K části první (změna zákona o registrovaném partnerství)
K bodu 1 (§ 7 odst. 3 a 4 zákona o registrovaném partnerství)
Do zákona o registrovaném partnerství se doplňuje režim péče o společné děti v případě, že partnerství jejich rodičů v souladu se zákonem vůbec nevzniklo či že bylo prohlášeno za neplatné. Postup bude stejný jako v případě manželství, aby tak společným dětem byla zajištěna stejná míra ochrany práv a zájmů. Soud tedy neprodleně poté, kdy určí, že partnerství nevzniklo, rozhodne o povinnostech a právech partnerů ke společnému dítěti. Majetkové povinnosti a práva partnerů posoudí jednotlivě podle jejich povahy a nelze-li jinak, použije ustanovení o bezdůvodném obohacení, přičemž bere ohled na partnera jednajícího v dobré víře, jakož i na práva a právní zájmy společných dětí a třetích osob. Pokud bude partnerství prohlášeno za neplatné, bude o povinnostech a právech partnerů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po prohlášení partnerství za neplatné rozhodováno podle stejných principů jako o povinnostech a právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po rozvodu, jak bude popsáno níže.
K bodům 2 – 5, 7 a 8 (§ 8 odst. 2 – 5, § 9 odst. 3 - 5 a § 13 odst. 3 a 4 zákona o registrovaném partnerství)
Za účelem zajištění vhodného prostředí pro výchovu dítěte v rámci partnerství se vzájemná práva a povinnosti partnerů a jejich povinnosti vůči dítěti rozvádějí tak, aby co nejvíce zohledňovala práva a zájmy společných dětí. Oba partneři rozhodují společně o záležitostech partnerského soužití, včetně záležitostí dětí vychovávaných v partnerství.Přitom jako rodiče berou v úvahu nejlepší zájem svých dětí a vykonávají svou odpovědnostv souladu s tímto zájmem.Partneři jsou oprávněni se při běžných záležitostech vzájemně zastupovat, přičemž jednání jednoho z partnerů při obstarávání běžných záležitostí partnerství zavazuje oba partnery společně a nerozdílně. Jeden z partnerů však může vůči třetí osobě účinky zastupování a závaznosti právních úkonů vyloučit.Podobně jako u manželů se rovněž navrhuje, aby tak mohl učinit na návrh jednoho z partnerů i soud.Toto však nebude možné u věcí týkajících se obstarávání běžných nezbytných životních potřeb partnerů a společně vychovávaných dětí, které nenabyly plné svéprávnosti.Důvodem je stejně jako mezi manžely ochrana vzájemných práv partnerů i dětí v jejich každodenním životě, kdy není prakticky možné získávat výslovný souhlas partnera. Neudělením, resp. vyloučením fikce souhlasu by partner mohl nepřiměřeně ovlivňovat až blokovatkaždodenní život partnerů a jejich dětí. V ostatních, tj. neběžných záležitostech, bude stejně jako u manželů vyžadován výslovný souhlas partnera, který může být případně nahrazen soudem.
§ 906 – 909 občanského zákoníku. § 8 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Podobně viz § 692 odst. 1 a § 693 občanského zákoníku. § 858 a 875 odst. 1 občanského zákoníku. § 9 odst. 1 zákona o registrovaném partnerství. Podobně viz § 696 odst. 1 občanského zákoníku. § 9 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Podobně viz § 694 odst. 1 věta před středníkem občanského zákoníku. § 9 odst. 3 zákona o registrovaném partnerství. Podobně viz § 694 odst. 1 věta za středníkem občanského zákoníku. § 694 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku. § 694 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku. § 694 odst. 2 občanského zákoníku.
Nedohodnou-li se partneři v podstatných věcech, rozhodne na návrh některého z nich soud, který přihlédne k zájmům obou partnerů a samozřejmě i dětí vychovávaných v partnerství. Stejně jako v manželství se ale soud bude primárně snažit o smírné řešení mezi partnery. Každý partner bude povinen ve svém životě (tj. při svých samostatných každodenních aktivitách jako práce, studium apod.) brát zřetel na zájem druhého partnera a dítěte, které žije spolu s partnery.Každý z partnerů bude povinen přispívat na vzájemné potřeby a potřeby společně vychovávaných dětí podle svých osobních a majetkových poměrů a schopností a možností, aby životní úroveň partnerů i jejich dětí byla zásadně srovnatelná.
