Důvodová zpráva k Novela z. o registrovaném partnerství

Zdroj dokumentu

Sněmovní tisk
č. 957 (7. volební období)
Typ dokumentu
návrh novely zákona
Zdroj na psp.cz →

Zvláštní část

K části první (změna zákona o registrovaném partnerství)

K bodu 1 (§ 7 odst. 3 a 4 zákona o registrovaném partnerství)⁠‌‌​‌‌‌​​‌​‌​‌‌‌​⁠

Do zákona o registrovaném partnerství se doplňuje režim péče o společné děti v případě, že partnerství jejich rodičů v souladu se zákonem vůbec nevzniklo či že bylo prohlášeno za neplatné. Postup bude stejný jako v případě manželství, aby tak společným dětem byla zajištěna stejná míra ochrany práv a zájmů. Soud tedy neprodleně poté, kdy určí, že partnerství nevzniklo, rozhodne o povinnostech a právech partnerů ke společnému dítěti. Majetkové povinnosti a práva partnerů posoudí jednotlivě podle jejich povahy a nelze-li jinak, použije ustanovení o bezdůvodném obohacení, přičemž bere ohled na partnera jednajícího v dobré víře, jakož i na práva a právní zájmy společných dětí a třetích osob. Pokud bude partnerství prohlášeno za neplatné, bude o povinnostech a právech partnerů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po prohlášení partnerství za neplatné rozhodováno podle stejných principů jako o povinnostech a právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po rozvodu, jak bude popsáno níže.180

K bodům 2 – 5, 7 a 8 (§ 8 odst. 2 – 5, § 9 odst. 3 - 5 a § 13 odst. 3 a 4 zákona o registrovaném partnerství)

Za účelem zajištění vhodného prostředí pro výchovu dítěte v rámci partnerství se vzájemná práva a povinnosti partnerů a jejich povinnosti vůči dítěti rozvádějí tak, aby co nejvíce zohledňovala práva a zájmy společných dětí. Oba partneři rozhodují společně o záležitostech partnerského soužití, včetně záležitostí dětí vychovávaných v partnerství.181 Přitom jako rodiče berou v úvahu nejlepší zájem svých dětí a vykonávají svou odpovědnost v souladu s tímto zájmem.182 Partneři jsou oprávněni se při běžných záležitostech vzájemně zastupovat183, přičemž jednání jednoho z partnerů při obstarávání běžných záležitostí partnerství zavazuje oba partnery společně a nerozdílně184. Jeden z partnerů však může vůči třetí osobě účinky zastupování a závaznosti právních úkonů vyloučit.185 Podobně jako u manželů se rovněž navrhuje, aby tak mohl učinit na návrh jednoho z partnerů i soud.186 Toto však nebude možné u věcí týkajících se obstarávání běžných nezbytných životních potřeb partnerů a společně vychovávaných dětí, které nenabyly plné svéprávnosti.187 Důvodem je stejně jako mezi manžely ochrana vzájemných práv partnerů i dětí v jejich každodenním životě, kdy není prakticky možné získávat výslovný souhlas partnera. Neudělením, resp. vyloučením fikce souhlasu by partner mohl nepřiměřeně ovlivňovat až blokovat každodenní život partnerů a jejich dětí. V ostatních, tj. neběžných záležitostech, bude stejně jako u manželů vyžadován výslovný souhlas partnera, který může být případně nahrazen soudem.188

Nedohodnou-li se partneři v podstatných věcech, rozhodne na návrh některého z nich soud, který přihlédne k zájmům obou partnerů a samozřejmě i dětí vychovávaných v partnerství. Stejně jako v manželství se ale soud bude primárně snažit o smírné řešení mezi partnery.189 Každý partner bude povinen ve svém životě (tj. při svých samostatných každodenních aktivitách jako práce, studium apod.) brát zřetel na zájem druhého partnera a dítěte, které žije spolu s partnery.190 Každý z partnerů bude povinen přispívat na vzájemné potřeby a potřeby společně vychovávaných dětí podle svých osobních a majetkových poměrů a schopností a možností, aby životní úroveň partnerů i jejich dětí byla zásadně srovnatelná.191

Konečně z povinnosti partnerů žít spolu plyne, že pokud partner opustí společnou domácnost, ve které spolu partneři vychovávají dítě, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento partner povinen přispívat dále na náklady společné domácnosti. Tím bude ochrana zájmů dětí v partnerství zajištěna i v případě, že spolu partneři nebudou žít. Pokud by partneři-rodiče společného dítěte žili odděleně, budou se jejich rodičovská práva a povinnosti řídit stejně jako v případě oddělené žijících manželů.192 V tomto případě bude jakékoliv jednání jednoho z partnerů ve společných záležitostech, včetně záležitostí dětí vychovávaných v partnerství, vždy vyžadovat souhlas druhého partnera.193

K bodu 6 (§ 13 odst. 1 zákona o registrovaném partnerství)

Vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník používá pro vztah dětí a rodičů pojem rodičovská odpovědnost a nikoliv zodpovědnost194, navrhuje se stejná změna i v zákoně o registrovaném partnerství.

