Novela z. o Vojenském zpravodajství

důvodové zprávy). Bylo-li by na základě těchto signálů nutné zaměřit se na konkrétní osoby a jejich chování v kybernetickém prostoru, bude tak činěno v rozsahu povolení na zpravodajskou techniku tak jako dosud. Monitoring kybernetického prostoru je při provádění kybernetické obrany nezbytný, jelikož umožňuje včas identifikovat určité jevy, jež mohou nasvědčovat přípravě kybernetického útoku či dokonce již jeho průběhu. Pokud jde o rozsah zásahů do práv na ochranu soukromí nebo tajemství dopravovaných zpráv, monitoring není určen k tomu, aby se zaměřoval na obsah konkrétních informací nebo komunikaci konkrétních osob. Lze jej přirovnat např. k úsekovému měření rychlosti na silnicích. Kamerový systém změří a zaznamená rychlost (tj. chování) všech vozidel bez rozdílu a bez identifikace, a správní orgány se poté zaměří jen na ta vozidla, jež jsou automaticky vyhodnocena jako vozidla porušující pravidla, přičemž ostatní zůstanou bez povšimnutí.

Zákon o Vojenském zpravodajství dále již nyní zasahuje do práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, jelikož některé subjekty ve sféře elektronických komunikací nutí strpět některá opatření v jimi vlastněné infrastruktuře. Návrh tyto povinnosti jenom rozšiřuje, přičemž ale zachovává pravidlo, že omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Pro každý zásah do základních práv a svobod platí obecná zásada, že k němu může dojít pouze za podmínky, že ochrany tohoto jiného zájmu nelze dosáhnout šetrnějším způsobem. Omezení, resp. zásah do těchto práv může být připuštěn pouze za účelem ochrany jiného zájmu, který bude shledán v konkrétní věci důležitějším. Evropská úmluva dovoluje zásahy do práva na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence v případech, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Ústavní soud používá k poměření těchto zájmů tzv. test proporcionality. Při něm jsou

postupně posuzována tři kritéria. Prvním je kritérium vhodnosti, tj. odpověď na otázku,

zdali institut, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (ochranu jiného základního práva). Zde je potřeba si uvědomit, že návrh zákona tak, jak je formulován, nepochybně povede ke zvýšení míry bezpečnosti České republiky a jejích občanů a k ochraně shora zmíněných hodnot, zejména práva na informační sebeurčení (tj. zejm. práva na ochranu soukromí, soukromého života, na svobodu projevu, na přístup k informacím a dalších informačních práv člověka), bezpečnosti a integrity (nedistributivníchpráv) České republiky a mezinárodních závazků České republiky.

§ 9 odst. 5 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství. Srov. oponentní posudek Pavla Holländera k nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3.4.1996, č.j. Pl.ÚS 32/95, 112/1996 Sb., N 26/5 SbNU 215, dostupný z: www.nalus.usoud.cz: „Ústavní úprava postavení jedince ve společnosti obsahuje ochranu individuálních práv a svobod, jakož i ochranu veřejných statků (public goods, kolektive Gütter). Rozdíl mezi nimi spočívá v jejich distributivnosti. Pro veřejné statky je typické, že prospěch z nich je nedělitelný a lidé nemohou být vyloučeni z jeho požívání. Příklady veřejných statků jsou národní bezpečnost, veřejný pořádek, zdravé životní prostředí. Veřejným statkem se tudíž určitý aspekt lidské existence stává Dosavadní zkušenosti ukazují, že kybernetické útoky se stávají stále závažnější hrozbou, přičemž je nezbytné, aby stát byl pokud možno připraven jim čelit, což lze v případě nejzávažnějších kybernetických útoků zajistit jen předběžným budováním kapacit schopných se s takovými útoky vypořádat. Návrh zákona vychází z aktuálního vývoje v oblasti budování orgánů pro zabezpečování kybernetické obrany a vybírá tak ty nejefektivnější nástroje obrany kybernetického prostoru při zachování minimální zátěže směrem k osobám soukromého práva. Lze proto konstatovat, že určení jednoho státního orgánu odpovědným za zajišťování kybernetické obrany a jeho vybavení nezbytnými prostředky pro plnění tohoto úkolu, při poměrně malém omezení základních práv a svobod výměnou za ochranu jiných, významných práv a svobod, je vhodné řešení.

Druhým kritériem poměřování základních práv a svobod je kritérium potřebnosti,

spočívající v porovnávání legislativního prostředku, omezujícího základní právo resp. svobodu, s jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod. Návrh zákona bude omezovat, byť ne více než dosud, právo vlastnit majetek a právo na soukromí, to ale v zájmu zajištění výkonu práva na informační sebeurčení a práva na osobní bezpečnost. V tomto případě má návrh zákona jasně vymezený účel, který spočívá v zabezpečení kybernetického prostoru, tj. v zabezpečení fungování služeb informační společnosti, ať soukromých nebo veřejných. Právě prostřednictvím těchto služeb, tj. jejich dostupnosti, spolehlivosti a bezpečnosti, lze v době rostoucího významu informační společnosti svobodně realizovat právo na informační sebeurčení. Obecným cílem zákona pak je zajistit prostřednictvím obrany kybernetického prostoru fungování státu ve všech jeho aspektech a jeho bezpečnost, což je povinností státu a což samozřejmě umožňuje občanům faktický výkon jejich práva na informační sebeurčení, ale i dalších práv a svobod. Jelikož je nezpochybnitelné, že kybernetické útoky se stávají stále závažnější hrozbou, je potřebnost opatření kybernetické obrany a tím zajištění fungování státu i jeho občanů v kybernetickém prostoru zřejmá. Vedle závazků České republiky plynoucích z členství v mezivládních organizacích představuje zásadní důvod k úpravě kybernetické bezpečnosti (to i včetně shora uvedeného omezení vlastnického práva) základní princip mezinárodního práva, tj. povinnost bdělosti (due diligence). Je v tomto směru jen otázkou času, kdy začne Mezinárodní soudní dvůr řešit odpovědnost státu za jednání, kterého se sice stát sám neúčastní, ale které je mu přičitatelné, neboť má původ v jeho suverénní doméně. Typicky tak může dojít k situaci, kdy budou zneužity počítače na území České republiky k útoku na cizí stát (takové případy se u rozsáhlých útoků vyskytují běžně) – Česká republika, přestože útok neorganizuje ani se na něm nepodílí, může být pohnána k odpovědnosti za to, že takovému útoku, byť k tomu měla prostředky (nebo je měla mít), účinně nezabránila.

