Novela z. - služební zákon

Zvláštní část

K části první (změny Služebního zákona)

K čl. I

K bodu 1 (změna názvu zákona)

Zákon č. 218/2002 Sb. byl schválen s názvem „Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)“. Vedle právní úpravy zaměstnávání státních zaměstnanců jeho název vyjadřuje také jejich odměňování, ale také skutečnost, že upravuje také odměňování ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, kteří státními zaměstnanci nejsou s tím, že byl uveden i zkrácený název spočívající ve slovech služební zákon.

V praxi se název služební zákon nevžil. Jako služební zákon je označován zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2007, ten v názvu zkrácení spočívající ve slovech služební zákon však nemá.

Aby se vyšlo uživatelské praxi vstříc, navrhuje se, aby název zákona č. 218/2002 Sb. byl změněn na „zákon o státní službě“.

K bodu 2 (změna § 1 – Rozsah právní úpravy)

Změna obsahuje zpřesňující legislativně technickou úpravu. Normativně se navrhuje přehledně vyjádřit, jaké záležitosti zákon upravuje.

K bodu 3 (změna § 2 – Negativní vymezení působnosti zákona o státní službě)

Změna obsahuje zpřesňující legislativně technickou úpravu negativního vymezení působnosti zákona.

K bodu 4 (změna nadpisu dílu 1 hlavy II části první zákona – Správní úřad, služební úřad, služební působiště a nadřízený služební úřad)

Změna obsahuje zpřesňující legislativně technickou úpravu.

K bodu 5 (změna § 3 – Vymezení správního úřadu)

Navrhuje se zpřesnit legální definici pojmu správního úřadu. Protože se vychází z ustanovení čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky, může se zákon týkat jen ministerstev, ústředních správních úřadů, ostatních správních úřadů a orgánů státní správy. Posledně uvedený termín je termínem obsoletním.

V současné době jsou podle tzv. kompetenčního zákona ministerstvy:

1. Ministerstvo financí,

2. Ministerstvo zahraničních věcí,

3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,

4. Ministerstvo kultury,

5. Ministerstvo práce a sociálních věcí,

6. Ministerstvo zdravotnictví,

7. Ministerstvo spravedlnosti,

8. Ministerstvo vnitra,

9. Ministerstvo průmyslu a obchodu,

10. Ministerstvo pro místní rozvoj,

11. Ministerstvo zemědělství,

12. Ministerstvo obrany,

13. Ministerstvo dopravy,

14. Ministerstvo životního prostředí.

Ústředními správními úřady, v jejich čele není člen vlády podle tzv. kompetenčního zákona, jsou:

1. Český statistický úřad,

2. Český úřad zeměměřický a katastrální,

3. Český báňský úřad,

4. Úřad průmyslového vlastnictví,

5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,

6. Správa státních hmotných rezerv,

7. Státní úřad pro jadernou bezpečnost,

8. Národní bezpečnostní úřad,

9. Energetický regulační úřad,

10. Úřad vlády České republiky,

11. Český telekomunikační úřad,

12. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Další správními úřady nebo orgány státní správy jsou:

1. Česká obchodní inspekce (zákon č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

2. Stání báňská správa (zákon č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

3. Česká inspekce životního prostředí (zákon č. 282/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

4. Zeměměřické a katastrální orgány (zákon č. 359/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

5. Vězeňská služba (zákon č. 555/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

6. Orgány státní správy v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů (zákon č. 19/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

7. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (zákon č. 20/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

8. Drážní úřad (zákon č. 266/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

9. Státní plavební správy (zákon č. 114/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

10. Úřad pro civilní letectví (zákon č. 49/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

11. Národní park České Švýcarsko (zákon č. 161/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

12. Státní veterinární správa (zákon č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

13. Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí (zákon č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

14. Česká plemenářská inspekce (zákon č. 154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

15. Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva (zákon č. 156/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

16. Krajské hygienické stanice (zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

17. Státní energetická inspekce (zákon č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

18. Interní audit v Ministerstvu financí, v jiných ministerstvech a v Úřadu vlády (zákon č. 320/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

19. Státní zemědělská a potravinářská inspekce (zákon č. 146/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

20. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (zákon č. 147/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

21. Národní archiv a státní oblastní archivy (zákon č. 499/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

22. Česká školní inspekce (zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

23. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce (zákon č. 251/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

24. Archiv bezpečnostních složek (zákon č. 187/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

25. Státní ústav pro kontrolu léčiv (zákon č. 378/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

26. Úřad práce České republiky (zákon č. 73/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

27. Finanční správa České republiky (zákon č. 456/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

28. Státní pozemkový úřad (zákon č. 503/2012 Sb.).

K bodu 6 (změna § 4 – Služební úřad, služební působiště a nadřízený služební úřad)

Nadále se vychází z platného textu § 4.

K bodům 7 a 8 (změna nadpisu dílu 2 hlavy II části první – Služba, obor služby a státní zaměstnanec a § 5)

Změna obsahuje zpřesňující legislativně technickou úpravu.

K bodu 8 (změna § 5 – Činnosti vykonávané ve službě)

Nadále se vychází z platného textu zákona; dosud tuto úpravu obsahuje § 6 odst. 2.

V § 5 odst. 2 se navrhuje zvlášť vymezit činnosti, které s výkonem činností podle § 5 odst. 1, které jsou výkonem státní správy, souvisejí nebo jeho výkon ovlivňují.

K bodu 9 (zrušení označení dílu 3 v části první hlavě II)

Jedná se o legislativně technickou úpravu.

K bodu 10 (změna § 6 – Obor služby)

Navrhuje se ustanovení vymezující obor služby zpřesnit; dosud tuto úpravu obsahuje § 5.

K provedení zákona bylo vydáno nařízení vlády č. 85/2003 Sb., kterým se stanoví obory státní služby.

K bodu 11 (nový § 6a – Státní zaměstnanec)

Z důvodu zvýšení instruktivnosti zákona se navrhuje v novém § 6a uvést legální definici státního zaměstnance. Dosud tuto úpravu obsahuje § 6 odst. 1.

K bodu 12 (změna v nadpisu pod § 7)

Navrhuje se provést legislativně technické zpřesnění.

K bodům 13 až 16 [§ 7 odst. 1, 2 a 3 písm. a) a b) a odst. 4]

Navrhuje se provést legislativně technická zpřesnění ve vztahu ke školskému zákonu a zákonu o vysokých školách, pokud jde o předepsané stupně vzdělání.

K bodu 17 a 18 (změna § 7 odst. 5)

Navrhuje se provést drobné významové zpřesnění vzhledem k tomu, že pro celý zákon o státní službě je rozhodující pojem „služební úřad“.

K bodům 19 (změna § 7 odst. 6 a poznámky pod čarou č. 13, poznámka pod čarou č. 18)

Navrhuje se provést legislativně technická zpřesnění.

Přestože se poznámky pod čarou uvedené v zákonu zpravidla nenovelizují, protože mají informativní význam, tak v případě zákona o státní službě, vzhledem k tomu, že od jeho schválení uběhla doba více než 11 let, je důvodné text poznámek pod čarou aktualizovat.

Toto vysvětlení se týká i dalších poznámek pod čarou v zákoně o státní službě uvedených.

K bodu 20 (změna § 8 – Služební označení státního zaměstnance v zahraniční službě)

Navrhuje se provést legislativně technická zpřesnění.

K bodu 21 (změna § 8 odst. 4 – Zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu k propůjčování diplomatických nebo konzulárních hodností)

Navrhuje se zpřesnit zmocňovací ustanovení, podle něhož má být vydána prováděcí vyhláška Ministerstva zahraničních věcí.

K bodu 22 (změna dílu 3 hlavy II části první – Organizační věci služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců)

Navrhuje se provést legislativně technické zpřesnění.

K bodům 23 a 24 (změna § 9 – Představený, služební místa představených, jejich služební označení a předepsané vzdělání, a nový § 9a – Služební orgán, § 9b – Státní tajemník)

Dosavadní úprava § 9 zahrnuje 10 odstavců a vedle výše uvedených záležitostí obsahuje rovněž úpravu služebních orgánů, není tudíž příliš přehledná.

Navrhuje proto stávající právní úpravu rozdělit do dvou ustanovení.

V § 9 se navrhuje dosavadní úpravu v zásadě zachovat, s tím, že v odstavci 2 se navrhuje provést přesnější rozhraničení.

V novém § 9a má být obsažena úprava služebního orgánu a v § 9b úprava státního tajemníka. Na rozdíl od dosavadního § 53 odst. 4 by státní tajemník nově neměl být v ministerstvu a v Úřadu vlády odborným garantem za celkový výkon státní správy, který by vykonával k činnosti ředitele sekce, ale mělo by se jednat o vedoucího státního zaměstnance – představeného (služební orgán), k jehož úkolům bude patřit jen zajišťování organizačních věcí služby a služebních vztahů státních zaměstnanců a organizačních věcí správního úřadu (§ 207 návrhu tohoto zákona).

K bodům 25 až 27 (změna nadpisu dílu 4 hlavy II části první, § 10 a nový § 10a – Služební předpis)

Na existenci ani koncepci služebního předpisu jako výrazného právního instrumentu pro bližší úpravu organizačních věcí služby a služebních vztahů státních zaměstnanců (§ 10 odst. 1), tak jak je uvedena v platném textu zákona, se nic nemění.

Co do právní povahy je služební předpis interní normativní instrukcí. Interní normativní instrukce je v zásadě vnitřní předpis. Lze jí zavazovat v příslušných věcech podřízené orgány a fyzické osoby ve vnitřních vztazích veřejné správy. Tyto instrukce nemusejí být veřejně vyhlášeny; stačí, jsou-li vhodným způsobem sděleny těm, jichž se týkají²⁾.

V § 10a odst. 1 se však navrhuje nově stanovit, že služební předpis nesmí zakládat státnímu zaměstnanci nové právní povinnosti, tzn., tento předpis se musí pohybovat v mezích zákonů, jinak se bude jednat o neplatný služební předpis (§ 10a odst. 3). Jde o podobnou úpravu, kterou obsahuje zákoník práce.

K bodu 28 až 32 [změna nadpisu pod § 11 – Generální ředitelství státní služby, změny § 11 odst. 1, odst. 4 písm. d) a e)]

Jedná se o změny legislativně technické povahy.

K bodu 33 (změna § 11 odst. 5 – Kontrolní působnost generálního ředitelství státní služby)

Navrhuje se úpravu týkající se kontrolní působnosti zpřesnit ve vztahu k zákonu č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

K bodu 34 (změna § 11 odst. 7 a 8 – Rejstřík státních zaměstnanců a rejstřík fyzických osob připravujících se na službu)

Stávající platnou úpravu se navrhuje aktualizovat s tím, že se napříště neuvádí rodné číslo.

K bodu 35 a 36 (změna § 12 a 13 – Personální ředitel a personální útvar)

Dosavadní úpravu personálního ředitele a personálního útvaru se navrhuje po věcné stránce zachovat, dochází jen k dílčím zpřesněním včetně aktualizace poznámek pod čarou.

K bodům 37 až 39 (změna § 14, nové § 14a, 14b, nadpis pod § 15, § 207 v novém znění – Systemizace)

Systemizací se obecně rozumí stanovení potřebného počtu funkčních míst z hlediska účelného fungování služby včetně určení obsahu činnosti (náplně) na těchto místech s propojením na odměňování státních zaměstnanců.

Systemizace patří k základním postulátům, na kterých je zákon o státní službě postaven.

Úpravu systemizace obsahuje stávající znění zákona, které se navrhuje zachovat a provést jen některá legislativně technická zpřesnění.Počet náměstků člena vlády a počet náměstků vedoucího Úřadu vlády bude určen v systemizaci, nebude však zákonem omezen. Nadále nemá být náměstek člena vlády ani náměstek vedoucího Úřadu vlády stupněm řízení ve službě, ale má jít o politického zástupce člena vlády a vedoucího Úřadu vlády.

Celkový návrh systemizace za všechny správní úřady zpracuje generální ředitelství státní služby.

K bodům 42 a 43 (změna nadpisu hlavy I části druhé a § 17 – Předpoklady k přijetí pro přípravu na službu a oprávněné odborné požadavky)

Navrhuje se rozdělit předpoklady k přijetí pro přípravu na službu a oprávněné odborné požadavky. Předpoklady vyplývají ze zákona, kdežto oprávněné odborné požadavky má určit služební orgán ve služebním předpisu.

Předpoklady se navrhuje rozšířit rovněž pro státní občany států Evropské unie a občanů států Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

K bodu 44 (změna § 18 odst. 3 až 6 – Doložení předpokladů k přijetí pro přípravu na službu)

Po věcné stránce se stávající úprava nemění, navrhuje se legislativně technické zpřesnění včetně aktualizace poznámek pod čarou.

Pro státní občany států Evropské unie a občanů států Dohody o Evropském hospodářském prostoru se navrhuje upravit doložené předepsaných předpokladů.

K bodům 47 a 48 (změna § 19 a 19a – Průběh výběrového řízení)

Stávající právní úpravu se z důvodů vyšší instruktivnosti navrhuje rozdělit do dvou ustanovení do § 19 a 19a.

K bodům 49 až 50 (změna § 20 – Výjimky z výběrového řízení)

Po věcné stránce se stávající úpravy výjimek z výběrového řízení nemění. Navrhují se dílčí legislativně technická zpřesnění.

K bodům 51 až 64 (změny nadpisu hlavy IV v části druhé, § 21 až 27 – Příprava na službu)

Stávající úprava přípravy na službu, která se bude konat v pracovním poměru na dobu určitou, se co do věcného obsahu nemění. Navrhuje se provést legislativně technická zpřesnění.

K bodům 65 až 74 (změna nadpisu hlavy I v části třetí, § 28 až 31a nový § 31a – Služební poměr a výběrové řízení)

Stávající úprava služebního poměru se po věcné stránce nemění.

Nadále se uvažuje se službou na dobu neurčitou a se službou na dobu určitou.

Ve stávající úpravě se navrhuje provést legislativně technická zpřesnění.

V novém § 31a se navrhuje upravit výběrové řízení na volné služební místo.

K bodu 75 (změna § 32 až 34 – Rozhodnutí o jmenování do služby, vznik služebního poměru a služební slib)

Stávající úprava se zachovává; navrhují se legislativně technická zpřesnění.

K bodu 76 (změna § 35 a nový § 35a – Překážky jmenování do služby a překážky výkonu služby)

Z důvodu zabezpečení vyšší instruktivnosti úpravy zákona o státní službě se navrhuje stávající úpravu rozdělit do dvou ustanovení a zároveň zpřesnit překážky jmenování do služby o asistenta soudce, asistenta státního zástupce a náměstka člena vlády a náměstka vedoucího Úřadu vlády.

