Novela z. o důchodovém pojištění

I. Obecná část

a) Zhodnocení platného právního stavu

Ve většině zemí je uzákoněna státem garantovaná minimální výše starobního, resp. invalidního důchodu. V České republice takový institut chybí, namísto něj důchodci k nedostačujícímu důchodu žádají a případně pobírají další dávky ze sociálního systému. Tento stav poškozuje nejen ty, kdo desetiletí poctivě pracovali a mají tu nevýhodu, že měli nízké vyměřovací základy, ale je nevhodný i pro celkový systém životního zabezpečení seniorních občanů, protože zvyšuje náklady na byrokracii spojenou s přerozdělováním peněz. Zavedení minimálního starobního důchodu sníží radikálně počet důchodců, kteří pobírají sociální dávky. Jedná se tedy o formu pro seniorní občany podstatně příznivější a důstojnější.

Návrh též řeší budoucí problémy, především s přibývajícím počtem osob samostatně výdělečných činných, které odcházejí do důchodu a přitom platily minimální měsíční platby na sociální pojištění.

Od 1. ledna 1996, tj. od doby účinnosti zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, chybí v konstrukci českého penzijního systému institut minimálního starobního důchodu. Obvyklý institut penzijních systémů okolních států, dříve zapracovaný v českém právním řádu prostřednictvím zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (institut důchodu jako jediného příjmu), nebyl zákonem č.155/1995 Sb., převzat a předkládaný návrh tak až nyní tento nedostatek napravuje.

Institut důchodu jako jediného zdroje příjmů, v původním nastavení ve výši 1 000 Kč pro jednotlivce, byl v průběhu let 1990 až 1994 postupně navyšován, až na hodnotu 2 460 Kč. Tato částka garantovala v roce 1994 starobním důchodcům příjmy na úrovni 80,42 procentních bodů průměrného starobního důchodu a 35,12 procentních bodů průměrné mzdy.

Institut tohoto minimálního starobního důchodu nebyl do zákona č. 155/1995 Sb., v žádné formě převzat. Nové dvousložkové nastavení důchodu prostřednictvím takzvané základní výměry a procentní výměry garantovalo nejnižší starobní důchod na úrovni pouhých 1 450 Kč. Tedy již k 1. lednu 1996 byla reálná kupní síla nejnižšího starobního důchodu 46,0 procentních bodů pod poslední hodnotou minimálního starobního důchodu, tj. institutu důchodu jako jediného zdroje příjmu. Takto chybné a nedostatečné nastavení nejnižšího starobního důchodu, nebylo v průběhu následujících 23 let, nikdy odstraněno. Přes mnohonásobné navýšení základní výměry starobního důchodu nebyla od roku 1996 navýšena jeho minimální procentní výměra a nejnižší starobní důchod tak nedosahuje ani hodnot životního minima osamělé osoby. Reálná kupní síla nejnižšího starobního důchodu poklesla od roku 1994 o 52,2 procentních bodů (měřeno prostřednictvím indexu spotřebitelských cen ČSÚ) a o 64,3 procentních bodů (měřeno prostřednictvím indexu životních nákladů důchodců ČSÚ). V okolních zemích je situace zcela jiná, např. v sousedním Polsku dosahuje zákonem garantovaný minimální starobní důchod 28 % průměrné mzdy.

Současný český právní řád definuje šest typů starobních důchodů. A to starobní důchod podle § 29 odstavců 1 a 3, § 74, § 76 a § 94 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Dále starobní důchod podle § 29 odstavce 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, předčasné starobní důchody dočasně (§ 30) nebo trvale (§ 31) krácené podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, tzv. poměrný starobní důchod a starobní důchod vzniklý transformací invalidního důchodu v 65 letech věku podle § 61a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu podle § 29 odstavce 1 je nezbytné, kromě stanoveného penzijního věku, získat 25 až 35 let doby pojištění (podle data přiznání), podle § 29 odstavce 3 je podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu získání 30 let doby pojištění, podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu podle § 74 a § 94 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění je získání 15 a 20 let doby pojištění. Podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu podle § 76 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění bylo získání 25 let doby pojištění. Podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím, tzv. předčasného starobního důchodu dočasně kráceného bylo získání 25 let doby pojištění a podmínkou přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím tzv. předčasného starobního důchodu, trvale kráceného, je získání 25 až 35 let doby pojištění (podle data přiznání). Podmínkou přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu podle § 29 odstavce 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je získání 15 až 20 let doby pojištění (podle data přiznání), podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím tzv. poměrného starobního důchodu podle § 26 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, bylo získání 10 až 20 let doby pojištění (podle pohlaví) a podmínkou přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu vzniklého transformací důchodu invalidního v 65 letech věku je získání 5 let doby pojištění (jde ale o celoživotní invaliditu, od 28 roků věku).

Odpracování desítek roků pro společnost (plynoucí ze současné i minulé doby pojištění nastavené ve všech typech starobních důchodů) je jistě dostatečným důvodem k přiznání důchodu alespoň na minimální úrovni nezbytné k důstojnému přežití.

b) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění hlavního principu navrhované právní úpravy

Současné nastavení českého penzijního systému je nespravedlivé, systémově chybné a ani v době stávající ekonomické konjunktury nezaručuje možnost důstojného prožití důchodového věku.

Přes odpracování desítek let ekonomických a společensky prospěšných aktivit a přes vysoký věk příjemců jsou přiznávány velmi nízké starobní důchody. Starobní důchodci s velmi nízkými důchody, pokud chtějí přežít, musejí žádat o dávky hmotné nouze (zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů). Podmínkou pro přiznání a výplatu opakujících se dávek hmotné nouze je prodej celoživotně nastřádaného majetku (movitých a nemovitých věcí), dočerpání celoživotních úspor a prokazování příjmů a majetku v každém čtvrtletí. Absolvování těchto podmínek je pro staršího člověka nejen velmi ponižující, ale taktéž jej považujeme za zdravotní riziko.

Stavět starobní důchodce, kteří odpracovali 20 a více let pro společnost, a jejichž věk přesahuje i 65 roků, do situace ostatních žadatelů o dávky hmotné nouze, kdy někteří neodpracovali nic, považujeme za nespravedlivé, neetické a nemorální.

Cílem navrhované právní úpravy je umožnit starším osobám žít v přiměřeně důstojných podmínkách a také ocenit a podnítit zájem o ekonomické a společensky prospěšné aktivity.

Pro stanovení výše minimálního důchodu předkladatelé berou hranici pro míru chudoby stanovenou Evropským statistickým úřadem pro Českou republiku, protože by měla panovat obecná společenská shoda, že ten kdo celý život pracoval a splňuje podmínky pro přiznání řádného důchodu, by neměl ve 21. století v České republice žít v pod hranicí chudoby.

Je třeba zdůraznit, že se vždy bude jednat o osoby, které odpracovaly potřebné roky pro přiznání jednotlivých druhů důchodů. Žádným způsobem tak do systému důchodového zabezpečení nezahrnujeme osoby, které vlastním přičiněním nepracovaly a nemají tedy nárok na přiměřené zabezpečení v důchodu.

Starobní důchod je v prvé řadě solidární dávka, která slouží k pokrytí životních nákladů občanů, kteří již nemohou z důvodu věku plnohodnotně pracovat. Ti, kdo odváděli daně a pojištění, mají nárok na to, aby jim stát zajistil takový příjem, který pokryje nezbytně nutné náklady na život.

Tyto nezbytně nutné náklady v jednotlivých zemích EU včetně ČR, objektivně a pravidelně stanovuje Evropský statistický úřad, v rámci stanovení hranice tzv. příjmové chudoby. Hranice příjmové chudoby se určuje vypočítáním celkové ceny všech nezbytných prostředků, které průměrná dospělá osoba spotřebuje za jeden rok, minimální důchod by se proto měl odvíjet od této hranice.

c) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s ohledem na čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručující právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, především s ohledem na Úmluvu MOP č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách (Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 416/1991 Sb.) zaručující právo důchodce na důchod ve výši 45 % předchozího výdělku. Návrh zákona je v souladu s právními předpisy Evropské unie.

d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

e) Předpokládaný hospodářský a finanční vliv navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky

Výše hranice příjmové chudoby, které by se měl rovnat minimální starobní důchod, byla v roce 2017 11 195 Kč. Průměrný starobní důchod mužů v ČR je 13 659 Kč a průměrný starobní důchod žen je 11 270 Kč. Průměrného důchodce - muže by se tedy zvýšení nedotklo a větším příjemcem navýšení by byly ženy, což můžeme považovat za pozitivní přínos k narovnání nerovnováhy mezi příjmy mužů a žen.

Podle údajů z jara 2018 máme údaje o tom, že přes šest tisíc lidí má penzi nižší než tři tisíce korun měsíčně a dalších 15 tisíc osob pak dostává od státu důchod od tří do pěti tisíc korun měsíčně. Minimální měsíční výše důchodu přiznaného v letošním roce činí 3 470 korun. Část těchto důchodců ovšem nesplňuje kritéria pro standardní starobní důchod a zřejmě by je nesplňovali ani pro přiznání minimálního starobního důchodu - tj. odpracovaná léta.

Nejčastěji však Češi dostávají od státu starobní penzi v rozpětí od 12 do 13 tisíc korun, kterou pobírá přes 426 tisíc seniorů a seniorek. Druhou nejčetnější penzí je částka od 13 do 14 tisíc korun, kterou dostává přes 371 tisíc lidí.

Kromě výdajů na straně jedné - podle počtu důchodců a jejich individuálního příjmu - je třeba na druhé straně odečíst náklady na sociální a jiné příspěvky těm, kteří mají nízké důchody. O tyto dávky nebudou příjemci velmi nízkých a nízkých starobních důchodů nuceni žádat, respektive z důvodu vyšších příjmů klientů budou dávky oproti současnosti na nižší úrovni.

Vzhledem k tomu, že minimální důchod by se přiznával až po žádosti, která má mj. omezení majetkovými poměry žadatele, nelze předem přesně určit, kolik lidí si o minimální starobní důchod požádá a kolik z nich nakonec splní podmínky pro přiznání minimálního starobního důchodu. Dle sdělení MPSV v hypotetické situaci, kdyby se úplně všechny starobní důchody vyplácené k lednu 2019, které jsou nižší než minimální mzda, zvýšily na částku minimální mzdy, tedy na 13 350 Kč, byly by náklady na toto zvýšení 38 miliard Kč. Od této celkové částky je však třeba odečíst náklady na důchod žadatelů, kteří nesplní podmínky, zejména omezení majetkovými poměry žadatele, a také je od této částky třeba odečíst náklady na sociální a jiné příspěvky státu, kterými stát dosud kompenzuje nízké a velmi nízké důchody velkým skupinám důchodců. Celkové náklady státu by tedy byly výrazně nižší o tyto d.

Navrhovaná právní úprava ovlivní výdaje státního rozpočtu. Na ostatní veřejné rozpočty navrhovaná právní úprava nemá žádný vliv.

f) Předpokládané sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel a dopady na životní prostředí.

Navrhovaná právní úprava bude mít pozitivní dopad na příjemce velmi nízkých a nízkých starobních důchodů. Zvýšené důchody budou mít pozitivní dopad na spotřebitelskou poptávku a tím pozitivně ovlivní podnikatelské prostředí. Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady na životní prostředí.

g) Zhodnocení platného právního stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovaná právní úprava neobsahuje ustanovení, které by bylo diskriminační, naopak navrhovatel předpokládá, že navržená úprava přinese, s ohledem na nižší platy, kterých ženy dosahují a dosahovaly, určité narovnání výše důchodů.

h) Zhodnocení platného právního stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Stávající právní úprava ani navrhovaná právní úprava se nedotýká soukromí a osobních údajů.

i) Zhodnocení korupčních rizik

Navrhovaná úprava nepřináší žádná korupční rizika.

j) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na obranu státu, ale má pozitivní vliv na bezpečnost, a to ve směru zvýšení bezpečnosti. Každé zlepšení ekonomické situace jakékoliv skupiny obyvatelstva přináší, byť i mírné, zlepšení bezpečnostní situace.