Třetím kritériem je porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv.

V posuzovaném případě jedním z nich je právo na soukromí a na tajemství dopravovaných zpráv, na druhé straně pak právo na informační sebeurčení a na bezpečnost. Ke střetu obdobných práv se vyjádřil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 takto: „Ústavní soud zastává názor, že při střetu uvedených dvou hodnot nelze přirozeně abstrahovat

za podmínky, kdy není možno jej pojmově, věcně i právně rozložit na části a tyto přiřadit jednotlivcům jako podíly. (-) Pro základní práva a svobody je, na rozdíl veřejných statků, typická jejich distributivnost. Aspekty lidské existence, jakými jsou např. osobní svoboda, svoboda projevu, účast v politickém dění a s tím spjaté volební právo, právo zastávat veřejné funkce, právo sdružovat se v politických stranách atd., lze pojmově, věcně i právně členit na části a tyto přiřadit jednotlivcům.“ od bezpečnostních zájmů státu, které je třeba respektovat. Je totiž zřejmé, že výše definovaný státní zájem představuje zájem existenční, který legitimizuje určité omezení privátní sféry jedince; ostatně ve svém důsledku je to stát, jenž postavení jedince chrání. Jestliže Ústavní soud judikoval, že ústava moderního demokratického právního státu představuje společenskou smlouvu, založenou na minimálním hodnotovém a institucionálním konsensu (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 33/97, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 9, str. 407), lze pod tímto pojmem mimo jiné chápat jak zájem státu, tak i jím chráněných osob na jeho vlastní bezpečné existenci; k ochraně tohoto zájmu musí stát disponovat příslušnými nástroji. Jedním z nich je i oblast ochrany utajovaných skutečností.“. Nález se týkal ochrany utajovaných informací, ale lze jej použít i při obdobném střetu v předmětné oblasti zajišťování kybernetické obrany. I zde může docházet k obdobnému střetu práva jedince s právem státu a jeho občanů. Stát musí mít možnost disponovat též nástroji k zajištění své obrany.

Navrhovaná úprava bezprostředně nezasahuje negativně do práva na informační sebeurčení člověka, neboť primárně nezasahuje do obsahové stránky komunikace a nezakládá ani přímé pravomoci státu direktivně zasahovat do běžného života informační společnosti

– návrh zákona tedy nepředpokládá žádný státní zásah do soukromí uživatelů při zajišťování kybernetické obrany a v zásadě ani do jejich možností komunikovat prostřednictvím služeb informační společnosti. Právo na informační sebeurčení člověka je naopak návrhem zákona zpracováno jako hodnota, k jejíž ochraně návrh zákona primárně směřuje. Vzhledem k tomu, že technické prostředky kybernetické obrany nicméně mohou svými technickými parametry být schopné zasáhnout do práva na soukromí, návrh zákona takový zásah předvídá a výslovně jej považuje za zpravodajskou techniku s požadavkem na soudní povolení jejího použití, tedy nastavuje stejná pravidla jako pro jiné typy zpravodajské techniky.

Výše zmíněný zásah do vlastnického práva soukromoprávních subjektů je ve struktuře proporcionality odůvodněn z hlediska vhodnosti, a to jako jediné možné řešení kybernetické obrany, dané nutností nasazení technických prostředků kybernetické obrany do soukromoprávními subjekty vlastněných sítí a služeb elektronických komunikací. Zároveň je ovšem přistoupeno k refundaci nákladů soukromoprávních subjektů, které těmto subjektům vzniknou ve spojení s nutností nasazení technických prostředků kybernetické obrany, kdy jsou tak dopady zásahu do vlastnického práva soukromoprávních subjektů dále minimalizovány. Bez součinnosti s těmito subjekty, a tedy zásahu do jejich vlastnického práva, přitom není v praxi reálné a ani možné účinně bránit kybernetický prostor.

Pokud jde o potřebnost, provedenými studiemi a konzultacemi nebylo zjištěno alternativní řešení, které by mohlo naplnit základní cíl záměru, tj. obranu kybernetického prostoru. Byť je většina poskytovatelů služeb elektronických komunikací primárně pozitivně motivována k dobrovolné účasti na zajištění kybernetické obrany státu prostřednictvím ekonomických motivů (jen fungující síť může generovat ekonomický efekt), je třeba sekundárně umožnit, a to i z důvodu zákonné povinnosti zajistit důvěrnost komunikací, formou zákonných povinností vynutit součinnost těch subjektů, které by dobrovolnou spolupráci akceptovat případně odmítly, a to s důrazem na subjekty, jejichž infrastruktura je pro stát kriticky důležitá. Jinak by vznikala hluchá místa v kybernetické obraně, která by umožňovala potencionálnímu útočníkovi případné obejití kybernetické obrany, a tedy její negaci.

Zásah do vlastnického práva je tedy co do své intenzity ve zřejmém nepoměru s rizikem zásahu do distributivních i nedistributivních práv, k jejichž ochraně zákon vzniká.

Povinnost umožnit nasazení technických prostředků kybernetické obrany, nad to za náhradu, tak zdaleka nedosahuje intenzity rizik ekonomických ztrát, společenských otřesů či ztráty mezinárodní důvěryhodnosti České republiky, ani hrozby případného narušení např. právě práva na informační sebeurčení osob. Povinnosti zamýšlené tímto zákonem jsou tedy plně odůvodněny chráněnými zájmy a omezují své adresáty jen v naprosto nezbytně nutné míře. Lze tedy konstatovat, že navrhovaná úprava je poměrná.

Vzhledem k tomu, že zákon, jak uvedeno shora, přináší jen minimum povinností osobám soukromého práva, nezatěžuje jejich právo na informační sebeurčení (tj. předkládaný návrh nedává státním orgánům nové právo zasahovat do soukromí ani do aktivní komunikace uživatelů služeb informační společnosti) a naopak zvyšuje míru ochrany základních práv (včetně práva na informační sebeurčení) a nedistributivních veřejných statků (např. kybernetické bezpečnosti), lze konstatovat, že vyhovuje požadavkům ústavní proporcionality a je tedy ústavně konformní.

Právní úprava je navrhována tak, aby byla v souladu se zásadami zákonnosti, legitimity cílů a přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod. Předkládaný návrh směřuje k tomu, aby stát zajistil informace o činnostech, které ohrožují jeho bezpečnost, aby byl připraven detekovat aktivity, jež ohrožují jeho bezpečnost a v rámci možností byl schopen se jim bránit nebo alespoň minimalizovat následky.

Lze tedy konstatovat, že navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

V. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Činnost zpravodajských služeb není právem Evropské unie upravena, přičemž naopak spadá pod pojem tzv. národní bezpečnosti, o němž Smlouva o Evropské unii stanoví v čl. 4 odst. 2 větě poslední výslovně, že „zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu“. Pojem národní bezpečnosti se dotýká ochrany samotných základů státu, tedy ochrany před činnostmi ohrožujícími nebo narušujícími takové hodnoty jako jsou ústavní zřízení, významné ekonomické zájmy, bezpečnost a obrana státu. Tento pojem je třeba považovat za zvláštní vůči obecnému pojmu bezpečnosti, který je součásti prostoru svobody, bezpečnosti a práva a který se týká předcházení trestným činům nebo správním deliktům, jejich odhalování a objasňování (srov. hlavu V Smlouvy o fungování Evropské unie – Prostor svobody, bezpečnosti a práva) – v této oblasti Evropská unie naopak s členskými státy část pravomocí sdílí (čl. 4 odst. 2 písm. j) Smlouvy o fungování Evropské unie).

Smlouva o EU se obrany členských států dotýká v čl. 42 a následujících, týkajících se společné bezpečnostní a obranné politiky. Příprava členských států k obraně, včetně obrany v kybernetickém prostoru, bude-li v souladu se společnou obrannou a bezpečnostní politikou EU, nemůže v takovém případě být v rozporu s právem EU. Návrh je tedy s právem EU slučitelný.

Nad rámec problematiky kybernetické obrany je však možné poznamenat, že doposud se EU věnuje pouze oblasti kybernetické bezpečnosti v rozsahu, který působností odpovídá našemu zákonu o kybernetické bezpečnosti.

Oblast bezpečnosti sítí a informací v Evropské unii je od července roku 2016 regulována směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii.

Jak již bylo uvedeno výše, sub II., navrhovaná úprava zasáhne, byť ne více než tomu je dosud, do soukromé sféry osoby, která je chráněna čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie a dále – ve vztahu k navrhované úpravě – rozvinuta v čl. 8 této Listiny, jenž upravuje ochranu osobních údajů osoby. Stejně jako v rámci zhodnocení navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky také zde platí, že právní úprava je navrhována tak, aby byla v souladu se zásadami zákonnosti, legitimity cílů a přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod; odpovídá proto podmínkám pro omezení podle čl. 52 uvedené Listiny.

VI. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Zároveň je ovšem třeba poznamenat, že tyto mezinárodní smlouvy se vzhledem k datu svého vzniku eo ipso ani problematikou kybernetické obrany (ani kybernetické bezpečnosti) zabývat nemohou. Toto ovšem neznamená, že není možné dohledat ustanovení, která mohou být potencionálně aplikována i na tuto oblast.

Soulad s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech byl posouzen výše v kapitole II.

Do otázek týkajících se práva na sebeobranu státu, tedy rovněž na sebeobranu v kybernetickém prostoru, zasahuje zejména Charta Spojených národů, která státům výslovně přiznává v čl. 51 právo na sebeobranu. Dále se bude jednat o prameny mezinárodního humanitárního práva. Jelikož však návrh zákona nijak nespecifikuje způsob provádění této (kybernetické) sebeobrany, sám o sobě není a nemůže být s Chartou ani dalšími prameny mezinárodního práva v rozporu. Konkrétní akce a opatření, jež budou při výkonu kybernetické obrany konány, budou schvalovány ad hoc, a to vždy po důkladném posouzení, že jsou jak v souladu s pravidly stanovenými Chartou, tak v souladu s ostatním mezinárodním právem, přičemž posuzován bude též soulad jak s ius ad bellum tak i ius in bello. Jako jeden z inspiračních zdrojů jak pro zpracování návrhu zákona, tak následně pro vytváření vlastních podmínek výkonu kybernetické obrany - alespoň do doby, než dojde k dalšímu vývoji v této oblasti mezinárodního práva - bude využit tzv. Tallinský manuál, který vyjadřuje expertní názory na aplikaci mezinárodního humanitárního práva ve sféře kybernetického prostoru.

