Novela z. o Generální inspekci bezpečnostních sborů

I. OBECNÁ ČÁST

A) Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Změna zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů

Zákonem č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o GIBS“) byla zřízena s účinností k 1. lednu 2012 Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále též „GIBS“ nebo „inspekce“). GIBS vznikla jako zcela nový a samostatný ozbrojený bezpečnostní sbor, který se vyčlenil z inspekce Policie České republiky (dále jen „IPČR“), která existovala podle § 103 a násl. zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o PČR“).

Úkoly GIBS jsou stanoveny v ustanovení § 2 zákona o GIBS, kdy úkolem GIBS je vyhledávat, odhalovat a prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je příslušník Policie České republiky, celník, příslušník Vězeňské služby České republiky anebo příslušník GIBS, zaměstnanec České republiky zařazený k výkonu práce v Policii České republiky nebo v GIBS, nebo zaměstnanec České republiky zařazený k výkonu práce v Celní správě České republiky anebo Vězeňské službě České republiky, pokud trestný čin byl spáchán v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů. Dále je úkolem GIBS vyšetřovat trestný čin příslušníka Policie České republiky, celníka, příslušníka Vězeňské služby České republiky nebo zaměstnance České republiky zařazeného k výkonu práce v Policii České republiky a zaměstnance České republiky zařazeného k výkonu práce v Celní správě České republiky nebo Vězeňské službě České republiky, pokud trestný čin byl spáchán v souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů. Rovněž úkolem GIBS je u osob výše uvedených provádět zkoušku spolehlivosti. Zejména podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), je GIBS policejním orgánem.

Zákon o GIBS je účinný sedm let a za celou tuto dobu nebyl komplexněji novelizován. Některá jeho ustanovení se ukazují jako nedostatečná nebo v praxi problematicky využitelná, což v některých případech může vést ke ztížení plnění zákonných úkolů inspekce.

Navrhovaná úprava se proto zaměřuje zejména na:

1. zpřesnění existující právní úpravy s ohledem na požadavky aplikační praxe,

2. harmonizaci zákona o GIBS se zákonem o PČR,

3. doplnění některých institutů, které existují v zákoně o PČR a

4. vytvoření nových institutů, které doposud v právním řádu nejsou upraveny.

Některá novelizovaná ustanovení lze subsumovat pod vícero okruhů. Tento výčet tak spíše slouží pro lepší orientaci v dané problematice; zcela jistě však nezakládá dogmatické rozdělení do přesně vytyčených tematických okruhů.

Ad 1) a 2)

Výše naznačené tematické okruhy 1) a 2) jsou stěžejní částí nově navrhované úpravy. Dochází k odstranění některých nejasností, nesystémovostí a nelogičností, které vznikly především legislativním spěchem při tvorbě a schvalování zákona o GIBS.

Současná právní úprava stanoví, že úkoly inspekce plní pouze příslušník inspekce. V praxi však některé úkoly vykonávají i zaměstnanci inspekce. Jedná se zejména o plnění úkolu, které mají podpůrný charakter (administrativa, personalistika, správa majetku, atp.). Vzhledem k tomu, že GIBS (resp. její pověřené orgány) plní funkci policejních orgánů vůči svým příslušníkům i zaměstnancům, je žádoucí, aby postavení zaměstnanců bylo explicitně uvedeno v zákonné úpravě.

Dále dochází ke zpřesnění ustanovení kontroly činnosti inspekce. Platné znění § 57 zákona o GIBS upravuje kontrolu jak činnosti inspekce, tak kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a použití sledování osob a věcí podle trestního řádu. Navrhovaná změna míří pouze na úpravu kontroly inspekce jako úřadu, nikoliv na kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a použití sledování osob a věcí.

Praxe ukazuje, že platná úprava kontroly je velmi vágní a obecná. Nejčastějším způsobem výkonu „kontroly“ jsou totiž případy, kdy si osoba stěžuje u Stále komise pro kontrolu GIBS, ačkoliv se jedná o stížnost, kterou už samotná inspekce (a zpravidla i státní zástupce, popř. ostatní bezpečnostní sbory) vyhodnotila jako neopodstatněnou. Smyslem kontrolního orgánu ovšem nebylo vytvoření jakéhosi quasi-odvolacího orgánu, ale zajistit nezávislou a objektivní kontrolu inspekce. Za tímto účelem dochází k přesnějšímu vymezení oprávnění Stálé komise pro kontrolu GIBS i povinností inspekce vůči tomuto orgánu tak, aby se zefektivnil kontrolní charakter činnosti Stálé komise pro kontrolu GIBS.

Stálá komise pro kontrolu GIBS (dále také „kontrolní komise“) je tak oprávněna požadovat od inspekce informace a podklady potřebné k provedení kontroly. Navrhuje se také, aby kontrolní komise měla oprávnění seznamovat se s vnitřní strukturou inspekce, informacemi týkajícími se rozpočtové problematiky a souhrnnou informací o činnosti inspekce.

Nově se upřesňuje, že ředitel GIBS předkládá kontrolní komisi souhrnnou informaci o činnosti inspekce obsahující počet a zaměření případů a věcí, v nichž je inspekce činná a také informaci k vyhodnocení zkoušek spolehlivosti. Uvedenými souhrnnými informacemi se rozumí zejména informace k jednotlivým případům korupčního jednání, k úniku informací, k použití donucovacích prostředků nebo zbraně, jejichž následkem byla újma na zdraví nebo smrt, k použití nepřiměřeného násilí, brutality, mučení a nelidského a jiného krutého zacházení apod.

Výslovně se zakazuje zasahovat do průběhu trestního řízení a personální pravomoci. Dále se neposkytnou takové informace, které by mohly zmařit plnění úkolů inspekce, nebo se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti. Explicitně se umožňuje kontrolnímu orgánu vstupovat do objektů inspekce.

Navrhovaná úprava se inspiruje v právní úpravě týkající se mechanismy kontroly zpravodajských služeb a v menší míře též Finančního analytického úřadu, Národního bezpečnostního úřadu, Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Návrh zákona také reflektuje změny vyplývající z materiálu čj. MV-17094/OBP-2019, kterým se mění zákon o PČR a některé další zákony. Promítnuté změny mají za cíl zejména udržet jednotnou terminologickou linii zákona o PČR a zákona o GIBS.

V neposlední řadě se v zákoně zavádí nové legislativní zkratky tak, aby došlo k zjednodušení a zpřehlednění celého předpisu.

Ad 3)

Hlavním úkolem inspekce je výkon činnosti policejního orgánu v rámci trestního řízení. Koncepčně tedy zákon o GIBS vychází ze zákona o PČR, která je tím primárním a obecným policejním orgánem. Z tohoto důvodu je žádoucí, aby zákon o GIBS a zákon o PČR byly v maximální možné míře jednotné. Odlišnost právní úpravy pak vyplývá zejména z rozdílné působnosti policie a inspekce nebo z povahy věci.

Druhou novinkou je oprávnění pro příslušníky inspekce vstupovat do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek. Inspekce nevystupuje vždy jako policejní orgán ve smyslu § 12 trestního řádu, využívá tedy také oprávnění k postupům primárně bezpečnostního, nikoliv jen procesního charakteru, jejichž účelem není opatření důkazu pro řízení, nýbrž pouze odvrácení nebezpečí, které nesnese odkladu. Ustanovení je převzato z § 40 zákona o PČR, nicméně pro potřeby inspekce, došlo k zúžení jeho rozsahu, kdy nebylo přejato oprávnění vstupu pro případ, že by se v místě nacházel zemřelý, nebo pokud by se tam nacházelo týrané zvíře. Tyto případy jsou zcela mimo působnost i praxi inspekce. Zároveň se v praxi ukázalo, že ustanovení § 83c trestního řádu není dostačující. V případě, že pronásledovaná osoba se schová v obydlí, jiném prostoru nebo na pozemku a zároveň není osobou uvedenou v § 83c odst. 2 trestního řádu, nemá příslušník inspekce podle platné úpravy oprávnění na takové místo vstoupit. Zároveň trestní řád neumožňuje zjednat si v případě nutnosti vstup za použití síly.

Dále dochází k inkorporaci ustanovení o mezinárodní spolupráci ze zákona o PČR přímo do zákona o GIBS. Obecně se zákon o GIBS v celé řadě případů odkazuje na zákon o PČR (např. omezení osobní svobody, cely, podpůrné operativně pátrací prostředky, atd.). Tento odkaz je vhodný, pokud se jedná o institut, který je zcela přenositelný i na působnost inspekce, která je v řadě věcí odlišná od policie. Nevýhodou takového odkazu je, že pokud dochází k legislativní změně zákona o PČR, musí zpravidla dojít i ke změně zákona o GIBS. V praxi se toto ukázalo jako problematické, kdy v souvislosti s přijetím zákona č. 105/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, došlo k vložení nového odstavce 5 v § 92 zákona o policii. Nedošlo už však k legislativní úpravě odkazu v zákoně o GIBS. Tím se odkaz stal fakticky nepoužitelný.

Druhým důvodem k inkorporování problematiky mezinárodní spolupráce do zákona o GIBS je možnost využití příslušníka zahraničního bezpečnostního sboru k provedení zkoušky spolehlivosti. Tento institut je výlučně v pravomoci inspekce a jde tedy nad rámec zákonné úpravy v zákoně o PČR.

Navrhovaná úprava také sjednocuje problematiku stížností na inspekci a její příslušníky a zaměstnance. Ačkoliv platná úprava převzala znění ze zákona o PČR (§ 97), z hlediska obsahového míří zcela jiným směrem. Ustanovení § 97 zákona o PČR upravuje problematiku stížností na policii a příslušníky policie, zatímco platné znění § 56 zákona o GIBS upravuje stížnosti na ostatní bezpečnostní sbory a jejich příslušníky, stojí tedy zcela mimo zákonnou působnost inspekce. Navrhuje se proto, aby toto ustanovení upravovalo problematiku stížností na inspekci a její příslušníky.

Ad 4)

Návrh novely počítá s vytvořením zákonného oprávnění příslušníku inspekce vstupovat do všech služebních prostor bezpečnostních sborů (§ 15b). Navrhované opatření vychází z praktických zkušeností, které plynou ze spolupráce s ostatními bezpečnostními sbory při plnění úkolů inspekce v konkrétních případech. Je logické, že GIBS musí pro plnění svých úkolů nezbytně disponovat přístupem do objektů ostatních bezpečnostních sborů, a to i přístupem, který zajistí, že nedojde k vyzrazení činnosti GIBS a zmaření daného úkolu. V praxi panuje značně rozdílná praxe při realizaci vstupování do prostor bezpečnostních sborů. Velkou míru vzájemné kooperace ovlivňuje historická zkušenost a osobní vztahy konkrétních osob jak na straně inspekce, tak na straně příslušného bezpečnostního sboru. Jednotlivé situace při konkrétních vstupech se mohou pohybovat na spektru od téměř neomezeného a „utajeného“ vstupu zejména na základě spolupráce s vnitřním kontrolním orgánem daného bezpečnostního sboru až po situaci, kdy jsou příslušníci inspekce nuceni procházet zdlouhavými bezpečnostními opatřeními a vyčkávat doprovodu, který pak následně monitoruje vše, co příslušníci inspekce dělají. S ohledem na tuto roztříštěnost v přístupu bezpečnostních sborů k součinnosti s GIBS je nezbytné posílit její pravomoc.

Smyslem oprávnění tedy je umožnit příslušníkům inspekce vstupovat do všech prostor užívaných bezpečnostními sbory, vůči kterým plní inspekce své zákonné povinnosti. Příslušníci by mohli do těchto prostor vstupovat i bez předchozího upozornění. Z dikce navrhovaného také vyplývá, že příslušníkovi inspekce by neměl nikdo aktivně bránit ve vstupu do takových prostor či jej třeba u vstupu jakkoli zdržovat.

Podmínkou výkonu tohoto oprávnění je, že příslušník musí vstupovat do takovýchto prostor v rámci plnění úkolů inspekce. Stejně tak jsou příslušníci povinni dodržovat režimová opatření stanovená na základě zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti a vyhlášky č. 528/2005 Sb., o fyzické bezpečnosti a certifikaci technických prostředků. Zároveň se počítá s tím, že by příslušníci inspekce mohli vstupovat i bez předchozího upozornění, aby nedošlo ke zmaření plnění úkolů inspekce.

Specifický režim by se vztahoval na vstup do vazební věznice, věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence, kde by se mohlo vstupovat pouze s vědomím ředitele příslušného zařízení nebo osoby jím pověřené.

Ačkoliv z hlediska právního řádu se jedná o nový institut, právní předchůdce inspekce, IPČR, měla toto oprávnění stanovené nařízením ministra vnitra č. 16/2009 ze dne 4. února 2009. Dále existují součinnostní dohody mezi inspekcí a Policií České republiky, Celní správou České republiky a Vězeňskou službou České republiky. Konkrétní rozsah oprávnění vstupovat do objektů se v jednotlivých dohodách značně liší. Z hlediska právní jistoty a předvídatelnosti práva je vhodnější upravit tento institut přímo v zákoně o GIBS.

Toto oprávnění nijak nezasahuje do rozsahu práv osob v rámci trestního řízení. Veškeré úkony, které podle platného práva vyžadují předchozí nebo následné schválení státním zástupcem nebo soudcem i nadále podléhají této kontrole. Zároveň nelze vždy postupovat podle institutů trestního řádu (např. § 83a trestního řádu), neboť dochází k plnění jiných úkolů, např. provádění zkoušek spolehlivosti podle § 41 zákona o GIBS.

Druhým navrhovaným institutem je oprávnění provádět kontrolu přítomnosti návykové látky (§ 16a). Smyslem této úpravy je umožnit příslušníkům inspekce vyzvat a kontrolovat osoby uvedené v § 2 odstavci 1 zákona o GIBS na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu. Příslušník inspekce může kontrolu provést, pokud kontrolovaná osoba plní své pracovní nebo služební úkoly, tj. vykonává činnost zaměstnance nebo příslušníka bezpečnostního sboru. Druhým případem je situace, kdy tato osoba vykonává činnost, při níž by mohlo dojít k ohrožení života, zdraví nebo majetku. Zejména se tedy bude jednat o situace, kdy osoba řídí motorové vozidlo nebo manipuluje se střelnou zbraní nebo podobným zařízením, či mechanismem.

Předkladatel si je vědom, že by se mohlo zdát, že se jedná o nepřímou novelizaci § 19 a násl. zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen „zákon č. 65/2017“), avšak zatímco zákon č. 65/2017 cílí na všechny osoby, ve specifických případech, navrhovaná úprava má přesně opačnou tendenci; míří na specifický okruh osob, ale šířeji. Jedná se tedy o novou komplexní a speciální úpravu k úpravě obecné.

Na zaměstnance a zejména na příslušníky bezpečnostních sborů jsou kladeny vyšší nároky než na „běžné“ zaměstnance. U příslušníků bezpečnostních sborů to vyplývá přímo ze zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a dále je to dáno i tím, že např. podstupují výcvik se zbraní. Zaměstnancům a příslušníkům bezpečnostních sborů je pak společné, že mají přístup k specifickým informacím a vykonávají specifické činnosti. Je tedy na místě, aby inspekce mohla v rámci výkonu své působnosti kontrolovat tyto osoby na přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek.

V praxi se také jako problematické ukazuje, že v případě, že dochází k úkonům vůči příslušníkovi bezpečnostního sboru-řidiči vozidla (zejména pak příslušníka Policie České republiky) a je podezření, že je tento příslušník pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, musí příslušníci inspekce na místo přivolat hlídku policie, která pak může tuto kontrolu provést. Tím jednak dochází k časové prodlevě kontroly a také jsou do úkonů inspekce zapojovány třetí osoby, což je z hlediska strategicko-taktického silně nežádoucí.

Inspekce nemá ambice vykonávat jakoukoliv namátkovou kontrolní činnost a kopírovat tak práci Policie České republiky. Práce inspekce je založena na odlišném modu operandi; koná zejména na základě svých poznatků vůči konkrétní osobě nebo skupině osob.

Tato pravomoc inspekce, resp. příslušníků inspekce povede ke zrychlení a zjednodušení plnění úkolu inspekce a dojde k odstranění zřejmé nesystémovosti platné právní úpravy.

Změna zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek

V souvislosti s přijetím zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) a zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (dále jen „zákona o registru smluv“) došlo, v důsledku legislativního opomenutí, k vytvoření rozporu, resp. nesystémovosti propojení těchto dvou zákonů ve vztahu k inspekci.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) zákona o registru smluv není povinnost zveřejňovat prostřednictvím registru smluv smlouvy týkající se činnosti zpravodajských služeb a GIBS a dále smlouvy týkající se činnosti orgánů činných v trestním řízení, které se týkají předcházení trestné činnosti, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti nebo stíhání trestných činů. Tedy zpravodajské služby a inspekce mají generální výjimku ze zákona o registru smluv, a to vzhledem ke své specifické činnosti.

