Systémy posouzení stálosti vlastností
1. Certifikace stálosti vlastností (Systém I+)
(1) Výrobce nebo zplnomocněný zástupce
a) zajistí u autorizované osoby posouzení a ověření stálosti vlastností a pravidelný dozor nejméně jedenkrát za 12 měsíců, pokud nestanoví požadavky technické specifikace podle § 16 nebo 17 zákona (dále jen „technická specifikace“) jinak,
b) poskytne autorizované osobě identifikační údaje výrobce, kterými jsou jméno a příjmení, trvalý pobyt, sídlo podnikatele a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo právnické osoby, místo výroby; v případě jmenování zplnomocněného zástupce rovněž identifikační údaje zplnomocněného zástupce, kterými jsou jméno a příjmení, trvalý pobyt, sídlo podnikatele, a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo právnické osoby,
c) poskytne autorizované osobě technickou dokumentaci podle § 14 zákona (dále jen „technická dokumentace“),
d) poskytne autorizované osobě popis systému řízení výroby,
e) umožní autorizované osobě výběr vzorků stanoveného stavebního výrobku v místě výroby nebo v místě skladování.
(2) Autorizovaná osoba vydá certifikát stálosti vlastností stanoveného stavebního výrobku na základě
a) přezkoumání technické dokumentace, zda odpovídá požadavkům zákona,
b) zkoušky typu stanoveného stavebního výrobku, na vzorku odebraném v místě výroby nebo v místě skladování,
c) posouzení, zda stanovený stavební výrobek splňuje požadavky technické specifikace a zda jsou s ohledem na zamýšlené použití stanoveného stavebního výrobku posouzeny a ověřeny vlastnosti pro jeho použití stanovené vyhláškou o vlastnostech výrobků,
d) počáteční prověrky v místě výroby a posouzení a hodnocení systému řízení výroby, zda zabezpečují, aby stanovený stavební výrobek uváděný na trh vykazoval stálost vlastností stanovených zkouškou typu.
(3) Certifikát stálosti vlastností, případně jeho přílohy, obsahují základní popis stanoveného stavebního výrobku zahrnující identifikaci a použití, které výrobce zamýšlí uvést do národního prohlášení o vlastnostech, popřípadě zobrazení stanoveného stavebního výrobku, pokud je to nezbytné pro jeho identifikaci, parametry stanoveného stavebního výrobku vyjádřené úrovní a třídou vlastností, závěry posuzování, ověřování, případně výsledky zkoušek.
(4) Autorizovaná osoba provádí nejméně jedenkrát za 12 měsíců, pokud nestanoví technická specifikace jinak, pravidelný dozor zkoušením vzorku stanoveného stavebního výrobku včetně jeho odebrání v místě výroby a posouzením a hodnocením systému řízení výroby, nebo zkoušením vzorku včetně jeho odebrání v místě skladování a posouzením a hodnocením systému kontroly stanovených stavebních výrobků. Pokud zjistí nedostatky ve vlastnostech stanoveného stavebního výrobku, ve fungování systému řízení výroby nebo systému kontroly stanovených stavebních výrobků, je oprávněna pozastavit, zrušit nebo změnit jí vydaný certifikát. O vyhodnocení dozoru vydá zprávu, kterou předá výrobci nebo zplnomocněnému zástupci.
2. Certifikace stálosti vlastností bez zkoušek při dozoru (Systém I)
(1) Při certifikaci stálosti vlastností bez zkoušek při dozoru se postupuje obdobně podle odstavců 1 až 3 Certifikace stálosti vlastností (Systém I+).
(2) Autorizovaná osoba provádí nejméně jedenkrát za 12 měsíců, pokud nestanoví technická specifikace jinak, pravidelný dozor posouzením a hodnocením systému řízení výroby. Pokud zjistí nedostatky ve fungování systému řízení výroby nebo systému kontroly stanovených stavebních výrobků je oprávněna pozastavit, zrušit nebo změnit jí vydaný certifikát. O vyhodnocení dozoru vydá zprávu, kterou předá výrobci nebo zplnomocněnému zástupci.
(3) V případě, že výrobce nezajistí při dozoru autorizované osobě možnost provedení prověrky a posouzení a hodnocení systému řízení výroby v místě výroby, které je mimo území České republiky, použije se systém I+.
3. Certifikace systému řízení výroby (Systém II+)
(1) Výrobce nebo zplnomocněný zástupce
a) zajistí u autorizované osoby posouzení systému řízení výroby a pravidelný dozor nejméně jedenkrát za 12 měsíců, pokud nestanoví technická specifikace jinak,
b) poskytne autorizované osobě identifikační údaje výrobce, kterými jsou jméno a příjmení, trvalý pobyt, sídlo podnikatele, a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo právnické osoby, místo výroby; v případě jmenování zplnomocněného zástupce rovněž identifikační údaje zplnomocněného zástupce, kterými jsou jméno a příjmení, trvalý pobyt, sídlo podnikatele, a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo právnické osoby,
c) poskytne autorizované osobě technickou dokumentaci,
d) poskytne autorizované osobě zkoušky typu stanoveného stavebního výrobku a posouzení, zda stanovený stavební výrobek splňuje požadavky technické specifikace a zda jsou s ohledem na jeho zamýšlené použití posouzeny a ověřeny vlastnosti stanovené vyhláškou o vlastnostech stavebních výrobků,
e) poskytne autorizované osobě popis systému řízení výroby.
(2) Autorizovaná osoba vydá certifikát systému řízení výroby na základě počáteční prověrky v místě výroby a posouzení a hodnocení systému řízení výroby, zda zabezpečuje, aby stanovený stavební výrobek uváděný na trh vykazoval stálost vlastností stanovených zkouškou typu.
(3) Certifikát systému řízení výroby, případně jeho přílohy, obsahují závěry z posuzování a hodnocení fungování systému řízení výroby.
(4) Autorizovaná osoba provádí nejméně jedenkrát za 12 měsíců, pokud nestanoví technická specifikace jinak, pravidelný dozor posouzením a hodnocením systému řízení výroby. Pokud zjistí nedostatky ve fungování systému řízení výroby je oprávněna pozastavit, zrušit nebo změnit vydaný certifikát. O vyhodnocení dozoru vydá zprávu, kterou předá výrobci nebo zplnomocněnému zástupci.
(5) V případě, že výrobce nezajistí při dozoru autorizované osobě možnost provedení prověrky a posouzení a hodnocení systému řízení výroby v místě výroby, které je mimo území České republiky, použije se systém I+.
4. Posouzení vlastností (Systém III)
(1) Výrobce nebo zplnomocněný zástupce
a) zajistí u autorizované osoby provedení zkoušky typu stanoveného stavebního výrobku,
b) poskytne autorizované osobě identifikační údaje výrobce, kterými jsou jméno a příjmení, trvalý pobyt, sídlo podnikatele, a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo právnické osoby, místo výroby; v případě jmenování zplnomocněného zástupce rovněž identifikační údaje zplnomocněného zástupce, kterými jsou jméno a příjmení, trvalý pobyt, sídlo podnikatele, a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo právnické osoby,
c) zajistí technickou dokumentaci,
d) zajistí vzorek stanoveného stavebního výrobku,
e) provozuje systém řízení výroby tak, aby stanovené stavební výrobky uváděné na trh vykazovaly stálost vlastností stanovených zkouškou typu.
(2) Autorizovaná osoba vydá protokol o posouzení vlastností na základě zkoušky typu stanoveného stavebního výrobku na vzorku předaném výrobcem a posouzení, zda stanovený stavební výrobek splňuje požadavky technické specifikace a jsou s ohledem na jeho zamýšlené použití posouzeny vlastnosti stanovené vyhláškou o vlastnostech výrobků.
(3) Protokol o posouzení vlastností má neomezenou dobu platnosti za předpokladu, že se nezměnil stanovený stavební výrobek, určená norma, zkušební postup nebo systém řízení výroby.
5. Posouzení vlastností výrobcem (Systém IV)
(1) Výrobce zajistí
a) identifikační údaje výrobce, kterými jsou jméno a příjmení, trvalý pobyt, sídlo podnikatele, a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo právnické osoby, místo výroby; v případě jmenování zplnomocněného zástupce rovněž identifikační údaje zplnomocněného zástupce, kterými jsou jméno a příjmení, trvalý pobyt, sídlo podnikatele, a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo právnické osoby,
b) technickou dokumentaci,
c) zkoušku typu stanoveného stavebního výrobku a posouzení, zda stanovený stavební výrobek splňuje požadavky technické specifikace a jsou s ohledem na jeho zamýšlené použití posouzeny vlastnosti stanovené vyhláškou o vlastnostech stavebních výrobků,
d) systém řízení výroby, aby stanovené stavební výrobky uváděné na trh vykazovaly stálost vlastností stanovených zkouškou typu.
(2) Pokud výrobce nezajistí posouzení podle odst. 1, provádí se posouzení systémem III.
Použití subdodávek autorizovanou osobou v rámci jednotlivých systémů posouzení stálosti
vlastností
(1) Autorizovaná osoba může se souhlasem zákazníka některé zkoušky, případně jiná, zejména speciální zjištění, zajistit subdodávkou.
(2) Autorizovaná osoba
a) posoudí a zdokumentuje kvalifikaci subdodavatele; pro subdodávku upřednostní akreditovaný subjekt,
b) nese odpovědnost za činnosti provedené subdodavateli,
c) zajistí, aby činnosti subdodavatelů neohrožovaly důvěrnost, objektivitu a nestrannost posuzování a ověřování stálosti vlastností,
d) uchovává pro potřebu kontroly doklady týkající se posouzení kvalifikací subdodavatelů a doklady o činnostech provedených subdodavateli,
e) může při posouzení využít převzaté výsledky zkoušek z jiných zkušebních akreditovaných laboratoří, nebo ve výjimečných případech, pokud není dostupná akreditovaná zkouška, z neakreditovaných laboratoří.
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o stavebních výrobcích a jejich použití
do staveb a o změně některých zákonů
Návrh zákona naplňuje usnesení vlády č. 872 ze dne 5. října 2016, kterým vláda České republiky schválila návrh věcného záměru zákona o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb s úpravami podle připomínek uvedených ve stanovisku Legislativní rady vlády. Návrh zákona odpovídá obsahově schválenému věcnému záměru zákona.
I.1 Název
Zákon o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb a o změně některých zákonů (dále jen „zákon“).
I.2 Zhodnocení platného právního stavu
Současný systém několika právních předpisů platných pro oblast uvádění stavebních výrobků na trh a jejich následné použití je pro hospodářské subjekty (výrobci, dovozci, distributoři) i pro projektanty, zhotovitele a uživatele staveb složitý, nepřehledný a mnohdy proto i nedostatečně účinný.
Stavební výrobky se zásadně liší od ostatních výrobků tím, že se svojí podstatou jedná o meziprodukty určené k zabudování do staveb. Stavební výrobky tak nejsou určeny pouze k použití ze strany „konečných uživatelů staveb“, ale pracují s nimi zejména profesionálové – projektanti a zhotovitelé.
Vzhledem k jejich zvláštní povaze je třeba, stejně jako tomu je v případě harmonizovaných stavebních výrobků podle přímo použitelného předpisu, pohlížet na bezpečnost stanovených stavebních výrobků z pohledu stavby, resp. splnění základních požadavků na stavby, zavést zvláštní metody posouzení a ověření stálosti vlastností ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků pro neharmonizované stavební výrobky a poskytnout dostatek informací o výrobku pro jeho zamýšlené použití do stavby.
Uvádění a dodávání stavebních výrobků na trh
Technické požadavky při uvádění a dodávání stavebních výrobků s označením CE na trh jsou s účinností od 1. července 2013 upraveny přímo použitelným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS, v platném znění (Construction Products Regulation, dále jen „přímo použitelný předpis“). Harmonizované stavební výrobky jsou při uvedení na trh označeny CE.