Dostupný on-line na adrese: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/uri= CELEX%A52013PC0048

VII. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Hospodářský a finanční dopad návrhu je vyhodnocen v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA).

Obecně lze konstatovat, že aby úkol zajišťovat kybernetickou obranu mohl být plněn, bude nutné navýšit rozpočet Vojenského zpravodajství. Konkrétní náklady lze pouze odhadovat, protože budou záviset zejména na rozhodnutích vlády o tom, v jakém rozsahu bude pracoviště kybernetické obrany budováno a jaké podmínky pro užívání technických prostředků kybernetické obrany budou vládou České republiky stanoveny.

Návrh zákona nepředstavuje vzhledem k předmětu úpravy a nositeli působnosti pro výkon kybernetické obrany žádné nároky na rozpočty krajů a obcí.

Dopad na podnikatelské prostředí bude spočívat pouze v tom, že vybraným podnikatelům v oblasti elektronických komunikací vznikne povinnost součinnosti při používání prostředků kybernetické obrany. Tato součinnost však bude vždy za adekvátní finanční náhradu.

Sociální dopady, dopad na rodiny ani na specifické skupiny obyvatel návrh zákona vzhledem k předmětu jeho úpravy nemá.

Návrh zákona rovněž není způsobilý vzhledem k povaze jím prováděné úpravy vyvolat dopady do životního prostředí.

VIII. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně

soukromí a osobních údajů

Dopad na ochranu osobních údajů návrh zákona nemá. Nepředpokládá se zpracování osobních údajů nad rámec současného zpracování osobních údajů při plnění úkolů Vojenského zpravodajství a nenavrhuje se ani žádná změna právní úpravy tohoto zpracování.

Určitý dopad na soukromí návrh zákona bude mít, jelikož technické prostředky kybernetické obrany, jejichž používání má návrh umožnit, budou mít schopnost monitorovat provoz sítí elektronických komunikací. Bez takového monitoringu není totiž zajišťování kybernetické obrany v praxi proveditelné. Při takovémto monitoringu však nepůjde o sledování komunikace konkrétních osob (k tomuto účelu Vojenské zpravodajství může stejně jako dosud využívat institutu zpravodajské techniky, kterou nově bude i případné využití technických prostředků kybernetické obrany, bude-li jimi narušena důvěrnost zpráv konkrétní osoby), ale jedině o neadresný, necílený monitoring, jehož účelem bude zachytit a signalizovat nestandardní chování na monitorovaných sítích, a tím včas upozornit a reagovat na ohrožení bezpečnosti kybernetického prostoru. Jelikož nepůjde o cílené sledování, nebylo možné do návrhu zákona vložit jakékoli mechanismy kontroly a nezávislé povolovací procesy. Konkrétní nasazování a používání technických prostředků tak bude alespoň stanovovat vláda jako kolektivní orgán, čímž bude zajištěna nezbytná míra kontroly nad činností Vojenského zpravodajství v této oblasti.

IX. Zhodnocení korupčních rizik

Navržená zákonná úprava je pojata tak, aby zásahy do pokojného stavu byly co nejmenší a aby rozhodování o těchto zásazích bylo vždy víceúrovňové a nekoncentrovalo se v jedné osobě. Tyto kroky jsou pak základní pojistkou vedoucí k minimalizaci korupčních rizik. Předpis kompetence Vojenského zpravodajství rozšiřuje jen v nezbytné míře, která mu umožní plnit úkoly nově právně zakotvených činností v rámci kybernetické obrany. Neupravuje žádný nový proces formálního rozhodování. Schvalování plánu kybernetické obrany státu bude probíhat standardním procesem formou vládního usnesení, přičemž návrh zákona byl zpracován v Ministerstva obrany s využitím odborných znalostí a zkušeností pracovní skupiny vytvořené za účelem posouzení všech souvisejících vztahů vyplývajících z kybernetické obrany jako integrální součásti obrany České republiky a zpracování co nejúčelnější normativní právní úpravy podmínek výkonu kybernetické obrany; pracovní skupina byla vytvořena ze zástupců Ministerstva vnitra, Národního bezpečnostního úřadu, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Českého telekomunikačního úřadu. Návrh zákona je předkládán vládě České republiky cestou ministra obrany, přičemž vláda České republiky bude poté moci po jeho přijetí opět prostřednictvím ministra obrany kontrolovat jeho faktické plnění a efektivitu přijatých opatření. Na základě tohoto plánu a souvisejících vyhodnocení faktického stavu sítí a služeb elektronických komunikací v České republice bude opět vláda jakožto kolektivní orgán schvalovat nasazení konkrétních prostředků kybernetické obrany a rovněž základní pravidla jejich použití.

Návrh zákona přímo neupravuje opravné prostředky proti těmto usnesením (lze se však dovolat například úpravy provedené Jednacím řádem vlády). Je však třeba dodat, že teprve na základě těchto usnesení bude Vojenské zpravodajství oslovovat příslušné právnické nebo fyzické osoby zajišťující síť elektronických komunikací nebo poskytující službu elektronických komunikací s žádostmi o součinnost, přičemž se předpokládá s každým takovým subjektem uzavření dohody o způsobu nasazení technických prostředků. Každý subjekt přímo dotčený nasazením technických prostředků tak bude moci se k realizovanému opatření vyjádřit, a v případě nedohody si případně i stěžovat nebo požadovat změnu příslušných usnesení (byť samozřejmě neformálně a bez nároku na změnu). Zároveň navrhovaná právní úprava žádným způsobem neomezuje právnické nebo fyzické osoby zajišťující síť elektronických komunikací nebo poskytující službu elektronických komunikací, vůči kterým bylo vládou rozhodnuto o povinnosti zřízení technického rozhraní pro připojení technických prostředků kybernetické obrany, v podání žaloby podle § 82 soudního řádu správního. Obdobně nelze vyloučit ani podání ústavní stížnosti.

