N.z. o zálohovaném výživném

1. Zhodnocení současného právního stavu v dané oblasti

Rodiny v České republice se dlouhodobě potýkají s nepříznivou finanční situací v důsledku nehrazení stanovené vyţivovací povinnosti ze strany povinného rodiče a obtíţným vymáháním této pohledávky. Problematika primární úpravy stanovování a vymáhání výţivného s institutem zálohovaného výţivného souvisí pouze nepřímo. Zálohované výţivné reaguje v prvé řadě na zvýšené riziko ohroţení chudobou pro rodiny a tedy na důsledky situace, kdy dítě neobdrţí částku výţivného, která je mu určena na základě rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody rodičů o výţivném. Zálohované výţivné bude mít nejpozitivnější dopad na ty rodiny s dětmi, které se svým příjmem sice nedosáhnou na dávky pomoci v hmotné nouzi, avšak jejich příjem nepřesahuje 2,7 násobek ţivotního minima ţadatele a společně posuzovaných osob. Cílovou skupinou tohoto opatření jsou tedy tyto skupiny osob, které se nedostanou do systému pomoci v hmotné nouzi, avšak vlivem nehrazení výţivného jsou bezprostředně ohroţeni nepříznivou finanční a sociální situací. Primární právní úprava vyţivovací povinnosti ovlivňující vznik problematiky je zakotvená především v části druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ), v zásadě obsahově navazuje na úpravy předchozí, zejména na úpravu podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění jeho tzv. velké novely provedené zákonem č. 91/1998 Sb. Výţivné lze přiznat, pokud není oprávněný schopen sám se ţivit. Vyţivovací povinnost rodičů vůči dítěti vzniká matce narozením dítěte a otci uplatněním některé z domněnek otcovství (resp. rozhodnutím soudu o osvojení). Délka trvání povinnosti poskytovat výţivu je dána stavem odkázanosti dítěte na výţivu. Dosaţení zletilosti nebo dosaţení věkové hranice pro nezaopatřenost dítěte (26 let) nemá z hlediska vyţivovací povinnosti význam. Není proto vyloučeno, aby vyţivovací povinnost rodičů k dítěti zanikla v 17 letech věku dítěte, které dostudovalo, našlo si práci a je schopnost se samostatně ţivit (tj. stav odkázanosti skončil). A naopak je také moţné, ţe dítě nenabude schopnosti samostatně se ţivit nikdy (je-li např. plně invalidní). Dosaţení věkové hranice 18 let má však svůj význam z hlediska procesního zejména proto, ţe řízení o přiznání výţivy zletilému dítěti je zahájeno pouze na návrh této osoby. Vyţivovací povinnost zaniká absolutně teprve zánikem rodinně-právního vztahu subjektů, tj. smrtí, rozhodnutím o osvojení, rozhodnutím o úspěšném popření otcovství. O výţivném pro nezletilé děti je rozhodováno v rámci tzv. řízení ve věcech péče soudu o nezletilé dle ustanovení § 466 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Řízení je moţné zahájit jak na návrh (kterým však soud není vázán), tak i bez návrhu. Okamţik zahájení řízení má svůj význam mj. i v otázce přiznání výţivného zpětně za uplynulá období. K řízení je příslušný okresní nebo obvodní soud, v jehoţ obvodu má nezletilý bydliště. Změní-li se však v průběhu řízení okolnosti, podle nichţ se příslušnost posuzuje a je-li to v zájmu nezletilého (dítě změní bydliště a dojíţdění do původního místa je neefektivní), je moţné přesunout příslušnost na jiný soud. Účastníkem řízení jsou rodiče dítěte (resp. jiní příbuzní povinní výţivou) a dítě, které je zastoupeno opatrovníkem. Tím je zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Řízení je ovládnuto vyšetřovací zásadou a soud je tak povinen zjistit skutkový stav i na základě jiných, neţ účastníky navrhovaných důkazů a obdobně postupuje i v případě, ţe schvaluje dohodu rodičů. Soud můţe také schválit dohodu rodičů o výţivě dítěte, je však povinen zkoumat, zda je tato dohoda v zájmu dítěte. Rozhodnutí soudu o přiznání výţivného je předběţně vykonatelné a povinnost platit výţivné ve stanovené výši tak vzniká samotným doručením rozhodnutí, bez ohledu na jeho právní moc nebo podání odvolání.

Dluţné výţivné lze vymáhat dvěma způsoby: cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekucí. V obou případech je ale nezbytné mít exekuční titul.

Soudní výkon rozhodnutí Návrh na soudní výkon rozhodnutí dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský soudní řád), a zákona o zvláštních řízeních soudních lze podat k okresnímu soudu, v jehoţ obvodu má bydliště nezletilé dítě. V případě vymáhání dluţného výţivného zletilých dětí je příslušný obecný soud povinného rodiče. Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, v jakém to oprávněný (resp. jeho zákonný zástupce) navrhl a jaký podle něj stačí k uspokojení jeho pohledávky (aktivita oprávněného je tak nezbytná), soud se však na návrh oprávněného můţe dotázat povinného na jeho majetkové poměry a v případě, ţe povinný odmítne poskytnout součinnost, můţe mu být uloţena pořádková pokuta. Dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo (§ 271 občanského soudního řádu).

Exekuce Nejčastější formou vymáhání dluţného výţivného je exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Exekuční návrh se podává přímo zvolenému exekutorovi. V návrhu je nutné označit exekuční titul a dluţnou částku, není však nezbytné označit majetek povinného ani způsob výkonu exekuce. Exekutor, kterému došel exekuční návrh, poţádá do 15 dnů ode dne doručení návrhu soud o pověření k provedení exekuce. Na vydání pověření má soud 15 dnů. Po doručení pověření zašle exekutor oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce zpravidla spolu s exekučním příkazem, kde specifikuje způsob, jímţ bude provedena exekuce a vyzve povinného ke splnění vymáhané povinnosti (dluţná částka, náklady oprávněného, sníţené náklady exekuce). Nejčastějším a nejefektivnějším způsobem postihnutí majetku dluţníka jsou sráţky ze mzdy, kdy pro vymáhání dluţného výţivného se zbytek čisté mzdy, přesahující částku stanovenou nařízením vlády, sráţí bez omezení (§ 279 odst. 3 občanského soudního řádu). Mezi další způsoby pak patří prodej movitých i nemovitých věcí a pro případy neplacení výţivného na nezletilé dítě od ledna 2013 je také hojně vyuţívaná exekuce pozastavením řidičského oprávnění. Jestliţe nebude povinný rodič hradit výţivné déle neţ čtyři měsíce (z nedbalosti nebo úmyslně, forma zavinění má význam z hlediska trestní sazby), dopouští se tím trestného činu zanedbání povinné výţivy dle § 196 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen TZ). Tohoto trestného činu se uvedeným jednáním dopouštějí i jiné osoby, které mají zákonnou povinnost vyţivovat či zaopatřovat jinou osobu. Soud, který posuzuje trestní odpovědnosti pachatele ve smyslu § 196 TZ, přitom není vázán rozhodnutím, kterým byla v občanskoprávním řízení stanovena tato povinnost a sám si posoudí rozsah vyţivovací povinnosti. Dle dostupných informací poskytnutých Ministerstvem spravedlnosti bylo z trestného činu zanedbání povinné výţivy v roce 2015 obţalováno 10 056 osob (z nichţ bylo odsouzeno 8 157 osob).

