Novela z. o získávání způsob. k výkonu zdrav. povolání

Zvláštní část

K § 5 odst. 3

Ustanovení bylo doplněno o upřesnění, že lékař se specializovanou způsobilostí, který je zařazený do vzdělávání v nástavbovém oboru, může v rámci výkonu povolání lékaře vykonávat činnosti, k jejichž samostatnému výkonu je oprávněn lékař se zvláštní specializovanou způsobilostí v příslušném nástavbovém oboru, avšak pouze pod odborným vedením lékaře se zvláštní specializovanou způsobilostí v tomto nástavbovém oboru.

Text byl doplněn, neboť stávající úprava neošetřovala, za jakých okolností může lékař zařazený do vzdělávání v nástavbovém oboru poskytovat zdravotní služby v tomto oboru (vykonávat povolání lékaře). Stávající právní úprava řešila tuto otázku pouze u lékařů, kteří ještě nezískali specializovanou způsobilost a vzdělávají se v základním kmeni, resp. ve vlastním specializovaném výcviku. Zákon v těchto případech ukládá povinnost, aby nad lékaři, kteří mají pouze odbornou způsobilost, byl vykonáván odborný dozor (před ukončením vzdělávání v základním kmeni) nebo odborný dohled (po ukončení vzdělávání v základním kmeni).

Tato úprava umožní alespoň částečné zapojení lékařů, kteří ještě nezískali zvláštní specializovanou způsobilost v oboru posudkové lékařství, do fungování lékařské posudkové služby.

K § 5 odst. 4

Bylo doplněno ustanovení o tom, že v případě specializačního vzdělávání v oboru hygiena a epidemiologie může probíhat rozvolněná příprava v rozsahu menším než polovina stanovené týdenní pracovní doby, ale ne menším, než jedna pětina stanovené týdenní pracovní doby. Důvodem je zjednodušení získání specializované způsobilosti v tomto oboru a personálně zajistit orgány státní správy v ochraně veřejného zdraví. Současně má toto ustanovení za cíl sjednotit postavení lékařů vykonávajících své povolání u orgánů ochrany veřejného zdraví, kteří jsou ve služebním poměru, a lékařů v posudkové službě, kteří byli ze služebního poměru vyjmuti. Zařazení pod služební zákon je lékaři u orgánů státní správy v ochraně veřejného zdraví vnímáno negativně jako omezující.

V ustanovení o možnosti udělit výjimku a započíst do specializačního vzdělávání odbornou praxi absolvovanou na neakreditovaném pracovišti je jako osoba udělující výjimku označeno Ministerstvo zdravotnictví namísto ministra zdravotnictví. Tato změna výrazně zjednoduší administrativní proces. S ohledem na náročnost agendy a nutnost posuzovat plnění podmínek pro udělení akreditace na jednotlivých pracovištích poskytovatelů zdravotních služeb, byla prodloužena stávající správní lhůta, která se ukázala v praxi jako nedostatečná, a to z 90 dní na 120 dní.

Současně byla doplněna možnost udělit výjimku a započíst do specializačního vzdělávání odbornou praxi, kterou lékař absolvoval na pracovišti, které sice nesplňovalo podmínky pro udělení akreditace, ale bylo schopno lékaře připravit tak, aby mohl být připuštěn ke zkoušce po ukončení vzdělávání v základním kmeni nebo k atestační zkoušce. Udělení této výjimky je však podmíněno doporučením akreditační komise oboru, do kterého má být praxe započtena, a vzdělávací rady lékařů. Důvodem možnosti započítávat praxi i na pracovišti, které nesplňuje podmínky pro udělení akreditace, jsou zkušenosti z praxe, kdy se ukázalo, že např. po úmrtí školitelů poskytovatel zdravotních služeb nesplňoval podmínky pro udělení akreditace, nicméně pracoviště stále bylo vzhledem ke svým kvalitám schopné zajistit školenci odbornou praxi na takové úrovni, že by mohl být připuštěn k atestační zkoušce.

Současně toto ustanovení umožní započtení odborné praxe do specializačního vzdělávání absolvované lékaři při výkonu povolání v mimořádných situacích, aktuálně např. při řešení krizové situace v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19.

Aby mohla být kvalita pracoviště posouzena, je součástí ustanovení i možnost dožádat si v rámci správního řízení doklady o průběhu odborné praxe.