Byť není korupční potenciál předkládaného návrhu zákona zcela zanedbatelný, je velice nízký.

Teoreticky je tak možné si představit možnost snahy některých osob zajišťujících síť elektronických komunikací nebo poskytujících službu elektronických komunikací ovlivnit ať

Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

už pozitivně nebo negativně své zařazení mezi subjekty, u nichž bude realizováno nasazení technických prostředků. Lze ovšem říci, že toto riziko je velmi nízké.

Taktéž lze teoreticky uvažovat o možnosti snahy některých osob zajišťujících síť elektronických komunikací nebo poskytujících službu elektronických komunikací ovlivnit výši náhrady nákladů spojených se zřízením rozhraní pro připojení technických prostředků kybernetické obrany. Ani v tomto případě ovšem nelze považovat takovéto korupční riziko za příliš reálné, jelikož výši a podmínky poskytování těchto náhrad by měl stanovit prováděcí právní předpis v podobě nařízení vlády, jenž by měl garantovat dostatečnou ochranu před možným korupčním rizikem.

X. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu

Návrh zákona má přímý dopad na obranu a bezpečnost státu. Definuje kybernetickou obranu jako součást zajišťování obrany státu, nastavuje pravidla jejího plánování, budování a přímého výkonu, čímž ve svém souhrnu významně přispívá k zajišťování obrany a bezpečnosti České republiky. Návrh zákona nemá dopady na aktiva zpravodajských služeb ani bezpečnostních sborů ani na jejich příslušníky. Podrobnosti obsahuje závěrečná zpráva RIA.

K části první – novela zákona o Vojenském zpravodajství K čl. I

K bodu 1

Do § 1 zákona o Vojenském zpravodajství, který vymezuje Vojenské zpravodajství jako jednotnou ozbrojenou zpravodajskou službu České republiky, se doplňuje nový odstavec 3, a to jako formulování úkolu (nové působnosti) Vojenského zpravodajství, kterým je plnění úkolů obrany České republiky v kybernetickém prostoru.

Uvedené doplnění plnění odpovídá ustanovení § 5 odst. 4 zákona o zpravodajských službách České republiky, kterým je stanoveno, že zpravodajské služby společně se svým základním posláním kterým je získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky, mohou plnit také další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.

Navrhovaná úprava je pak provázána na zákon o zajišťování obrany České republiky (viz část druhá návrhu zákona), a to tak, aby bylo zřejmé, že obrana České republiky v kybernetickém prostoru je přímou součástí zajišťování obrany státu.

Pojem „kybernetický prostor“ je pak odkázán na jeho definici v zákoně o kybernetické bezpečnosti, neboť se jedná o totéž prostředí s týmiž znaky.

K bodu 2

Do zákona o Vojenském zpravodajství se navrhuje vložit novou část třetí, a to za účelem provedení úpravy podmínek výkonu kybernetické obrany, a to včetně předpokladů pro umístění a použití technických prostředků kybernetické obrany a součinnosti právnických a podnikajících fyzických osob zajišťujících sítě elektronických komunikací nebo poskytujících službu elektronických komunikací.

K § 16a Kybernetická obrana je v první řadě definována jako nedílná součást obrany České republiky, tedy včetně využívání všech jejich aspektů přípravy, organizace a strukturálních vazeb.

Za zásadní úpravu je nepochybně nutné považovat definování technických prostředků kybernetické obrany, jíž jsou stanoveny jednoznačné meze pro povahu nástrojů, jimiž může být kybernetická obrana zajišťována. Podle definice provedené v navrhovaném znění § 16a odst. 2 budou technickými prostředky kybernetické obrany technická zařízení a s nimi související opatření vedoucí k předcházení, zastavení nebo odvrácení kybernetického útoku ohrožujícího schopnosti zajišťování obrany České republiky. Půjde tedy jednak o věcné prostředky, ale také s nimi související činnosti, tedy jejich vlastní použití, mj. v určitých mezních situacích např. i prvky aktivní obrany. Aby jejich použití bylo účinné, není možné vyčerpávajícím způsobem v důvodové zprávě ani v jiných veřejně dostupných dokumentech objasňovat způsoby jejich využití, jejich schopnosti, možnosti a slabiny (souvisí s nutností utajovat aktiva zpravodajských služeb, k tomu srov. usnesení vlády č. 343D ze dne 6. května 2015). Na druhou stranu je nezbytné, aby Vojenské zpravodajství mělo nastavena jasná pravidla a limity svého působení, které se v rámci využívání těchto technických prostředků smí a současně musí dodržet.

Není primárním účelem technických prostředků kybernetické obrany zjišťovat obsah datového provozu konkrétních uživatelů, tyto aktivity, budou-li to technické prostředky kybernetické obrany vůbec umožňovat, bude moci Vojenské zpravodajství i nadále provádět výhradně a pouze v intencích pravidel pro použití zpravodajské techniky, a tedy na základě povolení soudce, který takovéto povolení vydá jedině při splnění zákonných předpokladů.

V souladu s dosavadní koncepcí zákonů upravujících činnost zpravodajských služeb, tedy i zákona o Vojenském zpravodajství, je na úrovni zákona o Vojenském zpravodajství upravena z oblasti kybernetické obrany jen ta problematika, již lze označit jako uplatňování státní moci, tedy jen ty záležitosti, které se dotýkají osob a jejich práv a svobod. Ostatní záležitosti, jež zákonnou úpravu nevyžadují, budou součástí plánu kybernetické obrany státu schváleného vládou, anebo součástí Statutu Vojenského zpravodajství, který rovněž schvaluje vláda. Jedná se o standardní legislativní přístup k problematice obrany státu a zpravodajské činnosti, který byl i dosud používán.