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Předkládaný návrh zákona má za cíl řešit situaci těch rodin s dětmi, které se vlivem nehrazení výţivného ze strany povinného rodiče mohou dostat do nepříznivé sociální a finanční situace. Zálohované výţivné reaguje na zvýšené riziko ohroţení chudobou pro rodiny a tedy na důsledky situace, kdy dítě neobdrţí částku výţivného, která je mu určena na základě rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody rodičů o výţivném. Problematikou výţivného, jeho placení a vymáhání se intenzivně zabývá a zabývalo také Ministerstvo spravedlnosti, které k tématice výţivného vypracovalo analýzu aktuálních otázek výţivného, a to v návaznosti na úkol z bodu 5 Usnesení vlády České republiky č. 566 ze dne 13. července 2015. Zmíněný materiál komplexně a v souvislostech představil problémy, které se v oblasti určování a vymáhání výţivného vyskytují. Předně se zabývá aktuální právní úpravou určování výţivného, od zjišťování příjmů a majetkových poměrů povinného, určování odůvodněných potřeb dítěte, aţ po samotné vyměření konkrétní částky výţivného. Dále předestírá problémy, které se vyskytují v procesu určování výţivného, ať uţ před soudy, nebo při rozhodování rodičů o mimosoudní dohodě o výţivném. V neposlední řadě materiál podrobně referuje o vymáhání výţivného, respektive o stávajících i moţných řešeních stavu, kdy (určené) výţivné není plněno (zejména exekuce). Ve vztahu k procesní rovině rozhodování o výţivném se analýza taktéţ věnuje popisu moţných nelegislativních přístupů upřednostňujících smírný průběh procesu (např. německá Cochemská praxe). Nejsou však opomenuty ani další často diskutované otázky jako role doporučujících tabulek, práce se statistikami o výţivném, úroky z prodlení dluţníka výţivného, dovolání ve věcech výţivného, postoupení pohledávek výţivného, interdisciplinární vzdělávání pracovníků justice, trestní postih neplatičů nebo tzv. zálohové výţivné. Ministerstvo spravedlnosti také prověřovalo jednotnost rozhodování soudů v typově obdobných případech. Analýza navrhla více neţ čtyři desítky různých opatření napříč výše uvedenými oblastmi. Předkládaný návrh zákona o zálohovaném výţivném na nezaopatřené dítě tedy řeší (vedle současných nepojistných sociálních systémů státní sociální podpory a hmotné nouze) aţ důsledek této problematiky, tedy nepříznivou sociální a finanční situaci rodin s dětmi, kterým není hrazeno stanovené výţivné ze strany povinného rodiče. Zálohované výţivné tedy bude náleţet oprávněným osobám, kterým není hrazeno soudem stanovené či schválené výţivné, a to za jasných, zákonem předem stanovených podmínek.

Jedná se především o podmínku existence exekučního titulu, na základě kterého není povinným rodičem ve stanoveném termínu vyţivovací povinnost plněna vůbec, či je plněna pouze částečně. Povinným rodičem se pro účely tohoto zákona rozumí ten, komu byla na základě pravomocného rozhodnutí soudu či soudem schválené dohody rodičů stanovena vyţivovací povinnost. Další podmínkou bude splnění rozhodného příjmu v rodině, kdy příjem oprávněné osoby

a společně posuzovaných osob nesmí být vyšší neţ 2,7 násobek ţivotního minima ţadatele a společně posuzovaných osob.

Zálohované výţivné bude náleţet ve výši určené dle pravomocného rozhodnutí soudu či dle soudem schválené dohody, nejvýše však ve výši 1,2násobku ţivotního minima dítěte (coţ odpovídá průměrné výši soudně stanovovaného výţivného v ČR). Pokud povinná osoba

bude plnit vyţivovací povinnost pouze částečně, bude výše zálohovaného výţivného stanovena tak, aby součet zálohovaného výţivného a částečné úhrady soudem uloţeného výţivného byl ve výši soudem uloţeného výţivného, avšak zároveň nepřesáhl 1,2 násobek částky ţivotního minima oprávněné osoby.

V tomto návrhu je tedy zálohované výţivné vypláceno pouze podmínky, ţe existuje pravomocné soudní rozhodnutí o výţivném, či soudem schválená dohoda, a povinný tuto stanovenou povinnost hradit výţivné po dobu minimálně dvou měsíců neplní. Těm

rodičům, kteří nedisponují takovýmto rozhodnutím, či soudem schválenou dohodou, či jim

bylo stanovené nulové výţivné, nárok na zálohované výţivné nevznikne. Poskytnutím zálohovaného výţivného přejde právo oprávněné osoby na výţivné na stát, a to do výše poskytnutého zálohovaného výţivného. Pohledávku výţivného, která přešla na stát, bude

následně vymáhat krajská pobočka Úřadu práce, přičemţ k vymoţení pohledávky podá návrh

na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh. Stát tedy sám vymáhá poskytnuté částky zálohovaného výţivného od povinné osoby, a to za vyuţití stávajících nástrojů výkonu rozhodnutí (soudní výkon rozhodnutí či exekuční řízení). V případě, kdy bude v rámci jiţ probíhajícího výkonu rozhodnutí zjištěno, ţe povinný ţádným majetkem nedisponuje, a na zálohované výţivné tudíţ jiţ nebude nic vymoţeno, bude výplata zálohovaného výţivného zastavena. Je zde tedy striktně promítnut poţadavek zálohovanosti dávky.

