Cílem návrhu zákona je odstranit dlouhodobé nedostatky zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu a posílit roli veřejnosti při kontrole vysílání veřejné služby a zároveň posílit nezávislost tohoto vysílání. Hlavním smyslem navrhované úpravy zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu je co nejvíce přiblížit výběr členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, aby odpovídal původnímu poslání těchto mediálních rad, jak bylo definováno již při jejich vzniku v roce 1991, a členové těchto mediálních rad mohli plnit základní zadání, tj. zaručovat nezávislost a kvalitu médií veřejné služby. Současně s tím by měla být výrazně posílena i kontrola hospodaření médií veřejné služby.
1. Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Zákonem o České televizi a zákonem o Českém rozhlasu z roku 1991 byly v našem mediálním prostředí zřízeny Rada České televize a Rada Českého rozhlasu, které se podle dikce zákona staly orgánem, jímž se „uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu České televize a Českého rozhlasu“. Tyto rady mají 15 členů (Rada České televize) a 9 členů (Rada Českého rozhlasu), které volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR tak, aby v nich „byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“.
Při první i druhé volbě těchto mediálních rad ještě zákonodárci tento záměr respektovali. K první velké krizi došlo v březnu roku 2000, kdy Poslanecká sněmovna odvolala celou Radu České televize a navolila novou podle ryze stranického klíče. Následovala tzv. televizní krize, jejímž vyústěním bylo v roce 2001 schválení novely zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu, kdy byl zakotven princip: „Návrhy kandidátů na členy Rady předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.“
Ustanovení, že kandidáty na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu předkládají Poslanecké sněmovně různí aktéři z občanské společnosti, navazovalo na usnesení Poslanecké sněmovny z 30. schůze (6. ledna 2001), ve kterém se sněmovna zavazovala: „…bezodkladně projednat takovou novelu zákona o České televizi, která lépe než současné znění zákona zajistí, že členové Rady České televize budou voleni tak, aby v Radě České televize byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy a aby nemohlo vyvstat podezření, že Rada České televize neplní svou funkci orgánu, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu České televize…“
Záměrem tedy bylo vtáhnout občanskou společnost do procesu výběru kandidátů rad tak, aby byl naplněn původní i znovu deklarovaný záměr zákonodárce „uplatnit právo veřejnosti na kontrolu České televize a Českého rozhlasu“. To se však nepodařilo, neboť při výběru navržených kandidátů zjevně i nadále byli upřednostňováni předem domluvení straničtí kandidáti nominovaní někdy i účelově vzniklými sdruženími před kandidáty skutečně významných a reprezentativních společenských uskupení. Tato skutečnost vedla k tomu, že řada skutečně reprezentativních organizací na své právo nominovat kandidáty rezignovala a „významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“ tak nemohly být zastoupeny.
Současná praxe konstrukce rad médií veřejné služby tedy odporuje původnímu záměru zákonodárců z roku 1991 i záměru tvůrců novelizace mediální legislativy z roku 2001. Dále pak odporuje proklamovanému záměru vlády, která ve svém programovém prohlášení ze 4. srpna 2010 uvedla:
„Vláda zahájí diskusi o transformaci mediálních rad veřejnoprávních médií a prosadí změny v systému voleb zástupců veřejnosti do mediálních rad s významným podílem nominací z odborné veřejnosti.“
Evropský kontext
V roce 2007 vznikl na půdě Evropské vysílací unie (EBU) dokument „Vysílání veřejné služby - modelový zákon“, který shrnul dosavadní zkušenosti a pokusil se nabídnout
univerzálně použitelný návod na vytvoření legislativního rámce pro vysílání veřejné služby. Kromě jiného se zde uvádí:
„Veřejnost je nejen příjemcem vysílání veřejné služby a jeho plátcem, ale také jeho kontrolorem. Co taková kontrola veřejnosti znamená? Zástupci veřejnosti by měli mít možnost zjišťovat, zda organizace veřejnoprávního vysílání skutečně naplňuje své poslání veřejné služby tím nejlepším možným způsobem.“
Pro naplnění tohoto obecného postulátu doporučuje dále tento dokument EBU následující model složení správních a kontrolních orgánů veřejnoprávních médií:
„Podle prvního modelu jsou konkrétní instituce a skupiny občanské společnosti zmocněny delegovat podle vlastního uvážení do Vysílací rady své zástupce na pevně stanovené období (např. čtyř let). Mezi takovými institucemi a skupinami lze zmínit církve, univerzity, divadla, spisovatele, novináře, hudebníky, mladé lidi, sportovní svazy, ekology, zaměstnavatele, odbory atd.“
Dokument dále definuje „Vysílací radu“ jako zástupce široké veřejnosti a jako
kontrolní orgán, který má zhruba tři základní úkoly:
- jmenovat generálního ředitele jako nejvyššího člena vedení veřejnoprávní organizace,
- sledovat, zda vysílací organizace plní své úkoly uložené jí zákonem,
- jmenovat správní radu s kontrolními i výkonnými pravomocemi v oblasti řízení podniku
a financí.
Dokument tedy předpokládá, že vedle vysílací rady má existovat také správní rada, kterou však nelze ztotožňovat s výkonnými radami či orgány, které si vytváří příslušná instituce v rámci svého organizačního modelu.
Doporučení Rady Evropy
V roce 1991, kdy východoevropské státy byly na počátku transformace svých mediálních systémů, Parlamentní shromáždění Rady Evropy ve svém doporučení č. 1147(1991)5 o parlamentní odpovědnosti za demokratickou reformu vysílání zdůraznilo, že:
„7/IV. Při plnění svých cílů by měly být rozhlas a televize odpovědné orgánu nezávislému na vysílání a nezávislému na vládě, ve kterém by byly zastoupeny relevantní regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.“
V roce 1996 Výbor ministrů Rady Evropy přijal Doporučení o zárukách nezávislosti vysílání veřejné služby, zjevně směrované ke státům střední a východní Evropy, v nichž explicitně stanovil některé zásady řízení a kontroly veřejnoprávních organizací:
„III/2. Je třeba, aby pravidla, jimiž se řídí status dozorčích orgánů pro organizace vysílání veřejné služby, zejména pak členství v těchto orgánech, byla stanovena takovým způsobem, který bude vylučovat, aby tyto orgány byly ohrožovány zásahy politické nebo jiné povahy.“
V roce 2008 Parlamentní shromáždění Rady Evropy do své rezoluce o kritériích práce médií v demokratické společnosti zařadilo tento odstavec:
„8.20. veřejnoprávní vysílatelé musí být chráněni před politickým vměšováním do svého každodenního rozhodování a do své redakční práce. Vrcholné řídící funkce by neměli zastávat lidé se zjevným napojením na politickou stranu;“
Ze všech uvedených příkladů lze vyvodit závěr, že stávající podoba české mediální legislativy i praxe ve vztahu k médiím veřejné služby neodpovídá ani původnímu úmyslu zákonodárce, ani doporučením a stanoviskům Rady Evropy a Evropské vysílací unie, přestože jsme jejími plnoprávnými členy.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Klíčovou změnou v navrhované úpravě je změna výběru členů mediálních rad. Až dosud byl tento výběr plně v moci jedné ze dvou komor Parlamentu České republiky, Poslanecké sněmovny. Stávající praxe deklaratorně sice respektovala zadání, aby členové těchto rad „zastupovali významné regionální, politické, sociální a kulturní a názorové proudy“, fakticky však výběr členů rad závisel na veřejnosti nepřístupné dohodě politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, někdy i pouze dvou nejsilnějších.
Tento opakovaný stav byl důsledkem nerovnováhy, kdy kandidáty do obou mediálních rad navrhovala občanská sdružení, ale politické strany, jejichž legitimita vyplývá z jejich zastoupení v Poslanecké sněmovně, své kandidáty přímo prezentovat nemohly, ba ani nesměly. Proto svůj vliv uplatňovaly zprostředkovaně tak, že z navržených kandidátů vybíraly takové, kteří by jejich zájmy hájili a prosazovali. Toho bylo docilováno někdy i zcela pokleslým způsobem, že těsně před podáváním kandidatur vznikala sdružení účelově založená jen proto, aby mohla nabídnout adepty na členství v mediálních radách, kteří by odpovídali zájmům aktuálně vlivných politických stran. Výsledkem byl stav, kdy strany zastoupené v Poslanecké sněmovně uplatňovaly své zájmy pokoutním způsobem, který fungování mediálních rad a priori diskreditoval.
Navrhovaná úprava usiluje o to, aby nový způsob výběru členů mediálních rad respektoval původní zadání „zastupovat významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“ s tím, že současně významným politickým stranám přiznává právo delegovat své zástupce transparentně, tedy přímo a veřejně. Proto podle navrhované úpravy členové Rady Českého Rozhlasu a Rady České televize již nejsou voleni Poslaneckou sněmovnou, ale jsou jmenováni na základě přímé nominace. Právo nominovat členy rad dostávají společně dvě skupiny subjektů: jednak řada veřejných institucí nebo spolků, jednak politické strany nebo hnutí, které mají své zvolené zástupce v Poslanecké sněmovně. V prvém případě předkladatelé po dlouhých a důkladných konzultacích sestavili seznam institucí nebo spolků reprezentujících ve svém souhrnu ony „významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“ a zároveň s dostatečně dlouhou historií a transparentním fungováním. Ve druhém případě jsou to ty strany nebo hnutí, jejichž zástupci byli zvoleni do Poslanecké sněmovny, což předpokládá, že se pro ně ve volbách vyslovilo přinejmenším pět procent voličů.
Princip přímé nominace, inspirovaný zkušenostmi například ve Spolkové republice Německo, vnáší do způsobu výběru průhlednost a také vyšší odpovědnost. U každého ze členů té či oné rady bude zřejmé, kdo jej navrhl a kdo by se za něj v případě pochybností nebo selhání, anebo naopak vynikajícího, příkladného výkonu odpovídal před veřejností.
Větší počet členů mediálních rad ve srovnání se současným stavem a jejich celková skladba mají zaručovat větší stabilitu a nezávislost Rady České televize a Rady Českého rozhlasu a potažmo médií veřejné služby jako takových. Sice zdánlivě nepodstatnou, ale ve svém důsledku závažnou navrhovanou změnou je, že členství je čestnou funkcí, za níž nepřísluší členu rady odměna, pouze paušální náhrada nákladů. Potřeba této změny vyplynula z minulých neblahých zkušeností s cílem předejít pokušení prosazovat do mediálních rad vysloužilé politiky jen proto, že pro ně není jiné honorované uplatnění.
Rada České televize i Rada Českého rozhlasu garantují editoriální nezávislost médií veřejné služby, mimo jiné i tím, že schvalují jejich kodexy.
Posílení nezávislosti médií veřejné služby není myslitelné bez jejich kvalitní kontroly. Proto navrhovaná úprava počítá s tím, že Rada České televize i Rada Českého rozhlasu si jako kontrolní orgán ustanoví pětičlennou správní radu. Aby jejich fungování mohlo být důkladné a odpovědné, její členové mají nejen dostatečné pravomoci, ale musí být pro svůj výkon kvalifikováni v právní nebo ekonomické nebo mediální sféře a také, na rozdíl od členů mediálních rad, jsou za členství ve správní radě honorováni. S tím se neodmyslitelně pojí hmotná odpovědnost za výkon funkce a také povinnost mlčenlivosti, které mohou být zbaveni pouze předsedou Rady. Správní rada se při své činnosti řídí Kontrolním řádem schváleným Radou České televize či Radou Českého rozhlasu.
Navrhovaná úprava stanoví, že úkolem obou Správních rad je přispívat k naplňování úkolů veřejné služby v oblasti televizního či rozhlasového vysílání, schvalovat zásadní rozhodnutí týkající se hospodaření České televize a Českého rozhlasu a kontrolovat jejich hospodaření, zejména sledovat, zda jsou finanční zdroje a majetek České televize a Českého rozhlasu účelně a hospodárně využívány podle schváleného rozpočtu v souladu s právními předpisy.
Prvkem zvýrazňujícím nezávislé postavení mediálních rad je jejich financování, a proto mají mít svůj vlastní rozpočet a Kanceláře Rady České televize a Rady Českého rozhlasu mají právní subjektivitu, která umožní nezávislejší postavení ve vztahu k České televizi a Českému rozhlasu a posílí možnosti kontroly hospodaření a plnění poslání médií veřejné služby.
3. Předpokládaný dopad navrhované úpravy na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí
Navrhovaná úprava nemá žádný dopad na státní rozpočet, ani na rozpočty krajů a obcí. Vzhledem k tomu, že členství v Radě České televize a v Radě Českého rozhlasu je čestnou funkcí a odměnu za výkon funkce pobírají členové Správní rady, jejichž počet je menší, než je dosavadní počet členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, bude navrhovaná právní úprava představovat úsporu prostředků, které jsou hrazeny z rozpočtu České televize a Českého rozhlasu.
4. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s právem Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná úprava je v plném souladu s ústavním pořádkem České republiky a je plně slučitelná s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a rovněž s právními akty Evropské unie.
5. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná úprava plně respektuje protikorupční legislativu a ochranu veřejného majetku a vytváří předpoklady pro důslednější finanční kontrolu a transparentnost.
6. Zhodnocení platného právního stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen a zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Současná ani navrhovaná právní úprava se netýká rovnosti mužů a žen ani ochrany soukromí a osobních údajů.
K části první Změna zákona o České televizi
K čl. I
K bodu 1
Naplnění smyslu médií veřejné služby není možné bez předvídatelné a srozumitelné podpory nezávislé tvorby. Navrhovaná úprava proto stanovuje, že Česká televize uzavře s organizací zastupující nezávislé producenty audiovizuálních děl rámcovou dohodu o spolupráci s nezávislými producenty audiovizuálních děl, která stanoví zejména objem výroby audiovizuálních děl zadaných médii veřejné služby nezávislým producentům audiovizuálních děl a upraví obchodní podmínky.
K bodu 2
Navrhovaná úprava bere v potaz dosud nezohledněný vývoj v oblasti technologií šíření mediálních obsahů, a proto nově konstatuje, že Česká televize poskytuje veřejnosti jí vyrobené programy nebo jejich části nejen prostřednictvím terestrického, satelitního či kabelového signálu, ale i sítí elektronických komunikací.
K bodu 3
Navrhuje se nový způsob jmenování členů Rady České televize tak, že členy Rady jmenuje předseda Senátu na návrh organizací uvedených v příloze k tomuto zákonu a na návrh politické strany nebo politického hnutí, které byly zvoleny ve volbách do Poslanecké sněmovny. Pokud navržení kandidáti nesplňují předpoklady pro výkon funkce člena Rady, vyzve předseda Senátu příslušnou organizaci nebo politickou stranu nebo politické hnutí k předložení nového návrhu na člena Rady. Pokud ani po opakované výzvě navržený kandidát nesplňuje předpoklady pro výkon funkce člena Rady nebo subjekt oprávněný podat návrh žádného kandidáta nenavrhne, jmenuje předseda Senátu člena Rady na návrh Senátu. Funkční období člena Rady je 6 let jako doposud.
K bodu 4
Rozšiřuje se okruh funkcí, s nimiž je členství v Radě neslučitelné, a to v souladu s aktuálními právními předpisy.
K bodu 5
Upravují se způsoby zániku členství v Radě, a to uplynutím funkčního období, vzdáním se funkce, odvolání člena Rady z funkce v případě, že se opakovaně bez závažných důvodů nezúčastňuje jednání Rady nebo neplní řádně své poslání člena Rady. Dále je důvodem zániku členství v Radě, pokud člen Rady přestal splňovat předpoklady pro jmenování do funkce člena Rady, úmrtím a rovněž, pokud politická strana nebo politické hnutí, které člena nominovaly, nebyly zvoleny ve volbách do Poslanecké sněmovny.
K bodu 6
Stanovuje se, ke kterým rozhodnutím Rady je zapotřebí dvoutřetinové většiny hlasů všech.
K bodu 7
Drobná úprava způsobu pořizování zápisu z jednání Rady.
K bodům 8 až 15
Upravují se kompetence Rady, a to tak, že Rada schvaluje Kodex České televize, který stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání, včetně principů editoriální nezávislosti zpravodajství, a Statut České televize. Dále Rada schvaluje Výroční zprávu o činnosti a hospodaření České televize, zřizuje Správní radu, schvaluje Kontrolní řád Správní rady a Organizační řád Kanceláře Rady.
K bodu 16
Zřizuje se Správní rada, která má za úkol schvalovat zásadní rozhodnutí týkající se hospodaření České televize a kontrolovat její hospodaření. Správní rada má 5 členů, které volí Rada České televize. Stanoví se obecné a odborné předpoklady pro výkon funkce člena Správní rady, přičemž předpokladem pro výkon funkce člena Správní rady je vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru ekonomie, právo nebo média a nejméně tříletá praxe v tomto oboru anebo vysokoškolské magisterské vzdělání v jiném oboru a nejméně desetiletá odborná praxe v oboru ekonomie, právo nebo média. V kompetenci Správní rady je zejména předkládat Radě návrh rozpočtu České televize, schvalovat přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku České televize, kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku České televize, projednávat dlouhodobé plány technického a ekonomického rozvoje České televize. Zásadní rozhodnutí generálního ředitele, která jsou určena Statutem České televize, vyžadují ke své platnosti schválení Správní radou.
K bodu 17
Členové Správní rady jsou jmenováni na funkční období 6 let, a to nejvíce na dvě po době jdoucí funkční období.
K bodu 18
Zřizuje se Kancelář Rady, která plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technický zabezpečením činnosti Rady a Správní rady. Rozpočet Kanceláře tvoří prostředky ze schváleného rozpočtu České televize ve výši, kterou schvaluje Rada na každý kalendářní rok. Vedoucího Kanceláře jmenuje a odvolává předseda Rady na základě rozhodnutí Rady.
Členům Rady nenáleží odměna za výkon funkce, pouze náhrada cestovních výdajů souvisejících s výkonem funkce, nocležné a náhrada ušlé mzdy.
Členům Správní rady náleží odměna za výkon funkce ve výši, která se odvozuje na základě stanoveného koeficientu od průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců České televize dosažené za předcházející kalendářní rok. Členové Správní rady nesou odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu funkce podle zákoníku práce.
K bodům 19 až 24
Navržené změny vyplývají ze změn v předcházejících ustanoveních.
K bodu 25
Doplňuje se příloha k zákonu, ve které jsou uvedeny organizace, které mají právo nominovat podle § 4 předsedovi Senátu kandidáta na člena Rady.
K čl. II
Přechodné ustanovení upravuje zánik členů Rady zvolených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a výzvu předsedy Senátu k podání návrhu na kandidáty na členy Rady.
K části druhé Změna zákona o Českém rozhlasu
K čl. III K bodu 1
Navrhuje se nový způsob jmenování členů Rady Českého rozhlasu tak, že členy Rady jmenuje předseda Senátu na návrh organizací uvedených v příloze k tomuto zákonu a na návrh politické strany nebo politického hnutí, které byly zvoleny ve volbách do Poslanecké sněmovny. Pokud navržení kandidáti nesplňují předpoklady pro výkon funkce člena Rady, vyzve předseda Senátu příslušnou organizaci nebo politickou stranu nebo politické hnutí k předložení nového návrhu na člena Rady. Pokud ani po opakované výzvě navržený kandidát nesplňuje předpoklady pro výkon funkce člena Rady nebo subjekt oprávněný podat návrh žádného kandidáta nenavrhne, jmenuje předseda Senátu člena Rady na návrh Senátu. Funkční období člena Rady je 6 let jako doposud.
K bodu 2
Rozšiřuje se okruh funkcí, s nimiž je členství v Radě neslučitelné, a to v souladu s aktuálními právními předpisy.
K bodu 3
Upravují se způsoby zániku členství v Radě, a to uplynutím funkčního období, vzdáním se funkce, odvolání člena Rady z funkce v případě, že se opakovaně bez závažných důvodů nezúčastňuje jednání Rady nebo neplní řádně své poslání člena Rady. Dále je důvodem zániku členství v Radě, pokud člen Rady přestal splňovat předpoklady pro jmenování do funkce člena Rady, úmrtím a rovněž, pokud politická strana nebo politické hnutí, které člena nominovaly, nebyly zvoleny ve volbách do Poslanecké sněmovny.
K bodu 4
Stanovuje se, ke kterým rozhodnutím Rady je zapotřebí dvoutřetinové většiny hlasů všech.
K bodu 5
Drobná úprava způsobu pořizování zápisu z jednání Rady.
K bodům 6 až 12
Upravují se kompetence Rady, a to tak, že Rada schvaluje Kodex Českého rozhlasu, který stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání, včetně principů editoriální nezávislosti zpravodajství, a Statut Českého rozhlasu. Dále Rada schvaluje Výroční zprávu o činnosti a hospodaření Českého rozhlasu, zřizuje Správní radu, schvaluje Kontrolní řád Správní rady a Organizační řád Kanceláře Rady.
K bodu 13
Zřizuje se Správní rada, která má za úkol schvalovat zásadní rozhodnutí týkající se hospodaření Českého rozhlasu a kontrolovat její hospodaření. Správní rada má 5 členů, které volí Rada Českého rozhlasu. Stanoví se obecné a odborné předpoklady pro výkon funkce člena Správní rady, přičemž předpokladem pro výkon funkce člena Správní rady je vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru ekonomie, právo nebo média a nejméně tříletá praxe v tomto oboru anebo vysokoškolské magisterské vzdělání v jiném oboru a nejméně desetiletá odborná praxe v oboru ekonomie, právo nebo média. V kompetenci Správní rady je zejména předkládat Radě návrh rozpočtu Českého rozhlasu, schvalovat přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku Českého rozhlasu, kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku Českého rozhlasu, projednávat dlouhodobé plány technického a ekonomického rozvoje Českého rozhlasu. Zásadní rozhodnutí generálního ředitele, která jsou určena Statutem Českého rozhlasu, vyžadují ke své platnosti schválení Správní radou.
K bodu 14
Členové Správní rady jsou jmenováni na funkční období 6 let, a to nejvíce na dvě po době jdoucí funkční období.
K bodu 15
Zřizuje se Kancelář Rady, která plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technický zabezpečením činnosti Rady a Správní rady. Rozpočet Kanceláře tvoří prostředky ze schváleného rozpočtu Českého rozhlasu ve výši, kterou schvaluje Rada na každý kalendářní rok. Vedoucího Kanceláře jmenuje a odvolává předseda Rady na základě rozhodnutí Rady.
Členům Rady nenáleží odměna za výkon funkce, pouze náhrada cestovních výdajů souvisejících s výkonem funkce, nocležné a náhrada ušlé mzdy.
Členům Správní rady náleží odměna za výkon funkce ve výši, která se odvozuje na základě stanoveného koeficientu od průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců Českého rozhlasu dosažené za předcházející kalendářní rok. Členové Správní rady nesou odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu funkce podle zákoníku práce.
K bodům 16 a 17
Navržené změny vyplývají ze změn v předcházejících ustanoveních.
K bodu 18
Doplňuje se příloha k zákonu, ve které jsou uvedeny organizace, které mají právo nominovat podle § 4 předsedovi Senátu kandidáta na člena Rady.
K čl. II
Přechodné ustanovení upravuje zánik členů Rady zvolených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a výzvu předsedy Senátu k podání návrhu na kandidáty na členy Rady.
K části třetí Změna zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
K čl. V K bodům 1 a 2
V návaznosti na změnu způsobu jmenování členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu se navrhuje, aby v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny byl vypuštěn jako povinný výbor volební výbor. Poslanecká sněmovna tak může svým usnesením, aniž by to bylo předurčeno jednacím řádem, zřídit výbor, který se bude zabývat problematikou médií.
K části čtvrté Účinnost
K čl. VI
Stanoví se účinnost zákona dnem jeho vyhlášení.
V Praze dne 14. listopadu 2016
Martin Komárek, v.r. Ivan Gabal, v.r. Petr Gazdík, v.r. Marek Černoch, v.r. Jiří Zlatuška, v.r. Marie Benešová, v.r. Pavla Golasowská, v.r. Jaroslav Klaška, v.r. Jan Farský, v.r. Jana Lorencová, v.r. Stanislav Berkovec, v.r. Jaroslav Zavadil, v.r. Karel Schwarzenberg, v.r. Kristýna Zelienková, v.r. Olga Havlová, v.r.