Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu a cíl návrhu
Základní výměru dovolené vymezuje ust. § 213 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“) tak, že deklaruje minimální délku dovolené za kalendářní rok. Dále pak stanoví délku dovolené dle zaměstnavatelů tak, že základní výměra dovolené činí 5 týdnů u zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost (jde o zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 ZP), 8 týdnů u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol a nejméně 4 týdny u ostatních zaměstnanců. V prvních dvou případech se jedná o kogentní výměru dovolené, v případě ostatních kategorií lze zaměstnanci délku dovolené prodloužit individuální i kolektivní smlouvou, popřípadě vnitřním předpisem zaměstnavatele. Zaměstnancům ostatních zaměstnavatelů může být dovolená prodloužena bez jakéhokoliv omezení, tedy lze sjednat podmínky pro prodloužení dovolené.
Současná právní úprava tak vytváří nerovnost zaměstnanců z hlediska nároků na dovolenou, když u ostatních zaměstnanců je zaručen nárok na dovolenou v rozsahu pouze čtyř týdnů a prodloužení dovolené je pak ponecháno na vůli zaměstnavatele.
Cíl návrhu
Je zřejmé, že současná právní úprava poškozuje zaměstnance zaměstnavatelů provozujících podnikatelskou i nepodnikatelskou činnost, oproti zaměstnancům zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP. Nárokovou délku dovolené mají tito zaměstnanci o týden kratší. Předkládaný návrh rozdíl v nárokové délce základní výměry dovolené smazává, když stanovuje základní výměru dovolené nejméně v délce 5 týdnů. Zároveň zůstává zachována možnost prodloužení dovolené ze strany zaměstnavatele formou individuální i kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřním předpisem.
Předkládaný návrh se nedotýká délky dovolené pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol.
Dopady návrhu na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí
Předkládaný návrh zákona nemá žádný dopad na státní rozpočet, ani na rozpočty krajů a obcí. Zaměstnancům zaměstnavatelů, jejichž odměňování je závislé na státním rozpočtu zůstává zachována výměra dovolené v délce 5 týdnů bez možnosti jejího prodlužování.
Soulad s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR
Navrhovaná úprava délky dovolené není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, ani neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je Česká republika vázána.
Soulad s právem Evropských společenství
Předkládaný návrh není v rozporu s právem Evropských společenství.
Další specifikace
Pokud jde o podnikatelské prostředí, nebude mít předkládaný návrh výrazné dopady. Již dnes totiž mnoho podnikatelů prodlužuje dovolenou svým zaměstnancům o 1 týden, tedy na 5 týdnů, formou benefitu, nebo již přímo pracovní smlouvou. Nepřináší žádné negativní dopady v sociální oblasti, ani na rovnost mužů a žen. Nevytváří ani podmínky pro korupční prostředí.
Zvláštní část
K čl. I
Prodlužuje se o 1 týden délka základní výměry dovolené ze 4 týdnů na 5 týdnů. Tím se srovnává rozdíl délky dovolené ostatních zaměstnanců se zaměstnanci zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP. Zároveň zůstává zachována možnost sjednání podmínek pro prodloužení dovolené při zachování rovného zacházení.
K čl. II
Upravují se nároky týkající se práva na dovolenou a jejího čerpání před účinností navrhované úpravy.
K čl. III
Účinnost zákona je navrhována 1. lednem 2020, aby byl dán dostatečný časový prostor k aplikaci nové úpravy v praxi.
V Praze dne 31.října 2018
Předkladatelé:
Stanislav Grospič, v.r.
Hana Aulická Jírovcová, v.r.
Daniel Pawlas, v.r.
Pavel Kováčik, v.r.