K bodu 9 (§ 13a zákona o registrovaném partnerství)

Navrhované ustanovení § 13a umožní registrovanému partnerovi osvojit dítě jeho partnera, obdobně jako manžel může osvojit dítě svého manžela a tak prostřednictvím osvojení právně upravit vztah k dítěti, které většinou fakticky oba partneři vychovávají, vyživují a mají k němu citový vztah, který je ze strany dítěte opětován. O osvojení bude rozhodovat soud, který musí vždy posoudit, zda je takové osvojení v nejlepším zájmu dítěte.

Podrobná právní úpravu osvojení je obsažena v občanském zákoníku a osvojení dítěte partnera partnerem rodiče bude probíhat podle těchto pravidel stejně jako u osvojení dítěte manžela manželem či u jakéhokoliv jiného typu osvojení. Navrhované ustanovení proto odkazuje na právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku, konkrétně osvojením manželem či manželkou rodiče,195 a neopisuje jednotlivá ustanovení o osvojení.196 Po osvojení bude mít osvojené dítě postavení společného dítěte partnerů stejně jako dítě osvojené manželem rodiče má postavení společného dítěte manželů.197 Na rozdíl od dítěte manžela, jehož příjmení je určeno již při uzavření manželství198, si partneři nevolí společné příjmení ani příjmení společných dětí a nelze proto aplikovat ustanovení o příjmení společného dítěte manželů199. Společné dítě si tedy zachová své původní příjmení, které bude příjmením jednoho z partnerů, a může jej následně změnit podle zákona o matrikách, jménu a příjmení.200 Stejně jako u osvojení dítěte manželem rodiče201, tak rovněž u osvojení dítěte partnerem rodičů nedochází k zániku příbuzenských vazeb k původnímu rodiči a jeho rodině, neboť k tomu neexistuje žádný důvod a naopak v zájmu dítěte je plné zachování těchto vazeb, jelikož i původní rodič bude o něj nadále pečovat a vychovávat jej.

K bodu 10 (§ 18 a 19 zákona o registrovaném partnerství)

Navrhované ustanovení § 18 upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi partnery a jejich společným dítětem po zániku partnerství. Zejména se jedná o úpravu vyživovací povinnosti a úpravu vztahů po zániku partnerství. Vzhledem k tomu, že osvojením dítěte partnerem či partnerkou rodiče bude mít dítě dva rodiče, kteří vůči němu budou vykonávat rodičovská práva, je nezbytné upravit výkon rodičovské odpovědnosti k dítěti i pro případ, že registrované partnerství rodičů skončí. V takovém případě se bude postupovat obdobně, jako v případě rozvodu manželství.202

Stejně jako manželství203, tak ani partnerství nebude moci být zrušeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem společného nezletilého dítěte partnerů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Zájem dítěte na trvání partnerství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po zrušení partnerství. V případě zániku partnerství bude muset soud nejprve rozhodnout o tom, který z rodičů bude o dítě nadále pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte. Do té doby stejně jako manželství204 nebude moci být partnerství zrušeno. Soud primárně respektuje souhlasné stanovisko rodičů a odchýlí se od něj jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům. Soud přitom stejně jako při rozvodu manželství může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče se souhlasem obou rodičů, případně i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Soud při tomto rozhodování bude brát ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Soud bude dbát rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, a rovněž na schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. Rodiče se samozřejmě mohou na péči o společné dítě dohodnout, avšak pokud tak neučiní, rozhodne o péči s ohledem na nejlepší zájem dítěte soud stejně jako při rozvodu manželství.

Na bydlení partnera pečujícího o dítě vychovávané v partnerství po zániku partnerství se obdobně použijí ustanovení občanského zákoníku o bydlení manžela pečujícího o dítě vychovávané v manželství, aby tak dítěti a o něj pečujícímu rodičovi byla zajištěna stabilita bydlení.205 Pokud se tedy partneři nedohodnou po zrušení partnerství, kdo bude užívat společné bydlení, rozhodne o něm soud s tím, že přihlédne zejména k tomu, kterému z partnerů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které partneři pečovali. Soud rovněž může zřídit ve prospěch pečujícího partnera právo odpovídající věcnému břemenu bydlení za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým podle okolností případu, dokud vychovávané dítě nabude trvale schopnost samo se živit.

K části druhé (změna zákona o matrikách)

K bodům 1 a 2 (§ 64 odst. 3 a 5 zákona o matrikách, jménu a příjmení

Jako rodiče mají oba partneři právo volit jméno a příjmení dítěte.206 Proto se v zákoně o matrikách, jménu a příjmení navrhuje upravit práva partnerů měnit jméno a příjmení dítěte stejně jako u manželů.207 Partneři jako osvojitelé budou tedy mít právo do 6 měsíců od právní moci rozsudku o osvojení, nejpozději však do dosažení zletilosti osvojence, zvolit osvojenci souhlasným prohlášením před matričním úřadem jiné jméno, popřípadě jména, než to, které má zapsáno v matriční knize. Má-li zapsáno pouze jedno jméno, mohou mu zvolit druhé. Osvojenec starší 15 let bude muset s těmito kroky vyslovit souhlas.

K bodu 3 (§ 73 odst. 4 zákona o matrikách, jménu a příjmení)

Pokud změní příjmení ten z partnerů, jehož příjmení nese společné nezletilé dítě, změní se stejně jako u manželů208 příjmení i společného dítěte, které tak vždy bude mít stejné příjmení jako alespoň jeden z partnerů.

