Novela z. o Vojenské policii - EU

K části první, čl. I

K bodu 1 (§ 1 až 5):

Bodem 1 je navrhováno nové znění hlavy I části první zákona o Vojenské policii, přičemž společně s navrhovanými věcnými změnami je nově navrhováno rovněž logické provázání jednotlivých ustanovení této hlavy. Nově tedy na sebe navazuje úprava působnosti Vojenské policie, personální složky Vojenské policie, územní působnosti pro plnění úkolů Vojenské policie, adresátů, vůči kterým Vojenská policie působí a úkolů Vojenské policie. Důsledkem této úpravy je zrušení dosavadní hlavy II, neboť její obsah se přesunul do hlavy I, která v současné době obsahuje pouze jediný paragraf upravující postavení Vojenské policie. Nově navrhované členění je legislativně a uživatelsky příznivější a systematičtější.

K navrhované normativní úpravě:

K § 1:

Vojenská policie podle současného znění § 1 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), plní úkoly policejní ochrany Ministerstva obrany, ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit ministerstvo.

Praktická aplikace působnosti Vojenské policie ve vztahu k vojenským objektům a vojenskému materiálu tak, jak jsou definovány v ustanovení § 2 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nevyvolává žádné pochybnosti. K určitým nejasnostem ve výkladu docházelo při uplatňování působnosti Vojenské policie v případech, kdy byl páchán trestný čin nebo přestupek proti ostatnímu majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany. Šlo především o působnost Vojenské policie ve vztahu k hospodaření příspěvkových organizací nebo státních podniků v působnosti Ministerstva obrany.

Novelizací ustanovení § 12 odst. 2 písm. e) trestního řádu, provedenou zákonem č. 150/2016 Sb., došlo k rozšíření působnosti pověřených orgánů Vojenské policie, a tím i vyřešení zmíněného nedostatku právní úpravy [„(2) Policejními orgány se rozumí …e) pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany,“].

Rozšíření působnosti pověřeného orgánu Vojenské policie jakožto policejního orgánu činného v trestním řízení podle § 12 odst. 2 písm. e) trestního řádu na státní podniky (např. Vojenské lesy a statky, s.p., Vojenský technický ústav, s.p.) a příspěvkové organizace (např. Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, Ústav leteckého zdravotnictví) bylo důvodné na základě zkušeností získaných v rámci rezortu Ministerstva obrany. Majetek, se kterým tyto organizace hospodaří, je majetkem důležitým pro obranu státu a resort obrany do těchto organizací vkládá velké finanční prostředky; propojení organizací se systémem plánování a řízení Ministerstva obrany a personálu je značné. Vojenská policie má o tomto prostředí osobní a místní znalost, ale nemá ve vztahu k těmto organizacím, mimo oblast trestního řízení, založenou působnost. Naopak Policie České republiky působnost založenou má, ale místní a osobní znalost prostředí je pro dané účely malá.

Vzhledem k tomu, že není důvodné, aby kriminální služba Vojenské policie, jako jedna ze služeb (byť speciální) měla rozdílně stanovenu působnost v oblasti policejní ochrany určité části majetku státu, navrhuje se obdobným způsobem upravit obecnou působnost Vojenské policie v ustanovení § 1 zákona o Vojenské policii. Současně se navrhuje promítnout navrhovanou změnu i do konkrétních ustanovení zákona o Vojenské policii. V tomto opatření se projevuje také snaha o komplexnost a efektivitu vynakládání sil a prostředků Vojenské policie ve prospěch policejní ochrany Ministerstva obrany, ozbrojených sil České republiky i cizích států, vojenských objektů, vojenského materiálu, ostatního majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany, nebo vůči majetku právnických osob, jež Ministerstvo obrany zřídilo nebo založilo.

Nově se navrhuje policejní ochranu Vojenské policie vztáhnout na jednotky ozbrojených sil cizích států při průjezdu nebo pobytu na území České republiky a na ochranu jejich materiálu. Takto obecně stanovená působnost je následně promítnuta do konkrétních navrhovaných změn jednotlivých ustanovení zákona o Vojenské policii.

V návaznosti na rozšíření působnosti Vojenské policie ve směru policejní ochrany jednotek ozbrojených sil cizích států se navrhuje rozšířit odpovídajícím způsobem také osobní působnost Vojenské policie tak, aby zahrnovala personál jednotek ozbrojených sil cizích států při jejich průjezdu nebo pobytu na území České republiky. Podle konkrétních mezinárodních smluv by pak tato osobní působnost mohla být uplatňována rovněž při plnění úkolů Vojenské policie v zahraničí (k tomu viz také kapitola III obecné části důvodové zprávy).

Podle stávající právní úpravy se působnost Vojenské policie nevztahuje na jednotky ozbrojených sil cizích států, např. NATO, a to jak při jejich průjezdu a pohybu na území České republiky, tak i v případě společného působení v zahraničních operacích nebo cvičeních. Většina naznačených případů se děje v rámci uzavřených mezinárodních smluv nebo dohod, které však nepokrývají celou škálu potřeb policejní ochrany zmíněných jednotek nebo jejich příslušníků. Výrazně se tento nedostatek právní úpravy projevil například při zajišťování bezpečného průjezdu a nerušeného pobytu jednotek US Armády na území České republiky v roce 2015 při akci DRAGOON RIDE.

Výše uvedené nedostatky právní úpravy se navrhuje řešit novelizací ustanovení o působnosti Vojenské policie, a to jak věcné, tak i místní.

Nově je v tomto úvodním ustanovení doplněn výklad pojmů, které zákon používá. V platném znění zákona o Vojenské policii je pojem „prohlídka osoby“ specifikován v ustanovení § 31 odst. 3. Při plnění úkolů Vojenské policie, zejména při policejní ochraně chráněných objektů, ale i dalších úkolů, kdy je potřeba prohlídku osoby provést, nemají vojenští policisté jistotu, že konají správně. V zákoně o Policii České republiky je tento pojem podrobněji vysvětlen. Z pohledu právní jistoty jak osoby vůči které úkon směřuje, tak i vojenského policisty, který úkon provádí, se jeví potřebné pojem „prohlídka osoby“ a jeho obsah v zákoně o Vojenské policii upřesnit. Navrhovaná změna by měla posílit právní jistoty jak osob, vůči kterým je úkon prohlídka osoby prováděn, tak i vojenských policistů, kteří tento úkon provádějí. S obdobným záměrem je navrhováno podat výklad i k dalším pojmům, které se v zákoně o Vojenské policii užívají.

K § 2:

Obsah původního ustanovení § 5 byl z hlediska logické návaznosti na dikci § 1 návrhu přesunut a označen nově jako § 2. Nově je doplňováno, že úkoly Vojenské policie plní kromě vojenských policistů také zaměstnanci zařazení ve Vojenské policii. Tito zaměstnanci se podílejí na plnění úkolů Vojenské policie především v oblasti administrativy, která s těmito úkoly souvisí a nikoliv v přímém výkonu, kde působí pouze a výhradně vojenští policisté.

K § 3:

Vojenská policie má dlouhodobé zkušenosti z působení vojenských policistů v zahraničí. Za současné právní úpravy jsou vojenští policisté k plnění úkolů policejní ochrany ozbrojených sil České republiky v zahraničních operacích odveleni podle § 15 zákona o vojácích z povolání na tabulková místa v těchto operacích, a tedy zůstávají zařazeni na svých služebních místech v organizační struktuře Vojenské policie. Ve smyslu ustanovení § 5 zákona o Vojenské policii tak zůstávají vojenskými policisty. V souvislosti se zkušenostmi z dřívějšího působení Vojenské policie se jeví nedostatkem právní úpravy, že chybí konkrétní možnost samostatného působení jednotky Vojenské policie při operačním nasazení v zahraničí, např. při provádění policejního výcviku národních vojensko-policejních jednotek na území cizích států v rámci příslušných zahraničních operací nebo v součinnosti s jednotkami spojenců bez účasti ozbrojených sil České republiky v místě plnění konkrétních úkolů (konkrétní zkušenost je z minulých období ze samostatného působení Vojenské policie v Iráku nebo i současná zkušenost z probíhající zahraniční operace - výcviková jednotka Vojenské policie v Bagdádu).

Dalším problémem je situace, kdy je třeba vojenského policistu zařadit na zahraniční pracoviště v souvislosti s plněním úkolů, např. ve prospěch NATO. Na tato pracoviště jsou vojáci překládáni podle § 16 zákona o vojácích z povolání. Podle výkladu zákona o Vojenské policii však nemůže být vojenským policistou voják, který není zařazen v organizační struktuře Vojenské policie. Pro plnění některých specifických úkolů je však vhodné, aby takové úkoly plnili vojenští policisté, kteří jsou k nim vycvičeni a připraveni; jako příklad může sloužit plnění úkolů vojenských policistů při zabezpečování ochrany a doprovodu určených osob v zahraničí. Tito vojenští policisté jsou podle současné právní úpravy přeloženi od Vojenské policie a zařazeni na tabulku počtů zahraničního pracoviště mimo organizační strukturu Vojenské policie a tím ztrácejí status vojenského policisty. Je třeba, aby byl tento nežádoucí stav napraven.

