N.z. o zajištění právní pomoci

Zhodnocení platného právního stavu

Právo na právní pomoc je zaloţeno přímo ústavním pořádkem České republiky. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má kaţdý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Podle čl. 40 odst. 3 věty třetí Listiny základních práv a svobod zákon stanoví, ve kterých případech má v trestním řízení obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Platná právní úprava poskytování bezplatné právní pomoci v zásadě umoţňuje a je téţ v praxi realizována. Platná právní úprava je však roztříštěná, ne vţdy jednotná a ve svých důsledcích poskytuje orgánům, které mají rozhodovat o poskytnutí bezplatné právní pomoci (obhajoby) neúměrně široké uváţení. Jedná se zejména o tyto normy:  Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., kterým se mění Listina základních práv a svobod,  Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o vyhlášení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,  Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 110/2000 Sb.m.s., o přijetí Evropské úmluvy o předávání ţádostí o právní pomoc,  Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 208/1993 Sb., o vyhlášení Úmluvy o právním postavení uprchlíků,  Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,  Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 629/2004 Sb., o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské Unie, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů,  Vyhláška č. 275/2006 Sb., kterou se stanoví způsob zjišťování příjmových a majetkových poměrů ţadatele o určení advokáta Českou advokátní komorou k poskytnutí právních sluţeb bezplatně nebo za sníţenou odměnu,  Vyhláška č. 279/2006, kterou se vydávají vzor ţádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie a vzor pro předávání ţádosti o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie.

Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“) v čl. 37 zakotvuje právo kaţdého na

právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, rovnost všech účastníků řízení v průběhu řízení. Dále v čl. 40 stanoví právo obviněného, aby mu byl poskytnut čas a moţnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliţe si obviněný obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Dále v témţ článku Listina zakotvuje, ţe zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. V čl. 42 mimo jiné stanoví, ţe cizinci poţívají v České republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) v čl. 6 stanoví,

ţe kaţdý má právo na to, aby jeho záleţitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo kdyţ to vyţadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého ţivota účastníků anebo v rozsahu povaţovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. Dále v čl. 6 Úmluva stanoví minimální práva kaţdého, kdo je obviněn z trestného činu, a to:  být neprodleně a v jazyce, jemuţ rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu,  mít přiměřený čas a moţnost k přípravě své obhajoby,  obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliţe to zájmy spravedlnosti vyţadují,  vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě,  mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliţe nerozumí jazyku pouţívanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. V čl. 14 stanoví, ţe uţívání práv a svobod přiznaných Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace zaloţené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboţenství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

Úmluva o právním postavení uprchlíků v čl. 16 nazvaném Přístup k soudům, podle něhoţ

má uprchlík zaručen svobodný přístup ke všem soudům na území smluvních států a má dále právo na území smluvního státu, ve kterém má trvalý pobyt, na stejné zacházení, jakého se dostává vlastním občanům tohoto státu v otázkách svobodného přístupu k soudům, včetně právní pomoci a vyjmutí z cautio judicatum solvi (záruka, ţe odsouzení splní to, k čemu byl odsouzen). V jiných smluvních státech, neţ kde je uprchlík trvale usídlen, musí uţívat stejného zacházení v případech zmíněných v odstavci 2 jako státní příslušníci příslušné země jeho trvalého pobytu.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v čl. 14 stanoví práva a minimální

záruky obviněného z trestného činu. Mezi těmito minimálními zárukami zejména stanoví, ţe obviněný má být souzen za své přítomnosti a obhajovat se osobně nebo prostřednictvím obhájce, kterého si sám zvolí; má být poučen o svých právech a má mu být poskytnuta právní pomoc v kaţdém případě, kdy toho zájmy spravedlnosti vyţadují, a aniţ by v takovém případě sám platil náklady, jestliţe nemá dostatečné prostředky k úhradě.

Evropská úmluva o předání žádostí o právní pomoc zakotvuje mechanismus předávání

ţádostí v přeshraničních sporech, kdyţ v čl. 1 stanoví, ţe kaţdá osoba s obvyklým bydlištěm na území státu jedné ze smluvních stran, která si přeje poţádat o právní pomoc v občanských, obchodních nebo správních věcech na území jiné smluvní strany, můţe předloţit svou ţádost ve státě, kde má své obvyklé bydliště. Tento stát předá ţádost druhému státu. Následně v čl. 5 stanoví, ţe smluvní strany nebudou účtovat ţádné poplatky za sluţby poskytované podle této úmluvy.

Občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) v § 30 stanoví, ţe účastníku, u něhoţ jsou

předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho ţádost zástupce, jestliţe je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, ţe můţe tuto ţádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Dále stanoví, ţe vyţaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němţ je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu zástupce z řad advokátů. V § 140 v této souvislosti stanoví, ţe byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě téţ náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu. Dále § 149 stanoví, ţe zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuţ byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuţ byla uloţena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

Soudní řád správní v § 35 stanoví, ţe navrhovateli, u něhoţ jsou předpoklady, aby byl

osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, můţe předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímţ můţe být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby platí v takovém případě stát. Byla-li navrhovateli ustanovena zástupcem některá z osob, která je advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, a která je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen "daň"), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Poţádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové ţádosti do právní moci rozhodnutí o ní, neběţí lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Následující § 36 stanoví, ţe účastník, který doloţí, ţe nemá dostatečné prostředky, můţe být na vlastní ţádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, ţe návrh zjevně nemůţe být úspěšný, takovou ţádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliţe se do pravomocného skončení řízení ukáţe, ţe poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Trestní řád v § 33 zejména stanoví, ţe

 osvědčí-li obviněný, ţe nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, ţe má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníţenou odměnu. Vyplývá-li ze shromáţděných důkazů, ţe obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, můţe, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníţenou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát,  návrh na rozhodnutí jsou oprávněni podat kromě obviněného a jeho obhájce i jeho zákonný zástupce, jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manţel, partner, druh, jakoţ i zúčastněná osoba; návrh na rozhodnutí včetně příloh, jimiţ má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí je přípustná stíţnost, jeţ má odkladný účinek,  pokud byl pravomocným rozhodnutím obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníţenou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce poţádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody ustanovení zruší, předseda senátu a v přípravném řízení soudce,  všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vţdy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou moţnost jejich uplatnění. Dále v § 51a stanoví zejména, ţe  osvědčí-li poškozený, který uplatnil v souladu se zákonem nárok na náhradu škody, ţe nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé s přibráním zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, ţe má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníţenou odměnu; to neplatí, pokud vzhledem k povaze uplatňované náhrady škody nebo její výši by zastoupení zmocněncem bylo zřejmě nadbytečné,  návrh na rozhodnutí včetně příloh, jimiţ má být prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření,  předseda senátu a v přípravném řízení soudce ustanoví zmocněncem poškozeného advokáta. Náklady vzniklé s přibráním takového zmocněnce hradí stát,  pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného, nebo nemůţe- li z důleţitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu o zproštění povinnosti zastupovat poškozeného,  proti usnesení je přípustná stíţnost, jeţ má odkladný účinek.

Zákon o soudnictví ve věcech mládeže v § 95 zejména stanoví, ţe odměnu, náhradu

hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas za poskytnuté právní sluţby je povinen zaplatit stát. V odůvodněných případech stát poskytne advokátu na jeho ţádost přiměřenou zálohu.

Zákon o Ústavním soudu v § 30 upravuje obligatorní zastoupení fyzických a právnických

osob advokátem. V § 83 dále upravuje problematiku bezplatné právní pomoci, kdyţ stanoví, ţe odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěţovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením a nebyla-li ústavní stíţnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěţovatele podaný před prvním ústním jednáním, ţe náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. V takovém případě náklady zastoupení hradí Ústavní soud ze svého rozpočtu.