K § 5a odst. 2

Ustanovení o délce vzdělávání v základních kmenech bylo doplněno o upřesnění, že jde o minimální délku. Toto doplnění vzešlo z diskuse s obornými společnostmi a reaguje na potřebu umožnit za určitých okolností prodloužení vzdělávání v základním kmeni.

K § 5a odst. 3 a 4

Dosavadní právní úprava nestanovila termín, v jakém musí lékař složit zkoušku po ukončení vzdělávání v základním kmeni. Jediné omezení vyplývalo z požadavku složení zkoušky před přihlášením k atestační zkoušce. Teoreticky tedy mohla být zkouška po ukončení vzdělávání v základním kmeni složena až 60 dní před přihlášením ke zkoušce atestační. Mezi odbornou veřejností panovala obava, že někteří lékaři by mohli k tomuto řešení přistoupit z důvodu usnadnění přípravy ke zkoušce, kdy by se de facto připravovali pouze jednou na obě zkoušky. Z tohoto důvodu byl doplněn požadavek, aby mezi úspěšným složením zkoušky po ukončení vzdělávání v základním kmeni a přihlášením k atestační zkoušce uplynul alespoň 1 rok. V případě vzdělávání v základním kmeni všeobecné praktické lékařství je stanovena lhůta 6 měsíců, neboť vlastní specializovaný výcvik v tomto oboru trvá pouze 6 měsíců, tedy pouze polovinu lhůty stanovené pro ostatní základní kmeny.

Rovněž se doplňuje možnost zahájit vzdělávání ve vlastním specializovaném výcviku ještě před ukončením vzdělávání v základním kmeni. K této úpravě vedla situaci v období epidemie COVID-19, kdy bylo omezeno poskytování zdravotních služeb a někteří lékaři tak nemohli dokončit vzdělávání v základním kmeni. Současně však nemohli zahájit vzdělávání ve vlastním specializovaném výcviku, a to ani v případech, kdy by to provozní omezení poskytovatelů zdravotních služeb umožňovala.

K § 6 odst. 3 až 5 a 7

Stávající ustanovení o doškolení lékařů se specializovanou způsobilostí, kteří v případě přerušení výkonu zdravotnického povolání lékaře na dobu, která v posledních 7 letech činila v celkovém součtu více než 6 let, se nevztahovala na lékaře, kteří specializovanou způsobilost nemají, tedy na lékaře, kteří mají pouze ukončený základní kmen, ani na lékaře (a to v praxi častěji), kteří vykonávají své povolání na základě specializace I. stupně podle (tzv. I. atestace) podle starších právních předpisů. V okamžiku, kdy nabydou účinnosti připravované prováděcí právní předpisy o činnostech lékařů s ukončeným vzděláváním v základním kmeni, by tak mohlo dojít k situaci, kdy by lékař bez specializované způsobilost měl v rámci doškolení více kompetencí než lékař se specializovanou způsobilostí. Kromě činností stanovených v § 4 odst. 2 zákona by totiž mohl vykonávat i činnosti stanovené prováděcím právním předpisem vztahujícím se ke kompetencím po základní kmeni.

Ustanovení bylo upraveno tak, aby se vztahovala i na lékaře bez specializované způsobilosti. Rovněž bylo doplněno, že doškolení probíhá v akreditovaných zařízeních, aby došlo ke sladění s ustanoveními týkajícími se doškolení zubních lékařů (§ 7 odst. 3) a farmaceutů (§ 12 odst. 4).

K § 13 odst. 4

Doplněné ustanovení umožňuje zajišťovat vzdělávání v některých částech vzdělávacího programu všeobecné praktické lékařství poskytovatelům zdravotních služeb, kteří sice nejsou akreditovaní pro tento vzdělávací program, ale jsou akreditovaní pro vzdělávání v oborech, ve kterých probíhají v rámci programu všeobecné praktické lékařství odborné praxe (anesteziologie a intenzivní medicína, gynekologie a porodnictví, chirurgie, pediatrie a vnitřní lékařství). Cílem je snížit byrokratickou zátěž akreditovaných zařízení, která vzhledem ke skutečnosti, že jsou akreditována pro vzdělávání v uvedených oborech, jsou plně kompetentní zajišťovat odbornou praxi v těchto oborech i lékařům zařazeným do oboru všeobecné praktické lékařství.

K § 16 odst. 1 písm. a)

Ustanovení o tom, jaké žádosti posuzuje akreditační komise pro příslušný obor specializačního vzdělávání, bylo doplněno o možnost posuzovat žádosti o akreditaci k uskutečňování vzdělávání v základním kmeni, pokud pro příslušný základní kmen nebyla zřízena akreditační komise. Zřizování zvláštních akreditačních komisí pro příslušné základní kmeny se v praxi ukazuje jako administrativně zbytečně zatěžující, obzvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, že by tyto komise měly mít buď stejné, nebo téměř stejné složení jako akreditační komise pro příslušný obor specializačního vzdělávání.

K § 16 odst. 1 písm. d)

Doplněno ustanovení o tom, že akreditační komise pro příslušný obor specializačního vzdělávání posuzuje rovněž žádosti o výjimky podle § 5 odst. 4 a podle § 21e odst. 4. V případě započtení praxe na neakreditovaném pracovišti, které nesplňuje podmínky pro udělení akreditace, ale které je schopno připravit lékaře k příslušné zkoušce, je nutné posuzovat průběh odborné praxe, způsob vedení školence, počty provedených výkonů, jejich šíři ve smyslu rozsahu péče apod. Toto posouzení může být kvalitně provedeno pouze odborníky daného oboru, tj. akreditační komisí.

K § 17 odst. 4

Jelikož stávající právní úprava nestanovila povinnost uvádět do rozhodnutí o udělení akreditace specifikaci případných smluvních zařízení žadatele, nebylo možné ze strany pověřených organizací ověřovat, zda akreditované zařízení zajišťovalo specializační vzdělávání u těch smluvních zařízení, která uvádělo ve své žádosti o udělení akreditace.

K § 17 odst. 5

Byl vypuštěn text poslední věty, která lékařům znemožňovala započtení vzdělávání, které proběhlo na pracovišti akreditovaném k uskutečňování programu, který je specifikován jiným datem než program, do kterého je lékař zařazen. Důvodem je skutečnost, že vzdělávací programy jednoho oboru, které jsou specifikovány různým datem, jsou obsahově velmi podobné a liší většinou pouze požadavky stanovenými na akreditovaná zařízení. Ve smyslu náplně samotného vzdělání jsou tedy programy srovnatelné a zastupitelné. Možnost započtení do jiného programu stejného oboru výrazně zlepší průchodnost specializačního vzdělávání.

K § 17 odst. 6

V minulých letech se ukazovalo, že akreditovaná zařízení často uzavírala smlouvy o zajištění odborných praxí a stáží s příliš vysokým počtem jiných poskytovatelů zdravotních služeb a nebyla poté schopna všem smluvním partnerům vzdělávání zajistit. Školenci tak byli nuceni na povinné praxe čekat, což prodlužovalo jejich specializační vzdělávání. V případě, že se ukáže, že smluvní zařízení má v rámci svých smluvních závazků zajišťovat vzdělávání na stejném nebo větším počtu školicích míst, než pro kolik mu byla udělena akreditace, budou žádosti o udělení akreditace, která takové zařízení uvádějí jako smluvní, zamítnuta, neboť bude zjevné, že vzdělávání nelze prostřednictvím dotčeného smluvního partnera zajistit.

K § 21e

Jde o legislativně-technickou úpravu, kdy se vypouští nadpis „Certifikovaný kurz“, který v textu zůstal z předchozích znění zákona – šlo o původní označení, které bylo nahrazeno pojmem „nástavbový obor“.

K § 21e odst. 4

Bylo doplněno ustanovení o tom, že v případě vzdělávání v nástavbovém oboru posudkové lékařství může probíhat rozvolněná příprava v rozsahu menším, než polovina stanovené týdenní pracovní doby, ale ne menším, než jedna pětina stanovené týdenní pracovní doby. Důvodem je zjednodušení získání specializované způsobilosti v tomto oboru a personálně zajistit orgány lékařské posudkové služby.

V ustanovení o možnosti udělit výjimku a započíst do vzdělávání v nástavbovém odbornou praxi absolvovanou na neakreditovaném pracovišti bylo jako osoba udělující výjimku označeno Ministerstvo zdravotnictví místo ministra zdravotnictví. Tato změna výrazně zjednoduší administrativní proces. S ohledem na náročnost agendy a nutnost posuzovat plnění podmínek pro udělení akreditace na jednotlivých pracovištích poskytovatelů zdravotních služeb, byla prodloužena stávající správní lhůta, která se ukázala v praxi jako nedostatečná, a to z 90 dní na 120 dní.

Současně byla doplněna možnost udělit výjimku a započíst do vzdělávání v nástavbovém oboru odbornou praxi, kterou lékař absolvoval na pracovišti, které sice nesplňovalo podmínky pro udělení akreditace, ale bylo schopno lékaře připravit tak, aby mohl být připuštěn k závěrečné zkoušce nástavbového oboru. Udělení této výjimky je však podmíněno doporučením akreditační komise oboru, do kterého má být praxe započtena a vzdělávací rady lékařů. Důvodem možnosti započítávat praxi i na pracovišti, které nesplňuje podmínky pro udělení akreditace, jsou zkušenosti z praxe, kdy se ukázalo, že např. po úmrtí školitelů poskytovatel zdravotních služeb nesplňoval podmínky pro udělení akreditace, nicméně pracoviště stále bylo vzhledem ke svým kvalitám schopné zajistit školenci odbornou praxi na takové úrovni, že by mohl být připuštěn k závěrečné zkoušce nástavbového oboru.

Současně toto ustanovení umožní započtení odborné praxe do vzdělávání v nástavbovém oboru absolvované lékaři při výkonu povolání v mimořádných situacích, aktuálně např. při řešení krizové situace v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19.

Aby mohla být kvalita pracoviště posouzena, je součástí ustanovení i možnost dožádat si v rámci správního řízení doklady o průběhu odborné praxe.

Byla sjednocena délka odborné praxe, kterou je možné do vzdělávání v nástavbovém oboru započíst, s délkou praxe, kterou je možné započíst do specializačního vzdělávání, a to v obou případech na tři čtvrtiny stanovené délky vzdělávání v příslušném nástavbovém oboru.

K § 34 odst. 5

Zvyšuje se počet možností podat žádost o uznání odborné způsobilosti a o vykonání aprobační zkoušky o jedeno. Důvodem je nevyhovující personální situace především u regionálních poskytovatelů zdravotních služeb, kteří jsou závislí na zdravotnických pracovnících ze třetích zemí. Tito zdravotničtí pracovníci často žijí v ČR již mnoho let se svými rodinami a ovládají jazyk. V některých, pro české občany neatraktivních regionech, je zdravotní péče zajištěna pouze díky nim. V tomto kontextu by jim mělo být umožněno více pokusů o složení velmi náročných aprobačních zkoušek, na které se dlouhodobě připravují. Rovněž je umožněn další pokus lékařům, kteří vyčerpali počet pokusů stanovený předchozími právními předpisy.

K § 34 odst. 6

Byla doplněna věta, která upřesňuje výklad počítání lhůt stanovených pro dokončení aprobační zkoušky v případě přerušení zkoušky nebo omluvy z některé její části.

K § 36 odst. 2

Ustanovení § 36 odst. 2 návrhu upřesňuje situaci, kdy je lékař, zubní lékař nebo farmaceut pozván za účelem nabývání odborných nebo praktických zkušeností. Odborná praxe, kterou v této souvislosti vykonává, probíhá v akreditovaném zařízení pro obor, ve kterém má být zdravotnické povolání nebo odborná praxe vykonávána a současně má platné oprávnění k poskytování zdravotních služeb v příslušném oboru ve formě lůžkové péče. Povinnost vykonávat praxi na pracovišti, které je akreditováno právě pro obor specializačního vzdělávání, nástavbový obor nebo příslušný základní kmen má zajistit dostatečnou úroveň praxe v daném oboru potřebnou pro nabývání odborných nebo praktických zkušeností.

K § 36 odst. 4

Doba, pro kterou je možné povolit výkon odborné praxe lékaře bez uznání odborné způsobilosti se prodlužuje na 3 roky. Důvodem je nevyhovující personální situace především u regionálních poskytovatelů zdravotních služeb, kteří jsou závislí na zdravotnických pracovnících ze třetích zemí. Tito zdravotničtí pracovníci často žijí v ČR již mnoho let se svými rodinami a ovládají jazyk. V některých, pro české občany neatraktivních regionech, je zdravotní péče zajištěna pouze díky nim. Tito lékaři se před přihlášením k aprobačním zkouškám dlouhodobě připravují a získávají zkušenosti právě ve formě výkonu odborné praxe.

K § 36 odst. 5

Byla doplněna povinnost, aby lékař, zubní lékař nebo farmaceut, který vykonává přímé odborné vedení, byl ve zdravotnickém zařízení, kde probíhá odborná praxe nebo výkon povolání lékaře bez uznání způsobilosti podle § 34, po celou dobu výkonu odborné praxe nebo povolání lékaře. Cílem je zajistit, aby přímé odborné vedení plnilo svůj účel a oba lékaři byli vždy ve zdravotnickém zařízení přítomni na pracovišti ve stejnou dobu.