K části třetí (změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí)

K čl. III (§ 20 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí)

Stejně jako u manželů, resp. pozůstalých manželů po rodičích209 nebude v případě osvojení dítěte partnera či partnerky docházet ke zprostředkování osvojení orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Důvodem je to, že stejně jako v případě manželů je vyhledávání a následné zprostředkování jak dětí, tak osvojitelů (pěstounů) bezpředmětné, neboť jde o svěření dítěte osobám dítěti příbuzným nebo blízkým.210 Nebude tedy nutné hledat cizí vhodné osvojitele běžným způsobem.

K části čtvrté (účinnost)

Navrhuje se stanovit účinnost zákona tak, aby bylo možno provést předem potřebné přípravy pro jeho zavedení do praxe.

Poznámky

  1. 1 § 800 odst. 1 věta první občanského zákoníku.

  2. 2 § 832 odst. 1 věta před středníkem občanského zákoníku.

  3. 3 § 833 odst. 1 občanského zákoníku.

  4. 4 § 800 odst. 1 věta první občanského zákoníku.

  5. 5 § 832 odst. 1 věta před středníkem občanského zákoníku.

  6. 6 § 833 odst. 2 občanského zákoníku.

  7. 7 § 800 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku.

  8. 8 § 832 odst. 1 věta za středníkem a odst. 2 občanského zákoníku.

  9. 9 § 833 odst. 1 občanského zákoníku.

  10. 10 Po zrušení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/15 ze dne 14.6.2016 (č. 234/2016 Sb.) je od 22.7.2016 registrovaný partner jinou osobou oprávněnou k individuálnímu osvojení podle § 800 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku.

  11. 11 Viz čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

  12. 12 Především čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 3 odst. 1, čl. 5 a čl. 9 odst. 1 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte.

  13. 13 Viz specificky čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny.

  14. 14 Viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. 568/06 ze dne 10.2.2007.

  15. 15 Viz např. Možný, I.: Sociologie rodiny, Praha 1999.

  16. 16 Viz např. Hrušáková, M., Králíčková, Z.,: České rodinné právo, 3. vydání, Brno, 2006, str. 12.

  17. 17 Viz Radvanová, S. a kol.: Rodina a dítě v novém občanském zákoníku, Praha, 2015, str. 3nn.

  18. 18 Viz začlenění právní úpravy osvojení (§ 794 – 854), poručenství (§ 928 – 942) a pěstounství (§ 958 – 970) do části třetí občanského zákoníku o rodinném právu.

  19. 19 Viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/15 ze dne 15. 12. 2015, rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ve věci X proti Belgii a Nizozemí ze dne 10.7.1975, stížnost č. 6482/74, a X proti Francii ze dne 5.10.1982, stížnost č. 9993/82 či rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci Pini a další proti Rumunsku ze dne 22.6.2004, stížnosti č. 78028/01 a 78030/01, nebo Wagner a a J.M.W.L. proti Lucembursku ze dne 28.6.2007, stížnost č. 76240/01

  20. 20 Viz nález uvedený v předchozí poznámce.

  21. 21 § 823 a násl. občanského zákoníku.

  22. 22 Viz Hrušáková, M., Králíčková, Z.,: cit. dílo, str. 13.

  23. 23 Viz především nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/15 ze dne 15. 12. 2015

  24. 24 Viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Marckx proti Belgii ze 13.6.1979, stížnost č. 6833/74, Johnston a další proti Irsku ze dne 18.12.1986, stížnost č. 9697/82, Keegan proti Irsku ze dne 26.5.1994, stížnost č. 16969/90, Kroon a další proti Nizozemí ze dne 27.10.1994, stížnost č. 18535/91 či X, Y a Z proti Spojenému království ze dne 22.4.1997, stížnost č.21830/93.

  25. 25 Viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Schalk a Kopf proti Rakousku ze dne 24.6.2010, stížnost č. 30141/04, Vallianatos a ostatní proti Řecku ze dne 7.11.2013, stížnosti č. 29381/09 a 32684/09 či Oliari a další proti Itálii ze dne 21.7.2015, stížnosti č. 18766/11 a 36030/11 a především X a ostatní proti Rakousku ze dne 19.2.2013, stížnost č. 19010/07.

  26. 26 Viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku ze dne 21.12.1999, stížnost č. 33290/96.

  27. 27 § 13 odst. 1 zákona o registrovaném partnerství.

  28. 28 § 13 odst. 3 zákona o registrovaném partnerství.

  29. 29 Viz důvodová zpráva k návrhu zákona o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk č. 969, IV. volební období, str. 28. Viz rovněž Hrušáková a kol.: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář, 4. vydání, Praha, 2009, str. 535nn.

  30. 30 § § 953 a násl. občanského zákoníku a contrario.

  31. 31 § 958 a násl. občanského zákoníku.

  32. 32 § 964 odst. 1 občanského zákoníku.

  33. 33 Viz čl. 8 ve spojení s čl. 14 Úmluvy.