Navrhovaná úprava stanoví limity pro používání technických prostředků kybernetické obrany pro případy, kdy lze předpokládat, že takovou činností může dojít k narušení důvěrnosti zpráv (tedy jakákoliv informace, která se vyměňuje nebo přenáší mezi konečným počtem účastníků nebo uživatelů prostřednictvím veřejně dostupné služby elektronických komunikací, s výjimkou informace přenášené jako součást veřejného rozhlasového nebo televizního vysílání sítí elektronických komunikací, nelze-li ji přiřadit k určitelnému účastníkovi nebo uživateli, který tuto informaci přijímá) a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů konkrétní osoby; těmito limity jsou omezení stanovená pro použití zpravodajské techniky v zákoně o vojenském zpravodajství.

K § 16b Jelikož není navrhovanou úpravou primárně sledováno umožnění Vojenskému zpravodajství zjišťování obsahu datového provozu konkrétních uživatelů, není obecně navrhován u nasazení a používání technických prostředků obdobný povolovací režim jako u zpravodajské techniky, jelikož tyto prostředky nejsou určeny k monitorování datové komunikace konkrétní osoby, nýbrž toliko obecných znaků datového provozu odůvodňujících možné následné užití obranných aktivit, a tudíž není účelné a ani možné je takto povolovat. Naopak, zákon o Vojenském zpravodajství i dosud stanovuje, že použitím zpravodajské techniky, pokud jím není zasahováno do základních práv a svobod, není monitorování telekomunikačního, radiokomunikačního nebo jiného obdobného provozu bez odposlechu jeho obsahu, popřípadě zjišťování údajů o tomto provozu, to znamená, že k monitorování provozu sítí bez soudního povolení je Vojenské zpravodajství oprávněno již nyní.

Rozhodnutí o umístění technických prostředků kybernetické obrany (tedy de facto „co a kam“) je v § 16b svěřováno vládě, která bude o případném umístění rozhodovat na základě návrhu ředitele Vojenského zpravodajství předloženého cestou ministra obrany. Vláda bude rovněž mít, na základě téhož § 16b pravomoc prioritně rozhodovat o podmínkách použití

§ 10 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství. § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství.

technických prostředků kybernetické obrany. Takové rozhodnutí bude mít podobu pravidel, „manuálu“, který bude určovat Vojenskému zpravodajství, za jakých podmínek a jakým způsobem smí určené technické prostředky použít. V případech, kdy to okolnosti dovolí, může vláda rozhodovat i o použití těchto technických prostředků v konkrétních jednotlivých případech.

Z vymezení situací, za nichž je možné tyto technické prostředky použít, pak jednoznačně vyplývá conditio sine qua non těchto postupů, tedy že budou moci být použity jen tehdy, kdy standardní opatření pro bezpečnost České republiky v kybernetickém prostoru stačit nemohou.

K § 16c Navrhovaným ustanovením § 16c je Vojenské zpravodajství oprávněno v souladu s usnesením vlády o umístění technických prostředků kybernetické obrany, jakož i v rozsahu potřebném pro plnění úkolů zajišťování kybernetické obrany požadovat od právnické nebo fyzické osoby zajišťující síť elektronických komunikací nebo poskytující službu elektronických komunikací zřízení rozhraní pro připojení technických prostředků kybernetické obrany. Jde o obdobu v současnosti platného ustanovení § 9 odst. 5 písm. a) zákona o Vojenském zpravodajství, podle něhož Vojenské zpravodajství je oprávněno v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu požadovat od právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť anebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací zřízení, popřípadě zabezpečení rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech nebo záznam zpráv v určených bodech jejich sítě. Navrhované znění § 16c upravuje obdobné oprávnění k součinnosti pro účely kybernetické obrany.

K bodu 3

V § 22 odst. 2 se navrhuje řediteli Vojenského zpravodajství uložit, aby vedle již stanovených dokumentů jím předkládaných kontrolnímu orgánu, tedy Stálé komisi pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, byl povinen předkládat rovněž usnesení vlády České republiky o schválení umístění a podmínek použití technických prostředků kybernetické obrany.

Navrhovaná úprava opět směřuje k zajištění vyloučení svévole v použití technických

prostředků kybernetické obrany, když veškeré související činnosti podléhají kontrole Poslanecké sněmovny, a to právě prostřednictvím (s využitím) kontroly základního dokumentu, který bude Vojenskému zpravodajství stanovovat pravidla pro výkon kybernetické obrany.

K bodu 4

Navrhovanou úpravou je do § 22 odst. 3 zákona o Vojenském zpravodajství doplňován další dokument, který je ředitel Vojenského zpravodajství povinen na požádání předkládat kontrolnímu orgánu. Tímto dokumentem je zpráva zprávu o použití technických prostředků kybernetické obrany na území České republiky, přičemž obsah dokumentu je omezen pouze na ty případy, ve kterých Vojenské zpravodajství svou činnost již ukončilo. Navrhované ustanovení ve vztahu k výkonu kybernetické obrany opět posiluje vymezení mantinelů užití technických prostředků kybernetické obrany tak, aby byly vytvořeny garance zamezení případné svévole jejich užití jednotlivých a poskytnuty garance zachování demokratických zásad ve fungování státu.

K části druhé – změna zákona o zajišťování obrany

K čl. II

K bodu 1

Navrhovaným doplněním § 2 odst. 1 zákona o zajišťování obrany České republiky se obrana kybernetického prostoru stává integrální součástí obrany státu, a je tedy na ni nutné pohlížet v kontextu tohoto zákona, a tedy na ni uplatňovat jím stanovení zásady přípravy, organizace i výkonu obrany.

