Novela z. o finančním arbitrovi

1. Zhodnocení platného právního stavu

Zákonem č. 229/2002 Sb. byl v České republice s účinností od 1. ledna 2003 zřízen institut finančního arbitra jako subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Původně zahrnovala jeho působnost pouze oblast platebního styku. Následně došlo jak v souvislosti s transpozicí evropských předpisů [viz např. zákon č. 180/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, resp. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne

23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS nebo směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)] tak z vlastní tuzemské potřeby České republiky k řešení naléhavých problémů v oblastech evropským právem doposud neupravených (viz zákon č. 278/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti) k postupnému rozšiřování působnosti finančního arbitra o řešení spotřebitelských sporů z dalších sektorů finančního trhu.

V současné době je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a

a) poskytovatelem platebních služeb při nabízení a poskytování platebních služeb,

b) vydavatelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,

c) věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,

d) osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu,

e) pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění,

f) osobou provozující směnárenskou činnost při provádění směnárenského obchodu,

g) stavební spořitelnou nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření,

h) osobou poskytující investiční služby při poskytování investičních služeb,

i) osobou, která vede jiný než platební účet, při vedení tohoto účtu,

j) příjemcem jednorázového vkladu při přijímání nebo vracení tohoto vkladu.

Jak je z uvedeného výčtu zřejmé, přestože působnost finančního arbitra zahrnuje řešení spotřebitelských sporů z téměř celého finančního trhu, stále ještě existují sektory, kde je spotřebitelům možnost řešit svůj spor s finanční institucí prostřednictvím finančního arbitra neodůvodněně odepřena.

Z masově poskytovaných finančních služeb se jedná především o neživotní pojištění a dále o obě varianty individuálního zabezpečení na stáří, tedy penzijní připojištění se státním příspěvkem a doplňkové penzijní spoření.

V těchto případech je podle § 20e zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, příslušným subjektem k řešení sporů Česká obchodní inspekce.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Navrhuje se rozšíření působnosti finančního arbitra jako orgánu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu, který je příslušný závazným způsobem rozhodnout spor mezi spotřebitelem a finanční institucí.

Nově by měl být finanční arbitr příslušný k řešení sporů z neživotního pojištění, penzijního připojištění se státním příspěvkem a doplňkového penzijního spoření.

Současně se navrhuje rozšířit působnost finančního arbitra o další okruh vztahů souvisejících se spotřebitelským úvěrem (který jako takový již v působnosti finančního arbitra je) o případy, kdy např. vedle spotřebitele (příjemce úvěru) vystupuje i ručitel, nebo pokud je dluh zajištěn zástavním právem nebo pokud spotřebitel dluh uznal.

Narovná se tak stav mezi různými sektory finančního trhu případně mezi osobami, které jsou v různém postavení vůči poskytovateli finanční služby, a přestože samy finanční službu nečerpaly, jsou nakonec ony postupem poskytovatele finanční služby dotčeny.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Stávající situace, kdy část sporů z oblasti finančního trhu neřeší finanční arbitr, ale Česká obchodní inspekce jako obecný orgán mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je zcela nevyhovující a pro spotřebitele nepřehledný.

Obzvláště patrné to je v oblasti pojišťovnictví, kde spory z životního pojištění je příslušný řešit finanční arbitr, zatímco spory z neživotního pojištění jsou ve „zbytkové působnosti“ svěřeny České obchodní inspekci (případně Kanceláři ombudsmana České asociace pojišťoven jako subjektu pověřenému Ministerstvem průmyslu a obchodu). V praxi však často bývá v rámci jedné smlouvy o životním pojištění současně sjednáno i doplňkové neživotní pojištění (pojištění úrazu, nemoci, pracovní neschopnosti apod.). To vyvolává jak nepochopení na straně spotřebitelů (na který subjekt se mají se kterou částí smlouvy obrátit), tak i praktické problémy při řešení sporů (namísto zrušení celé smlouvy pro neplatnost může finanční arbitr zrušit jen tu část, ke které je příslušný apod.).

