Novela z. o Vojenské policii - EU

I. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

I. 1. Zhodnocení platného právního stavu

I. 1.1 Vztah důvodové zprávy k Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace Zhodnocení platného právního stavu jako východiska pro přípravu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), ve znění zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 45/2016 Sb. a zákona č. 47/2016 Sb. (dále jen „návrh zákona“), je provedeno závěrečnou zprávou z hodnocení dopadů regulace, která je součástí návrhu zákona. Pro ucelenost textu je proto v této kapitole provedeno pouze stručné shrnutí tohoto zhodnocení.

I. 1.2 Stručné shrnutí zhodnocení platného právního stavu Současná právní úprava činnosti Vojenské policie je obsažena především v již zmíněném zákoně o Vojenské policii. Úpravu některých souvisejících dílčích problematik obsahuje vyhláška č. 301/2013 Sb., o stanovení způsobu zevního označení Vojenské policie a vojenských policistů, vzoru služebního průkazu a barevného provedení a označení dopravních a speciálních prostředků Vojenské policie, ve znění vyhlášky č. 286/2016 Sb., vydaná k provedení zákona o Vojenské policii.

Některé okruhy právních vztahů vznikajících při činnosti Vojenské policie jsou doposud upraveny také v zákoně o přestupcích nebo v zákoně o provozu na pozemních komunikacích.

Pokud jde o činnost pověřeného orgánu Vojenské policie v souvislosti s trestním řízením, upravuje jeho oprávnění a povinnosti trestní řád. Konat vyšetřování podle § 161 odst. 7 trestního řádu dávala předchozí právní úprava pouze ve vztahu k trestným činům příslušníků ozbrojených sil spáchaným při plnění úkolů v zahraničí. V jiných případech právě pověřené orgány Vojenské policie prováděly prověřování o trestných činech spáchaných proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech, proti vojenským objektům vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany. Po skončení prověřování pověřený orgán Vojenské policie pro nedostatek oprávnění postupoval vyšetřování uvedených trestných činů podle § 162 odst. 1 trestního řádu policejním orgánům Policie České republiky, které pak následně často žádaly Vojenskou policii o provedení jednotlivých úkonů vyšetřování. Novelou trestního řádu se oprávnění konat vyšetřování pověřenými orgány Vojenské policie rozšířilo i na další osoby v působnosti Vojenské policie.

I. 2 Vztah návrhu zákona k zákazu diskriminace Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádná ustanovení, která by narušovala právo na rovné zacházení a vedla k diskriminaci.

Navrhovaná právní úprava nepřipouští diskriminační přístup. Povinnosti jsou stanoveny pro všechny občany (fyzické osoby) bez rozdílu pohlaví, náboženské či politické příslušnosti. Návrh je v souladu zejména s čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.), neboť zaručuje stejná práva a povinnosti bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

I. 3 Vztah návrhu zákona k zachování principu rovnosti žen a mužů Z hlediska principů rovnosti žen a mužů je návrh zákona neutrální, neboť navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost žen a mužů a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky.

Případné rozdíly ve specifických případech (jak co do postavení vojenského policisty, tak co do shodného účelu úkonů vykonávaných vůči mužům nebo ženám) vycházejí z fyziologických rozdílů mužů a žen a zajištění jejich specifických práv; v těchto případech naopak úprava zohledňuje objektivní předpoklady vyvolávající rozdílnou právní úpravu nebo přístup k tomu kterému pohlaví právě při respektování jeho odlišností a ochrany jejich specifických práv (např. požadavek na způsob provedení prohlídek u žen nebo odebírání biometrických údajů u nich).

II. Odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy

Základním cílem předkládaného návrhu je zefektivnit činnost Vojenské policie a dílčími změnani zajistit soulad zákona o Vojenské policii s právním řádem a jeho změnami, ke kterým došlo od přijetí zákona o Vojenské policii, resp. od data nabytí jeho účinnosti 1. 10. 2013. Návrh zákona se proto věnuje normativní úpravě oblastí (principů), kde dosavadní praxe dlouhodobě pociťuje absenci zákonné úpravy jako překážku pro výkon nezbytných, zásadních a zejména logicky očekávatelných činností. Provedená analýza právního a skutkového stavu pak potvrdila, že situaci již dále není možné řešit mimonormativní cestou, natož pak zvykovým výkonem odborných činností.

Předkládaný návrh zákona se proto věnuje úpravě těchto oblastí:

• Změna působnosti Vojenské policie

Na prvním místě je cílem návrhu úprava, respektive rozšíření, stanovené působnosti Vojenské policie, ktrerá by měla odpovídat reálným potřebám zabezpečení policejní ochrany Ministerstva obrany, ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace, jež Ministerstvo obrany zřídilo nebo založilo [k tomu viz také § 12 odst. 2 písm. e) trestního řádu]. Jedná se o hospodaření příspěvkových organizací nebo hospodaření státních podniků, tedy ∆ státních podniků, jejichž je Ministertsvo obrany zakladatelem:

- VOP CZ, s.p.

- LOM PRAHA, s.p.

- Vojenské lesy a statky ČR, s.p.

- Vojenský technický ústav, s.p.

- Vojenský výzkumný ústav, s.p. a ∆ příspěvkových organizací:

- Vojenská lázeňská a rekreační zařízení, p. o.

- Ústav leteckého zdravotniství Praha, p. o.

- Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, p. o.

- Vojenská nemocnice Brno, p. o.

- Vojenská nemocnice Olomouc, p. o.

- Armádní Servisní, p. o.

- Handball club DUKLA Praha, p. o.

- Volejbalový klub DUKLA Liberec, p. o.

- CASRI (Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu), p. o., ve kterém je spatřováno především zvýšení efektivity a ekonomičnosti policejní ochrany v návaznosti na lepší znalost prostředí. Návrh zákona si rovněž klade za cíl rozšíření působnosti Vojenské policie na jednotky ozbrojených sil jiných států, např. NATO, a to při ochraně a doprovodu kolon jejich techniky při jejich pohybu nebo pobytu na území České republiky, ale i v případě společného působení v zahraničních misích, operacích nebo společných cvičeních. Navrhovaná úprava v této oblasti je reakcí na závazky České republiky přijeté Dohodou mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil, se kterou vyslovil souhlas Parlament České republiky a která byla vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 1/2002 Sbírky mezinárodních smluv, a to v oblasti poskytování ochrany ozbrojeným silám jiného státu na území České republiky. V článku VII odst. 11. Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil je stanoveno: „Každá smluvní strana bude usilovat o přijetí takových legislativních ustanovení, která považuje za nezbytně k zajištění přiměřené bezpečnosti a ochrany zařízení, vybavení, majetku, záznamů a oficiálních informací jiných smluvních stran na jejím území a pro potrestání osob, které porušují zákony přijaté k tomuto účelu“. Od doby, kdy vstoupila výše uvedená dohoda v platnost (pro Českou republiku 30. listopadu 2000), uplynula poměrně dlouhá doba a při přípravě návrhu zákona vzhledem k praktickým zkušenostem bylo nutné vyhodnotit, jaké jsou obecné zákonné podmínky pro ochranu pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

V uvedené souvislosti bylo konstatováno, že Vojenské policii není na základě existujících právních předpisů umožněno podílet se na realizaci shora uvedeného závazku České republiky, jakkoliv by to bylo logické a odpovídalo by to obdobné praxi států, které jsou účastníky citované dohody. Podle § 1 zákona č. 300/2013 Sb. totiž Vojenská policie plní v rozsahu vymezeném uvedeným zákonem úkoly policejní ochrany Ministerstva obrany, ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit ministerstvo. Z tohoto základního ustanovení je zřejmé, že zákonodárce vnímá působnost Vojenské policie jako výkon směřující k ochraně majetku České republiky, který je určený k plnění úkolů Ministerstva obrany a jednotlivých složek ozbrojených sil a současně také k plnění policejní ochrany ozbrojených sil a Ministerstva obrany (tedy ochrany věcí nemateriální povahy je tvořících). V této souvislosti je nutné uvést, že pokud zákonodárce v zákoně č. 300/2013 Sb. používá pojem „ozbrojené síly“, má na mysli ozbrojené síly České republiky ve smyslu zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, což jednak vyznívá ze samotného kontextu zákona, jednak tuto skutečnost sám uvádí v důvodové zprávě k návrhu předmětného zákona.

Tomuto pohledu odpovídá také stanovení územní působnosti Vojenské policie v § 2 zákona č. 300/2013 Sb., podle kterého Vojenská policie „působí na území České republiky a při plnění úkolů policejní ochrany ozbrojených sil na území jiných států, nestanoví-li tento zákon nebo jiný právní předpis jinak“. Zákonodárce zde do jisté míry odlišuje „standardní plnění úkolů“ Vojenské policie prováděné na území České republiky, avšak pokud se týká zajišťování policejní ochrany ozbrojených sil České republiky, připouští její výkon také mimo toto území, avšak i zde připouští omezení citovaným nebo jiným zákonem. Z uvedeného je zřejmé, že obě uvedená ustanovení zákona č. 300/2013 Sb. nemohou být pro plnění předmětného závazku Vojenskou policií využita, stejně jako nelze najít oporu v jeho § 4 odst. 1 písm. e) až g) a n).

Vzhledem k uvedenému je proto nutné provést v zákoně o Vojenské policii návazné změny, resp. doplnění jednotlivých konkrétních ustanovení zákona o Vojenské policii, a to pro oblasti:

• Zajištění skryté identity vojenského policisty pro plnění specifických úkolů

S cílem zefektivnit plnění úkolů v oblasti kriminální služby, a to zejména při šetření závažné trestné činnosti, je navrhováno oprávnit vojenské policisty zastírat příslušnost k Vojenské policii.

• Pořizování osobních údajů a jejich zpracovávání

Dalším cílem návrhu je za zákonem stanovených podmínek oprávnit Vojenskou policii k pořizování a dalšímu zpracovávání osobních údajů umožňujících v budoucnu ztotožnit osobu podle zpracovávaných údajů, a to za účelem předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů a v zájmu zajišťování obrany a bezpečnosti, tedy z důvodů stanovených v § 3 odst. 6 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako důvody osvobozující správce zpracování osobních údajů od plnění jemu uložených povinností stanovených v § 5 odst. 1 a § 11 a 12 citovaného zákona (k tomu blíže viz kapitola VIII).