K bodu 2

Zákon o zajišťování obrany vymezujezákladní pojem obrana státu, jako souhrn

opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému. Je přitom nepochybné, zejména ve vazbě na výše uvedenou zákonnou definici pojmu obrana státu (coby souhrn opatření činěných za určitým účelem), že tento souhrn opatření lze uplatňovat taktéž ve sféře kybernetického prostoru, jak jej definuje zákon o kybernetické bezpečnosti.

Návrh zákona proto explicitně doplňuje do výčtu toho, co zahrnuje obrana státu a její systém, též kybernetickou obranu, jelikož se jedná o novou, velmi specifickou oblast obranných aktivit, odlišnou od současných forem „kinetické“ obrany (pozemní, vzdušná apod.), kterou je vhodné samostatně zdůraznit a jednoznačně konstatovat její reálnost a určit její nezadatelné místo v systému obrany státu.

V důsledku výslovného doplnění kybernetické obrany jako součásti systému obrany státu se dává jasně najevo, že veškeré aktivity týkající se obrany státu mohou a musí počítat také s kybernetickou obranou jako její nedílnou součástí. I plnění úkolů kybernetické obrany tak bude součástí zajišťování obrany státu, pročež bude možné využít i všech nástrojů, které poskytuje zákon o zajišťování obrany.

Navrhovanou úpravou (vložením nového odstavce 2 do § 2) zajištěn účel výkonu kybernetické obrany, který musí být shodný s výkonem obrany klasické a kterým je zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrana života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením.

§ 2 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. § 2 písm. a) zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti).

Ve spojení s progresivním zahrnutím dimenze kyberprostoru do oblastí, v nichž je realizován souhrn opatření tvořících obranu státu, je navrhovaným doplněním § 2 odst. 1 zákona o zajišťování obrany České republiky provedeno doplnění základní definice obsahu kybernetické obrany. Obsah kybernetické obrany je tvořen činnostmi směřujícími k vytvoření účinného systému obrany v kybernetickém prostoru a příprava a použití sil a technických prostředků. Jedná se tedy jednak o přípravu, vývoj, výstavbu a výcvik, a jednak o samotné použití všech sil a prostředků, které v dané chvíli budou potřebné, vhodné, nezbytné a k dispozici k tomu, aby byla zajištěna obrana České republiky.

K bodu 3

Zahrnutím kybernetické obrany do systému obrany České republiky jako celku vyvolává potřebu systémově doplnit tuto její součást do dalších ustanovení zákona o zajišťování obrany České republiky tak, aby byly vyloučeny výkladové pochybnosti o rozsahu činností, které z tohoto zákona dopadají také na přípravu, věcné zajištění, organizaci a výkon kybernetické obrany.

Plánování kybernetické obrany státu se proto zařazuje do definičního výčtu toho, co tvoří plány obrany státu, čímž je současně zdůrazněna jeho specifická povaha a role v celém komplexním systému.

K bodu 4

Jelikož je obrana státu, jak ji definuje zákon o zajišťování obrany České republiky, nově výslovně doplněna o oblast obrany vykonávané ve sféře kybernetického prostoru, tedy kybernetickou obranu státu, která se stává nedílnou byť specifickou součástí obrany státu, dochází tak, jako je tomu u obrany státu obecně, také u kybernetické obrany k navázání tohoto institutu na proces plánování obrany státu, a to formou samostatného podzákonného obranně

– plánovacího dokumentu v podobě plánu kybernetické obrany státu. Vzhledem k faktu, že činnost zpravodajských služeb, a tedy i Vojenského zpravodajství, podléhá kontrole vlády (§ 12 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky), jeví se jako vhodné a dostatečné, aby základní pravidla a meze činnosti byly primárně stanoveny vládou prostřednictvím schválení plánu kybernetické obrany státu. Tento plán bude jedním z plánů obrany státu podle zákona o zajišťování obrany, kdy Ministerstvo obrany k zajišťování obrany státu podle § 6 odst. 1 písm. a) tohoto zákona navrhuje vládě základní opatření k přípravě a organizování obrany státu; k tomu zejména zpracovává obranné koncepce a požadavky na zabezpečení obrany státu. Proces zpracování a schválení plánu je tak zcela v souladu s již běžně zavedenými formami podzákonných obranně – plánovacích dokumentů, schvalovaných vládou, která odpovídá za přípravu a zajišťování obrany státu. Plán bude samozřejmě vzhledem k velké citlivosti obsahu utajovanou informací příslušného stupně. Bude nicméně dokumentem, který bude přesně vymezovat pravidla přípravy a zajišťování kybernetické obrany v České republice, a jedině postupy a činnosti, které budou v souladu s plánem, budou moci být považovány za souladné se zákonem.

§ 2 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. § 4 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.

K bodu 5

V souvislosti s úpravou podmínek zajišťování kybernetické obrany je nutné zajistit proporcionalitu oprávnění k provádění dalších, pro stát zásadních činností prováděných v kybernetickém prostoru. Kybernetická obrana byla proto i pro přípravu návrhu zákona zvažována v kontextu činností (resp. stanovených práv a povinností) vykonávaných za účel zajištění bezpečnosti kybernetického prostoru. Navrhovaná úprava proto stanoví limity pro výkon oprávnění Národního bezpečnostního úřadu při zajišťování bezpečnosti kybernetického prostoru za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, a to v obecné rovině tak, aby upřednostněno bylo zajištění obrany státu, když v kybernetickém prostoru bude vždy souběžně zajišťována jeho bezpečnost i obrana státu, avšak s omezením, že kybernetická obrana nesmí bránit zajišťování kybernetické obrany.

Národní bezpečnostní úřad je proto do budoucna pro případy stavu ohrožení státu vyhlášeného v souvislosti se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením nebo válečného stavu omezen co do ukládání provedení reaktivních opatření nebo ochranných opatření „nerušeným výkonem kybernetické obrany“, což v praxi bude představovat úzkou součinnost Vojenského zpravodajství a Národního bezpečnostního úřadu.

