Vztah závazků plynoucích z Minamatské úmluvy ke klíčovým předpisům EU a k budoucímu novému nařízení o rtuti
Minamatská úmluva má za cíl ochranu zdraví lidské populace a ochranu životního prostředí před
škodlivými účinky rtuti pocházejícími z lidské činnosti. Tohoto cíle chce úmluva dosáhnout:
Omezením dostupnosti rtuti (článek 3 Úmluvy): omezením těžby rtuti, stáhnutím z oběhu
nadbytku rtuti z chemických výrob (jmenovitě z výroby chloru a alkalických hydroxidů amalgámovou elektrolýzou), omezením vývozu a dovozu rtuti a identifikací zásob rtuti Uvedené úkoly jsou z velké části pokryty dosavadní legislativou, a to nařízením (ES) č. 1102/2008, které zakazuje vývoz kovové rtuti, určitých sloučenin a směsí s obsahem rtuti 95 % a více. Zároveň nařízení označuje rtuť získanou z těžby cinabaritu (= minerál rtuti) a rtuť, která je původem z výroby chloru a hydroxidů, za odpad, který může být pouze odstraněn, a znemožňuje se tak další využití rtuti z těchto zdrojů. Identifikace zásob rtuti a omezení dovozu rtuti v dosavadním právním systému EU nejsou řešeny. Uvedené oblasti spadají pod projednávaný návrh nového nařízením o rtuti, které „rozšíří“ a nahradí dosavadní nařízení (ES) č. 1102/2008.
Omezením použití výrobků, které rtuť obsahují (článek 4 Úmluvy): zákazem výroby, dovozu a
vývozu určitých výrobků (uvedených v příloze A, části I Úmluvy) a přijetím minimálně dvou opatření vůči zubnímu amalgámu (uvedených v příloze A, části II Úmluvy); rovněž zamezením přidávání výrobků obsahujících rtuť do dalších produktů a přijetím opatření proti zavádění nových výrobků, které by rtuť obsahovaly Řada právních předpisů v EU je spojena s uváděním výrobků s obsahem rtuti na trh (včetně těch uvedených v příloze A, části I Úmluvy) a stanovuje maximální úrovně jejího obsahu. Základním legislativním nástrojem je nařízení REACH, které zakazuje uvádění na trh měřicích zařízení obsahující rtuť, pesticidních a biocidních ochranných přípravků, používaných pro předměty ponořené ve vodě, prostředků pro ochranu a konzervaci dřeva, impregnaci průmyslových textilií a pro úpravu průmyslových vod. U výrobků, ve kterých se rtuť používala, platí právní předpisy, které zakazují, popřípadě výrazně omezují její další používání v elektrických a elektronických zařízeních (směrnice 2011/65/EU), v bateriích a akumulátorech (směrnice 2006/66/ES), v materiálech a součástech vozidel (směrnice 2000/53/ES). Používání pesticidů, biocidů, antiseptik, kosmetických přípravků obsahujících rtuť je rovněž omezeno či zakázáno v rámci řady předpisů (nařízení (ES) 396/2005, nařízení (ES)
13141516
1107/2009, nařízení (EU) 528/2012, směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) 726/2004a nařízení (ES) 1223/2009).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1102/2008 ze dne 22. října 2008 o zákazu vývozu kovové rtuti a některých sloučenin a směsí rtuti a o bezpečném skladování kovové rtuti. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008 (COM/2016/039 final - 2016/023 (COD)), nařízení má implementovat dosud v právu EU nepokryté závazky, které vyplývají z Minamatské úmluvy. Předpokládá se, že nařízení bude účinné od 1. ledna 2018. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, položky 18, 18a a 62. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU ze dne 8. června 2011 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS.
Zavádění technologií nejlepších dostupných technik ve stomatologických zařízeních (jedno z opatření vůči zubnímu amalgámu uvedené v příloze A, části II Úmluvy) pokrývá v ČR nařízení vlády č. 401/2015 Sb.a znamená povinnost instalace odlučovačů rtuti do stomatologických zařízení s minimální účinností 95%. Výroba a vývoz výrobků uvedených pod Minamatskou úmluvou však řešeny současnou legislativou nejsou, podobně není povinnost mít opatření, která zamezí uvádění případných nových výrobků obsahujících rtuť. Tyto „mezery“ jsou nově doplněny do zmiňovaného nového nařízení o rtuti. Stejně tak budou v novém nařízení uvedena pro všechny země EU dvě jednotná opatření vůči zubnímu amalgámu, a to: zmíněné zavádění technologií nejlepších dostupných technik ve stomatologických zařízeních a omezení použití amalgámu jen na kapslovou formu. Jak je uvedeno v předkládací zprávě, zákaz nedózovaného amalgámu (nekapslová forma) v právním řádu EU ani ČR není dosud nijak zakotven.
Omezením výrobních postupů, ve kterých je rtuť používána (článek 5 Úmluvy): zákazem
použití, resp. omezením použití rtuti ve výrobních procesech uvedených v části I resp. II přílohy B Úmluvy a povinností přijetí opatření ke snížení emisí a úniků z těchto výrob a rovněž opatření proti zavádění nových výrobních technologií, ve kterých by byla rtuť používána V zemích EU je tohoto cíle dosahováno zaváděním nových technologií v rámci integrované prevence a omezování znečištění (směrnice IED). Hlavní výroby uvedené v Minamatské úmluvě, kde se rtuť používá, podléhají režimu této směrnice, všechny však v ní nejsou přímo uvedeny, ani v tzv. Závěrech o nejlepších dostupných technikách (BAT). Ty byly vydány pouze pro výrobu chloru a alkalických hydroxidů, na jejichž základě veškeré tyto technologie využívající rtuť rokem 2017 v celé EU skončí, respektive jejich provoz by byl z pohledu IED velmi problematický. Navíc k omezení jedné z výrob využívající rtuť vede i výše zmíněné nařízení REACH, které zakazuje použití pěti sloučenin fenylrtuti, tj. katalyzátorů používaných při výrobě polyurethanu, a to od 10. října 2017, čímž prakticky zakazuje použití rtuti při této výrobě. Obecný zákaz zavádění nových výrob, které by rtuť využívaly, a zákaz/omezení pro výroby, pro které nebyly vydány Závěry o BAT, budou do legislativy EU doplněny novým nařízením o rtuti.
Opatřeními proti používání rtuti při těžbě zlata (článek 7 Úmluvy): omezením a případnou
eliminací tohoto způsobu těžby; její identifikace a vypracování akčních plánů ke snížení negativních dopadů V legislativě ČR ani v EU není tento způsob těžby nijak pokryt, není pro tyto země však ani relevantní. Vyjma francouzského zámořského departmentu Francouzské Guyany se v EU takto zlato netěží a pravděpodobně ani netěžilo. Obecný/preventivní zákaz těžby zlata v malém měřítku amalgamací bude do legislativy EU doplněn v novém nařízení o rtuti.
Snížením atmosférických emisí rtuti a úniků rtuti do vody a půdy z významných zdrojů
(články 8 a 9 Úmluvy), a to stanovením opatření vedoucích k vyloučení či snížení emisí
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích. Nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění). Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 9. prosince 2013, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro výrobu chloru a alkalických hydroxidů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích. V současné době probíhá těžba tímto způsobem převážně v rozvojových zemích a patří k velkým zdrojům znečištění a značně ohrožuje zdraví lidí. Jedná se o jeden z klíčových bodů pro řešení na globální úrovni.
znečišťujících látek z daných průmyslových činností do ovzduší, vody a půdy, včetně povinnosti emisních inventur Tato oblast je v právu EU dostatečně pokryta výše uvedenou směrnicí IED, nařízením E-PRTRa rámcovou směrnicí o vodách.
Správným nakládáním se rtutí a jejími sloučeninami (článek 10 Úmluvy): zajištěním
prozatímního uložení rtuti, která se dále bude používat, způsobem šetrným k životnímu prostředí dle dostupných pokynů a těch, které budou přijaty Konferencí smluvních stran V právním řádu EU je rovněž dostatečně pokryto a tato oblast se řídí předpisy o nakládání s nebezpečnými látkami, tj. směrnicí SEVESO III, směrnicí IED a rámcovou směrnicí o odpadech. Navíc jak uvedeno výše, nařízení (ES) č. 1102/2008 označuje rtuť z určitých zdrojů za odpad a stanovuje podmínky nakládání s odpadní kovovou rtutí a podmínky jejího bezpečného uložení. Kritéria pro skladovací zařízení jsou stanovena dalšími právními předpisy, především směrnicí 1999/31/ES, v platném znění.
Správným nakládáním s odpadem obsahujícím rtuť (článek 11 Úmluvy): zajištěním nakládání
s ním, způsobem šetrným k životnímu prostředí dle uvedených pokynů V EU je právní pokrytí dané oblasti dostatečné a je již všeobecně upraveno zmíněnou směrnicí o
27 28
odpadech (2008/98/ES), rozhodnutím Komise 2000/532/ESa nařízením (ES) č. 1013/2006. Na základě vlastností rtuti je odpad, který ji obsahuje, řazen mezi nebezpečné odpady. Tímto plynou pro výrobce, dovozce zboží, pro původce těchto odpadů a pro oprávněné osoby, které nakládají s tímto odpadem, povinnosti nakládat s takovým odpadem specifickým způsobem. Zvláštní nakládání s elektrickým odpadem, odpadními bateriemi, akumulátory a vraky aut je upraveno směrnicemi 2012/19/EU, 2000/53/ES a 2006/66/ES, které zakazují odstraňování takového odpadu ukládáním na skládkách nebo spalováním a podporují zavádění postupů bezpečných pro životní prostředí při jejich sběru a recyklování.
Vhodným managementem kontaminovaných míst (článek 12 Úmluvy): přijímáním opatření pro
snížení/odstranění rizik spojených s kontaminací dle dostupných pokynů a těch, které budou přijaty Konferencí smluvních stran V právním řádu ČR není předpis přímo zaměřený na tuto problematiku. Řada předpisů se však této problematiky dotýká v závislosti na zdroji kontaminace a dopadů na životní prostředí. Klíčovým pro sanaci kontaminovaných míst je vodní zákon, který mimo jiné ukládá povinnost odstranění kontaminace, hrozí-li závažné ohrožení nebo znečištění povrchových nebo podzemních vod.
Zajištěním ochrany zdraví před škodlivými účinky rtuti (článek 16 Úmluvy): zaváděním
opatření k ochraně zdraví lidí ke snížení/eliminaci jejich expozice vůči rtuti s důrazem na ohrožené skupiny (těhotné ženy a děti) a pracovníky, kteří se rtutí nakládají
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic. Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, novelizována směrnicí Rady 2011/97/EU ze dne 5. prosince 2011, pokud jde o zvláštní kritéria pro dočasné skladování kovové rtuti považované za odpad. Rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).
V ČR a EU existuje celá řada předpisů, které se zabývají uvedenou oblastí a jsou zaměřené na oblasti jako bezpečnost potravin (včetně konzumovaných ryb), pitné vody, vody či bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (nařízení 1881/2006, nařízení vlády č. 401/2015 Sb., vyhláška č. 252/2004 Sb., zákoník práce).
Zvýšením znalostí prostřednictvím informovanosti a vědecké výměny informací (články 17,
18): zajištěním informovanosti o rizicích spojených se rtutí, jejich předcházení, řešení a kontrole Vychází na úrovni EU z principu informovanosti a účasti veřejnosti v otázkách životního prostředí a tento princip je již promítnut do množství právních předpisů. Jednotlivá pravidla jsou dána Aarhuskou úmluvou. ČR jako smluvní strana této úmluvy zajišťuje přístup veřejnosti k informacím zákonem č. 123/1998 Sb.Vědecká výměna informací je zajištěna prostřednictvím mezinárodních mechanismů pro výměnu informací, které jsou vytvářeny v rámci platných mezinárodních smluv zaměřených na chemické látky a odpady a v rámci SAICM. Zbývající články Minamatské úmluvy, zde neuvedené, nemají dopad na právní řád.
___________________________
Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách. Vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. V platnosti pro ČR je od 4. října 2004, sdělení MZV č. 124/2004 Sb. m. s. 35 35 Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Strategický přístup pro mezinárodní nakládání s chemickými látkami, jedná se o mezinárodní politický rámec.