• Zajištění přístupu Vojenské policie do prostor určených k podnikání

Jako potřebný cíl se pro plnění úkolů Vojenské policie jeví návrh oprávnění otevřít byt nebo jiný prostor a také vstupovat do provozoven sloužících k podnikání.

• Užití donucovacích prostředků

Dalším cílem navrhované změny zákona je doplnění podmínek použití některých donucovacích prostředků stanovením přímo v zákoně o Vojenské policii. Jedná se o použití elektrického prostředku a pout.

• Užití podpůrných operativně pátracích prostředků

Novela trestního řádu provedená zákonem č. 150/2016 Sb. postavila pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany na roveň útvarům Policie České republiky. S ohledem na tuto skutečnost je tedy evidentní a žádoucí, že by Vojenská policie měla mít pro plnění uvedených úkolů stejné podmínky jako Policie České republiky; resp. by měla být vybavena obdobnými legálními prostředky a nástroji k úspěšné realizaci své zákonné působnosti. Provedení právní úpravy, která musí tyto podmínky sjednotit, je nutné také proto, že se v praxi předpokládá úzká spolupráce mezi Vojenskou policií a Policií České republiky, a nebylo by proto správné a žádoucí, aby při plnění shodných úkolů spolupracovaly dva policejní orgány vybavené zcela odlišnými pravomocemi.

Současný stav zákona o Vojenské policii však bohužel tuto potřebu nezohledňuje, přestože podle § 1 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb. musí být ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání v souladu s Listinou základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod v čl. 4 odst. 3 a 4 pak stanoví, že „zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky a že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu“. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Listina základních práv a svobod současně stanoví, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon“, přičemž současně platí, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem. Návrhem zákona je proto nutné doplnit jeho obsah o podmínky používání podpůrných operativně pátracích prostředků o oprávnění k používání osob jednajících ve prospěch Vojenské policie a k používání krycích prostředků.

Pro plnění úkolů v oblasti kriminální služby, zejména v oblasti odhalování ekonomické a hospodářské trestné činnosti, se jeví navrhované doplnění rozsahu oprávnění k používání podpůrných operativně pátracích prostředků důležitým a přiměřeným. Zejména při šetření závažné trestné činnosti se jeví nezbytné oprávnit pověřené orgány Vojenské policie k používání osob jednajících ve prospěch Vojenské policie. Prvoplánově se neuvažuje o využívání těchto osob v prostředí ozbrojených sil České republiky, kde je kriminalita na nízké úrovni a v posledních letech vykazuje trvale snižující tendenci. Souvisejícím oprávněním, které je navrhováno, je oprávnění k používání krycích prostředků, zejména krycích dokladů. V souvislosti s odhalováním, prověřováním a vyšetřováním závažné trestné činnosti se mohou některé osoby dostat do bezpečnostního rizika resp. ohrožení života a zdraví. Novým oprávněním, které je navrhováno, je oprávnění k poskytování krátkodobé ochrany osob. Jako vhodné a potřebné se jeví doplnit do zákona podmínky použití donucovacích prostředků elektrického prostředku a pout.

III. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Nezbytnost předložení návrhu zákona vyplývá v obecných mezích již ze skutečností uvedených v části I. a II. důvodové zprávy. Provedená analýza věcného a skutkového stavu pak přesněji vymezila oblasti provedení nutné normativní úpravy, resp. okruhy v praxi velmi pociťované absence jednoznačně předvídatelné úpravy okruhů právních vztahů, umožňujících výkon působnosti Vojenské policie komplexně, profesionálně a na srovnatelné úrovni s bezpečnostními sbory, jimž byla svěřena srovnatelná část úkolů.

III. 1 Prvním problémem, na který se navrhovaná úprava zaměřuje, je nedostatečné vymezení působnosti Vojenské policie z hlediska provázanosti jejích úkolů, výkonu očekávaných činností a skutečných potřeb praxe. Podle současného znění § 1 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), Vojenská policie plní úkoly policejní ochrany Ministerstva obrany, ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit ministerstvo.

Praktická aplikace působnosti Vojenské policie ve vztahu k vojenským objektům a vojenskému materiálu, tak jak jsou definovány v § 2 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nevyvolává žádné pochybnosti. K určitým nejasnostem ve výkladu však dochází při uplatňování působnosti Vojenské policie v případech, kdy je páchán trestný čin nebo přestupek proti ostatnímu majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany. Jde především o působnost Vojenské policie ve vztahu k hospodaření příspěvkových organizací nebo státních podniků v působnosti Ministerstva obrany.

Novelizací § 12 odst. 2 písm. e) trestního řádu došlo k rozšíření působnosti pověřených orgánů Vojenské policie, která zmíněný nedostatek právní úpravy napravila. Podle této úpravy se policejními orgány rozumějí mimo jiné „e) pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech, proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo proti ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu, popřípadě, s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace, jež Ministerstvo obrany zřídilo nebo založilo“.

