Novela z.o řízení ve věcech soudců, st.zástupců a soud.exek.

K čl. I K bodu 2 (§ 1)

Změny navržené v § 1 jsou dány navrhovaným znovuzavedením dvou stupňů řízení, resp. navrhovanými ustanoveními, podle kterých mají být celkem čtyři kárné soudy (dva pro řízení v prvním stupni a dva pro řízení ve druhém stupni), dále mají změny vést ke zpřehlednění ustanovení.

K bodům 4 až 8 K § 3

K odstavci 1 Ustanovení § 3 odst. 1 má nově stanovovat, že v řízení podle kárného řádu jednají a rozhodují kárné soudy (nikoliv jeden kárný soud). Řízeními podle kárného řádu jsou řízení ve věcech:

− soudců, kterými jsou řízení o

− kárné odpovědnosti za kárné provinění soudce, − kárné odpovědnosti za kárné provinění předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, − způsobilosti soudce vykonávat svou funkci,

− státních zástupců, kterými jsou řízení o

− kárné odpovědnosti za kárné provinění státního zástupce, − způsobilosti státního zástupce vykonávat svou funkci.

− soudních exekutorů, kterými jsou řízení o kárné odpovědnosti za kárné

provinění soudního exekutora.

Pro řízení o kárné odpovědnosti používá kárný řád též termín „kárné řízení“. Kárný soud je označení pro soud, který je příslušný pro jednání a rozhodování v řízení podle kárného řádu. Kárné soudy jsou specifické zejména tím, že jednají a rozhodují v senátech, jejichž složení a způsob kreace jsou upraveny speciálně. Senáty kárných soudů prvního stupně jsou složeny tak, aby se na rozhodování podíleli speciálně vybraní soudci, resp. speciálně vybraní přísedící, kterými jsou příslušníci některých dalších tradičních právnických profesí a osoby navržené děkany právnických fakult. Odvolací kárné soudy jednají a rozhodují v senátech složených ze soudců daného soudu a dále ve společném senátu, který je složen paritně ze soudců kárných senátů obou odvolacích kárných soudů (srov. § 5c a násl.). Společný senát je navržen za účelem sjednocování rozhodovací praxe odvolacích kárných soudů.

K odstavci 2 Řízení má být dvoustupňové. Je navrhováno, aby prvostupňovými soudy byly vrchní soudy a druhostupňovými soudy Nevyšší soud a Nejvyšší správní soud.

K § 4 a 5

V § 4 a 5 je upraveno, který vrchní soud koná řízení v prvním stupni. Ust. § 4 je obecným ustanovením, § 5 je zvláštní ustanovení. Úprava je v zásadě převzata z právní úpravy účinné do 30. 9. 2008. Podle § 4 je rozhodující sídlo soudu (ve věcech soudců), resp. státního zastupitelství (ve věcech státních zástupců), v rámci kterého ten, proti komu byl podán návrh na zahájení řízení, vykonává funkci soudce (je-li návrh podán proti soudci, předsedovi nebo místopředsedovi soudu nebo předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, srov. § 4 písm. a/) nebo státního zástupce (je-li návrh podán proti státnímu zástupci, srov. § 4 písm. b/), resp. ve věcech soudních exekutorů je rozhodné sídlo exekutorského úřadu, který je vykonáván soudním exekutorem (je-li návrh podán proti soudnímu exekutorovi, srov. § 4 písm. d/). Dále návrh zohledňuje právní úpravu obsaženou v nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Podle tohoto nařízení se rozlišují:

− evropský nejvyšší žalobce, − náměstek nejvyššího evropského žalobce (ten je vybírán z řad evropských žalobců), − evropský žalobce a − evropský pověřený žalobce.

Nejvyšším evropským žalobcem může být soudce nebo státní zástupce (srov. § 70a odst. 2 a § 99 odst. 3 zákona o soudech a soudcích a § 34b a násl. zákona o státním zastupitelství), evropským žalobcem a evropským pověřeným žalobcem může být jen státní zástupce (srov. § § 34b a násl. zákona o státním zastupitelství). Jelikož evropský pověřený žalobce i evropský žalobce zůstávají státními zástupci, mohou se na ně vztahovat vnitrostátní disciplinární ustanovení z důvodů, které nesouvisejí s adaptovaným nařízením (srov. § 27 věta druhá zákona o státním zastupitelství). Není tak vyloučeno, aby byl evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce kárně postižen např. pro nevhodné chování, neodpovědnou správu vlastního majetku apod. Lze též vést řízení o způsobilosti k výkonu funkce státního zástupce (srov. § 26 odst. 2 a 3 zákona o státním zastupitelství). Shodná úprava platí pro náměstka evropského nejvyššího žalobce, protože je volen z řad evropských žalobců. Naopak u nejvyššího evropského žalobce je vyloučeno vedení kárného řízení i řízení o způsobilosti soudce nebo státního zástupce vykonávat svou funkci v České republice (srov. čl. 14 odst. 5 nařízení). Pokud jde o příslušnost, platí, že příslušnost pro řízení proti

− evropskému nejvyššímu žalobci není stanovena, neboť s proti němu řízení vést nelze (viz výše), − evropskému žalobci vyplývá z § 4 písm. b), protože státní zástupce, který je evropským žalobcem, zůstává státním zástupcem, který je přidělen nebo přeložen k výkonu funkce státního zástupce k určitému státnímu zastupitelství (byť dočasně působí mimo Českou republiku, neboť je dočasně přidělen k Úřadu evropského veřejného žalobce, srov. § 34b odst. 1 zákona o státním zastupitelství), − evropskému pověřenému žalobci je stanovena speciálně v § 4 písm. c), neboť místo výkonu funkce je v takovém případě stanoveno speciálně (srov. § 34b odst. 2 zákona o státním zastupitelství).

Speciální úprava (§ 5) má za cíl přispět k důvěře v nestranné rozhodování kárných soudů prvního stupně; proto se navrhuje stanovit, že Vrchní soud v Olomouci rozhoduje ve věcech soudců Vrchního soudu v Praze a státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Praze a Vrchní soud v Praze ve věcech soudců Vrchního soudu v Olomouci a státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (tato úprava je též založena na znění kárného řádu účinného do 30. 9. 2008). Ze stejného důvodu je navrhováno shodné řešení pro případ, že jako místo výkonu evropského pověřeného žalobce je ministrem spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem stanoveno některé z vrchních státních zastupitelství. Jinak je případná podjatost řešena podle kritérií stanovených trestním řádem (srov. § 30 a 31 tr. řádu) aplikovatelných přiměřeně za podmínek stanovených v § 25 kárného řádu (srov. k tomu též navrhované změny v § 10 kárného řádu).

K bodům 9 a 19 K § 5a

Navrhuje se stanovit funkční příslušnost tak, aby Nejvyšší soud byl odvolacím soudem ve věcech soudců, kteří rozhodují ve správním soudnictví (srov. k tomu též § 4 odst. 1 věta třetí kárného řádu), dále ve věcech státních zástupců a ve věcech soudních exekutorů, a Nejvyšší správní soud ve věcech soudců, kteří nerozhodují ve správním soudnictví. Soudci rozhodujícími ve správním soudnictví jsou soudci vykonávající pravomoc soudů ve správním soudnictví (§ 4 s. ř. s.).

K § 5b

Navrhuje se, aby se místní a funkční příslušnost posuzovala podle skutečností, které tu jsou v okamžiku zahájení řízení. Pokud tedy právní úprava zohledňuje např. kritérium sídla, je rozhodné sídlo (obvod, ve kterém je sídlo) v okamžiku zahájení řízení. Tyto skutečnosti jsou rozhodné až do pravomocného skončení řízení.

K § 5c

Odvolací kárné soudy jednají a rozhodují v senátech a ve společném senátu. Senát Nejvyššího soudu je složen ze soudců (předsedy senátu a dvou soudců) Nejvyššího soudu. Senát Nejvyššího správního soudu je složen ze soudců (předsedy senátu a dvou soudců) Nejvyššího správního soudu. Předpokládá se, že každý z odvolacích soudů bude mít jeden senát. Společný senát je složen ze šesti členů. Tři členové jsou soudci Nejvyššího soudu a tři členové jsou soudci Nejvyššího správního soudu. Členem společného senátu se stává ten, kdo je členem senátu odvolacího kárného soudu, ledaže některý z odvolacích soudů jedná a rozhoduje ve více senátech – v takovém případě se postupuje podle § 5f.

K § 5d až 5g

V ustanovení se navrhuje upravit, jak jsou předsedové a členové senátů a společného senátu odvolacích soudů vybíráni. V § 5d jsou navrženy podmínky pro ustanovení do funkce člena senátu a náhradníka člena senátu odvolacího kárného soudu. Ustanovení § 5d odst. 2 se vztahuje i na případy, kdy členem senátu a náhradníkem člena senátu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu nemůže být nikdo, kdo před uplynutím 5 let od skončení funkčního období vykonával funkci člena senátu (vč. přísedícího) jakéhokoliv kárného soudu (tedy jakéhokoliv kárného soudu prvního stupně i odvolacího kárného soudu). V § 5e je navržen postup výběru členů a náhradníků členů s tím, že členové a náhradníci členů nejsou vybíráni ze seznamu soudců příslušného odvolacího kárného soudu ale, po projednání se soudcovskou radou, z řad všech soudců příslušného odvolacího kárného soudu. Členům senátů a společného senátu jsou určováni též náhradníci. Jestliže je někdo náhradníkem člena senátu, který je současně členem společného senátu, není třeba určovat dalšího náhradníka, který by byl náhradníkem ve vztahu k funkci člena společného senátu (§ 5e odst. 2 věta druhá), protože takovým náhradníkem je vždy jedna osoba. V pozici předsedy společného senátu se střídají členové společného senátu vybraní z řad soudců Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Funkce předsedy společného senátu je vždy vykonávána jeden kalendářní rok (lichý rok soudce Nejvyššího soudu, sudý rok soudce Nejvyššího správního soudu). Předsedy společného senátu zvolí jeho členové. Je-li tedy určitý člen společného senátu zvolen předsedou společného senátu, vykonává funkci předsedy společného senátu každý sudý nebo lichý kalendářní rok, dokud je členem společného senátu, ledaže členové společného senátu zvolí namísto něj předsedou někoho jiného. Na základě určení členů senátu vč. předsedy a zástupce předsedy, náhradníků členů senátu vč. případného pořadí náhradníků a na základě určení členů společného senátu (jejich náhradníků) vč. předsedů společného senátu je vytvořen rozvrh práce (srov. § 42 zákona o soudech a soudcích).

K § 5h

Společný senát jedná a rozhoduje v sídle Nejvyššího soudu a státní správu společného senátu vykonává předseda Nejvyššího soudu. Uvedenému odpovídá i úprava, podle které − postup při výkonu soudnictví (výkonem soudnictví je zde působení ve společném

senátu a jeho činnost) podrobněji upravuje jednací řád Nejvyššího soudu (srov. k tomu též § 22 zákona o soudech a soudcích) a

− rozhodnutí společného senátu jsou zveřejňována (nerozhodne-li společný senát

jinak) ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem (srov. k tomu též § 24 zákona o soudech a soudcích).