Konečně z povinnosti partnerů žít spolu plyne, že pokud partner opustí společnou domácnost, ve které spolu partneři vychovávají dítě, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit,je tento partner povinen přispívat dále na náklady společné domácnosti. Tím bude ochrana zájmů dětí v partnerství zajištěna i v případě, že spolu partneři nebudou žít. Pokud by partneři-rodiče společného dítěte žili odděleně, budou se jejich rodičovská práva a povinnosti řídit stejně jako v případě oddělené žijících manželů.V tomto případě bude jakékoliv jednání jednoho z partnerů ve společných záležitostech, včetně záležitostí dětí vychovávaných v partnerství, vždy vyžadovat souhlas druhého partnera.
K bodu 6 (§ 13 odst. 1 zákona o registrovaném partnerství)
Vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník používá pro vztah dětí a rodičů pojem rodičovská odpovědnost a nikoliv zodpovědnost, navrhuje se stejná změna i v zákoně o registrovaném partnerství.
K bodu 9 (§ 13a zákona o registrovaném partnerství)
Navrhované ustanovení § 13a umožní registrovanému partnerovi osvojit dítě jeho partnera, obdobně jako manžel může osvojit dítě svého manžela a tak prostřednictvím osvojení právně upravit vztah k dítěti, které většinou fakticky oba partneři vychovávají, vyživují a mají k němu citový vztah, který je ze strany dítěte opětován. O osvojení bude rozhodovat soud, který musí vždy posoudit, zda je takové osvojení v nejlepším zájmu dítěte.
Podrobná právní úpravu osvojení je obsažena v občanském zákoníku a osvojení dítěte partnera partnerem rodiče bude probíhat podle těchto pravidel stejně jako u osvojení dítěte manžela manželem či u jakéhokoliv jiného typu osvojení. Navrhované ustanovení proto odkazuje na právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku, konkrétně osvojením manželem
195 196
či manželkou rodiče,a neopisuje jednotlivá ustanovení o osvojení.Po osvojení bude mít osvojené dítě postavení společného dítěte partnerů stejně jako dítě osvojené manželem rodiče má postavení společného dítěte manželů.Na rozdíl od dítěte manžela, jehož příjmení je určeno již při uzavření manželství, si partneři nevolí společné příjmení ani příjmení
§ 692 odst. 2 občanského zákoníku. § 689 občanského zákoníku. § 690 občanského zákoníku. § 908 občanského zákoníku. § § 694 odst. 3 občanského zákoníku. § 858 občanského zákoníku. § 794 – 845 občanského zákoníku. Obdobná legislativní technika je zvolena také např. v německém zákoně o registrovaném partnerství, který pokud jde o osvojení dítěte partnera, odkazuje na příslušná ustanovení německého občanského zákoníku. § 832 odst. 1 občanského zákoníku. § 660 a 661 odst. 1 občanského zákoníku. Dítě má buď společné příjmení manželů, anebo příjmení toho z manželů, jehož příjmení bylo při uzavření manželství určeno jako příjmení společných dětí.
společných dětí a nelze proto aplikovat ustanovení o příjmení společného dítěte manželů. Společné dítě si tedy zachová své původní příjmení, které bude příjmením jednoho z partnerů, a může jej následně změnit podle zákona o matrikách, jménu a příjmení.Stejně jako u osvojení dítěte manželem rodiče,tak rovněž u osvojení dítěte partnerem rodičů nedochází k zániku příbuzenských vazeb k původnímu rodiči a jeho rodině, neboť k tomu neexistuje žádný důvod a naopak v zájmu dítěte je plné zachování těchto vazeb, jelikož i původní rodič bude o něj nadále pečovat a vychovávat jej.
K bodu 10 (§ 18 a 19 zákona o registrovaném partnerství)
Navrhované ustanovení § 18 upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi partnery a jejich společným dítětem po zániku partnerství. Zejména se jedná o úpravu vyživovací povinnosti a úpravu vztahů po zániku partnerství. Vzhledem k tomu, že osvojením dítěte partnerem či partnerkou rodiče bude mít dítě dva rodiče, kteří vůči němu budou vykonávat rodičovská práva, je nezbytné upravit výkon rodičovské odpovědnosti k dítěti i pro případ, že registrované partnerství rodičů skončí. V takovém případě se bude postupovat obdobně, jako v případě rozvodu manželství.