K bodu 77 (změna § 36 – Zařazení státního zaměstnance ve službě s ohledem na příbuzenské a jiné podobné vztahy)

Po věcné stránce se stávající úprava zařazení státního zaměstnance ve službě s ohledem na příbuzenské a jiné podobné vztahy nemění, navrhuje se však v § 36 odst. 2 výslovně stanovit, kdo se považuje za osobu blízkou ve vztahu ke státnímu zaměstnanci. Důvodem výslovné úpravy je skutečnost, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, takovou úpravu neobsahuje.

K bodu 78 až 84 [§ 37 – Zařazení mimo výkon služby]

Legislativně technická zpřesnění.

Navrhuje se zpřesnit druhy změn služby, pokud jde o jmenování a odvolání ve vztahu k zástupci představeného.

Stávající úprava výčtu změn ve službě se zásadně nemění, ale pouze zpřesňuje.

První změnou je formulační zpřesnění, kdy se dosavadní „zkrácení délky doby výkonu služby po vzniku služebního poměru“ navrhuje nahradit přesnější dikcí „zkrácení služební doby“. Dosavadní úprava může totiž evokovat jiné souvislosti, než souvislosti sledované. Jedná se totiž „o pracovní dobu státních zaměstnanců“.

Novým titulem je přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělání státního zaměstnance, které se navrhuje blíže upravit v novém § 50a.

K bodům 86 a 87 (změna § 38 a nový § 38a – Služební cesta státního zaměstnance)

Stávající úprava služební cesty se co do věcného obsahu nemění. Pro vyšší instruktivnost se navrhuje rozdělit úpravu do dvou ustanovení.

Nově se navrhuje stanovit, kdo se považuje za člena rodiny státního zaměstnance, neboť na občanský zákoník není možné odkázat.

K bodům 88 a 89 (změna § 39 – Přeložení státního zaměstnance)

Stávající úprava institutu přeložení státního zaměstnance, k němuž může dojít i bez jeho souhlasu, která odlišuje služební vztahy od pracovněprávních vztahů, se zachovává. Navrhuje se provést legislativně technická zpřesnění.

K bodu 92 (změna § 41 – Přerušení služby státního zaměstnance z důvodu vazby)

V úpravě přerušení služby z důvodu vazby se navrhuje provést věcnou změnu. Dosavadní dobu 3 let se navrhuje zkrátit na dobu 12 měsíců.

K bodům 93 a 94 (změna § 42 a nový § 42a – Jmenování na služební místo představeného a odvolání ze služebního místa představeného)

Stávající úpravu, která je obsažena v jednom ustanovení, se z důvodu přehlednosti navrhuje rozdělit do dvou ustanovení.

K bodu 95 (změna § 43 odst. 1 – Převedení státního zaměstnance na jiné služební místo)

Navrhuje se stávající úpravu zpřesnit.

K bodu 96 [změna § 43 odst. 2 a § 55 odst. 1 – Lékařský posudek]

Navrhuje se provést legislativně technické zpřesnění ve vztahu k novým zdravotnickým předpisům, podle kterých vydává lékařský posudek poskytovatel pracovnělékařských služeb [zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů].

K bodu 97 (změna § 43 odst. 3 – Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav státního zaměstnance)

Navrhuje se uvést v zákoně legální definici toho, co se považuje za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav státního zaměstnance.

K bodům 99 až 101 (změna § 43, nadpis pod § 44, § 44 věta první – Zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů)

Navrhuje se provést legislativně technická zpřesnění.

V zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z organizačních důvodů (§ 44 odst. 1) se navrhuje věcná změna.

Tato změna spočívá v tom, že měsíční plat státního zaměstnance bude činit 40 % namísto dosavadních 50 % a v případě, že bude mít státní zaměstnanec vyživovací povinnost k jiné fyzické osobě, bude horní hranice zvýšení činit 70 % namísto dosavadních 80 %.

K bodu 102 (změna § 45 až 50 – Zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby z důvodu mateřské dovolené a rodičovské dovolené, zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby pro výkon funkce v odborové organizaci, zastupování, zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby pro pozastavení služby, vyslání státního zaměstnance ke službě do zahraničí a zařazení po ukončení služby v zahraničí a zkrácení služební doby státního zaměstnance)

Ustanovení § 45 až 50 se navrhuje legislativně technicky zpřesnit.

K bodu 103 (nový § 50a – Přerušení výkonu služby státního zaměstnance za účelem dalšího vzdělávání)

Jak už bylo uvedeno, navrhuje se, aby mohla být služba státního zaměstnance přerušena také z důvodu jeho dalšího vzdělání, a to jen v případě, že státní zaměstnanec vykonával službu po dobu alespoň 5 let. Přerušení bude moci trvat nejdéle 12 kalendářních měsíců; po dobu přerušení nebude státnímu zaměstnanci příslušet plat.

K bodu 104 (změna § 52 – Společné ustanovení o změnách služby)

Dosavadní úpravu se navrhuje zpřesnit jejím rozdělením do dvou odstavců.

K bodu 105 a 106 (změna § 53 a nový § 53a – Společné ustanovení o změnách služby)

Dosavadní úpravu týkající se věcných záležitostí změn služby, jakož i formu těchto změn obsaženou dosud v jenom ustanovení se navrhuje rozdělit do dvou ustanovení.

K bodu 107 a 108 (označení dílu 1 s nadpisem nad § 54 – Základní ustanovení o skončení služebního poměru)

Navrhuje se provést legislativně technickou úpravu.

K bodům 107 až 126 (změny v hlavě V části třetí § 54, 55, 58a až 60 – Skončení služebního poměru včetně neplatného skončení služebního poměru)

Stávající platnou úpravu skončení služebního poměru se nenavrhuje podstatným způsobem měnit.

Nadále by se mělo vycházet ze schválené koncepce, kdy základními případy skončení služebního poměru jsou skončení služebního poměru:

1. služebním orgánem,

2. na základě žádosti státního zaměstnance,

3. ze zákona.

Změny, které jsou navrženy, pokud je o právní následky neplatného skončení služebního poměru a služební posudek a potvrzení o službě, jsou změnami zpřesňující povahy a změnami legislativně technickými.

Věcné změny se týkají § 55 odst. 1 písm. e) a § 55 odst. 1 písm. g), kde se v návaznosti na změny v § 41 (přerušení služby z důvodu vazby státního zaměstnance) navrhuje nahradit časový úsek 3 let časovým úsekem 12 měsíců a časový úsek 12 měsíců časovým úsekem 9 měsíců.

Pokud jde o skončení služebního poměru ze zákona, navrhuje se v § 57 odst. 1 písm. e), aby služebním poměr skončil dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zaměstnanec dovršil věk 70 let, oproti dosavadnímu věku 65 let. V daném případě se navrhuje vycházet z analogie s ustanovením § 94 písm. a) zákona o soudech a soudcích, podle kterého ze zákona funkce soudce zaniká uplynutím kalendářního roku, v němž soudce dosáhl věku 70 let. Daný způsob skončení služebního poměru není v rozporu se směrnicí Rady 200078/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení. Skončení služebního poměru ze zákona je nezbytné proto, aby mohla být v systemizaci včas vytvořena pracovní místa pro čekatele připravující se na výkon státní služby, tzn., aby bylo dopředu zřejmé, kteří státní zaměstnanci státní službu skončí. Systemizace je jedním ze základních nástrojů k dosažení cíle celé právní úpravy, tj. kvalifikované a kvalitní státní správy, proto lze navrženou úpravu považovat za legitimní, přičemž jí je dosaženo přiměřeným způsobem, který je nezbytný.

V této souvislosti se rovněž poznamenává, že není vyloučeno využít odborných zkušeností bývalého státního zaměstnance, jehož služební poměr z důvodu dosažení stanovené věkové hranice skončil, jeho zaměstnáním v pracovním poměru podle zákoníku práce na pracovním místě, bude-li takové místo v systemizaci vytvořeno.

K bodům 127 až 144 (změny § 61 až 69 – Povinnosti, základní práva státních zaměstnanců, omezení některých práv státních zaměstnanců, příkazy k výkonu služby a odměny za příkladnou službu)

Platnou koncepci úpravy povinností, základních práv a omezení některých práv státních zaměstnanců, příkazů k výkonu služby a odměn za příkladnou službu se navrhuje zachovat. Změny, které se navrhuje provést, jsou zpřesňujícího a legislativně technického charakteru.

Pravidla etiky státního zaměstnance vydaná služebním předpisem [§ 61 odst. 1 písm. z)] budou v zásadě nahrazovat pracovní řád vydávaný zaměstnavatelem (viz § 306 odst. 3 zákoníku práce).

V § 61 odst. 4 až 6 se navrhuje upravit zproštění povinnosti mlčenlivosti, kterou je státní zaměstnanec povinen dodržovat.

V § 67 odst. 2 se navrhuje oproti platné úpravě zvýšit pokutu za porušení povinnosti státního zaměstnance, který byl vedoucím služebního úřadu nebo ředitelem sekce, po dobu 2 let po skončení služebního poměru nevykonávat přímou podnikatelskou činnost ani podnikatelskou činnost jako společník právnické osoby v takovém oboru, v jakém vykonával službu, a to z dosavadních 200 tis. Kč na navržených 500 tis. Kč.

K bodům 145 až 149 (změny § 70 až 79 – Kárná odpovědnost)

Rovněž platnou koncepci úpravy kárné odpovědnosti státního zaměstnance za zaviněné porušení služební kázně se navrhuje zachovat.

Navrhuje se právní úpravu kárné odpovědnosti zpřesnit a zpřehlednit.

Kárně nemá odpovídat generální ředitel státní služby a jeho zástupce. Naproti tomu mohou být tyto služební orgány odvolány ze služebního místa z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů (§ 42a odst. 4).

K bodům 150 až 182 [část šestá, změna § 80 až 102 – Podmínky výkonu služby)

Platnou právní úpravu podmínek výkonu služby státních zaměstnanců sestávající ze zákazu diskriminace ve služebním poměru, služební doby a doby odpočinku, dovolené, služebního volna, vzdělávání státních zaměstnanců, náhrady výdajů příslušejících státnímu zaměstnanci v souvislosti s výkonem služby, bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, podmínek pro výkon služby státního zaměstnance, zabezpečení státního zaměstnance, podmínky výkonu služby státní zaměstnankyně, těhotné státní zaměstnankyně a státní zaměstnankyně-matky, mateřské dovolené a rodičovské dovolené a přestávek ke kojení, se navrhuje v zákoně zachovat.

Navrhuje se však provést některé věcné a zpřesňující změny, jakož i legislativně technické změny.

Zákaz diskriminace ve služebním poměru (§ 80) se navrhuje nahradit úpravou rovného zacházení a zákazu diskriminace odkazující na antidiskriminační zákon.

V úpravě služební doby a doby odpočinku – odhlížeje od zpřesňujících a legislativně technických změn – se navrhuje upravit možnost zavést ve služebním úřadu pro státní zaměstnance pružné rozvržení služební doby (§ 81a), a to na základě povolení služebního orgánu.

Pokud jde o služební pohotovost, tu by měl nařizovat státnímu zaměstnanci služební orgán (§ 83).

Dodatkovou dovolenou se navrhuje zmínit v poznámce pod čarou č. 95.

Dobu služebního volna v případě placených překážek ve službě na straně státního zaměstnance se oproti stávající úpravě navrhuje zpřesnit jednak výslovným delegováním příslušných pracovněprávních předpisů a jednak zjednodušit tím, že za odpadlou služební dobu bude státnímu zaměstnanci příslušet plat, nikoli jeho náhrada, jako je tomu v případě dovolené (§ 85).

V případě překážek ve službě se navrhuje výslovně upravit možnost povolit státnímu zaměstnanci čerpání neplaceného služebního volna (§ 85a).

Plat namísto náhrady by měl státnímu zaměstnanci příslušet také v případě překážek ve službě na straně služebního úřadu (§ 86).

Pokud jde o prohlubování vzdělání státního zaměstnance se změny nenavrhují.

Studijní volno poskytované státnímu zaměstnanci k individuálním studijním účelům v rozsahu nejvýše 6 dnů výkonu služby v kalendářním roce (nový § 87a) se navrhuje zachovat.

Rozsah úlev státnímu zaměstnanci při zvýšení jeho vzdělání i napříště deleguje postup podle § 232 odst. 1 zákoníku práce s tím, že větší rozsah úlev nebude možné státnímu zaměstnanci povolit (§ 88).

K výraznějším změnám by však mělo dojít, pokud jde úpravu zvýšení vzdělání státního zaměstnance (§ 88, 88a a 88b). Jde o zvýšení vzdělání studiem na vyšší odborné škole, vysoké škole, absolvování školení nebo studijního pobytu (§ 88a).

Navrhuje se vyjít z obdobné právní úpravy obsažené v ustanoveních § 73 až 74 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tato úprava spočívá v tom, že za zameškanou dobu služby vzděláváním na náklady služebního úřadu nebude příslušet státnímu zaměstnanci náhrada platu, nýbrž plat. Nepočítá se s delegováním úpravy dohody o zvýšení kvalifikace (viz § 234 zákoníku práce), která je dvoustranným právním jednáním stran. Povinnost k náhradě nákladů v případě, že státní zaměstnanec nesplní povinnost po zákonem stanovenou dobu setrvat ve služebním poměru, mu vůči služebnímu úřadu vznikne ze zákona. Stanovená částka vynaložených nákladů je v návrhu koncipována jako nejvyšší.

Dosavadní úpravu Institutu státní správy [§ 89 až 94 (hlava V části šesté)] se navrhuje zrušit. Tato úprava byla do zákona zařazena na základě schváleného pozměňovacího návrhu.

Zrušení se navrhuje nejen z důvodu dosažení úspor vůči státnímu rozpočtu České republiky, ale také proto, že existence podobných školících zařízení se nejeví jako efektivní. Školící zařízení nedisponuje vlastními kvalifikovanými lektory, které by zaměstnávalo v pracovním poměru, ale zaměstnává zpravidla pouze organizační zaměstnance, kteří vzdělávací akce koncipují a organizačně připravují. Lektory najímá na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavíraných podle zákoníku práce zpravidla s učiteli vysokých škol, zaměstnanci vědeckých institucí, ale také hojně se zaměstnanci z institucí, jejichž další zaměstnance mají vzdělávat. Zaměstnanci ve správních úřadech – lektoři čerpají pracovní volno bez náhrady platu podle § 203 odst. 2 písm. f) zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení platí, že pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci k činnosti zaměstnance při přednášce nebo výuce včetně zkušební činnosti přísluší v rozsahu nejvýše 12 směn (pracovních dnů) v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele. Kratší části jednotlivých směn, ve kterých bylo poskytnuto pracovní volno, se sčítají.

Zrušení Institutu státní správy předpokládá, že vzdělávání státních zaměstnanců bude organizováno z pozice jednotlivých resortů.

Úpravu náhrady nákladů příslušejících státnímu zaměstnanci v souvislosti s výkonem služby se co do věcného obsahu nenavrhuje měnit (§ 95). Navrhují se potřebná legislativně technická zpřesnění.

Totéž platí, i pokud jde o úpravu bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby (§ 96).

Úpravu podmínek výkonu služby (§ 97) se navrhuje aktualizovat ve vztahu ke změnám, ke kterým došlo od 1. ledna 2012 v ustanovení § 224 odst. 1 zákoníku práce (zákon č. 365/2011 Sb.).

V úpravě zabezpečení státního zaměstnance (§ 98) odchodným se navrhuje provést změnu, jejímž cílem je úspora nákladů vůči státnímu rozpočtu České republiky.

Z platného § 98 vyplývá, že státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při prvním skončení služebního poměru na dobu neurčitou po

a) přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, nebo

b) vzniku nároku na starobní důchod

odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

Rovněž platí, že státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při skončení služebního poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

Nově se navrhuje v případě odchodného stanovit, že státnímu zaměstnanci bude příslušet od služebního úřadu při skončení služebního poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

Protože se navrhuje zrušit příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu, pro jeho finanční náročnost vůči státnímu rozpočtu České republiky, navrhují se nová kompenzační opatření. Má jít o paušální příspěvek na dopravu a paušální příspěvek na ošacení (§ 98a a 98b).

Oba příspěvky jsou koncipovány jako nárokové a mají být přiznávány zpětně. Příspěvek na dopravu se má přiznávat na základě žádosti státního zaměstnance, kdežto příspěvek na ošacení se má přiznávat bez nutnosti, aby o něj státní zaměstnanec žádal. O obou příspěvcích by se mělo rozhodovat v řízení podle zákona o státní službě (§ 198).

K bodu 183 (změna § 103 až 108 a nové § 108a až 108ap – Náhrada škody)

Při schvalování služebního zákona byla úprava náhrady škody delegována na příslušná ustanovení prvního zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Šlo o jeho ustanovení § 170 až 205, 205a, 205b, 205c. První zákoník práce byl ve vztahu k občanskému zákoníku autonomní. Druhý zákoník práce č. 262/2006 Sb., který nabyl účinnosti od 1. ledna 2007 je ve vztahu k občanskému zákoníku subsidiární.

Náhrada škody, s výjimkou náhrady škody na zdraví, je v druhém zákoníku práce obsažena v části jedenácté. Náhrada škody na zdraví je ve druhém zákoníku práce zahrnuta v přechodných ustanoveních části třinácté, a to z toho důvodu, že se předpokládalo, že bude nahrazena právní úpravou úrazového pojištění zaměstnanců podle zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Na takto konstruovanou úpravu náhrady škody v druhém zákoníku práce je delegována náhrada škody ve stávajícím znění služebního zákona.

Po více než 11 letech od vyhlášení služebního zákona při předpokládaném nabytí jeho úplné účinnosti od 1. ledna 2015 není možné, aby úprava náhrady škody vycházela dílem z pozitivní úpravy náhrady škody druhého zákoníku práce a v náhradě škody na zdraví jen z jeho přechodných ustanovení.

Navrhuje se proto úpravu náhrady škody v zákoně o státní službě upravit celkově v pozitivní úpravě, a to podobným způsobem jako tomu bylo v prvním zákoníku práce, a jako je tomu v zákoně č. 221/1999 Sb., o služebním poměru vojáků z povolání, a v zákoně č. 361/2003 Sb., služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s tím, že tato úprava náhrady škody bude právní úpravou veřejnoprávního typu, tzn., že se nenavrhuje vycházet z nové právní úpravy závazků z deliktů a explicite z náhrady při újmě na přirozených právech člověka podle nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.).

Nová úprava odpovědnosti za škodu podle zákona o státní službě bude vycházet z praxí osvědčených principů prvního zákoníku práce a zákonů, které upravují jiné služební poměry.

Jestliže podle § 1 odst. 1 věta druhá nového občanského zákoníku platí, že „Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného“, musí a contrario platit, že uplatňování práva veřejného není závislé na uplatňování práva soukromého. Může proto úprava odpovědnosti za škodu občanských státních zaměstnanců vycházet z jiných principů, než úprava podle soukromého práva.

Úpravu náhrady škody v zákoně o státní službě v jeho části sedmé se navrhuje koncipovat takto:

1. Prevence – hlava I,

2. Povinnost státního zaměstnance nahradit škodu – hlava II (včetně škody při porušení oznamovací nebo zakročovací povinnosti, škody na věcech, které je státní zaměstnanec povinen vyúčtovat, a škody na věcech, které služební úřad státnímu zaměstnanci svěřil a rozsahu náhrady škody),

3. Povinnost služebního úřadu nahradit škodu státnímu zaměstnanci – hlava III (včetně škody při odvracení škody, škody na odložených věcech a rozsahu náhrady škody),

4. Povinnost služebního úřadu nahradit škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání – hlava IV (včetně rozsahu povinnosti nahradit škodu a zproštění se této povinnosti, druhů náhrad a společných ustanovení o povinnosti nahradit škodu při služebním úrazu nebo nemoci z povolání),

5. Společná ustanovení o povinnosti nahradit škodu (hlava V).

V ustanovení § 108d odst. 2 se navrhuje stanovit, že povinnost k náhradě škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého státního zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

Jedná se o totožnou právní úpravu s ustanovením § 257 odst. 2 druhého zákoníku, ustanovením § 107 odst. 2 zákona o vojácích z povolání a ustanovením § 95 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Podle ustanovení § 41 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, platí, že „Pokud odpovědnost za škodu způsobenou představitelem, poslancem Evropského parlamentu nebo soudcem nebo jim vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ním není upravena zvláštními předpisy, postupuje se podle pracovněprávních předpisů.“. Pracovněprávním předpisem je třeba rozumět druhý zákoník práce. Představitelem podle v zákoně č. 236/1995 Sb. nesprávně umístěné legislativní zkratky se rozumí:

1. poslanec a senátor Parlamentu,

2. člen vlády,

3. prezident republiky,

4. soudce Ústavního soudu,

5. člen, viceprezident a prezident Nejvyššího kontrolního úřadu,

6. člen, místopředseda a předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člen, místopředseda a předseda Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Také v případě soudců se jejich odpovědnost za škodu, kterou mají povinnost nahradit, řídí druhým zákoníkem práce, což vyplývá z § 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích. Je stanoveno „Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích nebo zvláštní právní předpis jinak, použijí se na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů.“.

Jestliže by být měla limitace odpovědnosti za škodu způsobenou z nedbalosti v případě občanského státního zaměstnance zvýšena, jednalo by se o vytvoření hrubého nepoměru mezi odpovědností za škodu v ostatních služebních poměrech podle jiných zákonů, ale také ve vztahu k odpovědnosti za škodu představitelů podle zákona č. 236/1995 Sb. Tím by došlo k porušení rovného zacházení, a tím i k rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod.

K bodům 184 až 186 (změna § 109 až 111, zrušení hlavy III části osmé – Sociální zajištění státních zaměstnanců)

V části osmé se navrhuje provést v zásadě pouze legislativně technická zpřesnění. To platí o § 109, 110 a 111.

Z důvodu dosažení úspor ve vztahu ke státnímu rozpočtu České republiky se navrhuje zrušit příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu (§ 112 až 121).

K bodům 188 až 208 (změna nadpisu části deváté a § 122 až 132 – Informování státních zaměstnanců a projednání se státními zaměstnanci v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu, oprávnění odborových orgánů, radu státních zaměstnanců, zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby a jejich oprávnění)

Část devátá zákona obsahuje úpravu informování státních zaměstnanců a projednání se státními zaměstnanci v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu, oprávnění odborových orgánů, radu státních zaměstnanců, zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby a jejich oprávnění.

Dosavadní úpravu části deváté se navrhuje v zásadě zachovat a s jednou výjimkou ji věcně neměnit.

Navrhuje se provést legislativně technická zpřesnění spočívající v rozdělení dosavadních ustanovení do většího počtu ustanovení nebo v jednotlivých ustanoveních do více odstavců.

V dosavadním textu části deváté se používá pojmu „odborový orgán“, což nevyjadřuje dostatečně právní způsobilost. Proto se navrhuje namísto pojmu „odborový orgán“ používat pojem „odborová organizace“, který používá také zákoník práce.

V novém § 125a se navrhuje začlenit úpravu způsobilosti odborové organizace jednat ve služebních vztazích. Jde obdobnou úpravu, kterou obsahuje od 1. ledna 2012 ustanovení § 286 zákoníku práce na základě jeho změny provedené zákonem č. 365/2011 Sb.

S ohledem na význam kolektivní dohody (§ 132), i když kolektivní dohoda nemůže mít stejné možnosti jako kolektivní smlouva podle zákoníku práce, se navrhuje její výraznější legislativně technické uspořádání a upřesnění ve vztahu k § 26 zákoníku práce a § 8, 10 až 26 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání.

K bodu 209 (změna části desáté, § 133 až 159 – Odměňování státních zaměstnanců)

Z ustanovení čl. 28 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že „Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.“. Z tohoto ústavně právního vymezení jasně vyplývá, že právní úprava odměňování státních zaměstnanců musí být obsažena originálně především v zákonu, nikoli na základě pouhého zmocnění jen v prováděcím právním předpisu. Takovým způsobem je také koncipováno odměňování státních zaměstnanců ve služebním zákoně, a proto není důvod takovou koncepci měnit.

Rozsah úpravy a způsob řešení odměňování státních zaměstnanců se navrhuje ponechat tak, jak bylo stanoveno v novele služebního zákona přijaté zákonem č. 426/2003 Sb. V té době však bylo odměňování zaměstnanců veřejné správy a služeb upraveno zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a v právních předpisech vydaných k jeho provedení.

Z uvedeného důvodu je nutné část desátou aktualizovat tak, aby navazovala na současnou úpravu obsaženou v zákoníku práce. Platový systém pro státní zaměstnance je nutné přizpůsobit veřejnoprávní úpravě jejich zaměstnávání, provázat se systemizací a se služebním hodnocením a s katalogem správních činností, na základě kterého budou klasifikována služební místa. Počet dvanácti tříd odpovídá 5. až 16. platové třídě stanovené v zákoníku práce pro zaměstnance veřejných služeb a správy, neboť v prvních 4 třídách obecného šestnáctitřídního systému se správní činnosti nevyskytují. Předpokládá se, že úroveň platových tarifů bude odpovídat srovnatelným činnostem zaměstnanců ve veřejných službách a správě s tím, že zvýšené povinnosti a omezení státních zaměstnanců vyplývající ze služebního poměru budou kompenzovány příplatkem za službu. Ke sjednocení postupu v otázkách odměňování v jednotlivých správních úřadech se předpokládá vydávání služebních předpisů generálním ředitelem a nadřízeným služebním orgánem.

Z části desáté se navrhuje vypustit úpravu odměňování zaměstnanců v pracovním poměru a ponechat ji zákoníku práce. Nezbytné odchylky pro čekatele a zaměstnance v pracovním poměru, kteří budou výjimečně zastupovat státní zaměstnance po dobu jejich nepřítomnosti, se navrhuje upravit přímo v ustanoveních, která tyto instituty upravují.

Z důvodu větší přehlednosti a instruktivnosti právní úpravy se navrhuje celou část desátou nahradit novým zněním.

K § 133 (Obecné ustanovení o platu a odměně za služební pohotovost)

Navrhuje se, aby státnímu zaměstnanci náležel plat poskytovaný formou taxativně stanovených složek v závislosti na výkonu služby.

Zakotvuje se nárok na odměnu za služební pohotovost, která není platem, a současně se stanoví její jednotná výše. U podmínek nároku se odkazuje na zákoník práce, protože k odlišné úpravě není důvod.

K § 134 (Platový tarif)

Navrhuje se, aby nárok na základní složku platu (platový tarif) byl v zákoně o státní službě stanoven v závislosti na složitosti, odpovědnosti a namáhavosti služby a na získaných odborných zkušenostech podmiňujících výkon služby.

K § 135 (Členění platových tarifů)

Navrhuje se stanovit závazné parametry pro konstrukci stupnice platových tarifů. Minimální platové tarify vycházejí z aktuální výše v odpovídajících platových třídách pro zaměstnance veřejných služeb a správy podle zákoníku práce.

K § 136 a příloze č. 1 (Platová třída a charakteristiky platových tříd státních zaměstnanců ve služebních úřadech)

Činnosti vykonávané na služebních místech budou podle principu nejnáročnější činnosti zařazeny do jedné z 12 platových tříd podle katalogu správních činností, který vydá vláda nařízením v souladu s charakteristikami stanovenými v příloze č. 1. Toto roztřídění bude významné pro stanovení platového tarifu státního zaměstnance a pro systemizaci správního úřadu. Současně se stanoví postup pro případ nově vytvořeného služebního místa, na kterém se mají vykonávat činnosti, které nejsou uvedeny v katalogu správních činností.

K § 137 (Platový stupeň)

K ocenění zkušeností získaných výkonem služby (odborných činností) se bude platový tarif v každé platové třídě diferencovat ve 12 platových stupních. Současně se navrhuje zohlednit i stanovené náhradní doby.

K § 138 (Příplatek za službu)

Ocenit přísné podmínky výkonu služby státních zaměstnanců a kompenzovat zvýšené povinnosti a omezení včetně kárné odpovědnosti se navrhuje formou příplatku za službu. Podíl z platového tarifu, který bude státnímu zaměstnanci náležet, umožní zachování žádoucích relací platů.

K § 139 a příloze č. 2 (Příplatek za vedení a rozpětí příplatků za vedení)

Příplatek za vedení oceňuje řídící činnost vedoucího státního zaměstnance. V zájmu racionálnějšího organizačního uspořádání do početnějších organizačních útvarů se navrhuje ocenit i řídící činnost vedoucího referátu při plnění druhově obdobných úkolů.

Úroveň příplatků za vedení je odvozena od úrovně stanovené pro zaměstnance ve veřejných službách a správě podle zákoníku práce. Ke sjednocení postupu se umožňuje generálnímu řediteli a nadřízenému služebnímu úřadu, aby vydal závazná pravidla pro určování příplatku v rámci stanovených rozpětí.

K § 140 (Příplatek za zastupování)

K zajištění plynulého plnění úkolů správních úřadů se navrhuje stanovit určenému státnímu zaměstnanci povinnost zastupovat představeného, např. v době jeho nepřítomnosti, nebo do doby ukončení výběrového řízení, které předchází obsazení systemizovaného služebního místa. Ke kompenzaci plnění zvýšených služebních povinností se navrhuje poskytovat státnímu zaměstnanci příplatek ve stejné výši jako je stanovena pro příplatek za vedení zastupovaného představeného.

Ze stejných důvodů se navrhuje poskytovat příplatek za zastupování nepřítomného státního zaměstnance, který plní náročnější, složitější a odpovědnější služební úkoly (jeho služební místo je zařazeno do vyšší platové třídy).

K § 141 až 147 (Plat a náhradní volno za službu přesčas, příplatek za službu v sobotu a v neděli, příplatek za službu v noční době, příplatek a náhradní volno za službu ve svátek, příplatek za službu ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštní příplatek a příplatek za rozdělenou směnu)

Navržená právní úprava platu a náhradního volna za službu přesčas, za službu v sobotu a v neděli, za službu v noční době, příplatku a náhradního volna za službu ve svátek, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštního příplatku a příplatku za rozdělenou směnu vychází z úpravy pro zaměstnance veřejných služeb a správy obsažené v zákoníku práce, protože k rozdílné úpravě není věcný ani právní důvod. Generální ředitel se zmocňuje ke sjednocení postupu pro určování konkrétní výše příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštního příplatku.

K § 148 (Příplatek za výchovu čekatele)

Zvýšený rozsah služebních povinností státního zaměstnance, který bude pověřen vedením přípravy čekatele na službu (bod 52 – § 21 odst. 2), se navrhuje kompenzovat příplatkem, jehož výši stanoví vláda nařízením.

K § 149 (Osobní příplatek)

Výše osobního příplatku je odvozena od výše stanovené v zákoníku práce pro zaměstnance ve veřejných službách a správě. Tímto nenárokovým nástrojem se má zpružnit rigorózní systém oceňování nabytých zkušeností státních zaměstnanců při stanovení platového tarifu podle platových stupňů. Umožňuje se tak více ocenit státní zaměstnance s nižší mírou zkušeností, ale podávající lepší výkony, než zkušenější státní zaměstnanci. Z důvodu vyšší objektivity se navrhuje provázat přiznání, zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku se systémem služebního hodnocení.

Navrhují se stanovit důvody, které odůvodňují změnu výše jednou přiznaného osobního příplatku. Oproti důvodům stanoveným v zákoníku práce se výslovně stanoví i důvody spočívající v ekonomických možnostech státního rozpočtu.

K § 150 (Odměna)

Navrhuje se, aby fakultativní složkou platu bylo možné ocenit jednorázové nebo krátkodobé intenzivnější plnění služebních úkolů, které nelze v jiných složkách platu zohlednit.

K § 151 až 153 (Splatnost platu a výplata platu)

Navržená právní úprava splatnosti a výplaty platu je obdobná jako úprava obdobných institutů v zákoníku práce, s tím že pro stanovení výplatního termínu vydá generální ředitel zásady platné pro všechny správní orgány.

Umožňuje se rovněž výplata platu státnímu zaměstnanci se služebním působištěm v zahraničí v cizí měně. Tato výplata je podmíněna souhlasem státního zaměstnance.

K § 154 (Srážky z platu)

U srážek z platu se na úpravu v zákoníku práce odkazuje. K odchylné úpravě není věcný ani právní důvod.

K § 155 (Společná ustanovení o platu)

V souladu s právem Evropské unie je nezbytné stanovit princip rovnosti při odměňování státních zaměstnanců. K tomuto účelu se stanoví i kritéria, na základě kterých se rovnost posuzuje.

K § 156 (Společná ustanovení o platu)

Z důvodu právní jistoty státního zaměstnance se navrhuje zakotvit povinnost služebnímu orgánu seznámit státní zaměstnance s právními předpisy upravujícími jejich platové poměry.

K § 157 (Společná ustanovení o platu)

Protože náhrada platu je plněním nahrazujícím ve stanovených případech plat, navrhuje se, aby pro její splatnost, výplatu a provádění srážek z ní byly stanoveny shodné podmínky jako u platu. Shodný postup se navrhuje i u odměny za služební pohotovost.

K § 158 (Společná ustanovení o platu)

Shodně jako u úpravy podle zákoníku práce se zakotvuje státním zaměstnancům právo na plat a jeho složky rovněž za zlomky hodin, nikoliv pouze za celé hodiny.

K § 159 (Společná ustanovení o platu)

Je nezbytné stanovit postup při odměňování pro představené, kteří nemají nadřízené představené. Navrhuje se zachovat obecnou zásadu, podle které určuje plat ten, který do funkce státního zaměstnance jmenuje.

Případné spory o platové nároky nebudou řešeny v řízení podle zákona o státní službě, které je řízením správním, ale budou k nim příslušné obecné soudy v občanském soudním řízení.

K bodu 210 [změna části jedenácté – Společná ustanovení (Osobní spis státního zaměstnance, jeho služební hodnocení, služební průkaz, žádost a stížnost státního zaměstnance, řízení ve služebních věcech, přechod výkonu práv a povinností ze služebního poměru, systemizace pracovních míst správního úřadu, náměstek člena vlády a náměstek vedoucího Úřadu vlády, obecná ustanovení, doručování a průměrný výdělek, použití pracovního poměru a informační systém o službě a platech)]

V části jedenácté se jsou soustředěny obecné právní záležitosti, které ovlivnily změny, ke kterým v právním řádu České republiky došlo v uplynutých více než 11 letech od vyhlášení služebního zákona.

Především se jedná o novou úpravu správního řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, která nabyla účinnosti od 1. ledna 2006. Dosavadní úprava řízení ve věcech služby (§ 198 až 219 služebního zákona) byla koncipována jako samostatný typ správního řízení, což sice čl. 36 odst. 1 Ústavy České republiky nevylučuje, ale taková zvláštní úprava se nejeví být efektivní.

Navrhuje se nově řízení ve služebních věcech podřídit správnímu řádu a od něj stanovit nezbytné odchylky, a to podobně jako tomu je v zákonu o služebním poměru vojáků z povolání.

Rovněž se z důvodu přehlednosti a instruktivnosti navrhuje celkově upravit celou část jedenáctou zákona. Nutno je rovněž akceptovat skutečnost, že ve veřejném právu, kterým zákon č. 218/2002 Sb., ve znění navržené předlohy, nově nazvaný jako „zákon o státní službě“ je, budou uzavírány veřejnoprávní smlouvy, a tudíž se bude postupovat podle části páté správního řádu.

Proto je potřebné obecné právní záležitosti nezbytné pro fungování zákona nově upravit. Těmito záležitostmi jsou:

1. způsobilost k právnímu jednání a zastoupení,

2. bezdůvodné obohacení,

3. zajištění nároku nebo povinnosti,

4. dohoda o sporných nárocích,

5. promlčení,

6. zánik nároku (prekluze),

7. zánik a přechod nároku po smrti státního zaměstnance,

8. lhůty a

9. počítání času.

Navrhuje se rovněž přesněji vymezit vztah zákona o státní službě k zákoníku práce jako je doručování, průměrný výdělek, ohrožení nemocí z povolání a použití ustanovení o pracovním poměru.

K bodům 211 až 216 (změny nadpisu díl 1 hlavy I části dvanácté, § 235 a 236 – Systemizace)

V ustanoveních upravujících systemizaci v přechodném období, ve kterém se má služba vytvořit, se navrhuje provést legislativně technická zpřesnění, která jsou podmíněna změnami navrženými v jiných ustanoveních zákona o státní službě.

Na jmenování generálního ředitele státní služby a zástupce generálního ředitele státní služby se nebude vztahovat správní řízení podle zákona o státní službě.

K bodům 217 a 218 (změny § 237 odst. 2 a 5 –Jmenování generálního ředitele státní služby, jeho zástupce a dalších služebních orgánů)

V ustanoveních upravujících jmenování generálního ředitele státní služby, jeho zástupce a dalších služebních orgánů se navrhuje provést legislativně technická zpřesnění, která jsou podmíněna změnami navrženými v jiných ustanoveních zákona o státní službě.

K bodu 219 (změny § 238 až 243 – Služba na dobu neurčitou, služba na dobu určitou, společná ustanovení ke službě na dobu neurčitou a na dobu určitou a řízení a přezkoumání a rozhodnutí)

Služba na dobu neurčitou

Oproti platné úpravě služebního zákona se navrhuje zjednodušení přechodu dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech do služby.

Ti dosavadní zaměstnanci, kteří pracovali při výkonu činností uvedených v § 5 zákona o státní službě, v pracovním poměru na dobu neurčitou v den podání žádosti o jmenování do služby, alespoň 3 roky, nebudou povinni konat kvalifikační zkoušku ani úřednickou zkoušku. Konání této zkoušky se jeví jako kontraproduktivní, protože jedni zaměstnanci by zkoušeli jiné a naopak. Jednalo by se o vzájemné přezkoušení. Tito zaměstnanci budou jmenováni do služby na dobu neurčitou.

Služba na dobu určitou

Je však potřebné pamatovat na ty dosavadní zaměstnance, kteří vykonávali činnosti podle § 5 zákona o státní službě, ale nebudou v pracovním poměru pracovat v den podání žádosti o jmenování do služby alespoň po dobu 3 let. Tito zaměstnanci budou jmenováni do služby na dobu určitou. Bude jim však umožněno, aby v době tří let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 218/2002 Sb., ve znění předlohy nově nazvaného jako „zákon o státní službě“ vykonali úřednickou zkoušku a mohli být jmenováni do služby na dobu neurčitou.

Zvlášť je nutné zabývat se výkonem funkcí podle § 29 odst. 3. Jde o funkce předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předsedy Energetického regulačního úřadu a předsedy a členů Rady Českého telekomunikačního úřadu. Tyto funkce mohou být podle jiných zákonů vykonávány jen po stanovenou dobu. Tuto skutečnost zákon o státní službě respektuje v § 239 odst. 7.

Na základě právní fikce se navrhuje zákonem o státní službě určit, kteří dosavadní vedoucí zaměstnanci ve správních úřadech budou zastávat služební místa představených (§ 9 zákona o státní službě).

Rovněž je pamatováno při respektování ustanovení čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého platí, že „Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.“ bylo uskutečněno v době 3 let ode dne nabytí účinnosti zákona o státní službě výběrové řízení k definitivnímu obsazení služebním míst představených, které se bude řídit zákonem o státní službě.

Vedle jmenování generálního ředitele státní služby a jeho zástupce je nezbytné v přechodném období jmenovat další služební orgány. Jimi jsou státní tajemník a zástupce státního tajemníka, personální ředitel a zástupce personálního ředitele.

Rovněž v případě státního tajemníka a jeho zástupce, personálního ředitele a jeho zástupce předloha počítá s tím, při respektování ustanovení čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, aby bylo uskutečněno v době 3 let ode dne nabytí účinnosti zákona výběrové řízení k definitivnímu obsazení služebních míst.

K bodům 220 až 222 (změna § 244, § 246 odst. 2 a poznámky pod čarou č. 87)

Jedná se o legislativně technická zpřesnění, která reagují na předchozí změny zákona o státní službě.

K bodu 223 a 224 (změna § 249 a 250 – Práva a povinnosti z pracovního poměru dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech, kteří byli jmenováni do služby a konání prvního služebního hodnocení)

Tyto úpravy služební zákon již obsahuje, navrhuje se jednak jejich zjednodušení a jednak jejich časové upřesnění.

K bodům 225 a 226 (změna nadpisu dílu 9 hlavy I části dvanácté a § 251 – Náhrada škody)

Přechodná úprava týkající se náhrady škody je vyvolána nově navrženou úpravou odpovědnosti za škodu na zdraví státního zaměstnance. Do provedení ustanovení § 108x odst. 2, se navrhuje postupovat podle § 394 odst. 2 zákoníku práce. Podle posledně uvedeného ustanovení platí, že „Do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.“.

K bodu 227 (nový díl 11 v hlavě I části dvanácté – Paušální příspěvek na dopravu a paušální příspěvek na ošacení)

Také v přechodných ustanoveních je třeba pamatovat na nová kompenzační opatření pro státní zaměstnance, která jsou obsažena v § 98a a 98b zákona o státní službě.

K bodu 228 (změna § 254 – Účinnost zákona)

Co do věcného obsahu se ustanovení o nabytí úplné účinnosti zákona, nemění. Úprava je navržena z legislativně technických důvodů, zejména proto, že od vyhlášení služebního zákona uplynula doba více než 11 let.

K bodům 229 až 235 (změny přílohy č. 1 – Charakteristiky platových tříd státních zaměstnanců ve služebních úřadech)

Navrhuje se provést legislativně technická zpřesnění ve vztahu ke školským předpisům.

K bodu 236 (změna přílohy č. 2 – Rozpětí příplatků za vedení)

Vzhledem ke změnám v úloze státního tajemníka a jeho zástupce ve služebním úřadu, jímž je ministerstvo nebo Úřad vlády, navrhují se rovněž změny, pokud jde o zařazení zástupce státního tajemníka a státního tajemníka - jde o úroveň srovnatelnou s ředitelem odboru a ředitelem sekce.

K čl. II (Zmocnění k vydání úplného znění zákona o státní službě)

Vzhledem k tomu, že ke změnám úpravy občanské státní služby dochází po více než 11 letech ode dne vyhlášení zákona a s ohledem na rozsah navržených změn je důvodné, aby bylo ve Sbírce zákonů vyhlášeno úplné znění zákona o státní službě.

K části druhé [Změna zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)]

K čl. III

Po více než 11 letech ode dne vyhlášení zákona č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), který byl vícekrát změněn, je důvodné s ohledem na změny, ke kterým v právním řádu České republiky došlo, tento zákon zrušit a nahradit zákonem novým, s výjimkou částí třicáté třetí a třicáté čtvrté. Některé části zákona č. 309/2002 Sb. byly v průběhu doby již zrušeny.

Část třicátá třetí (čl. XXXIII) – změna zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, a část třicátá čtvrtá (čl. XXXIV) – změna zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2004.

Zákon č. 309/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou částí třicáté třetí a třicáté čtvrté, je třeba zrušit s účinností dnem 31. prosince 2014.

K čl. IV – Účinnost

Navrhuje se, aby zákon o státní službě nabyl úplné účinnosti dnem 1. ledna 2015, který je stanoven zákonem č. 445/2011 Sb., s výjimkou zrušení platných částí zákona č. 309/2002 Sb., kde se navrhuje, aby účinnost nastala dnem 31. prosince 2014.

V Praze dne 15. ledna 2014

Ing. Jiří Rusnok, v. r.

předseda vlády

Ing. František Koníček, v. r.

ministr práce a sociálních věcí