Obdobně není žádný racionální důvod, proč by produkty individuálního spoření na stáří, tedy penzijní připojištění se státním příspěvkem a doplňkové penzijní spoření, měly být v působnosti České obchodní inspekce, zatímco řešení sporů z jiných typů investic (kolektivní investování i poskytování individuálních investičních služeb) je v působnosti specializovaného orgánu – finančního arbitra.

Pravomoc České obchodní inspekce je navíc velmi omezená a oproti finančnímu arbitrovi nemůže spor mezi stranami rozhodnout závazným způsobem. Současně Česká obchodní inspekce nedisponuje ani odpovídajícími personálními kapacitami specializovanými na právo finančního trhu.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

České republiky

Návrh zákona je v souladu s Ústavou založeným ústavním pořádkem ČR. Ústavní pořádek ČR neobsahuje specifické právní normy dopadající na mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku ČR, např. zásady vyplývající z pojmu demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy) a zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Návrh zákona plně respektuje právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené především v článku 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy

Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Návrh zákona je plně v souladu se závazky, které pro ČR vyplývají z jejího členství v EU. Návrh zákona vychází především ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013, jež ukládá členským státům povinnost zajistit existenci subjektů, které nabízejí nezávislé, nestranné, transparentní, efektivní, rychlé a spravedlivé postupy alternativního řešení spotřebitelských sporů. Návrh zákona je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU a obecnými právními zásadami práva EU, se zásadou rovného zacházení, nediskriminace a právní jistoty.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrh zákona je v souladu s Dohodou o Evropském hospodářském prostoru, jakožto i s ostatním primárním a sekundárním právem EU. Případné zásahy v oblasti lidských práv návrh zákona nepředpokládá.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí

České republiky

Návrh zákona předpokládá rozšíření působnosti finančního arbitra jako státem zřízeného a ze státního rozpočtu financovaného subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu.

Podle § 1a zákona o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí.

K zabezpečení těchto nových úkolů nad rámec dosavadní agendy bude muset Kancelář finančního arbitra navýšit počet systemizovaných míst minimálně o 20. Při průměrných nákladech na jednoho zaměstnance ve výši zhruba 1,2 mil. (tato částka zahrnuje jak náklady na plat zaměstnance, tak povinné odvody na pojistné na sociální pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, příděl do fondu kulturních a sociálních potřeb, ostatní věcné výdaje a výdaje na programové financování přepočtené na jednoho zaměstnance podle údajů dostupných ve Zprávě o činnosti finančního arbitra za rok 2019, sněmovní tisk č. 818) lze předpokládat dopad na státní rozpočet (rozpočtovou kapitolu 312 – Ministerstvo financí) ve výši 24 milionů Kč.

Na žádné další veřejné rozpočty nemá předkládaný návrh zákona žádný dopad.

Dopad na podnikatelské prostředí v České republice lze předpokládat příznivý. Rozhodovací činnost finančního arbitra mimo jiné přispívá ke kultivaci trhu a narovnání podnikatelského prostředí.

8. Zhodnocení sociálních dopadů navrhované právní úpravy

Navrhované rozšíření působnosti finančního arbitra o řešení sporů z penzijního připojištění se státním příspěvkem a doplňkového penzijního spoření by mělo mít pozitivní dopady na účastníky těchto systémů zabezpečení na stáří, kteří díky možnosti domoci se v případě sporu s penzijní společností, penzijním fondem či zprostředkovatelem rychle a efektivně svých práv mohou mít větší důvěru v tyto systémy.

Jiné sociální dopady nebyly identifikovány.

9. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na životní prostředí

Návrh zákona nemá žádné dopady na životní prostředí.

10. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace

Návrh zákona není v rozporu se zákazem diskriminace, ani není v rozporu s principem rovnosti mužů a žen.

11. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)

Návrh zákona nemá žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, ani žádným způsobem nemění dosavadní praxi v této oblasti.

12. Zhodnocení korupčních rizik

Návrh zákona žádným způsobem neusnadňuje korupční jednání a ani neznesnadňuje jeho odhalování. Navrhovaná právní úprava nepředpokládá vznik nových ani změnu existujících korupčních rizik.

13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona nemá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.