Stejně jako manželství, tak ani partnerství nebude moci být zrušeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem společného nezletilého dítěte partnerů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Zájem dítěte na trvání partnerství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po zrušení partnerství. V případě zániku partnerství bude muset soud nejprve rozhodnout o tom, který z rodičů bude o dítě nadále pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte. Do té doby stejně jako manželství nebude moci být partnerství zrušeno. Soud primárně respektuje souhlasné stanovisko rodičů a odchýlí se od něj jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům. Soud přitom stejně jako při rozvodu manželství může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče se souhlasem obou rodičů, případně i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Soud při tomto rozhodování bude brát ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Soud bude dbát rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, a rovněž na schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.Rodiče se samozřejmě mohou na péči o společné dítě dohodnout, avšak pokud tak neučiní, rozhodne o péči s ohledem na nejlepší zájem dítěte soud stejně jako při rozvodu manželství.
§ 835 odst. 1 občanského zákoníku. § 72 zákona o matrikách, jménu a příjmení. § 833 odst. 2 občanského zákoníku. § 906 – 909 občanského zákoníku. § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku. § 755 odst. 3 občanského zákoníku.
Na bydlení partnera pečujícího o dítě vychovávané v partnerství po zániku partnerství se obdobně použijí ustanovení občanského zákoníku o bydlení manžela pečujícího o dítě vychovávané v manželství, aby tak dítěti a o něj pečujícímu rodičovi byla zajištěna stabilita bydlení.Pokud se tedy partneři nedohodnou po zrušení partnerství, kdo bude užívat společné bydlení, rozhodne o něm soud s tím, že přihlédne zejména k tomu, kterému z partnerů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které partneři pečovali. Soud rovněž může zřídit ve prospěch pečujícího partnera právo odpovídající věcnému břemenu bydlení za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým podle okolností případu, dokud vychovávané dítě nabude trvale schopnost samo se živit.
K části druhé (změna zákona o matrikách)
K bodům 1 a 2 (§ 64 odst. 3 a 5 zákona o matrikách, jménu a příjmení
Jako rodiče mají oba partneři právo volit jméno a příjmení dítěte.Proto se v zákoně o matrikách, jménu a příjmení navrhuje upravit práva partnerů měnit jméno a příjmení dítěte stejně jako u manželů.Partneři jako osvojitelé budou tedy mít právo do 6 měsíců od právní moci rozsudku o osvojení, nejpozději však do dosažení zletilosti osvojence, zvolit osvojenci souhlasným prohlášením před matričním úřadem jiné jméno, popřípadě jména, než to, které má zapsáno v matriční knize. Má-li zapsáno pouze jedno jméno, mohou mu zvolit druhé. Osvojenec starší 15 let bude muset s těmito kroky vyslovit souhlas.
K bodu 3 (§ 73 odst. 4 zákona o matrikách, jménu a příjmení)
Pokud změní příjmení ten z partnerů, jehož příjmení nese společné nezletilé dítě, změní se stejně jako u manželůpříjmení i společného dítěte, které tak vždy bude mít stejné příjmení jako alespoň jeden z partnerů.
K části třetí (změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí)
K čl. III (§ 20 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí)
Stejně jako u manželů, resp. pozůstalých manželů po rodičíchnebude v případě osvojení dítěte partnera či partnerky docházet ke zprostředkování osvojení orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Důvodem je to, že stejně jako v případě manželů je vyhledávání a následné zprostředkování jak dětí, tak osvojitelů (pěstounů) bezpředmětné, neboť jde o svěření dítěte osobám dítěti příbuzným nebo blízkým.Nebude tedy nutné hledat cizí vhodné osvojitele běžným způsobem.
K části čtvrté (účinnost)
Navrhuje se stanovit účinnost zákona tak, aby bylo možno provést předem potřebné přípravy pro jeho zavedení do praxe.
§ 766 – 770 občanského zákoníku, zejm. § 768. § 860 – 864 občanského zákoníku. § 64 odst. 1 a 2 zákona o matrikách, jménu a příjmení. § 73 odst. 3 zákona o matrikách, jménu a příjmení. § 20 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Viz důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o sociálně-právní ochraně dětí (sněmovní tisk č. 260, III. volební období), str. 49.
V Praze dne 24. října 2016
Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v.r.
Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu: Mgr. Jiří Dienstbier v.r.