Novela z. - trestní zákoník

1. Zhodnocení platného právního stavu, hlavní principy navrhované právní úpravy a nezbytnost navrhované právní úpravy

Svoboda projevu zahrnující i právo na získávání a šíření informací, resp. zákaz cenzury, patří mezi základní politická práva zakotvená v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Dle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod lze svobodu projevu omezit výlučně zákonem, a to pouze jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Taková omezení jsou zakotvena zejména v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s ochranou osobnostních práv, v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s některými skutkovými podstatami trestných činů, či v dalších zvláštních zákonech (např. v zákoně č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, apod.).

V souvislosti s rozvojem elektronických služeb poskytovaných prostřednictvím internetu byla na evropské úrovni (viz níže) i na vnitrostátní úrovni přijata různá opatření za účelem zabránění šíření nezákonného obsahu v prostředí internetu. Jedním z takových opatření je mimo jiné i zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů, který činí odpovědnými ty poskytovatele služeb informační společnosti, kteří se dozvědí o protiprávní povaze jednání uživatelů či jimi nahraných informací, avšak neučiní kroky směřující k odstranění nebo znepřístupnění těchto informací.

Výše uvedená omezení svobody projevu jsou odůvodněna základními principy demokratické společnosti. V praxi však dochází k případům, kdy je svoboda projevu zcela bezdůvodně a neoprávněně omezována nad tento ústavně aprobovaný rámec. Typicky se tak děje na sociálních sítích či obdobných elektronických platformách založených na principu volného šíření a sdílení názorů, informací a jiného obsahu vytvořeného uživateli. Provozovatelé takových platforem totiž zavádí vnitřní pravidla vymezující limity přípustného obsahu příspěvků zveřejňovaných jednotlivými uživateli, jež často překračují zákonná omezení svobody projevu, v důsledku čehož ze strany provozovatelů či správců dochází k omezování i těch příspěvků, které nejsou nezákonné a odpovídají požadavkům platné legislativy (a to buď prostřednictvím smazání daného příspěvku či dokonce zablokování profilu příslušného uživatele). Takovým jednáním však dochází ke svévolnému omezování svobody slova nad rámec zákona, které je v přímém rozporu s čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a to často ze strany těch soukromých subjektů, které by měly zachovávat striktní neutralitu.

To platí zejména v případě omezování příspěvků týkajících se důležitých otázek veřejného zájmu, mezi něž patří zejména vnitrostátní a zahraniční politika, otázky bezpečnosti a ochrany státu a jeho občanů, ochrany životního prostředí, výkonu funkce ústavních činitelů či správních orgánů a jejich úředníků, ochrany základních práv a svobod apod. Základním principem demokratického právního státu je totiž svobodná pluralitní diskuse o těchto tématech. Nelze proto připustit, aby docházelo k jejímu nedůvodnému omezování, a to zejména v prostředí internetu a na něm provozovaných veřejně přístupných sociálních sítích či jiných platformách, které umožňují volné a okamžité šíření obsahu nahraného jeho uživateli, a proto jsou v současné době jedním z nejvýznamnějších prostředků k volnému šíření informací a názorů. Svévolné omezování této volnosti ze strany provozovatelů či správců uvedených platforem může vést k systematickému omezování svobody projevu ve vztahu k určitým tématům a skrytému ovlivňování veřejného mínění.

Cílem navrhované úpravy je zvýšit míru odpovědnosti nejrozšířenějších sociálních sítí a elektronických platforem umožňujících okamžité sdílení názorů, informací či jiného obsahu ze strany jejich uživatelů, které mají největší dopad na obyvatelstvo a svým obsahem mohou výrazně ovlivňovat veřejné mínění. Zvýšená míra odpovědnosti těchto subjektů by měla vést k tomu, aby z jejich strany nedocházelo ke svévolnému či preventivnímu omezování názorů a informací, které nepřekračují výše uvedené zákonné mantinely svobody projevu (včetně mantinelů vymezených příslušnými skutkovými podstatami trestných činů, jakými jsou např. hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, podpora a propagace terorismu apod.). Tyto mantinely, které jsou jednoznačně vymezeny v platné legislativě a které současně představují funkční pojistku proti zneužívání svobody projevu, navrhovaná úprava plně respektuje.