Rovněž bylo doplněno upřesnění způsobu stanovení lékaře, který vykonává přímé odborné vedení, pro situace, kdy je odborná praxe nebo zdravotnické povolání lékaře vykonáváno v zařízení akreditovaném na pouze na základní kmen a není v něm tedy garant oboru.

K § 37 dost. 1 písm. n)

Doplňuje se zmocňovací ustanovení tak, že vyhláška stanoví celkovou délku vzdělávání v základních kmenech. Tato úprava vychází ze zkušeností z praxe, spojených s požadavky na zachování kvality vzdělávání.

K § 37 odst. 1 písm. v)

Doplněno nové zmocňovací ustanovení o tom, že délku praxe ve vzdělávání v jednotlivých základních kmenech lékařů a farmaceutů, která může být započtena do vzdělávání v příslušných nástavbových oborech lékařů a farmaceutů stanoví vyhláškou Ministerstvo zdravotnictví.

K § 38b odst. 1 až odst. 5

Ustanovení řeší problematiku lékařů, kteří se zařadili do oborů specializačního vzdělávání nebo nástavbových oborů po účinnosti novely zákona č. 95/2004 Sb. v roce 2017 a kteří do doby akreditace svého zaměstnavatele vykonávali odbornou praxi na neakreditovaném pracovišti. Tento problém částečně řešila přechodná ustanovení vyhlášky č. 221/2018 Sb., o vzdělávání v základních kmenech lékařů, ale praxe ukázala, že omezení těchto přechodných ustanovení na lékaře zařazené do oboru do účinnosti vyhlášky a na dobu započtení praxe maximálně do 30. 4. 2019, bylo nedostačující. Rovněž zmíněná přechodná ustanovení neřešila postavení lékařů, kteří se již vzdělávali ve vlastním specializovaném výcviku nebo v nástavbových oborech.

Z důvodu připravované novelizace vyhlášky č. 221/2018 Sb., o vzdělávání v základních kmenech lékařů, byla zvolena formulace „…se považuje za povinnou odbornou praxi …. v rozsahu … vzdělávacího programu, podle kterého se vzdělává“.

V případě odstavců 3 - 5, které se týkají započtení odborné praxe v rámci vzdělávání ve vlastním specializovaném výcviku nebo v nástavbových oborech je termín, do kterého musí požádat poskytovatel zdravotních služeb o udělení akreditace, aby mohlo být automatické započtení uplatněno, stanoven na červenec, resp. říjen 2021, oproti termínu říjen 2020, který je stanoven v odstavcích 1 - 2. Důvodem je skutečnost, že ke zveřejnění vlastních specializovaných výcviků vzdělávacích programů a vzdělávacích programů pro nástavbové obory došlo později, než nabyla účinnosti vyhláška č. 221/2018, o zdělávání v základních kmenech lékařů a poskytovatelé zdravotních služeb tedy nemohli o akreditaci žádat ve stejné době.

K § 38b odst. 6 až 9

Jde o specifická ustanovení pro obory specializačního vzdělávání, resp. nástavbové obory, které před 1. 7. 2017 neexistovaly, případně jde o nástavbové obory, které byly před 1. 7. 2017 obory tzv. základními.

K § 43b odst. 1 a 2

Jde o legislativně-technickou úpravu, která navazuje na novou úpravu v ustanovení
§ 5a a § 21e.

K § 44 odst. 1

V první větě je výčet specializací I. stupně ukončen oborem urologie a obor hygiena a epidemiologie se vypouští, neboť pro něj jsou nově stanoveny zvláštní podmínky v bodě 8 přechodných ustanoveních.

Čl. II Přechodná ustanovení

K bodu 1

Přechodné ustanovení k novelizovanému § 13 odst. 1, zohledňuje situaci lékařů, kteří v rámci vzdělávání v základním kmeni všeobecné praktické lékařství nebo v základním interním kmeni absolvovali odbornou praxi v dotčených oborech na pracovištích akreditovaných zařízení, která ke dni nabytí účinnosti nebyla akreditována k zajišťování vzdělávacího programu všeobecné praktické lékařství, ale byla akreditována k zajišťování vzdělávacích programů pro obory dotčených odborných praxí.

K bodu 2

Přechodné ustanovení k novelizovanému § 5a odst. 3 řeší situaci lékařů, kteří již složili zkoušku po ukončení vzdělávání v základním kmeni a neboť splnili i ostatní požadavky vzdělávacího programu, mohou se přihlásit k atestační zkoušce. Přechodné ustanovení jim umožňuje přihlásit se na nejbližší možný termín atestační zkoušky, jak mohli před účinností navrhované úpravy původně předpokládat.