Nově navrhované ustanovení upravuje podmínky, za kterých vojenský policista může působit při plnění úkolů v zahraničí. Současně také stanovuje, že v rámci svého zařazení, i přes přeložení do jiného místa výkonu služby a podřízenosti jiného služebního orgánu mimo organizační strukturu Vojenské policie, bude vojenský policista nadále odborně řízen náčelníkem Vojenské policie.

K § 4:

Navrhovaná úprava rozšiřuje a zpřesňuje dosavadní znění § 3 tak, aby vytvářelo funkční celek s úpravou provedenou v navrhovaném znění § 1 a § 2. Rozšiřuje se okruh osob, vůči kterým je Vojenská policie oprávněna působit, a to zejména o příslušníky ozbrojených sil cizích států nebo jejich civilní personál. Pojem civilní personál je přitom chápán ve smyslu jeho definice uvedené v čl. I bod 1 písm. b) Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy publikované ve Sbírce mezinárodních smluv sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 1/2002 Sb. m. s., kde se uvádí: „civilní složka znamená civilní personál doprovázející ozbrojené síly smluvní strany, který je zaměstnán u ozbrojených sil této smluvní strany a který není bez státní příslušnosti ani není občanem státu, který není smluvní stranou Severoatlantické smlouvy ani není občanem státu nebo osobou s trvalým pobytem ve státě, v němž jsou ozbrojené síly rozmístěny“.

Obecně stanovená působnost vůči všem vojákům je v praxi omezena u jednotlivých úkolů, a to například úpravou provedenou jinými právními předpisy. V praxi se zejména jedná o případy působnosti policejního orgánu nebo šetření přestupků, kdy je působnost Vojenské policie jinými zákony omezena ve prospěch jiných orgánů. Jako příklad lze uvést vztah navrhované regulace k vojákům v činné službě zařazeným ve Vojenském zpravodajství, kde v trestně právní sféře trestní řád svěřuje působnost pověřeným orgánům Vojenského zpravodajství. Návrh zákona tak vychází z odpovědnosti Vojenské policie za plnění jí svěřených úkolů, přičemž současně plně respektuje podmínky výkonu působnosti jiných subjektů.

Definice chráněného objektu vychází z dosavadní úpravy, která je nově doplněna, a to rozšířením o prostor, ve kterém ozbrojené síly, ozbrojené síly cizích států, Vojenské zpravodajství nebo Vojenská policie plní své úkoly.

Nově se definuje pojem „chráněná osoba“. Na základě zkušeností z dlouhodobé praxe poskytování ochrany je mezi chráněnými osobami na prvním místě jmenován ministr obrany. Mezi další chráněné osoby patří na základě praktické zkušenosti osoby, které určí ministr obrany. Za způsob a rozsah poskytované ochrany pak odpovídá náčelník Vojenské policie. Okruh určených osob, které by mohly být ohroženy na životě či zdraví v souvislosti s plněním úkolů Ministerstva obrany, ozbrojených sil nebo Vojenské policie, se tak rekrutuje především z osob resortu Ministerstva obrany, ozbrojených sil a dalších osob, např. zaměstnanců ministerstvem zřízené organizační složky státu nebo státní organizace, jež ministerstvo zřídilo nebo založilo, nebo členů oficiálních delegací České republiky a občanů České republiky v místech nasazení Vojenské policie. Mezi osoby, kterým se poskytuje ochrana, patří vedoucí zahraničních vojenských delegací, návštěv a osoby, kterým je poskytována ochrana při jejich pobytu na území České republiky podle mezinárodních dohod. Nově je definována jako chráněná také osoba, které Vojenská policie poskytuje krátkodobou ochranu v návaznosti na její možné ohrožení v souvislosti s vedeným trestním řízením.

K § 5:

Úkoly Vojenské policie, uvedené v návrhu tohoto ustanovení, vycházejí z úkolů policejní ochrany stanovených v dosavadní právní úpravě ustanovení § 4. Tyto úkoly jsou zpřesněny a doplněny v návaznosti na změny provedené v předcházejících ustanoveních návrhu zákona a současně vycházejí také z dikce ustanovení § 1 odst. 3, kterým je stanoveno, že Vojenská policie vedle úkolů policejní ochrany plní také další úkoly stanovené tímto zákonem, jinými právními předpisy nebo mezinárodní smlouvou.

Navrhovaná úprava § 5 odst. 1 písm. c) a d) je legislativně technickým promítnutím změny provedené v § 1 odst. 2 písm. a) návrhu zákona o Vojenské policii.

Rovněž změna v § 5 odst. 1 písm. g) a h) je legislativně technickým důsledkem změn provedených v § 1 odst. 2 písm. b) a § 3 návrhu zákona o Vojenské policii.

Změna povedená v § 5 odst. 1 písm. k) je v tomto případě legislativně technickým důsledkem nového znění § 4 odst. 2, jímž je zavedena legislativní zkratka „chráněná osoba“.

Nově navrhované znění § 3 by mělo umožnit samostatné působení jednotky Vojenské policie v zahraničí, např. při plnění mise policejního výcviku národních vojenskopolicejních jednotek na území cizích států v rámci příslušných zahraničních operací nebo v součinnosti s jednotkami spojenců bez účasti ozbrojených sil České republiky. V uvedené situaci lze uvažovat také o konkrétním podílu Vojenské policie na zajišťování ochrany delegací České republiky nebo jejích občanů v místě, kde Vojenská policie bude plnit konkrétní úkoly mimo území České republiky. Z tohoto důvodu je provedena úprava znění § 5 odst. 1 písm. l) zákona o Vojenské policii, která doposud váže podíl na zajišťování ochrany oficiálních delegací České republiky a občanů České republiky pouze k místu nasazení ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky, nikoliv k místu nasazení Vojenské policie.

K bodu 2:

S cílem dosáhnout větší přehlednosti a uživatelské vstřícnosti zákona o Vojenské policii je nově navrhováno systematicky zařadit základní ustanovení tohoto zákona regulující postavení, působnost a rozsah úkolů Vojenské policie a jejich personální nositele do jedné hlavy. Dosavadní rozdělení § 1 až 5 do dvou hlav i samotné řazení úpravy obsažených v těchto paragrafech nemá v současné době potřebnou provázanost, a proto je navrhováno nové znění hlavy první, která jednak obsahově doplňuje dosavadní právní úpravu tak, jak je uvedeno v obecné části důvodové zprávy, jednak zajišťuje logickou návaznost a systematičnost těchto ustanovení.

K bodu 3 (§ 6 odst. 2):

Podle § 6 zákona o Vojenské policii v čele Vojenské policie stojí náčelník Vojenské policie, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Náčelník Vojenské policie řídí a kontroluje Vojenskou policii komplexně, nikoli jen odborně, a současně je proto ne zcela logická a věcně funkční úprava v tomto smyslu narovnávána; slovo „odborně“ se v textu zrušuje, čímž je zajištěn úplný rozsah řídících pravomocí náčelníka Vojenské policie, a tedy také z nich vyplývající rozsah odpovědnosti.

K bodu 4 (§ 8 odst. 1):

Mezi tituly k zacházení s nebezpečnými látkami a věcmi zřetelně chybí oprávnění Vojenské policie tyto látky a věci nabývat. Navrhované doplnění tento nedostatek odstraňuje.

K bodu 5 (§ 8 odst. 2):

Změnou odstavce 2 se reaguje mimo jiné na judikaturní vývoj ve vztahu k lékům s obsahem pseudoefedrinu. Nejvyšší soud v rozhodnutí 11 Tdo 344/2017 uvedl, že léky s obsahem pseudoefedrinu nelze paušálně označit jako prekursor, ale bez dalších skutkových zjištění, jako „jiný předmět určený k výrobě drog“.

K bodům 6 a 11 (§ 8 odst. 4 a § 22):

V § 8 odst. 4 je užito slov „při zákroku proti pachatelům zvlášť závažných zločinů“, a to ve smyslu provedení úkonu, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití. Toto upřesnění je však – a to dokonce bez zajištění vzájemné obsahové vazby – provedeno až ustanovením § 22, přičemž dále je v textu zákona užíváno pouze slovo „zákrok“, aniž by pro ně byla zavedena potřebná legislativní zkratka (k tomu viz také obecná část důvodové zprávy).

Navrhovanými novelizačními body je tato situace napravena s tím, že v § 8 odst. 4 se zavádí příslušná legislativní zkratka „zákrok“, která je pak dále v celém textu zákona o Vojenské policii jednotně používána.

K bodu 7 (§ 8a a 8b):

K § 8a Ustanovení § 8 zákona o Vojenské policii neumožňuje Vojenské policii přiměřeným způsobem reagovat v případech zjištění závažného bezprostředního ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, kdy ohrožení nelze odstranit jinak, než zajištěním nebo odstraněním věci, anebo v krajním případě jejím zničením. Rovněž se stanoví, že Vojenská policie nemá povinnost věc, např. výbušninu, zničit ihned po nálezu, ale může ji na přiměřenou dobu uložit. V činnosti pyrotechnické služby dochází k případům, kdy je nutné nalezenou munici kvůli různým podmínkám v místě nálezu převézt a dočasně uložit na vhodné místo. Zároveň se některé výbušniny z praktických a ekonomických důvodů neničí samostatně, ale hromadně, přičemž do té doby jsou uloženy na vhodném místě. Platná právní úprava tyto popsané situace neřeší, a tedy ve smyslu ústavních principů neumožňuje takovou věc zničit.