Problém dosavadní trestní praxe při vyšetřování trestných činů spáchaných proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech, proti vojenským objektům vojenskému materiálu, ostatnímu majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany, nebo proti majetku právnických osob, jež Ministerstvo obrany zřídilo nebo založilo, byla skutečnost, že orgány Policie České republiky konající v těchto případech vyšetřování nedisponovaly dostatečnou znalostí struktury, vnitřních předpisů, zvyklostí a postupů uvnitř Ministerstva obrany. V důsledku toho v praxi mnohdy dochází k využívání oprávnění podle § 161 odst. 8 trestního řádu, kdy k dožádání orgánů Policie České republiky jsou jednotlivé úkony vyšetřování prováděny pověřenými orgány Vojenské policie. Nová úprava trestního řádu tedy rozšířila oprávnění pověřeného orgánu Vojenské policie konat vyšetřování. Z výše uvedeného je zřejmý další problém, který je třeba konstatovat, a to, že není důvodné, aby jedna ze služeb Vojenské policie (kriminální služba) měla rozdílně stanovenu působnost v oblasti policejní ochrany určité části majetku státu. A nejen to, praxe ukazuje na potřebu rozšíření působnosti ve smyslu výše uvedeného i u dalších služeb Vojenské policie (dopravní, pořádkové a ochranné), neboť např. příspěvkové organizace se často obracejí na Vojenskou policii s požadavky na provedení úkonů vůči osobám, které se v jejich objektech dopouštějí protiprávních jednání (např. poškozování majetku, výtržnosti, vzájemné napadání).

III. 2 Dalším problémem stávající právní úpravy je skutečnost, že působnost Vojenské policie se nevztahuje na jednotky ozbrojených sil jiných států, např. NATO, a to jak při jejich pobytu a pohybu na území České republiky, tak i v případě společného působení v operačním nasazení v zahraničí nebo při cvičeních. Většina naznačených případů se děje v rámci uzavřených mezinárodních smluv nebo dohod, které však nepokrývají celou škálu potřeb policejní ochrany zmíněných jednotek nebo jejich příslušníků. Zcela zásadně se tento problém právní úpravy projevil při nutnosti zajištění bezpečného průjezdu a nerušeného pobytu jednotek US Armády na území České republiky ve dnech 29. března až 1. dubna 2015 v rámci akce DRAGOON RIDE. S tímto problémem je přímo propojena chybějící osobní působnost Vojenské policie vůči jednotkám (příslušníkům) ozbrojených sil jiných států, které na území České republiky působí na základě smluvních závazků.

III. 3 V souvislosti se zkušenostmi z dřívějšího působení Vojenské policie se jeví jako nedostatek právní úpravy především chybějící konkrétní možnost samostatného působení jednotky Vojenské policie v zahraničí, např. při plnění mise policejního výcviku národních vojenskopolicejních jednotek na území jiných států v rámci příslušných zahraničních misí (konkrétní zkušenost je z minulých období z působení Vojenské policie v Iráku) nebo možnost působení jednotky Vojenské policie v součinnosti s jednotkami spojenců bez účasti ozbrojených sil České republiky v místě plnění konkrétních úkolů.

III. 4 Platný zákon ukládá Vojenské policii zajišťovat ochranu a doprovod ministra obrany a jím určených osob, ale postrádá úpravu krátkodobé ochrany osob v návaznosti na jejich možné ohrožení v souvislosti s vedeným trestním řízením.

III. 5 Současná právní úprava umožňuje vládě povolat k plnění úkolů Policie České republiky vojáky v činné službě. Vojenští policisté jsou rovněž vojáky v činné službě, ale na rozdíl od ostatních vojáků v činné službě jsou to profesionálové a specialisté v oblasti policejní ochrany. Jsou vyškolení a připravení obdobným způsobem jako příslušníci Policie České republiky. Je zřejmé, že za určitých konkrétních situací by vojenští policisté byli využitelnější pro plnění úkolů asistenční činnosti a plnění dalších úkolů ve prospěch Policie České republiky než jiní vojáci v činné službě, neboť pro plnění takových úkolů jsou předurčeni uvedenou specializací a možností úplného začlenění do jednotlivých týmů, aniž by museli být proškolováni nebo vedeni.

III. 6 Konkrétním dalším problémem je název funkcionáře, který řídí Vojenskou policii. Současnému manažerskému způsobu řízení odpovídá spíše navrhovaný název „ředitel“, který přesněji vyjadřuje postavení jednoho z vedoucích zaměstnanců ministerstva, který je navíc přímo podřízen ministru obrany. Není od věci připomenout, že v rámci Ministerstva obrany působí např. ředitel Vojenského zpravodajství a rovněž v zahraničí je tento název obdobné funkce často používán, např. na Slovensku, v Bulharsku a Arménii je to ředitel vojenské policie, a v Chorvatsku ředitel sekce vojenské policie.

III. 7 V praktické činnosti, zejména pověřených orgánů Vojenské policie, se vyskytují situace, za nichž je nezbytné zastírání příslušnosti k Vojenské policii. Tato nezbytnost je však z pohledu platné právní úpravy problematická a zákon s touto eventualitou nepočítal.

III. 8 Konkrétní problémy související s již výše uvedeným lze spatřovat v ne zcela perfektní provázanosti stanovených oprávnění Vojenské policie a oprávnění vojenského policisty. Vojenská policie nemá možnost podle stávající právní úpravy získat za zákonem stanovených podmínek osobní údaje umožňující v budoucnu ztotožnit osobu podle pořízených a uchovávaných údajů. To znamená provést u osob, u kterých je zvýšená pravděpodobnost recidivy, identifikační úkony, které je umožní identifikovat v případě, že se v budoucnu dopustí trestného činu a zanechají po sobě stopy.

V platném znění zákona chybí stanovení obsahu pojmu „prohlídka osoby“. Tato skutečnost může být problémem vyvolávajícím právní nejistotu na straně službu konajících vojenských policistů, ale i osoby, vůči které úkon při plnění úkolů souvisejících s policejní ochranou chráněných objektů směřuje. Předvídatelnost zákona ale chybí také pro provádění dalších úkolů, při kterých je nezbytné provést prohlídku osoby.

V rámci plnění úkolů se vojenští policisté setkávají s případy, kdy hrozí nebezpečí, že v bytě (místnosti určené k ubytování), v provozovně sloužící k podnikání či jiném prostoru je ohrožen život nebo zdraví osoby. V takových případech je problémem, že podle stávající právní úpravy vojenský policista není oprávněn ke vstupu do těchto míst, případně otevřít byt nebo jiný prostor. Při plnění úkolů v oblasti dodržování kázně a pořádku ve vojenských objektech a vojáky na veřejnosti dochází k případům protiprávních jednání v provozovnách sloužících k podnikání ve vojenských objektech (mj. i vojenských újezdech). Podle platného zákona není Vojenská policie oprávněna do těchto provozoven vstupovat. Konkrétním problémem při absenci tohoto oprávnění je i prověřování případů neoprávněného podnikání vojáků.

Ačkoliv v praxi nečiní potíže vymezení pojmu služební zákrok, jímž je úkon, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití, pro vyšší míru právní jistoty jak samotných vojenských policistů, tak i osob, vůči kterým je veden služební zákrok, lze považovat za vhodné podmínky použití některých donucovacích prostředků stanovit přímo zákonem. Jedná se, podle úvahy vedené zkušenostmi policejní praxe, o elektrický prostředek a pouta.

Dosavadní praxe v mnoha případech ukázala, že Vojenské policii vážným způsobem ztěžuje plnění úkolů v oblasti kriminální služby, tj. zejména při šetření závažné trestné činnosti, nemožnost používat osoby jednající ve prospěch Vojenské policie. Absence tohoto oprávnění snižuje možnost účinně předcházet závažné trestné činnosti, jako jsou korupce a závažná majetková trestná činnost, krádeže zbraní a munice, trhavin a trestná činnost na úseku drog, a rovněž signifikantně snižuje možnost odhalovat její pachatele, a to zejména ve stádiích přípravy a pokusu trestného činu, tedy ještě před vznikem škodlivého následku. Vojenská policie i přes povahu jí svěřených úkolů doposud zcela postrádá právní úpravu, podle které by byla oprávněna používat krycí prostředky, zejména krycí doklady, jako další nezbytnou součást podpůrných operativně pátracích prostředků.

IV. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky, zejména ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky.

Návrh zákona se v obecné rovině dotýká čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (zákaz diskriminace), čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (zákaz neoprávněného shromažďování, zveřejňování nebo jiného zneužívání údajů o své osobě), čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví) a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (zásada přiměřenosti zásahu do základních práv a svobod). Návrh zákona je s těmito ustanoveními v souladu, není v rozporu ani s jinými ustanoveními předpisů tvořícími ústavní pořádek České republiky.

Ze základních práv a svobod deklarovaných Listinou základních práv a svobod jako hodných zvláštního zřetele a ústavní ochrany jsou pro návrh zákona relevantní: • čl. 2 odst. 2, a to co do vztahu zákonné úpravy a výkonu veřejné moci, • čl. 7, a to co do vztahu podmínek pro zajištění výkonu práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, resp. omezení tohoto práva výlučně jen v případech stanovených zákonem, • čl. 8, a to ve vztahu ke garantování osobní svobody a závazku státu stanovit zákonem případy, které považuje za důvodné pro omezení práva zákazu stíhání nebo zbavení svobody, • čl. 10, a to ve vztahu k výkonu práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména a k ochraně před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, • čl. 12, a to ve vztahu k výkonu práva na ochranu nedotknutelnosti obydlí.

V. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, a s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva

Obecně problematika policejní činnosti vojenských policií není předmětem komunitární úpravy – práva Evropské unie.

Z hlediska implementovaných předpisů Evropské unie však byly uplatněny příslušné normy týkající se sdílení informací s členskými státy, včetně nakládání s osobními údaji, a to Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, a Rámcové rozhodnutí Rady EU č. 2008/977/SVV o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech.