Zákon o advokacii v § 18 aţ 18d zejména stanoví, ţe

 ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem a ani se nemůţe domoci poskytnutí právních sluţeb podle tohoto zákona (dále jen "ţadatel"), má právo, aby mu Česká advokátní komora (dále jen „Komora“) na základě jeho včasného návrhu advokáta určila. V téţe věci však můţe být ţadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní sluţby z důvodů uvedených v § 19. V rozhodnutí o určení advokáta Komora vymezí věc, v níţ je advokát povinen právní sluţby poskytnout, jakoţ i rozsah těchto sluţeb. Komora můţe v rozhodnutí o určení advokáta stanovit i další podmínky poskytnutí právních sluţeb, včetně povinnosti poskytnout právní pomoc bezplatně nebo za sníţenou odměnu, pokud to odůvodňují příjmové a majetkové poměry ţadatele. Komorou určený advokát je povinen právní sluţby ţadateli poskytnout za Komorou určených podmínek. To neplatí, jsou-li dány důvody pro odmítnutí poskytnutí právních sluţeb uvedené v § 19 nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva; v těchto případech advokát o důvodech neposkytnutí právních sluţeb bez odkladu písemně vyrozumí ţadatele a Komoru. Určení advokáta Komorou nenahrazuje plnou moc vyţadovanou zvláštními právními předpisy k obhajobě toho, jemuţ byl advokát Komorou určen, v trestním řízení nebo k jeho zastupování v jiném řízení,  pokud ţadatel ţádá, aby mu byly právní sluţby určeným advokátem poskytnuty bezplatně nebo za sníţenou odměnu, je povinen současně s podáním návrhu na určení advokáta Komorou prokázat, ţe jeho příjmové a majetkové poměry takové poskytnutí právních sluţeb odůvodňují. (Příloha vyhlášky č. 275/2006 Sb., kterou se stanoví způsob zjišťování příjmových a majetkových poměrů ţadatele o určení advokáta Komorou k poskytnutí právních sluţeb bezplatně nebo za sníţenou odměnu, obsahuje formulář pro zjišťování příjmových majetkových poměrů ţadatele),  Komora určení advokáta kdykoli zruší, pokud během poskytování právních sluţeb tímto advokátem v příslušné věci pominou důvody, na základě kterých byl advokát Komorou určen. Nedohodne-li se advokát s klientem jinak nebo neučiní-li klient jiné opatření, je advokát povinen po dobu 15 dnů ode dne, kdy došlo ke zrušení jeho určení k poskytování právních sluţeb, činit veškeré neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. To neplatí, pokud klient advokátovi sdělí, ţe na splnění této povinnosti netrvá,  povinnost určeného advokáta poskytnout právní sluţby bezplatně nebo za sníţenou odměnu Komora kdykoli, popřípadě i se zpětnou účinností, zruší nebo změní, jestliţe se po dobu poskytování právních sluţeb určeným advokátem ukáţe, ţe poměry klienta poskytnutí právních sluţeb bezplatně nebo za sníţenou odměnu neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. V případě ustanovení advokáta hradí jeho odměnu podle § 23 stát.

Zákon o azylu v § 21 zejména stanoví, ţe účastník řízení má právo poţádat o pomoc

právnickou nebo fyzickou osobu zabývající se poskytováním právní pomoci uprchlíkům; ministerstvo přispěje právnické nebo fyzické osobě, která má s Ministerstvem vnitra uzavřenu písemnou smlouvu o poskytování právní pomoci, na úhradu nákladů spojených s poskytováním bezplatné právní pomoci. Tím není dotčeno právo účastníka na právní pomoc poskytovanou na základě jiného právního předpisu; úhradu nákladů spojených s poskytnutím této právní pomoci nese účastník řízení.

Zákon o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské Unie v § 1

mimo jiné stanoví, ţe přeshraničním sporem v rámci Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí spor vyplývající z občanskoprávních nebo obchodních vztahů, jehoţ účastník má místo svého pobytu v jiném členském státě Evropské unie, neţ ve kterém působí soud, který spor rozhoduje. Pro určení, zda se jedná o přeshraniční spor je rozhodující stav ke dni, kdy byla podána ţádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu příslušného orgánu členského státu podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona nebo Ministerstvu spravedlnosti byla doručena ţádost o zajištění právní pomoci v přeshraničním sporu podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona. § 3 dále stanoví, ţe zajištěním právní pomoci v přeshraničním sporu zahraniční oprávněné osobě se rozumí  ustanovení zástupce v řízení před procesním soudem v souladu s příslušnými procesními předpisy (např. § 30 a 31 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád),  ustanovení tlumočníka v řízení před procesním soudem v souladu s příslušnými procesními předpisy (§18 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád),  osvobození od soudních poplatků a od placení zálohy na náklady důkazu v řízení před procesním soudem, které nastává právní mocí rozhodnutí procesního soudu (nezamítne-li procesní soud ţádost o zajištění právní pomoci, rozhodne, ţe právní pomoc v přeshraničním sporu se zahraniční oprávněné osobě poskytne),  pořízení překladu písemností,  náhrada nezbytných cestovních nákladů. Náklady na právní pomoc v uvedených případech nese stát.

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, v § 10 osvobozuje cizince

a zahraniční právnické osoby za stejných podmínek jako státní občany České republiky a české právnické osoby od soudních poplatků a záloh a stanoví nárok na ustanovení bezplatného zástupce k ochraně jejich zájmů, za podmínky vzájemnosti.

Odůvodnění hlavních principů právní úpravy Právní pomoc je dnes upravována jednotlivými právními předpisy. Není ale poskytována jednotně, ani systematicky. Cílem návrhu je tedy především sjednocení jednotlivých dílčích úprav a stanovení kritérií pro poskytnutí potřebné právní pomoci a bezplatné právní pomoci nebo právní pomoci za sníţenou odměnu osobám (dále společně jen „bezplatná právní pomoc“), které nemají dostatečné prostředky pro zabezpečení kvalifikovaného hájení svých práv. Dále je moţné identifikovat následující nedostatky právní pomoci v ČR:  právní pomoc je spojena se soudním řízením, nikoli s právní věcí,  nepřehlednost a roztříštěnost právní úpravy (kaţdý procesní předpis upravuje zajišťování právní pomoci státem zvlášť, ačkoli příjemci právní pomoci budou ve všech případech zřejmě ty samé osoby),  příjemce zpravidla nemá volbu poskytovatele právní pomoci,  malá informovanost občanů, tedy i těch, kteří jsou potenciálními příjemci právní pomoci,  neprobíhá ţádné řízení systému a stát nemá o fungování systému dostatek informací,  kritéria nemajetnosti a posuzování uplatňovaného práva, o které se vede spor, nejsou stanovena jednotně,

 chybějící úprava zajišťování právní pomoci v rozhodčím řízení.

Předkládaným návrhem zákona nedojde k omezení rozsahu poskytované právní pomoci. Zákon nevylučuje poskytování právní pomoci podle jiných právních předpisů; omezení poskytování právní pomoci pouze za podmínek stanovených tímto zákonem by ve svém důsledku mohlo naopak fakticky vést ke zhoršení situace potřebných příjemců právní pomoci. Příkladem lze uvést zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, který upravuje právní pomoc jako součást sociálního poradenství a který by neměl být navrhovanou právní úpravou nijak dotčen; to je dáno mimo jiné tím, ţe kvalifikační poţadavky pro výkon povolání sociálního pracovníka, který je oprávněn k poskytování sociálního poradenství, jsou jiné neţ poţadavky stanovené navrhovanou právní úpravou. Tím dojde i k určení subjektů, které budou oprávněny poskytovat právní pomoc podle tohoto zákona.

Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy Předkládaný návrh zákona by měl upravit právo na poskytnutí právní pomoci, upravit bezplatnou právní pomoc a novelizovat zákony, které jiţ úpravu právní pomoci upravují tak, aby jejich ustanovení nekolidovala s novým zákonem. Nebude s ohledem na specifičnost trestního řízení dopadat na zástupce ustanovené ex offo v případech nutné obhajoby v trestním řízení a dále na zmocněnce poškozeného v trestním řízení. Účelem zákona by mělo být vytvoření systému poskytování právní pomoci a zabezpečení jejího poskytování v rozsahu stanoveném zákonem. Bezplatná právní pomoc by měla být poskytována fyzickým osobám a právnickým osobám, které v důsledku své materiální potřebnosti nemohou vyuţívat právní sluţby k tomu, aby mohly řádně uplatnit a ochránit svá práva, a které prokáţí, ţe jejich majetkové poměry odůvodňují zajištění právní pomoci na náklady státu.

Identifikace rizik spojených s nečinností Nečinnost by znamenala zachování dosavadní právní úpravy zajištění právní pomoci a bezplatné právní pomoci jednotlivými právními předpisy. Tento stav vede v současné době k tomu, ţe  právní pomoc je poskytována nesystematicky, čímţ se ztěţuje a znepřehledňuje její dostupnost pro ţadatele,  nejsou stanovena dostatečně transparentní pravidla,  neexistuje jednotný systém pro poskytování právní pomoci, coţ implikuje neţádoucí odlišnou rozhodovací praxi v této oblasti,  neexistuje centrální přehled o poskytnuté bezplatné právní pomoci,  chybí úprava zajišťování právní pomoci v rozhodčím řízení.

Zhodnocení souladu návrhu s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná úprava je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Konkrétním zasaţeným právním předpisem ústavní právní síly je Listina základních práv a svobod vyhlášená ve Sbírce zákonů pod číslem 2/1993 Sb. Dotčeným ustanovením je čl. 37 odst. 2, který stanoví: „Kaţdý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.“ V navrhovaném řešení je smysl, obsah a účel daného ustanovení plně promítnut, přičemţ v ţádném případě nedochází k zásahu do takto vymezeného ústavně garantovaného základního práva, pouze se zavádí přesné podmínky pro dodrţení tohoto základního práva. Navrhovanou právní úpravou je toto ustanovení konkretizováno tak, aby při jeho aplikaci nedocházelo k nejasnostem. Navrhovaná právní úprava je v souladu i s příslušnými nálezy Ústavního soudu. Ústavní soud například v nálezu ze dne 3. prosince 2001 (sp. zn. IV. ÚS 561/01) konstatuje, ţe „Právo na právní pomoc zaručované čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje na všechny fáze řízení a nepochybně zahrnuje i právní pomoc při podávání opravných prostředků.“ Tuto skutečnost předkládaný návrh plně respektuje. Klíčovým se v této oblasti jeví usnesení Ústavního soudu ze dne 17. března 1998 (sp. zn. III. ÚS 296/97), ve kterém soud mimo jiné stanoví, ţe byť nelze stávající právní úpravě z ústavního hlediska nic vytknout, přesto tento způsob přináší pro ţadatele jisté obtíţe. Ústavní soud dále stanoví, ţe „je totiţ věcí státu, a nikoliv subjektivních představ ţadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je – i nemajetným ţadatelům – poskytnutí právní pomoci zabezpečeno;“. Proto se navrhovaná úprava drţí v co nejvyšší moţné míře stávající úpravy a pouze kvalifikuje či zpřesňuje podmínky pro poskytnutí právní pomoci tak, aby se vyhnula moţným obtíţím.

Zhodnocení souladu návrhu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Závazky vyplývající pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii nijak nekolidují s poskytováním právní pomoci.

Zhodnocení souladu návrhu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhované řešení je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (publikovaná ve Sbírce zákonů pod číslem 209/1992 Sb.), zejména čl. 6. Například dle rozhodnutí ve věci Airey proti Irsku Evropský soud pro lidská práva konstatuje, ţe právo na spravedlivý proces obsahuje i právo na bezplatnou právní pomoc (dle soudu v určitých občanskoprávních kauzách), a to v případech, kdy se tato pomoc prokáţe jako nezbytná k efektivnímu výkonu práva na spravedlivý proces. V této souvislosti soud zohledňuje zejména význam věci projednávané soudem pro ţadatele, sloţitost případu a podmínku povinného právního zastoupení u soudu a schopnost ţadatele o právní pomoc efektivně vykonávat své právo na přístup ke spravedlnosti. Tyto podmínky jsou navrhovanou právní úpravou zcela respektovány. Mezi další poţadavky kladené na systém státem zajišťované právní pomoci lze řadit povinnost ţadatele prokázat majetkové a sociální poměry (rozhodnutí ESLP ve věci Croissant proti Německu) či moţnost vyloučit z tohoto systému spory, které jsou neodůvodněné či vedené svévolně (rozhodnutí ESLP ve věci Steward-Braddy proti Spojenému království). I tyto poţadavky jsou navrhovaným řešením plně respektovány. Vzhledem k rovnému postavení cizinců v přístupu k právní pomoci na náklady státu je navrhované řešení v souladu s Úmluvou o civilním řízení (publikována ve Sbírce zákonů pod číslem 72/1966 Sb.) a Evropskou úmluvou o předávání ţádostí o právní pomoc (sdělení Ministerstva zahraničních věcí ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 110/2000 Sb.).

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

Předkládaný návrh věcně vychází ze současného stavu poskytování bezplatné právní pomoci v soudním řízení a je připravován tak, aby si ke své realizaci nevyţádal zvýšené náklady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, ani potřebu dalších zaměstnanců, placených z těchto rozpočtů. Vyhodnocení dopadů na státní rozpočet vychází především z toho, ţe i současná právní úprava umoţňuje poskytování bezplatné právní pomoci v řízení před soudy, která je i nyní hrazena z rozpočtových prostředků. Navrhovaná úprava v zásadě nerozšiřuje přístup (s výjimkou rozhodčího řízení) k bezplatné právní pomoci hrazené státem, ale sleduje především sjednocení platné úpravy a širší informovanost účastníků o moţnostech jejího poskytování. Na druhé straně však nelze odhadnout případný nárůst ţádostí o bezplatnou právní pomoc a z toho plynoucí moţné další finanční dopady.

Zhodnocení dalších dopadů

Sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postiţením a národnostní menšiny jsou díky sjednocení stávající roztříštěné úpravy a stanovení poučovací povinnosti jednoznačně pozitivní.

Navrhovaná úprava nezhoršuje postavení muţů a ţen. Nijak nezasahuje do ochrany soukromí a osobních údajů. Nevytváří korupční rizika a nemá dopad na podnikatelské prostředí.