V rámci plnění svých úkolů se Vojenská policie může reálně setkat s věcí či předmětem obsahujícím výbušninu a způsobilým ohrozit chráněné zájmy, a to jak životy a zdraví osob, tak i majetek. Zdůraznit lze zejména plnění úkolu zajišťování bezpečnosti chráněných osob. Bezpečnostní situace jak v Evropě, tak i ve světě ukazuje na zvýšení pravděpodobnosti ohrožení základních hodnot. Nástražné výbušné systémy používané dlouhodobě k útokům zejména proti chráněným osobám jsou konstruovány tak, aby způsobovaly značné škody.

Vzhledem k popsané situaci se jeví navrhované ustanovení potřebným k umožnění Vojenské policii přiměřeným způsobem postupovat v případech, kdy jsou v sázce životy a značné majetkové hodnoty.

Navrhovaná úprava současně zajišťuje sjednocení podmínek pro plnění úkolů mezi Vojenskou policií a Policií České republiky, která obdobnými, v praxi osvědčenými oprávněními disponuje již v současné době (viz § 37 zákona o Policii České republiky).

K § 8b Nově se navrhuje do zákona doplnit ustanovení opravňující Vojenskou policii v zákonem stanovených případech rušit provoz elektronických komunikačních zařízení a sítí, a to především na základě vyhodnocení absence takové úpravy, která vytváří významnou překážku pro nerušené plnění úkolů vojenských policistů.

Vojenská policie čelí bezpečnostním hrozbám souvisejícím se zneužíváním dálkově radiově řízených zařízení (UAV, dálková iniciace výbušných zařízení, ochrana proti odposlechům). V dosavadní právní úpravě nemá Vojenská policie zakotvenu možnost proti těmto hrozbám aktivně působit. Jedním z účinných opatření takovým hrozbám čelit je právě využití rušení určených kmitočtů. Znění navrhovaného ustanovení je odvozeno od úpravy v zákoně o Policii České republiky a v zákoně o ozbrojených silách České republiky a je upraveno pro rámec působnosti Vojenské policie. Rušení jako takové by Vojenská policie aplikovala v rozsahu navrhovaného znění zejména při výkonu ochranné služby, pyrotechnické služby, kriminální služby a služby ochrany objektů.

Aby Vojenská policie mohla účinně plnit jí svěřené úkoly policejní ochrany, a to nejen na území České republiky, ale také v zahraničních operacích, musí za tím účelem disponovat jednak dostatečnými zákonnými oprávněními, jednak prostředky k jejich plnění. Technické možnosti k plnění svých úkolů musí mít nejméně na takové úrovni, aby byla schopna eliminovat nepřátelskou činnost protivníka. Zejména při plnění úkolů v zahraničních operacích dochází k tomu, že protivník aktivací nástražného výbušného systému na dálku nejen znemožňuje plnění úkolů ozbrojených sil, ale také bezprostředně ohrožuje zdraví a životy vojáků.

Rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí je jedním z prvků boje v kybernetickém prostoru při ochraně životů a zdraví vojáků, ale také chráněných osob a objektů, včetně majetku. Používání rušičů je podmíněno vojenským výcvikem, resp. povahou zásahu do systému elektronických komunikací. Proto je nezbytné rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí upravit zákonem. Navrhovaným ustanovením dojde k naplnění předpokladu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, který jako obecnou zásadu provozu elektronických komunikací stanoví zákaz rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí, popřípadě rušení poskytování služeb elektronických komunikací nebo provozování radiokomunikačních služeb, avšak současně připouští určité výjimky z tohoto zákazu, avšak výlučně v případech, které jsou stanoveny jiným právním předpisem (§ 100 zákona č. 127/2005 Sb.).

Zásah do provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí a přerušení přenášeného signálu v určitém prostoru je v některých případech jedinou a krajní možností, jak uvedeným nežádoucím jevům zabránit. Rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí nemůže být neomezené. Proto je v předmětném ustanovení návrhu zákona rušení umožněno pouze za účelem odstranění bezprostředního ohrožení životů nebo zdraví osob nebo bezprostředně hrozící škody velkého rozsahu na majetku, a to v nezbytné míře a po nezbytnou dobu. Návrh zákona upravuje též povinnost ohlásit rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí v dostatečném časovém předstihu územně příslušnému operačnímu a informačnímu středisku integrovaného záchranného systému, aby mohla být použita jiná, vyhovující forma komunikace složek integrovaného záchranného systému, a dále také Českému telekomunikačnímu úřadu; z důvodů informačních se zásah do provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí oznamuje rovněž Národnímu úřadu pro kybernetickou a infomační bezpečnost, který pak situaci a vzniklé dopady nevyhodnocuje jako bezpečnostní riziko (incident), ale poskytnuté informace mu umožní reagovat přiměřeným způsobem na celkový „objektivní“ stav monitorování těchto sítí a zařízení.

Informaci o zahájení rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí Vojenská policie neposkytne předem, pokud by její poskytnutí mohlo ohrozit plnění úkolů Vojenské policie, v takovém případě informaci poskytne poté, co důvody jejího neposkytnutí pominou.

Z důvodu zajištění odborné připravenosti specialistů Vojenské policie na plnění úkolů za použití rušičů je nezbytné, aby se podrobovali nezbytnému výcviku v používání těchto prostředků. Výcvik bude probíhat v podmínkách obdobných plnění „ostrých“ úkolů policejní ochrany. Vzhledem k charakteristikám používaných rušičů by měl být zásah do veřejné komunikační sítě nebo veřejně dostupné služby elektronických komunikací nepatrný.

Současně jsou navrhovaným ustanovením srovnávány i pro tyto případy podmínky plnění úkolů mezi Vojenskou policií a Policií ČR, a to včetně nastavení kontrolního mechanismu.

K bodům 8 a 28 (§ 9 a § 35):

S rozšířením působnosti Vojenské policie vůči jednotkám ozbrojených sil cizích států, které na území České republiky působí na základě smluvních závazků (navrhovaná změna ustanovení § 1 zákona o Vojenské policii), dojde také k faktickému rozšíření osobní působnosti Vojenské policie, která se bude nově vztahovat i na příslušníky ozbrojených sil cizích států po dobu jejich pobytu na území České republiky. V návaznosti na uvedenou změnu se jako potřebná jeví také nová úprava § 9, která zahrnuje taktéž vozidla ozbrojených sil cizích států a jejich řidiče.

Navrhovaná úprava zpřesňuje oprávnění Vojenské policie při provádění dohledu nad bezpečností provozu vozidel s tím, že definuje konkrétní oprávnění vůči vozidlům ozbrojených sil a ozbrojených sil cizích států a jejich řidičům, a v chráněných objektech vůči všem vozidlům a jejich řidičům.

K bodu 9 (§ 9a)

K § 9a Podle § 5 odst. 1 písm. j) zákona o Vojenské policii technickou způsobilost vojenských vozidel schvaluje Vojenská policie. Navrhované ustanovení § 9a nově stanoví náležitosti žádosti o schválení technické způsobilosti vojenského vozidla, a to jednak v obecných náležitostech odkazem na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jednak stanovením konkrétního katalogu informací, popřípadě dokumentů, které je nutné Vojenské policii poskytnout. Stanoví se tak zcela jednoznačné a předvídatelné požadavky na zpracování žádosti, což by mělo zefektivnit zahajované řízení a omezit počty žádostí, v nichž jsou odstraňovány vady. Nově je rovněž stanovována forma žádosti a podmínky jejího doručení, včetně požadavků na její jazykové zpracování.

Navrhovaným ustanovením § 9a odst. 2 se stanoví, že žádost o schválení technické způsobilosti vojenského vozidla musí být zpracována v českém jazyce jako dokument v listinné i elektronické podobě; současně je stanoveno, že žádost zpracovaná v elektronické podobě se předkládá na přenosném technickém nosiči dat. Tato úprava by se z pohledu preference v zajišťování a využívání digitálních služeb a priorit koncepce Digitálního Česka mohla jevit jako uživatelský anachronismus, když by bylo možné předpokládat, že povaha žadatelů by měla vést k upřednostnění komunikace s využitím datové schránky, a tedy forma žádosti by měla být určena jako digitální dokument, resp. datová zpráva. V daném případě je však nutné přihlížet k podmínkám zpracování žádosti, a to jak žadatelem, tak Vojenskou policií; žadatel totiž v současné době disponuje požadovanými přílohami z velké části především v listinné podobě, přičemž se jedná o dokumenty typu technických výkresů, schémat apod. Převedení takových dokumentů do digitální podoby, a to v rozsahu nezbytném pro posouzení jednotlivých charakteristik vozidla, pak v objemu požadovaných příloh neumožňuje jejich doručení datovou schránkou, neboť velikost datové zprávy překračuje 50 MB (viz § 5 vyhlášky 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění pozdějších předpisů). Proto je pro žadatele příznivější zpracování žádosti jak v listinné, tak i v elektronické podobě a jejich současné doručení „klasickým způsobem“, tedy bez nutnosti rozdělení datové zprávy do dílčích souborů pro účely doručení datovou schránkou, přičemž obě formy žádosti naopak významně zefektivní vyřízení žádosti, neboť pro Vojenskou policii je „hybridní“ proces posuzování uživatelsky přívětivější, umožňující účelné vyhledávání a nahlížení do spisové dokumentace, prohlížení výkresů apod. Uvedené ustanovení proto bylo formulováno na základě zkušeností z praxe a požadavků obou stran řízení, a to vzhledem k pozitivní akceptaci této praxe a jejím výhodám pro řízení samotné.

Zákonem se stanoví, že před schválením technické způsobilosti musí být vozidlo podrobeno zkouškám, které provádí zkušebna pověřená ministerstvem k činnosti Národní autority v oblasti zkoušení vojenských vozidel. Vojenská policie pak může, pokud je to potřebné, požadovat od dodavatele vojenského vozidla provedení dalších dílčích zkoušek zkušebnou, např. jízdních nebo provozních zkoušek, bez jejichž výsledků nelze zkoušku technické způsobilosti vojenského vozidla dokončit, a může také stanovit upřesňující podmínky pro provedení těchto doplňkových zkoušek. Náklady na provedení zkoušky pro schválení technické způsobilosti dle dosavadní praxe hradí dodavatel vojenského vozidla. Tato praxe bude v rámci zadávacích podmínek výběrového řízení zachována.

Zákonem se stanoví výjimka z požadování provedení zkoušek ke schválení technické způsobilosti vojenského vozidla. Je tomu tak v případě, že dodavatel předloží Vojenské policii žádost o uznání platného osvědčení o schválení vojenského vozidla, které vydal podle příslušných předpisů členský stát Evropské unie, Organizace Severoatlantické smlouvy, nebo jiný stát na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, a dokumentaci takového vojenského vozidla. Předloženou dokumentaci přezkoumává zkušebna.

Z důvodu stanovení jednoznačné lhůty pro schválení technické způsobilosti vojenského vozidla, jeho součástí, vybavení nebo příslušenství je tato lhůta vztažena k datu doručení výsledků zkoušek provedených zkušebnou. Lhůta stanovená na 60 dnů se jeví dostatečná ke zpracování dokumentace související s procesem schválení technické způsobilosti vojenského vozidla, jeho součástí, vybavení nebo příslušenství.

K bodu 10 (§ 12 odst. 1):

Návrh reaguje na změnu názvu základního „registru práv a povinností“, který byl s účinností od 1. července 2016 z názvu „základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností“ přejmenován na „základní registr agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností“.

Nově se Vojenské policii stanovuje oprávnění požadovat informace z rejstříků a evidencí Úřadu pro civilní letectví, který spravuje rejstříky a evidence letadel, jež jsou provozovány fyzickými nebo právnickými osobami. Jedná se o Letecký rejstřík, Evidenci bezpilotních letadel a jejich pilotů, Seznam držitelů oprávnění pro obchodní leteckou dopravu a Seznam oprávněných firem k provádění zkoušení, projektování, údržby, výroby a řízení zachování letové způsobilosti. Zajištění přístupu se odvíjí od potřeby Vojenské policie pro řešení případů, kdy je nutné reagovat na výskyt bezpilotního systému, který je možné vnímat jako hrozbu. Přístupem do rejstříků bude možné okamžitě získat informace o bezpilotním systému, jeho majiteli a zejména o tom, zda má daný let v určité lokalitě povolen. Toto doplnění oprávnění požadovat informace z uvedených rejstříků a evidencí navazuje na nově doplňované oprávnění Vojenské policie stanovené v § 34a Zamezení provozu bezpilotního systému.

Nově se doplňuje oprávnění požadovat informace z informačního systému technických prohlídek. Rovněž nově se do § 12 odst. 1 doplňuje oprávnění Vojenské policie sdílet údaje (požadovat informace) vedené v centrálním registru zbraní; absence tohoto oprávnění je významnou právní překážkou pro nerušené a účelné plnění úkolů svěřených Vojenské policii a v kontextu se stanovenými podmínkami sdílení údajů z dalších informačních systémů veřejné správy se jeví jako „legislativní opomenutí“, neboť takto získané údaje v potřebném čase a v požadovaném rozsahu jsou často základním předpokladem pro efektivní řešení daného případu.

K bodu 11 (§ 22):

Výklad pojmu „zákrok“ byl přesunut do ustanovení § 8 odst. 4.

K bodům 12 až 14 (§ 23 odst. 1):

Navrhované ustanovení zpřesňuje okolnosti, za kterých není vojenský policista povinen provést úkon, a to jednak vzhledem ke zjevné neúspěšnosti dalšího postupu nebo specifickým podmínkám, v nichž je úkol plněn. Navrhovaná úprava jednak umožní objektivní úvahu o smysluplnosti pokračování v plnění úkolu tam, kde již nelze očekávat jakýkoliv přínos nebo pozitivní výsledek a další činnosti vojenského policisty by byly jen mařením sil a prostředků nebo dokonce ohrožením jeho zdraví nebo života.

Dalším důvodem neprovedení úkonu vojenským policistou je plnění úkolu při použití operativně pátracích prostředků nebo zabezpečovací techniky.

I v těchto případech se pak jedná o právní úpravu, jejíž obdobu lze nalézt v zákoně o Policii České republiky, a tedy o sjednocení podmínek plnění úkolů tam, kde se jedná u Vojenské policie a Policie České republiky o úkoly stejnorodé.

K bodu 15 (§ 24):

Navrhovaná úprava liberalizace povinnosti prokazování příslušnosti k Vojenské policii stanoveným způsobem pro případy plnění úkolů vojenskými policisty zastírajícími svoji služební příslušnost by do budoucna měla umožnit vojenskému policistovi zastírat příslušnost k Vojenské policii v souvislosti s používáním podpůrných operativně pátracích prostředků (zde zabezpečovací techniky), ale také operativně pátracích prostředků podle trestního řádu, kdy je zcela nežádoucí, aby byla prozrazena jeho příslušnost k Vojenské policii.

K bodu 16 (§ 25a a 25b):

Návrhem zákona dochází k rozšíření pravomocí Vojenské policie, které ji v některých situacích přibližují postavení Policie České republiky. Zákon o Policii České republiky provádí některé požadavky práva EU týkající se zejména přiměřenosti postupu policejního orgánu (§ 11), ale též např. poučování (§ 24), které vycházejí z právních předpisů o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.

Návrhem zákona je proto harmonizována úprava podmínek výkonu obdobné působnosti Policie České republiky a Vojenské policie, a to s inspiračním využitím úpravy provedené v současné době v § 24 zákona o Policii České republiky.

Navrhovaná úprava spolu s dosavadní úpravou povinností vojenského policisty poskytuje potřebné a jednoznačné záruky pro plnění úkolů Vojenskou policií tak, jak vyplývají z práva EU (viz shora).

K bodu 17 (§ 28 odst. 6, § 29 odst. 1, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1)

Navrhovaná úprava je legislativně-technickým promítnutím změny provedené podle bodu 1, v jejímž rámci došlo k přenesení dosavadní úpravy provedené v § 3 zákona o Vojenské policii do § 4 odst. 1 návrhu zákona. Tuto změnu je třeba promítnout do odkazů v dosavadním znění § 28 odst. 6, § 29 odst. 1, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1.

K bodům 18 až 20 [(§ 29 odst. 1 písm. a), c) a e)]:

Při zákrocích v přímém výkonu služby se stává, že osoba, vůči které je zasahováno na základě výzvy vojenského policisty zdánlivě od svého jednání, kterým bezprostředně ohrožuje svůj život nebo život anebo zdraví jiných osob nebo majetek, upouští. Často se však stává, že vzápětí osoba útok opakuje, a to s větší intenzitou, kdy již může dojít ke vzniku újmy (škody). Z tohoto důvodu se jeví potřebné oprávnit vojenského policistu, aby na základě vyhodnocení situace na místě rozhodl o zajištění osoby, aniž by byl povinen předem užít výzvu k upuštění od útoku.

Dále se doplňuje chybějící důvod zajištění, kterým je zajištění z důvodu předvedení podle jiného právního předpisu.

K bodu 21 a 22 [§ 31 odst. 2 písm. b) a c)]:

Vydání a odebrání zbraně, jakož i prohlídka osoby jsou závažnými zásahy do osobnostních práv, a proto se zpřesňují důvody, za kterých k tomuto úkonu může Vojenská policie přistupovat. Upřesňuje se, že důvodem odebrání zbraně, případně provedení prohlídky osoby, zda u sebe nemá zbraň, se provádí v souvislosti se zákrokem vedeným vůči takové osobě. Tento úkon lze provést také v případě, že proti osobě směřuje jiný úkon než zákrok, hrozí přitom nebezpečí, že osoba bude klást vojenskému policistovi odpor a je podezření, že osoba má u sebe zbraň. Tyto úkony jsou vedeny zejména snahou o zajištění bezpečnosti vojenského policisty, který provádí úkony v zákonné působnosti, ale také s ohledem na zajištění bezpečnosti, zejména života a zdraví dalších osob, které se na místě úkonu nacházejí.

K bodu 23 [§ 31 odst. 3]:

Ke zrušení odstavce 3, který se vztahoval k pojmu „prohlídka osoby“ dochází z důvodu přesunutí výkladu pojmu do ustanovení § 1 odstavec 4.

K bodu 24 [§ 34 odst. 1 písm. b)]:

Zvyšující se nároky na zajišťování bezpečnosti chráněných objektů v návaznosti na technický pokrok a vývoj technologií vedou v souvislosti s vývojem bezpečnostní situace k potřebě uplatňování vyšších stupňů pozitivní identifikace osob oprávněných ke vstupu do a pohybu v chráněných objektech, zejména zabezpečených objektů nebo zabezpečených oblastí podle § 24 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

Vyšší stupně pozitivní identifikace osob poskytují větší míru bezpečnosti chráněných objektů individuálním rozlišením oprávněných osob od narušitelů. Využití technologie zpracovávající individuální osobní údaje (např. obraz sítnice, otisky prstů) značně snižuje, až eliminuje, možnost chybného rozlišení oprávněné osoby od narušitele, než např. průkaz s fotografií, identifikační karta s čárovým kódem nebo čipem, které mohou být odcizeny, padělány nebo „pouze“ chybně přečteny.

K bodu 25 (§ 34 odst. 3):

Při vjezdu vozidel nebo vstupu osob do chráněného objektu mohou mít osoby u sebe věci, které lze hodnotit jako věci, které jsou způsobilé ohrozit bezpečnost chráněného objektu nebo osob, které se v tomto objektu nacházejí. Lze samozřejmě osobě, která má takovou věc, např. zbraň při sobě, zabránit ve vstupu do chráněného objektu. Taková osoba může být oprávněným držitelem zbraně, kterou má při sobě, a proto je vhodné oprávnit vojenského policistu, aby takovou zbraň osobě odebral nebo jí umožnil zbraň odložit na určeném místě (např. do bezpečnostní schránky) po dobu, kdy se bude osoba pohybovat v chráněném objektu. Takový zásah do oprávněného držení věcí je zcela důvodný a nezasahuje do práv osob nepřiměřeným způsobem.

K bodu 26 (§ 34 odst. 4):

Navrhované doplnění ustanovení by mělo vojenského policistu oprávnit provést úkon také v místě, odkud lze účinně ohrozit chráněný objekt. Navrhované doplnění ustanovení by mělo obdobně jako ustanovení § 36, na základě kterého je zajišťována bezpečnost chráněných osob, sloužit výhradně k zajištění bezpečnosti chráněného objektu a osob, které se v něm nacházejí, před možným útokem z místa, ze kterého by bylo možné účinně chráněný objekt nebo osoby v něm se nacházející, ohrozit. Toto oprávnění nelze využít k plnění jiných úkolů Vojenské policie.

K bodu 27 (§ 34a):

Navrhuje se nové oprávnění vojenského policisty zamezit provozu bezpilotního systému, a to za zákonem stanovených podmínek. Odstavec 2 stanoví, vedle obecné zásady přiměřenosti postupu dle § 21 zákona o Vojenské policii, omezení využívání tohoto oprávnění pouze v nezbytné míře a po nezbytnou dobu.

K bodu 28 (§ 35):

Oprávnění vojenského policisty k zastavení a prohlídce dopravních prostředků se doplňuje o možnost provedení tohoto úkonu vůči řidičům a vozidlům ozbrojených sil cizích států v návaznosti na rozšíření působnosti v ustanovení § 1 a na úkoly Vojenské policie stanovené v ustanovení § 5.

K bodu 29 (§ 36a):

Nově je v návrhu zákona upravena tzv. krátkodobá ochrana osoby. Oprávnění k užití krátkodobé ochrany umožní policejnímu orgánu přijímat opatření spočívající v zajištění fyzické ochrany konkrétní osoby, zajištění dočasné změny pobytu takovéto osoby a použití zabezpečovací techniky. Krátkodobá ochrana je poskytována osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví či jiné vážné nebezpečí, avšak nejsou splněny všechny podmínky vyžadované zákonem č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka, a nejsou splněny podmínky zajišťování bezpečnosti chráněné osoby. V odůvodněných případech je možno krátkodobou ochranu poskytnout rovněž osobám blízkým takovéto osobě. Důležitým institutem zamezujícím jakémukoliv zneužití tohoto ustanovení policejním orgánem je skutečnost, že krátkodobá ochrana je vázána na souhlas osoby, které má být poskytována.

Základním smyslem institutu krátkodobé ochrany osoby je poskytnout policejnímu orgánu možnost chránit osobu, které hrozí reálné nebezpečí v souvislosti s vedeným trestním řízením. Klasickým příkladem může být situace, kdy jakékoliv osobě je různými způsoby vyhrožováno, intenzita jednání pachatele se zvyšuje, policejním orgánem je hrozba vyhodnocena jako reálná a dosud provedené úkony nevedly ke zjištění pachatele, respektive nebyly dosud zjištěny takové skutečnosti, které by opravňovaly zahájení trestního stíhání vedeného vazebním způsobem. Dalším příkladem může být situace, kdy osoba poskytne v rámci vedeného trestního řízení svědeckou výpověď a v souvislosti s touto výpovědí je vystavena verbálnímu nebo fyzickému nátlaku. Policejní orgán i v tomto případě poskytne takové osobě krátkodobou ochranu, pokud hrozbu vyhodnotí jako závažnou a reálnou. Z těchto důvodů je nutno krátkodobou ochranu osoby důsledně oddělit od procesu zajišťování bezpečnosti chráněných osob. Ačkoliv metody a intenzita poskytované ochrany jsou často shodné či velmi podobné, zásadní odlišnost je nutno spatřovat v důvodech, pro které je ochrana poskytována. V případě institutu krátkodobé ochrany osob se jedná o činnosti související v naprosté většině s vedením trestního řízení, u zajišťování bezpečnosti chráněných osob tento znak primárně absentuje. I s přihlédnutím k této skutečnosti je krátkodobá ochrana osoby v gesci pověřeného orgánu Vojenské policie (policejního orgánu), naproti tomu bezpečnost chráněných osob je zajišťována specializovaným útvarem – ochrannou službou.

Krátkodobá ochrana osoby je institutem, který bude využíván výhradně ve specifických velmi závažných případech, přičemž předpoklad četnosti jeho využití je nízký. O poskytnutí krátkodobé ochrany osob bude rozhodovat náčelník Vojenské policie na návrh pověřeného policejního orgánu. Obsahem tohoto návrhu bude odůvodnění poskytnutí krátkodobé ochrany, předpoklad délky jejího trvání, nároků na personální obsazení a předpoklad případné součinnosti dalších útvarů Vojenské policie (pohotovostních oddělení, ochranné služby) nebo Policie České republiky (jednotlivá KŘP, ÚZČ SKPV Policie České republiky).

Postupy při poskytování krátkodobé ochrany osob budou podrobně rozpracovány v interním aktu řízení náčelníka Vojenské policie.

K bodu 30 (§ 38 odst. 2):

Vojenská policie v rámci své zákonné působnosti vykonává dohled nad výcvikem a zdokonalováním odborné způsobilosti řidičů vozidel ozbrojených sil a provádí zkoušky odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění. Navrhovaná úprava ustanovení § 38 zákona o Vojenské policii umožní provedení zkoušky všech osob připravovaných ve vojenské autoškole vojenským zkušebním komisařem řidičů, což zjednoduší celý průběh zkoušky. Obdobným způsobem bude zabezpečena zkouška k získání řidičského oprávnění i u osob, u kterých byla výuka a výcvik prováděna formou nákupu služby Ministerstvem obrany u civilní autoškoly. Touto úpravou se zároveň vyloučí provedení zkoušky vojenským zkušebním komisařem u vojáka, který se připravuje k získání řidičského oprávnění soukromě.

K bodu 31 [§ 39 odst. 1 písm. e)]:

Navrhované doplnění tohoto ustanovení reaguje na novou právní úpravu v oblasti odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Rejstřík trestů, který vede evidenci přestupků, vydá podle § 16j zákona o Rejstříku trestů, na žádost opis z evidence přestupků mj. správnímu orgánu oprávněnému projednat přestupek pro účely jeho projednání. Takovým orgánem oprávněným k projednání přestupku příkazem na místě může být podle § 91 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a dále podle návrhů úprav zvláštních zákonů, které jsou součástí této novely zákona o Vojenské policii, vojenský policista.

Na základě opisu z evidence přestupků vojenský policista, oprávněný k projednání přestupku příkazem na místě, může získat informaci o přestupci, která se vztahuje k případnému opakování přestupku a může pak následně rozhodnout o způsobu projednání přestupku, tj. o možnosti uložit příkazem na místě příkazový blok (pokutu) nebo o předání přestupku příslušnému správnímu orgánu k projednání věci v řízení o přestupku.

K bodu 32 (§ 40):

Podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se v případě propadnutí (nebo zabrání) věci nepřihlíží k hodnotě věci, vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku nebo jiný obdobný obecný zájem. Propadnutí či zabrání věci správním orgánem zpravidla předchází odnětí věci vojenským policistou, který byl podle stávající úpravy povinen poměřovat hodnotu věci se závažností porušení zákona. V návaznosti na účinnou úpravu propadnutí věci v zákoně o odpovědnosti za přestupky se proto navrhuje vymezení oprávnění k odnětí věci odpovídajícím způsobem upravit i v zákoně o Vojenské policii. O způsobu nakládání s věcí pak rozhodne správní orgán.

K bodu 33 (nadpis dílu 6 v hlavě III.)

Změnou nadpisu dochází k upřesnění obsahové náplně celého dílu 6 hlavy III.

K bodu 34 (§ 41):

Změna nadpisu § 41 koresponduje s obsahovou náplní tohoto ustanovení, které se zde, naopak od předchozího bodu, týká výhradně poznatků o trestné činnosti. Tento institut upravuje postup před zahájením úkonů trestního řízení v souladu s ustanovením § 158 odst. 1 trestního řádu (tzv. šetření). Upravit tento postup přímo v zákoně o Vojenské policii je v zájmu právní jistoty a vyloučení sporů o tom, jakým způsobem vojenský policista postupuje. V rámci tohoto postupu je vojenský policista podle zákona o Vojenské policii zejména oprávněn pořizovat záznamy, získávat informace z evidencí, požadovat podání vysvětlení, získávat poznatky ze zájmového prostředí a zároveň musí také respektovat příslušná ustanovení trestního řádu, kdy je povinen postupovat při získávání poznatků o trestné činnosti z úřední povinnosti (viz § 2 odst. 4 a § 158 odst. 1 trestního řádu), tedy z vlastní iniciativy. Vojenský policista není tedy povinen očekávat vnější podnět k zahájení získávání poznatků o trestné činnosti, naopak získává poznatky o trestné činnosti průběžně a nikoliv pouze ve vztahu k individuálnímu trestnému činu.

K bodům 35 a 36 (§ 42 a § 43 odst. 1):

Navrhuje se upravit dosavadní znění § 42 a § 43 odst. 1, a to včetně nadpisu § 42. V platném znění zákona o Vojenské policii, a to konkrétně § 42 (včetně nadpisu) a § 43 odst. 1, se ruší slova „nástrahové prostředky“.

Zabezpečovací technika je Vojenskou policií využívána k plnění širšího spektra úkolů. Tato technika v sobě zahrnuje prvky pasivní i aktivní bezpečnosti.

Pověřené orgány Vojenské policie mohou, v případě a za podmínek, které zákon předpokládá, poskytnout osobě krátkodobou ochranu. Vzhledem k důvodům a podmínkám, za kterých se poskytne osobě krátkodobá ochrana, je nutno institut krátkodobé ochrany osoby důsledně oddělit od procesu zajišťování bezpečnosti chráněných osob. V případě institutu krátkodobé ochrany osob se jedná o činnosti související v naprosté většině s vedením trestního řízení, u zajišťování bezpečnosti chráněných osob tento znak primárně absentuje. Toto je také důvod změny současné právní úpravy, kdy zvláštní finanční prostředky využívají pověřené orgány Vojenské policie, naproti tomu bezpečnost chráněných osob je zajišťována specializovaným útvarem – ochrannou službou a potřebné prostředky k jejímu zajišťovány jsou opatřovány z běžných výdajů rozpočtu.

K bodu 37 (§ 45 odst. 5 až 7):

Zákon o Vojenské policii neobsahuje konkrétní vymezení předpokladů a podmínek pro použití donucovacích prostředků, přičemž nově navrhovaná ustanovení je nutné vnímat v kontextu existujících § 45 a § 47 až 49 zákona o Vojenské policii a nově vkládaných navrhovaných ustanovení § 25a a § 25b. Těmito paragrafy jsou stanoveny meze postupů Vojenské policie, přiměřenost prováděných úkonů a garance zachování a ochrany základních práv osob, vůči nimž je postup Vojenské policie namířen. Konkrétní vymezení použití donucovacích prostředků je navíc dále stanoveno vnitřním předpisem Vojenské policie.

Ačkoliv v praxi nečiní potíže vymezení pojmu zákrok, jímž je úkon, při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití, pro vyšší míru právní jistoty jak samotných vojenských policistů, tak i osob, vůči kterým je zákrok veden, lze považovat za vhodné podmínky použití některých donucovacích prostředků stanovit přímo zákonem. Jedná se, podle úvahy vedené zkušenostmi policejní praxe, o elektrický prostředek a pouta.

Navrhovaným ustanovením se kromě jiného také doplňuje oprávnění vojenského policisty použít prostředku k zamezení prostorové orientace, a to jako zcela mimořádného, výlučného prostředku k dosažení úkonem sledovaného účelu. Použití prostředku k zamezení prostorové orientace je vázáno na individuální posouzení každého případu, kdy by měl být použit, a to vzhledem k závažnosti (důležitosti) jím sledovaného zájmu (cíle). V daném případě se bude vždy jednat o sledovaný účel vyšší důležitosti, a to v případech, kdy pro dosažení účelu již byly vyčerpány všechny jinak v úvahu připadající prostředky. Důvodem je skutečnost, že použití prostředku k zamezení prostorové orientace představuje zásah do smyslové integrity jedince, omezuje jeho funkční celistvost v základních parametrech, které však mají přímý vliv na vnímání sebe samého ve vztahu k okolnímu světu tím, že tyto prostředky ovlivňují schopnost organismu přijímat určitý druh informací z vnějšího prostředí. Při krátkodobém užití těchto prostředků nemůže sice dojít ke změnám na zdraví jedince, ale i v těchto případech se vždy jedná o značnou psychickou zátěž s možným vytvořením fyziologické reakce do budoucna.

Z uvedených důvodů je užití prostředku k zamezení prostorové orientace vázáno nejenom na předpoklad vyčerpání jiných možností, ale také na volbu správného prostředku v tom kterém případě vzhledem k osobnostním vlastnostem jedince.

Prostředek k vyvolání stavu omezené orientace musí být volen tak, aby tato skutečnost nemohla být považována za nelidské nebo ponižující zacházení. Jako prostředek k zamezení prostorové orientace lze využít pomůcku pro ochranu zraku (např. ochranné brýle upravené do neprůhledné podoby) a sluchu (ochranná protihluková sluchátka), pokrývku hlavy nasazenou způsobem zakrývajícím oči, kápi přetaženou přes hlavu nebo jakýkoli jiný předmět, jímž bude dosaženo účelu omezení prostorové orientace. Předmět umístěný na hlavu nesmí bránit dýchání osoby.

Pokud jde o tzv. elektrické paralyzéry, ty při přímém kontaktu s tělem pachatele vyšlou elektrický výboj o přesně definované síle, který pachatele paralyzuje. Tyto paralyzéry jsou volně dostupné i civilním osobám a řadí se svými účinky vedle slzných sprejů. Takto je mezi donucovací prostředky řadí i zákon o Vojenské policii.

Použití donucovacích prostředků (§ 45 zákona o Vojenské policii) opravňuje vojenského policistu k jejich použití vůči osobám, je-li jimi napaden nebo je-li ohrožen život nebo zdraví jiné osoby. Toto omezení konkrétně u donucovacího prostředku – pout brání vojenským policistům plnit úkoly efektivně a s ohledem na vlastní ochranu před možným napadením jakoukoli osobou a s ohledem na ochranu života a zdraví jiných osob, případně majetku.

Zkušenosti policejní praxe, zejména Policie České republiky, ukazují, že podmínka přímé aktivity ze strany osoby je omezující do té míry, že může vést k ohrožení života a zdraví vojenských policistů, kteří provádějí příslušný úkon. V zájmu ochrany bezpečnosti osob, své vlastní a majetku se jeví nutné, aby vojenský policista (stejně jako je tomu u příslušníka Policie České republiky) byl oprávněn při doprovodu (eskortování) osob používat pouta i v okamžiku, kdy se eskortovaná osoba ještě nedopouští ohrožujícího konání, ale existuje důvodný předpoklad, že se takto bude chovat nebo že se pokusí uprchnout. Obdobné oprávnění mají i příslušníci Vězeňské služby, kteří mohou, pokud je to nezbytné ke splnění účelu úkolu, při předvádění osoby ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu použít pouta, popřípadě pouta s poutacím opaskem a předváděcí řetízky preventivně. Dotčená osoba nemusí aktivně jednat.

Zavedení této úpravy nabývá na významu také v návaznosti na rozšíření kompetencí pověřených orgánů Vojenské policie v trestním řízení. Již v současné praxi policejních orgánů Vojenské policie, která se v rámci fáze prověřování nijak neliší od praxe obecných policejních orgánů (útvarů Policie České republiky), však navrhovaná právní úprava chybí a vojenští policisté nemají před protiprávním jednáním dotčené osoby právní podklad pro použití pout ani v tak naléhavých případech jako nastávají např. při zadržení osoby v rámci trestního řízení.

K bodům 38 a 39 (§ 49):

Ustanovením § 49 odst. 1 zákona o Vojenské policii jsou stanovena zvláštní omezení použití úkonů nebo donucovacích prostředků vůči určeným skupinám fyzických osob, požívajících zvláštní ochrany vzhledem ke svému osobnímu postavení; jedná se o ženy zjevně těhotné, osoby zjevně vysokého věku, osoby se zjevným zdravotním postižením nebo osoby zjevně mladší 15 let, vůči kterým vojenský policista nesmí použít kromě jiného slzotvorný prostředek, vytlačování vozidlem, vytlačování štítem nebo zásahovou výbušku nebo varovný výstřel, kromě případů, kdy taková osoba ohrožuje život nebo zdraví vojenského policisty nebo jiné osoby anebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.

V případě nahrazení slova „varovný“ slovem „výstražný“ dochází pouze k opravě nepřesně použité terminologie, když v § 45 odst. 1 písm. j) zákona o Vojenské policii je jako donucovací prostředek zařazen „výstražný výstřel“.

Pro ostatní citované donucovací prostředky je pak stanovena výjimka z tohoto omezení tam, kde je z objektivních důvodů nemožné toto omezení dodržet, tedy pro případy, kdy je při zákroku proti skupině osob využíván slzotvorný prostředek, vytlačování vozidlem, vytlačování štítem nebo zásahová výbušnina a nelze v této skupině vyloučit z působení donucovacího prostředku uvedené osoby požívající zvláštní ochranu, resp. takové osoby lze v průběhu zákroku jen obtížně identifikovat.

Návrh výjimky z omezujících podmínek používání donucovacích prostředků stanovených § 45, § 48 a 49 zákona vychází z praktických zkušeností při zákrocích proti skupinám osob, zejména o větším počtu.

K bodu 40 (§ 53 odst. 2):

Vojenská policie v rámci své působnosti plní úkoly policejní ochrany a působí vůči osobám, které se nacházejí ve vojenských objektech a prostoru, kde ozbrojené síly, Vojenské zpravodajství nebo Vojenská policie plní své úkoly. Možností projednat příkazem na místě přestupky stanovené v zákoně o Vojenské policii vojenským policistou dojde k zefektivnění činnosti Vojenské policie a ke zlepšení vymahatelnosti práva.

K bodu 41 (§ 57a):

Vojenská policie plní zákonné úkoly policejní ochrany, k jejichž plnění se musí také připravovat a zdokonalovat. Výcvik vojenských policistů se uskutečňuje především ve vojenských objektech a zařízeních, ve vojenských újezdech, vojenských útvarech a vojenských školách.

Některé druhy výcviku však lze v těchto podmínkách uskutečňovat pouze s velkými obtížemi, případně vůbec. Vzhledem ke specifičnosti některých činností Vojenské policie uvedené prostory k výcviku nepostačují, a to zejména z důvodu, že rezortní učebně výcviková základna nesplňuje požadavky nebo dostatečnou kapacitu pro plnohodnotný a kvalitní výcvik specialistů Vojenské policie. Jedná se především o případy, kdy je potřebné výcvik maximálně přiblížit reálným podmínkám výkonu služby vojenských policistů při plnění úkolů policejní ochrany a není možné nasimulovat pro tento výcvik potřebné podmínky. Jedná se například o speciální střelecký výcvik, výcvik psů v reálných podmínkách, výcvik příslušníků ochranné služby nebo výcvik doprovodů peněžních hotovostí od bankovních ústavů k vojenským útvarům a zařízením. V mnoha případech je nezbytné provádět společný výcvik s příslušníky Policie České republiky, Vězeňské služby České republiky, Celní správy České republiky a v neposlední řadě i Městskou nebo obecní policií.

Náčelník Vojenské policie by měl mít možnost, ve výše uvedených případech, takový výcvik povolit, a to na základě provedených výběrových řízení s podmínkou dodržení maximální efektivity výcviku, dojezdových časů a úspory pohonných hmot a dle aktuální potřeby výcviku vojenských policistů. Vznik potřeby či požadavku na další lokality pro výcvik je podmíněn změnou v systému výcviku u Vojenské policie, případně požadavky plynoucími ze změny bezpečnostní situace. Zároveň je třeba vzít v úvahu i možné nabídky jiných subjektů k bezplatnému využití dalších prostorů. Provádění výcviku mimo rezortní prostory je podmíněno dohodou mezi Vojenskou policií a vyjmenovanými subjekty o možnosti provádět výcvik v jejich zařízeních, objektech nebo jejich pozemcích.

Návrh je obdobou ustanovení § 29 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, které se však vztahuje pouze na Armádu České republiky, resp. na složky ozbrojených sil České republiky. Vzhledem k tomu, že Vojenská policie je součástí Ministerstva obrany, citované ustanovení na ni nedopadá. Současně se v návrhu projevují odlišné podmínky provádění výcviku, a to jak v druzích používané techniky, tak rozsahu tohoto výcviku. Z těchto odlišností vyplývá i odlišný způsob rozhodování o povolení výcviku mimo vojenské objekty.

K Čl. II (Přechodné ustanovení)

Přechodné ustanovení se vkládá z důvodu právní jistoty v případech dokončení zahájených řízení o žádostech o schválení technické způsobilosti vojenského vozidla.

K části druhé, čl. III (změna trestního řádu)

Pověřené orgány Vojenské policie plní úkoly policejní ochrany Ministerstva obrany, ozbrojených sil České republiky, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit ministerstvo nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace, jež ministerstvo zřídilo nebo založilo. Podle dosavadního znění § 3 zákona o Vojenské policii Vojenská policie působí vůči vojákům v činné službě, osobám, které se nacházejí ve vojenských objektech a v prostoru, kde ozbrojené síly plní své úkoly nebo kde se koná vojenské cvičení nebo kde je zajišťována bezpečnost chráněné osoby, a osobám, které jsou podezřelé, že spáchaly nebo páchají trestné činy nebo přestupky proti vojákům ve vojenském objektu nebo prostoru, kde ozbrojené síly plní své úkoly nebo kde se koná vojenské cvičení, nebo trestné činy nebo přestupky spolu s vojáky nebo proti vojenskému objektu, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany, pokud zákon nestanoví jinak. Z pohledu rozsahu osobní působnosti definuje trestní řád působnost pověřeného orgánu Vojenské policie úžeji, když stanovuje jeho působnost pro řízení o trestných činech vůči příslušníkům ozbrojených sil. Pojem příslušník ozbrojených sil České republiky vychází ze zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 3 odst. 2 citovaného zákona se ozbrojené síly člení na Armádu České republiky, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Z takto stanoveného členění ozbrojených sil a následného slovního výkladu tohoto ustanovení by měli být považováni za příslušníky ozbrojených sil pouze příslušníci vyjmenovaných složek ozbrojených sil České republiky. Naproti tomu § 3 odst. 3 citovaného zákona stanovuje, že „ozbrojené síly tvoří vojáci v činné službě“. Ani v tomto případě však nelze výkladem potvrdit shodnost pojmů, neboť při sjednocování výkladu by to byla zase jen část vojáků v činné službě, kteří jsou příslušníky ozbrojených sil České republiky. Zcela mimo tuto kategorii pak stojí vojáci v činné službě - příslušníci Ministerstva obrany, včetně Generálního štábu, vojenští policisté i příslušníci Vojenského zpravodajství, protože tyto organizační celky Ministerstva obrany nejsou ve smyslu zákona č. 219/1999 Sb. součástí ozbrojených sil České republiky.

Z pohledu výše uvedeného se jeví vhodné a potřebné nahradit v § 12 odst. 2 písm. d) a e) a dále v § 161 odst. 7 pojem „příslušníci ozbrojených sil“ pojmem „voják v činné službě“.

Pojem voják v činné službě vychází ze zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde v § 1 odst. 2 je stanoveno, že vojenskou činnou službou mimo stav ohrožení státu nebo mimo válečný stav je služba vojáka z povolání ve služebním poměru podle zákona o vojácích z povolání, příprava vojáka k plnění úkolů ozbrojených sil nebo služba vojáka v operačním nasazení. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení je vojenskou činnou službou za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu mimořádná služba. Podle § 1 odst. 5 zákona č. 585/2004 Sb. voják, který vykonává vojenskou činnou službu podle odstavce 2 nebo 3, je vojákem v činné službě.

Vzhledem k tomu, že také trestní zákoník pracuje s pojmy voják a voják v činné službě a naproti tomu nezná pojem příslušník ozbrojených sil, lze považovat za potřebné k sjednocení používaných pojmů, které by zároveň mělo vést u adresátů trestních předpisů k posílení právní jistoty, používat pojem voják v činné službě.

V návaznosti na uvedené je třeba zmínit vojenské policisty, jako podskupinu vojáků v činné službě. Pokud jde o kompetenci k prověřování podezření ze spáchání trestné činnosti vojenským policistou, je zřetelné, že toto prověřování koná, tak jako u ostatních vojáků v činné službě, pověřený orgán Vojenské policie ve smyslu § 12 odst. 2 písm. e) trestního řádu. Trestní řád v § 12 odst. 2 vymezuje, které orgány moci výkonné mají v trestním řízení postavení policejního orgánu, přičemž bližší organizaci, hierarchii a rozvržení kompetencí těchto orgánů ponechává trestní řád na příslušných právních předpisech upravujících postavení toho kterého orgánu.

Určení, které konkrétní organizační jednotky jsou příslušné působit jako policejní orgány, může být upraveno zákonem, kombinací zákonné úpravy, upravující základní regulaci stanovení organizační struktury, a vnitřních předpisů nebo pouze na úrovni vnitřních předpisů. Jako příklad lze uvést útvary Policie České republiky (§ 6 zákona o Policii České republiky a vnitřní předpisy) nebo Vězeňské služby České republiky (§ 3 odst. 1 zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky a vnitřní předpisy). V případě pověřených orgánů Vojenské policie jde obdobně o druhou zmíněnou alternativu, tj. § 7 zákona o Vojenské policii a vnitřní předpis – v daném případě rozkaz ministra obrany č. 109/2014 Věstníku Ministerstva obrany, Organizační řád Vojenské policie, kde je v organizační struktuře Vojenské policie určen konkrétní inspekční orgán, který jako policejní orgán koná prověřování o podezření ze spáchání trestné činnosti vojenskými policisty. Vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Vojenské policie pak koná podle § 161 odst. 4 trestního řádu státní zástupce.

K části třetí, čl. IV (změna zákona o lesích) a části čtvrté, čl. V (změna zákona o návykových látkách)

Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v § 73 stanoví, že má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie („orgán policie“) důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost příslušnému správnímu orgánu. V souladu s § 91 uvedeného zákona je Vojenská policie u vybraných přestupků podle odst. 2 písm. b) oprávněna ukládat pokuty příkazem na místě. Při projednávání zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, nebyly do návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich zapracovány změny potřebné k uplatnění působnosti Vojenské policie, a proto jsou potřebné změny příslušných zákonů navrhovány v rámci této novelizace zákona.

K čl. IV

Vojenská policie plní podle zákona o Vojenské policii úkoly policejní ochrany a působí vůči osobám, které se nacházejí v chráněných objektech. Mimo jiné kontroluje dodržování pravidel vstupů a vjezdů a rovněž dodržování kázně ve vojenských objektech tedy i v lesích, které jsou nezbytné pro potřeby obrany státu.

K čl. V

S porušováním zákona o návykových látkách se Vojenská policie při plnění svých úkolů setkává. Často jde o případy jednoduché a s menší společenskou škodlivostí, a proto je vhodné oprávnit vojenské policisty k možnosti uložit pokutu příkazem na místě obdobně, jako tyto případy projednává Policie České republiky. Jde zásadně jen o případy a osoby v působnosti Vojenské policie.

K části páté, čl. VI (změna zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel)

V souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. je jednou z povinností řidiče prokázat se při kontrole tzv. zelenou kartou. Podle § 9 odst. 4 zákona o Vojenské policii je při dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu vůči všem účastníkům provozu v chráněných objektech vojenský policista mj. oprávněn vyzvat řidiče k předložení dokladů k řízení a provozu vozidla. V této souvislosti je potřebné, aby Vojenská policie byla oprávněna kontrolovat také platnost pojištění, a to požadováním předložení zelené karty řidičem vozidla. V případě zjištění porušení stanovené povinnosti je důvodné oprávnit vojenské policisty (obdobně jako příslušníky Policie České republiky) k projednání přestupku řidiče příkazem na místě.

K části šesté, čl. VII (změna zákona o zajišťování obrany České republiky)

S účinností od 1. 10. 2016 byla do zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, vložena právní úprava opravňující orgány Vojenské policie projednávat v blokovém řízení přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle zákona o silničním provozu, proti pořádku ve státní správě podle § 23 odst. 1 písm. d), f), g), § 30 odst. 1, § 42 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. b), jakož i podle § 46 citovaného zákona, pokud k nim došlo na úseku státní správy v jejich působnosti nebo na úseku ochrany zdraví před škodlivými účinky návykových látek, přestupky proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. b) až e) a § 48 zákona o přestupcích, přestupky proti občanskému soužití podle § 49, proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích a přestupky podle § 51 zákona o Vojenské policii [viz § 86 odst. 1 písm. b)].

V mezích této úpravy byla Vojenská policie v blokovém řízení oprávněna projednat také přestupek úmyslného narušení režimu ochrany a vstupu do vojenského objektu.

Přijetím zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, byl shora uvedený zákon č. 250/1990 Sb. s účinností od 1. července 2017 zrušen a předmět výše citovaného ustanovení nebyl do nové právní úpravy odpovědnosti za přestupky převzat, a to ani v rámci úpravy některých přestupků vyskytujících se na různých úsecích veřejné správy, včetně druhu a výše správních trestů, které lze za jejich spáchání uložit, provedené zákonem č. 251/2016 Sb.

Vzhledem k potřebnosti provedení této úpravy se navrhuje příslušné oprávnění

Vojenské policie, včetně skutkové podstaty tohoto přestupku, doplnit do zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Přijetím navrhovaného doplnění nedochází k rozšíření působnosti ani pravomocí Vojenské policie, ale o zachování kontinuity pro praxi žádoucí právní úpravy (na čas přerušené).

K části sedmé, čl. VIII (změna zákona o silničním provozu)

Podle dosavadního znění § 4 odst. 1 písm. g) zákona o Vojenské policii Vojenská policie dohlíží nad bezpečností provozu vozidel ozbrojených sil, ozbrojených sil cizích států a nad bezpečností provozu ostatních dopravních prostředků v chráněných objektech. K tomu disponuje potřebnými oprávněními podle § 9 tohoto zákona.

Jak je již uvedeno v odůvodnění k části páté návrhu zákona, s účinností od 1. 10. 2016 byla do zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, vložena právní úprava opravňující orgány Vojenské policie projednávat v blokovém řízení kromě jiného také přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle zákona o silničním provozu.

Přijetím zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, byl shora uvedený zákon č. 250/1990 Sb. s účinností od 1. července 2017 zrušen a předmět výše citovaného ustanovení nebyl do nové právní úpravy odpovědnosti za přestupky převzat, a to ani v rámci úpravy některých přestupků vyskytujících se na různých úsecích veřejné správy, včetně druhu a výše správních trestů, které lze za jejich spáchání uložit, provedené zákonem č. 251/2016 Sb.

Z důvodu potřebnosti tohoto oprávnění, včetně nezbytnosti zajistit také pro dané případy vymahatelnost práva, se navrhuje potřebné oprávnění Vojenské policie promítnout do změny zákona č. 361/2000 Sb. Rovněž v tomto případě se nejedná o rozšíření působnosti nebo pravomocí Vojenské policie, ale pouze o zachování kontinuity právní úpravy (na čas přerušené).

K části osmé, čl. IX (změna zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich)

Zákon o odpovědnosti za přestupky v § 91 odst. 2 písm. b) stanovuje oprávnění Vojenské policie k ukládání pokuty příkazem na místě za konkrétně uvedené přestupky spáchané osobou podle § 3 zákona o Vojenské policii. Vzhledem k přečíslování konkrétního ustanovení v zákoně o Vojenské policii, na které zákon odkazuje, je nutné upravit citaci nového ustanovení, tj. § 4 odst. 1 zákona o Vojenské policii.

K části deváté, čl. X (změna zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek)

Úpravy prováděné touto částí návrhu zákona spočívají na stejných výchozích důvodech, které jsou popsány pro části šestou a sedmou, avšak jejich předmětem jsou přestupky na úseku ochrany zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

V souladu s § 91 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich může Vojenská policie u vybraných přestupků podle odst. 2 písm. b) tohoto ustanovení ukládat pokuty příkazem na místě. Při projednávání doprovodného zákona (č. 183/2017 Sb.) nebyly požadavky Vojenské policie, které obsahuje tento návrh, do uvedeného zákona začleněny, a proto jsou zahrnuty do tohoto návrhu. Nejedná se o rozšíření působnosti ani pravomocí Vojenské policie, ale pouze o zachování kontinuity právní úpravy (na čas přerušené).

Pokud jde o provádění kontrol v rámci předcházení a zamezování protiprávních jednání v souvislosti se zneužíváním návykových látek, postupují vojenští policisté v rámci zmocnění daných konkrétními ustanoveními tohoto zákona. Na provádění těchto kontrol se nevztahuje kontrolní řád, neboť se jedná o standardní úkony výkonu služby, a tedy jeho aplikace objektivně není možná.

Při provádění kontrol podle tohoto ustanovení se nepostupuje podle kontrolního řádu, neboť se jedná o kontrolu v obecném významu tohoto slova, tedy kontrolu jako součást výkonu služby vojenských policistů.

K části desáté, čl. XI

Datum nabytí účinnosti zákona bylo stanoveno s přihlédnutím ke standardní délce legislativního procesu a v zájmu zachování přiměřené legisvakanční lhůty, a to dnem 1. ledna 2021.

V Praze dne 9. března 2020

předseda vlády: Ing. Andrej Babiš v. r.

ministr obrany: Mgr. Lubomír Metnar v. r.