  34. 34 Viz čl. 10 odst. 2 a čl. 32 ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny

  35. 35 Dokladem je např. i možnost požádat při péči o dítě partnera o rodičovský příspěvek podle § 31 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Pro účely tohoto zákona je ostatně rodina definována jako spolu žijící a společně posuzované osoby, kterými jsou jednak registrovaní partneři navzájem a jednak právě děti a jejich rodiče, za které se pro účely tohoto zákona považují i registrovaní partneři rodičů. Registrovaní partneři společně s dětmi, které vychovávají, se tedy považují za rodinu (§ 7 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) a odst. 3 písm. c) zákona o státní sociální podpoře).

  36. 36 Viz § 800 odst. 1 občanského zákoníku a § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství.

  37. 37 § 896 a násl. občanského zákoníku.

  38. 38 § 910 a násl. občanského zákoníku.

  39. 39 § 10 odst. 1 zákona o registrovaném partnerství.

  40. 40 § 697 odst. 1 občanského zákoníku.

  41. 41 § 915 odst. 1 občanského zákoníku.

  42. 42 Viz Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář, Praha, 2014, str. 929.

  43. 43 § 1643 odst. 1 občanského zákoníku.

  44. 44 § 1635 odst. 1 občanského zákoníku.

  45. 45 § 31 odst. 5 ve spojení s § 32 a 33 zákona o zdravotních sužbách (zákon č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

  46. 46 § 31 odst. 6 zákona o zdravotních službách.

  47. 47 § 35 zákona o zdravotních službách.

  48. 48 § 47 odst. 1 zákona o zdravotních službách.

  49. 49 § 21 odst. 1 písm. b) ve spojení s odst. 2 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

  50. 50 Viz např. § 17, 19, § 36 odst. 5, § 41, § 49 odst. 1, § 50, § 52 odst. 4 a další ustanovení školského zákona.

  51. 51 § 5 vyhlášky č. 14/2005, o předškolním vzdělávání.

  52. 52 Tyto dokumenty jsou podrobně uvedeny níže v částech B, D a E.

  53. 53 Viz čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či např. rozsudky okresního soudu 11. soudního okrsku okresu Miami-Dade ze dne 25.11.2008 a odvolacího soudu 3. okrsku státu Florida ze dne 22.10.2010 ve věci In re: Gill.

  54. 54 Viz např. rozsudky ve věcech Kroon a další proti Nizozemí ze dne 27.10.1994, stížnost č. 18535/91, Wagner a J.M.W.L. proti Lucembursku ze dne 28.6.2007, stížnost č. 76240/01 či X a ostatní proti Rakousku ze dne 19.2.2013, stížnost č. 19010/07.

  55. 55 Viz např. rozsudek Meziamerického soudu pro lidská práva ve věci Atala Riffo a dcery proti Chile ze dne 24.2.2012

  56. 56 § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství.

  57. 57 § 800 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku.

  58. 58 § 800 odst. 1 věta druhá za středníkem občanského zákoníku.

  59. 59 § 833 odst. 1 občanského zákoníku.

  60. 60 Viz především čl. 32 Listiny základních práv a svobod a Úmluva o právech dítěte.

  61. 61 Viz např. Hrušáková a kol.: cit. dílo, str. 306 či Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: cit. dílo, str. 601 a 635.

  62. 62 Viz Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: cit. dílo, str. 634.

  63. 63 § 832 odst. 1 a § 833 odst. 2 občanského zákoníku.

  64. 64 Viz § 13 odst. 1 a 3 zákona o registrovaném partnerství.

  65. 65 To plyne ze zákonných formalizovaných procesů uzavření (§ 2 – 4) a zániku (§ 14 – 17) partnerství.

  66. 66 § 8 odst. 1 zákona o registrovaném partnerství.

  67. 67 § 9 odst. 1 zákona o registrovaném partnerství.

  68. 68 § 9 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství.

  69. 69 § 10 a násl. zákona o registrovaném partnerství.

  70. 70 § 799 – 831 občanského zákoníku.

  71. 71 § 795 občanského zákoníku.

  72. 72 § 799 odst. 1 občanského zákoníku.

  73. 73 Dítě starší dvanácti let bude v souladu s § 806 občanského zákoníku souhlas s osvojením dávat samo. Pokud dítě ještě nedosáhlo dvanácti let, bude dle § 807 občanského zákoníku souhlas s osvojením dávat opatrovník dítěte. I osvojované dítě mladší dvanácti let soud vyslechne a vezme na jeho vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje.

  74. 74 § 809 – 822 občanského zákoníku.

  75. 75 Farr, Rachel H. – Forssell, Stephen L. – Patterson, Charlotte J. (2010): Parenting and Child Development in Adoptive Families: Does Parental Sexual Orientation Matter? Applied Developmental Science. 14/3, s. 164–178.

  76. 76 Patterson, C.J. (2004a): Lesbian and gay parents and their children: Summary of research findings. In Lesbian and gay parenting: A resource for psychologists. Washington, DC: American Psychological Association.

  77. 77 Perrin, E. C., and the Committee on Psychosocial Aspects of Child and Family Health (2002): Technical Report: Coparent or second-parent adoption by same-sex parents. Pediatrics, 109, 341 – 34; Stacey, J. & Biblarz, T.J. (2001): (How) Does sexual orientation of parents matter? American Sociological Review, 65, 159-183; Tasker, F. (1999): Children in lesbian-led families - A review. Clinical Child Psychology and Psychiatry, 4, 153 - 166.

