Novela z. - trestní řád

Zvláštní část

K části první – změna trestního řádu

K bodu 1 (§ 343 odst. 4)

Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu. Trestní řád však upravuje odklad výkonu tohoto trestu i možnosti jeho rozložení do splátek. Navrhuje se tedy výslovně vyloučit aplikaci ustanovení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky, což jsou instituty plnící obdobný účel. Není žádoucí umožnit odklad či rozložení peněžitého trestu jak podle trestního řádu, tak podle daňového řádu, neboť tím by docházelo k oslabování účinku peněžitého trestu jako sankce.

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se zároveň stanovuje, že k vymáhání peněžitého trestu budou napříště příslušné celní úřady.

K bodu 2 (§ 343a)

Stanovuje se povinnost vzájemné výměny informací nezbytných pro výkon uloženého peněžitého trestu mezi soudy a celními úřady. Skutečnostmi podstatnými pro placení peněžitého trestu mohou být i jiné skutečnosti než skutečnosti v zákoně pouze demonstrativně uvedené – jsou jimi např. informace o uložené milosti, amnestii, informace o zaslání rozhodnutí soudu do jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu podle § 276 ZMJS, rozhodnutí o nahrazení peněžitého opatření obecně prospěšnou činností v rámci probačního programu podle § 27 odst. 5 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, apod. Informační toky směrem k soudům jsou pak nezbytné pro možné reakce soudu v rámci vykonávacího řízení (tato obligatorní informační povinnost tedy představuje určitou věcně odůvodnitelnou odchylku od obecného ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu). Ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu, podle kterého celní úřad poskytne na dožádání soudu, který uložil peněžitý trest, informace o jeho placení, tím není dotčeno a uplatní se i vedle § 343a odst. 3 tr. ř.

K bodu 3 (§ 361)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut budou napříště příslušné celní úřady.

K bodu 4 (§ 361a)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje zavedení kompetenční dělené správy i u dalších pohledávek trestního řízení. Ve vztahu k nákladům spojeným s výkonem vazby a výkonem trestu odnětí svobody pak specifika upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „ZVTOS“) a zákon o výkonu vazby.

V případě pohledávek na náklady trestního řízení – shodně jako v případě peněžitého trestu – před vlastním předáním dojde k využití peněžní záruky podle § 73a odst. 6 tr. ř.

K přechodnému ustanovení

K vymáhání pohledávek, jejichž správa placení se podle trestního řádu řídí daňovým řádem, bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.

K části druhé – změna občanského soudního řádu

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle občanského soudního řádu, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 148 odst. 1 a 2 o.s.ř. a pokut ukládaných v rámci výkonu rozhodnutí podle § 351 o.s.ř., budou napříště příslušné celní úřady. V zájmu právní jistoty se navrhuje formulace vztahující výslovně režim daňového řádu na správu placení těchto pohledávek, tj. i na vybírání a evidenci pořádkových pokut (jde o tzv. procesní dělenou správu).

Stávající ustanovení § 148 odst. 3 o.s.ř. o tom, že „u pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje“, se navrhuje vypustit pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu.

Stávající systém vymáhání pokut, které byly uloženy soudem při výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů, byl obdobný jako u jiných justičních pohledávek s tím rozdílem, že soud, resp. pověřený exekutor nepostupoval podle daňového řádu, ale podle ustanovení o výkonu rozhodnutí. Nově se přenáší vymáhání takto uložených pokut ze soudu na Celní správu. Soudy tedy i nadále budou oprávněny uvedené pokuty vybírat, vymáhání však bude vykonávat Celní správa. Spolupráce mezi oběma subjekty bude zajištěna prostřednictvím ustanovení o dělené správě – tudížpokud soud kupř. pokutu promine, bude muset dát bez zbytečných průtahů Celní správě na vědomí, že vymáhání se stalo již bezpředmětným. Pokud naopak bude soud zajímat, jak vymáhání pokračuje, bude mu Celní správa potřebnou informaci povinna sdělit.

K přechodným ustanovením

Procesní režim pokut podle § 351 o.s.ř. uložených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se nemění; daňový řád se bude vztahovat až na ty, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K vymáhání pořádkových pokut ukládaných podle občanského soudního řádu, stejně tak jako pohledávek uvedených v § 148 odst. 1 a 2 o.s.ř. a pokut ukládaných v rámci výkonu rozhodnutí podle § 351 o.s.ř., bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.

K části třetí – změna zákona o soudních poplatcích

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání soudních poplatků budou napříště příslušné celní úřady. V návaznosti na tuto změnu se upravuje i § 8 odst. 3, neboť působnost této normy je třeba omezit pouze na proces vybírání; poplatky vymáhané celním úřadem se budou platit na příslušný účet celního úřadu.

K přechodnému ustanovení:

K vymáhání soudních poplatků bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.

K části čtvrté – změna zákona o státním zastupitelství

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání pořádkových pokut uložených podle zákona o státním zastupitelství budou napříště příslušné celní úřady. Úprava pořádkových pokut podle zákona o státním zastupitelství se přitom systematicky upravuje na jednom místě.

K přechodnému ustanovení:

K vymáhání pořádkových pokut uložených podle zákona o státním zastupitelství bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo státním zastupitelstvím nebo prostřednictvím soudního exekutora.

K části páté – změna zákona o výkonu vazby

V rámci legislativní techniky se vydělují společná ustanovení platná pro vymáhání nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s výkonem vazby a náhrady škody podle § 21b do samostatného ustanovení. K bližšímu odůvodnění lze odkázat na odůvodnění ke změnám § 35 odst. 3 a 4 a § 36 odst. 4 ZVTOS, které jsou obsaženy v části šesté tohoto návrhu.

K přechodnému ustanovení

Přechodné ustanovení k zákonu o výkonu vazby a zákonu o výkonu trestu odnětí svobody je koncipováno odlišně od přechodných ustanovení k novelám jiných předpisů obsaženým v tomto zákoně, které upravují kompetenci celního úřadu k vymáhání pohledávek.

Celní správa je ochotna v těchto případech převzít a vymáhat i starší pohledávky vzniklé před účinností tohoto zákona, což v případech pohledávek dnes spravovaných soudy a státními zastupitelstvími z kapacitních důvodů ochotna není. Zároveň je zde předpoklad, že u odsouzených, popř. obviněných, kteří budou mít neuhrazené náklady výkonu trestu, náklady spojené s výkonem trestu, náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby nebo neuhrazenou škodu, kterou způsobili Vězeňské službě, bude zároveň z jiného titulu probíhat daňová exekuce, a tak tímto způsobem dojde k žádoucí koncentraci vymáhání pohledávek státu po těchto osobách, což bude efektivnější a pro samotné odsouzené/obviněné i méně zatěžující.

Pohledávky, které vznikly před účinností tohoto zákona a které již byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, však z procesních důvodů nebudou Celní správě předávány.

K části šesté – změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody

K bodu 1 (§ 25 odst. 4)

Ustanovení § 25 odst. 4 ZVTOS omezuje odsouzeného v dispozici s penězi, které mu byly zaslány do věznice v případě, pokud má neuhrazené pohledávky, jejichž výčet je v tomto ustanovení uveden. V tomto případě může k úhradě za poskytnuté zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a nákupu použít pouze polovinu zaslaných peněžních prostředků, druhou polovinu pak může použít pouze k úhradě uvedených pohledávek.

Navrhuje se aktualizovat výčet pohledávek, jejichž neuhrazení brání odsouzenému v dispozici s celou částkou, která mu byla zaslána, tak, aby pokrýval i pohledávky, které odsouzenému vznikly v souvislosti s výkonem trestu nebo vazby [náklady výkonu trestu (§ 152 tr. ř., § 35 ZVTOS), náklady spojené s výkonem trestu (§ 152 tr. ř., § 36 ZVTOS), náklady výkonu vazby (§ 152 tr. ř., § 10 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány), náklady spojené s výkonem vazby (§ 152 tr. ř., § 21a zákona o výkonu vazby) a škodu způsobenou Vězeňské službě (§ 39a ZVTOS, § 21b zákona o výkonu vazby)].

Podle současného znění odsouzený v případě, kdy má neuhrazeny v tomto ustanovení specifikované pohledávky, může použít polovinu peněz zaslaných mu do věznice pouze na jejich úhradu. Nejde však o jeho povinnost. Návrh proto stanovuje, že zbývající část peněžních prostředků obligatorně Vězeňská služba použije na srážky k úhradě těchto pohledávek [návrh tak koresponduje s § 36 odst. 4 a 5 a § 39a odst. 4 (resp. s navrhovaným odst. 3) ZVTOS, a se stávajícím § 21a odst. 3 a 21b odst. 2 zákona o výkonu vazby (resp. s navrhovaným § 21c odst. 1 zákona o výkonu vazby)].

K bodu 2 (§ 35 odst. 3 a 4)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se stanovuje, že k vymáhání nákladů výkonu trestu budou napříště příslušné celní úřady. Na rozdíl od jiných druhů daňových justičních pohledávek se navrhuje předávat tyto pohledávky Celní správě k vymáhání až v případě, kdy vězněná osoba je propuštěna na svobodu. Důvodem pro tuto odchylku je skutečnost, že tyto náklady jsou podle platné právní úpravy po dobu výkonu trestu sráženy z odměny za práci, věznice může k jejich úhradě použít peněžní prostředky, které má odsouzený uloženy ve věznici, event. výkon rozhodnutí lze provést přikázáním pohledávky. Není racionální, aby v těchto případech byly pohledávky předávány celním úřadům, nemluvě o tom, že by bylo poměrně značně administrativně náročné zajistit respektování osvobození od povinnosti hradit náklady výkonu trestu podle § 35 odst. 2 ZVTOS, postup podle vyhlášky č. 10/2000 Sb., apod., nemluvě o množství pohledávek, které by takto byly každoměsíčně předávány Vězeňskou službou celním úřadům. Vzhledem k tomu, že úhrada nákladů výkonu trestu prostřednictvím srážek z odměny za práci, z peněz uložených ve věznici či přikázáním pohledávky může být poměrně dlouhodobou záležitostí, navrhuje se, aby se po dobu výkonu trestu stavěla lhůta pro jejich placení – jde tak o ustanovení doplňující § 160 odst. 4 daňového řádu, jde přitom o situace analogické ustanovení § 160 odst. 4 písm. d) daňového řádu.

Speciální úprava upuštění od vymáhání nákladů výkonu trestu, která je obsažena ve stávajícím § 35 odst. 3 ZVTOS se navrhuje vypustit, neboť není věcného důvodu pro odchylnou úpravu od obecné úpravy obsažené v § 158 daňového řádu, podle které správce daně odepíše nedobytný nedoplatek, kterým se rozumí nedoplatek,

1. který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém subjektu i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo jehož vymáhání by zřejmě nevedlo k výsledku, anebo u něhož je pravděpodobné, že by náklady vymáhání přesáhly jeho výtěžek, nebo

2. jehož vymáhání je spojeno se zvláštními nebo nepoměrnými obtížemi.

Vypouští se rovněž oprávnění ředitele věznice na základě písemné a potřebnými doklady doložené žádosti odsouzeného prominout zcela nebo zčásti povinnost uhradit náklady výkonu trestu, ze kterého byl odsouzený propuštěn, odůvodňují-li to tíživé sociální poměry odsouzeného. Pohledávky nákladů výkonu trestu odsouzeného, který byl z výkonu trestu propuštěn, bude napříště vymáhat celní úřad, není tedy už z tohoto důvodu vhodné, aby ředitel věznice mohl rozhodovat o prominutí těchto nákladů. Celní úřad pak může v těchto případech povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky (§ 156 daňového řádu), popř. tyto pohledávky odepsat pro nedobytnost.

K bodu 3 (§ 35 odst. 5)

Ustanovení § 35 odst. 5 se zrušuje pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu.

K bodu 4 (§ 36 odst. 4)

Jde o formální úpravu, neboť věznice v rámci vymáhání nákladů výkonu trestu (stejně tak jako nákladů spojených s výkonem trestu, nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s výkonem vazby a škody způsobené Vězeňské službě) neprovádí výkon rozhodnutí, neboť postupuje podle daňového řádu, popř. podle speciálních ustanovení upravených v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, zákoně o výkonu vazby či vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů.

K bodu 5 (§ 36 odst. 6)

Jde o legislativně technickou změnu navazující na vypuštění stávajícího ustanovení § 35 odst. 5 (viz příslušný novelizační bod této části).

K bodu 6 (§ 39a odst. 3 a 4)

Viz odůvodnění k novelizaci § 35 a 36.

K přechodnému ustanovení

Přechodné ustanovení k zákonu o výkonu vazby a zákonu o výkonu trestu odnětí svobody je koncipováno odlišně od přechodných ustanovení k novelám jiných předpisů obsaženým v tomto zákoně, které upravují kompetenci celního úřadu k vymáhání pohledávek.

Celní správa je ochotna v těchto případech převzít a vymáhat i starší pohledávky vzniklé před účinností tohoto zákona, což v případech pohledávek dnes spravovaných soudy a státními zastupitelstvími z kapacitních důvodů ochotna není. Zároveň je zde předpoklad, že u odsouzených, popř. obviněných, kteří budou mít neuhrazené náklady výkonu trestu, náklady spojené s výkonem trestu, náklady výkonu vazby, náklady spojené s výkonem vazby nebo neuhrazenou škodu, kterou způsobili Vězeňské službě, bude zároveň z jiného titulu probíhat daňová exekuce, a tak tímto způsobem dojde k žádoucí koncentraci vymáhání pohledávek státu po těchto osobách, což bude efektivnější a pro samotné odsouzené/obviněné i méně zatěžující.

Pohledávky, které vznikly před účinností tohoto zákona a které již byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, však z procesních důvodů nebudou Celní správě předávány.

K části sedmé – změna soudního řádu správního

K bodu 1 (§ 44 odst. 2)

Správa placení pořádkové pokuty uložené podle trestního řádu, podle zákona o státním zastupitelství i podle občanského soudního řádu podléhá daňovému řádu. Není ale důvodu, proč by daňovému režimu neměly podléhat i pořádkové pokuty ukládané podle soudního řádu správního. Zároveň dochází v souladu s obecnou částí důvodové zprávy k promítnutí záměru převést vymáhání justičních pohledávek, při jejichž správě placení se postupuje podle daňového řádu, na celní úřady.

K bodům 2 a 3 (§ 60)

Podle stávajícího § 60 odst. 10 s.ř.s. se pro vymáhání pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 9 s.ř.s. uplatní postup stanovený daňovým řádem. V zájmu právní jistoty se navrhuje formulace vztahující výslovně režim daňového řádu na správu placení, tj. i na vybírání a evidenci pořádkových pokut (jde o tzv. procesní dělenou správu). Zároveň dochází v souladu s obecnou částí důvodové zprávy k promítnutí záměru převést vymáhání justičních pohledávek, při jejichž správě placení se postupuje podle daňového řádu, na celní úřady.

Stávající ustanovení § 60 odst. 9 s.ř.s. o tom, že „u pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 4 a 6 ve výši státem placených nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje“ se navrhuje vypustit pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že u těchto pohledávek se nepožadují úroky z prodlení, vyplývá z § 253 odst. 3 daňového řádu.

K přechodným ustanovením

Procesní režim pořádkových pokut uložených podle § 44 s.ř.s. přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se nemění; daňový řád se bude vztahovat až na ty, které byly uloženy ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K vymáhání pořádkových pokut uložených podle soudního řádu správního a pohledávek specifikovaných v § 60 odst. 9 s.ř.s. bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.

K části osmé – změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

K bodům 1 a 4 (§ 11 odst. 4, § 132 odst. 4, § 270 odst. 2)

V souladu s obecnou částí důvodové zprávy se navrhuje zakotvit, že orgánem příslušným k vymáhání úhrady nákladů mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních (§ 11 ZMJS), nákladů převzetí (§ 132 ZMJS) a částek podle § 268 odst. 6 ZMJS budou napříště celní úřady.

K bodům 2 a 3 (§ 178 odst. 1, § 180 a § 270 odst. 1 a 2)

Odůvodňované novelizační body reagují na skutečnost, že k vymáhání pohledávek uvedených v § 178 odst. 1, § 180 a § 270 odst. 1 a 2 ZMJS budou napříště příslušné celní úřady. Jde-li o výkon rozhodnutí mezinárodního soudu, kterým byl uložen peněžitý trest, připadá podle § 178 ZMJS částka, která byla výkonem jeho rozhodnutí získána, mezinárodnímu soudu a orgán, který ji vybral nebo vymohl, ji převede mezinárodnímu soudu nebo tomu, koho mezinárodní soud určí, na jimi stanovený účet. Částka získaná výkonem tohoto rozhodnutí se tedy převede na příslušný účet (buď mezinárodního soudu, nebo toho, koho mezinárodní soud určí), přičemž příslušné kontaktní údaje předá celnímu úřadu soud zároveň s postoupením pohledávky k vymáhání (tj. nebude zapotřebí provádění žádných zvláštních úkonů ze strany celního úřadu vůči mezinárodnímu soudu nebo příjemci vymožené částky). Totéž platí pro postup podle § 180 ZMJS.

K bodu 5 (§ 271 odst. 3)

Aby samosoudce mohl řádně informovat příslušný orgán jiného členského státu o skutečnostech uvedených v návaznosti na čl. 14 rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut v § 271 odst. 1 ZMJS, stanoví se povinnost celního úřadu, který vymáhá peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění podle této hlavy, vyrozumět bez zbytečného odkladu soud o tom, že tato peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění bylo vykonáno nebo že vymožení peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění by mohlo být zmařeno a z jakých důvodů. Toto ustanovení navazuje na informační povinnost celního úřadu podle trestního řádu (§ 343a odst. 3 tr. ř.), která se ale týká pouze peněžitých trestů, a je nezbytné i pro řádnou reakci soudu v rámci vykonávacího řízení (tato obligatorní informační povinnost tedy představuje určitou věcně odůvodnitelnou odchylku od obecného ustanovení § 162 odst. 4 daňového řádu). Tímto ustanovením není dotčena informační povinnost podle trestního řádu, je-li takto uznán a vykonáván peněžitý trest [viz i § 270 odst. 1 písm. a) ZMJS].

K přechodnému ustanovení

Kompetentní k vymáhání pohledávek soudů, jejichž správa placení se řídí daňovým řádem, bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora.

K části deváté – změna zákona o zvláštních řízeních soudních

Podle stávající právní úpravy pokuty, které byly uloženy při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti, vymáhá soud. Oproti jiným pokutám, které jsou ukládány soudy, však není stanoveno, že se při správě jejich placení postupuje podle daňového řádu, přičemž pro odchylný procesní režim u těchto justičních pohledávek není dán racionální důvod. Za účelem unifikace postupu při vymáhání justičních pohledávek se tedy i zde navrhuje, aby i tyto pokuty podléhaly daňovému režimu a orgánem příslušným k jejich vymáhání byla Celní správa.

Podle § 507 z.ř.s. lze na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte na základě rozhodnutí soudu čerpat peněžní prostředky k náhradě vynaložených a prokázaných nákladů, slouží-li k uspokojení nezbytných potřeb dítěte, a to do výše částky vymožených pokut. Vzhledem k tomu, že tyto pohledávky napříště nebudou vymáhány soudy, zrušuje se povinnost soudů evidovat částku vymožených pokut; informaci o výši částky vymožené pokuty Celní správa sdělí soudu v rámci součinnosti stanovené daňovým řádem.

K přechodným ustanovením

K vymáhání pokut, které byly uloženy při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti, bude Celní správa příslušná pouze v případě těch pohledávek, které vzniknou (které se staly splatnými) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušnost k vymáhání pohledávek, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění, tj. tyto pohledávky i nadále budou vymáhány přímo soudy nebo prostřednictvím soudního exekutora. U pokut, které byly uloženy přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nemění ani jejich procesní režim (daňový řád se bude vztahovat až na pokuty, které byly uloženy při výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona).

K části desáté – změna zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení

Novelizované ustanovení upravuje nakládání s peněžními prostředky získanými výkonem uloženého peněžitého trestu a peněžitého opatření v řízení o trestném činu, v důsledku jehož spáchání vznikl poškozenému, který není státem, majetkový nárok, tj. které odsouzený pachatel dobrovolně uhradil, nebo které na něm byly vymoženy. Peněžní prostředky získané výkonem tohoto trestu zašle ten, kdo je v rámci výkonu získal, na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti zřízený podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení. Dosavadní textace počítala s tím, že jediným orgánem, který je příslušný k výkonu peněžitého trestu nebo peněžitého opatření, je soud. Ustanovení § 4 odst. 1 tak musí reflektovat změny, které jsou navrženy v zároveň předkládané novele trestního řádu, podle které k vymáhání těchto majetkových sankcí budou napříště příslušné celní úřady. Peněžní prostředky získané výkonem peněžitého trestu tak budou zasílat na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti jednak soudy (částky peněžitého trestu zaplacené na výzvu soudu) a jednak příslušné celní úřady (částky peněžitého trestu vymožené Celní správou).

K části jedenácté – účinnost

Účinnost návrhu zákona se navrhuje s ohledem na požadavky § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění zákona č. 277/2019 Sb. a s přihlédnutím k potřebné délce legisvakance nezbytné pro personální zajištění rozšíření agendy Celní správy a pro novelizaci interních resortních předpisů.

V Praze dne 17. února 2020

Předseda vlády:

Ing. Andrej Babiš, v.r.

Ministryně spravedlnosti:

Mgr. Marie Benešová, v.r.