Přímo použitelný předpis zohledňuje odlišnost stavebních výrobků od ostatních výrobků. Jeho koncepce je založena na posouzení a ověření stálosti vlastností s ohledem na zamýšlené použití stavebního výrobku a na prohlašování vlastností výrobku, na rozdíl od jiných harmonizačních předpisů založených na koncepci prokazování shody. Cílem přímo použitelného předpisu je zabezpečit, aby byly dostupné spolehlivé informace o vlastnostech stavebního výrobku při uvedení na trh. Příslušné vlastnosti stavebních výrobků z hlediska zamýšleného použití jsou obsaženy v harmonizovaných technických specifikacích. Výrobce vydáním prohlášení o vlastnostech podává informaci o těchto vlastnostech a nese odpovědnost za shodu vlastností stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení o vlastnostech. Vlastnosti uvedené v prohlášení o vlastnostech jsou základní informací pro projektanta, zhotovitele stavby, případně jiného uživatele stavebního výrobku pro rozhodnutí, zda je výrobek svými vlastnostmi vhodný k použití do konkrétní stavby. Tyto informace však často nejsou dostačující pro vyhodnocení vhodnosti aplikace výrobku do stavby dle § 156 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), protože výrobce nese odpovědnost jenom za informace o vlastnostech uvedených v prohlášení, ne však za rozsah všech vlastností podle harmonizované normy potřebných z hlediska použití. Stavební výrobek tedy může plnit svoji funkci až poté, kdy je na základě svých vlastností správně vybrán a zabudován do stavby.
Technické požadavky při uvádění stavebních výrobků regulovaných na národní úrovni jsou upraveny nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb. a nařízení vlády č. 215/2016 Sb., které je prováděcím předpisem k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“). Toto nařízení vlády používá pojem „vybrané stavební výrobky“, nová právní úprava tyto výrobky pojmově označuje jako „stanovené stavební výrobky“.
Národní úprava při uvádění vybraných stavebních výrobků na trh je historicky založena na koncepci prokazování shody s technickou specifikací, a tím se principiálně odlišuje od evropské harmonizované úpravy. V důsledku toho není při uvádění vybraného stavebního výrobku na trh požadována informace o konkrétních vlastnostech výrobku, která by byla vodítkem pro projektanty a zhotovitele staveb, ale pouhá obecná informace o jeho shodě s požadavky nařízení vlády č. 163/2002 Sb.
Jedná se o zásadní koncepční odlišnost, která má za následek, kromě nedostatku informací o vlastnostech výrobku, rovněž rozdílné požadavky na hospodářské subjekty (výrobce, zplnomocněné zástupce, pokud jsou jmenováni, distributory a dovozce) při uvádění stavebních výrobků s označením CE a vybraných stavebních výrobků na trh v České republice.
Pro účely posouzení shody se využívá určených norem nebo stavebních technických osvědčení. Na rozdíl od harmonizovaných norem určené normy (normy, které jsou oznámeny jako určené k nařízení vlády č. 163/2002 Sb. ve Věstníku ÚNMZ) stanovují vlastnosti konkrétního stavebního výrobku pro jeho zamýšlené použití v dostatečném rozsahu spíše výjimečně, zejména z toho důvodu, že při jejich zpracování nebylo budoucí určení uvažováno nebo zohledněno.
Stavební technická osvědčení zpracovává autorizovaná osoba (autorizovaná osoba podle zákona o technických požadavcích na výrobky) podle požadavku výrobce/zplnomocněného zástupce, dovozce nebo distributora. Autorizované osoby mají k dispozici společný návod/postup pro zpracování stavebních technických osvědčení v podobě technických návodů pro jednotlivé skupiny a položky výrobků. Vzhledem k počtu autorizovaných osob v České republice, kterých je dle informací zveřejněných na webu Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „ÚNMZ“) k datu 7. února 2020 celkem 21, a k množství rozdílně formulovaných žádostí výrobců, jsou však i přes existenci technických návodů vydávána rozdílná stavebně technická osvědčení pro shodný typ výrobku i jeho určené použití.
Nekonzistentnost předpisů, požadavků a postupů způsobuje v praxi zbytečné problémy a obtížnou praktickou aplikovatelnost, a to jak pro hospodářské subjekty a odběratele stavebních výrobků, tak rovněž pro projektanty, stavební inženýry, zhotovitele staveb, pracovníky stavebních úřadů apod. Tento stav přispívá k tomu, že se do staveb mnohdy použijí výrobky neodpovídající jejich určenému použití nebo výrobky s nevhodnými vlastnostmi.
Důsledkem nekoncepčního systému je negativní dopad na bezpečnost, kvalitu, provozuschopnost a životnost staveb.
Použití stavebních výrobků do staveb v České republice
Současný systém předpisů upravující oblast stavebních výrobků neřeší problematiku týkající se použití stavebních výrobků ve stavbě komplexně. Řada požadavků technických předpisů pro stavby se v technickém detailu opírá o podrobná technická řešení rozpracovaná v českých technických normách (ČSN) pro navrhování a provádění staveb a dalších typech dokumentů, např. v technických kvalitativních podmínkách (TKP), technických podmínkách (TP), případně zvláštních technických kvalitativních podmínkách (ZTKP) Ministerstva dopravy, technických pravidlech TPG, technických normách vodního hospodářství TNV. Podrobná technická řešení jsou uvedena roztříštěně (řádově ve stovkách ČSN a jiných technických dokumentech), a to včetně požadavků na stavební výrobky.
Problémem je rovněž nejednotnost a nesystémovost ve způsobu stanovení požadavků pro navrhování a použití výrobků do staveb v České republice a skutečnost, že v případě některých stavebních výrobků nejsou tyto požadavky stanoveny vůbec.
Požadavky na konkrétní mezní hodnoty, úrovně, třídy popisy vlastností pro použití stavebních výrobků do staveb v České republice se v současném systému objevují v národních normách, v národních informativních přílohách k harmonizovaným normám nebo v jiných technických dokumentech. V případech některých stavebních výrobků tyto požadavky stanoveny nejsou nebo nejsou kompletní. V České republice není dostatečně využita možnost, kterou členským státům dává v tomto směru přímo použitelný předpis, zejména v článku 8 odst. 4, který odkazuje na požadavky pro dané použití v členském státě. Česká republika má možnost, stejně jako každý členský stát, komplexně specifikovat požadavky na stavební výrobky z hlediska jejich zamýšleného použití do staveb na území České republiky, a to zejména s ohledem na klimatické, geologické i zeměpisné rozdíly a s ohledem na různé úrovně základních požadavků na stavby, při respektování rámce harmonizace.
Provázání problematiky stavebních výrobků s oblastí navrhování a provádění staveb je dosud celkově nedostatečné a nesystémové. Využití nástrojů daných přímo použitelným předpisem (např. využití prohlášení o vlastnostech) není zohledněno a promítnuto do procesů navrhování ani realizace stavby. Nejednotný způsob stanovování konkrétních požadavků na vlastnosti stavebních výrobků s ohledem na jejich zamýšlené použití v České republice má v praxi za následek nesnadnou aplikovatelnost i pro projektanty, stavební inženýry, zhotovitele staveb a další účastníky procesu výstavby. Neexistence konkrétních požadavků na stavební výrobky nebo jejich obtížná dohledatelnost, jsou příčinou toho, že požadované vlastnosti z hlediska konkrétního použití nejsou často v projektech dostatečně specifikovány. Konečným důsledkem toho, že projekt není propojen se specifikací stavebních výrobků, jsou problémy s kvalitou a bezpečností samotné stavby.
Z hlediska požadavku na bezpečnou a kvalitní stavbu je nutné mít k dispozici informace o příslušných ustanoveních (právní předpisy, normy, technické předpisy), nezbytných deklarovaných vlastnostech výrobku plynoucích z těchto ustanovení a případné národní požadavky omezující/specifikující mezní úrovně a třídy vlastností, podle kterých bude odpovědná osoba (např. projektant) moci specifikovat konkrétní vlastnosti, jejich úrovně nebo třídy nebo popis stavebního výrobku. Současně je třeba zajistit kontrolu stavebních výrobků určených k zabudování do stavby.
Zajištění dostatečných informací o stavebním výrobku je významné i s ohledem na aktuálně se rychle rozvíjející digitalizaci stavebnictví a požadavků na navrhování, provádění a provozování staveb prostřednictvím informačního modelování staveb (BIM) a vznikající datový standard stavebnictví.
Dozor nad uváděním stavebních výrobků do obchodní sítě v České republice
Dozor nad splněním podmínek pro uvádění a dodávání stavebních výrobků do obchodní sítě zajišťuje Česká obchodní inspekce (dále jen „ČOI“). V rámci své činnosti může ČOI kontrolovat plnění zákonných povinností ze strany výrobců, zplnomocněných zástupců, distributorů a dovozců, provádět kontrolní nákupy, případně odebírat vzorky od kontrolovaných osob ve výrobě nebo z obchodní sítě. V pravomoci ČOI je mj. kontrola příslušné dokumentace, zejména prohlášení o vlastnostech a prohlášení o shodě a neoprávněného užití označení CE.
Dozor nad dodáváním stavebních výrobků na staveniště a do skladovacích prostor stavby
S ohledem na specifika procesu výstavby a na technickou složitost stavebního díla nelze u stavebních výrobků spoléhat na kontrolu až po jejich zabudování do díla. Zpravidla ani není taková kontrola po technické stránce realizovatelná.
Problémem je skutečnost, že velká část stavebních výrobků je dodávána od výrobce přímo na stavbu. Znamená to, že tyto výrobky nelze v obchodní síti odebrat a vyzkoušet, zda vyhovují nebo nevyhovují předepsaným požadavkům. V České republice není žádný subjekt přímo zmocněn pro dozor nad stavebními výrobky dodávanými výrobcem na staveniště nebo do skladovacích prostor určených pro potřeby stavby, přestože přímo použitelný předpis již tento dozor předpokládá.
I.3 Hlavní principy navrhované právní úpravy
Cílem je právní úprava pro stavební výrobky, která odstraní rozdíly a nedostatky současného systému; v té souvislosti je nutné provést dílčí úpravy v zákoně o technických požadavcích na výrobky a ve stavebním zákoně. Navrhovaná právní úprava uvádění a dodávání stavebních výrobků na trh je založena na dvou hlavních principech – komplexnosti, s ohledem na odlišnost stavebních výrobků od jiných výrobků, a přiblížení se evropskému harmonizovaném principu posuzování a ověřování stálosti vlastností. V zákoně o technických požadavcích na výrobky se zrušují adaptační ustanovení přijatá zákonem č. 100/2013 Sb., jež byl původně přijat v souvislosti s přímo použitelným předpisem. Tato ustanovení jsou upravena v novém zákoně. Ve stavebním zákoně se upravují provazby na nový zákon a oprávnění orgánu dozoru nad trhem.
Uvádění a dodávání stavebních výrobků na trh
Pro oblast stavebních výrobků s označením CE platí přímo použitelný předpis. Přímo použitelný předpis upravuje mj. podmínky pro uvádění na trh, dodávání do obchodní sítě, postupy posuzování a ověřování stálosti vlastností včetně požadavku na vydání a obsah prohlášení o vlastnostech, dobrovolný postup pro získání označení CE, definuje technické specifikace, povinnosti hospodářských subjektů, požadavky na subjekty pro technické posuzování a oznámené subjekty (dříve notifikované osoby).
Pro oblast stanovených stavebních výrobků návrh zákona stanovuje podmínky pro:
• uvádění na trh v České republice;
• dodávání do obchodní sítě v České republice;
• dodávání k použití přímo na staveniště a do skladovacích prostor stavby;
• posouzení a ověření stálosti vlastností (dále jen „posouzení stálosti vlastností“) včetně požadavku na vydání národního prohlášení o vlastnostech a stanovení systémů posouzení stálosti vlastností;
• požadavky na autorizované osoby a národní subjekty pro technické posuzování
• činnost kontaktního místa pro stavební výrobky.
Hlavním cílem je přiblížit ve výše uvedených oblastech národní úpravu evropskému systému a odstranit tak podstatné systémové rozdíly a odlišnosti, a to zejména:
• nahradit princip posouzení shody u stanovených stavebních výrobků principem posouzení stálosti vlastností;
• zavést institut národního prohlášení o vlastnostech; v případě, že výrobce toto prohlášení nevydal (např. při dodání na trh na základě vzájemného uznávání), zavést při dodání na trh institut prohlášení distributora o vlastnostech;
• nahradit stavební technické osvědčení technickou specifikací - národním technickým posouzením;
• zavést institut národního subjektu pro technické posuzování a oddělit jeho činnost od činnosti osoby autorizované k činnostem posuzování a ověřování stálosti vlastností (nyní osoby autorizované k činnostem při posuzování shody).
Dalším významným úkolem nového zákona je stanovit podmínky pro dozor nad plněním požadavků pro uvádění a dodávání stavebních výrobků s označením CE a stanovených stavebních výrobků na trh v České republice při jejich dodání přímo na staveniště a do skladovacích prostor stavby. Problematika dozoru nad stanovenými stavebními výrobky je nyní upravena zákonem o technických požadavcích na výrobky, nově bude tato problematika upravena zákonem o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb a obdobně se použijí ustanovení přímo použitelného předpisu, přímo použitelného předpisu upravujícího dozor nad trhem (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011) a zákona, jímž se na některá ustanovení tohoto přímo použitelného předpisu adaptuje právní řád ČR. Pro stavební výrobky s označením CE bude dozor upraven přímo použitelným předpisem, adaptačními ustanoveními v zákoně o stavebních výrobcích a přímo použitelným předpisem upravujícím dozor nad trhem a zákonem, jímž se na některá ustanovení tohoto přímo použitelného předpisu adaptuje právní řád ČR.
Prostřednictvím prováděcího předpisu budou specifikovány výrobkové skupiny a požadovaný systém posouzení stálosti vlastností pro tyto skupiny výrobků.
Navrhování a použití do staveb
Cílem této části návrhu je stanovení podmínek pro navrhování a použití stavebních výrobků do staveb v České republice. Zákon jasně vymezuje vazbu mezi požadavky na vlastnosti stavebních výrobků a požadavky existujících stavebních předpisů a blíže specifikuje obecné požadavky na použití stavebních výrobků ve stavbě stanovené v § 156 odst. 2 stavebního zákona.
Prostřednictvím prováděcího předpisu bude poskytnut veřejnosti seznam vlastností stavebních výrobků s označením CE a stanovených stavebních výrobků, které musí být deklarovány tak, aby mohly být stavební výrobky následně použity do staveb v České republice, s ohledem na jejich zamýšlené použití. Výrobci a distributoři stavebních výrobků tak dostanou nezbytné informace pro vydání prohlášení o vlastnostech, národního prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení distributora o vlastnostech. Projektanti a zhotovitelé staveb budou mít k dispozici dostatečné informace pro navržení a následný výběr stavebních výrobků pro konkrétní stavby v České republice.
Informační modelování staveb
Návrh zákona byl zpracován s ohledem na Zásady pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy.
Vlastnosti uvedené v prováděcím předpisu budou doplněny zveřejněním požadovaných mezních hodnot, úrovní, tříd a popisů vlastností a dalších nezbytných informací prostřednictvím elektronické databáze. Tento způsob zveřejnění umožní další využití informací o vlastnostech pro účely digitalizace údajů o stavebních výrobcích v návaznosti na zavádění metody informačního modelování staveb (BIM). Koncepce zavádění BIM v České republice byla schválena usnesením vlády č. 682 z 25. září 2017 a gestorem je stanoveno Ministerstvo průmyslu a obchodu.
I.4 Nezbytnost navrhované právní úpravy
Nový zákon bude pro stavební výrobky představovat jednotnou, srozumitelnou a komplexní právní úpravu, která zajistí zvýšení transparentnosti národního systému posouzení vlastností stanovených stavebních výrobků, zvýšení bezpečnosti a kvality prováděných staveb s ohledem na plnění základních požadavků na stavby a vytvoření podmínek pro použití stavebních výrobků s odpovídajícími vlastnostmi/parametry ve stavbách v České republice.
I.5 Soulad s ústavním pořádkem České republiky
Při tvorbě zákona byl zkoumán soulad především s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a dále s usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, který stanoví čl. 112 Ústavy České republiky, zejména s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod („Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“) a s jejím čl. 4 odst. 1 („Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“).
I.6 Slučitelnost s předpisy Evropské Unie a mezinárodními smlouvami
Při tvorbě zákona byl zkoumán soulad s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Návrh je v souladu s právními předpisy Evropské unie, stejně jako s judikaturou soudních orgánů EU a obecnými právními zásadami. Právní úprava harmonizovaných stavebních výrobků je vymezena Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. S právní úpravou je spojena problematika dozoru, jež je na evropské úrovni upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011. Adaptace právního řádu na toto nařízení bude provedena samostatně, zákon o stavebních výrobcích na problematiku této právní úpravy odkazuje.
Návrh právní úpravy je v souladu s obecnými právními zásadami práva Evropské unie, které vytváří a interpretuje Evropský soudní dvůr, resp. po přijetí Lisabonské smlouvy, Soudní dvůr Evropské unie. Tyto obecné právní zásady jsou většinou respektovány jako primární právo Evropské unie. Mezi tyto obecné právní zásady patří například:
• Princip rovnosti - Musí být zabezpečeno rovné postavení pro všechny. Zároveň musí být zabezpečena ochrana adresátů veřejné správy, kteří stojí v nerovném postavení vůči tomu, kdo rozhoduje.
• Princip vázanosti správy zákony, resp. právem - Veřejná moc je vázána cílem svého působení a nesmí zneužívat svých pravomocí.
• Princip ochrany nabytých práv a legitimního očekávání - Je dán požadavek právní jistoty. Důležitá je také kontinuita práva a rozhodování – vytváří jistotu a neměnnost rozhodování. Za stejné situace musí být vždy rozhodnuto stejně. Souvisí s principem proporcionality.
• Princip proporcionality (přiměřenosti) - Je dáno, že zásah musí být přiměřený a pouze tam, kde dochází k odchylkám vůči normálnímu stavu (normálnímu fungování veřejné správy). Tento princip znamená nutnost posoudit, zda je konkrétní opatření nutno přijmout a zda je přiměřené stavu, vůči němuž bylo přijato.
• Princip odpovědnosti správy - Správněprávní odpovědnost je odpovědnost za porušení veřejných povinností stanovených normami správního práva nebo na základě norem správního práva.
Předkladatel eviduje judikaturu v této oblasti, a to rozhodnutí Evropského soudního dvora C-100/13. Evropský soudní dvůr potvrdil, že Německo jako žalovaná strana, porušilo povinnosti, které pro něj vyplývají ze směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků tím, že německé orgány použily seznam stavebních norem k tomu, aby požadovaly dodatečné schválení pro účinný přístup na trh a použití stavebních výrobků namísto toho, aby přijaly potřebné metody a kritéria hodnocení vyžadovaná v rámci harmonizovaných evropských norem.
Návrh zákona byl projednán v rámci povinné notifikace s Evropskou komisí/členskými státy. Vzhledem k nově přijatým předpisům EU byla upravena ustanovení týkající se dozoru nad trhem v návaznosti na nařízení EP a Rady (EU) č. 2019/1020 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 a ustanovení týkající se vzájemného uznávání v návaznosti na nařízení EP a Rady (EU) 2019/515 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008.
I.7 Předpokládaný hospodářský a finanční dopad
Finanční dopad
Návrh zákona nepředstavuje vznik významných finančních nákladů pro podnikatelské prostředí ve srovnání se současným stavem. Vychází při ukládání konkrétních povinností z aktuálně platných předpisů. Nepředpokládá se nutnost významných nových investic ze strany hospodářských subjektů, pokud tyto uvádějí/dodávají na trh výrobky s ohledem na možnost jejich následného použití do staveb v ČR, ani poskytovatelů činností třetích stran pro účely posouzení stálosti vlastností stanovených stavebních výrobků. Případné náklady hospodářských subjektů budou srovnatelné s náklady souvisícími se splněním požadavků stanovených přímo použitelným předpisem. Pokud bude uvádět výrobce na trh stanovený stavební výrobek, u něhož nebudou posouzeny všechny informace o vlastnostech potřebné pro projektanty a zhotovitele, bude muset výrobce zajistit dodatečné zkoušky, jejichž cena se liší podle typu výrobku a požadovaného systému posouzení stálosti vlastností.
Samotné zavedení institutu národního prohlášení o vlastnostech a prohlášení distributora o vlastnostech neznamená žádné další požadavky na zkoušení stanovených stavebních výrobků nad rámec požadavků současné právní úpravy. To platí za předpokladu, že tyto subjekty již dnes zajišťují posouzení vlastností nezbytných pro použití stavebních výrobků do staveb v České republice v potřebném rozsahu.
Zpracování národního technického posouzení bude hradit shodně se současně platným systémem vydávání stavebních technických osvědčení výrobce. Náklady budou ale zejména na straně prvního výrobce, v případě zpracování dalších technických posouzení pro obdobné výrobky jiných výrobců bude muset být využito již existující posouzení. Náklady na zpracování technického posouzení pro tyto další výrobce se sníží.
Při zachování stávajícího procesu autorizace (s požadavkem na akreditaci) a výrobkových skupin existujících podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., nedojde ke zvýšení nákladů na autorizaci ze strany autorizovaných osob. Nepředpokládá se správní poplatek za autorizaci.
Významné náklady pro národní subjekty pro technické posuzovaní se rovněž nepředpokládají. Stanovením podmínky odborné a technické způsobilosti pro jmenování národního subjektu pro technické posuzování lze předpokládat, že se jimi stanou osoby autorizované k činnostem posuzování a ověřování stálosti vlastností pro danou skupinu výrobků, které tyto podmínky již splňují. V rámci své organizační struktury budou muset zajistit splnění podmínky oddělení činností národního subjektu pro technické posuzování od činností vykonávaných v rámci posouzení stálosti vlastností, obdobně jako tomu bylo v případě pověření k vykonávání činností subjektů pro technické posuzování podle přímo použitelného předpisu.
V případě, že národním subjektem pro technické posuzování bude osoba autorizovaná k činnostem posuzování a ověřování stálosti vlastností podle návrhu zákona, bude kontrola dodržování povinností a splnění požadavků probíhat ve spolupráci Ministerstva průmyslu a obchodu a ÚNMZ tak, aby dotčené subjekty nebyly nadbytečně zatěžovány dvojí kontrolou.
Co se týká zkoušení stanovených stavebních výrobků lze očekávat, že se výrobci budou obracet na stejné autorizované osoby jako doposavad, pokud s nimi mají dobré zkušenosti.
Posouzení provedená autorizovanými osobami v roce 2018:
SkupinaPosouzeJednotlivé AO výrobkůné dle NVvýrobky 163/2002 Sb.
1 535 242 88 1267 2
2 35 35
3 9 2 4 3
4 47 27 18 2 5 743 2521 19 12 2 3484
6 2 2
7 193 34 53 13 2 91
8 265 36 4 1922 5 1 38
9 305 12392 5 13 4 24
10 383 75 5 88 7 15115 11 12
11 27 24 2 1 1
12 8 4 1 3
celkem2591 875 162 3322022 13134 4113 4 2139 posouze0495513357 no výrobků
V souvislosti s činnostmi spojenými s dozorem nad trhem a rozšířením kontrolní činnosti ČOI nad dodáváním stavebních výrobků přímo na staveniště nebo do skladovacích prostor, určených pro potřeby stavby, se uvažuje se vstupními náklady ve výši cca 25,4 mil. Kč za rok a s pravidelnými náklady ve výši 18,4 mil. Kč v následujících letech.
Vyhodnocení nákladů vychází z předpokladu posílení ČOI o 23 nových zaměstnanců. Kontrolu by mělo zajišťovat 20 inspektorů technické kontroly se vzděláním z oboru stavebnictví. Dále je počítáno se dvěma právníky se specializací pro oblast stavebních výrobků a jedním metodikem pro Ústřední inspektorát ČOI. V celkové vstupní částce 25,4 mil. Kč se počítá se mzdovými náklady ve výši 11, 5 mil. Kč, s náklady na vybavení k výkonu kontroly včetně provozních a režijních nákladů ve výši 8,9 mil. Kč (z toho náklady na vybavení jsou odhadovány na 7,0 mil. Kč), a s náklady na odběr a zkoušení vzorků ve výši 5,0 mil. Kč. Náklady pro další léta jsou počítány bez nákladů na vybavení.
Vynaložené náklady budou kompenzovány vyšší kvalitou a lepšími užitnými vlastnostmi staveb, snížením nákladů na opravy v souvislosti se zvýšením životnosti staveb, snížením nákladů na reklamace.
Na návrh Ministerstva financí v rámci mezirezortního připomínkového řízení se náklady na navýšení kontrolní činnosti ČOI budou řešit podle aktuální situace při přípravě rozpočtu na rok 2022.
Návrh zákona nevyvolá zvýšené náklady u malých a středních podniků ani mikropodniků. Naopak lze očekávat snížení nákladů z titulu reklamace výrobků. U výrobců, kteří záměrně zneužívali nejednotný přístup k posouzení výrobků při uvádění na trh v České republice a pro cenovou výhodu na trhu snižovali kvalitu svých výrobků, dojde logicky k navýšení nákladů v důsledku nutného posouzení stálosti vlastností výrobku pro účely vydání CZ prohlášení o vlastnostech. V případě výrobních mikropodniků, které zejména vyrábí jednotlivé výrobky na zakázku, umožňuje přímo použitelný předpis využít výjimku z vydání prohlášení o vlastnostech případně postupovat při uvádění svých výrobků na trh zjednodušenými postupy posouzení, to vše s hlavním cílem nezvyšovat nutné náklady. Možnost jiného způsobu uvádění na trh formou výjimky z vydání prohlášení o vlastnostech umožňuje pro stanovené stavební výrobky i tento návrh zákona. Využití zjednodušených postupů s ohledem na jejich nejasnost v rámci přímo platného předpisu není v návrhu zákona uplatněno.
Náklady ze státního rozpočtu pro jiné dotčené subjekty, stejně jako dopad na jiné veřejné rozpočty, se nepředpokládají.
Hospodářský dopad
Efektivní investiční výstavba je jedním ze základních pilířů hospodářského rozvoje a má významný prorůstový potenciál. K jeho řádnému využití přispívá rovněž zvýšení kvality staveb předcházením havárií na stavbách. Kvalitně navržená a realizovaná stavba při použití optimální skladby stavebních výrobků je prostředkem, který v dlouhodobém horizontu vytváří podmínky pro výrobní či užitný proces, ke kterému byla vybudována a snižuje náklady potřebné k běžné údržbě po dobu životního cyklu stavby. Proto je třeba již v počáteční fázi odstraňovat slabá místa, která současná praxe identifikuje, a vhodným způsobem za tím účelem upravit legislativní prostředí. Návrh zákona je v tomto směru jedním z hlavních nástrojů, který pomůže tyto cíle prosadit.
Problematika kvality staveb je jedním z důležitých bodů, na které je třeba se zaměřit z hlediska prosazování veřejných zájmů a zvyšování konkurenceschopnosti České republiky. Cílem návrhu zákona je mimo jiné zamezit netransparentním jednáním výrobců, dovozců a distributorů a používání výrobků s nevhodnými vlastnostmi či parametry ve stavbách, a to ať již z neznalosti nebo z důvodů záměrného účelového snižování nákladů.
Zvýšení kvality výrobků zabudovávaných do staveb, a tím i kvality a bezpečnosti dokončených staveb v důsledku zavedení komplexního dozoru nad stavebními výrobky (ne pouze v tržní síti, ale též při jejich přímém dodání na staveniště), sjednocení a zpřehlednění celého systému nakládání se stavebními výrobky, jsou prioritními cíli nového předpisu.
V souvislosti se zavedením povinnosti vydat národní prohlášení o vlastnostech a možností kontroly stavebních výrobků dodávaných na staveniště, i přes její spíše preventivní charakter, lze očekávat odpovědnější přístup hospodářských subjektů, a následně i zvýšení kvality staveb s pozitivním dopadem na životní prostředí. Dostatek konkrétních informací o vlastnostech stavebních výrobků by měl napomoci i zvýšení důvěry a následnému zájmu investorů/stavebníků, projektantů, zhotovitelů a provozovatelů staveb o výrobky recyklované nebo obsahující recyklát nebo znovupoužité stavební výrobky.
Zavedením povinnosti vydat národní prohlášení o vlastnostech pro stanovené stavební výrobky a zveřejněním vlastností stavebních výrobků a jejich úrovní a tříd požadovaných pro použití do staveb v České republice budou mít projektanti a další odpovědné osoby k dispozici potřebné informace pro to, aby mohli optimálně navrhovat a používat vhodné stavební výrobky pro konkrétní stavby.
Stanovením požadovaných vlastností v návrhu a jejich respektováním zhotoviteli dojde ke zmenšení rizika ohrožení bezpečnosti, poškození zdraví, majetku či životního prostředí a vzniku výdajů s tím spojených.
Úprava v jednom právním předpisu logicky a systematicky zahrnuje všechny podmínky pro uvádění a dodávání stanovených stavebních výrobků na trh v České republice a podmínky pro jejich použití do staveb. Postup posouzení stanovených stavebních výrobků je co nejvíce přizpůsoben zásadám vycházejícím z posuzování stavebních výrobků s označením CE. Změnou současného systému je zvýšena transparentnost národního systému a zlepšena informovanost hospodářských subjektů, projektantů, zhotovitelů i konečných uživatelů.
Prováděcí předpis stanovující vlastnosti stavebních výrobků poskytne základ pro jednotný systém stanovení národních požadavků na vlastnosti stavebních výrobků prostřednictvím požadavků na stavby.
Z hlediska současné praxe je přínosem navrhovaného zákona ustanovení týkající se dozoru při dodávání stavebních výrobků přímo na staveniště a do skladovacích prostor určených pro potřeby stavby, a to zejména kontrolou požadované dokumentace, souladu vlastností stavebních výrobků s vlastnostmi deklarovanými v prohlášení o vlastnostech, označování stavebních výrobků nebo podmínek jejich skladování. V souvislosti s rozšířením dozorové činnosti ČOI se očekává snížení ekonomických dopadů souvisejících s dodáváním nekvalitních stavebních výrobků a jejich zabudováním do stavby.
Z pohledu malých a středních podniků bude hlavním přínosem dostupnost informací. Snížit by se mělo množství reklamací. Zároveň se podnikům novým zákonným předpisem zajistí porovnatelnost jednotlivých stavebních výrobků mezi sebou v důsledku přehlednosti a obecného sjednocení postupů jejich posouzení před uvedením na trh. Malé a střední podniky výrobního typu získají nástroj pro bezproblémové uvádění svých výrobků na trh.
I.8 Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Předkladatel neshledává dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů. Viz též čl. 1.7.2 Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace.
I.9 Zhodnocení dalších dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace
Předkladatel neshledává dopad navrhované právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace. Viz zhodnocení čl. 1.7.1 Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace.
I.10 Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Předkladatel neshledává negativní dopad na životní prostředí, naopak předpokládá zvýšení zájmu o výrobky s obsahem druhotných surovin a vyšší využití stavebních materiálů, jejichž zdrojem jsou stavební a demoliční odpady. Viz též čl. 1.7.3 Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace.
I.11 Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k sociálním dopadům, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny
Předkladatel neshledává sociální dopady, zejména dopady na specifické skupiny obyvatel, osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny. Viz též čl. 1.7.4 Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace.
I.12 Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k bezpečnosti státu
Předkladatel neshledává dopad navrhované právní úpravy na bezpečnost státu – viz též čl. 1.7.5 Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace.
I.13 Zhodnocení korupčních rizik
Předkladatel provedl zhodnocení korupčních rizik, jak stanoví Legislativní pravidla vlády, a to podle Metodiky CIA (Corruption Impact Assessment; Metodika hodnocení korupčních rizik), zveřejněné na webové stránce Odboru hodnocení dopadů regulace Úřadu vlády České republiky, oddělení boje s korupcí. Bližší zhodnocení je uvedeno v čl. 1.7.6 Závěrečné zprávy hodnocení dopadů regulace.
K ČÁSTI PRVNÍ
Hlava I
Tato Hlava upravuje obecná ustanovení právní úpravy.
K § 1
Úvodní ustanovení vymezuje předmět právní úpravy.
Zákon upravuje podmínky uvádění na trh v České republice pro stanovené stavební výrobky regulované na národní úrovni. Stanovenými stavebními výrobky jsou výrobky, které mohou významným způsobem po jejich zabudování do stavby ohrozit zdraví, bezpečnost nebo životní prostředí. Zákon upravuje podmínky pro jejich uvádění a dodávání na trh, např. povinnosti hospodářských subjektů, autorizovaných osob, národních subjektů pro technické posuzování. Zákon dále pro stanovené stavební výrobky upravuje výkon státní správy, jež zahrnuje právní úpravu pověřování národních subjektů pro technické posuzování, právní úpravu autorizace pokud není upravena obecným předpisem upravujícím autorizaci (zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), právní úpravu dozoru na těmito výrobky pokud není upravena přímo použitelným předpisem pro dozor nad trhem a adaptačním zákonem pro dozor nad trhem a právní úpravu přestupků a ukládání správních trestů v této oblasti.
Pro stavební výrobky s označením CE, jejichž uvádění na trh je regulováno na evropské úrovni přímo použitelným předpisem zákon upravuje výkon státní správy, jímž je právní úprava pověřování, koordinace a kontroly subjektů pro technické posuzování a stanovuje oznamující orgán (ÚNMZ) a orgán dozoru nad trhem (ČOI) a právní úpravu přestupků a ukládání správních trestů. Na základě požadavku přímo použitelného předpisu zákon stanovuje češtinu jako jazyk požadovaný členským státem podle čl. 8 přímo použitelného předpisu. Zákon rovněž stanovuje Ministerstvo průmyslu a obchodu kontaktním místem pro stavební výrobky s označením CE.
Na trhu se mohou vyskytnout i další stavební výrobky, které jsou do staveb použitelné, ale nejsou regulovány ani na úrovni EU, ani na národní úrovni předpisy pro stavební výrobky. Na tyto "jiné stavební výrobky“ se vztahují požadavky zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů nebo případně jiné právní předpisy.
Dále zákon upravuje podmínky pro návrh a použití stavebních výrobků (stanovených i s označením
CE) do staveb v České republice. V případě stavebních výrobků s označením CE je stanovení podmínek pro návrh a použití právní úprava, jež je ryze národní bez vazby na právo EU a váže se na požadavky stavebního zákona, které jsou zcela v kompetenci členských států.
Použitím do stavby se rozumí zabudování nebo montáž.
K § 2
Pro účely zákona jsou upraveny pojmy a definice. Pro stavební výrobky s označením CE platí pojmy a definice uvedené v čl. 2 přímo použitelného předpisu, jež mají aplikační přednost. Pro stanovené stavební výrobky se použijí základní pojmy ze zákona o technických požadavcích na výrobky, jakožto obecného právního předpisu upravujícího dodávání a uvádění výrobků na trh, (konkrétně se jedná např. o definice hospodářských subjektů – výrobce, dovozce, distributora a zplnomocněného zástupce), pokud není v odstavci 2 stanoveno jinak. Pro stanovené stavební výrobky se dále zavádějí speciální definice, jež si právní úprava vyžaduje, zejména definice stavebního výrobku a sestavy, definice typu stanoveného stavebního výrobku apod. Uvedením na trh se rozumí první dodání na trh v České republice.
Stavební výrobek s označením CE může být vyroben v kterémkoliv členském státě včetně České republiky nebo dovezen do některého členského státu z třetí země, pokud je v souladu s harmonizovanou technickou specifikací.
Stanovený stavební výrobek (viz § 1 odst. 2) je výrobek, který může po zabudování do stavby ohrozit významným způsobem zdraví, bezpečnost práce nebo životní prostředí. Může být vyroben a uveden na trh v České republice nebo dovezen z členského státu nebo z třetí země, pokud jsou jeho vlastnosti v souladu s technickými specifikacemi platnými v České republice.
Stavební výrobky s označením CE a stanovené stavební výrobky jsou určeny pro trvalé zabudování do staveb nebo jejich částí, kdy trvalým zabudováním do stavby je takové zabudování, při kterém se vyjmutím nebo výměnou výrobku trvale mění vlastnosti stavby vztahující se k základním požadavkům na stavby nebo je výměna výrobku stavební prací (stavební prací se v tomto případě rozumí stavební a montážní činnosti, jejichž účelem je změna stavby nebo udržovací práce, které mohou ovlivnit vlastnosti stavby). Vlastnosti jsou vyjádřeny úrovní, třídou, mezní hodnotou nebo popisem, přičemž úrovní se rozumí výsledek posouzení vlastnosti vyjádřený konkrétní hodnotou, třídou se rozumí rozmezí úrovní vlastností ohraničené minimální a maximální hodnotou a mezní úrovní se rozumí minimální nebo maximální úroveň vlastností.
Požadavky zákona se vztahují na všechny stavební výrobky, tj. jak na nové tak i na znovu použité výrobky, obsahující recyklát nebo recyklované stavební výrobky, neboť je nezbytné zajistit jejich požadovanou kvalitu a bezpečnost s ohledem na jejich zamýšlené použití ve stavbě.
Sestavou se pro potřeby tohoto zákona rozumí stavební výrobek sestávající alespoň ze dvou samostatných součástí vyrobených jedním nebo více výrobci, který je uveden na trh jedním výrobcem.
Řízení výroby musí být výrobcem zdokumentováno. Řízení kontroly výrobku musí být dovozcem zdokumentováno.
K § 3
Ustanovení dává přehled o výkonu státní správy nad stavebními výrobky, na něž se vztahuje režim tohoto zákona. Výkon státní správy vykonává Ministerstvo průmyslu a obchodu, ČOI a ÚNMZ.
Ministerstvo průmyslu a obchodu vede správní řízení o žádostech k výkonu činnosti subjektu pro technické posuzování a národního subjektu pro technické posuzování. Dále Ministerstvo průmyslu a obchodu tyto subjekty kontroluje a v případě národních subjektů vykonává koordinaci mezi těmito subjekty. V souvislosti s výkonem této činnosti Ministerstvo průmyslu a obchodu vede správní řízení o některých přestupcích těchto subjektů. Další činnosti, jež Ministerstvo průmyslu a obchodu vykonává je činnost kontaktního místa pro stavební výrobky s označením CE, kontaktního místa pro stanovené stavební výrobky a činnost spočívající ve zveřejňování informací ke stavebním výrobkům, jež zákon reguluje, na internetu.
ČOI vykonává činnosti orgánu dozoru nad trhem, a to jak se stanovenými stavebními výrobky, tak se stavebními výrobky s označením CE, projednává některé přestupky hospodářských subjektů. Je oprávněna ke kontrole stavebních výrobků dodaných přímo na staveniště nebo do prostor stavby.
ÚNMZ vede správní řízení o autorizacích podle zákona o technických požadavcích na výrobky a řízení o oznamování podle zákona o posuzování shody. ÚNMZ určuje stavební normy a zveřejňuje jejich seznam. ÚNMZ dále vede správní řízení o některých přestupcích.
Hlava II, Díl 1
Tato část zákona se týká stavebních výrobků s označením CE, na které se vztahuje přímo použitelný předpis. Jedná se o ustanovení, kterými byla zákonem č. 100/2013 Sb. provedena novela zákona o technických požadavcích na výrobky v souvislosti s adaptací přímo použitelného předpisu. Tato ustanovení jsou současně ve změnové části zákona vyjmuta ze zákona o technických požadavcích na výrobky.
K § 4
Podmínky pro uvádění a dodávání stavebních výrobků s označením CE na trh upravuje přímo použitelný právní předpis, z tohoto důvodů není možné tyto podmínky upravit jinak. Pro stavební výrobek s označením CE však může prováděcí předpis stanovit, které vlastnosti musí být deklarovány, aby mohly být výrobky použity do stavby v České republice (podle čl. 8 odst. 4 přímo použitelného předpisu). Uvádění a dodávání stavebních výrobků s označením CE na trh v České republice nelze vnitrostátním právem omezit. Je ale možné stanovit pro účely zabudování stavebního výrobku do stavby.
Ustanovení požaduje vydání prohlášení o vlastnostech, bezpečnostních informací a pokynů výrobce v českém jazyce, a to v souladu s čl. 7 odst. 4 přímo použitelného předpisu. V případě, že se jedná o překlad odpovídá za něj výrobce nebo dovozce, který uvádí, případně distributor, který dodává výrobek na trh v České republice.
K § 5
Upravuje způsob pověření právnické osoby k výkonu činností subjektu pro technické posuzování v souladu s čl. 29 odst. 1 přímo použitelného předpisu, který stanoví požadavky na subjekt pro technické posuzování a jeho povinnosti. Vyjmutím ustanovení ze zákona o technických požadavcích na výrobky nedochází ke změně právní úpravy. Na základě § 47 odst. 5 přejdou dnešní subjekty pro technické posuzování do nové právní úpravy. Ministerstvo pověřuje právnickou osobu výkonem činností subjektu pro technické posuzování pro skupiny stavebních výrobků s označením CE, které jsou uvedeny ve výrokové částí rozhodnutí. Jsou zde vymezena práva a povinnosti Ministerstva průmyslu a obchodu v této oblasti, včetně kontroly.
K § 6
Oznamujícím orgánem pro určení právnické osoby k výkonu činností oznámeného subjektu v souladu s čl. 40 odst. 1 přímo použitelného předpisu je stanoven ÚNMZ. Vzhledem ke shodnému prvku „oznámeného subjektu“ s novým legislativním rámcem, odkazuje ustanovení na zákon o posuzování shody, který problematiku oznamování upravuje.
Díl 2
Tato část zákona stanovuje podmínky pro uvádění a dodávání stanovených stavebních výrobků na trh v České republice tak, aby bylo možné jejich použití do staveb v České republice a současně byl zajištěn soulad s principem vzájemného uznávání. Právní úprava uvádění a dodávání stavebních výrobků s označením CE je upravena přímo použitelným předpisem – viz též text k § 4.
K § 7
Posouzení stálosti vlastností stanoveného stavebního výrobku před jeho uvedením na trh je povinným postupem, bez kterého nelze stanovený stavební výrobek uvést na trh. Posouzení se týká těch vlastností, které jsou podstatné pro použití stanoveného stavebního výrobku do stavby v České republice tak, aby byla zajištěna jejich bezpečnost při používání.
Pro použití stavebních výrobků do staveb je obecně nezbytné mít dostatečné informace o jejich konkrétních vlastnostech. Z této skutečnosti vychází i institut prohlášení o vlastnostech podle přímo použitelného předpisu, který však umožňuje pro uvedení a dodání na trh v členském státě deklarovat vlastnosti pouze k jedné základní charakteristice, může se jednat i o deklaraci jediné vlastnosti, např. reakce na oheň. Pro zajištění splnění základních požadavků na stavby je však deklarace jedné vlastnosti většinou nedostatečná.
Ustanovení § 7 specifikuje možnosti pro uvedení a dodání stanovených stavebních výrobků, u kterých byly posouzeny vlastnosti, na trh v České republice. V návaznosti na přímo použitelný předpis zavádí nově národní prohlášení o vlastnostech (na rozdíl od dnešního prohlášení o shodě; specifikováno v § 9 až § 11). Současně umožňuje dobrovolné označení SCZ (specifikováno v § 12 a § 13), kterým může výrobce deklarovat, že v národním prohlášení o vlastnostech uvádí všechny vlastnosti specifikované v prováděcím předpise pro účely použití do stavby. V případě dodání výrobku, který byl uveden na trh v jiném členském státě Evropské unie a je distribuován do České republiky, má distributor, pokud výrobce nevydal národní prohlášení o vlastnostech, možnost dodat výrobek na trh v souladu s principem vzájemného uznávání a připojit prohlášení pro vzájemné uznávání podle nařízení (EU) 2019/515 ze dne 19. března 2019 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008 nebo připojit prohlášení distributora o vlastnostech podle tohoto zákona a označit výrobek SCZ. Takovým postupem zveřejní informace o posouzených vlastnostech stanoveného stavebního výrobku, a deklaruje na svoji odpovědnost, že vlastnosti stanoveného stavebního výrobku odpovídají vlastnostem uvedeným v prováděcím předpisu a stanovený stavební výrobek je tudíž v souladu s požadavky pro jeho použití do staveb v České republice.
Požadavek na poskytnutí dokumentů v českém jazyce podle odst. 3 platí při uvedení nebo dodání výrobku na trh v České republice podle odst. 1 a odst. 2.
K § 8
Obsahuje zákonné zmocnění pro vydání prováděcího předpisu, ve kterém budou specifikovány skupiny stanovených stavebních výrobků, včetně požadovaných systémů posouzení stálosti vlastností pro tyto skupiny. Předpokládá se, že skupiny podle přílohy č. 2 aktuálně platného nařízení vlády č. 163/2002 Sb. budou podřazeny ve formě podskupin skupinám podle přímo použitelného předpisu tak, aby byl zajištěn jednotný systém 36 skupin stavebních výrobků. Jednotlivé podskupiny budou v případě potřeby upraveny/doplněny.
K § 9 až 11
Národní prohlášení o vlastnostech je základním dokumentem, bez kterého není možné uvést stanovený stavební výrobek na trh v České republice, pokud není zákonem stanoveno jinak. Národní prohlášení o vlastnostech nahrazuje současné prohlášení o shodě s požadavky nařízení vlády č. 163/2002 Sb., resp. příslušnou určenou normou nebo stavebním technickým osvědčením.
Národní prohlášení o vlastnostech vydává výrobce, a to na základě posouzení stálosti vlastností, které musí zajistit.
Vydáním národního prohlášení o vlastnostech výrobce odpovídá za shodu vlastností stanoveného stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v národním prohlášení o vlastnostech. Principiálně se jedná o zásadní rozdíl oproti aktuálně požadovanému prohlášení o shodě, u kterého výrobce deklaruje pouze shodu s příslušnou technickou specifikací, podle úpravy v nařízení vlády č. 163/2002 Sb.
Ustanovení určuje podmínky pro vydání národního prohlášení o vlastnostech, jeho poskytování a pro možnost uplatnění výjimky z vydání národního prohlášení o vlastnostech.
Je umožněno zveřejnit kopii národního prohlášení o vlastnostech na internetu, za podmínek stanovených v Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 157/2014.
Stanovení lhůty 10 let pro uchování dokumentace odpovídá lhůtě pro stavební výrobky s označením CE.
V § 10 jsou uvedeny výjimky pro stanovené stavební výrobky, pro které nemusí výrobce zajistit posouzení stálosti vlastností a vydat národní prohlášení o vlastnostech, tj. nemusí splňovat požadavky navrhovaného zákona, protože se jimi nenarušují pravidla tržního prostředí a jsou natolik individuální, že není problém vysledovat jejich výrobce, distributora nebo zhotovitele stavby. Výjimky z vydání národního prohlášení o vlastnostech jsou umožněny obdobně jako u stavebních výrobků s označením CE podle přímo použitelného předpisu, mj. pro kusové výrobky. Jedná se o výrobky vyrobené nesériově podle individuálního požadavku zákazníka pro jednu konkrétní stavbu, u kterých se nepředpokládá opakování výroby, a za podmínky, že je zabudován výrobcem. Výrobce se v tomto případě řídí stavebním zákonem a musí být stavebním podnikatelem. Realizace a odpovědnost mezi výrobcem stavebního výrobku, na kterého se vztahuje výjimka, a zhotovitelem celé stavby musí být řešena smluvně. Dalšími výjimkami z povinnosti vydat národní prohlášení o vlastnostech jsou situace, že stanovený stavební výrobek byl vyroben zhotovitelem stavby přímo na staveništi za účelem jeho zabudování do konkrétní stavby, nebo v případě že stanovený stavební výrobek byl vyroben tradičním způsobem pro zachování kulturního dědictví nebo obnovu stavby chráněné podle právního předpisu upravujícího ochranu památek. Odpovědnost za výběr a zabudování stanoveného stavebního výrobku vyplývá ze soukromoprávních smluv v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů.
Ustanovení § 11 specifikuje požadavky na obsah národního prohlášení o vlastnostech, zejména požadavek na uvedení konkrétních vlastností výrobku, které mají vztah k základním požadavkům na stavby s ohledem na jeho zamýšlené použití. Požadavek na uvádění vlastností je upraven obdobným způsobem, jako je tomu v čl. 6 přímo použitelného předpisu a nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014. V národním prohlášení o vlastnostech je pro další použití stanoveného stavebního výrobku do stavby nutné zohlednit a uvádět vlastnosti, které jsou stanoveny prováděcím předpisem, pokud je tento obsahuje.
V odstavci 3 se reaguje na požadavek čl. 6 odst. 5 přímo použitelného předpisu na zpracování bezpečnostního listu v případě stavebních výrobků, které jsou nebezpečné pro zdraví při zabudování do stavby, pro bezpečnost práce nebo životní prostředí. Jedná se zejména o chemické látky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006.
Vzor národního prohlášení o vlastnostech stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu prováděcím předpisem.
Digitální podoba CZ prohlášení o vlastnostech umožní následné využití pro účely informačního modelování staveb (BIM).
K § 12
Nově se v § 12 zavádí možnost označení SCZ takového stanoveného stavebního výrobku, pro který bylo vydáno národní prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení distributora o vlastnostech. Označením SCZ se oznamuje, že jsou deklarovány všechny vlastnosti v souladu s prováděcím předpisem a výrobek je tudíž vhodný pro použití do staveb v ČR pro stanovené zamýšlené použití.
Písmenná zkratka v označení SCZ znamená "stavební česká značka". Označení SCZ bylo zvoleno rovněž s ohledem na jednoznačnou orientaci ze strany uživatelů stavebních výrobků, podnikatelů i spotřebitelů, kdy označení SCZ vyjadřuje národní vymezení České republiky dané tímto zákonem.
V § 12 odst. 2 jsou stanovena pravidla a podmínky pro připojování označení SCZ obdobně jako u označení CE (čl. 9 přímo použitelného předpisu). Připojení této značky je dobrovolné a je na odpovědnosti hospodářského subjektu, který značku připojil. Nepředpokládá se povinnost schválení třetí stranou. Značka je určena pouze pro stanovené stavební výrobky, protože v souladu s přímo použitelným předpisem není možné připojit jiné označení vztahující se k vlastnostem stavebního výrobku k označení CE.
K § 13
V § 13 se specifikuje požadovaný rozsah podkladů od výrobce pro účely posouzení stálosti vlastností stanoveného stavebního výrobku, a to v rozsahu, který je nezbytný k pochopení funkce stavebního výrobku při jeho použití a pro požadovaný rozsah posouzení stálosti vlastností stanoveným systémem, tj. technická dokumentace ke stanovenému stavebnímu výrobku a její obsah.
K § 14 až 16
Ustanovení § 14 definuje technické specifikace. Jedná se o technické dokumenty, kterými se řídí výrobce a autorizovaná osoba při zajištění posouzení stálosti vlastností. Technickými specifikacemi jsou určené stavební normy specifikované v § 15 nebo národní technická posouzení podle § 16. Technické specifikace musí konkretizovat pro zamýšlené použití vlastnosti stanoveného stavebního výrobku a jejich úrovně, třídy, mezní hodnoty nebo popis, zkušební postupy pro stanovení těchto vlastností, a popis systému řízení výroby.
Určenou stavební normou podle § 15 může být česká technická norma, případně jiný technický předpis nebo dokument, pokud z hlediska základních požadavků, zamýšleného použití a systémů pro posouzení stálosti vlastností konkretizuje všechny vlastnosti stanoveného stavebního výrobku. Určenými stavebními normami mohou být i normy pro navrhování staveb, pokud ale stanoví konkrétní požadované vlastnosti s ohledem na použití do stavby v České republice. Určit lze pouze takovou českou technickou normu, která byla notifikována podle nařízení vlády č. 339/2002 Sb. o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů, technických dokumentů a technických norem, ve znění pozdějších předpisů. Pokud stanovený stavební výrobek odpovídá předmětu určené stavební normy, musí být tato určená stavební norma výhradně použita jako technická specifikace pro uvedení na trh. Tato určená stavební norma je pak závazná pro posouzení před uvedením na trh takovéhoto stanoveného stavebního výrobku, obdobně jako příloha ZA harmonizované normy pro stavební výrobky s označením CE.
Institut určené stavební normy bude separátní od určené normy podle zákona o technických požadavcích na výrobky. Postup projednání návrhu ze strany ÚNMZ s relevantními podnikatelskými subjekty bude zachován v současné podobě, tj. v rámci pracovních skupin, kde je možnost zastoupení všech podnikatelských subjektů. Procesu určování bude předcházet vytipování vhodných norem na základě dohody ÚNMZ s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká. Následně ÚNMZ předloží návrh těchto norem na určení Ministerstvu průmyslu a obchodu ke schválení.
Z důvodu zachování kontinuity existující zvyklosti oznamování určených norem oznamuje Úřad seznam určených stavebních norem ve Věstníku ÚNMZ v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. Pro zveřejnění a přístup k určeným stavebním normám bude platit zákon č. 22/19897 Sb. obdobně, včetně sponzorovaného přístupu.
Podmínky pro vydání národního technického posouzení jsou specifikovány v § 16.
Národní technické posouzení zpracuje na základě žádosti výrobce národní subjekt pro technické posuzování.
Pokud pro stanovený stavební výrobek neexistuje určená stavební norma nebo pokud vzhledem k zamýšlenému použití nejsou vlastnosti a další požadavky v určené stavební normě plně obsaženy nebo pokud výrobce nechce dobrovolně postupovat podle evropského dokumentu pro posuzování, musí být pro posouzení stálosti vlastností použito národní technické posouzení.
Pro jeho zpracování se využijí zejména již vydaná národní technická posouzení, jejichž seznam bude zveřejněn na internetu, Evropské dokumenty pro technické posuzování, metody a postupy z harmonizovaných norem a z určených stavebních norem.
Národní technické posouzení vypracuje národní subjekt pro technické posuzování, který mj. určí posuzované a ověřované vlastnosti a stanoví jejich úrovně, třídy, mezní hodnoty nebo popis s ohledem na použití výrobku ve stavbě, stanoví systém nebo systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností a zásady pro systém řízení výroby. Pokud je to nezbytné, zejména pro určení úrovní, tříd nebo mezních hodnot vlastností, provede ověřovací zkoušky na vzorku výrobku. Na základě odborného posouzení a po dohodě s výrobcem nebo zplnomocněným zástupcem může omezit zamýšlené použití výrobku ve stavbě tak, aby bylo jednoznačné a odpovídající skutečným vlastnostem stanoveného stavebního výrobku.
Doba platnosti národního technického posouzení je stanovena maximálně na 5 let s možností prodloužení. Platnost může být prodloužena pouze v případě, že nedojde ke změnám (výrobku, systému řízení výroby, technické specifikace, zkušební metody), které mají vliv na vlastnosti stanoveného stavebního výrobku s ohledem na splnění základních požadavků na stavby. Doba platnosti byla ponechána na 5 let, s ohledem na dosavadní zkušenosti a značnou rozdílnost jednotlivých stavebních výrobků.
K § 17 až 19
Tato ustanovení vymezují podmínky pro pověření k činnosti nově vzniklého institutu národního subjektu pro technické posuzování stanovených stavebních výrobků Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Posuzování stavebních výrobků spadá již nyní z větší části do působnosti harmonizovaných norem a trend přechodu z národních posouzení do harmonizovaných postupů lze předpokládat. Přesto jsou a stále budou na trhu stavební výrobky, které jsou odchylné od harmonizovaných norem, jsou variantní a inovované, sestavené z neobvyklých komponent nebo specifické pro určitý region.
Pokud výrobce hodlá uvést na trh takový stavební výrobek, má možnost požádat subjekt pro technické posuzování o vydání evropského dokumentu pro posuzování a výrobek označit CE. Může ho však také uvést na trh České republiky jako stanovený stavební výrobek, přičemž postup posouzení by měl být co nejvíce v souladu s evropskými postupy a nejnovějšími technickými poznatky, při respektování požadavků na použití do staveb v České republice.
Protože se jedná především o výrobky vyžadující nová řešení, musí být národní subjekt pro technické posuzování na stejné odborné úrovni jako subjekt pro technické posuzování v harmonizované oblasti.
Evropské subjekty pro technické posuzování zajišťují svoji činnost odděleně na činnosti oznámených subjektů z důvodu zejména nezávislosti na hospodářských výsledcích oznámených subjektů. Požadavky na národní subjekty pro technické posuzování proto korespondují s požadavky na subjekty pro technické posuzování určené Ministerstvem průmyslu a obchodu. Žadatel musí splnit všechny požadavky podle § 17 odst. 3. Z důvodu pokrytí potřeb podnikatelské sféry mohou být, zejména v některých specializovaných oblastech, pověřeny výkonem činnosti národního subjektu pro technické posuzování i jiné právnické osoby, které jsou na posouzení stálosti vlastností stavebních výrobků z dané oblasti specializovány a technicky vybaveny. Tím bude rovněž poskytnuta možnost výběru, a to i s ohledem na potřeby malých a středních podnikatelů.
Např. splnění podmínky nestrannosti může žadatel doložit vlastnickou strukturou, z níž vyplývá, že je nestranný a že splňuje dané ustanovení. Odměňování zaměstnanců lze doložit například popisem personální politiky subjektu, a to včetně popisu způsobu odměňování. Rozsah a forma požadavku na vzdělání zaměstnanců bude věcí subjektu pro technické posuzování. Vzhledem k nutnosti zajištění činnosti na vysoké odborné úrovni a kvalitě lze předpokládat, že zaměstnanci by měli mít vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání v technických oborech, dostatečnou technickou praxi a znalosti v oboru. Požadavek na zaměstnance je nutno vnímat jako kontinuální, zaměstnanci by měli procházet pravidelnými školeními v oboru. Ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu tento požadavek bude podléhat kontrole, jak v rámci správního řízení při udělování oprávnění, tak i při pravidelných kontrolách. Dodržování povinností a plnění požadavků na národní subjekt pro technické posuzování, stejně jako v případě subjektů pro technické posuzování, kontroluje Ministerstvo průmyslu a obchodu, které může v případě jejich neplnění pověření zrušit.
Subjekt musí být specializován pro skupiny výrobků, pro které má být určen, tj. musí mít např. zkušenosti s tvorbou technických norem, posuzováním shody v dané oblasti apod.
V případě, že bude národním subjektem pro technické posuzování autorizovaná osoba, bude ověřování jeho způsobilosti a plnění povinností zajišťováno ve spolupráci s ÚNMZ tak, aby nedocházelo ke dvojí kontrole. Pro společné kontroly ÚNMZ a Ministerstva průmyslu a obchodu bude zpracován metodický pokyn.
Název a sídlo pověřených národních subjektů pro technické posuzování a skupiny výrobků, pro které byly pověřeny, zveřejní Ministerstvo průmyslu a obchodu na svých internetových stránkách.
Lhůta pro vydání národního technického posouzení bude stanovena smluvně, přičemž však národní subjekt pro technické posuzování nesmí způsobit zbytečné zdržení. Národní subjekty pro technické posuzování musí vzájemně spolupracovat, s cílem zajistit jednotný postup při vydávání národního technického posouzení a jednotné uplatňování požadavků v případě shodných/obdobných stanovených stavebních výrobků.
Koordinaci národních subjektů pro technické posuzování zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo ÚNMZ na základě dohody mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a ÚNMZ nebo Ministerstvem průmyslu a obchodu pověřená právnická osoba. Ministerstvo průmyslu a obchodu jako gestor právní úpravy stavebních výrobků uděluje oprávnění národním subjektům pro technické posuzování, provádí jejich kontrolu a metodicky jim poskytuje součinnost. Cílem je, aby výstupy od národních subjektů pro technické posuzování (národní technická posouzení) byly věcně správné a aby byla eliminována situace, kdy by byla vydána rozdílná národní technická posouzení pro shodný/obdobný výrobek se stejným zamýšleným použitím.
K § 20 až 22
Povinnosti výrobce a zplnomocněného zástupce, pokud je tento výrobcem písemně určen, jsou stanoveny obdobně jako v přímo použitelném předpisu. Uvedením výrobku výrobcem na trh se rozumí i dodání výrobku výrobcem k použití přímo na staveniště nebo do skladovacích prostor stavby.
Národní prohlášení výrobce o vlastnostech stavebního výrobku v českém jazyce je základním dokumentem, bez kterého nelze uvést stanovený stavební výrobek na trh v České republice. Výrobce je jediným hospodářským subjektem, který rozhoduje o výrobě, vlastnostech a zamýšleném použití stanovených stavebních výrobků, proto jako jediný hospodářský subjekt pořizuje technickou dokumentaci k výrobku a vydává národní prohlášení o vlastnostech, ke kterému poskytuje další nezbytné informace (viz např. § 11 odst. 3).
Ke stanovenému stavebnímu výrobku, pro který vydal výrobce národní prohlášení o vlastnostech, může připojit označení SCZ podle § 12. Současně musí přiložit nezbytné pokyny a další informace (viz např. § 11 odst. 3). Splněním těchto povinností výrobce deklaruje, že stanovený stavební výrobek, který uvádí na trh, má vlastnosti uvedené v národním prohlášení o vlastnostech, které jsou v souladu s technickými požadavky platnými v České republice.
Pro zajištění dohledatelnosti informací o stanoveném stavebním výrobku, který uvedl výrobce na trh České republiky, byla stanovena lhůta deseti let od uvedení stavebního výrobku na trh, po kterou musí výrobce uchovávat národní prohlášení o vlastnostech a soubor všech dokumentů předkládaných k posouzení a prokazujících posouzení stálosti vlastností. Tato lhůta odpovídá požadavku stanovenému i v přímo použitelném předpisu.
Při uvedení stanoveného stavebního výrobku na trh České republiky výrobce rovněž zajistí vypracování pokynů a dalších informací v českém jazyce.
K jednoznačné identifikaci stanoveného stavebního výrobku a přiřazení ke zveřejněné dokumentaci musí výrobce zajistit, aby byl na stanoveném stavebním výrobku uveden identifikační prvek nebo údaj. Pokud to není možné, uvede výrobce identifikační prvek nebo údaj na obalu nebo dokladu přiloženému k výrobku.
Výrobce musí vždy zohlednit změny v typu výrobku, výrobě a změny v použité technické specifikaci, aby byly v národním prohlášení o vlastnostech uváděny pravdivé informace. Pokud se domnívá, že stanovený stavební výrobek, který uvedl na trh, není v souladu s národním prohlášením o vlastnostech nebo s jinými příslušnými požadavky, musí přijmout opatření k uvedení stanoveného stavebního výrobku do souladu. Současně musí přijmout opatření ke stažení neshodných výrobků z trhu nebo oběhu.
Výrobce může na základě plné moci pověřit plněním svých úkolů jmenovaného zplnomocněného zástupce s výjimkou zpracování technické dokumentace.
K § 23 až 24
Povinností dovozce je uvést ze zemí mimo Evropskou unii, ESVO, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo Turecka na trh České republiky pouze takové stanovené stavební výrobky, které jsou v souladu s tímto zákonem tak, aby mohly být použity do stavby v České republice, tj. mají deklarovány všechny vlastnosti požadované pro použití do staveb v České republice a případně nesou označení SCZ. Předpokladem pro splnění tohoto požadavku je vydání národního prohlášení o vlastnostech.
Z tohoto důvodu musí před uvedením stanoveného stavebního výrobku na trh zajistit dovozce, aby výrobce vypracoval technickou dokumentaci, zajistil posouzení stálosti vlastností v souladu se zamýšleným použitím, vypracoval informace podle § 11 odst. 3 a pokyny a vydal národní prohlášení o vlastnostech. Dovozce musí současně zajistit, aby byly požadované informace v češtině. Za soulad překladu odpovídá dovozce. Dovozce uchovává kopii národního prohlášení o vlastnostech po dobu deseti let, stejně jako je tomu v případě výrobce. Pokud dovozce toto nezajistí, a přesto chce stanovený stavební výrobek uvést na trh České republiky, může postupovat pouze v souladu s povinnostmi výrobce podle § 26.
Dovozce nemůže vydat národní prohlášení o vlastnostech. Nezíská-li dovozce od výrobce potřebné dokumenty, musí se prohlásit výrobcem. V takovém případě se na něj vztahují všechny povinnosti výrobce.
Dovozce zajistí, aby v době, kdy nese za stanovený stavební výrobek odpovědnost, skladovací a přepravní podmínky neohrožovaly shodu vlastností výrobku s národním prohlášením o vlastnostech.
Pokud se domnívá, že stanovený stavební výrobek, který uvedl na trh, není v souladu s národním prohlášením o vlastnostech nebo s jinými příslušnými požadavky, platí pro něj obdobné povinnosti jako u výrobce.
K § 25
V § 25 jsou vymezeny povinnosti distributora. V odstavci 1 je stanoveno základní pravidlo dodávání stanovených stavebních výrobků uvedených na trh v jiném členském státě, státě ESVO, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, nebo Turecku na trh v České republice, které předpokládá, že ke stanovenému stavebnímu výrobku bylo vydáno národní prohlášení o vlastnostech. Odstavec druhý pak předpokládá, že může nastat situace, kdy výrobce nevydal národní prohlášení o vlastnostech – pak jej může nahradit distributor vydáním prohlášení distributora o vlastnostech, kterým potvrzuje, že stanovený stavební výrobek má pro zamýšlené použití v České republice posouzenu stálost všech vlastností uvedených v prováděcí předpisu. Vydáním prohlášení distributora o vlastnostech odpovídá distributor za obsah a přesnost informací a shodu vlastností stanoveného stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení distributora. Ustanovení se použije v případě výrobků dodaných na trh v ČR na základě vzájemného uznávání, tj. např. pokud je výrobek např. dovezen ze třetí země do členského státu EU, kde není povinnost posouzení vlastností pro uvedení na trh a následně je dodán na trh v ČR. ČR nemůže pro takový výrobek požadovat posouzení stálosti vlastností pro účely dodání na trh, ale pouze pro účely použití a zabudování. V takovém případě za předpokladu, že výrobce zajistil posouzení vlastností výrobku a tento výrobek vyhovuje požadavkům prováděcího předpisu, může distributor vydat prohlášení distributora o vlastnostech, aniž by výrobek musel být znovu posouzen.
Cílem je poskytnout informace o podmínkách a právních předpisech členského státu, kde byl výrobek uveden na trh a pro následné použití stanoveného stavebního výrobku do staveb v České republice.
Pokud se distributor domnívá, že stanovený stavební výrobek, který uvedl na trh, není v souladu s národním prohlášením o vlastnostech nebo s jinými příslušnými požadavky, platí pro něj obdobné povinnosti jako u výrobce.
K § 26
Odstavec 1 stanovuje dovozci povinnost postupovat při uvádění stanoveného stavebního výrobku na trh České republiky v souladu s povinnostmi výrobce, pokud dovozce označí stanovený stavební výrobek svým jménem nebo registrovanou obchodní značkou nebo pokud již na trh uvedený stanovený stavební výrobek upravuje takovým způsobem, že je dotčena shoda jeho vlastností s národním prohlášením o vlastnostech vydaným výrobcem.
Odstavec 2 stanovuje shodnou povinnost distributorovi.
K § 27
Povinnosti kontaktního místa pro stavební výrobky s označením CE jsou stanoveny přímo použitelným předpisem. Ustanovení rozšiřuje poskytování informací i na stanovené stavební výrobky, a to v rozsahu obdobném jako je stanoven přímo použitelným předpisem. Poskytování informací je zdarma. Činnost kontaktního místa bude nadále vykonávat Ministerstvo průmyslu a obchodu, odbor stavebnictví a stavebních hmot. Informace o stanovených stavebních výrobcích nebude poskytovat kontaktní místo ProCop.
K § 28 až 32
Posouzení stálosti vlastností je podmínkou pro vydání národního prohlášení o vlastnostech. Systémy posouzení stálosti vlastností specifikuje Příloha zákona. Systémy nahrazují aktuálně platné postupy posuzování shody, a to bez významných změn v samotných činnostech hospodářských subjektů a autorizovaných osob v rámci těchto systémů. O posouzení stálosti vlastností může nově požádat pouze výrobce (případně zplnomocněný zástupce) stanoveného stavebního výrobku, protože je jako jediný schopen zajistit stálost systému řízení výroby. V případě certifikace systémem I může autorizovaná osoba provádět, vzhledem k požadované zkoušce vzorku při dozoru, pravidelný dozor v místě skladování a nahradit dozor nad systémem řízení výroby dozorem nad systémem kontroly stanovených stavebních výrobků.
Certifikace je činnost prováděná na žádost výrobce (případně zplnomocněného zástupce), při níž se vydáním certifikátu osvědčuje, že vlastnosti stanoveného stavebního výrobku jsou v souladu s technickou specifikací v certifikátu uvedenou a že je zajištěna jejich stálost nebo že systém řízení výroby je v souladu s technickou specifikací v certifikátu uvedenou a zajišťuje neměnnost vlastností.
Posouzení stálosti vlastností provádí autorizované osoby, kterými jsou právnické osoby pověřené k činnostem při posuzování stálosti vlastností stanovených stavebních výrobků. Autorizované osoby pověřené k činnostem při posuzování shody existují již v současném právním režimu. Protože se vychází ze stávající koncepce autorizace v zákoně č. 22/1997 Sb., mohou být podle § 11 autorizovány pouze právnické osoby, jinak by došlo k nežádoucí disbalanci. Autorizací se deleguje výkon státní správy na autorizovanou osobu. Autorizaci k činnostem při posuzování stálosti vlastností uděluje ve vymezeném rozsahu ÚNMZ. Subjekty autorizované podle zákona o technických požadavcích na výrobky k činnostem při posuzování shody podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., budou muset požádat o autorizaci podle navrhované právní úpravy. Pro zajištění kontinuity je navržena účinnost ustanovení o autorizaci na 1. leden 2022 a účinnost celého zákona na 1. leden 2023.
Autorizace může být udělena podle konkrétního systému posouzení vlastností na certifikaci stálosti vlastností stanoveného stavebního výrobku, certifikaci systému řízení výroby nebo posuzování vlastností stanoveného stavebního výrobku, a to vždy na celou položku skupiny stanovených stavebních výrobků, přičemž autorizovaná osoba musí být schopná provádět všechny jí příslušející úkony v systémech posouzení stálosti vlastností. Autorizace se nevztahuje na národní technické posuzování. Subjekty pro národní technické posuzování jsou pověřeny k činnosti Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Vzhledem k podřazení současných skupin stavebních výrobků podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 163/2002 Sb. pod skupiny výrobků dle přímo použitelného předpisu v prováděcím předpise k zákonu a změně obsahu a rozsahu autorizace je nutné zajistit k datu účinnosti zákona novou autorizaci subjektů. Předpokládá se však, že se bude ve většině případů (tj. tam, kde nedojde k obsahové změně existujících skupin podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb.) jednat o víceméně formální převod existujících autorizací.
Podmínky pro autorizaci k činnostem při posuzování stálosti vlastností zůstávají shodné s podmínkami stanovenými pro činnost autorizovaných osob pro účely posuzování shody podle zákona o technických požadavcích na výrobky. Dodržování povinností a plnění požadavků na autorizované osoby kontroluje ÚNMZ, který může v případě jejich neplnění rozhodnutí o autorizaci pozastavit, změnit nebo zrušit. Vzhledem k tomu, že ÚNMZ není současně dozorovým orgánem, spolupracuje při kontrole autorizovaných osob s ČOI, která má jakožto dozorový orgán dostatečné informace o situaci na domácím trhu.
Postup autorizace (správní řízení) upravuje zákon o technických požadavcích na výrobky – v zákoně o stavebních výrobcích jsou nad rámec zákona o technických požadavcích na výrobky stanoveny jen dílčí odlišnosti souvisící s tím, že se jedná o autorizaci pro účely posouzení stálosti vlastností, nikoliv pro posuzování shody.
Hlava III
Tato část zákona upravuje podmínky pro stavební výrobky uplatňované při navrhování a provádění staveb v České republice.
K § 33
Ustanovení určuje obecnou podmínku pro použití stavebních výrobků do staveb v České republice a zajišťuje návaznost zejména na stavební zákon, který je základním právním předpisem stavebního práva a mj. upravuje podmínky pro projektovou činnost a pro provádění staveb.
Do stavby v České republice mohou být navrženy a použity pouze takové stavební výrobky s označením CE nebo stanovené stavební výrobky, u kterých byly posouzeny a ověřeny všechny nezbytné vlastnosti, tj. takové vlastnosti, které mohou po zabudování ovlivnit splnění některého ze základních požadavků na stavbu. Stavba po zabudování těchto výrobků musí splňovat základní a technické požadavky na stavby.
K § 34
Odstavec 1 stanovuje podmínku, že není možné navrhnout a použít do stavby takový stavební výrobek s označením CE nebo stanovený stavební výrobek, u kterého by nebyla posouzena stálost vlastností podle příslušného prováděcího předpisu. V případě uvedení na trh podle principu vzájemného uznávání musí výrobce nebo distributor pro použití stanoveného stavebního výrobku zajistit, aby bylo posouzeno, zda byly vlastnosti výrobku zkoušeny metodou platnou v České republice nebo metodou srovnatelnou. Srovnatelnost metod posuzuje autorizovaná osoba pověřená k činnostem při posuzování stálosti vlastností pro danou skupinu výrobků.
Podle odstavce 3 bude z důvodu zajištění ochrany zdraví, bezpečnosti práce a životního prostředí vydán prováděcí předpis, jež stanoví seznam vlastností stavebních výrobků s označením CE (v souladu s čl. 8 odst. 4 přímo použitelného předpisu) a seznam vlastností stanovených stavebních výrobků, které mohou ovlivnit splnění základních požadavků na stavby.
Podle odstavce 3 budou v seznamu vlastností uvedeny vlastnosti včetně požadovaných metod jejich zkoušení. Seznam vlastností včetně metod zkoušení vychází z harmonizovaných technických specifikací, určených norem, návrhových norem, technických návodů autorizovaných osob atd. Zveřejněním seznamu se zaručí dostupnost a jednotnost informací potřebných na jedné straně pro projektanty, zhotovitele, hospodářské subjekty i kontrolní orgány a na straně druhé pro výrobce, distributory a dodavatele.
V případě, že prováděcí předpis nedefinuje pro některý výrobek nebo zamýšlené použití seznam vlastností, musí je stanovit fyzická osoba oprávněná k projektové činnosti ve výstavbě podle zákona č. 360/1992 Sb.(projektant), nebo zhotovitel, stejně jako musí konkretizovat podle odstavce 7 požadované úrovně, mezní hodnoty nebo třídy vlastností, pokud tyto nejsou pro použití v České republice jednoznačně definovány v harmonizovaných technických specifikacích nebo technických specifikacích. Povinnosti projektanta a zhotovitele vyplývající ze stavebního zákona nejsou tímto ustanovením dotčeny.
Pokud nejsou vlastnosti stanoveny prováděcím předpisem nebo harmonizované technické specifikace nebo technické specifikace umožňují dodávat na trh stavební výrobek s vlastnostmi ve více úrovních nebo třídách nebo není zpracována dokumentace (např. v případě údržby, renovace nebo opravy kolejového pole), musí být vlastnosti stanoveny s přihlédnutím k požadavkům stavebníka, pokud jsou tyto požadavky v souladu s notifikovanými příslušnými technickými předpisy rezortu, např. technické podmínky nebo technické kvalitativní podmínky Ministerstva dopravy.
Hlava IV
Tato část zákona upravuje ustanovení o dozoru nad trhem.
K § 35
Ustanovení § 3 odst. 3 stanovuje národním orgánem dozoru nad uváděním a dodáváním stavebních výrobků s označením CE a stanovených stavebních výrobků na trh ČOI. V § 35 odstavci 1 se odkazuje na postupy orgánu dozoru nad stavebními výrobky s označením CE podle přímo použitelného předpisu a právní úpravu dozoru, jež je na úrovni EU upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobku s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011, které bude účinné od 16. července 2021. Odstavec 3 stanovuje, že pro postup orgánu dozoru nad stanovenými stavebními výrobky platí tento přímo použitelný předpis a právní úprava dozoru nad trhem včetně adaptačního zákona, jehož platnost se předpokládá od července 2021 obdobně. Cílem této koncepce je sjednocení postupů orgánu dozoru pro obě oblasti stavebních výrobků a stanovením shodných principů s dozorem nad trhem s ostatními výrobky.
Práva a povinnosti orgánu dozoru při kontrole v obchodní síti budou stanoveny zákonem o dozoru nad trhem s úpravami nezbytnými s ohledem na zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů a s ohledem na právní úpravu přímo použitelných předpisů (CPR a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2019/1020. Úprava ustanovení týkajících se dozoru nad trhem oproti současné úpravě dané zákonem o technických požadavcích na výrobky byla provedena s ohledem na námitky EK vůči některým existujícím ustanovením zákona o technických požadavcích na výrobky.
K § 36
Podle odstavce 1 je orgán dozoru oprávněn ke kontrole stavebních výrobků při jejich dodání hospodářským subjektem přímo na staveniště nebo do skladovacích prostor stavby, tj. mimo obchodní síť. Tato pravomoc odpovídá rovněž přímo použitelnému předpisu. Dodání na staveniště je chápáno pro účely dozoru nad trhem jako dodání do tržní sítě.
Orgán dozoru je oprávněn k záznamu o kontrole do stavebního deníku tak, aby byla zajištěna sledovatelnost informace o provedení kontroly a o případných uložených opatřeních. Přitom kontrolovanou osobou je zhotovitel stavby.
Odstavec 3 stanovuje požadavek na dostupnost dokumentů požadovaných přímo použitelným předpisem a tímto zákonem v průběhu kontroly, a to buď na internetu nebo v listinné podobě, všem osobám oprávněným ke kontrole, tj. jak ČOI, tak stavebnímu úřadu.
Pro účely dozoru je důležité ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2019/1020, jež v čl. 15 předpokládá hrazení nákladů v případě, že výrobek není v souladu s právními předpisy.
K § 37
Deklaruje se, že v případě zjištění rizika postupuje orgán dozoru nad trhem podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků obdobně. Stanovuje se informační povinnost ČOI vůči ÚNMZ v případě zjištění nesprávného postupu autorizované osoby.
K § 38
Stanovuje se informační povinnost mezi ČOI a stavebním úřadem tak, aby byly oba tyto orgány vzájemně informovány o provedených kontrolách a o jejich výsledcích v případě zjištění rizika.
K § 39
Postup k poskytování informací v případě oznámení přijetí opatření vůči stavebnímu výrobku s označením CE v některém členském státě bude stanoven pokyny Ústředního styčného úřadu podle přímo použitelného předpisu pro dozor nad trhem, kterým bude Ministerstvo průmyslu a obchodu.
K § 40
V § 40 se konkretizuje postup pro odstranění „formálního“ nesouladu stanoveného stavebního výrobku s požadavky zákona, jež je obdobný jako v případě právní úpravy přímo použitelného předpisu (čl. 59). Cílem této právní úpravy je vyřešení nesouladu přiložené dokumentace a připojeného označení v rozporu s požadavky stanovenými právní úpravou. Pokud by nesoulad i po uložení tohoto opatření nadále trval, postupuje orgán dozoru podle čl. 59 odst. 2 přímo použitelného předpisu.
Hlava V
Tato část zákona upravuje ustanovení o přestupcích.
K § 41 až 45
Vymezují se přestupky, jež jsou vázány na porušení povinností, jež stanovuje tento zákon a přímo použitelný předpis. Právní úprava přestupků zachovává z hlediska výkonu státní správy stávající model podle zákona o technických požadavcích na výrobky. Rozlišeny jsou přestupky fyzických osob, fyzických osob podnikajících a právnických osob. Přestupky projednává orgán dozoru s výjimkou přestupků autorizovaných osob, jež projednává ÚNMZ a s výjimkou přestupků národních subjektů pro technické posuzování a subjektů pro technické posuzování, jež projednává Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pokuty vybírá orgán, který je uložil.
Maximální výše pokut jsou určeny tak, aby byly jednak odrazující a jednak výchovné. Výše uložené pokuty bude odpovídat závažnosti protiprávního jednání a jeho případným následkům. Ze strany orgánu projednávajícího správní řízení o přestupku platí, že může upustit od potrestání tak, jak předpokládá zákon o odpovědnosti za přestupky. Výše pokut je rozlišena co do jejich výše u fyzických osob a osob podnikajících. U fyzické osoby nelze očekávat, že by její chování na trhu mohlo být tak závažné, jako chování podnikatele, jež například z pozice výrobce nebo dovozce může uvádět na trh větší objem výrobků, které při jejich vadnosti (nebezpečnosti, rizikovosti) mohou způsobit výrazně větší škodu. U fyzických osob lze spíše předpokládat, že účast na trhu bude minimální, nebo spíše ojedinělá a případně i méně riziková.
Hlava VI
Ustanovení společná, zmocňovací a přechodná.
K § 46
Ministerstvo průmyslu a obchodu je zmocněno k vydání vyhlášek k provedení konkrétních ustanovení zákona (§ 8 odst. 1 a 2, § 11 odst. 2, § 12 odst. 3, § 25 odst. 9, § 28 odst. 2 a 34 odst. 3).
K § 47
Přechodná ustanovení počítají s tím, že řízení o kontrole autorizované osoby k činnostem při posuzování shody stavebních výrobků, řízení o přestupku autorizované osoby k činnostem při posuzování shody stavebních výrobků, řízení podle § 18 a § 18a zákona o technických požadavcích na výrobky, řízení o přestupku výrobce, nebo jeho zplnomocněného zástupce, dovozce, distributora stavebního výrobku, zahájená podle dosavadní právní úpravy, se dokončí podle dosavadní právní úpravy. Řízení o autorizaci se ke dni účinnosti zákona zastavují. Rozhodnutí o autorizaci podle dosavadní právní úpravy pozbývá platnosti dnem účinnosti zákona. Subjekty pro technické posuzování dle dosavadního § 11c zákona o technických požadavcích na výrobky přechází do nové právní úpravy a nebudou muset podávat nově žádosti o uznání za tento subjekt. Stanovené stavební výrobky, které byly uvedeny na trh v souladu s nařízením vlády č. 163/2002 Sb. přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za stanovené stavební výrobky, které jsou v souladu s tímto zákonem – znamená to, že ke dni účinnosti bude nutné, aby výrobky splňovaly požadavky nové právní úpravy. Dokumenty vydané nebo pořízené při posouzení shody podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. (certifikáty, protokoly, stavební technická osvědčení) zůstávají v platnosti a lze je využít po dni účinnosti tohoto zákona po dobu jejich platnosti jako podklady pro vyhotovení národní prohlášení o vlastnostech.
Distributor může pokračovat v prodeji výrobků dodaných před datem účinnosti tohoto zákona do vyprodání zásob, pokud tyto výrobky splňují požadavky tohoto zákona. To zajistí hospodářské subjekty tak, že výrobky před účinností zákona ode dne jeho platnosti mohou vybavit národním prohlášením o vlastnostech a označením SCZ dobrovolně. Cílem ustanovení je zamezit tomu, aby se na trhu nemohly v dalších letech pohybovat výrobky podle předchozí právní úpravy.
K § 48
Ustanovení § 48 deklaruje, že návrh zákona byl notifikován Evropské komisi podle směrnice EP a Rady (EU) 2015/1535.
K ČÁSTI DRUHÉ
K § 49 a 50, k bodům 1 – 17, k § 54
Těmito body se zrušují adaptační ustanovení, jež byla přijata zákonem č. 100/2013 Sb., který byl původně přijat v souvislosti s přímo použitelným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. Některá ustanovení jsou převzata do tohoto zákona.
Zrušuje se prováděcí nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a jeho dvě novely.
K ČÁSTI TŘETÍ
K § 51, k bodům 1 a 2
Do stavebního zákona se doplňuje povinnost stavebníka spolupracovat s orgánem dozoru, kterým je pro oblast stavebních výrobků ČOI.
Upravuje se odkaz na zvláštní právní předpisy, podle kterých jsou stavební výrobky stanoveny, podle kterých jsou posuzovány a ověřovány, za účelem provazby na přímo použitelný předpis a nový zákon, namísto původně uvedeného zákona o technických požadavcích na výrobky, nařízení vlády 163/2002 Sb. a nařízení vlády 190/2002 Sb.
K ČÁSTI ČTVRTÉ
K § 52
Stanovuje se účinnost právní úpravy k datu 1. ledna 2023 s ohledem na délku legislativního procesu a na nutnou legisvakanční lhůtu, během níž se budou dotčené subjekty a veřejná správa připravovat na aplikaci právního předpisu.
Účinnost od 1. ledna 2023 zajistí dostatečný časový prostor pro hospodářské subjekty tak, aby splnili podmínky nového zákona, včetně případného posouzení stálosti těch vlastností, které dosud nemají u výrobku posouzeny a jejichž deklarace bude pro použití v České republice nezbytná.
Výjimku v účinnosti představují ustanovení o národním subjektu pro technické posuzování, autorizaci a výkonu veřejné správy ÚNMZ, jež nabývají účinnosti 1. ledna 2022. Předsunutá účinnost o jeden rok má umožnit včasné získání nové autorizace a určení národních subjektů pro technické posuzování ke skupinám výrobků podle tohoto zákona. Subjekty autorizované podle zákona o technických požadavcích na výrobky nebudou automaticky převedeny jako autorizované osoby podle nového zákona. Lhůta jeden rok by měla být dostatečná pro předložení žádostí o autorizaci a pro rozhodnutí ÚNMZ o těchto žádostech. Obdobně se počítá s tím, že lhůta jeden rok by měla být dostatečná pro vydání povolení k výkonu činnosti národního subjektu pro technické posuzování.
Příloha zákona stanovuje jednotlivé systémy posouzení stálosti vlastností, činnosti autorizované osoby a výrobce v rámci těchto systémů a podmínky subdodávek pro potřeby posouzení stálosti vlastností.
V Praze dne 21. prosince 2020
Předseda vlády:
Ing. Andrej Babiš v. r.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy:
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA, v. r.