K § 5i

Navrhuje se též stanovit, kdy společný senát jedná a rozhoduje. Společný senát jedná a rozhoduje tehdy, jestliže je mu věc postoupena senátem. Senát postoupí věc společnému senátu, jestliže se chce odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Takovým rozhodnutím je rozhodnutí některého ze senátů jednoho z těchto soudů a rozhodnutí společného senátu, který je společným senátem obou nejvyšších soudů, a to rozhodnutí vydané v řízení vedeném podle kárného řádu (jde tedy o rozhodnutí vedená i před tím, než se stal Nejvyšší správní soud kárným soudem na základě novely provedené zákonem č. 314/2008 Sb.). Odlišný právní názor je třeba zdůvodnit. Jde-li však o otázku procesního práva, je třeba, aby senát, který věc postupuje, jednomyslně rozhodl, že řešená otázka má po právní stránce zásadní význam (srov. k tomu též § 20 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

K § 5j až 5m

Navrhovaná právní úprava je v zásadě převzata z platného znění, jsou nicméně navrženy některé změny. Je zachován počet členů prvostupňových senátů (6 členů). Členy senátů vrchních soudů nejsou soudci Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Předsedou senátu je vždy soudce vrchního soudu, o jehož senát se jedná. Dále je zachován podíl soudců krajských soudů a okresních soudů na rozhodování. Ve věcech soudců senáty i nadále jednají a rozhodují ve složení 3 soudci a 3 přísedící (ti nejsou soudci). Ve věcech státních zástupců a ve věcech soudních exekutorů má být nově stanovena parita též 3 soudci a 3 přísedící, kteří nejsou soudci (podle platného znění je parita ve věcech státních zástupců a ve věcech soudních exekutorů spatřována ve složení 2 soudci, 2 přísedící státní zástupci nebo soudní exekutoři a 2 další přísedící). Ve věcech soudních exekutorů již nemá být přísedícím osoba z řad kandidátů navržených veřejným ochráncem práv. Pokud jde o členy senátu, vyžaduje se, aby soudci byli soudci příslušného vrchního soudu a krajských a okresních soudů v jeho obvodu. V případě státních zástupců je předpokladem pro funkci přísedícího přidělení nebo přeložení k výkonu funkce státního zástupce k Nejvyššímu státnímu zastupitelství nebo k vrchnímu, krajskému nebo okresnímu státnímu zastupitelství se sídlem v obvodu příslušného vrchního soudu. Státní zástupce přidělený nebo přeložený k výkonu funkce státního zástupce k Nejvyššímu státnímu zastupitelství tedy může být přísedícím senátu obou vrchních soudů, ostatní státní zástupci jsou omezeni obvodem příslušného vrchního soudu. Předpokladem pro funkci přísedícího z řad osob vykonávajících jiné právnické povolání je též skutečnost, že tato osoba není soudcem, státním zástupcem, soudním exekutorem ani advokátem. Členové senátů vrchních soudů jsou vybíráni ze seznamů. Předseda každého vrchního soudu vede celkem sedm seznamů, a to

− čtyři seznamy soudců (jeden seznam soudců daného vrchního soudu pro řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, a celkem tři seznamy soudců krajských a okresních soudů, jeden seznam pro řízení ve věcech soudců, jeden pro řízení ve věcech státních zástupců a jeden pro řízení ve věcech soudních exekutorů) a − celkem tři seznamy přísedících (též jeden pro řízení ve věcech soudců, jeden pro řízení ve věcech státních zástupců a jeden pro řízení ve věcech soudních exekutorů),

srov. § 5k odst. 1. Osoby vykonávající jiné právnické povolání navrhují děkani právnických fakult Masarykovy univerzity, Univerzity Karlovy, Univerzity Palackého v Olomouci a Západočeské univerzity v Plzni.

K § 5n až 5p

Tato ustanovení jsou v zásadě převzata z § 5 kárného řádu a upravují ustanovování členů kárných senátů a náhradníků členů kárných senátů vrchních soudů do funkce. V navrhovaném § 5n jsou stanoveny podmínky, za jakých lze soudce nebo přísedícího navrhnout do seznamu. V § 5n odst. 1 je navrženo, aby pro navržení do seznamu soudců a přísedících (týká se tedy kárných soudů prvního stupně) byl třeba souhlas těch, kteří mají být navrženi. Podmínka souhlasu se ovšem netýká seznamu soudců vrchního soudu. Nelze též navrhnout stejného kandidáta do více seznamů, nelze tedy nikoho navrhnout nejen pro oba vrchní soudy, ale ani do více než jednoho seznamu (např. do seznamu soudců krajských a okresních soudů pro řízení ve věcech soudců a do seznamu soudců krajských a okresních soudů pro řízení ve věcech státních zástupců). Je též navrhováno, aby mohla být táž osoba navržena do seznamu až po uplynutí 5 let od skončení funkčního období senátu, ve kterém vykonávala funkci člena senátu (pravidlo se tedy netýká náhradníků, kteří nevykonávali funkci člena senátu), což platí i v případě, že se takový člen senátu podílel na rozhodování v řízení dokončeném po uplynutí funkčního období senátu. Uvedené pravidlo se vztahuje i na ty, kteří vykonávali funkci člena senátu po dobu, která je kratší než délka funkčního období. Je zachována podmínka vzdělání také pro přísedící, kteří nejsou státními zástupci a ani soudními exekutory, srov. § 5n odst. 4 písm. c). I nadále je vyžadováno právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon tradičních právnických profesí (soudce, státní zástupce, notář, soudní exekutor, advokát), získané na některé z právnických fakult v České republice (právnická fakulta Masarykovy univerzity, Univerzity Karlovy, Univerzity Palackého v Olomouci nebo Západočeské univerzity v Plzni).

Ust. § 5p upravuje povinnost přísedícího složit slib (srov. § 5 odst. 5 kárného řádu).

K § 5q až 5s

V § 5q až 5s je navržena úprava práv a povinností přísedících (§ 5q obecné ustanovení, § 5r a 5s zvláštní ustanovení). V § 5r se navrhuje upravit nárok některých přísedících na odměnu a na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s výkonem funkce. Ustanovení § 5r se nevztahuje na přísedící státní zástupce a soudní exekutory. Navrhovaná úprava přitom vychází ze současné právní úpravy, srov. k tomu § 5 odst. 3, 4 a 6 věta třetí kárného řádu, přičemž se navrhuje stanovit některé odchylky.

Přísedící, na které se vztahuje § 5r, mají nárok na odměnu za každý den, v němž se účastnili jednání senátu, ve výši jednadvacetiny měsíčního platu soudce kárného soudu, tedy vrchního soudu, tato jednadvacetina se počítá z platu podle § 28 odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který náleží soudci vrchního soudu do ukončení 5. roku započtené doby. Dále mají tito přísedící nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s výkonem funkce. Pokud jde o přísedící státní zástupce, jejich postavení ve vztahu k platu a dalším náležitostem je upraveno v § 5s. Podle tohoto ustanovení se považuje výkon funkce přísedícího za výkon funkce státního zástupce, postupuje se tedy, pokud jde o plat a další náležitosti, podle zákona č. 201/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o přísedící soudní exekutory, mají nyní (podle stávající úpravy) nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s výkonem funkce od státu (kárného soudu) pouze tehdy, pokud jsou přísedícími v jiných věcech než ve věcech soudních exekutorů. Pokud jsou přísedícími ve věcech soudních exekutorů, nemají nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s výkonem funkce od státu (kárného soudu), přičemž úprava těchto otázek se ponechává stavovským předpisům a rozpočtu Exekutorské komory České republiky. Ratio této úpravy spočívá v tom, že kárnou pravomoc nad soudními exekutory musel převzít stát (srov. k tomu novelu provedenou zákonem č. 286/2009 Sb. a důvody, které k ní vedly), tedy stát ji vykonává místo orgánů Exekutorské komory České republiky, stát tudíž vykonává činnost, kterou by jinak financovala a vykonávala komora. Z tohoto důvodu stát nevyplácí soudním exekutorům přísedícím ve věcech soudních exekutorů odměnu ani náhrady. Pokud jde o přísedící soudní exekutory, je návrhem zákona převzata dosavadní právní úprava. Vzhledem k okolnosti, že soudní exekutoři mohou podle návrhu zákona být přísedícími nově pouze ve věcech soudních exekutorů, je převzata právní úprava, podle které nemá přísedící soudní exekutor nárok od státu na odměnu a na náhrady. Tyto otázky se ponechávají stavovským předpisům a rozpočtu komory.

K § 5t

Ustanovení § 5t platí pro členy senátů a náhradníky členů senátů všech kárných soudů (tedy kárných soudů pro řízení v prvním stupni i odvolacích), protože § 5t až 6b se vztahují na všechny kárné soudy (neplyne-li z povahy věci u některých ustanovení jiný závěr). Do § 5t odst. 1 se navrhuje převzít, pokud jde o trestní odpovědnost, pravidlo dosud obsažené v § 5 odst. 7 kárného řádu. Navržená právní úprava v odstavci 2 zohledňuje, že se týká osob, jejichž bezúhonnost se posuzuje nejen podle kárného řádu (§ 24) ale též podle jiných právních předpisů. Je přitom možné, že tyto jiné právní předpisy přitom neobsahují institut zahlazení kárného nebo obdobného opatření, případně pro zahlazení stanovují jiné podmínky než § 24 kárného řádu. Podle § 5t odst. 2 splňuje předpoklad bezúhonnosti ten, komu nebylo uloženo kárné opatření vůbec, dále ten, komu sice bylo uloženo kárné opatření, bylo však zahlazeno, a ten, komu sice bylo uloženo kárné opatření, které nebylo zahlazeno, uplynula však doba nejméně 5 let od pravomocného uložení kárného opatření, přičemž kárné opatření již bylo vykonáno. Účelem § 5t odst. 2 je dosáhnout stavu, kdy v případě uložení kárného opatření předpoklad bezúhonnosti je splněn, jestliže došlo k zahlazení kárného opatření podle rozhodné právní úpravy (§ 24 kárného řádu nebo zvláštní právní předpis), nebo jestliže v případě, že se kárné opatření podle zvláštní právní úpravy nezahlazuje, by k zahlazení došlo, jestliže by se na tyto případy vztahoval § 24 kárného řádu.

K § 5u

Navrhuje se převzít délku funkčního období z platné právní úpravy (§ 4 odst. 6, § 4a odst. 6 a § 4b odst. 6 kárného řádu) a stanovit pro senáty všech kárných soudů (těmi jsou vrchní soudy, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, srov. § 3 odst. 2 kárného řádu ve znění návrhu zákona) funkční období v délce 5 let. Funkční období není stanoveno pro společný senát, neboť jeho členy jsou členové senátů odvolacích kárných soudů. Působení členů společného senátu tak je časově omezeno trváním jejich funkce člena odvolacího senátu a funkčním obdobím odvolacího senátu (srov. § 6a). Nově se též navrhuje k odstranění dosavadních pochybností výslovně stanovit pravidlo, ze kterého vyplývá, že prvním dnem funkčního období senátu je den, kdy byl jeho předseda ustanoven do funkce. Převzato z platné právní úpravy je pravidlo, ze kterého vyplývá, že člena ani náhradníka senátu nelze určit na dobu, která by skončila dříve, než skončí funkční období senátu, ani na dobu, která by skončila po uplynutí funkčního období senátu (§ 5u odst. 2). Tímto pravidlem však není dotčen § 6, tedy přestože určitá osoba je určena na dobu trvání funkčního období, její funkce může zaniknout před skončením funkčního období i po jeho skončení, stanoví-li tak § 6. V odstavci 3 se navrhuje řešit problematiku, která je v platné právní úpravě řešena v § 7, navrhované řešení je ovšem odlišné (ustanovení § 7 se navrhuje zrušit). Nově se navrhuje, aby senát prvního stupně musel dokončit všechna řízení, která byla zahájena během jeho funkčního období. Pokud jde o odvolací senáty, ty musejí dokončit všechna řízení, ve kterých bylo během jejich funkčního období podáno odvolání; uvedené pravidlo platí i v případě, kdy odvolací senát věc vrátil senátu kárného soudu prvního stupně k dalšímu řízení a bylo opět podáno odvolání (již po uplynutí funkčního období odvolacího senátu) – i v takovém případě ve věci rozhoduje stejný odvolací senát. Ustanovení § 6a není ustanovením § 5u odst. 3 dotčeno; členové senátu, který dokončuje řízení po uplynutí svého funkčního období, však již nemohou být členy společného senátu.

K bodům 10 až 17 (§ 6)

V § 6 odst. 1 písm. a) se navrhuje doplnit pravidlo, ze kterého vyplývá, že funkce člena nebo náhradníka člena senátu kárného soudu zaniká uplynutím funkčního období senátu kárného soudu, jestliže senát dokončil všechna řízení před uplynutím svého funkčního období. Dále se navrhuje doplnit nové písmeno b), podle kterého zaniká funkce dokončením posledního z řízení dokončovaných senátem po uplynutí funkčního období. Písmeny a) a b) tak návrh reaguje na úpravu obsaženou v § 5u odst. 3, podle které je za určitých okolností povinností senátu dokončit řízení i po uplynutí funkčního období. Dosavadní § 6 odst. 1 písm. e) má být nahrazen novými pododstavci, a to písm. f) a g). Do těchto ustanovení se navrhuje promítnout změny navržené ve složení kárných senátů. Členství soudců v senátech je vázáno na okolnost, zda je soudce soudcem příslušného vrchního soudu, krajského soudu nebo okresního soudu, příp. příslušného odvolacího soudu, přičemž v případě soudců krajských a okresních soudů se dále vyžaduje, aby šlo o soudy se sídlem v obvodu příslušného vrchního soudu. Přísedící státní zástupci jsou členy kárného senátu na základě toho, že jsou státními zástupci státního zastupitelství se sídlem v obvodu příslušného vrchního soudu nebo Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud tedy dojde ke změnám v těchto okolnostech, je dán důvod pro zánik funkce člena senátu nebo náhradníka člena senátu. Dále se navrhuje doplnit do § 6 odst. 1 nové písm. h), do kterého má být promítnuto nové kritérium, kterým je podmíněno členství přísedícího soudního exekutora v kárném senátu, a to sídlo exekutorského úřadu, který je vykonáván přísedícím soudním exekutorem, v obvodu příslušného vrchního soudu. Do § 6 odst. 4 se navrhuje doplnit výslovné pravidlo, podle kterého, jestliže již není žádná osoba ve funkci náhradníka člena senátu, a nelze jej tak určit novým členem senátu, předseda kárného soudu určí nového člena a jeho náhradníka stanoveným postupem. Ostatní navržené změny jsou terminologické, případně změny, kterými se reaguje na jiná ustanovení návrhu.

K bodu 18 K § 6a

Navržené ustanovení § 6a odst. 1 vychází ze skutečnosti, že trvání funkce člena společného senátu je podmíněno trváním funkce člena senátu odvolacího kárného soudu. Komu tedy zanikne funkce člena senátu odvolacího kárného soudu, pozbývá i funkce člena společného senátu. Dále podle § 6a odst. 1 platí, že funkce člena společného senátu zaniká i členovi senátu, jehož funkční období uplynulo. Jestliže takový senát dokončuje po uplynutí svého funkčního období řízení, i v takovém případě již nemůže být člen senátu členem společného senátu. Ustanovení § 6a odst. 2 upravuje zánik funkce náhradníka člena společného senátu. I trvání funkce náhradníka člena rozšířeného senátu je podmíněno trváním funkce člena senátu, o jehož náhradníka jde. Dále je trvání funkce náhradníka člena společného senátu podmíněno trváním funkce náhradníka člena senátu, který je (byl) členem společného senátu. Trvání funkce náhradníka člena senátu je konečně též omezeno uplynutím funkčního období senátu, pro který byl náhradník určen (tedy byl určen jako náhradník člena tohoto senátu).

K § 6b

Dále se navrhuje nový § 6b, podle kterého je dána povinnost oznámit předsedovi kárného soudu skutečnosti zakládající překážku pro funkci člena senátu nebo náhradníka člena senátu. Tuto povinnost mají ti, kdo jsou členy nebo náhradníky členů senátu, nebo jsou navrhováni nebo zařazeni na seznam soudců nebo přísedících. Povinnost vzniká i tehdy, jestliže oznamovaná skutečnost ještě nenastala, ale osoba povinná učinit oznámení ví, že překážka nastane, nebo to vědět měla a mohla. Povinnost vzniká bez zbytečného odkladu poté, kdy se povinná osoba dozvěděla o tom, že překážka nastala nebo nastane, nebo kdy se o tom dozvědět měla a mohla. V § 6b nejsou zahrnuty skutečnosti, o kterých předseda kárného soudu ví, tedy důvod zániku funkce podle § 6 odst. 1 písm. a) a d) a odstavce 3.

K bodům 21 až 24 (§ 8)

V § 8 odst. 2 písm. e) a f) se navrhuje změna, na základě které bude předseda vrchního soudu a krajského soudu oprávněn podat návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudce v případě soudců nižších článků soustavy soudů pouze v rámci obvodu vrchního nebo krajského soudu. Praxe již takto postupuje. V § 8 odst. 2 písm. g) se navrhuje novelizovat znění tak, aby zákon nesvěřoval oprávnění předsedům okresních soudů podávat návrhy proti soudcům jiných okresních soudů. V praxi toto oprávnění využíváno není, podle písmene e) a f) téhož ustanovení navíc nemá předseda vrchního soudu oprávnění podat návrh proti soudci jiného vrchního soudu, resp. předseda krajského soudu nemá oprávnění podat návrh proti soudci jiného krajského soudu. V § 8 odst. 3 písm. d) se navrhují změny legislativnětechnického rázu.

K bodu 25 (§ 8a až 8c)

Navrhuje se nový § 8a, který má upravovat problematiku dosud upravenou v § 128 zákona o soudech a soudcích a v § 13i zákona o státním zastupitelství. Podle navrženého ustanovení orgán oprávněný podat návrh na zahájení kárného řízení má povinnost konat, jestliže (zjednodušeně řečeno) zjistí skutečnosti, ze kterých vyplývá, že určitá osoba spáchala kárné provinění. Tuto povinnost splní tím, že – dle své volby – podá kárný návrh nebo vyzve ke sdělení podle § 8b. Postup podle § 8b je však vyloučen, jestliže takový postup není vhodný, podle § 8b se tedy postupuje, je-li to vhodné (k tomu srov. níže). Tuto povinnost má též ministr spravedlnosti, pokud takové skutečnosti zjistí Ministerstvo spravedlnosti. Taková povinnost však není dána, stanoví-li jinak zákon o soudech a soudcích a zákon o státním zastupitelství. Zákon o soudech a soudcích a zákon o státním zastupitelství stanovují jinak v případě, že má být věc řešena výtkou. Postup podle §8b spočívá v tom, že Ministerstvo spravedlnosti, předseda soudu nebo vedoucí státní zástupce mohou vyzvat jiného navrhovatele ke sdělení, zda návrh podají. Povinnost adresáta výzvy podat návrh na zahájení kárného řízení není dotčena, což znamená, že není na vůli adresáta výzvy, jak bude postupovat – musí konat podle zákona. Postup podle § 8b je však možný, pouze, je-li takový postup vhodný (§ 8a odst. 4). Postup podle §8b je vhodný tehdy, je-li takový postup procesně racionální, tedy zejména jestliže se na základě postupu podle § 8b stane navrhovatelem ten, kdo má nejlepší přístup k informacím o skutku a o osobě kárně obviněného (např. předseda příslušného soudu), srov. k tomu také rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2013, č. j. 16 Kss 8/2013-45. Postup podle § 8b vhodný naopak není např. v případě podezření na osobní vazby (mezi adresátem výzvy a případným kárně obviněným), v případě, že hrozí marné uplynutí lhůty pro zánik kárné odpovědnosti, postup podle § 8b by byl v ohledně téhož skutku a téže osoby opakovaný a vedl by k nepřiměřenému oddalování podání návrhu apod. Postup podle § 8b je pouze jednou z možností, jak postupovat – tedy povinnost podle § 8a znamená, že je dána povinnost podat návrh nebo postupovat podle § 8b (není též vyloučeno, aby byly využity obě možnosti současně) – není však povinností upřednostnit postup podle §8b před podáním návrhu. Omezení podle § 8a odst. 4, tedy omezení kritériem vhodnosti, znamená, že se podle § 8b nemá postupovat, jestliže takový postup není vhodný.

Ustanovení § 8c odst. 1 umožňuje tomu, kdo vyzval ke sdělení, aby sám podal návrh nebo aby k návrhu jiného navrhovatele přistoupil, jestliže dosud nebylo sdělení doručeno nebo z něj vyplývá, že adresát výzvy podá nebo podal návrh. Podání návrhu, resp. sdělení, že byl nebo bude podán, ze strany adresáta výzvy ani nedoručení výzvy nevylučuje, aby ten, kdo vyzval ke sdělení, byl procesně aktivní. Podle § 8c odst. 2 platí, že v případě sdělení, že návrh podán nebyl a nebude, je třeba, aby ten, kdo vyzval ke sdělení, postupoval podle § 8b, tedy sám podal návrh, případně může – je-li to vhodné – znovu někoho vyzvat ke sdělení podle § 8b. Úprava navržená v § 8a až 8c nemá za cíl měnit oprávnění k pování návrhu podle § 8, má se pouze stanovit výslovný zákonný podklad pro koordinaci mezi navrhovateli. Na legitimaci k podání návrhu (případně na její absenci) se ničeho nemění.

K bodům 26 až 30 (§ 9)

K odstavci 1 a 2 Navrhuje se zrušení lhůty k podání návrhu na zahájení kárného řízení s objektivně určeným počátkem (spáchání kárného provinění) v délce 3 let. Důvodem je okolnost, že § 89 zákona o soudech a soudcích a § 29 zákona o státním zastupitelství upravují lhůty v délce 3 let (dle zákona o soudech a soudcích) a 2 let (dle zákona o státním zastupitelství) pro zánik kárné odpovědnosti. Počátek lhůt pro zánik kárné odpovědnosti se počítá od stejné právní skutečnosti jako počátek objektivní lhůty pro podání návrhu dle § 9 odst. 1 kárného řádu, tedy od spáchání kárného provinění. Lhůty pro zánik kárné odpovědnosti jsou zachovány, je-li před jejich uplynutím podán návrh na zahájení kárného řízení, což platí též pro objektivní lhůtu pro podání návrhu na zahájení kárného řízení podle § 9 odst. 1 kárného řádu. Je tedy zřejmé, že lhůty pro zánik kárné odpovědnosti a objektivní lhůta pro podání návrhu na zahájení kárného řízení představují stejný a dvojí limit pro úspěch návrhu na zahájení kárného řízení. Pokud se tedy návrhem zákona má zrušit právní úprava objektivní lhůty pro podání návrhu, není tím rušen časový limit, který je důsledkem lhůty pro zánik kárné odpovědnosti. Subjektivní lhůta v délce 6 měsíců má být dle návrhu zachována, nicméně má se stavět v důsledku komunikace mezi navrhovateli podle § 8b. Lhůta počíná běžet každému z navrhovatelů oprávněných podat návrh zvlášť. Pokud se tedy pouze jeden z těchto navrhovatelů dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, počíná běh lhůty jen tomuto navrhovateli, nikoliv všem ostatním navrhovatelům oprávněným podat návrh na zahájení kárného řízení. Navrhuje se proto nová formulace ustanovení o subjektivní lhůtě, ze které má být pro aplikační praxi více zřejmé, že počátek běhu lhůty se u každého navrhovatele posuzuje samostatně. Navrhuje se nově v § 9 odst. 2 stanovit, jaký vliv má vedení trestního stíhání na běh zbývající lhůty pro podání návrhu na zahájení kárného řízení. Nově má být stanoveno, že se lhůta zahájením trestního stíhání vedeného proti téže osobě a pro týž skutek přerušuje. Skončením takového trestního stíhání počíná běžet lhůta nová. Dochází tedy k přerušení lhůty a nikoliv k jejímu stavení.

K odstavci 3 Do odstavce 3 je promítnuto zavedení možnosti podat návrh na zahájení kárného řízení, kterým se navrhovatel domáhá schválení dohody o vině a kárném opatření, který se ve svých náležitostech odlišuje od běžného návrhu na zahájení kárného řízení, neboť je k němu nutné připojit též sjednanou dohodu o vině a kárném opatření. S účinností dnem 1. října 2008 je náležitostí kárného návrhu též návrh na uložení konkrétního kárného opatření. Návrhem na uložení konkrétního kárného opatření ovšem není kárný senát vázán. Od uložení kárného opatření však lze v některých případech upustit, přestože senát rozhodne, že kárně obviněný je vinen (srov. § 19 odst. 1). Jestliže to tedy vyplývá z kárného řádu nebo z jiného právního předpisu, senát upustí od uložení kárného opatření. Z tohoto důvodu se navrhuje, doplnit výslovné pravidlo v tom smyslu, že náležitostí kárného návrhu je případě též návrh na upuštění od uložení kárného opatření, přičemž ani takovým návrhem není senát vázán. Obsah dosavadního znění odstavce 3 bude systematicky zařazen (s nezbytnými změnami) do jiného ustanovení (§ 9b).

K bodu 31 K § 9a

Návrhem na zahájení kárného řízení bude nově možné domáhat se schválení dohody o vině a kárném opatření. Obdobně jako v případě návrhu na schválení dohody o vině a trestu v trestním řízení, i v tomto případě se jedná o způsob, jakým urychlit kárné řízení v případě, kdy není mezi navrhovatelem a kárně obviněným sporu o skutkových okolnostech případu, o jejich kvalifikaci jako kárného provinění (součástí dohody je prohlášení kárně obviněného o tom, že spáchal skutek, který je předmětem sjednané dohody o vině a kárném opatření) a adekvátního kárného opatření, případně si lze v rámci dohody sjednat i upuštění od uložení kárného opatření. V tom případě nebude prováděno dokazování a kárně obviněný se dohodou o vině a kárném opatření vzdává práva podat odvolání proti rozsudku, kterým by senát prohlášení o vině a kárném opatření schválil, s výjimkou případu, kdy takové rozhodnutí senátu není v souladu s dohodou o vině a kárném opatřením, jejíž znění bylo soudu předloženo. Kromě případů, kdy schválení dohody o vině a kárném opatření bude možné navrhnout návrhem na zahájení kárného řízení, kterým je zahájeno samotné kárné řízení, bude možné takovou dohodu uzavřít i v průběhu kárného řízení (§ 13 odst. 2) i v průběhu ústního jednání (§ 17b). Domáhat se schválení dohody tedy lze přímo návrhem na zahájení kárného řízení nebo samostatným procesním úkonem navrhovatele, a to návrhem na schválení dohody podaným po zahájení kárného řízení. Je-li po zahájení kárného řízení podán návrh na schválení dohody, je o tomto návrhu vedeno řízení, a to v rámci kárného řízení (jde tedy o „řízení v řízení“). Jestliže na základě návrhu na schválení dohody podaném po zahájení kárného řízení nedojde ke schválení dohody soudem, pokračuje se v kárném řízení. Návrh zákona rozlišuje mezi sjednáním dohody o vině a kárném opatření a schválením této dohody. Dohodu sjednávají navrhovatel a kárně obviněný, aby ji mohli předložit kárnému soudu. Sjednanou dohodu následně schválí (jsou-li splněny podmínky) kárný soud svým rozhodnutím. Pokud dohoda není schválena, ke sjednané dohodě se nepřihlíží. Návrh zákona též upravuje postup při sjednávání regresní úhrady ve smyslu zákona o zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (z. č. 82/1998 Sb.). Před sjednáním dohody o vině a kárném opatření je povinností navrhovatele zjistit, zda se stát domáhá sjednání regresní úhrady v dohodě. Navrhovatel poskytne státu takové informace, jejichž znalost je nezbytná pro ověření, zda jsou naplněny podmínky pro domáhání se sjednání regresní úhrady. Stát má přitom povinnost navrhovateli sdělit, jaké informace jsou za tím účelem potřebné (např. spisové značky, ve kterých došlo k průtahům, pro které má být proti soudci podán návrh na zahájení kárného řízení, identifikační údaje účastníků takových řízení, ve kterých došlo k průtahům). Podle § 17 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je možné požadovat regresní úhradu od soudce a státního zástupce pouze poté, kdy – zjednodušeně řečeno – bylo vydáno rozhodnutí soudu v trestním nebo v kárném řízení, ze kterého vyplývá, že se soudce nebo státní zástupce dopustil trestného činu nebo kárného provinění. Touto úpravou je sledován zájem na ochraně nezávislosti soudní moci, resp. výkonu působnosti státního zastupitelství. Pokud z tohoto trestného činu nebo kárného provinění vznikla škoda, která byla státem nahrazena poškozenému, stát může požadovat (při splnění všech podmínek) regresní úhradu od soudce nebo státního zástupce. Na účelu právní úpravy v § 17 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci se touto novelou ničeho nemění. Podle § 9a se stát, má-li být regresní úhrada zahrnuta do dohody o vině a kárném opatření, musí nejprve domáhat jejího sjednání v dohodě. Požadovat tuto regresní úhradu ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci však může pouze za splnění podmínek podle § 17 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Jestliže je tedy schválena dohoda zahrnující regresní úhradu, obsahuje rozhodnutí kárného soudu o schválení dohody o vině a kárném opatření též výrok o vině a výrok o regresní úhradě. Stát tedy může požadovat regresní úhradu ve smyslu § 17 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Stát tedy navrhovateli k jeho žádosti sdělí, zda se stát sjednání úhrady domáhá. Jestliže se stát sjednání regresní úhrady nedomáhá (např. proto, že škoda ještě nevznikla, není známá výše regresní úhrady apod.), není tím dotčena možnost státu regresní úhradu požadovat podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. V takovém případě ovšem není pro regresní úhradu exekuční titul a stát si jej musí (případně) teprve opatřit. Pokud stát sjednání regresní úhrady požaduje a kárně obviněný s tím nesouhlasí, nelze dohodu o vině a kárném opatření sjednat. Jestliže kárně obviněného vedou k nesouhlasu ospravedlnitelné důvody, může stát od sjednání regresní úhrady v dohodě ustoupit, tím není dotčeno jeho právo požadovat zaplacení regresní úhrady postupem podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

K § 9b

Navržené ustanovení vymezuje účastenství, čímž nahrazuje dosavadní § 9 odst. 3. Navržené změny odpovídají znění § 9 odst. 3 kárného řádu ve znění účinném do 30. 9. 2008 (tedy ve znění do nabytí účinnosti zákona č. 314/2008 Sb., kterým byla dvojinstančnost zrušena) s tím, že se navrhuje znění doplnit tak, aby odpovídalo skutečnosti, že od r. 2009 jsou podle kárného řádu vedena též řízení ve věcech soudních exekutorů.

K § 9c

Navrhuje se též výslovně stanovit, že je možné přistoupit k návrhu jiného navrhovatele. Ten, kdo přistoupil k návrhu jiného navrhovatele, má také postavení navrhovatele (má právo účastnit se ústního jednání, činit vyjádření apod., má též právo podat odvolání z toho důvodu, že je navrhovatelem), nemůže však vzít zpět návrh, ke kterému přistoupil. Přistoupením k návrhu se rozumí procesní úkon, kterým se navrhovatel připojuje k návrhu jiného navrhovatele. Samotné přistoupení k návrhu nemá vliv na návrh (přistoupením nemůže dojít ke zhojení případných vad návrhu, nemá vliv na případnou opožděnost návrhu apod.), přistoupením nedochází ani k rozšíření návrhu o další skutek apod., nedochází např. ani ke změně návrhu na uložení konkrétního kárného opatření. Lhůta pro podání návrhu se neuplatní pro navrhovatele, který přistoupil k návrhu jiného navrhovatele. V odstavci 2 je upravena nepřípustnost přistoupení. Důvody nepřípustnosti jsou:

− k návrhu přistoupil ten, kdo sám není oprávněn návrh podat (v tomto případě není rozhodný okamžik přistoupení), − k návrhu bylo přistoupeno po zahájení dokazování, − bylo přistoupeno k návrhu na zahájení kárného řízení, kterým se navrhuje schválení dohody o vině a kárném opatření, nebo k návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření podanému po zahájení kárného řízení (v těchto případech není rozhodné, kdy k přistoupení došlo).

V odstavci 3 je navrženo, jaký následek má nepřípustné přistoupení k návrhu. K takovému přistoupení se nepřihlíží, o čemž kárný soud nevydává žádné rozhodnutí. Nepřihlížení k přistoupení se projeví v dalším procesním postupu kárného soudu, přičemž o nepřihlížení musí kárný soud (předseda senátu) vyrozumět toho, kdo nepřípustné přistoupení k návrhu učinil.

K § 9d

Navrhuje se stanovit způsob odstraňování vad návrhu na zahájení řízení a dohody o vině a kárném opatření. Vady návrhu neodstraňuje navrhovatel, který k návrhu pouze přistoupil. K odstranění vad vyzývá předseda senátu. Učiní tak, jestliže pro vadu nelze pokračovat v řízení. Nejsou-li vady odstraněny a v řízení nelze pokračovat, senát kárné řízení zastaví (§ 14 odst. 1 písm. a/). Právní úpravou odstraňování vad není dotčena úprava předběžného šetření, což znamená, že odstraňováním vad nelze předběžné šetření nahrazovat.

K bodu 32 (§ 10)

Navrhuje se zrušit větu první včetně poznámky pod čarou, která odkazuje na § 8 s. ř. s. Nově se má na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci přiměřeně aplikovat trestní řád, a to v intencích § 25 kárného řádu. Na základě zrušení věty první se tedy na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci přiměřeně použijí § 30 a 31 trestního řádu.

K bodům 33 až 40 (§ 12 odst. 1 a 3 až 5)

K odstavci 1 Změna navržená v odstavci 1 odráží skutečnost, že nově má být možné domáhat se návrhem na zahájení kárného řízení též schválení dohody o vině a kárném opatření. Kárně obviněný má být tedy poučen v souladu s navrhovanou právní úpravou pouze tehdy, pokud je kárné řízení zahájeno na základě návrhu, který nemá formu návrhu na schválení dohody. Obdobně jako je tomu ve zjednodušeném řízení (§ 314b odst. 2 tr. řádu), navrhuje se nově i v kárném řízení využít institutu tzv. nesporných skutečností. Pokud se jak navrhovatel, tak i kárně obviněný shodnou na určitých skutečnostech jako na nesporných, může to prospět rychlosti a tím i účinnosti kárného řízení. Tato prohlášení není kárný soud povinen přijmout (tj. není shodným prohlášením navrhovatele a kárně obviněného vázán), zejména pokud s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti je důvod o těchto prohlášeních pochybovat; přijme-li jej, rozhodne o upuštění od dokazování takto označených skutečností. Prohlášení o nesporných skutečnostech bude možné učinit při ústním jednání (§ 17a odst. 2) i dříve, po zaslání návrhu na zahájení kárného řízení (§ 12 odst. 1). O této možnosti bude kárně obviněný informován. Z podstaty věci možnost prohlásit některé skutečnosti za nesporné nepřichází v úvahu v případě, kdy je návrhem na zahájení kárného řízení navrhováno schválení dohody o vině a kárném opatření.

K odstavcům 3 až 5 V odstavci 3 je navržena změna spočívající v tom, že bude zavedeno pravidlo, podle kterého je subjektům uvedeným v odstavci 3 též zasílán návrh na zahájení kárného řízení (jako tomu je podle odstavce 2). Výčet adresátů se navrhuje rozšířit tak, aby zahrnoval všechny, kdo jsou oprávněni přistoupit k návrhu. Dále se navrhuje zohlednit navrhovanou úpravu odstraňování vad a dále se navrhuje doplnit § 12 o výslovnou úpravu povinnosti předsedy senátu doručit též přílohy návrhu, resp. povolit nahlížení do spisu. Při nahlížení do spisu se zpřístupní pouze přílohy, které nemohly být doručeny (arg. „namísto doručení příloh“), protože ten, kdo nahlíží, dosud není (případně ani nebude) účastníkem řízení. Účelem změn navržených v § 12 odst. 3 a účelem nových odstavců 4 a 5 je jednak dosáhnout toho, aby si orgán oprávněný přistoupit k návrhu mohl učinit úsudek, zda k návrhu skutečně přistoupí, jednak rozšířit doručování natolik, aby ti, kterých se to týká (orgány oprávněné k podání návrhu, resp. orgány dosud informované z evidenčních důvodů), měli více informací o zahájeném řízení.

K bodům 41 a 42 (§ 13)

Ustanovení se nově navrhuje členit na dva odstavce.

Odstavec 1 se navrhuje změnit tak, aby z něj výslovně vyplývalo, že předběžným šetřením nelze pověřit člena senátu, který není soudcem. Navrhovaná změna v novém odstavci 2 zohledňuje zavedení dohody o vině a kárném opatření. Navrhované změny směřují na případy, kdy dohoda o vině a kárném opatření nebude sjednána před zahájením kárného řízení. Navrhuje se stanovit, jak má kárný soud postupovat v závislosti na tom, zda věc bude řešena dohodou o vině a kárném opatření, anebo zda bude rozhodováno bez dohody.

K bodům 43 a 44 (§ 13a)

Je navrhována terminologická změna, která má zohlednit, že kárný řád používá termín „rozhodnutí“. Navrhuje se též změna poznámky pod čarou odkazující na právní úpravu týkající se státních zástupců.

K bodům 45 až 49 (§ 14)

Navrhuje se, aby se § 14 členil na odstavce. Dosavadní § 14 má být označen jako odstavec 1 s tím, že v odstavci 1 je navržena úprava, podle které senát zastaví řízení, jestliže nebyly odstraněny vady návrhu na zahájení kárného řízení, včetně návrhu na zahájení kárného řízení, kterým se navrhovatel domáhá schválení dohody o vině a kárném opatření, nebo dohody o vině a kárném opatření. Jde o dohodu připojenou k návrhu na zahájení kárného řízení. Do § 14 se dále navrhuje vložit nový odstavec 2, podle kterého může kárně stíhaný požadovat pokračování v řízení i poté, kdy nastala skutečnost zakládající důvod k zastavení řízení podle odstavce 1 písm. b) až d). Tato úprava se navrhuje v souvislosti s navrženými změnami hmotného práva, podle kterých by kárně stíhanému soudci a státnímu zástupci, jemuž byl pozastaven výkon funkce soudce nebo státního zástupce, nebylo dopláceno 50 % platu, pokud by kárné řízení bylo zastaveno v důsledku vzdání se funkce. Dále se nový odstavec 2 navrhuje z toho důvodu, aby bylo kárně stíhanému umožněno očištění jeho jména. Změna navržená v odstavci 1 písm. d) je legislativnětechnického rázu. V odstavci 3 je pak řešena situace, kdy nejsou odstraněny vady dohody a pro tyto vady nelze v řízení pokračovat (jde tedy o dohodu připojenou k návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření podanému po zahájení kárného řízení). V takovém případě je zastaveno řízení o návrhu na schválení dohody a kárný soud pokračuje v kárném řízení na podkladě původního návrhu. Odstavce 1 a 2 tedy upravují zastavení kárného řízení, odstavec 3 upravuje zastavení řízení o návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření podaném po zahájení kárného řízení.

K bodu 50 (§ 14a až 14f)

Navrhuje se obdobně, jako je tomu v trestním řízení, zavedení institutu podmíněného zastavení kárného řízení, kterého bude moci být využito dle míry a závažnosti spáchaného kárného provinění za taxativně stanovených podmínek a to bez nařízení ústního projednání kárného provinění soudem.

Účelem navrhovaného zakotvení tohoto institutu do právní úpravy upravující kárné řízení je jednak pozitivní motivace kárně obviněného k doznání spočívají ve vyhnutí se uložení kárného opatření, jednak dání možnosti kárně obviněnému dobrovolně odstranit následky kárného provinění a učinit patřičné kroky k zamezení případných dalších kárných provinění, k čemuž mu bude stanovena přiměřená zkušební doba, jejíž zdárné uplynutí bude mít za následek zastavení kárného řízení. Výčet podmínek obsažený v § 14a odst. 2 písm. a) až c) není kumulativní – postačuje tedy, aby byla splněna byť jen jedna z nich. Aplikace § 14a odst. 2 písm. c) je namístě zejména tehdy, jestliže složení příslušné peněžité částky je projevem společenské odpovědnosti kárně obviněného. Pokud například kárně obviněný zavinil průtahy v trestní věci, které vedly k zásahu do sféry konkrétních poškozených, je namístě postupovat podle § 14a odst. 2 písm. c) bod 2., tedy složí peněžitou částku na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti (nikoliv konkrétních obětí, které jsou poškozenými v řízení, ve kterém došlo k průtahům). Ust. § 14a odst. 2 písm. c) nalezne uplatnění typicky též tehdy, jestliže aplikace písm. a) a b) téhož odstavce nepřichází v úvahu. Podle § 14b je třeba od státu zjistit, zda se stát domáhá toho, aby bylo kárně obviněnému v rámci podmíněného zastavení řízení uloženo též uhrazení regresní úhrady. Při tom kárný soud postupuje stejně jako navrhovatel při sjednávání dohody o vině a kárném provinění. Pokud jde o regresní úhradu, navržená právní úprava odpovídá právní úpravě navržené pro dohodu o vině a kárném opatření (srov. k tomu zvláštní část důvodové zprávy k § 9a). V § 14f se navrhuje řešení, které doporučuje část odborné literatury pro případ podmíněného zastavení trestního stíhání, srov. Draštík, A., Fenyk, J. Trestní řád. Komentář. Praha : Wolters Kluwer (ČR), 2017, komentář k § 308 tr. ř., m. č. 63. Tedy, v případě marného uplynutí lhůty dochází k zastavení kárného řízení. Předseda senátu nicméně vydá rozhodnutí, kterým je z důvodu právní jistoty deklarováno, že došlo k zastavení kárného řízení marným uplynutím lhůty.

K bodu 51 (§ 15)

Doplnění nadpisu je legislativnětechnickou změnou vynucenou zavedením skupinového nadpisu pro ustanovení o podmíněném zastavení řízení.

K bodu 52 (§ 15a)

Navrhuje se výslovně upravit problematiku spojení věcí. Kárný soud (senát) spojí věci zahájené na základě samostatných návrhů podaných proti témuž kárně obviněnému pro týž skutek. Navrhovateli jsou všichni ti, kdo návrhy podali. Jednotliví navrhovatelé mohou disponovat svými návrhy (vzít svůj návrh zpět), v případě vad návrhu tyto vady za podmínek stanovených právní úpravou odstraňují apod.

K bodům 53 až 57 K § 17 až 17c

Kárný soud nejprve aplikuje § 17, a to vždy, tedy bez ohledu na to, zda bylo navrženo schválení dohody o vině a kárném opatření (její schválení lze navrhnout návrhem na zahájení kárného řízení, případně návrhem na její schválení podaným po zahájení kárného řízení).

Podle § 17a se postupuje, pokud

− nebylo navrženo schválení dohody o vině a kárném opatření (návrhem na zahájení kárného řízení nebo návrhem podaným po zahájení kárného řízení), a − nemá být postupováno podle § 17b.

Podle § 17a se tedy postupuje, je-li podán běžný návrh na zahájení kárného řízení podle § 9, tedy jestliže není navrhováno schválení dohody o vině a kárném opatření a ani být (dle § 17b) navrhováno nemá. Ustanovení § 17b se aplikuje, jestliže dosud nebylo navrženo schválení dohody o vině a kárném opatření, nicméně takový postup je vhodný. Ustanovení § 17c se aplikuje, jestliže je navrhováno schválení dohody o vině a kárném opatření (návrhem na zahájení kárného řízení nebo návrhem podaným po zahájení kárného řízení).

K § 17

K odstavci 1 Do ustanovení se systematicky vkládá pravidlo o veřejnosti ústního jednání, kdy toto bylo doposud upraveno v ustanovení § 17 odst. 6 (které má být zrušeno).

K odstavci 2 Navrhují se změny související se zavedením institutu dohody o vině a kárném opatření. Návrhem na zahájení kárného řízení se nově myslí i návrh na zahájení kárného řízení, kterým je navrhováno schválení dohody o vině a kárném opatření. Je též doplněn návrh na schválení dohody o vině a kárném opatření podaný po zahájení kárného řízení. Též se navrhuje výslovně omezit možnost předsedy senátu určit, který jiný člen senátu přednese návrh místo navrhovatele, který není přítomen, a to na členy senátu z řad soudců (srov. k tomu též změnu ve znění § 13, nově § 13 odst. 1). Dále se navrhuje změna v odstavci 3, která též zohledňuje navrženou výslovnou úpravu v § 13 (nově § 13 odst. 1), podle které předběžné šetření nesmí provádět člen senátu, který není soudcem.

K § 17a

Toto ustanovení se aplikuje tehdy, jestliže se navrhovatel návrhem na zahájení kárného řízení nedomáhá schválení dohody o vině a kárném opatření a jestliže návrh na schválení dohody nebyl podán ani po zahájení kárného řízení. Navržené ustanovení podrobně upravuje postup předsedy senátu po přednesení návrhu na zahájení kárného řízení spočívající v tom, že zjistí stanovisko kárně obviněného k návrhu. Obdobně jako je tomu ve zjednodušeném řízení (§ 314b odst. 2 tr. řádu), navrhuje se nově i v kárném řízení využít institutu tzv. nesporných skutečností. Pokud se jak navrhovatel, tak i kárně obviněný shodnou na určitých skutečnostech jako na nesporných, může to prospět rychlosti a tím i účinnosti kárného řízení.

Tato prohlášení není kárný soud povinen přijmout (tj. není shodným prohlášením navrhovatele a kárně obviněného vázán), zejména pokud s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti je důvod o těchto prohlášeních pochybovat; přijme-li je, rozhodne o upuštění od dokazování takto označených skutečností. Prohlášení o nesporných skutečnostech bude možné učinit jak při ústním jednání (§ 17a odst. 2), tak i dříve, po zaslání návrhu na zaslání na zahájení kárného řízení (§ 12 odst. 1). O této možnosti bude kárně obviněný informován. Z podstaty věci možnost prohlásit některé skutečnosti za nesporné nepřichází v úvahu v případě, kdy se návrhem na zahájení kárného řízení navrhovatel domáhá schválení dohody o vině a kárném opatření.

K § 17b

Navržené ustanovení stanovuje pravidla, podle kterých má kárný soud postupovat v případě, že by mohla být sjednána dohoda o vině a kárném opatření. Možnost sjednat dohodu o vině a kárném opatření tedy bude dána i v případě konání ústního jednání. Dále se navrhuje stanovit, jak postupovat v případě obou možných eventualit – pro případ sjednání dohody dojde k jejímu projednání, jinak se pokračuje v projednávání původního návrhu na zahájení kárného řízení.

K § 17c

Navržené ustanovení upravuje postup při ústním jednání pro případ, že byl podán návrh na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhuje též schválení dohody o vině a kárném opatření, nebo pokud byl podán návrh na schválení dohody po zahájení kárného řízení.

K bodu 58 (§ 18)

Do odstavce 2 se navrhuje převzít pravidlo nyní obsažené v § 4 odst. 7 věta druhá, v § 4a odst. 7 věta druhá a v § 4b odst. 7 věta druhá.

K bodům 59 až 62 (§ 19)

Navrhuje se vložení nové věty druhé, která navazuje na změny navržené v § 14, konkrétně navazuje na návrh vložit do § 14 nový odstavec 2. V případě, že kárné řízení pokračuje pouze proto, že o to požádal kárně obviněný podle § 14 odst. 2, kárný senát nemůže uložit kárné opatření. V takovém případě může, je-li kárně obviněný vinen, rozhodnout pouze o vině kárně obviněného (tzv. akademický výrok), případně může vydat zprošťující rozhodnutí. V odstavci 3 se navrhuje změna, na základě které má rozhodovat o nároku kárně obviněného na náhradu nákladů řízení předseda senátu a nikoliv senát, a to tehdy, jestliže je o nároku rozhodováno samostatným rozhodnutím.

K bodu 63 (§ 19a až 19d) K § 19a a 19b

Navržená ustanovení obsahují pravidla, podle kterých kárný soud postupuje při rozhodování v případě dohody o vině a kárném opatření. Senát dohodu o vině a kárném opatření neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého kárného opatření, a věc navrhovateli rozhodnutím vrátí. Navrhuje se též zavedení úpravy, která povede k zachování lhůt v případech, kdy je vrácením věci navrhovateli skončeno kárné řízení a je podán nový návrh na zahájení kárného řízení. V takovém případě je též zachována lhůta pro podání návrhu. Je též, stejně jako v případě podmíněného zastavení řízení, zachována možnost státu požadovat podle § 17 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci uhrazení regresní úhrady, která nebyla zahrnuta do odklonu (dohody o vině a kárném opatření, resp. rozhodnutí o jejím schválení).

K § 19c a 19d

Ustanovení § 17 odst. 4 kárného řádu má být nově obsaženo v § 17c odst. 1 a jsou v něm navrženy změny vyplývající z navrhovaného zavedení podmíněného zastavení řízení. Podmíněně zastavit řízení bude tedy možné i po nařízení a konání ústního jednání. Dále změny promítají nově navrženou možnost pokračovat v řízení i v případě, kdy nastaly důvody pro zastavení řízení (§ 14 odst. 2). Zůstává tedy zachována možnost zastavit řízení, i když se ve věci konalo ústní jednání, nicméně i v tomto případě zůstává zachováno právo obviněného trvat na pokračování v řízení. Navrhovaná právní úprava též zohledňuje možnost zastavení řízení o návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření (§ 14 odst. 3). Do § 19d se navrhuje převzít znění dosavadního § 19 odst. 5. Nově však nemá být stanoveno, že odůvodnění je „stručné“, a to vzhledem k závažnosti kárného rozhodování.

K bodům 64 až 69 (§ 20)

K odstavcům 1 a 2 Navrhuje se změna, kterou se má do § 20 promítnout skutečnost, že v řízení nově bude rozhodovat též společný senát odvolacích soudů, a dále skutečnost, že předseda senátu bude rozhodovat v otázce osvědčení se kárně obviněného při podmíněném zastavení kárného řízení, případně o náhradě nákladů řízení. Výčet adresátů podle odstavce 1 se navrhuje doplnit tak, aby se rozhodnutí doručovala také předsedovi Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, pokud jsou oprávněni podat odvolání. Navrhuje se proto doplnit výčet o nové písmeno b). Navrhuje se též doplnit nové písmeno g), aby bylo doručováno i těm, k jejichž přistoupení k návrhu nebylo přihlíženo. Takový subjekt může tvrdit, že je také navrhovatelem (protože k jeho přistoupení k návrhu se přihlíželo, resp. mělo přihlížet) a že podává odvolání, protože je navrhovatelem. Odvolací soud takové odvolání posoudí a dojde-li k závěru, že podatel odvolání není navrhovatelem, jeho odvolání zamítne, neboť bylo podáno neoprávněnou osobou (ledaže odvolatel je oprávněn podat odvolání, přestože není navrhovatelem).

K odstavci 3 Navržený odstavec 3 má za cíl, aby bylo doručováno podle odstavce 1 písm. b) najednou. Podle odstavce 1 písm. b) se totiž doručuje v případě, že tam uvedení adresáti jsou oprávněni podat odvolání, přestože nejsou navrhovateli, tedy tehdy, je-li schválena dohoda o vině a kárném opatření, jejíž schválení tito adresáty nenavrhli. Kárný soud však nemusí vždy vědět, zda bude např. vůbec navrženo schválení dohody. Z tohoto důvodu se doručují všechna rozhodnutí naráz s rozhodnutím o schválení dohody o vině a kárném opatření.

K bodům 70 až 72 K § 21

K odstavci 1 Navrhuje se znovuzavedení dvojinstančnosti řízení. Řádným opravným prostředkem je odvolání. Odvolací lhůta činí 15 dnů. Jsou též stanoveny suspenzivní účinky odvolání. Devolutivní účinky odvolání vyplývají z § 3 odst. 2 písm. b), podle kterého o odvoláních proti rozhodnutím vrchních soudů rozhodují Nejvyšší soud nebo Nejvyšší správní soud.

K odstavci 2 Odvolání je přípustné proti rozhodnutí podle § 19. Jde tedy o rozhodnutí, kterými je kárně obviněný odsouzen nebo zproštěn (odvolání je přípustné též proti odsuzujícímu rozhodnutí, jestliže senát upustil od uložení kárného opatření), a dále o rozhodnutí o nároku na náhradu nákladů řízení. Dále je možné podat odvolání proti rozhodnutí o návrhu na obnovu kárného řízení. Možnost využití opravného prostředku naopak nedopadá na rozhodnutí, kterým senát schválil dohodu o vině a kárném opatření, ledaže rozhodnutí o schválení dohody o vině a kárném opatření není v souladu se zněním dohody předloženým ke schválení, neboť v případě těchto rozhodnutí by možnost podat opravný prostředek znamenala jednak nepřiměřené prodlužování řízení, jednak popírání sjednané dohody o vině a kárném opatření.

K odstavci 3 a 4 V navržených ustanoveních se upravuje přípustnost odvolání v případě dohody o vině a kárném opatření.

K § 21a

Navržené ustanovení stanovuje subjektivní přípustnost odvolání podaného ve prospěch i v neprospěch kárně obviněného. Vychází přitom z právní úpravy ve znění účinném do 30. 9. 2008 (tedy ve znění před zrušením dvojinstančnosti zákonem č. 314/2008 Sb.) s tím, že návrh zákona je upraven na základě změn, ke kterým došlo později (zavedení řízení ve věcech soudních exekutorů v r. 2009). Podle odstavce 2 jsou oprávněni podat odvolání ve věcech, ve kterých jsou oprávněni podat návrh na zahájení kárného řízení, také

− ministr spravedlnosti, který je oprávněn podat kárný návrh podle kárného řádu a kárnou žalobu podle exekučního řádu proti komukoliv, − předseda Nejvyššího soudu nebo předseda Nejvyššího správního soudu, kteří jsou oprávněni podat návrh v případě některých řízení ve věcech soudců, − nejvyšší státní zástupce, který je oprávněn podat návrh proti kterémukoliv státnímu zástupci kromě státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce, − předseda revizní komise a předseda kontrolní komise Exekutorské komory České republiky, kteří jsou oprávněni podat návrh na zahájení kárného řízení (kárnou žalobu) proti kterémukoliv soudnímu exekutorovi – každý ovšem ve věcech působnosti komise.

Prezident republiky a veřejný ochránce práv jsou oprávněni podat odvolání pouze, pokud jsou navrhovateli. Je tomu tak z toho důvodu, že prezident republiky ani veřejný ochránce práv nejsou součástí soustavy orgánů státní správy soudů, soustavy orgánů správy státního zastupitelství, ani nejsou orgánem samosprávy soudních exekutorů nebo orgánem dohledu nebo státního dohledu nad soudními exekutory. Jejich oprávnění podávat návrhy na zahájení řízení však není dotčeno. Stejně tak mohou přistoupit k návrhu jiného navrhovatele. Není tedy dotčeno oprávnění prezidenta republiky a veřejného ochránce práv vstupovat do jednotlivých případů tím, že se stanou navrhovateli v konkrétní věci a podají případně též v takové věci odvolání.

K § 21b

K odstavci 1 Do tohoto ustanovení se navrhuje promítnout úpravu obsaženou dosud v § 9 odst. 2 kárného řádu, resp. změny navržené v tomto ustanovení (nově § 9 odst. 3). Tedy i v odvolacím řízení má být povinností navrhovat uložení konkrétního kárného opatření nebo upuštění od uložení kárného opatření. Odvolací kárný soud není tímto návrhem vázán. Povinnost se nevztahuje na kárně obviněného, byť by v rámci své obhajoby připouštěl, že je vinen, resp. že mu má být uloženo kárné opatření (mírnější nebo jen pro některé skutky apod.). Na ostatní účastníky se tato povinnost vztahuje tehdy, jestliže se domáhají vydání rozhodnutí, které obsahuje výrok o vině kárně obviněného (rozhodnutí podle § 19 odst. 1 a rozhodnutí o schválení dohody o vině a kárném opatření).

K odstavci 2 Odchylně, ve srovnání s právní úpravou účinnou do 30. 9. 2008, je upravena problematika novot. Novoty, tedy nové skutečnosti a nové důkazy, jsou omezeny (nejsou přípustné), jestliže se týkají věci samé. Jde o skutečnosti meritorní a důkazy sloužící k jejich prokázání, nikoliv o skutečnosti a důkazy týkající se např. podmínek řízení. Omezení spočívá v tom, že odvolací kárný soud nemůže přihlížet k novotám, které by nově uplatnili účastníci řízení nebo které by odvolací kárný soud opatřil v souladu se zásadou materiální pravdy a zásadou vyšetřovací (mj. těmito zásadami je kárné řízení ovládáno). To neplatí ohledně novot, které účastníci řízení uplatní v odvolání nebo v řízení o něm, jestliže jejich dosavadní neuplatnění nezavinili, srov. písm. b).

Účastník řízení, který dosud nebyl účastníkem řízení a který podal odvolání (srov. § 9b odst. 2), není ohledně novot omezen vůbec, neboť dosud nebyl účastníkem řízení. Toto pravidlo se v návrhu vyjadřuje výslovně, srov. písm. a). Výslovně se též navrhuje stanovit, že jsou přípustné meritorní novoty, které jsou uplatněny v reakci na novoty uplatněné jiným účastníkem řízení, srov. písm. c). Jiné než meritorní novoty omezeny nejsou.

K odstavci 3 Na řízení před soudem druhého stupně se přiměřeně použijí ustanovení o řízení v prvním stupni. Dále se použijí, za podmínek stanovených v § 25 kárného řádu (tedy nestanoví-li kárný řád jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného), přiměřeně ustanovení trestního řádu. Kasace (zrušení) napadeného rozhodnutí není (na rozdíl od právní úpravy účinné do 30. 9. 2008) upravena výslovně (podle znění účinného do 30. 9. 2008 bylo třeba též v některých případech postupovat přiměřeně podle trestního řádu, srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Skno 2/2008). Podle návrhu se tedy bude vždy postupovat v intencích § 25 kárného řádu přiměřeně podle trestního řádu (srov. k tomu zejména § 259 tr. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu je konečné a nelze jej napadnout řádnými opravnými prostředky.

K bodům 73 až 75 (§ 22)

Nový nadpis je vkládán z legislativnětechnických důvodů (kvůli novému společnému nadpisu nad § 21).

K odstavci 1 V odstavci 1 je z legislativnětechnických důvodů navrženo použití legislativní zkratky „kárně obviněný“ zavedené v § 9b odst. 1.

K odstavci 2 V odstavci 2 se navrhuje upravit podrobněji podmínky obnovy řízení. V odstavci 2 písm. a) je navržena úprava, která má zabránit obcházení omezení novot v odvolání a v řízení o něm dle § 21b odst. 2. Nelze tedy povolit obnovu na základě skutečností nebo důkazů, které kárně obviněný zaviněně neuplatnil v řízení, jehož obnovy se domáhá, a to včetně odvolání a řízení o něm. Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, lze rozšířit pouze do uplynutí 3 let od právní moci napadeného rozhodnutí. Zúžit jej lze i později – takový úkon je částečným zpětvzetím návrhu na obnovu řízení. Důvody obnovy lze měnit či doplňovat i po uplynutí 3 let od právní moci napadeného rozhodnutí, nedojde-li tím k porušení (obcházení) zákazu novot v odvolacím řízení.

K bodu 76 (§ 22a)

Navrhuje se doplnit ustanovení, ze kterého výslovně vyplývá, že v řízení podle kárného řádu lze z opravných prostředků podat pouze odvolání a návrh na obnovu řízení. Není tedy přípustná např. stížnost, a to ani při aplikaci tr. řádu ve smyslu § 25 kárného řádu.

K bodu 77 (§ 23)

Je navrhována legislativně technická novela v důsledku zavedení legislativní zkratky „ministerstvo“ pro Ministerstvo spravedlnosti.

K bodům 78 a 79

K § 26 až 28

Navrhuje se právní úprava, která je obdobou právní úpravy koordinace mezi kárnými navrhovateli (srov. § 8b a 8c).

K § 29

K odstavci 1 Ustanovení zohledňuje nově navržený procesní postup spočívající v možnosti podmíněného zastavení řízení (viz § 14 a 14a až 14f), který je však pro účely řízení o způsobilosti soudce a státního zástupce vykonávat svou funkci zcela nepřiléhavý, a proto je navrženo takový postup vyloučit.

K odstavci 2 Stejně jako v případě řízení o kárném návrhu se nově navrhuje využitelnost důkazů, získaných v jiném řízení. V tomto případě důkazů získaných pro účely kárného řízení, což umožní rychlejší a méně nákladné projednání věci, neboť důkazy již nebudou muset být opatřovány pro toto řízení znovu, ačkoliv již jednou opatřeny byly.

K čl. II

Podle přechodných ustanovení mají být řízení zahájená za účinnosti dosavadní právní úpravy dokončena stávajícím kárným soudem podle kárného řádu ve znění před účinností těch ustanovení novely, která se netýkají zřízení nových kárných soudů a jejich senátů, a to v senátech ve složení podle platné právní úpravy, tedy řízení zahájená přede dne nabytí účinnosti, se dokončí podle pravidel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Odlišná je právní úprava v případě obnovy řízení. Pokud je podán návrh na obnovu řízení po nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se na řízení pravidla podle tohoto zákona Dále se navrhuje upravit účinek novelizace na běh lhůt, aby nedošlo k faktickému prodloužení subjektivní lhůty v důsledku novelizace v případě kárných provinění spáchaných před nabytím účinnosti novelizace § 9 odst. 1 kárného řádu, a aby nedošlo k tomu důsledku, že by se nevyžadovalo zachování objektivní lhůty i v případě kárných provinění spáchaných před nabytím účinnosti novelizace uvedeného ustanovení.

K čl. III K bodu 1 (§ 13i)

Ustanovení § 13i se zrušuje, neboť jeho obsah má být nově v § 8a kárného řádu.

K bodům 2 a 3 (§ 22 odst. 1 a 4)

Je navržena úprava, jejíž účel je shodný jako v případě dočasného zproštění výkonu funkce podle § 99, 100, 100a a 101 zákona o soudech a soudcích (srov. k tomu důvodovou zprávu k těmto ustanovením).

K bodu 4 (§ 29)

Navrhuje se též právní úprava, která má stejný účel jako v případě změn navržených v § 89 zákona o soudech a soudcích (srov. důvodovou zprávu k tomuto ustanovení).

K bodu 5 (§ 30 odst. 4)

Navrhuje se též právní úprava, která má stejný účel jako v případě změny navržených v § 88 odst. 6 zákona o soudech a soudcích (srov. důvodovou zprávu k tomuto ustanovení).

K čl. IV

Navrhují se taková přechodná ustanovení, aby se nová právní úprava uplatňování kárného opatření podle § 30 odst. 1 písm. b) zákona o státním zastupitelství aplikovala pouze v případě kárných provinění spáchaných od nabytí účinnosti novelizace § 30 téhož zákona. Dále se navrhuje upravit účinek novelizace na běh lhůty podle § 29 zákona o státním zastupitelství tak, aby nedošlo k jejímu faktickému prodloužení v důsledku novelizace uvedeného ustanovení i v případě kárných provinění spáchaných před nabytím účinnosti této novelizace. Zároveň ovšem má být aplikovatelný nový § 29 odst. 3 zákona o státním zastupitelství, jestliže kárné řízení o kárném deliktu bylo vedeno podle kárného řádu ve znění tohoto zákona, tedy již podle nové právní úpravy.

K čl. V (§ 9 odst. 2)

Navrhuje se rozšířit okruh případů, kdy nebude doplácen plat, který byl snížen z důvodu dočasného zproštění výkonu funkce. Nově by nebyl plat doplácen, pokud bylo kárné řízení zastaveno v důsledku vzdání se funkce kárně obviněným. Podle souběžně navržených změn kárného řádu má přitom platit, že i v případě vzdání se funkce (ale i v případě zániku funkce z jiného důvodu kromě smrti nebo prohlášení za mrtvého) může kárně obviněný požadovat, aby řízení bylo dokončeno (navrhovaný § 14 odst. 2 kárného řádu). V případě zproštění mu bude plat doplacen.

K čl. VI

Navrhují se taková přechodná ustanovení, aby se nová právní úprava aplikovala pouze v případě, kdy k dočasnému zproštění výkonu funkce došlo od účinnosti novelizace § 9 odst. 2 zákona č. 201/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

K čl. VII (§ 17 odst. 2)

Ustanovení reaguje na nově navržené procesní instituty spočívající v rozhodnutí o podmíněném zastavení řízení či schválení dohody o vině a kárném opatření, ale i na instituty stávající, které spadají do trestního řízení. Je tedy navrženo rozšíření možnosti požadovat po soudci nebo státním zástupci regresní úhradu škody vzniklé jejich postupem i v případě, že kárné nebo trestní řízení skončí těmito v ustanovení § 17 odst. 2 nově navrženými rozhodnutími, neboť v nich rovněž bylo rozhodnuto o vině soudců či státních zástupců.

K čl. VIII

Podle přechodného ustanovení je kritériem okamžik vzniku škody nebo nemajetkové újmy. Jestliže vznikla před účinností tohoto zákona, použije se § 17 odst. 2 ve znění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

K čl. IX (§ 22)

Navrhuje se zrušení odstavce 3 v § 22, protože nově již nemají být přísedícími v řízení ve věcech soudních exekutorů osoby navržené veřejným ochráncem práv.

K čl. X

Pokud se bude řízení dokončovat podle stávající právní úpravy a bude pro jeho potřeby nutné aplikovat § 22 odst. 3 zákona č. 349/1999 Sb., aplikuje se uvedené ustanovení ve znění do účinnosti jeho novelizace.

K čl. XI K bodu 1 (§ 112)

Navrhuje se nestanovit povinný počet soudních exekutorů, kteří musejí být navrženi do seznamu přísedících kárného soudu, protože taková povinnost není stanovena ani v případě ostatních orgánů, které navrhují kandidáty do seznamu přísedících kárných soudů.

K bodům 2 až 4 K § 116 odst. 16 až 17

Navrhuje se též právní úprava, která má stejný účel jako v případě změn navržených v § 89 zákona o soudech a soudcích (srov. důvodovou zprávu k tomuto ustanovení).

K § 117 odst. 3

Shodně jako v případě navrhovaných změn v § 9 odst. 1 kárného řádu se navrhuje zrušit ustanovení o objektivní lhůtě (lhůtě s objektivně určeným počátkem) pro podání kárné žaloby, neboť jde (ve svých důsledcích) o duplicitní úpravu k § 116 odst. 14 ex. ř. o lhůtě pro zánik kárné odpovědnosti.

K § 117 odst. 4

Navrhuje se stanovit, na základě navrhovaného znění § 9a kárného řádu, že i kárnou žalobu se lze domáhat též schválení dohody o vině a kárném opatření. Má být tedy možné postupovat tímto způsobem i ve věcech soudních exekutorů. Zákonem upravujícím řízení ve věcech exekutorů je kárný řád (čili zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů).

K § 117 odst. 5 až 10

Navrhuje se úprava koordinace mezi kárnými žalobci, která je obdobou úpravy obsažené v § 8b a 8c kárného řádu (srov. důvodovou zprávu k těmto ustanovením).

K čl. XII

Pokud se bude řízení dokončovat podle stávající právní úpravy a bude pro jeho potřeby nutné aplikovat § 112 odst. 1 písm. e) ex. ř., aplikuje se uvedené ustanovení ve znění do účinnosti jeho novelizace. Dále se navrhuje upravit účinek novelizace na běh lhůt podle § 116 odst. 14 ex. ř. a podle § 117 odst. 3 ex. ř. v platném znění tak, aby nedošlo k jejich faktickému prodloužení v důsledku doplnění odstavce 16 do § 116 ex. ř. i v případě kárných provinění spáchaných před nabytím účinnosti novelizace § 116 ex. ř. Zároveň ovšem má být aplikovatelný nový § 116 odst. 17 ex. ř., jestliže kárné řízení o kárném deliktu bylo vedeno podle kárného řádu ve znění tohoto zákona, tedy již podle nové právní úpravy. Též se navrhuje přechodné ustanovení, na jehož základě se má vyloučit důsledek spočívající v tom, že se nebude vyžadovat zachování lhůty dle § 117 odst. 3 ex. ř. v platném znění i v případě kárných provinění spáchaných před nabytím účinnosti novelizace § 117 ex. ř.

K čl. XIII K bodům 1 a 2 (§ 88)

K odstavci 3 Navrhuje se nový odstavec 3, podle kterého má být možné uložit kárné opatření podle § 88 odst. 2 písm. c) a d) současně.

K odstavci 6 Navržená změna se týká situací, kdy kárně obviněnému je uloženo kárné opatření snížení platu nebo odnětí zvýšení platového koeficientu. Takové kárné opatření se uplatňuje od prvního dne měsíce následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. Problémem ovšem je, pokud má být vykonáno takové kárné opatření v případě, že kárně postiženému nenáleží plat v době od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po nabytí právní moci rozhodnutí kárného soudu o uložení tohoto kárného opatření do uplynutí období, po které má být plat podle rozhodnutí soudu snížen.

V zákoně jednoznačně vyjádřeným účelem tohoto kárného opatření je postihnout kárně postiženého na platu. Plat je vymezen v zákoně č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přesně jsou definovány také podmínky, za kterých plat náleží a v jaké výši. Za dobu, po kterou má být plat snížen v důsledku uložení kárného opatření, je proto třeba považovat pouze dobu nebo souhrn dob, po kterou plat nebo jeho část soudci skutečně náleží. Jinak je dáno riziko pouze formálního postihu kárně postiženého. Navrhuje se proto zavést výslovné pravidlo, podle kterého se uplatňuje kárné opatření snížení platu a odnětí zvýšení platového koeficientu pouze po dobu, po kterou kárně postiženému plat náleží.

K bodu 3 (§ 89)

K odstavci 1 Dosavadní § 89 se navrhuje označit jako odstavec 1 a doplnit o další dva odstavce.

K odstavci 2 Zahájení trestního stíhání osoby, vůči níž lze podat návrh na zahájení kárného řízení pro totožný skutek bude mít za následek přerušení objektivní 3 leté lhůty pro zánik kárné odpovědnosti. Skutečnost, že za totožné jednání bylo totožné osobě sděleno obvinění v trestním řízení, lze mít jednoznačně za okolnost zakládající důvody pro přerušení běhu uvedené lhůty, kdy je žádoucí poskytnout osobám oprávněným k podání návrhu na zahájení kárného řízení dostatečný čas pro případné podání kárného návrhu po ukončení trestního řízení, přičemž musí být počítáno i s určitým časovým odstupem, kdy se o ukončení trestního řízení a jeho výsledku tyto osoby dozvědí.

K odstavci 3 Dále se navrhuje stanovit, že lhůta neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, kterým byla navrhovateli věc vrácena. Jde o případy, kdy bylo kárné řízení vedeno na podkladě návrhu na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhuje schválení dohody o vině a kárném opatření, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a kárném opatření podaném po zahájení kárného řízení. Jde tedy o případy, kdy věc má být řešena prostřednictvím dohody o vině a kárném opatření, přičemž ovšem dohoda nebyla kárným soudem schválena.

K bodům 4 až 6 (§ 99 odst. 1 a 2)

V důsledku navržených změn má docházet k obligatornímu dočasnému zproštění výkonu funkce (§ 99) ze zákona, nebude tedy již třeba, aby o obligatorním zproštění rozhodoval ministr spravedlnosti.

K bodům 7 až 10 (§ 100 odst. 2 a 3, § 100a odst. 3 a § 101 odst. 3)

Navrhuje se rozšířit okruh případů, kdy nebude doplácen plat, který byl snížen z důvodu dočasného zproštění výkonu funkce. Nově nemá být plat doplácen ani tehdy, pokud bylo kárné řízení zastaveno v důsledku vzdání se funkce.

Těmito změnami se sleduje nastolení stavu, kdy není doplácen plat, jestliže kárně obviněný přivodil zastavení řízení tím, že se vzdal funkce. Podle souběžně navržených změn kárného řádu má přitom platit, že i v případě vzdání se funkce (ale i v případě zániku funkce z jiného důvodu kromě smrti nebo prohlášení za mrtvého) může kárně obviněný požadovat, aby řízení bylo dokončeno (navrhovaný § 14 odst. 2 kárného řádu). V případě zproštění mu bude plat doplacen. V případě fakultativního zproštění výkonu funkce (§ 100, 100a a 101) je zachováno zproštění na základě rozhodnutí ministra spravedlnosti, nicméně ke zproštění dojde dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí, případně pozdějším dnem, který je uvedený v rozhodnutí. Změnou právní úpravy tak bude do zákona zavedeno pravidlo, které již odpovídá současné praxi. Stejná úprava je navržena též ze stejných důvodů do § 100a odst. 3 a § 101 odst. 3.

K bodu 11 (§ 128)

Ustanovení § 128 se zrušuje, neboť jeho obsah má být nově v § 8a kárného řádu.

K čl. XIV

Navrhují se taková přechodná ustanovení, aby se nová právní úprava aplikovala pouze v případě kárných provinění spáchaných od nabytí účinnosti novelizace § 88 zákona o soudech a soudcích, resp. pouze v případě, kdy k dočasnému zproštění výkonu funkce došlo od účinnosti novelizace § 100 odst. 2 téhož zákona. Dále se navrhuje upravit účinek novelizace na běh lhůty podle § 89 zákona o soudech a soudcích tak, aby nedošlo k jejímu faktickému prodloužení v důsledku novelizace i v případě kárných provinění spáchaných před nabytím účinnosti novelizace tohoto ustanovení. Zároveň ovšem má být aplikovatelný nový § 89 odst. 3 zákona o soudech a soudcích, jestliže kárné řízení o kárném deliktu bylo vedeno podle kárného řádu ve znění tohoto zákona, tedy již podle nové právní úpravy.

K čl. XV

Navrhuje se tzv. dělená účinnost, tedy zákon má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2021, nicméně ustanovení potřebná pro ustanovení členů senátů nových kárných soudů a náhradníků těchto členů do funkce mají nabýt účinnosti již dnem 1. října 2020, aby byla umožněna kreace nových senátů před tím, než začnou rozhodovat v řízeních zahájených od 1. ledna 2021.

V Praze dne 16. prosince 2019

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v.r.

Ministryně spravedlnosti:

Mgr. Marie Benešová v.r.