K bodu 3

Přechodné ustanovení k novelizovanému § 6 umožňuje poskytovateli zdravotních služeb, který není akreditovaným zařízením, dokončit doškolení lékařů, které u nich bylo zahájeno před účinností novelizovaného zákona.

K bodu 4

Přechodné ustanovení k novelizovanému § 34 odst. 5 řeší situaci žadatelů, kteří žádali o uznání odborné způsobilosti a vykonání aprobační zkoušky podle stávajícího znění zákona, a stanovuje celkový možný počet podání žádostí o uznání odborné způsobilosti a vykonání aprobační zkoušky, tj. včetně žádostí, které podali podle předchozích právních předpisů.

K bodu 5

Ustanovení § 36 odst. 2 návrhu upřesňuje situaci, kdy je lékař, zubní lékař nebo farmaceut pozván za účelem nabývání odborných nebo praktických zkušeností. Odborná praxe, kterou v této souvislosti vykonává, probíhá v akreditovaném zařízení pro obor, ve kterém má být zdravotnické povolání nebo odborná praxe vykonávána a současně má platné oprávnění k poskytování zdravotních služeb v příslušném oboru ve formě lůžkové péče. Oborná praxe bude podle těchto podmínek probíhat až na základě rozhodnutí, která nabydou právní moci ode dne účinnosti tohoto zákona.

K bodu 6

Správní řízení o žádosti o povolení k výkonu odborné praxe lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta za účelem nabývání odborných nebo praktických zkušeností podle § 36 dost. 2 zákona, která nebudou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ukončena vydáním pravomocného rozhodnutí, se zastavují.

K bodu 7

Přechodné ustanovení k novelizovanému § 36 odst. 4, řeší situace žadatelů o povolení k výkonu odborné praxe podle § 36, kteří podali žádosti o povolení k výkonu odborné praxe podle stávajícího znění zákona a stanovuje celkovou maximální délku doby, na kterou je možné žadateli vydat rozhodnutí o povolení k výkonu odborné praxe podle § 36 odst. 2. Tj. včetně doby, na kterou již bylo rozhodnutí o povolení k výkonu odborné praxe vydáno podle předchozích právních předpisů.

K bodu 8

Toto ustanovení řeší postavení lékařů, kteří podle dřívějších právních předpisů získali specializaci I. stupně v oboru hygiena a epidemiologie. Specializaci II. stupně však již získali z jiného oboru, který se po účinnosti zákona č. 95/2004 Sb. stal oborem nástavbovým. Tito lékaři tak nyní mají specializovanou způsobilost v oboru své specializace II. stupně, avšak přes dlouholetou praxi nemají specializovanou způsobilost v oboru specializačního vzdělávání hygiena a epidemiologie.

Ustanovení má rovněž za cíl zlepšit personální zajištění orgánů ochrany veřejného zdraví.

K bodům 9 a 10

Přechodná ustanovení stanoví postup správních řízení podle navrhovaného znění.

K účinnosti

V souladu s ustanoveními zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, je navrhováno nabytí účinnosti 15. dnem po jeho vyhlášení.

Důvodem je skutečnost, že návrh řeší zcela zásadní témata, jakými jsou prostupnost vzdělávání v nástavbovém oboru posudkové lékařství, započtení praxe na neakreditovaných pracovištích v období po účinnosti zákona č. 67/2017 Sb. nebo možnost získání specializované způsobilosti v oboru hygiena a epidemiologie.

Je nezbytné zde především upozornit na skutečnost, že jakýkoliv odklad účinnosti znamená prodloužení doby, po kterou se lékaři a zubní lékaři dotčení ustanoveními § 38b nemohou hlásit k atestačním zkouškám, resp. závěrečným zkouškám nástavbových oborů a v případě farmaceutů ke zkouškám po základním kmeni. V mimořádně obtížné situaci způsobenou pandemií onemocnění covid-19 tak navrhovaná účinnost může znamenat nárůst počtu lékařů (zubních lékařů a farmaceutů), kteří budou moci samostatně vykonávat své zdravotnické povolání.

V této souvislosti má velký význam rovněž navrhované zjednodušení získání specializované způsobilosti v oboru hygiena a epidemiologie pro lékaře se specializací I. stupně v tomto oboru.

Adam Vojtěch, v. r.