší nejrůznější případy, kdy je fyzická osoba při vyhotovování příslušného právního úkonu určitým způsobem znevýhodněná, tj. je například nevidomá, nemůţe číst nebo psát, byla ustanovení občanského zákoníku pouţita i na ţádost o důstojnou smrt, neboť je v souvislosti s ní do značné míry pravděpodobné, ţe ţádost bude vyhotovovat právě fyzická osoba zdravotně určitým způsobem postiţená.
K § 5 V tomto případě se jedná o poměrně běţné ustanovení, výslovně stanovující moţnost pacienta se svojí ţádostí o důstojnou smrt libovolně nakládat, coţ zahrnuje i případné zpětvzetí ţádosti.
K § 6 K tomu, aby bylo moţné prokázat, ţe pacient ţádost o důstojnou smrt skutečně sestavil, návrh zákona stanoví, ţe ţádost se vţdy zakládá do zdravotnické dokumentace pacienta, případně je z ní po jejím zpětvzetí okamţitě vyňata a zničena.
K § 7 Toto ustanovení návrhu zákona poněkud omezuje pomoc k důstojné smrti nebo její vyvolání. Předně z moţnosti takto ukončit lidský ţivot vyjímá osoby staré nebo bezmocné, které jinak nesplňují podmínky předpokládané tímto zákonem. Dále potom přesně definuje stav pacienta, u něhoţ je moţné důstojnou smrt vyvolat či k ní dopomoci. Konečně zákon pamatuje i na to, ţe vzhledem ke stanoveným procedurám je nutný určitý čas, a proto určuje, ţe k důstojné smrti nelze dopomoci nebo ji vyvolat dříve neţ 4 týdny od vyhotovení ţádosti.
K § 8 Zákon zde stanoví podmínky, jejichţ současné splnění je nutnou podmínkou pro pomoc k důstojné smrti nebo její vyvolání.
K § 9 Aby bylo zabezpečeno co moţná nejobjektivnější posouzení konkrétní situace, je třeba dle tohoto ustanovení zákona konzultovat dalšího lékaře, který splňuje podmínky stanovené prováděcím předpisem (konkrétně nezávislost je v tomto kontextu chápána i jako nutnost nepracovat na témţe pracovišti jako ošetřující lékař pacienta) a který ke kaţdému konkrétnímu pacientovi poskytne svoje stanovisko. Pokud pacienta pravidelně ošetřuje lékařský tým, musejí být v souvislosti s důstojnou smrtí konzultováni i členové tohoto lékařského týmu. Pro případ, ţe by některý z konzultovaných lékařů vyjádřit o důstojné smrti pacienta pochyby, zákon stanoví, ţe musí být konzultován další lékař.
K § 10 Toto ustanovení vzhledem ke svému systematickému zařazení znovu opakuje zásadu, podle níţ lze důstojnou smrt u pacienta vyvolat i na základě ţádosti učiněné předem. Jelikoţ další úprava operuje jiţ výhradně s podmínkou nezměnitelného bezvědomí, není jiţ v této části návrhu zákona obsaţena moţnost k důstojné smrti pouze pomoci.
K § 11 Paragraf 11, podobně jako paragraf 8 a 9 upravuje postup lékařů, který musí předcházet vyvolání důstojné smrti u pacienta, který ţádost o důstojnou smrt učinil dopředu a který se tudíţ v dané situace nachází ve stavu, kdy jiţ není schopen o sobě rozhodovat.
K § 12 Vzhledem k vysoké odbornosti lékařských postupů byla konkrétní procedura vyvolání a pomoci k důstojné smrti ponechána na odborně zpracovaném prováděcím předpise.
K § 13 K tomu, aby bylo moţné tuto citlivou záleţitost podrobit patřičné kontrole, je stanoveno, ţe po pomoci k důstojné smrti nebo jejím vyvolání je lékař, který k důstojné smrti dopomohl nebo ji vyvolal, povinen vyplnit formulář a zároveň se určuje, jaké údaje musí formulář obsahovat.
K § 14 K přezkoumání postupu při pomoci k důstojné smrti nebo jejím vyvolání, resp. dodrţení podmínek navrhovaného zákona zřídí ministerstvo komisi, která na základě údajů uvedených ve formuláři rozhodne, zda při pomoci k důstojné smrti nebo jejím vyvolání v konkrétním případě byly či nebyly splněny podmínky tohoto zákona. Tato komise by měla být sloţena z lékařů, právníků a odborníků na oblast důstojné smrti, tj. například psychologů aj. a měla by fungovat v rámci úřadu veřejného ochránce práv.
K § 15 Výsledkem rozhodování komise je rozhodnutí, jeţ je komise povinna vydat do dvou měsíců od doručení formuláře. Je tak zajištěna jistota lékaře, ţe při vyvolávání nebo pomoci k důstojné smrti dodrţel veškeré podmínky stanovené tímto zákonem.
K § 16 Zde se jedná o odlišení pomoci (vyvolání) důstojné smrti za podmínek stanovených návrhem zákona, které je vyjmuto z působnosti trestních předpisů, od potenciálního spáchání trestného činu při nedodrţení podmínek zákona.
K § 17 Technicko – organizační ustanovení, které pouze klade důraz na důleţitost přijímání rozhodnutí komise, tudíţ pro její usnášeníschopnost stanovuje podmínku účasti alespoň dvou třetin jejích členů.
K § 18 Vzhledem k citlivosti záleţitosti, jakou důstojná smrt jistě je, a k ochraně osobních údajů zde zákon výslovně na členy komise klade povinnost mlčenlivosti a ochrany osobních údajů.
K § 19 Jde o zmocňovací ustanovení, které se vztahuje na případy, u nichţ návrh zákona počítá s prováděcím předpisem.
K § 20 Návrh nevyţaduje legisvakanční lhůtu, proto je účinnost předkládaného zákona navrhována tak, aby nastala dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.
V Praze dne 26.5.2016
Skupina poslanců
ZLATUŠKA Jiří, v.r. VONDRÁČER Radek, v.r. ZELIENKOVÁ Kristýna, v.r. ADAM Petr, v.r. ČIHÁK Pavel, v.r. ADAM Vojtěch, v.r.