Podle ustanovení § 219 ZZVZ má zadavatel povinnost uveřejnit smlouvu na veřejnou zakázku. Z této povinnosti pak mj. mají výjimku zpravodajské služby, nicméně ne již inspekce. Dochází tak k logickému rozporu, kdy zákon o registru smluv vyjímá GIBS z povinnosti uveřejňování smluv, následně však s přijetím ZZVZ je tato výjimka de facto neúčinná, neboť v souladu s ZZVZ má inspekce povinnost smlouvy opět uveřejňovat (resp. smlouvy, jejichž cena přesahuje 500 000 Kč bez DPH).

Změna zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)

Podle ustanovení § 79 odst. 1 písm. l) a odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) je příslušník inspekce oprávněn zastavovat vozidla a to vztyčenou paží nebo zastavovacím terčem a za snížené viditelnosti červeným světlem. Za jízdy pak kýváním paže nahoru a dolů nebo vysunutým zastavovacím terčem. Příslušníci inspekce však nemají pravomoc zastavovat vozidla rozsvícením nápisu „STOP“. Navrhuje se proto doplnění této pravomoci pro příslušníky inspekce, což umožní efektivnější plnění služebních úkolů v rámci působnosti GIBS.

B) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

Návrh je v části týkající se postavení a oprávnění zaměstnanců GIBS plně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV. Změna v právní úpravě zpřístupňování nebo předávání osobních údajů bezpečnostním sborům třetích států a mezinárodním organizacím je toliko formální, zpřesňuje odkaz na konkrétní ustanovení v reakci na novou právní úpravu. Jde tedy o změnu legislativně technického rázu, kterou se nijak nově nezasahuje do závazků plynoucích z výše uvedené směrnice.

Nově vkládaná ustanovení hlavy IX návrhu, jenž řeší problematiku mezinárodní spolupráce, vycházejí z obdobné právní úpravy, jakou obsahuje zákon o policii. Tato ustanovení tak zcela korespondují se závazky a závěry, které jsou obsaženy ve směrnici Rady 2001/40/ES ze dne 28. května 2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí, směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, rámcovém rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie, rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti a také v rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti.

Nově zaváděný institut oprávnění vstupovat do všech prostor bezpečnostních sborů (§ 15b) je specifický svojí povahou tím, že umožnuje rozsáhle oprávnění vstupovat do areálů a budov jiných subjektů, zpravidla v kontextu probíhajícího trestního řízení. Tyto prostory jsou však svojí povahou veřejnoprávní a tudíž na tuto problematiku nedopadá ochrana obydlí (čl. 12 Listiny základních práv a svobod), popř. právo na respektování soukromého života (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Je pravdou, že Evropský soud pro lidská práva dovodil, že ochrana obydlí se může v určitých případech vztahovat i na místo výkonu povolání (např. rozsudek ESLP ze dne 16. 12. 1992, č. 13710/88 Niemietz proti Německu). Nicméně v těchto případech se jednalo o ochranu soukromoprávního místa výkonu povolání (nejčastěji advokátní kancelář) a to ve vztahu k prohlídce takového prostoru. Právní předpisy Evropské unie tak nejsou touto úpravou nijak dotčeny, tato se na uvedenou problematiku nevztahuje.

Důležité také je, že navrhovaná úprava počítá toliko s právem na vstupu do prostoru bezpečnostního sboru (tedy objektu veřejnoprávního) spojené s provedením potřebných úkonů. Nijak se tím nezhoršuje právní postavení osob, vůči kterým jsou vedeny úkony trestního řízení.

Institut kontroly přítomnosti návykové látky (§ 16a) je sice novým institutem, ale svojí povahou vychází ze zákona č. 65/2017 Sb., jenž je funkční a soudně aprobovaný mechanismus.

C) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

V navrhované úpravě se počítá s tím, že by příslušníci inspekce mohli kontrolovat osoby uvedené v § 2 odst. 1 na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. To by s sebou neslo i nutnost pořízení certifikovaných analyzátorů. Inspekce v současné době pracuje se třemi variantami.

Varianta 1: Certifikovaný analyzátor by se pořídil pro každé územní pracoviště. Tato varianta přináší nejvyšší úroveň operativnosti, zároveň s sebou nese nejvyšší náklady na pořízení a provoz (průběžná kalibrace) těchto zařízení.

Varianta 2: Certifikované analyzátory by se pořídily pouze pro regiony. V tom případě by několik územních pracovišť analyzátory sdílelo. Tím by byly sníženy náklady na pořízení těchto přístrojů, došlo by ale také ke snížení operativnosti inspekce.

Varianta 3: Na základě součinnosti by byly analyzátory vždy ad hoc půjčovány od Policie České republiky. Tím by odpadla nutnost pořízení vlastních přístrojů.

Inspekce nemá preferovanou variantu řešení, neboť musí proběhnout hloubková analýza případů. Na základě této analýzy se inspekce rozhodne, zda je pro ni výhodné investovat do vlastních analyzátorů (popř. do kolika) nebo zda si je bude půjčovat od Policie České republiky. Zásadním ukazatelem bude četnost využití hlídek Policie České republiky v minulých letech k provedení kontroly na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky.

V případě, že by se inspekce přiklonila k jedné z variant nákupu analyzátorů, byly by hrazeny ze zdrojů kapitoly 376 – Generální inspekce bezpečnostních sborů. Současně je třeba poznamenat, že Generální inspekce bezpečnostních sborů by nákup analyzátorů (za předpokladu, že by nebyla volena varianta zápůjček, v případě koupě by se jednalo v minimalistické variantě o koupi do pěti kusů) hradila z již přidělených zdrojů (popř. úspor), což by v této souvislosti nevedlo ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů k žádosti o navýšení zdrojů do kapitoly 367.

Dále veškeré náklady na nové společenské stejnokroje by byly hrazeny z přidělených finančních prostředků určených k tomuto účelu (tzv. ošatného). Tato změna nemá vliv na státní rozpočet – nepovede k navyšování státního rozpočtu.

Pro vyloučení jakýchkoliv pochybností s novelizací zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů nebude požadováno navyšování zdrojů kapitoly 376 – Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Návrh zákona nemá dopad na podnikatelské prostředí.

Navržená právní úprava sama o sobě není spojena se sociálními dopady a dopady na rodinu. Navržená právní úprava není spojena s dopady na specifické skupiny obyvatel. Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné dopady na životní prostředí.

D) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovaná právní úprava není v rozporu a nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace, nezavádí žádné rozdíly na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava není rovněž v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Lze proto konstatovat, že právní úprava obsažená v návrhu zákona nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace.

E) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Předložený návrh rozšiřuje možný zásahy inspekce do soukromí nově definovaným oprávněním příslušníka inspekce vstoupit do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek (navrhovaný § 15a). Jedná se o obdobu ustanovení § 40 zákona o PČR. V rámci působnosti inspekce se předpokládá, že toto ustanovení by se aplikovalo zejména ve vztahu k pronásledování osob. Druhým případem, kdy by se aplikovalo toto ustanovení je při postupu příslušníka inspekce podle § 4 zákona o GIBS (iniciativa). V každém případě by i z hlediska zákonné působnosti k takovému postupu docházelo jen zcela výjimečně.

Zákon o GIBS by také nově měl umožňovat příslušníkům vstup do všech prostor bezpečnostních sborů (navrhovaný § 15b) a to za současného dodržení režimových opatření. Prostory bezpečnostních sborů je nutné považovat za veřejné prostory, ve kterých je kvalitativní rozsah ochrany soukromí nižší než například v domácnosti (nález Ústavního soudu č. j. II. ÚS 2806/08-1 ze dne 27. 1. 2010). Tento fakt však nemá vliv na právní postavení dotčených osob, neboť veškeré úkony, které podle platného práva vyžadují předchozí nebo následné schválení státním zástupcem nebo soudcem i nadále podléhají této kontrole. Navrhovaný §15b tedy nijak nezhoršuje úroveň ochrany soukromí osob.

Návrh zákona nemá vliv na ochranu osobních údajů.

F) Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná úprava nepřináší zvýšení korupčního rizika. Návrh novely byl připraven na základě praktických zkušeností s aplikací praxí. Rozsah návrhu je přiměřený množině vztahů, které má upravovat.

G) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navržená právní úprava bude mít pozitivní dopady na bezpečnost České republiky, neboť doplňuje nové pravomoci inspekce vůči osobám spadající do její působnosti a zároveň dochází ke zpřesnění stávajícího právního rámce.

H) Výjimka z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace (RIA)

Vzhledem k absenci závažných dopadů na veřejné rozpočty a další sledované oblasti a k absenci dalších variant právní úpravy, byla, v souladu s čl. 76 odst. 2 Legislativních pravidel vlády a bodem 5.7 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace, udělena předsedkyní Legislativní rady vlády výjimka z povinnosti provést k tomuto návrhu zákona hodnocení dopadů regulace.