K části třetí – změna zákona o elektronických komunikacích

K čl. III

K bodu 1

Navrhovanou úpravou je provedeno legislativně- technické opatření vyvolané úpravou provedenou podle bodu 2 této části návrhu zákona. Podle dosavadní právní úpravy je České telekomunikační úřad zmocněn k tomu, aby všeobecným oprávněním stanovil konkrétní podmínky týkající kromě jiného také plnění povinností podle § 97 zákona o elektronických komunikacích, přičemž nově je nutné zajistit, aby se tato povinnost týkala také nově navrhované úpravy podle bodu 2 (nově navrhované znění § 98a), a to kromě jiného pro obdobnost obou úprav (viz čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

K bodu 2

K odstavci 1 Nově vkládaný § 98a odst. 1 je provázán k nově navrhovanému znění § 16c zákona o Vojenském zpravodajství. Podle něj je právnická nebo podnikající fyzická osoba zajišťující síť elektronických komunikací nebo poskytující službu elektronických komunikací povinna Vojenskému zpravodajství podle § 16c zákona o Vojenském zpravodajství zřídit a zabezpečit v určených bodech své sítě rozhraní pro připojení technických prostředků kybernetické obrany. Jde o obdobu ustanovení § 97 odst. 1, který je odpovídající k § 9 odst. 5 zákona o Vojenském zpravodajství, a ukládá určeným osobám povinnost součinnosti.

K odstavci 2 V navrhovaném znění § 98a odst. 2 je provedena úprava náhrady nákladů právnických nebo fyzických osob zajišťujících síť elektronických komunikací nebo poskytujících službu elektronických komunikací, spojených s povinností zřídit a zabezpečit v určených bodech jejich sítě rozhraní pro připojení technických prostředků kybernetické obrany, a to k tíži Vojenského zpravodajství, a dále upravuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu, který následně stanoví výši a způsob určení úhrady za takto vynaložené náklady.

K odstavci 3 Navrhovaná úprava § 98a odst. 3 stanoví povinnost mlčenlivosti právnických nebo podnikající fyzických osob zajišťujících síť elektronických komunikací nebo poskytujících službu elektronických komunikací, jakož i dalších osob podílejících se na plnění jejich povinností uložených jim v zájmu zajišťování kybernetické obrany, týkající se připojení technických prostředků kybernetické obrany a s tím souvisejících skutečnostech. Tato mlčenlivost není časově omezená a trvá i potom, kdy tyto osoby přestanou být nositeli povinnosti zřídit a zabezpečit ve vhodných bodech své sítě rozhraní pro připojení technických prostředků kybernetické obrany, a to jako právnická nebo podnikající fyzická osoba zajišťující síť elektronických komunikací nebo poskytující službu elektronických komunikací nebo osoba s nimi spolupracující.

K bodu 3

Navrhovaná úprava doplňuje novou skutkovou podstatu správního deliktu spočívající v neposkytnutí součinnosti (ve smyslu bodu 2) a v porušení mlčenlivosti. Vojenské zpravodajství bude oslovovat příslušné právnické nebo fyzické osoby zajišťující síť elektronických komunikací nebo poskytující službu elektronických komunikací s žádostmi o součinnost na základě rozhodnutí vlády o nasazení technických prostředků kybernetické obrany, vždy s předpokladem „dobrovolnosti“ takovéto spolupráce (zvláště pokud náklady spojené s poskytnutou součinností těmto subjektům vznikající budou Vojenským zpravodajstvím refundovány), a tedy se záměrem uzavřít dohodu o způsobu nasazení technických prostředků s každým takovýmto subjektem. Jako ultima ratio je zde ovšem konstruována sankční povinnost dotčených subjektů, spojená s případným neposkytnutím zákonem stanovené součinnosti. O sankcích za tyto delikty bude rozhodovat Český telekomunikační úřad, který tak bude moci nezávisle posoudit, zda je neposkytnutí součinnosti oprávněné či nikoli.

K bodu 4

Dnem 1. července 2017 nabude účinnosti zákona č. 252/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který mění koncepci správního trestání. Proto je kromě doplnění skutkové podstaty podle bodu 4, s níž je spojena odpovědnost za její porušení, přizpůsobit začlenění nově navrhovaného ustanovení do právního řádu také po 1. červenci 2017. Navrhovaná úprava je proto svázána s odloženou účinností práva od 1. července 2017, jež je zajištěna úpravou uvedenou v části čtvrté čl. IV návrhu zákona.

K bodu 5

Jedná se o legislativně technické změny provedené v návaznosti na novelizační bod 3.

K bodu 6

Navrhované znění § 119 odst. 7 doplňuje novou skutkovou podstatu přestupku spočívající v porušení mlčenlivosti uložené podle navrhovaného znění § 98a odst. 3 (povinnost mlčenlivosti fyzických osob o připojení technických prostředků kybernetické obrany a s tím souvisejících skutečnostech).

K bodu 7

Jedná se o legislativně technické změny provedené v návaznosti na novelizační bod 6.

K bodu 8

Ministerstvo obrany se zmocňuje k vydání vyhlášky, kterou se stanoví způsob určení výše efektivně vynaložených nákladů za zřízení a zabezpečení rozhraní a způsob jejich úhrady.

K části čtvrté – ÚČINNOST

K čl. IV

Navrhovanou úpravou se stanoví, že návrh zákona nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, a to s výjimkou úpravy navrhované v částí třetí bodě 4 (viz odůvodnění bodu 4).

V Praze dne 5. října 2016

Předseda vlády:

Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.

Ministr obrany:

MgA. Martin Stropnický v. r.