Legislativní úprava byla navržena tak, aby nedopadala na média, sociální sítě či jiné elektronické platformy (blogy apod.), jejichž obsah podléhá předchozímu schválení či revizi, a u nichž tedy uživatelé internetu nepředpokládají naprostou názorovou pluralitu a neutralitu. Současně tímto návrhem nejsou dotčena ani diskusní fóra či platformy sloužící pro menší zájmové skupiny, jejichž reálný dosah je s ohledem na omezený počet jejich uživatelů nevýznamný. Znění navrhované úpravy bylo současně koncipováno tak, aby právo na svobodu projevu nemohlo být zneužíváno k šíření hrubě nemravných projevů (typicky s pornografickým obsahem ohrožujícím mravní vývoj dětí či mládeže apod.).

V souladu se zásadou teritoriality stanovenou v § 4 trestního zákoníku, resp. § 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, se právní řád České republiky uplatní u trestných činů a přestupků spáchaných jak na území České republiky, tak i v cizině, pokud jednáním sociálních sítí a elektronických platforem došlo, byť i zčásti, k zásahu do svobody projevu na území České republiky.

Subjektem navrhovaného trestného činu a přestupku mohou být jak právnické osoby, tak fyzické osoby, které vystupují buď přímo z pozice provozovatele veřejně přístupné elektronické sociální sítě či jiné platformy umožňující uživatelům okamžité sdílení jimi vytvořeného obsahu, nebo alespoň z pozice jejího správce. Za správce je přitom třeba označit všechny subjekty, které mají oprávnění fyzicky zasahovat do podoby dané sociální sítě či jiné platformy, resp. na ní probíhající diskuze. Typicky se může jednat o třetí subjekty „outsourcované“ za tímto účelem samotným provozovatelem.

V souladu s § 114 odst. 2 trestního zákoníku poté platí, že k odpovědnosti fyzické osoby za navrhovaný trestný čin postačí, pokud postavení provozovatele a správce bude naplňovat právnická osoba, jejímž jménem fyzická osoba jedná. V případě navrhovaného přestupku se uplatní obdobné pravidlo formulované v § 20 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky a s právem Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Jejím hlavním účelem je zajistit zejména řádné dodržování základních politických práv zakotvených v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, a to práva na svobodu projevu a vyhledávání a šíření informací, jakož i zabránit nepřípustné cenzuře v prostředí elektronických sociálních sítí.

Návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. V této souvislosti návrh vychází zejména z čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv zakotvujícího právo každého na svobodu projevu a přijímání a šíření informací.

Návrh je v souladu s právem Evropské unie. Navrhovaná úprava je kompatibilní se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2000/31/ES ze dne 8. 6. 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (tzv. směrnice o elektronickém obchodu), která upravuje vybraná práva a povinnosti poskytovatelů služeb informační společnosti. Tato směrnice ukládá poskytovatelům služeb informační společnosti povinnost ve vymezených případech jednat za účelem předcházení či zastavení protiprávního jednání, a to za současného respektování zásady svobody projevu a vnitrostátních postupů zajišťujících její ochranu. Navrhovaná úprava zakotvuje postih dopadající na vymezený okruh subjektů pro případ, že v důsledku jejich zásahu dojde k porušení zásady svobody projevu.

3. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí

Státní rozpočet, ani rozpočty krajů a obcí nebudou zasaženy žádnými dalšími výdaji. Navržené změny zapadají do stávajícího fungujícího procesního rámce a nepovedou k žádným jeho úpravám.