Novela z. o státním občanství ČR

Zvláštní část

Změna zákona o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky)

K čl. 1

1. – k § 3 písm. f):

Předkládaná novela zachovává jako jeden ze způsobů nabytí státního občanství České republiky na nabytí na základě jednotlivých prohlášení, která jsou v zákoně o státním občanství České republiky zakotvena. Vzhledem k nově koncipované procesní úpravě těchto prohlášení, kdy novela zdůrazňuje, že i o těchto prohlášeních je vedeno příslušnými orgány správní řízení, terminologicky se upravuje, že státní občanství se nabývá na základě prohlášení, když toto slovní spojení věcně přesněji odpovídá výše popsané konstrukci.

2. – k § 6:

Podle současné právní úpravy je s určením otcovství spojeno automatické nabytí státního občanství České republiky v případech, kdy je určeno otcovství státního občana České republiky k dítěti narozenému cizí státní občance, nebo bezdomovkyni, a to dnem, kdy bylo otcovství pravomocně určeno soudem. K nabytí státního občanství České republiky tak v těchto případech dochází ex lege.

Nově se navrhuje, aby se tento způsob nabytí státního občanství České republiky týkal pouze případů, kdy o určení otcovství rozhodne buď příslušný soud České republiky, nebo soud členského státu Evropské unie. V těchto případech nevzniká jakákoliv pochybnost o rozhodnutí, kterým bylo otcovství určeno. Vychází se z toho, že u těchto rozhodnutí nevzniká jakákoliv pochybnost o určení otcovství v souladu se základními zásadami tuzemského rodinného práva. Důvodem pro stanovený postup je obava z možného účelového jednání při určování otcovství směřujícího primárně k získání legálního pobytu na území Evropské unie.

Rozhodnutí jiného soudního orgánu než soudního orgánu státu Evropské unie nedává dostatečnou jistotu, že soudem určený otec dítěte je jeho skutečným otcem a je tak možné bez dalšího z pouta mezi otcem, českým státním občanem, a dítětem, odvodit nabytí českého státního občanství pro dítě.

V případě, že otcovství bude určeno rozhodnutím orgánu třetího státu, budou moci rodiče dítěte za účelem nabytí státního občanství České republiky postupovat podle § 7 odst. 2, případně podle § 28 zákona o státním občanství.

3. - k § 7:

Podle současné právní úpravy dochází k nabytí státního občanství České republiky bez dalších podmínek také v případech, kdy bylo otcovství určeno na základě souhlasného prohlášení rodičů k dítěti, jehož matka je občankou jiného členského státu Evropské unie nebo má v České republice povolen trvalý pobyt nebo je bezdomovkyní.

Nově navrhované znění vychází ze situace, kdy k určení otcovství může dojít nikoliv pouze na základě souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství, tedy pojmu úzce definovaného, nýbrž i jinými způsoby, a to zejména podle cizozemských právních úprav. V případech, kdy se jedná o posouzení rodinně právních poměrů s mezinárodním prvkem, je vždy nezbytné vycházet z dikce zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Dle jeho § 54 odst. 1 se určení a popření rodičovství (včetně určení otcovství) řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením. Předložená novela tak úpravou textu reaguje na výše uvedené a zavádí do textu ustanovení obecnější pojem.

K nabytí státního občanství České republiky dochází v případech jiných než shora uvedených, pokud je určení otcovství státního občana České republiky doprovázeno jednoznačným prokázáním otcovství genetickou zkouškou. Jedná se o zpřesnění textu uvedeného ustanovení na základě poznatků z praxe, tak, aby bylo naprosto zřejmé, že k nabytí státního občanství podle § 7 odst. 2 zákona o státním občanství dojde pouze po předložení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví genetika se všemi jeho náležitostmi, nikoliv po předložení jakéhokoliv genetického testu určení otcovství.

Tímto zpřesněním se v praxi předejde vzniku nežádoucích situací, kdy rodiče dítěte předkládají za účelem splnění podmínky stanovené v § 7 odst. 2 zákona o státním občanství jiný doklad než zákonem požadovaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví genetika, a kdy z důvodu předložení nesprávného dokladu, jehož vydání je zpoplatněno, nedojde k nabytí státního občanství určením otcovství dle § 7 odst. 2 zákona o státním občanství.

Znalecký posudek musí splňovat všechny zákonné požadavky na znalecké posudky - v této souvislosti dochází k aktualizaci odkazu na příslušnou zvláštní právní úpravu s ohledem na přijetí nového zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Charakter znaleckého posudku ve smyslu české právní úpravy nemají zahraniční znalecké posudky, proto nadále nebudou akceptovány.

4. – k § 8:

Jedná se o zpřesnění textu s přihlédnutím k tomu, že o osvojení v České republice rozhodují pouze soudy.

5. – k § 9:

Podle současné právní úpravy je s osvojením, ke kterému došlo rozhodnutím orgánu cizího státu, a které bylo uznáno podle zákona o mezinárodním právu soukromém, spojeno automatické nabytí státního občanství České republiky v případech, kdy je alespoň jedním z osvojitelů státní občan České republiky. K nabytí státního občanství České republiky tak v těchto případech dochází ex lege.

Nově se navrhuje, aby se tento způsob nabytí státního občanství České republiky týkal pouze případů, kdy o určení otcovství rozhodne buď příslušný soud České republiky, nebo orgán členského státu Evropské unie. Vychází se z toho, že u těchto rozhodnutí nevzniká pochybnost o provedení osvojení v souladu se základními zásadami tuzemského rodinného práva. Důvodem je obava z možného účelového jednání při osvojování dětí směřujícího primárně k získání legálního pobytu na území Evropské unie.

V případě, že o osvojení rozhodne orgánu třetího státu, budou moci rodiče dítěte za účelem nabytí státního občanství České republiky postupovat podle § 28a zákona o státním občanství a podle nově navrženého ustanovení požádat o udělení státního občanství České republiky osvojenému dítěti. V následném řízení o této žádosti bude kladen důraz právě na prověření okolností potvrzujících nebo vylučujících účelové jednání.

6. – k § 14 odst. 1 písm. c):

Navrhuje se, aby v případě fyzických osob, které se na území České republiky zdržují po dobu alespoň 10 let, byl výslovně vyžadován jejich 10 letý povolený pobyt podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Bude se tak jednat o druhy pobytů, jejichž existenci a délku bude moci správní orgán bez jakýchkoliv pochybností ověřit z cizineckého informačního systému. Zároveň se navrhuje pro nadbytečnost vypustit zmínku o tom, že předmětný pobyt je oprávněný, neboť to bude vyplývat z výše popsané nové přesnější konstrukce.

7. - k § 14 odst. 1:

Nově se navrhuje vypustit dovětek o započítávání doby jakéhokoliv oprávněného pobytu v České republice u osob mladších 18 let do doby požadovaného trvalého pobytu pro splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 1 písm. a) a b) a nahradit jej liberačním důvodem pro prominutí splnění uvedené podmínky v § 15 odst. 1 písm. h).

8. - k § 14 odst. 2 až 5:

§ 14 odst. 2:

Na základě poznatků z praxe se zpřesňuje a zjednodušuje znění dotčeného ustanovení, aby bylo zcela zřejmé, po jakou konkrétní minimální dobu (z předepsané délky oprávněného pobytu podle § 14 odst. 1) se musí předmětné skupiny žadatelů na území České republiky skutečně zdržovat. Faktický pobyt na území státu, jehož státní občanství si fyzická osoby přeje získat, je jedním ze stěžejních integračních aspektů a má zásadní vliv na vytvoření skutečného vztahu (genuine link) mezi konkrétní fyzickou osobou a státem.

