Důvodová zpráva k Novela z. o Kanceláři prezidenta republiky - RJ

OBECNÁ ČÁST

1. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Dosavadní právní úprava vymezující postavení vedoucího Kanceláře prezidenta republiky si plným právem zaslouží být označena za kusou. Stanoví totiž v zásadě pouze to, že je jmenován (a rovněž odvoláván) prezidentem republiky – a to se nejen s ohledem na zkušenosti se způsobem, jak je s touto významnou funkcí zacházeno za prezidentství Miloše Zemana, nejeví jako zcela šťastné. Zákon o Kanceláři prezidenta republiky např. jako podmínku jmenování nestanoví ani občanství České republiky či plnou svéprávnost a bezúhonnost, což navrhovatelé neshledávají přijatelným. Je však třeba připustit, že v tomto směru jde o problém převážně teoretický.

Půdu teorie ovšem bohužel opouští události posledních let, v nichž figuruje vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář. Ten byl jednak během svého působení ve funkci aktivním politikem (a vysokým funkcionářem své politické strany), což se vzhledem k požadavkům kladeným na úřad hlavy státu, zejména jeho nadstranickost, o níž ostatně hovořil i prezident republiky Miloš Zeman v počátcích svého mandátu, nezdá být žádoucí. Nic na tom nemění ani spíše skromné volební výsledky této strany. Navrhovatelé proto mají za to, že je namístě omezení v podobě zákazu výkonu funkcí v politických stranách a hnutích; naopak neusilují o zákaz jeho členství v politických stranách, který by byl patrně požadavkem nepřiměřeným.

Dalším opatřením, které v reakci na dosavadní zkušenosti s výkonem úřadu „kancléře“ prezidenta republiky navrhovatelé představují, je požadavek, podle něhož se jím může stát pouze osoba, která je držitelem osvědčení fyzické osoby na stupeň utajení Přísně tajné; tento požadavek vychází jednak z rozumně odůvodněných výroků kancléře Mynáře v počátcích jeho funkce (který však osvědčení tohoto stupně nakonec poněkud paradoxně nezískal a navíc jeho potřebnost začal bagatelizovat, což je z pohledu odborné i laické veřejnosti dosti nesrozumitelné), jednak ze skutečnosti, že se jeví jako nanejvýš paradoxní, disponují-li touto bezpečnostní prověrkou osoby v postavení jeho podřízených, a tudíž se mohou seznamovat s informacemi, ke kterým vedoucí Kanceláře bez příslušného osvědčení přístup nemá. Tímto přístupem navíc disponuje ze zákona i hlava státu, a vedoucí Kanceláře se tak ocitá v nezáviděníhodném postavení, kdy jeho nadřízený ani jeho podřízení mu nemohou k těmto informacím poskytnout přístup; vzniká pak otázka, zda takový úředník může být ve své funkci platným.

Pochybnosti, zda se nejedná o úpravu příliš svazující, je třeba odmítnout poukazem na skutečnost, že vedoucí Kanceláře republiky je představitelem úřadu, jehož úkolem je vytvářet podmínky pro výkon pravomocí přímo volené hlavy státu (a to dovnitř státu i navenek), a jako takový nese zcela zásadní odpovědnost; v tomto světle se jako kuriózní jeví spíš dosavadní skromná právní úprava jeho postavení. Tyto úvahy posiluje i fakt, že Kancelář prezidenta republiky, v jejímž čele vedoucí Kanceláře stojí, hospodaří s nezanedbatelným objemem veřejných prostředků, a tak je veřejný zájem na náležitém vymezení postavení osob, které funkci kancléře vykonávají, zcela pochopitelný.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Případné úvahy o nedůvodném rozlišování mezi kancléři prezidenta republiky a dolní a horní komory Parlamentu ČR lze odmítnout poukazem na zcela specifickou pozici, v níž se vedoucí Kanceláře prezidenta republiky nachází a která je s osobami stojícími v čele kanceláří Poslanecké sněmovny a Senátu naprosto nesrovnatelná; skutečnost, že zákon označuje tyto osoby ve všech případech shodně za „vedoucí kanceláře“ proto neznamená, že by musely mít i shodné postavení.

3. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy spředpisy Evropské unie

Na právní úpravu obsaženou v předloženém návrhu se právní předpisy Evropské unie nevztahují.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy smezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami dle článku 10 Ústavy České republiky.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky a dále sociální dopady adopady na životní prostředí

S přijetím navrhované právní úpravy není spojeno zvýšení nákladů státního rozpočtu, ani ostatních veřejných rozpočtů. Navržená právní úprava nemá dopad na životní prostředí, obtížné je také hovořit o jejich jednoznačných sociálních dopadech.

6. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu kochraně soukromí a osobních údajů

Předložený návrh nemá negativní vliv na ochranu soukromí a osobních údajů.

7. Zhodnocení korupčních rizik

V důsledku přijetí navrhovaných změn nedojde ke zvýšení korupčních rizik, naopak lze předpokládat jejich omezení.

8. Odůvodnění návrhu, aby Poslanecká sněmovna vyslovila snávrhem zákona souhlas již vprvém čtení

Navrhovatelé mají s ohledem na blížící se konec funkčního období stávajícího prezidenta republiky za to, že je třeba provést výše nastíněnou změnu s největším možným urychlením, a proto navrhují, aby Poslanecká sněmovna v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení.