Vl.n.z.o zrušení vybraných obsoletních právních předpisů

1. Zhodnocení platného právního stavu

V posledních letech je v rámci veřejného diskurzu, ať už na úrovni právních profesionálů či mezi širokou laickou veřejností, diskutována problematika přehlednosti českého právního řádu, s níž úzce souvisí i počet vydávaných právních předpisů. Právní řád České republiky obsahuje velké množství právních předpisů (přibližně 42 000), přičemž nemalá část z těchto právních předpisů je obsoletních. Adjektivem obsoletní se označuje právní norma, která je sice stále formálně platná, neboť nebyla předepsaným způsobem zrušena, avšak je již nepoužívaná, nepůsobí právní účinky. Prakticky má tedy stejné účinky, jako kdyby byla zrušena, neboť obsoletní právní norma již nemůže nikoho zavazovat, nemůže zakládat, měnit a ani rušit individuální práva a povinnosti.

Z hlediska reálné praxe je existence těchto předpisů zcela nadbytečná, nicméně jedním z hlavních problémů je právě skutečnost, že nelze začasto přesně říci, které právní předpisy jsou stále platné, a které nikoliv. Pro občany, ale i pro orgány veřejné moci pak může být v některých případech velmi složité se v právních předpisech orientovat a identifikovat, kterým z právních předpisů je třeba se řídit. V této souvislosti je třeba mít na paměti, že například i právní předpis, který je v právním informačním systému provozovaném některou ze soukromých společností označen jako zrušený, může být právním předpisem platným, a naopak. Takový stav ovšem ohrožuje právní jistotu i aplikaci obecné právní zásady „neznalost zákona neomlouvá“, neboť její součástí je i požadavek naplnění povinnosti státní moci umožnit adresátům práva ničím neomezený a přehledný přístup k tomu, co je v daném čase platným a účinným právem. V opačném případě může být v demokratickém a právním státě zpochybnitelné, do jaké míry lze adresáty povinností vyjádřených v právních normách vázat těmito normami, mohou-li tyto být nad rozumnou míru i po čistě formální stránce komplikované a nepřehledné. Je třeba zdůraznit, že pouze stát (státní moc) může být garantem správnosti zdrojů informací o právní úpravě.

V souvislosti s výše uvedeným byl dne 30. května 2018 předložen návrh poslanců Marka Bendy, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona, kterým se zrušují obsoletní zákony z roku 1919 (sněmovní tisk č. 189), a dne 21. června 2018 byl stejnou skupinou poslanců předložen obdobný návrh zákona (sněmovní tisk č. 213). Oba návrhy zákonů si kladou za cíl zahájit proces „očisty“ českého právního řádu, který má spočívat v postupném rušení obsoletních právních předpisů. Jako výchozí bod navrhovatelé stanovili rok 1919 (ačkoliv Republika Československá vznikla 28. října 1918). Dne 10. října 2018 pak přijal ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky usnesení č. 84, ve kterém mimo jiné žádá vládu České republiky, aby řešila problémy vyplývající z existence obsoletních právních předpisů a navrhla možnosti řešení.

Ke sněmovnímu tisku č. 213 zaujala vláda České republiky stanovisko, ve kterém mimo jiné uvedla, že probíhající práce poukázaly na existenci širokého okruhu vnitrostátních právních předpisů, které nebyly formálně zrušeny a lze je nadále považovat za platné. Současně vláda poukázala na značnou rozdílnost přístupů k faktické platnosti právního předpisu, na celkovou složitost této problematiky a zdůraznila, že problematika zpřehlednění právního řádu České republiky by měla být řešena systémově a koordinovaně, a to s klíčovou rolí odpovědných resortů a s nejvyšší citlivostí s ohledem na možné obtížně předvídatelné následky nezáměrného zrušení fakticky stále ještě „živého“ právního předpisu.“ Řešení otázky obsoletních právních předpisů by tedy mělo být – vzhledem k množství aktérů a šíři diskutované problematiky – centrálně koordinováno na úrovni vlády a za úzké spolupráce všech zainteresovaných subjektů. Vláda v návaznosti na výše uvedené dne 17. června 2019 přijala usnesení č. 438, ve kterém uložila 1. místopředsedovi vlády a ministru vnitra, aby ve spolupráci s ministryní spravedlnosti a předsedkyní Legislativní rady vlády připravil dva návrhy zákonů, kterými budou zrušeny obsoletní právní předpisy (tzv. dvě vlny rušení obsoletních právních předpisů).

Je možné konstatovat, že existence obsoletních právních předpisů je vnímána, jakožto určité reziduum spletitého historického vývoje na českém území, jako problém a zátěž pro moderní právní řád 21. století. Obsoletní právní předpisy se taktéž do určité míry stávají zátěží pro Ministerstvem vnitra nově budovaný systém e-Sbírka, jehož součástí budou všechny platné právní předpisy vyhlášené ve Sbírce zákonů a ekvivalentních předchozích sbírkách.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Cílem předkládaného návrhu je zrušit některé obsoletní právní předpisy prostřednictvím vládního návrhu zákona. V nedávné době proběhly dvě vlny analýz platných právních předpisů, v rámci nichž byly osloveny ústřední správní úřady s žádostí o vymezení právních předpisů v jejich gesci, které jsou obsoletní.

V rámci předkládaného materiálu je konkrétně navrhováno především zrušení těch právních předpisů, které byly označeny za obsoletní ústředními správními úřady na základě žádosti (obsažené v dopisu ministra spravedlnosti a předsedy Legislativní rady vlády ze dne 19. listopadu 2018 č. j. 34981/2018-OVL) o provedení analýzy platných právních předpisů v působnosti ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy a o vymezení, které z nich jsou obsoletní, tedy již neúčinné v tom smyslu, že nevyvolávají vůči nikomu právní účinky, ale jsou stále formálně platné, neboť nebyly předepsaným způsobem zrušeny. Většina z předmětných ústředních správních úřadů následně zaslala seznamy jim známých obsoletních právních předpisů v jejich gesci, některé ústřední správní úřady nicméně zaslaly seznam pouze indikativní s tím, že tyto předpisy mohou být obsoletní, avšak nemusí – takto označené právní předpisy tedy do předkládaného návrhu zákona zařazeny nebyly.

Návrh je též doplněn o část právních předpisů obsažených v návrhu poslanců Marka Bendy, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona, kterým se zrušují obsoletní zákony z roku 1919 (sněmovní tisk 213). V rámci přípravy návrhu byla ovšem provedena podrobnější rešerše těchto právních předpisů s tím, že většina z nich byla zařazena rovněž do předkládaného materiálu. U některých právních předpisů obsažených v předmětném sněmovním tisku ovšem vyvstaly pochybnosti o jejich obsolenci a s ohledem na obtížně předvídatelné následky nezáměrného zrušení fakticky stále ještě „živého“ právního předpisu tyto navrhovány ke zrušení nejsou. Jde především o zákon č. 281/1919 Sb., o státní podpoře stavebního ruchu, jenž stanoví, že na domech, jimž se dostalo státní podpory podle tohoto zákona, je zřízeno právo předkupní a zákaz zcizení a zatížení. Není vyloučeno, že takové nemovitosti stále existují. Taktéž nařízení vlády republiky Československé č. 152/1920 Sb., jímž se upravuje soudnictví a rozšiřuje působnost zákonů a nařízení z oboru soukromého práva a soudní správy v územích postoupených Československé republice podle mírových smluv, by nebylo na místě zrušit, neboť se tímto na oblast Hlučínska v souladu se zákonem č. 76/1920 Sb., o inkorporaci kraje Hlučínského, rozšiřuje mimo jiné působnost veškerého práva soukromého a trestního. Přitom je faktem, že některé právní předpisy publikované před nabytím účinnosti tohoto nařízení vlády, tedy před 11. březnem 1920 (včetně právních předpisů z roku 1918 a 1919) jsou stále platné a účinné. Jde prakticky o recepční normu, která by měla zásadně zůstat platná. Do návrhu byly pak doplněny některé další právní předpisy, zejména pak ty, které provádějí zákony navržené ve sněmovním tisku 213 ke zrušení, resp. jsou novelami těchto právních předpisů a měly by být zrušeny společně s nimi (kupříkladu jde o zákon č. 656/1920 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje zmocnění obcí a společných bytových úřadů ku provádění zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., které provádí, resp. částečně novelizuje zákon č. 592/1919 Sb. o zabírání bytův obcemi).

Na základě výše uvedených analýz bylo identifikováno několik stovek právních předpisů, které jsou obsoletní a měly by být zrušeny. Je tedy navrženo, aby tyto právní předpisy byly zrušeny předkládaným návrhem zákona.

Ministerstvo vnitra v této souvislosti a v návaznosti na aktivity spojené s budováním systému e-Sbírka a e-Legislativa připravuje rovněž aktivitu s názvem „Analýza právního řádu České republiky za účelem identifikace obsoletních právních předpisů“, která by měla být spolufinancována z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačního programu Zaměstnanost (v rámci projektu Implementační jednotka Strategického rámce rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014 až 2020). Aktivita bude zaměřena na analýzu celého právního řádu České republiky a jejím cílem bude identifikace dosud platných právních předpisů, které byly vyhlášeny v České republice od 28. října 1918 do 31. prosince 2018 v oficiálních publikačních listech, avšak již nejsou používány a nevyvolávají právní účinky. Společně se seznamem obsoletních právních předpisů – které by následně měly být zrušeny „v druhé vlně“ – je ambicí Analýzy navrhnout způsob zrušení obsoletních právních předpisů a určení současného ústředního správního úřadu, do jehož působnosti takový právní předpis náleží. V průběhu projektu je mimo jiné očekávána spolupráce s odbornou právnickou veřejností, například s akademickými institucemi. Spolupráce s experty na právní historii, správní právo, ale též s právními teoretiky, informatiky a s dalšími profesemi by měla poskytnout další konkrétní vodítka a výstupy směřující k minimalizaci rizika zrušení právního předpisu, který stále vyvolává právní účinky, a není tedy obsoletní.

3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Obsoletní, tedy právní předpisy formálně platné, avšak již neaplikovatelné, resp. nepoužívané a nepůsobící právní účinky, by měly být zrušeny, neboť jejich existence je vnímána jako problém a zátěž pro moderní právní řád 21. století. Tyto právní předpisy znepřehledňují právní řád a v tomto důsledku snižují konkurenceschopnost České republiky. Z hlediska reálné praxe je existence těchto předpisů zcela nadbytečná, nicméně jedním z hlavních problémů je právě skutečnost, že nelze začasto přesně říci, které právní předpisy jsou stále platné, a které nikoliv.

Pro občany, ale i pro orgány veřejné moci pak může být v některých případech velmi složité se v právních předpisech orientovat a identifikovat, kterým z právních předpisů je třeba se řídit. Takový stav ovšem ohrožuje právní jistotu, řádné fungování státní správy i aplikaci obecné právní zásady „neznalost zákona neomlouvá“. Je třeba zdůraznit, že pouze stát (státní moc) může být garantem správnosti zdrojů informací o právní úpravě. Zrušení obsoletních právních předpisů navíc ulehčí tvorbu databáze v současnosti budovaného systému e-Sbírka a e-Legislativa.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Návrh se dotýká čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky, které stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, resp. že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zákony, stejně jako další právní předpisy, které byly publikovány v oficiálních publikačních prostředcích (promulgačních listech) jsou tedy pro občany České republiky zásadně závazné, dokud nejsou předepsaným způsobem zrušeny.

Zaměříme-li se na obecné právní principy, existencí obsoletních právních předpisů může být narušena aplikace základní právní zásady „neznalost zákona neomlouvá“, neboť její součástí je i požadavek naplnění povinnosti státní moci umožnit adresátům práva ničím neomezený a přehledný přístup k tomu, co je v daném čase platným a účinným právem. V opačném případě může být v demokratickém a právním státě zpochybnitelné, do jaké míry lze adresáty povinností vyjádřených v právních normách vázat těmito normami, mohou-li tyto být nad rozumnou míru i po čistě formální stránce komplikované a nepřehledné.

Na zásadu „neznalost práva neomlouvá“ navazuje, pokud jde o závaznost právních předpisů, též princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu (tedy z právního předpisu) nebo z aktu aplikace práva (tedy obecně vzato z rozhodnutí či jiného postupu orgánu veřejné moci). Důvěra jednotlivce v akty státu, resp. orgánů veřejné moci, a v jejich věcnou správnost je základním předpokladem fungování materiálního právního státu. Princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci (viz například v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 150/01 ze dne 9. října 2003, nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 42/09 ze dne 29. prosince 2009, nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2216/09 ze dne 31. května 2011, nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2640/17 ze dne 22. května 2018). Obsoletní právní předpisy tedy do jisté míry narušují i aplikaci dalšího z obecných právních principů, tedy princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci.

Při posuzování obsolence právních předpisů byla vzata v úvahu rovněž judikatura Ústavního soudu, která konstatuje, že novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 5/96 ze dne 8. října 1996, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000 ze dne 15. srpna 2000, nález sp. zn. Pl. ÚS 33/01 ze dne 12. března 2002 a další). Novely právních předpisů jsou však publikovány jako svébytné právní předpisy – v samostatné částce Sbírky zákonů – a musí být aplikovány společně s novelizovaným právním předpisem. Z tohoto důvodu je zásadně společně s návrhem na zrušení právního předpisu navrženo rovněž zrušení právních předpisů, které jej novelizují (neobsahují-li tyto rovněž jinou právní úpravu).

Další otázkou je problematika samostatné existence prováděcích právních předpisů v případě, že byl zrušen zákon, jenž tyto právní předpisy provádějí, resp. bylo zrušeno zmocňovací ustanovení, na základě kterého byly vydány. Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 52/03 ze dne 20. října 2004 konstatoval, že „pokud zákonodárce zruší příslušné zmocňovací ustanovení zákona, nelze totiž sice hovořit o tom, že taková derogace rovněž bez dalšího vyvolává formální derogaci prováděcích právních předpisů, je však třeba v takové situaci vždy zkoumat materiální předpoklady existence a působení (účinnosti) takového odvozeného právního předpisu. Takový právní předpis – dokud nebude formálněprávně zrušen jiným normativním právním aktem – sice zůstává platným právním předpisem, při jeho aplikaci je však třeba přihlížet ke skutečnosti, že zde chybí materiální předpoklad působení takového předpisu, tedy konkrétní zákonné zmocnění“. Obdobná argumentace je obsažena rovněž v nálezech Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 53/03 ze dne 17. října 2006 a Pl. ÚS 23/06 ze dne 13. března 2007 a v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 17/2009 - 62 ze dne 23. března 2010, kde se hovoří o tom, že je-li bez náhrady zrušeno zmocňovací ustanovení pro vydání právního předpisu správním úřadem a zároveň není zrušen prováděcí právní předpis vydaný na základě zrušeného zmocňovacího ustanovení, stává se tento prováděcí právní předpis, ačkoliv nadále zůstává platný, neaplikovatelným (neúčinným). Též v tomto případě lze tedy s přihlédnutím k výše uvedenému hovořit o tom, že za obsoletní lze zásadně považovat prováděcí právní předpisy, u kterých bylo zrušeno zmocňovací ustanovení, které původně prováděly, resp. celý zákon obsahující toto zmocňovací ustanovení (v případě nařízení vlády pak rovněž pokud byl zrušen zákon, který nařízení vlády provádí podle čl. 78 Ústavy České republiky).

Návrh se dále okrajově týká čl. 52 Ústavy České republiky, který stanoví, že k platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Předkládaný návrh navrhuje zrušit pouze ty obsoletní právní předpisy, které byly formálně vyhlášeny v oficiálních publikačních sbírkách státu.

Je rovněž důležité zmínit, že některé právní předpisy, jež jsou návrhem zrušovány, mohou být formálně právně již neplatné (nemusí tedy být obsoletní), avšak nebyly zrušeny adresně, explicitně. Je tomu tak z toho důvodu, že mohly být zrušeny některým z mnoha generálních derogačních ustanovení. Například § 278 odst. 1 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, stanoví, že „dnem 1. října 1948 pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti, všechny předpisy, které upravují veřejnoprávní nemocenské, důchodové a úrazové pojištění nebo vůbec věci upravené tímto zákonem, pokud se v něm nestanoví jinak“. Toto ustanovení na jedné straně neponechává příliš prostoru pro pochybnosti o tom, které právní předpisy jsou jím zrušeny, tedy „předpisy, které upravují veřejnoprávní nemocenské, důchodové a úrazové pojištění“, na straně druhé ovšem jisté pochybnosti vyvolat může formulace „vůbec věci upravené tímto zákonem, pokud se v něm nestanoví jinak“. (Pro úplnost je třeba doplnit, že § 278 odst. 2 tohoto zákona stanoví demonstrativní seznam právních předpisů, které jsou jím rušeny; zde jde tedy o výslovné derogační ustanovení.).

Tato situace je obdobná u celé řady dalších obecných zrušovacích ustanovení, jež obsahují generální derogační klauzule typu „Platnosti, po případě použivatelnosti pozbývají všechny dosavadní předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon, zejména…“ (§ 28 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí), resp. například „mzdové předpisy, předpisy upravující náhrady při překážkách v práci z důvodů obecného zájmu a předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se nezrušují podle předchozího odstavce, zůstávají v platnosti, pokud neodporují tomuto zákoníku“ (§ 279 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce) a v dalších desítkách jiných, avšak obdobných případů.

S ohledem na princip právní jistoty jsou tedy obecně do soupisu právních předpisů navržených ke zrušení zařazeny také některé právní předpisy, které mohou být považovány za zrušené prostřednictvím generálních derogačních klauzulí – neboť záleží vždy na výkladu, zda je možné určitý právní předpis považovat za zrušený či nikoliv na základě obecně formulovaných zrušovacích ustanovení. V rámci projektu Analýza právního řádu České republiky za účelem identifikace obsoletních právních předpisů by měly být identifikovány rovněž právní předpisy, které byly již pravděpodobně zrušeny některou z generálních derogačních klauzulí, a tyto následně výslovně zrušeny v rámci „druhé vlny“ zrušování obsoletních právních předpisů (podrobnější informace viz výše).

Do návrhu nebyly zahrnuty právní předpisy vydané v období nesvobody tak, jak je definována v čl. 1 odst. 2 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 11/1945 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, vyhlášeného pod č. 30/1945 Sb. z. a n. II, ve spojení s vládním nařízením č. 31/1945 Sb. z. a n. II, jímž se stanoví konec doby nesvobody pro obor předpisů o obnovení právního pořádku – tedy v období od 30. září 1938 do 4. května 1945. Tyto právní předpisy nejsou podle čl. 1 odst. 2 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 11/1945 Úř. věst. čsl. součástí právního řádu, a ačkoliv tyto právní předpisy mohou být teoreticky použitelné (čl. 2 odst. 1 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 11/1945 Úř. věst. čsl.), není třeba rušit právní předpisy, které nejsou součástí právního řádu. Taktéž nebyly do návrhu zákona zařazeny právní předpisy, které by sice mohly vykazovat charakteristické znaky obsoletních právních předpisů, nicméně mají významné politické či mezinárodní dopady (jako například dekrety prezidenta republiky).

Rovněž je třeba konstatovat, že právní vztahy založené na základě právních předpisů, které jsou obsaženy v návrhu zákona, zůstanou po zrušení těchto právních předpisů nedotčeny (uplatňuje se princip zákazu retroaktivity právního předpisu).

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie

Navrhovaná opatření jsou v souladu s právem Evropské unie a aktuální judikaturou soudních orgánů Evropské unie.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná opatření jsou v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a to včetně mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách.

7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a dopady na životní prostředí

S přijetím návrhu zákona nejsou spojeny bezprostřední dopady na státní rozpočet, resp. na ostatní veřejné rozpočty. V dlouhodobém horizontu lze ovšem očekávat pozitivní dopady na tyto rozpočty a dále též na podnikatelské prostředí a na výkon veřejné správy, neboť v důsledku výslovného zrušení některých obsoletních právních předpisů dojde k posílení právní jistoty a snížení administrativní zátěže. Oproti současnému stavu se sníží celkový počet platných právních předpisů, pro adresáty práva tedy odpadne nutnost prověřovat, zda se na ně právní normy uvedené v některých právních předpisech vztahují či nikoliv. V některých případech odpadne rovněž nutnost vyhledat pomoc právních profesionálů za účelem posouzení konfliktu ustanovení dvou či několika platných právních předpisů upravujících stejnou oblast společenských vztahů. Právní řád České republiky se tím rovněž zpřehlední a při vyhledávání konkrétní právní úpravy nebude nutné se probírat stovkami stran nerelevantních právních předpisů. Všechny tyto důsledky by měly snížit nejen finanční a časové zatížení občanů, ale též orgánů veřejné moci.

Zrušení obsoletních právních předpisů bude mít pozitivní dopad na Ministerstvem vnitra budovaný systém e-Sbírka a e-Legislativa, jehož součástí se mají stát všechny platné právní předpisy vyhlášené ve Sbírce zákonů a ekvivalentních předchozích sbírkách, neboť vysoká časová a administrativní náročnost tvorby datové báze systému e-Sbírka se tímto podstatně sníží. Pročištění právního řádu od obsoletních právních předpisů bude mít pro projekt e-Sbírka a e-Legislativa synergický efekt, neboť jako platné se budou v systému do budoucna zobrazovat pouze ty právní předpisy, které jsou pro adresáta práva skutečně relevantní.

Navrhovaná právní úprava s sebou nenese negativní sociální dopady, nepřináší rizika diskriminace a nerovného zacházení, rovněž se nepředpokládají dopady na životní prostředí, neboť se návrh této oblasti nedotýká.

8. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů nebyly identifikovány žádné dopady.

9. Zhodnocení korupčních rizik

Vzhledem k obsahu právní úpravy nejsou s přijetím návrhu zákona spojena opatření, ve kterých by bylo možné spatřovat potenciální korupční rizika.

10. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona nemá žádné dopady ve vztahu k bezpečnosti nebo obraně státu.

11. Povinnost provést hodnocení dopadů regulace (RIA)

V souladu s přílohou č. 1 usnesení vlády ze dne 14. prosince 2011 č. 922 o Obecných zásadách pro hodnocení dopadů regulace (RIA) a o změně Legislativních pravidel vlády a Jednacího řádu vlády, ve znění usnesení vlády ze dne 8. ledna 2014 č. 26, předseda Legislativní rady vlády udělil výjimku z povinnosti provést hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad svým dopisem č. j. 11835/2019-UVCR ze dne 10. dubna 2019.