  78. 78 Patterson, C. J. (2004b): Gay fathers. In M. E. Lamb (Ed.), The role of the father in child development (4th Ed.). New York: John Wiley.

  79. 79 Patterson, C.J. (2000a): Family relationships of lesbians and gay men. Journal of Marriage and Family, 62, 1052- 1069.; Patterson, C.J. (2004): Lesbian and gay parents and their children: Summary of research findings. In Lesbian and gay parenting: A resource for psychologists. Washington, DC: American Psychological Association.; Perrin, E. C., and the Committee on Psychosocial Aspects of Child and Family Health (2002): Technical Report: Coparent or second-parent adoption by same-sex parents. Pediatrics, 109, 341 – 344.; Stacey, J. & Biblarz, T.J. (2001): (How) Does sexual orientation of parents matter? American Sociological Review, 65, 159-183.; Tasker, F. (1999): Children in lesbian-led families - A review. Clinical Child Psychology and Psychiatry, 4, 153 - 166.; Tasker, F., & Golombok, S. (1997): Growing up in a lesbian family. New York: Guilford Press.

  80. 80 American Academy od Pediatrics. Council Policy Manual (2004): Sexual Orientation, Parents, & Children. Policy paper adopted by the APA Council of Representatives July 28 & 30, 2004. (http://www.apa.org/about/policy/parenting.aspx).

  81. 81 Biblarz, T. J., & Stacey, J. (2010): How Does the Gender of Parents Matter? Journal Of Marriage And Family, 72(1), 3-22. doi:10.1111/j.1741-3737.2009.00678.x.

  82. 82 M.E. Lamb, Mothers, Fathers, Families, and Circumstances, 16 Applied Developmental Sci. 98-111 (2012); see also S. Golombok, Parenting (2002); M.E. Lamb & C. Lewis, The Role of Parent-Child Relationships in Child Development, in Developmental Science 429-68 (M.H. Bornstein & M.E. Lamb eds., 5th ed. 2005); C.J. Patterson et al., Socialization in the Context of Family Diversity, in Handbook of Socialization 328-51 (J.E. Grusec & P.D. Hastings eds., 2d ed. 2015).

  83. 83 § 3020 občanského zákoníku.

  84. 84 Srovnej § 2 – 4 zákona o registrovaném partnerství a § 656 – 676 občanského zákoníku, § 5 – 7 zákona o registrovaném partnerství a § 677 – 686 občanského zákoníku, § 8 – 9 zákona o registrovaném partnerství a § 692 – 696 občanského zákoníku, § 10 – 12 zákona o registrovaném partnerství a § 697, 760 – 763 a 910 – 923 občanského zákoníku, § 13 zákona o registrovaném partnerství a § 885 občanského zákoníku a § 14 – 17 zákona o registrovaném partnerství a § 755 – 758 občanského zákoníku.

  85. 85 Zákon č. 301/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

  86. 86 § 14 odst. 1 písm. d), 20 odst. 1 písm. c) a § 20a odst. 1 písm. c) zákona o matrikách, jménu a příjmení.

  87. 87 § 29 písm. d), § 30 písm. e) a § 30a písm. e) zákona o matrikách, jménu a příjmení.

  88. 88 § 2 vyhlášky č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů a vzory č. 5, 6, 9,10,19 a 22 podle přílohy č. 2 k této vyhlášce.

  89. 89 Zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

  90. 90 Tím bude naplněn i princip zákazu diskriminace dítěte v přístupu k jeho právům podle čl. 2 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

  91. 91 Analogicky § 689 občanského zákoníku.

  92. 92 Analogicky § 690 občanského zákoníku.

  93. 93 Analogicky § 692, 693 a 694 občanského zákoníku.⁠‌‌​‌‌‌​​‌​‌​‌‌‌​⁠

  94. 94 Analogicky § 691 odst. 2 občanského zákoníku.

  95. 95 Analogicky viz § 679 odst. 1 občanského zákoníku.

  96. 96 Analogicky viz § 686 odst. 1 občanského zákoníku.

  97. 97 Analogicky § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku.

  98. 98 Analogicky § 906 odst. 1 občanského zákoníku.

  99. 99 Analogicky § 906 odst. 2 občanského zákoníku.

  100. 100 Analogicky § 907 občanského zákoníku.

  101. 101 Závislé dítě je každá osoba v domácnosti tvořené 1 rodinou, která má k osobě v čele domácnosti vztah „syn/dcera“, je ekonomicky neaktivní a je ve věku 0–25 let.

  102. 102 Faktickým partnerstvím se rozumí vztah partnerů, který nebyl nijak institucionalizován.

  103. 103 Analýza Českého statistického úřadu, říjen 2013, str. 5 (https://www.czso.cz/documents/10180/20533820/csav102413opr.pdf/952872bd-1745-4ce0-a21b-c30bbc03ef47?version=1.0)

  104. 104 U tohoto dítěte pak může být problém uznání zahraničního rodičovství českými orgány. Viz rovněž § 55 a 63 zákona o mezinárodním právu soukromém.

  105. 105 Podle českého práva žena může podstoupit umělé oplodnění se souhlasem muže, který s ní podal žádost o oplodnění (viz § 6 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a § 27d odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu). Původně podle zákona o rodině muž, který udělil tento souhlas, nebyl automaticky na základě zákonné domněnky považován za otce dítěte. Pravidlo § 54 odst. 3 zákona o rodině totiž nebylo na základě systematického výkladu samostatnou domněnkou otcovství, ale pouze návodem pro rozhodování soudu o otcovství na základě návrhu podle § 54 odst. 1 zákona o rodině stejně jako pravidlo v § 54 odst. 2 (viz např. Hrušáková a kol.: cit. dílo, str. 265n.). Jelikož však v novém občanském zákoníku bylo toto pravidlo upraveno samostatně v § 778 mimo rozhodování soudu o otcovství, jde nyní nově o samostatnou domněnku otcovství. Muž, který udělil souhlas s umělým oplodněním ženy, je automaticky ze zákona otcem narozeného dítěte a jeho otcovství by případně muselo být popřeno.

  106. 106 Nedošlo tedy k potvrzení domněnek otcovství podle § 51 – 62a zákona o rodině, resp. § 776 – 793 občanského zákoníku

  107. 107 Viz § 800 odst. 1 věta první a § 833 odst. 2 občanského zákoníku a contrario.

  108. 108 Viz např. Hrušáková a kol.: cit. dílo, str. 305.

  109. 109 Viz rovněž nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 568/06 ze dne 20.2.2007 a Pl. ÚS 10/15 ze dne 15. 12. 2015 a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bronda proti Itálii ze dne 9.6.1998, stížnost č. 22430/93.

  110. 110 Např. aktivity organizace PROUD http://proudem.cz/rodicovstvi.html a http://www.stejnarodina.cz/.

  111. 111 Viz výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AVČR z let 2014, 2015 a 2016 http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/postoje-verejnosti-k-pravum-homosexualu-cerven-2014, http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/postoje-verejnosti-k-pravum-homosexualu-kveten-2015 a http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/postoje-verejnosti-k-pravum-homosexualu-cerven-2016 či agentury STEM/MARK z roku 2015 http://www.stemmark.cz/polovina-cechu-by-homosexualum-povolila-adoptovat-dite-jejich-registrovaneho-partnera/ a rovněž výzkum Evropské komise EUROBAROMETR z roku 2015 http://www.equineteurope.org/IMG/pdf/ebs_437_en.pdf

  112. 112 Sněmovní tisky č. 1022 a 1080, VI. volební období.

  113. 113 Sněmovní tisk č. 320, VII. volební období.

  114. 114 U sněmovní tisk uvedeného v předchozí poznámce bylo 13.7.2016 zahájeno 1. čtení po skoro 2 letech od jeho předložení, kteréí však bylo přerušeno.

  115. 115 Z informací na stránkách Poslanecké sněmovny vyplývá, že ze 240 návrhů zákonů schválených v tomto volebním období jich bylo celkem 208 vládních (mimo 3 zákonů o státním rozpočtu) a pouze 25 poslaneckých či senátních (mimo 4 zákonných opatření Senátu).

  116. 116 Viz § 928 a násl, občanského zákoníku.

  117. 117 Viz § 931 odst. 1, 932 odst. 1, 954 odst. 1 a 962občanského zákoníku.

  118. 118 Z péče partnera jako právního rodiče by dítě stejně jako v jiném případě mohlo být odebráno pouze ze závažných zákonných důvodů. Viz čl. 32 odst. 4 Listiny a § 928 a násl. občanského zákoníku.

  119. 119 Viz rovněž čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 2 a čl. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

  120. 120 Podrobněji viz Wagnerová, E. a kol.: Listina základních práv a svobod. Komentář, Praha, 2012, str. 277 a násl. a str. 659 a násl.

  121. 121 Viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/09 ze dne 8.7.2010.

  122. 122 Viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 257/05 ze dne 26.1.2006.

  123. 123 Čl. 3 odst. 1 Listiny.

  124. 124 Viz Wagnerová a kol., cit. dílo, str. 659 – 662.

  125. 125 Viz nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 568/06 ze dne 20.2.2007

  126. 126 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/15 ze dne 14.6.2016.

  127. 127 Viz nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 568/06 ze dne 20.2.2007.

  128. 128 Viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/09 ze dne 8.7.2010.

  129. 129 Nález sp. zn. Pl. ÚS 10/15 ze dne 15.12.2015.

  130. 130 Pojem druh je používán pro spolužijícího nesezdaného člověka opačného pohlaví.

  131. 131 § 755 odst. 2 a 3 občanského zákoníku.

  132. 132 § 885 občanského zákoníku.

  133. 133 § 908 občanského zákoníku.

  134. 134 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 7/15 ze dne 14.6.2016.

  135. 135 Viz § 800 odst. 1 věta první občanského zákoníku.

  136. 136 Viz § 800 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku.

  137. 137 To potvrzuje i sám Ústavní soud v bodě 47 nálezu, kde mluví o vzájemných povinnostech registrovaných partnerů.

  138. 138 § 800 odst. 1 občanského zákoníku.

  139. 139 § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství.

  140. 140 Viz bod 46 nálezu.

  141. 141 Viz bod 47 nálezu.