Návrh vychází z toho, ţe poskytnutím zálohovaného výţivného je ve své podstatě plněno ze strany státu za někoho, kdo má po právu plnit sám. Následně tedy bude docházet v částce vyplaceného zálohovaného výţivného (tj. na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Úřadu práce ČR) k přechodu nároku na výţivné na stát. Stát tedy podá návrh na výkon rozhodnutí či exekuční návrh a bude poskytnuté částky zálohovaného výţivného po povinné osobě vymáhat. Při odhadu návratnosti poskytnutého zálohovaného výţivného, která je stanovena na 10 %, bylo vycházeno jednak z údajů Exekutorské komory, dle kterých se průměrná vymahatelnost pohybuje okolo 20 %, ale také ze srovnání obdobného institutu v ostatních evropských zkušeností a z dřívějších zkušeností s vymáháním sociálních dávek státem.

Vzhledem ke skutečnosti, ţe dle ustanovení § 196 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník platí, ţe kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyţivovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší neţ čtyři měsíce dopouští se trestného činu zanedbání povinné výţivy, budou krajské pobočky Úřadu práce podávat orgánům činným v trestním řízení podnět k zahájení trestního stíhání povinné osoby.

Celkově se dá očekávat, ţe se významně posílí vymahatelnost práva v oblasti placení výţivného. Dluh vůči státu je v jiné rovině, neţ dluh vůči vlastnímu dítěti.

3. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále zejména s článkem 32 odst. 1, 5 a 6 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb.), podle kterého jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona. Rodičům, kteří pečují o děti, je zaručeno právo na pomoc státu, přičemţ podrobnosti stanoví zákon. Vládní návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Návrh zákona přispívá k naplnění zásad stanovených v čl. 26, 29, 30 a 32 Listiny základních práv a svobod.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, slučitelnost s právními akty EU

Problematika poskytování zálohovaného výţivného státem nezaopatřeným dětem v případě neplnění vyţivovací povinnosti povinnou osobou a jeho nedobytnosti je právem EU dotčena, a to nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, který je přímo závazným předpisem EU a rovněţ nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, konkrétně článkem 7 odst. 2. Tento článek zakotvuje právo na rovnost nakládání v oblasti tzv. sociálních výhod, mezi které zálohované výţivné bezpochyby patří. Nadto národní právní úpravy musí reflektovat základní zásady stanovené Smlouvou o fungování EU (zejm. čl. 45, čl. 18 a čl. 21), zejména zásadu nediskriminace na základě státní příslušnosti, která je zakázaná obecně, na základě čl. 18 Smlouvy o fungování EU i čl. 24 směrnice 2004/38/ES, která zajišťuje volný pohyb osob. Navrhovaná právní úprava se vztahuje k předpisům EU, které se týkají rovnosti nakládání s občany ostatních členských států. Bezprostředně se jí dotýkají zejména následující právní předpisy EU: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, konkrétně článek 7 odst. 2 (tzv. koncept sociálních výhod), Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyţivovacích povinností, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli poţívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty

Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení je zálohované výţivné povaţováno za tzv. rodinnou dávku (podobně jako např. přídavek na dítě či rodičovský příspěvek) podléhající koordinaci EU. Čl. 1 písm. z) zmíněného nařízení umoţňuje vyjmout zálohované výţivné z okruhu rodinných dávek, a to uvedením této dávky do Přílohy I výše uvedeného nařízení. V minulosti tak jiţ bylo učiněno např. u porodného, které bylo z reţimu koordinace tímto způsobem vyjmuto. V případě přijetí návrhu zákona je nutno vklad do přílohy I iniciovat. Pro zabránění diskriminace na základě státní příslušnosti a zajištění práva na volný pohyb osob v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států nebudou z okruhu oprávněných osob vyloučeny nezaopatřené děti – občané EU, které nemají na území ČR trvalý pobyt, nicméně se zde legálně zdrţují (např. jako rodinní příslušníci pracovníků EU) a mají v ČR bydliště. Dále budou do okruhu osob oprávněných zařazeny nezaopatřené děti osob poţívajících právo na rovnost nakládání vyplývající z výše uvedených směrnic (poţivatelé doplňkové ochrany a dlouhodobě pobývající rezidenti z jiných členských států EU.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, obecnými právními zásadami práva Evropské unie a mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, a není tedy s nimi v rozporu.

5. Dopady navrhované úpravy

Na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty Kvalifikovaný odhad nákladů vychází pouze z dostupných údajů, které mělo k dispozici MPSV v minulých letech. Tyto údaje uvádějí, ţe v roce 2015 bylo vydáno 21 654 tisíc prvních rozhodnutí o stanovení vyţivovací povinnosti rodiče k dítěti, přičemţ kaţdé z těchto rozhodnutí se nemusí vztahovat pouze na jedno dítě, ale můţe obsahovat stanovení vyţivovací povinnosti pro dvě i více dětí. Dle informací poskytnutých Ministerstvem spravedlnosti bylo z trestného činu zanedbání povinné výţivy v roce v roce 2015 obţalováno 10 056 osob (odsouzeno pak bylo 8 157 osob), coţ tedy představuje minimální počet neplněných vyţivovacích povinností, se kterým je nutné počítat. S ohledem na nedostupnost podrobnějších údajů je tedy počítáno s průměrným počtem 24 000 ţádostí o zálohované výţivné za rok. Nelze nicméně opominout ţádosti, které budou v prvním roce účinnosti zákona podávat ty oprávněné osoby, které mají pravomocné rozhodnutí o výţivném z předchozích let. Počet těchto ţádostí však nelze z důvodu chybějících údajů o vývoji konkrétního rozhodnutív čase kvalifikovaně odhadnout, proto s nimi v tomto konkrétním propočtu není počítáno. Náklady na výplatu zálohovaného výţivného, při zohlednění poskytovaného zálohovaného výţivného do maximální výše 1,2násobku ţivotního minima dítěte (v průměru 2 532 Kč), lze tedy vzhledem k průměrnému výţivnému k danému věku dítěte a s předpokladem rovnoměrného rozloţení věku a výše výţivného odhadovat ve výši cca 736,8 mil. Kč ročně. K této částce je pak třeba připočíst průměrné náklady na administrativní zajištění, a to ve výši 50 mil. Kč v prvním roce a 46 mil. Kč v kaţdém následujícím roce. V tomto případě se odhaduje asi 10 % návratnost poskytnutého zálohovaného výţivného v rámci výkonu rozhodnutí. Odhadovaná návratnost činí asi 73,9 mil. Kč ročně. Ve výsledku se tedy po započtení administrativních nákladů očekávají celkové náklady ve výši 713 mil. Kč v prvním roce účinnosti a 709 mil. Kč v kaţdém následujícím roce. Tato počítaná návratnost je však pouze ilustrativní, neboť úspěšnost při vymáhání výţivného není známa a liší se i dle způsobu zvoleného výkonu rozhodnutí. Dá se předpokládat, ţe vymahatelnost bude vyšší, a to s ohledem na údaje Exekutorské komory, které hovoří o vymahatelnosti 20 %, oproti MPSV hovořícího o 10 %. Dále je třeba k celkové částce připočíst náklady spojené s vývojem a provozem nového aplikačního programu. Náklady na realizaci poţadavku byly vyčísleny ve výši cca 38mil Kč a provozní náklady se odhadují na cca 1mil měsíčně, tj. 12 mil ročně. Odhady finančních nákladů vycházejí z dostupných informací dodaných v minulosti Ministerstvem spravedlnosti. Jedná se především o počty prvních a dalších změnových rozhodnutí o výţivném vydaných v průběhu jednoho roku, přičemţ však počet rozhodnutí neodpovídá počtu v rozhodnutí stanovených vyţivovacích povinností (jedním rozhodnutím se můţe rozhodovat o více vyţivovacích povinnostech). K dispozici jsou rovněţ některá data o počtu návrhů na exekuci a soudní výkon rozhodnutí, efektivita jejich vymáhání známa není. Přesné stanovení počtu ţádostí a celkových nákladů znemoţňuje kombinace těchto dat a vysledování vývoje konkrétního vydaného rozhodnutí v čase. Dalším faktorem významně

Jeho změna, případně změny, řádné plnění vyţivovací povinnosti, podaný návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci a její průběh a výsledek. Počet rozhodnutí soudu není totoţný s počtem vyţivovacích povinnosti, o nichţ bylo rozhodnuto. Propojení dat z úseku opatrovnické agendy s příjmovou situací domácností oprávněných příjemců zálohovaného výţivného s ohledem na test rozhodného příjmu atd.

ovlivňujícím výsledné náklady je rovněţ nemoţnost „spárovat“ jednotlivá rozhodnutí s testem příjmu, kterému bude podléhat nárok na dávku. Na podnikatelské prostředí Navrhovaná úprava nebude mít vliv na podnikatelské prostředí. Na územní samosprávné celky Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopad na činnost územních samosprávných celků. Sociální dopady Navrhovaná právní úprava má pozitivní dopady na rodiče s dětmi, jimţ se nedaří vymoci soudem stanovené výţivné. Dopady na ţivotní prostředí Navrhovaná úprava nebude mít dopad na ţivotní prostředí, neboť se této oblasti navrhované změny nedotýkají. Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti ţen a muţů Právní úprava má pozitivní dopad na rovnost ţen a muţů. Zálohované výţivné bude při splnění zákonných podmínek náleţet rodinám bez ohledu na pohlaví osamělého rodiče. Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopady ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti muţů a ţen, neboť dávku bude moci čerpat oprávněná rodič bez ohledu na pohlaví, stejně tak platí, pokud se jedná o povinného rodiče. Dlouhodobě v ČR platí, ţe po rozvodu pečují o dítě v převáţné většině ţeny. Navrhovaná právní úprava tedy pomůţe zejména ţenám v případě jejich obtíţné finanční situace způsobené nehrazením výţivného druhým z rodičů. Stejně však bude postupováno i v případě, kdy oprávněným rodičem bude otec dítěte. Proto je moţné konstatovat, ţe navrhovaná právní úprava má pozitivní dopad na rovnost ţen a muţů. Navrhovaná právní úprava není v rozporu a nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace. Rovněţ není v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Údaje o ţadatelích o zálohované výţivné, o jeho příjemcích a rovněţ o osobách povinných hradit stanovené výţivné budou součástí informačního systému o zálohovaném výţivném Ministerstva práce a sociálních věcí a jejich ochrana bude zajištěna stejně jako v případě ostatních citlivých a osobních údajů, které jsou v současné době v tomto systému evidovány pro účely ostatních nepojistných dávkových systémů. Ministerstvo práce a sociálních věcí je správcem osobních údajů podle § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. Ţádná další explicitní zpracování osobních údajů nebudou vznikat, resp. osobní údaje, které budou zpracovávány v rámci nového zákona o zálohovaném výţivném, budou upraveny tímto zákonem. Zákon se bude zejména týkat zpracování osobních údajů ţadatelů a oprávněných osob. S těmito údaji budou pracovat zaměstnanci resortu Ministerstva práce a sociálních věcí a úředníci Úřadů práce, a to pouze v působnosti delegované zákonem. Zhodnocení korupčních rizik Navrhovaná úprava nemá dopad do oblasti korupčních rizik a ani nevytváří jejich moţnosti. Rovněţ neúměrně nerozšiřuje kompetence orgánů státní správy. Kontrolní mechanismy jsou nastaveny jiţ od vyhodnocování ţádostí, kdy kaţdé rozhodnutí zaměstnance krajské pobočky Úřadu práce ČR bude kontrolovat kvalifikovaný nadřízený pracovník a je zcela zřejmé, která úřední osoba je odpovědná za rozhodnutí. Dále je moţnost podat proti rozhodnutí opravné prostředky (odvolání, přezkumné řízení). Kaţdá osoba má moţnost se v rámci správního řízení vyjádřit k podkladům, na základě kterých bylo rozhodnutí vydáno. Je také nastavena kontrola výkonu veřejné správy, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí tuto kontrolu provádí na krajských pobočkách Úřadu práce ČR. Dopady na bezpečnost nebo obranu státu Navrhovaná úprava nebude mít dopady na bezpečnost nebo obranu státu neboť se navrhovaná opatření této oblasti nijak nedotýkají.