Tato úprava bude s účinností od 25. května 2018 nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady č. 2008/977/SVV, které však na navrhovanou úpravu nebudou mít zásadní vliv. Navíc je velmi žádoucí, aby implementace obecného nařízení o ochraně osobních údajů i transpozice směrnice 2016/680 byly do právního řádu provedeny koncepčně jednotně jak např. pro Vojenskou policii, tak i pro Policii České republiky, popřípadě pro ostatní bezpečnostní složky. Z tohoto důvodu proto případné úvahy o možném individuálním provedení implementace (transpozice) byly opuštěny a byl zvolený postup koordinovaný Ministerstvem vnitra jako věcným gestorem této problematiky.

Návrhem zákona jsou ve vztahu k nově doplňovaným ustanovením § 9a a § 25a transponovány také části směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.

Návrh je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Je rovněž v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

VI. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, naopak je jím realizován závazek České republiky zajistit ochranu ozbrojených sil členských států Severoatlantické smlouvy při plnění jejich úkolů na území České republiky.

Návrhem zákona je rozšiřována působnost Vojenské policie na jednotky ozbrojených sil jiných států, např. NATO, a to při ochraně a doprovodu kolon jejich techniky při jejich pohybu nebo pobytu na území České republiky, ale i v případě společného působení v zahraničních misích, operacích nebo společných cvičeních. Navrhovaná úprava v této oblasti je reakcí na závazky České republiky přijaté Dohodou mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil, se kterou vyslovil souhlas Parlament České republiky a která byla vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 1/2002 Sbírky mezinárodních smluv, a to v oblasti poskytování ochrany ozbrojeným silám jiného státu na území České republiky. V článku VII odst. 11. Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil je stanoveno: „Každá smluvní strana bude usilovat o přijetí takových legislativních ustanovení, která považuje za nezbytně k zajištění přiměřené bezpečnosti a ochrany zařízení, vybavení, majetku, záznamů a oficiálních informací jiných smluvních stran na jejím území a pro potrestání osob, které porušují zákony přijaté k tomuto účelu“.

Jak je již uvedeno v kapitole III obecné části důvodové zprávy, byly Ministerstvem obrany vyhodnoceny dosavadní zkušenosti se zajišťováním ochrany ozbrojených sil členských států Severoatlantické smlouvy při plnění jejich úkolů na území České republiky, a to zejména co do zákonné opory jejího provádění Vojenskou policií jako logickým a organizačně i věcně nejvhodnějším nositelem této povinnosti. Řešení zjištěné absence jejího provedení, a tedy nedostatečné promítnutí uvedené Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil do právního řádu České republiky, je promítnuto do návrhu zákona.

V souvislosti s uvedenými skutečnostmi je nutné zmínit také to, že do zákona o Vojenské policii již jedna oblast závazků České republiky vyplývající z mezinárodních dohod zahrnuta byla, a to jako implementační prostředí pro dohled nad dodržováním pravidel mezinárodního humanitárního práva ozbrojenými silami. Mezinárodní humanitární právo je souborem mezinárodních pravidel smluvního i obyčejového typu aplikovatelných při ozbrojených konfliktech. Ve smluvní oblasti je reprezentováno zejména Ženevskými a Haagskými úmluvami a jejich dodatkovými protokoly. Společný článek 1 Ženevských úmluv stanoví, že: „Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou zachovávati tuto úmluvu a zajistí její zachování.“. Povinnost smluvních stran zachovávat a provádět tyto úmluvy blíže stanoví čl. 6 odst. 1 Dodatkového protokolu I.: “Vysoké smluvní strany budou usilovat i v mírové době o to, aby (…) byl připraven kvalifikovaný personál, který by napomáhal provádění úmluv a tohoto protokolu.“. Dle čl. 82 Dodatkového protokolu dále „vysoké smluvní strany v každé době a bojující strany v době ozbrojeného konfliktu zajistí, aby byli k dispozici právní poradci, kteří by mohli v případě potřeby poskytovat vojenským velitelům na příslušné úrovni pomoc, pokud jde o provádění úmluv a tohoto protokolu a o příslušné pokyny, které mají být v tomto směru ozbrojeným silám dány.

Na základě těchto závazků České republiky byla do zákona 300/2013 Sb. zařazena úprava § 4 odst. 1 písm. a) a b), jíž je Vojenská policii v rámci policejní ochrany svěřena působnost v oblasti odhalování trestných činů, zjišťování jejich pachatelů a přijímání opatření k předcházení trestné činnosti a rovněž v oblasti jejího působení v řízení o trestných činech jako policejní orgán a šetření přestupků. Pokud je tedy porušení mezinárodního humanitárního práva vzhledem k míře jeho společenské nebezpečnosti v právním řádu vymezeno skutkovou podstatou trestného činu nebo přestupku, je uvedenými ustanoveními § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 300/2013 Sb. Vojenské policii stanovena v rámci výkonu policejní ochrany působnost v oblasti dohledu nad dodržováním mezinárodního humanitárního práva. Současně je však nutné mít na paměti, že oblast dohledu nad dodržováním mezinárodního humanitárního práva je primárně řešena zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Citovaným zákonem je povinnosti dodržovat normy mezinárodního humanitárního práva uložena vojákům z povolání (tedy jak příslušníky ozbrojených sil, tak i vojenskými policisty), přičemž kontrola dodržování i takto uložených služebních povinností je svěřena jejich nadřízeným na všech stupních velení [§ 48 odst. 1 písm. f) a § 49 zákona č. 221/1999 Sb.]. Ozbrojené síly pro tyto účely pak nejenom provádějí školení vojáků z povolání, ale disponují také poradci pro tuto oblast, kteří jsou k dispozici velitelům, a to včetně doby nasazení vojáků do bojových akcí.