§ 14 odst. 3:

Jedná se o zpřesnění textu uvedeného ustanovení a jeho přehlednější strukturování. Princip zakotvení hmotněprávní podmínky trestní bezúhonnosti pro účely udělování státního občanství se nemění.

§ 14 odst. 4:

Navrhuje se přesnější vymezení okolností pro uplatnění výjimky z podmínky prokazovat znalost českého jazyka.

Nově se výslovně stanovuje, že tuto podmínku nemusí splnit pouze ti žadatelé, kteří ukončili tříleté vzdělávání v českém vyučovacím jazyce na základní, střední nebo vyšší odborné škole či konzervatoři (poslední 2 typy škol jsou do výčtu relevantních škol nově doplňovány) zapsané do školského rejstříku podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo splnili studijní povinnosti alespoň za 6 semestrů studia v českém jazyce na vysoké škole, která byla zřízena podle zákona o vysokých školách, a zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Novela tak reaguje na situace, kdy žadatelé dokládali pouze délku studia bez prokázání absolvování, tedy zakončení alespoň tří let studia na školách, které navíc nesplňovaly výše uvedený požadavek. Dle názoru Ministerstva vnitra pouze studium v českém jazyce na školách, které vznikly a jsou provozovány v souladu s právním řádem České republiky a podléhají kontrole Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které trvalo alespoň tři roky a zároveň došlo v jeho průběhu k absolvování (tj. ukončení) alespoň 3 ročníků, může v dostatečné míře garantovat kvalitu poskytovaného vzdělání, a to zejména ve vztahu k dosažení potřebné úrovně českého jazyka a osvojení si poznatků o českých reáliích.

Z legislativně technického hlediska je navrhováno v zájmu lepší přehlednosti vhodnější strukturování textu předmětného odstavce.

§ 14 odst. 5:

Pro prokazování znalosti českých reálií je zaváděna téměř identická úprava jako u prokazování znalosti českého jazyka. Nově však zkoušky z českých reálií ve vztahu k prokázanému studiu na základní škole nebudou muset prokazovat pouze ti žadatelé, kteří prokáží 3 roky studia na druhém stupni základní školy, tzn. nově tak již nebudou postačovat prokázané 3 roky studia i na prvním stupni základní školy, jak je tomu doposud. Uvedená změna reaguje na to, že požadovaná znalost českých reálií věcným rozsahem a hloubkou odpovídá minimálně znalostem, které jsou probírány na 2. stupni základních škol.

9. - k § 14 odst. 6:

Jedná se oterminologické zpřesnění, neboť právní řád pro pojmenování daní v širším slova smyslu používá obrat „daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění“.

10. - k § 14 odst. 7

Zpřesňuje se požadavek na prokazování zdrojů a výše příjmů žadatelů, tak, aby bylo zřejmé, že deklarované příjmy jsou dostatečné pro pokrytí všech životních nákladů žadatele. Žadatel tak musí prokázat nejen zdroje a výši všech svých příjmů, ale i to, že jsou tyto příjmy dostatečné pro zajištění jeho životních potřeb a nákladů. Pokud žije žadatel rodinným životem, vede společnou domácnost s jinými osobami včetně nezletilých dětí a finančně je zabezpečuje, prokáže, že jsou jeho příjmy dostatečné pro zajištění potřeb všech podporovaných osob. Pokud žadatel nedisponuje příjmy z vlastních zdrojů a je finančně podporován jinou osobou, jsou v takovém případě zdrojem jeho příjmů finanční prostředky podporující osoby. Obdobným způsobem proto bude žadatel prokazovat příjmy osob, které jej finančně podporují. Navrhovaná změna tak zvýší celkovou transparentnost integrace žadatelů o státní občanství v České republice.

Vypuštěním poslední věty § 14 odst. 7 se zavádí, že i v případě dětí, ačkoliv nejsou osobami samostatně výdělečně činnými, bude Ministerstvo vnitra zjišťovat, z jakých finančních prostředků byly v relevantním období posledních tří let zajišťovány jejich životní náklady a potřeby v České republice. V naprosté většině případů se bude jednat o prokazování zdrojů a výše příjmu rodičů, v ostatních případech jiných osob, které rodiče nebo děti finančně podporují. Doložení splnění nově formulovaného požadavku na prokázání všech finančních prostředků sloužících k zajištění životních potřeb (včetně finanční pomoci osoby, která je finančně podporuje) upravuje navrhovaný § 20 odst. 2.

11. - k § 14 odst. 8:

Mezi osoby, u kterých není pobírání dávek státní sociální podpory a hmotné nouze považováno za zatěžování sociálního systému České republiky, se z důvodu posílení právní jistoty žadatelů nově výslovně zařazují osoby pobírající starobní nebo invalidní důchod. Dále je pojem osoba připravující se na budoucí povolání nahrazován pojmem nezaopatřené dítě, jak je definován v § 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

12. - k § 14 odst. 9:

Pro posouzení celkového postoje žadatele o udělení státního občanství České republiky k respektování českého právního řádu je žádoucí vyhodnotit vedle jeho trestněprávní bezúhonnosti i jeho přístup k respektování pravidel občanského soužití, jež jsou vtělena v přestupkovém právu. Smyslem navrhované úpravy je vytvoření detailnějšího obrazu o žadateli a jeho sociální integraci, v rámci které může hrát opakované páchání vybraných přestupků významně negativní roli.

Jako relevantní pro posouzení výše uvedených hledisek jsou považovány pouze některé přestupky, a to o integrovaném záchranném systému nebo o zajišťování obrany České republiky na úseku obrany) nebo celospolečenského (přestupky proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití podle zákona o některých přestupcích apod.).

Tato nová podmínka je doprovázena zavedením oprávnění Ministerstva vnitra vyžádat si opis z evidence přestupků - viz navrhovaný § 22 odst. 3.

13. - k § 15 odst. 1 písm. b):

Jedná se z části o legislativně technickou úpravu. Napravuje se chybný text (přítomný čas „je“) v odst. 1 písm. b) dosavadního znění zákona, když ten byl dosud řešen pouze jeho výkladem.

Zčásti jde o zrušení textu týkajícího se osob, které pozbyly české nebo československé státní občanství do 31. 12. 2013. Tyto osoby mohou nabýt české státní občanství zjednodušeným způsobem, prohlášením podle § 31 zákona o státním občanství a nemají důvod žádat o udělení státního občanství České republiky podle § 11 a následujících. Tento důvod se tedy v praxi pro prominutí podmínky uvedené skupině osob ukázal jako nadbytečný. Je proto navrhována jeho úprava v tom smyslu, že se prominutí podmínky stanovené v § 15 písm. b) zákona o státním občanství České republiky nadále bude týkat osob, které pozbyly české státní občanství od 1. 1. 2014 a které tak nemohou učinit prohlášení podle § 31 zákona o občanství.

14. - k § 15 odst. 1 písm. g) a h):

Nově se navrhuje nahradit dovětek o započítávání doby jakéhokoliv oprávněného pobytu v České republice u osob mladších 18 let do doby požadovaného trvalého pobytu pro splnění podmínky stanovené v § 14 odst. 1 písm. a) a b) liberačním důvodem pro prominutí splnění podmínky uvedené v tomto ustanovení.

15. – k § 15 odst. 2 písm. a) a c):

U podmínky faktického pobytu na území České republiky se zavádí nový liberační důvod pro její možné prominutí. Vychází se z mezinárodně právních závazků České republiky, ze kterých vyplývá, že Česká republika usnadní nabývání českého státního občanství osobám s udělenou mezinárodní ochranou. Na základě uvedeného důvodu je již podle platné právní úpravy možné prominout podmínku trvalého pobytu stanovenou v § 14 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky, která je s dotčenou podmínkou faktického pobytu úzce provázána.

16. – k § 15 odst. 3:

Doplňuje se, že z důvodů hodných zvláštního zřetele může být žadateli o udělení státního občanství prominuto jak splnění podmínek znalosti českého jazyka a českých reálií (dosavadní právní úprava), tak i nové podmínky přestupkové bezúhonnosti. Mohou se totiž vyskytnout případy, v nichž by se tato podmínka s ohledem na charakter spáchaných přestupků (byť § 14 odst. 9 počítá až s recidivou při spáchání přestupku) mohla jevit nepřiměřeně přísná.

17. – k § 16 odst. 1:

Navrhuje se nově stanovit prokazování podmínky významného přínosu dle § 16 zákona o státním občanství České republiky za účelem jeho aplikace tak, aby byl významný přínos žadatele jednoznačně dán již v době podání žádosti (např. žadatel již má vynikající sportovní výsledky ve své kategorii), resp. budou vyloučeny případy, kdy by výjimečný přínos žadatele byl koncipován pro futuro. Bude se tak skutečně jednat o osoby, jejichž významný přínos již je dán a není podmíněn naplněním dalších předpokladů, které by teprve měly nastat.

Dále se výslovně stanovuje, že žadatelé, kteří žádají o udělení státního občanství České republiky v režimu § 16 zákona o státním občanství České republiky, tj. z důvodu jejich významného přínosu pro Českou republiku, nemusí prokazovat zákonem stanovené podmínky pro udělení českého státního občanství s výjimkou podmínek státobezpečnostní spolehlivosti a trestní bezúhonnosti. Jedná se pouze o zpřesnění textu, samotný princip tak, jak je popsán výše, je v praxi realizován již od nabytí účinnosti zákona o státním občanství České republiky.

18. – k § 16a:

Vzhledem k tomu, že se navrhuje ze zákona zcela vypustit ustanovení § 35, je současně navrhováno umožnit nabývání českého státního občanství dotčené skupině osob ve věku od 18 do 21 let (tzv. migrantům druhé generace) v rámci žádosti o udělení českého státního občanství ve speciálním zjednodušeném režimu podle § 16a, kdy bude pro dotčenou skupinu osob vyžadováno vedle povoleného trvalého pobytu ke dni podání žádosti a skutečného pobytu na území České republiky v celkové délce 8 let ke dni podání žádosti pouze splnění podmínek stanovených v § 13 a § 14 odst. 3 až 5. Osoby spadající do uvedené skupiny tak nebudou prokazovat splnění podmínek uvedených v § 14 odst. 1, 2, 6, 7, 8 a 9. Na udělení státního občanství podle nově zavedeného § 16a nebude právní nárok. Podmínky, jejichž splnění je po této skupině žadatelů vyžadováno, jsou nastaveny tak, aby byly i u těchto osob prověřeny jejich zásadní integrační předpoklady v české společnosti, které jsou promítnuty v délce jejich pobytu na území České republiky, jejich beztrestnosti a dostatečné znalosti českého jazyka a českých reálií.

19. – k § 18 odst. 4:

V souvislosti s doplněním nového typu udělení státního občanství na žádost v § 16a se stanoví, že tuto žádost nelze podat jako společnou žádost rodičů a dětí, neboť se jedná o specifickou žádost s ohledem na skutečnost, že privilegované postavení může být vždy vázáno pouze ke konkrétní fyzické osobě.

20. – k § 19 písm. e):

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která reaguje na upravené znění § 14 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky.

21. – k § 19 písm. f):

Jedná se o dílčí zpřesnění údajů, které je žadatel povinen uvést v životopisu k žádosti o udělení státního občanství České republiky. Žadatel se bude v životopisu vyjadřovat i k podmínce stanovené v § 14 odst. 7 zákona o státním občanství České republiky.

22. – k § 19 písm. g):

Jedná se o změny související s navrhovanou úpravou §14 odst. 4 a 5.

23. – k § 20 odst. 1 písm. a):

Navrhuje se zpřesnění požadavků na doklady pro prokázání splnění podmínky požadované délky pobytu na území České republiky stanovené v § 14 odst. 2, tak, aby bylo beze všech pochybností zřejmé, že se jedná právě o doklady prokazující faktický neboli skutečný pobyt žadatele v České republice. Žadatelé místo dokladů o faktickém pobytu často předkládají doklady o oprávněném pobytu na území České republiky, který je však pobytem evidenčním, nikoliv skutečným. Zpřesnění požadovaných dokladů by mělo přispět k efektivnějšímu a tím rychlejšímu průběhu správního řízení, které pak nebude nezbytné přerušovat právě za účelem doplnění dokladů prokazujících skutečný pobyt žadatelů v České republice.

Podle konkrétní situace žadatele mohou být takovými doklady zejména pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele o délce pracovního poměru, o délce a četnosti zahraničních cest, školní vysvědčení s údaji o počtu zmeškaných hodin, dodatky k vysokoškolským diplomům s údaji o datech absolvovaných zkoušek, potvrzení školy o pravidelné docházce a počtu zmeškaných hodin, potvrzení právnické osoby o pravidelné sportovní činnosti nebo jiné zájmové činnosti, výpis vykázané zdravotní péče nebo čerpané péče a podobně. V tomto ohledu nelze poskytnout uzavřený výčet dokladů, jimiž žadatel prokáže skutečný pobyt a jeho délku v České republice. Obecně lze uvést, že se může jednat o různé doklady způsobilé k prokázání skutečného pobytu dle konkrétní životní situace žadatele. Předložení pouze čestného prohlášení žadatele nebo jiných osob o jeho pobytu však není dostačující.

24. – k § 20 odst. 1 písm. c) a d):

Do § 20 odst. 1 písm. c) a d) se z důvodu lepší přehlednosti přesouvá úprava povinnost žadatele (původně stanovená v § 77) připojit k žádosti o udělení státního občanství České republiky potvrzení, že nemá nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení evidovaný u příslušného orgánu sociálního zabezpečení nebo nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění evidovaný u příslušné zdravotní pojišťovny. Tato povinnost byla do doby zřízení jednoho inkasního místa stanovena v přechodném ustanovení § 77. Jednotné inkasní místo však dosud zřízeno nebylo. Povinnost doložit bezdlužnost je formulována v souladu s aktuálními právními předpisy na úseku zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení (§ 26e zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a § 22d zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů).

25. – k § 20 odst. 2 až 4:

§ 20 odst. 2:

Zpřesňuje se výčet dokladů, které je žadatel povinen předložit k žádosti o udělení státního občanství České republiky, a to v rozsahu, který je nezbytný k tomu, aby mohlo Ministerstvo vnitra ověřit splnění podmínek pro udělení českého státního občanství spočívajících v prokázání dostatečnost, výše a zdrojů všech finančních prostředků sloužících k pokrytí životních nákladů v České republice stanovených v § 14 odst. 7 a jejich zdanění.

V tomto ohledu nelze poskytnout uzavřený výčet dokladů, jimiž žadatel prokáže skutečný pobyt a jeho délku v České republice. Obecně lze uvést, že se může jednat o různé doklady způsobilé k prokázání příjmu žadatele nebo osoby, která jej finančně podporuje a jeho zdrojů dle konkrétní životní situace žadatele či podporující osoby za období tří let přede dnem podání žádosti. Bude se tedy jednat zejména o pracovní smlouvy s uvedenou měsíční mzdou, potvrzení zaměstnavatele o zdanitelných příjmech, přiznání k dani z příjmu fyzické osoby za konkrétní zdaňovací období, potvrzení o přiznání stipendia a jeho měsíční výši, potvrzení úřadu práce o vyplacených sociálních dávkách, potvrzení správy sociálního zabezpečení o výši starobního či invalidního důchodu a podobně.

§ 20 odst. 3:

Jedná se o obecně stanovené doklady o průběhu a ukončení studia, bez ohledu na stupeň dosaženého vzdělání. Žadatel by měl k žádosti v souladu s právními předpisy předložit konkrétní doklady o ukončení či završení alespoň 3 let studia podle stupně dosaženého vzdělání. Pokud studium nebylo úspěšně dokončeno, bude třeba prokázat jak délku studia, tak jeho průběh za účelem prokázání kvality (absolvování předepsaného počtu ročníků či let) studia.

§ 20 odst. 4:

Jedná se o změny související s navrhovanou úpravou § 16a.

26. – k § 22 odst. 2:

Jedná se o technické upřesnění textu daného ustanovení.

27. – k § 22 odst. 3:

Nově se zavádí oprávnění Ministerstva vnitra vyžádat si k žadatelům o udělení státního občanství opis z rejstříku přestupků za účelem ověření splnění nově zavedené podmínky přestupkové bezúhonnosti v § 14 odst. 9. Ministerstvo vnitra je již oprávněno vyžadovat opis z rejstříku přestupků v rámci řízení o vydání povolení k trvalému pobytu.

28. – k § 22 odst. 5:

Je navrhováno výslovně stanovit, kdy správní orgán řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky obligatorně přeruší. Obligatorní přerušení řízení o žádosti o udělení státního občanství se váže k zahájení trestního stíhání k zahájení nebo k zahájení řízení o zrušení trvalého pobytu podle § 77 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Přerušit řízení o žádosti o udělení státního občanství je nutné až do doby pravomocného ukončení trestního stíhání nebo řízení o zrušení trvalého pobytu.

Důvodem k přerušení řízení bude již probíhající trestní stíhání nebo řízení o zrušení trvalého pobytu. V zájmu České republiky je, aby dříve, než dojde k udělení státního občanství České republiky konkrétní fyzické osobě, proti které je vedeno trestní stíhání nebo řízení o zrušení trvalého pobytu, bylo o této věci meritorně rozhodnuto.

29. – k § 25:

Navrhuje se výslovně stanovit, na které z podmínek stanovených v § 14 odst. 1 až 9 se nevztahuje dvouleté ochranné moratorium pro podání nové žádosti. Důvodem je posílení právní jistoty žadatelů.

30. – k § 26:

Legislativně technická úprava související z přečíslování odstavců v § 22.

31. – k § 27 odst. 5:

Navrhuje se přesně stanovit krajským úřadům a zastupitelským úřadům lhůtu pro učinění výzvy ke složení státoobčanského slibu, kterým se nabývá státní občanství, tak, aby nedocházelo k neopodstatněným průtahům při realizaci tohoto úkonu.

32. – k § 27 odst. 6:

Jedná se o zpřesnění textu v návaznosti na doplňovaný § 27 odst. 5.

33. – k § 28 odst. 1:

Je navrhováno zpřesnění textu jako reakce na poznatky z aplikační praxe. Navrhovaná změna § 28 zákona o státním občanství České republiky souvisí se změnami navrhovanými v § 7. V případech, kdy je určeno otcovství státního občana České republiky, a dítě nenabyde české státní občanství podle § 7 zákona o státním občanství České republiky, mohou rodiče za účelem nabytí státního občanství České republiky dítětem postupovat podle § 28 zákona o státním občanství.

Na tuto změnu navazuje i vypuštění slov „cizí státní občanky“ z věty druhé.

34. – k § 28 odst. 2:

Jedná se o změnu navazující na úpravy v § 7.

35. – k § 28 odst. 4:

Jedná se o vypuštění textu, který bude v podrobnější podobě obsažen v novém odstavci 5.

36. – k § 28 odst. 5:

Navrhuje se zpřesnění požadavků na doklady, které mají být k žádosti připojeny.

37. – k § 29 odst. 3:

Výslovně se stanoví správní orgán příslušný pro podání žádosti. V dosavadní právní úpravě určení příslušného orgánu chybí, z čehož pramenící nejistota účastníků řízení i dotčených správních úřadů. Zároveň se stanoví lhůty, ve kterých orgány příslušné k přijetí žádosti postupují tuto žádost Ministerstvu vnitra, které je příslušné k rozhodnutí.

38. – k nadpisu dílu 7 a nadpisu nad § 37:

Jedná se o věcně stejnou úpravu jako u § 3 písm. f), kdy se zavádí termín nabytí státního občanství na základě prohlášení.

39. – k § 31 odst. 1, § 32 odst. 1 a § 34 odst. 1:

Obdobná úprava jako u bodu č. 38.

40. – k § 31 odst. 1:

Zpřesňuje se text ustanovení § 31 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky, tak, aby bylo zcela zřejmé, že se nevztahuje na bývalé československé státní občany, kteří se stali nebo by se stali k 1. 1. 1969 slovenskými státními občany nebo toto občanství po uvedeném datu nabyli.

41. – k § 31 odst. 2:

Dosavadní ustanovení § 31 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky, jehož zrušení se navrhuje, umožňovalo zjednodušené nabytí českého státního občanství bývalým československým státním občanům, kteří se sice stali slovenskými státními občany, ale díky jejich poslednímu pobytu na území České republiky byla dána jejich těsnější vazba k České republice.

Navrhuje se problematiku nabývání státního občanství České republiky v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky definitivně uzavřít – tento cíl si ostatně kladl již zákon o státním občanství České republiky v roce 2013, tzn. v době svého přijetí (viz důvodová zpráva k zákonu č. 186/2013 Sb.). Slovenští státní občané budou nadále nabývat české státní občanství za stejných podmínek jako státní občané jiného členského státu Evropské unie.

Doba, která uplynula od zániku České a Slovenské Federativní Republiky, je pokládána za dostatečnou k tomu, aby si bývalí českoslovenští státní občané upravili svůj státoobčanský status a namísto znovunabytí státního občanství Slovenské republiky učinili podání ve věci nabytí státního občanství vůči úřadům České republiky. Je třeba vzít v úvahu fakt, že v době od 1. 1. 1993 dosud umožňovala naše právní úprava několikero možností, jak státní občanství České republiky zjednodušeným způsobem nabýt (ať už formou volby nebo prohlášení).

Bývalí čeští státní občané, kterým bylo v letech 1994 až 1999 uděleno státní občanství Slovenské republiky a v letech 1999 až 2014 nevyužili možnosti opětovného nabytí státního občanství České republiky dle § 18b zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, mohou české státní občanství opětovně nabýt za splnění podmínek v § 31 odst. 1.

42. – k § 31 odst. 2 a 6, § 32 odst. 2, § 36 odst. 5 a § 40 odst. 1:

Obdobná úprava jako u bodu č. 38.

43. - k § 31 odst. 2, § 31 odst. 3 písm. c) a d) a § 32 odst. 1:

Termín podání prohlášení věcně více odpovídá charakteru tohoto úkonu, kdy podání prohlášení je z faktického hlediska žádostí o nabytí státního občanství na základě prohlášení.

44. – k § 31 odst. 4:

Legislativně technická změna reagující na vypuštění § 31 odst. 2.

45. – k § 31 odst. 5 § 36 odst. 3:

Věcně obdobná úprava jako u bodu č. 43

46. – k § 31 odst. 6:

Legislativně technická změna reagující na vypuštění § 31 odst. 2.

47. - k § 31 odst. 6, § 36 odst. 5, § 40 odst. 1 písm. c) a § 40 odst. 3:

Termín podání prohlášení věcně více odpovídá charakteru tohoto úkonu, kdy podání prohlášení je z faktického hlediska žádostí o nabytí státního občanství na základě prohlášení.

48. – k § 31 odst. 7 a 8:

§ 31 odst. 7:

Doplňuje se výčet dokladů, které je žadatel povinen předložit k žádosti o udělení státního občanství České republiky, a to v návaznosti na změnu ve vztahu ke státnímu občanství Slovenské republiky popsanou u navrhované novelizace § 31 odst. 2.

§ 31 odst. 8:

Nově se v § 31 odst. 8 navrhuje zavedení definice pojmu české státní občanství a československé státní občanství. Vymezení klíčového pojmu, který se institutem státního občanství České republiky komplexně zabývá, považujeme nejen za vhodné, ale také za systematicky správné.

Důvodem navrhované změny je sjednocení používaných pojmů, tak, aby bylo zřejmé, o jaké historické období vývoje československého a českého státního občanství se jedná v souladu s § 64, kdy se při posuzování státoobčanského statusu fyzické osoby vychází z právních předpisů účinných v době, kdy došlo k nabytí nebo pozbytí státního občanství. Vymezuje se tak, koho je nezbytné považovat za českého a koho za československého státního občana v souladu s tím, jak se historicky vyvíjelo československé státní občanství a následně české státní občanství.

49. – k § 32 odst. 1:

Podle dosavadní právní úpravy má fyzická osoba, která k datu zániku československé federace měla dnes již neexistující československé státní občanství, možnost nabýt státní občanství České republiky prohlášením, pokud již není státním občanem Slovenské republiky. Mělo by se jednat o ojedinělé případy, kdy českoslovenští státní občané a jejich předci žijí nebo žili nepřetržitě v cizině a trvalý pobyt na území České republiky neměli. Prohlášení o českém státním občanství mohou učinit i potomci takových osob v linii přímé, a to za předpokladu, že tito potomci nebyli českým státním občanem, ani občanem Slovenské republiky. Tyto osoby měly možnost nabýt české státní občanství volbou již podle § 3 zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle § 6 zákona č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Současné poznatky jsou takové, že nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem využívají zejména osoby, jejichž vztah k České republice je dán pouze motivací k získání dalšího cestovního dokladu.

Doba, která uplynula od 1. 1. 1969, je pokládána za dostatečnou k tomu, aby si bývalí českoslovenští státní občané upravili svůj státoobčanský status ve vztahu k České republice. Je třeba vzít v úvahu fakt, že v předchozí době umožňovala naše právní úprava několikero možností, jak státní občanství České republiky zjednodušeným způsobem nabýt (ať už formou volby nebo prohlášení). Potomci bývalých československých občanů mohou nově nabýt české státní občanství prohlášením podle § 31 odst. 3.

Nově se navrhuje, aby uvedená možnost byla ponechána těm fyzickým osobám, které měly k 31. 12. 1992 československé státní občanství a z jejich potomků pouze jejich dětem a vnukům, pokud tyto osoby a jejich uvedení potomci nemají cizí státní občanství, tj. jsou státoobčanskými bezdomovci. Pouze u těchto osob je v souladu s principem předcházení vzniku státoobčanského bezdomovectví nezbytné zajistit jim na základě jejich původu možnost nabytí státního občanství České republiky.

50. – k § 32 odst. 2:

Jedná se o změnu navazující na úpravy v § 32 odst. 1.

51. – k § 32 odst. 3:

Možnost nabytí státního občanství prohlášením osobami, které jsou bez omezení potomky oprávněné osoby v linii přímé, zakládá bezdůvodnou nevyváženost mezi požadavkem na skutečnou vazbu k České republice u osob, které o státní občanství České republiky žádají, a požadavky na tuto vazbu u přímých potomků prohlašovatelů (u těch nemusí být dle současné právní úpravy genuine link vůbec). Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem využívají osoby bez užšího vztahu (genuine link) k České republice. Jedná se o převážnou většinu potomků bývalých československých občanů a jejich dětí, kteří jako potomci v linii přímé učinili prohlášení podle § 32 odst. 2 ZSO a podle § 32 odst. 3 ZSO do prohlášení zahrnuli dítě (případně pro ně učinili samostatné prohlášení) a nabyli tímto způsobem české státní občanství, aniž by ovládali český jazyk, znali české reálie a v minulosti disponovali jakýmkoliv oprávněným pobytem na území České republiky.

Nově se proto navrhuje, aby do prohlášení podle § 32 nadále nebylo možné zahrnout dítě a uvedená možnost byla ponechána pouze fyzickým osobám uvedeným v § 31 odst. 1.

52. – k § 32 odst. 3 písm. c):

V souladu s navrženými změnami je dále navrhováno upravit výčet dokladů, které je třeba předložit k prokázání splnění podmínky pro nabytí českého státního občanství prohlášením podle § 32. Doplňuje se požadavek na doložení potvrzení z pobytové evidence státu narození a státu, kde prohlašovatel pobýval po dobu delší tří let, o státním občanství prohlašovatele (tento údaj je v pobytových evidencích veden).

53. – k § 32 odst. 4 až 6:

Jedná se o úpravu textu v návaznosti na zrušení možnosti zahrnout do prohlášení podle § 32 dítě. Dosavadní odstavce 5 až 7 v § 32 se zrušením uvedené možnosti stávají nadbytečnými.

54. – k § 33:

Navrhuje se zrušit § 33, neboť v něm upravené prohlášení bylo koncipováno tak, že jej bylo možné podat ve lhůtě nejpozději do jednoho roku od data nabytí účinnosti zákona o státním občanství České republiky (datum nabytí účinnosti 1. 1. 2014). Ustanovení upravující prohlášení dle § 33 zákona je tak již v současné době obsoletní a navrhuje se proto jeho vypuštění s textu zákona.

55. – k § 34 odst. 1:

Jedná se o zpřesnění textu uvedeného ustanovení. Doklady prokazujícími státní občanství České republiky byly a jsou rovněž občanský průkaz a cestovní pas, s jejichž neoprávněným vydáním je za splnění dalších podmínek spojena možnost učinit prohlášení a tím nabýt české státní občanství. Jednou z podmínek je předpoklad, že takový doklad nebyl ve lhůtě 10 let ode dne jeho vydání zrušen. Současná právní úprava však nezná pojem zrušení cestovního pasu či občanského průkazu, ale pouze skončení platnosti cestovního dokladu na základě rozhodnutí kteréhokoliv orgánu příslušného k jejich vydání z důvodu uvedení nesprávných údajů o státním občanství (§ 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů a § 28 odst. 2 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů). Za zrušení dokladu tak nelze považovat pozbytí platnosti dokladu v důsledku pouhého uplynutí času, změny stavu, příjmení, trvalého pobytu, zápisu dětí apod. Navrhuje se proto zpřesnění již zavedené podmínky.

Doba „vydržení“ státního občanství České republiky způsobem uvedeným v § 34 zákona o státním občanství činí 10 let. Pokud bylo prohlašovateli v minulosti neoprávněně vydáno postupně více dokladů prokazujících státní občanství České republiky a ani u jednoho z nich nedošlo ke skončení platnosti na základě rozhodnutí orgánu příslušného k jejich vydání, datem nabytí státního občanství dle § 34 zákona o státním občanství bude datum vydání prvního neoprávněně vydaného dokladu prokazujícího státní občanství České republiky.

V případě, že je neoprávněně vydaným dokladem cestovní pas nebo občanský průkaz, který má omezenou platnost nejdéle na dobu 10 let, logicky musí prohlašovatel předložit poslední z řady neoprávněně vydaných dokladů prokazujících státní občanství České republiky a pokud je má k dispozici, rovněž všechny přechozí neoprávněně vydané doklady prokazující státní občanství České republiky. Pokud je již prohlašovatel nemá k dispozici, je nezbytné, aby byla tato skutečnost ověřena úřední cestou.

56. – k § 35:

Navrhuje se ustanovení § 35 ze zákona zcela vypustit s tím, že by bylo nadále dostačující umožnit nabývání českého státního občanství dotčené skupině osob ve věku od 18 do 21 let v rámci žádosti o udělení českého státního občanství ve speciálním zjednodušeném režimu podle § 16a, kdy však na udělení státního občanství není právní nárok.

V rámci zákonné úpravy bude pro dotčenou skupinu osob zakotveno zjednodušení naturalizační procedury spočívající v zúžení výčtu podmínek, které budou tyto osoby muset splňovat za účelem možného nabytí českého státního občanství.

57. – k § 36 odst. 1:

Podle současné právní úpravy je umožněno nezletilým osobám, které byly v České republice svěřeny do jedné z forem náhradní péče (poručenství, opatrovnictví, svěření do péče jiné osoby, pěstounství nebo ústavní péče), zjednodušeným způsobem (prohlášením) nabýt české státní občanství. Vedle rodičů tak může být prohlášení o nabytí českého státního občanství učiněno osobou, které bylo dítě svěřeno do péče, nebo ředitelem zařízení pro výkon ústavní výchovy anebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které pečují o dítě na základě pravomocného soudního rozhodnutí. Možnost učinit prohlášení je tedy v současné době umožněna širokému okruhu osob bez ohledu na jejich státoobčanský status a formu či charakter náhradní péče. Prohlášení tak mohou učinit i osoby, které jsou cizinci a mají dítě v péči na kratší (přechodnou) dobu. V takových případech, které mohou dle současné právní nastat, se vytrácí genuine link.

Nabytí státního občanství tímto zjednodušeným způsobem má umožnit jeho snadnější začlenění do české společnosti, tzn. zejména jeho integraci rodinnou ve smyslu jednotného státního občanství v novém rodinném prostředí, v němž se dítě ocitlo, integraci sociální ve smyslu začlenění do kolektivu v předškolním zařízení a následně ve školách na území České republiky, po dosažení zletilosti pak snadnější zahájení integrace pracovní.

Nově se proto navrhuje, aby i tento způsob nabytí státního občanství odrážel charakter státního občanství jako trvalý právní vztah mezi fyzickou osobou a státem. Proto bude umožněno nabytí českého státního občanství dětem, které se na území České republiky narodily nebo zde po dobu tří let žijí. Ze stejného důvodu navrhuje, aby se tento způsob nabytí státního občanství České republiky týkal jak případů, kdy je dítě příslušným soudem České republiky svěřeno do ústavní péče, tak případů, kdy je dítě soudním rozsudkem svěřeno na dobu neurčitou do péče fyzické osoby, která bude současně státním občanem České republiky.

Spolu se zaváděnými změnami se zpřesňuje výčet dokladů, které je třeba k prohlášení připojit, tak, aby odpovídal nově upraveným podmínkám, s nimiž je nabytí státního občanství spojeno.

58. – k § 36 odst. 2 a § 40 odst. 4

Termín podání prohlášení věcně více odpovídá charakteru tohoto úkonu, kdy podání prohlášení je z faktického hlediska žádostí o nabytí státního občanství na základě prohlášení.

59. – k § 36 odst. 3:

Legislativně technická úprava související s tím, že přílohy prohlášení budou soustředěny v § 36 odst. 4.

60. – k § 36 odst. 4:

Navrhuje se vypustit ustanovení, podle kterého mohla prohlášení podle § 36 za dítě učinit i osoba, jíž bylo dítě svěřeno do péče, nebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, neboť s umístěním dítěte do náhradní péče nedochází ani ke zbavení ani k pozastavení rodičovské odpovědnosti. Naopak, s výjimkou oprávnění i povinnosti osobní péče o dítě, rodiči zásadně náležejí všechny složky rodičovské odpovědnosti (nebylo-li soudem rozhodnuto jinak), přičemž úkolem zařízení je rodiče maximálně podporovat v tom, aby rodič tyto složky vykonával a aby tak byl naplněn každý účel náhradní péče o dítě, tj. navrácení dítěte do jeho přirozeného prostředí a udržení a posílení jeho vazeb s jeho přirozenými rodiči.

Dále je třeba zdůraznit, že i v těch případech, kdy jménem dětí, které jsou umístěny v náhradní péči, nejednají jejich rodiče jako jejich zákonní zástupci, mají tyto děti vždy osobu, která je oprávněna jednat jejich jménem v záležitostech překračujících rozsah běžných záležitostí, přičemž touto osobou není nikdy ředitel zařízení. To se vylučuje i s jedním ze základních principů zástupného rozhodování, který byl do českého právního řádu zakotven s přijetím nového občanského zákoníku, a to, že opatrovníkem člověka nesmí být provozovatel zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení, a to z důvodu presumovaného střetu zájmů opatrovance s touto osobou. Připuštění oprávnění ředitele zařízení zastupovat v zařízení umístěné děti v jiných záležitostech než jsou běžné záležitosti, je s tímto principem jako principem českého soukromého práva v rozporu. Pro jednání ředitele zařízení v této záležitosti není důvod – i dítě svěřené v zařízení bude mít svého opatrovníka či poručníka, a to případně v podobě veřejného poručníka.

V novém znění předmětného odstavce je soustředěna úprava příloh prohlášení podle § 36, přičemž se v návaznosti na změny v § 36 odst. 1 doplňují i doklady prokazující skutečný pobyt na území České republiky po stanovenou dobu.

61. – k § 37:

k § 37 odst. 1:

Uvedené ustanovení stanoví věcnou a místní příslušnost správních úřadů pro rozhodování o jednotlivých prohlášeních, na jejichž základě se nabývá státní občanství České republiky. Nově se oproti současné úpravě navrhuje výslovné určení úřadu, který je příslušný k přijetí prohlášení podle § 31 odst. 2 (původně § 31 odst. 3). Novela zákona o státním občanství České republiky provedená zákonem č. 207/2019 Sb. zásadním způsobem rozšiřuje okruh osob oprávněných učinit prohlášení o nabytí státního občanství dle § 31, žádným způsobem však nezasahuje do určení místní příslušnosti k přijetí prohlášení (v důvodové zprávě je naopak uváděno, že novela není spojena s finančními náklady). Je však třeba si uvědomit, že drtivá většina prohlašovatelů (potomků bývalých českých státních občanů) na území České republiky nikdy dlouhodobě nepobývala a neměla v České republice povolen trvalý pobyt. Bez úpravy místní příslušnosti by tedy došlo k situaci, že by k přijetí prohlášení a vedení správního řízení byl příslušný pouze Úřad městské části Praha 1, který nedisponuje relevantními informacemi k předkům prohlašovatelů (ve státoobčanské evidenci úřadu, v jednotlivých archivech spravujících fondy okresních, krajských, zemských úřadů apod.) a posouzení jejich státního občanství. Těmito údaji naopak disponují krajské úřady, v jejichž územním obvodu měl daný předek trvalý pobyt před odchodem do ciziny. Zejména za účelem předcházení průtahům v řízení je proto navrhováno, aby o prohlášení rozhodovaly úřady, které jsou oprávněné ke zjišťování státního občanství předků prohlašovatelů s odkazem na § 44 zákona o státním občanství a splnění podmínek pro nabytí státního občanství jejich potomků v řadě přímé mohou kvalifikovaně posoudit.

k § 37 odst. 2:

Nově se navrhuje osobní podání prohlášení o nabytí státního občanství České republiky.

Toto ustanovení reflektuje specifikum týkající se nabývání státního občanství České republiky, když v těchto správních řízeních jsou účastníky řízení cizinci, kteří v naprosté většině případů předkládají v rámci řízení cizozemské listiny, dále je pak po nich v rámci prováděného dokazování vyžadováno předložení podkladů vydaných českými správními orgány a institucemi. Osobní účast je nástrojem, který umožní právě již ve stadiu učinění prohlášení a zahájení řízení zajistit doložení všech potřebných údajů a podkladů prohlašovatelem, resp. předložení všech požadovaných dokladů, a to ve formě, která je pro jejich předložení vyžadována (zejm. otázka úředních překladů cizozemských listin, zajištění jejich vyššího ověření formou tzv. superlegalizace či doložky Apostille atp.). Osobní podání tak přinese usnadnění a zjednodušení následného správního řízení pro orgán, který bude o žádostech věcně rozhodovat, tak ale i pro samotného žadatele. Ten tím, že při osobním podání žádosti bude moct učinit kroky k odstranění případných nedostatků v žádosti, nebude již v průběhu dalšího řízení věcmi souvisejícími s odstraněním případných vad žádosti dále zatěžován. V případě, že prohlašovatel nebude moci z vážných důvodů (daných např. jeho zdravotním stavem) učinit prohlášení v úřední místnosti ministerstva, umožnil by správní orgán dožádáním prostřednictvím krajského úřadu přijetí žádosti v místě, kde je to možné.

Prohlašovatel, který uvede v prohlášení nepravdivý nebo neúplný údaj, se dopouští přestupku [§63 odst. 1 písm. b)] podle zákona o státním občanství České republiky. Dosud nebylo možné, pokud nebylo požadováno osobní učinění prohlášení, sankcionovat prohlašovatele za spáchání přestupku.

K § 37 odst. 3:

Nadále se zachovává možnost podat prohlášení o nabytí státního občanství na zastupitelském úřadě, když tato možnost fakticky významně usnadňuje učinění tohoto podání prohlašovatelům žijícím v zahraničí. Stejně tak se zachovává lhůta, ve které je zastupitelský úřad povinen podané prohlášení postoupit věcně a místně příslušnému orgánu v České republice.

K § 37 odst. 4:

Nově se správním úřadům stanovuje speciální lhůta pro vyřízení prohlášení, a to 90 dnů. Jsou tak do zákona promítnuty praktické poznatky správních úřadů rozhodujících o prohlášení o tom, že na základě skutkové náročnosti a rozsahu prováděného dokazování lze prohlášení jen obtížně vyřizovat v obecné lhůtě stanovené správním řádem. Je tak voleno řešení, které umožní řádně prověřit splnění uvedených podmínek. Zároveň se tak správní řízení o podaných prohlášeních více přibližuje řízením o udělení státního občanství, kde je již s současné době stanovena speciální lhůta pro jejich délku. Počátek běhu této lhůty není vázán na podání prohlášení, resp. zahájení správního řízení u příslušného správního úřadu, ale je odvozen od okamžiku, kdy příslušný správní orgán prohlášení obdrží (obdobně jako při udělování státního občanství).

K § 37 odst. 5:

Výslovně se stanovuje, že v případě splnění podmínek, které jsou s konkrétním prohlášením splněny, vystaví příslušný správní úřad prohlašovateli listinu o nabytí státního občanství. Z uvedeného zároveň vyplývá, že za situace, kdy prohlašovatel splní zákonem stanovené podmínky, které jsou s konkrétním prohlášením spojeny, vzniká mu na nabytí státního občanství na základě prohlášení právní nárok (na rozdíl od udělení státního občanství, které není nárokové; viz. § 12 zákona o státním občanství České republiky). Takto vydaná listina nahrazuje rozhodnutí ve věci a zároveň má ve vztahu k nabytí státního občanství konstitutivní charakter. Rozhodnutí obsahující odůvodnění se již v takovém případě vydávat nebude. Tato skutečnost nemění nic na tom, že správní úřad rozhodující o prohlášení bude muset mít ve spisovém materiálu založeny podklady, na základě kterých došlo k vystavení listiny a dále že bude možné ze spisu dovodit, na základě jakých právních úvah byla listina vystavena. Zároveň se upravuje právní moc této listiny, která je vázána na převzetí této listiny prohlašovatelem, tzn. na datum nabytí státního občanství. I zde procesní úprava obsažená v tomto ustanovení věcným přiblížením procesu týkajícího se udělování státního občanství České republiky.

K § 37 odst. 6:

Výslovně se stanoví, k jakému okamžiku dochází k nabytí českého státního občanství na základě jednotlivých podaných prohlášení. Uvedené ustanovení nepřináší žádnou změnu oproti současné úpravě, pouze je nově umístěno v rámci celkové systematiky nově navrhovaného § 37.

K § 37 odst. 7:

I u prohlášení se výslovně upravuje procesní postup pro situaci, kdy si prohlašovatel vystavenou listinu o nabytí státního občanství ve stanovené lhůtě nepřevezme a nedojde tak ani k nabytí státního občanství. Aby mohl být tento postup realizován, výslovně se zavádí, že správní orgán, který listinu vystavil, prohlašovatele vyzve k jejímu převzetí a teprve od převzetí této výzvy bude plynout stanovená lhůta. I zde se řízení o prohlášeních procesně věcně přibližuje řízením o udělení státního občanství.

K § 37 odst. 8:

Výslovně se stanoví krajským úřadům povinnost informovat Ministerstvo vnitra o nabytí státního občanství na základě prohlášení tak, aby byla tato skutečnost bez zbytečného prodlení vyznačena v Ústřední státoobčanské evidenci vedené Ministerstvem vnitra.

62. – k § 37a:

Původní právní úprava požaduje prokazování trestní bezúhonnosti jako podmínky pro nabytí českého státního občanství prohlášením, pouze pokud jde o prohlášení podle § 35 zákona o státním občanství České republiky.

Nově se navrhuje zavedení podmínky trestní bezúhonnosti také u prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 31 nebo 36. V zájmu České republiky není, aby se českými státními občany stávaly osoby dopouštějící se trestné činnosti. Navrhovaná změna vychází z předpokladu, že trestní bezúhonnost osob, které mají nabýt státní občanství České republiky, je elementárním integračním znakem a má rovněž dopad na ochranu bezpečnostních zájmů České republiky.

Zavedení podmínky trestní bezúhonnosti však není navrhováno u prohlášení podle § 32 a 34. Pokud jde o prohlášení podle § 32, nebylo by možné při zavedení další podmínky pro nabytí českého státního občanství tímto prohlášením plnit závazky vyplývající z Úmluvy o omezení případů bezdomovectví (č. 43/2002 Sb. m. s.). Pokud se jedná o prohlášení podle § 34, zde se zavedení podmínky nenavrhuje s ohledem na „rehabilitační charakter prohlášení“, jímž mají být napraveny chyby způsobené v minulosti nesprávným postupem správního orgánu, který prohlašovateli neoprávněně vydal doklad prokazující státní občanství.

Splnění podmínky trestní bezúhonnosti bude prokazováno výpisem z evidence Rejstříku trestů České republiky a ve vztahu k zahraničí obdobně jako dle § 19 písm. e).

Podmínka prokazování beztrestnosti o dvou výše zmíněných prohlášení je jinak z věcného hlediska koncipována obdobně jako ověřování beztrestnosti pro účely udělování státního občanství České republiky.

63. – k § 38:

Dosavadní právní úprava umožňuje nabýt státní občanství České republiky těm dětem, které se narodily na jejím území, na tomto území se zdržují v souladu se zvláštními právními předpisy a ke dni narození byly a nadále jsou bezdomovci, pokud byly na základě rozhodnutí orgánu České republiky svěřeny do ústavní, pěstounské nebo jiné formy náhradní péče. Nabytí státního občanství České republiky je spojeno s nabytím právní moci rozhodnutí soudu o svěření do náhradní péče. Nově se z důvodu posílení integračního aspektu navrhuje, aby nabytí státního občanství bylo spojeno pouze s nabytím právní moci rozhodnutí soudu o svěření do náhradní péče osobě, která je státním občanem České republiky nebo zařízení pro výkon ústavní výchovy či zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na území České republiky.

64. – k hlavě II dílu 9 (§ 39):

Navrhuje se zcela vypustit speciální ustanovení upravující obnovu řízení v případech nabytí státního občanství České republiky. Nadále bude v těchto případech plně aplikovatelná obecná úprava obnovy řízení zakotvená ve správním řádu.

Uvedený postup tak bude i plně v souladu s bezpečnostními zájmy České republiky, když bude vypuštěna výjimka z obecné aplikace obnovy řízení, když již nadále nebudou z případné obnovy řízení vyloučena aktuální státobezpečnostní stanoviska doložená podle § 22 odst. 3 (nově § 22 odst. 4) zákona o státním občanství.

65. – k § 40 odst. 2:

Jedná se o legislativně technické zpřesnění textu právní normy.

66. – k § 40 odst. 2:

Jedná se o zpřesnění textu právní normy, kdy je do textu zákona důsledně promítnuto přesné označení prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky.

67. – k § 40 odst. 3:

Jedná se o legislativně technické zpřesnění textu právní normy.

68. – k § 40 odst. 5:

Jedná se o legislativně technické zpřesnění textu právní normy.

69. – k § 40 odst. 6, 7, 8 a 9:

Jedná se o zpřesnění textu právní normy, jehož cílem je zdůraznit, že i prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky je úkonem, který věcně odpovídá podání žádosti.

70. – k § 40 odst. 6:

Jedná se o legislativně technické zpřesnění textu právní normy.

71. – k § 40 odst. 7:

Uvedené ustanovení má za cíl sjednotit postup u prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky s procesním postupem, jak je nově koncipován v § 37 pro prohlášení o nabytí státního občanství. I zde se stanovuje, že pokud se prohlášení vyhoví a je vystaven některý ze zákonem speciálně stanovených dokladů, písemné vyhotovení rozhodnutí se již nevyhotovuje, neboť je nahrazeno těmito doklady.

72. – k § 43:

Je navrhováno zpřesnění textu uvedeného ustanovení za účelem sjednocení aplikační praxe, tak, aby bylo nepochybné, že v osvědčení se v případě zemřelé osoby uvede, zda byla státním občanem České republiky ke dni úmrtí.

Zároveň text zákona důsledněji rozlišuje na straně jedné mezi osvědčením o státním občanství České republiky, ve kterém se pouze uvede, že osoba, jejíž státní občanství bylo zjišťováno, je aktuálně českým státním občanem, a na straně druhé mezi osvědčením, ve kterém se na požádání uvedou údaje průběhu státoobčanského stavu dotčené osoby (tzn. údaje o tom, kdy, jakým způsobem a podle jakého právního předpisu fyzická osoba české či československé státní občanství nabyla nebo pozbyla, nebo také o tom, že k určitému datu nebo v určitém období byla českým státním občanem či československým státním občanem, popřípadě o tom, že fyzická osoba je státním občanem České republiky od určitého dne nepřetržitě do doby vydání osvědčení).

73. – k § 45 odst. 1 :

Jedná se o legislativně technickou změnu související s přesunem zmínky o dotazníku z návětí do samostatného pododstavce - viz následující novelizační bod.

74. – k § 45 odst. 1 písm. f):

Nově se stanoví, že dotazník přikládaný k žádosti o osvědčení musí být opatřen úředně ověřeným podpisem - s výjimkou případů, kdy je žádost podepsána přímo před správním orgánem. Navrhovaná právní úprava reflektuje skutečnost, že součástí dotazníku ke zjištění státního občanství České republiky a vydání osvědčení uvedeného v příloze 2 je prohlášení osoby, o jejíž státní občanství se jedná, o údajích, které jsou z převážné části známy pouze této osobě. Nově navrhovaná náležitost dotazníku včetně prohlášení spočívající v požadavku jeho opatření úředně ověřeným podpisem žadatele bude nástrojem, který umožní právě již ve stadiu učinění prohlášení a zahájení řízení zjistit všechny potřebné údaje k ověření či zjištění státoobčanského statusu takové osoby. Přínosem bude zefektivnění správního řízení.

Prohlašovatel, který uvede v prohlášení nepravdivý nebo neúplný údaj, se dopouští přestupku [§63 odst. 1 písm. b)] podle zákona o státním občanství České republiky. Dosud však nebylo možné, pokud nebyl požadován úředně ověřený podpis dotazníku včetně prohlášení, sankcionovat prohlašovatele za spáchání přestupku, zejména pokud bylo prohlášení učiněno v zastoupení.

75. – k § 53 odst. 2:

S ohledem na nutnost naplnění zásady legality je nezbytné výslovně zakotvit povinnost matričních úřadů oznamovat krajským úřadům případy, kdy došlo k nabytí státního občanství, s výjimkou nabytí státního občanství narozením podle § 4, tedy případů, které nejsou podle zákona o státním občanství České republiky evidovány.

76. – k § 55 odst. 3:

Jedná se zpřesnění textu zákona, aby bylo zřejmé, že se oznamovací povinnost týká nejen údajů o nabytí nebo pozbytí státního občanství České republiky evidovaných na základě § 55 odst. 1 zákona o státním občanství České republiky, ale i změn v těchto údajích.

77. – k poznámce pod čarou č. 17:

Zrušuje se v § 66 poznámka pod čarou č. 17, neboť obsahuje odkaz na neaktuální právní předpis.

78. – k § 72, 73:

Prohlášení zakotvená v § 72 a § 73 původního znění zákona umožňovala nabýt státní občanství formou prohlášení, avšak pouze po dobu jednoho roku od nabytí účinnosti zákona. V současné době už jsou tak tato ustanovení obsoletní a navrhuje se je ze znění zákona odstranit.

78. – k § 77:

Úprava obstarávání některých potvrzení o stavu závazků v oblasti sociálního a zdravotního pojištění se přesouvá do § 20 odst. 1 písm. c) a d) z důvodu lepší přehlednosti.

80. – k příloze č. 2:

Jedná se o pouhé zpřesnění textu jednotlivých rubrik formuláře (dotazníku) k žádosti o udělení státního občanství a nastavení jednotlivých rubrik dotazníku, tak aby odpovídaly změnám provedeným předkládaným novelizačním zákonem..

80. – k příloze č. 2:

Současně je navrhována úprava rubriky ve formuláři (dotazníku) k žádosti o udělení státního občanství podle § 28 v souladu s navrhovanou úpravou tohoto zákonného ustanovení.

K čl. II

Z důvodu právní jistoty se navrhuje stanovit, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

K čl. III

V zákoně o správních poplatcích se provádí legislativně technické změny reagující na navrhované terminologické změny v případě nabytí státního občanství na základě prohlášení a na vypuštění § 35 zákona o státním občanství České republiky.

K čl. IV

Navrhuje se, aby novela zákona nabyla účinnosti k polovině roku 2020, tedy by měla být zajištěna i přiměřená legisvakance.

V Praze dne 9. prosince 2019

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš v.r.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra:

Jan Hamáček v.r.