Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
V evropských právních řádech je spor mezi koncepcí, kterou lze cum grano salis nazvat jako „absolutní svoboda projevu“, a koncepcí kautelami omezené svobody projevu. Pojem „absolutní“ zde neznamená, že je možné beztrestně říci úplně cokoliv. Základní omezení i absolutní svobody projevu je soukromoprávní, tj. způsobí-li projev škodu (v dikci NOZ „újmu“), musí škůdce poškozenému škodu nahradit. Absolutní svoboda projevu je však omezena rovněž veřejnoprávně, primárně zlatým pravidlem (k tomu více ve zvláštní části důvodové zprávy). Například pokud někdo verbálně způsobí, že oběť požije jed, opět není chráněn svobodou projevu. Pojem „absolutní svoboda projevu“ znamená neomezitelnost pouhým veřejným zájmem, což je i vyjádřeno dikcí osnovy: „Parlament nevydá zákon omezující svobodu slova nebo tisku,“ neboť její inherentní omezení lze dovodit z logiky věci a z morálky. Rozlišuje se zde mezi zákonodárstvím jako výrazem veřejného zájmu a právem (na rozdíl od právního řádu, tj. reálné podoby práva) jako metafysickým konceptem společným všem rozumným lidem. Základní rozdíl mezi liberálním americkým (absolutním) a konservativním německým (omezujícím z kolektivních důvodů) pojetím svobody projevu spočívá ve vyloučení většiny klasických kautel (ustanovení přijímaných z důvodu opatrnosti, aby se předešlo risiku nežádoucího výkladu výchozího ustanovení, zde garantujícího svobodu projevu) v absolutním pojetí svobody projevu: národní bezpečnosti, veřejného pořádku a ochrany veřejného zdraví a mravnosti. Tyto kautely jsou veřejnoprávní; omezují svobodu projevu na základě veřejného zájmu. Podle předkladatelů to však není účelné. Jak uvádí Jacob Mchangama v článku Europe’s Freedom of Speech Fail. In Foreign Policy 7. července 2016,evropské státy se dělí na liberální demokracie, jako bylo Spojené království či Dánsko, se širokou svobodou projevu, a bojující demokracie, typicky Německo, s omezenou svobodou projevu. Nyní je ale celoevropský trend odchodu od liberální demokracie k bojující ve jménu sociální harmonie a potlačování trestných činů z nenávisti. K tomu účelu je zneužit pojem „extrémismus“. Cílem předkladatelů je tento trend zvrátit, protože se ukazuje, že potlačování svobody projevu nijak nepřispívá k ubývání násilí z nenávisti a naopak nevhodným způsobem omezuje demokracii jako „tržiště idejí“. Důsledkem změny článku 17 odst. 4 Listiny bude opuštění doktríny ESLP, tj. skutečné a bezprostřední nebezpečí, a její nahrazení doktrínou SCOTUS, tj. bezprostřední nezákonné jednání. Podle ESLP je totiž přípustné kriminalisovat takový projev, který trestním právem
chráněný statek toliko ohrožuje; nadále to nebude možné, neboť kriminalisováno bude pouze porušení ochrany tohoto statku.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí
Dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty bude positivní, neboť odpadne trestní stíhání většiny verbálních trestných činů.
http://foreignpolicy.com/2016/07/07/europes-freedom-of-speech-fail/
Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami
Navrhované řešení není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika
vázána. Mezinárodní smlouvy o lidských právech stanoví minimum, které je ČR povinna
dodržovat; ČR nic nebrání, aby měla svobodu projevu širší, než je mezinárodní standard.
Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem
Jedná se o prohloubení svobody projevu.
K čl. I
Toto ustanovení vychází z prvního dodatku americké ústavy, který v originále zní: „Congress shall make no law respecting an establishment of religion, or prohibiting the free exercise thereof; or abridging the freedom of speech, or of the press; or the right of the people peaceably to assemble, and to petition the Government for a redress of grievances.“ Vzhledem k systematice české Listiny je převzata pouze právní norma týkající se svobody projevu. Co se týká terminologie, je převzata doslovně, neboť „freedom of speech, or of the press“ znamená „svoboda slova nebo tisku“. V současné době se spíše hovoří o „svobodě projevu“ (angl. „freedom of expression“), tak i Listina, ale vzhledem k tomu, že cílem předkladatelů je výslovně se přihlásit k americkému pojetí, je převzato doslovně. Hlavní změnou oproti dosavadnímu pojetí je, že zmizí stávající kautely: „bezpečnost státu, veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví a mravnosti“, takže bude možné bez dalšího převzít rozsudek SCOTUS New York Times Co. v. United States, 403 US 713 (1971) o Pentagon Papers. Kautela „ochrana práv a svobod druhých“ zůstane, byť pouze implicitně, neboť vyplývá ze
zlatého pravidla: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim,“ na kterém je založen jakýkoliv
smysluplný právní řád.
K čl. II
Legisvakační lhůta se stanoví s ohledem na to, že je nezbytné, aby se všichni přizpůsobili novému pojetí svobody projevu. Již samotným nabytím účinnosti ústavního zákona pozbydou platnosti právní normy, které jsou s ním v rozporu. Jedná se zejména o verbální přečiny, jako je § 184, pomluva, § 352 NTZ, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci spáchané verbálně, § 355 NTZ, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, § 356 NTZ, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, § 403 NTZ, založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka ve formě propagace, § 404 NTZ, projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, nebo § 405 NTZ, popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. V případě sporu to konstatuje soud, a to i obecný, neboť i ten je povolán k ochraně ústavnosti.
V Praze dne 28. července 2016
Marek Černoch v. r. Martin Lank v. r. Jana Hnyková v. r. David Kádner v. r. Olga Havlová v. r.