VII. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, dopady na životní prostředí

VII. 1 Dopady na státní a ostatní veřejné rozpočty

V souvislosti s přijetím navrhovaného zákona se nepředpokládá navýšení výdajů na činnost Vojenské policie.

Pokud jde o část návrhu týkající se rozšíření působnosti pověřených orgánů Vojenské policie, kriminální služba Vojenské policie již v návaznosti na novelu trestního řádu z roku 2010, která zavedla oprávnění pověřeného orgánu Vojenské policie konat vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil spáchaných při plnění úkolů v zahraničí, zabezpečila proškolení 26 svých příslušníků v kurzu pro vyšetřovatele ve školícím zařízení Ministerstva vnitra v Pardubicích, přičemž z uvedeného počtu má již 7 osob praxi s faktickým prováděním vyšetřování u Policie České republiky.

V rámci kriminální služby došlo dále k organizačním změnám, které vedly a povedou k zefektivnění její činnosti. Tyto změny byly navázány na novelu trestního řádu, týkající se rozšíření působnosti pověřených orgánů Vojenské policie. V nadcházejícím období již nebude třeba zvyšovat náklady na činnost této služby.

Rozšíření působnosti navrhované v § 1 zákona na Vojenskou policii jako celek, nezakládá důvod navyšování výdajů na Vojenskou policii. V rámci stávajících sil a prostředků ostatních služeb Vojenské policie (pořádkové, dopravní a ochranné) dojde podle potřeby k nastavení priorit zaměření jejich činnosti. Případně vzniklé náklady proto budou zcela marginální povahy.

VII. 2 Dopady na podnikatelské prostředí

Návrh zákona nedopadá z povahy věci na podnikatelské prostředí jako takové, týká se však v odůvodněných případech veřejného zájmu jednotlivých podnikatelů, a to v rozsahu stanovení práva na umožnění vstupu do jimi využívaných prostor v podnikání. Navrhovaná úprava využívá analogie s obdobným právem např. Policie České republiky, je založena na věcně objektivních důvodech a pro praxi bude plně předvídatelná.

VII. 3 Dopady do životního prostředí

V souvislosti s předkládaným návrhem zákona se vzhledem k jeho obsahu nepředpokládají dopady na životní prostředí.

VII. 4 Sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny S přihlédnutím k věcnému obsahu návrhu zákona, ale také jeho účelu, je zřejmé, že aplikace jednotlivých ustanovení nemůže mít žádné dopady do sociální oblasti obecně, a tedy že návrh zákona žádným způsobem neovlivňuje ani postavení specifických skupin obyvatel, jako jsou zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením nebo národnostní menšiny.

Návrh zákona vzhledem ke svému předmětu rovněž svým působením nezasahuje a neovlivňuje postavení skupin obyvatel sociálně slabých, osob se zdravotním postižením nebo národnostních menšin.

VIII. Dopad navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Z navrhované právní úpravy neplynou nepříznivé důsledky pro plnění povinností v oblasti ochrany soukromí a osobních údajů a je jím respektována ochrana osobních údajů v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Nově navrhovaná úprava zpracovávání osobních údajů v rámci plnění úkolů Vojenské policie plně respektuje zásady jejich ochrany stanovené zákonem č. 101/2000 Sb. a stanoví účel a druh zpracovávaných údajů i pravidla pro jejich vedení. Na podmínky navrhovaného zpracovávání osobních údajů se plně použije ustanovení § 3 odst. 6 písm. d) citovaného zákona, a to vzhledem k tomu, že pořizování údajů se vždy děje s cílem předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů.

Při zvažování optimálního normativního řešení podmínek zpracovávání osobních údajů Vojenskou policií byl proveden test proporcionality mezi společenským zájmem na umožnění předmětného zpracovávání osobních údajů a zajištěním bezvýjimečné ochrany těchto osobních údajů. Veškeré zvažované skutečnosti, resp. dosavadní zkušenosti a potřeby Vojenské policie přitom jednoznačně prokázaly, že potřebné zpracování osobních údajů lze podřadit obecně pod účel „zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti“, specificky pak především, jak je již uvedeno – pod účel „předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů“. Oba uvedené důvody zákon č. 101/2000 Sb. považuje za natolik významné z hlediska veřejného zájmu, že při jejich existenci umožňuje, aby při zpracovávání osobních údajů nebyli správci údajů vázáni obecnými povinnostmi správců podle § 5 odst. 1 tohoto zákona, stejně jako je v těchto případech uplatněna výluka z plnění informační povinnosti správce vůči subjektu údajů a z povinnosti správce umožnit subjektu údajů přístup k informacím o zpracovávání o něm vedených údajů. Obě uvedené výluky nepochybně vyplývají z povahy věci, tedy účelu pořízení osobních údajů, když nepochybně zachování uvedených povinností by vedlo ke zmaření předmětného účelu, a tedy ohrožení zákonem deklarovaného zájmu státu.

Navrhované řešení zpracovávání osobních údajů Vojenskou policií kromě uvedeného dále vychází z implementace Rámcového rozhodnutí Rady EU č. 2008/977/SVV o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Novela, respektive doplnění zákona, z těchto pravidel nevybočuje.

Předmětem navrhované úpravy je získávat biometrické údaje Vojenskou policií pro budoucí identifikaci osob, tedy pro ztotožnění vedených údajů a identifikačními znaky fyzické osoby a na základě toho k prokázání její totožnosti.

Navrhovaná úprava nesporně zasahuje do oblasti ochrany osobních údajů, avšak je tomu tak jen v nezbytné míře a přiměřeném rozsahu vzhledem ke sledovanému účelu jejich pořízení.

IX. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)

Navrhovaná úprava rozšíření zejména působnosti a pravomoci pověřených orgánů Vojenské policie odpovídá (při omezenosti věcného rozsahu) působnosti a pravomoci policejních orgánů Policie České republiky, tzn. nejen v oblasti prověřování, ale také vyšetřování trestných činů.

V souvislosti s výkonem činností pověřeného orgánu Vojenské policie nelze zcela vyloučit, že osoby služebně činné v policejním orgánu se mohou stát „terčem“ korupčních nabídek ze strany obviněných. Toto riziko však není nové a jako takovému je nutné mu čelit prostředky prevence a kontroly.

V obecné rovině se korupčním rizikům čelí také hrozbou trestního stíhání toho, kdo úplatek nabídl, poskytl nebo slíbil, i toho, kdo si úplatek dal slíbit nebo jej přijal. Je-li pachatelem trestného činu přijetí úplatku úřední osoba, jde navíc o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, kde hrozí trest odnětí svobody tři léta až deset let (v případě, kdy byl tento trestný čin spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, je dána trestní sazba pět až dvanáct let). A rovněž v případě podplacení je skutečnost, že byl tento trestný čin spáchán vůči úřední osobě, okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (pachateli v tomto případě hrozí podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody jeden až šest let).

Lze konstatovat, že do současné doby se ve Vojenské policii tato forma trestného jednání neprojevila, a to ani ze strany příslušníka Vojenské policie ani ze strany osoby prověřované.

Předkládaný návrh zákona je takového charakteru, že lze v zásadě vyloučit vazbu mezi ní a potencionálním vlivem na vyvolání vzniku korupčního prostředí. Vzhledem k obsahu právní úpravy tak nebyla shledána žádná rizika, která by mohla vést ke korupčnímu jednání.

V rámci posuzování korupčních rizik byla dále hodnocena tato kritéria:

1. Přiměřenost

Předmětný návrh zákona je svým rozsahem přiměřený množině vztahů, které má upravovat. Úprava neúměrně nerozšiřuje kompetence orgánu veřejné moci.

2. Efektivita

Již účel předložení návrhu zákona směřuje ke zvýšení efektivity plnění úkolů Vojenské policie a zajištění předvídatelnosti podmínek, které jednak umožnují svěřené úkoly plnit, jednak podporují obecný výkon působnosti svěřené Vojenské policii.

3. Odpovědnost

Tato oblast zůstává oproti dosavadnímu, praxí prověřenému stavu beze změny. Oproti dosavadní právní úpravě je tedy jakékoliv riziko v případné kolizi více subjektů nebo naopak dovozování, kdo je odpovědným subjektem, zcela vyloučeno, a tedy zdroje korupčního rizika eliminovány.

4. Opravné prostředky

Rovněž v této oblasti nedojde přijetím návrhu zákona k žádné změně.

5. Kontrolní mechanismy

Ani v této oblasti nedojde přijetím návrhu zákona k žádné změně.

X. Zhodnocení dopadů na bezpečnost a obranu státu

Navrhovanou změnou zákona o Vojenské policii dojde k zlepšení podmínek pro výkon služby vojenských policistů při policejní ochraně Ministerstva obrany, ozbrojených sil České republiky, vojenských objektů, vojenského materiálu i ostatního majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit jak ministerstvo tak jím zřízené organizační složky státu, nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace, které ministerstvo zřídilo nebo založilo. Rozšíření působnosti umožní také efektivně plnit úkol policejní ochrany jednotek ozbrojených sil jiných států při jejich průjezdu nebo pobytu na území České republiky a jejich materiálu.

Výkon policejní ochrany, jak je uveden v předchozím odstavci, tak přispívá k zvýšení bezpečnosti státu. Současně, s ohledem na působnost Vojenské policie při plnění jejích úkolů, přispívá k zajišťování obrany státu z hlediska zajišťování policejní ochrany zejména jeho ozbrojených sil.