  142. 142 Viz Ellischer D.: cit. dílo, str. 173.

  143. 143 Viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku ze dne 21.12.1999, stížnost č. 33290/96.

  144. 144 Viz Wagnerová, E.: cit. dílo, str. 281n.

  145. 145 Z uvedeného rovněž plyne, že dítě vychovávané v registrovaném partnerství nebude moci být jen svému rodiči odebráno a dáno k osvojení jiným osobám včetně jiných manželů. Registrované partnerství pak pro něj skutečně může být tím nejstabilnějším prostředím.

  146. 146 Čl. 52 odst. 3 Listiny základních práv EU.

  147. 147 Viz např. rozsudky ve věci C-540/03 Evropský parlament proti Radě EU ze dne 27.6.2006, C34/09 Gerardo Ruiz Zambrano proti Office national de l’emploi (ONEm) ze dne 8.3.2011, C356/11 S. proti Maahanmuuttovirasto a C357/11 Maahanmuuttovirasto proti L ze dne 6.12.2012 či C648/11 The Queen, na žádost: MA, BT, DA proti Secretary of State for the Home Department za přítomnosti The AIRE Centre (Advice on Individual Rights in Europe) (UK) ze dne 6.6.2013.

  148. 148 Publikována pod č. 104/1991 Sb.

  149. 149 Viz Wagnerová a kol., cit. dílo, str. 661.

  150. 150 Publikována pod č. 209/1992 Sb.

  151. 151 Čl. 19 a násl. EULP.

  152. 152 Viz čl. 46 odst. 1 EULP.

  153. 153 Viz Kmec, J., Kosař., D., Kratochvíl, J. a Bobek, M.: Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha, 2012 str. 872 – 874.

  154. 154 Viz např. rozsudky ve věcech Marckx proti Belgii ze dne 13.6.1979, stížnost č. 6833/74, K. a T. proti Finsku ze dne 12.7.2001, stížnost č. 25702/94, a další.

  155. 155 Viz rozsudek ve věci Kroon a další proti Nizozemí ze dne 27.10.1994, stížnost č. 18535/91.

  156. 156 Viz např. rozsudky ve věcech Olsson proti Švédsku (č. 1), ze dne 24. 3. 1988, stížnost č. 10465/83, Berrehab proti Nizozemsku ze dne 21 6.1988, stížnost č. 10730/84 či Bronda proti Itálii ze dne 9.6.1998, stížnost č. 22430/93 či zpráva Evropské komise pro lidská práva ve věci Boyle proti Spojenému království ze dne 9. 2. 1993, stížnost č. 16580/90.

  157. 157 Viz Kmec J. a další: cit. dílo, str. 873.

  158. 158 Viz rozsudek ve věci X, Y a Z proti Spojenému království ze dne 22.4.1997, stížnost č.21830/93.

  159. 159 Viz již rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva, která byla předchůdcem ESLP, ve věcech X proti Belgii ze dne 10.7.1975, stížnost č. 6482/74, X proti Francii ze dne 5.10.1982, stížnost č. 9993/82, či Di Lazzaro proti Itálii ze dne 10.7.1997, stížnost č. 31924/96 anebo rozsudek ve věci Pini a další proti Rumunsku ze dne 22.6.2004, stížnosti č. 78028/01 a 78030/01.

  160. 160 Viz rozsudky ve věcech Schalk a Kopf proti Rakousku ze dne 24.6.2010, stížnost č. 30141/04 či Oliari a další proti Itálii ze dne 21.7.2015, stížnosti č. 18766/11 a 36030/11.

  161. 161 Viz rozhodnutí o přijatelnosti ve věci Gas a Dubois proti Francii ze dne 31.8.2010, stížnost č. 25951/07 či rozsudek ve věci X a ostatní proti Rakousku ze dne 19.2.2013, stížnost č. 19010/07.

  162. 162 Viz např. rozsudek ve věci Kutzner proti Německu ze dne 26.2.2002, stížnost č. 46544/99.

  163. 163 Viz rovněž Kosař et al.: cit. dílo, str. 953 – 956.

  164. 164 Viz rozhodnutí a rozsudky popsané výše.

  165. 165 Viz např. rozsudek ve věci E. B. proti Francii ze dne 22.1.2008, stížnost č. 43546/02.

  166. 166 Viz rozsudky ve věcech Gas a Dubois proti Francii ze dne 15.3.2012, stížnost č. 25951/07 či X. a ostatní proti Rakousku ze dne 19.2.2013, stížnost č. 19010/07. Srovnej však rozsudek ve věci Emonet a ostatní proti Švýcarsku ze dne 13.12.2007, stížnost č. 39051/03.

  167. 167 Viz především rozsudek ve věci X a ostatní proti Rakousku ze dne 19.2.2013, stížnost č. 19010/07.

  168. 168 Viz např. rozsudky ve věcech Kroon a další proti Nizozemí ze dne 27.10.1994, stížnost č. 18535/91 či Wagner a J.M.W.L. proti Lucembursku ze dne 28.6.2007, stížnost č. 76240/01.

  169. 169 Viz např. rozsudky ve věcech Keegan proti Irsku ze dne 26.5.1994, stížnost č. 16969/90, Pini a další proti Rumunsku ze dne 22.6.2004, stížnosti č. 78028/01 a 78030/01 či Emonet a ostatní proti Švýcarsku ze dne 13.12.2007, stížnost č. 39051/03.

  170. 170 Viz např. rozsudky ve věcech Söderbäck proti Švédsku ze dne 28.10.1998, stížnost č. 24484/94 či Eski proti Rakousku ze dne 25.1.2007, stížnost č. 21949/03.

  171. 171 Viz např. rozsudek ve věci Wagner a J.M.W.L. proti Lucembursku ze dne 28.6.2007, stížnost č. 76240/01.

  172. 172 Toto plyne z vedle již zmíněného rozsudku Salgueiro da Silva Mouta proti Portugalsku i z dalších judikátů ESLP jako např. Smith a Grady proti Spojenému království ze dne 27.9.1999, stížnosti č. 33985/96 a 33986/96, Karner proti Rakousku ze dne 24.7.2003, stížnost č. 40016/98 či Kozak proti Polsku ze dne 2.3.2010, stížnost č. 13102/02 a nejnověji Pajič proti Chorvatsku ze dne 23.2.2016, stížnost č. 68453/13.

  173. 173 Viz rozsudek ve věci Gas a Dubois proti Francii ze dne 15.3.2012, stížnost č. 25951/07.

  174. 174 V tomto směru je zajímavé srovnání s rozsudkem Emonet a další proti Švýcarsku, kde stejná situace, kdy osvojení partnerem rodiče vedlo k zániku rodičovských práv původního rodiče, byla shledána v rozporu se zájmem dokonce dospělého potomka a tudíž i s čl. 8 Úmluvy.

  175. 175 Šlo o PACS (Pacte civile de solidarité).

  176. 176 Viz rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ve věci Lindsay proti Spojenému království ze dne 11.11.1986, stížnost č. 11089/84 a rozhodnutí ESLP ve věci Nylund proti Finsku ze dne 29.6.1999, stížnost č. 27110/95, a Shackell proti Spojenému království ze dne 27.4.2000, stížnost č. 45851/99 a rozsudky ve věcech Burden proti Spojenému království ze dne 29.4.2008, stížnost č. 13378/05 či Şerife Yiğit proti Turecku ze dne 2.11.2010, stížnost č. 3976/05.

  177. 177 V tomto směru je však registrované partnerství blízké manželství, jak je popsáno výše.

  178. 178 Viz rozsudek ve věci X. a ostatní proti Rakousku ze dne 19.2.2013, stížnost č. 19010/07.

  179. 179 Rakousko tehdy neumožňovalo uzavřít stejnopohlavním párům žádnou statusovou formu soužití.

  180. 180 § 906 – 909 občanského zákoníku.

  181. 181 § 8 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Podobně viz § 692 odst. 1 a § 693 občanského zákoníku.

  182. 182 § 858 a 875 odst. 1 občanského zákoníku.

  183. 183 § 9 odst. 1 zákona o registrovaném partnerství. Podobně viz § 696 odst. 1 občanského zákoníku.

  184. 184 § 9 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Podobně viz § 694 odst. 1 věta před středníkem občanského zákoníku.

  185. 185 § 9 odst. 3 zákona o registrovaném partnerství. Podobně viz § 694 odst. 1 věta za středníkem občanského zákoníku.

  186. 186 § 694 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku.

  187. 187 § 694 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku.

  188. 188 § 694 odst. 2 občanského zákoníku.

  189. 189 § 692 odst. 2 občanského zákoníku.

  190. 190 § 689 občanského zákoníku.

  191. 191 § 690 občanského zákoníku.

  192. 192 § 908 občanského zákoníku.

  193. 193 § § 694 odst. 3 občanského zákoníku.

  194. 194 § 858 občanského zákoníku.

  195. 195 § 794 – 845 občanského zákoníku.

  196. 196 Obdobná legislativní technika je zvolena také např. v německém zákoně o registrovaném partnerství, který pokud jde o osvojení dítěte partnera, odkazuje na příslušná ustanovení německého občanského zákoníku.

  197. 197 § 832 odst. 1 občanského zákoníku.

  198. 198 § 660 a 661 odst. 1 občanského zákoníku. Dítě má buď společné příjmení manželů, anebo příjmení toho z manželů, jehož příjmení bylo při uzavření manželství určeno jako příjmení společných dětí.

  199. 199 § 835 odst. 1 občanského zákoníku.

  200. 200 § 72 zákona o matrikách, jménu a příjmení.

  201. 201 § 833 odst. 2 občanského zákoníku.

  202. 202 § 906 – 909 občanského zákoníku.

  203. 203 § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku.

  204. 204 § 755 odst. 3 občanského zákoníku.

  205. 205 § 766 – 770 občanského zákoníku, zejm. § 768.

  206. 206 § 860 – 864 občanského zákoníku.

  207. 207 § 64 odst. 1 a 2 zákona o matrikách, jménu a příjmení.

  208. 208 § 73 odst. 3 zákona o matrikách, jménu a příjmení.

  209. 209 § 20 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.⁠‌‌​‌‌‌​​‌​‌​‌‌‌​⁠

  210. 210 Viz důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o sociálně-právní ochraně dětí (sněmovní tisk č. 260, III. volební období), str. 49.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací