Obecná část
Cílem námi navrhovaných opatření je tedy jednak náprava neúnosného stavu, kdy již 12 let nebyly některé daňové slevy zvyšovány, a tím došlo k výraznému oslabení jejich základního účelu, a kdy jejich dopad ve směru ke zvýšení čistého příjmu daňových poplatníků je relativně stále nižší a méně citelný, a zadruhé významné snížení přímé daňové zátěže a zvýšení disponibilního čistého příjmu pro všechny daňové poplatníky – a výrazněji pro manžele a rodiny - nejen v souvislosti s očekávatelnými negativními ekonomickými a sociálními dopady krizových opatření nouzového stavu v souvislosti s bojem proti pandemii viru COVID 19.
Proto navrhujeme zvýšit základní slevu na poplatníka na 1,5 (jedenapůl) násobek současného stavu. Dle ukazatelů a dat Českého statistického úřadu vzrostla jen inflace od roku 2008 o 19,44%, tzn., že zvýšení této slevy o 20% by bylo pouhým naprostým minimem, dorovnáním tohoto vývoje, přičemž impuls vůči daňovým poplatníkům (zaměstnancům - a snad ještě více vůči živnostníkům) musí být v tomto směru a v této době – a nejen ve světle „koronavirové“ krize se všemi myslitelnými dopady – výraznější a ambicióznější.
Z obdobných důvodů – a v zájmu posílení podpory institutu rodiny a manželství a jejich ekonomického a sociálního postavení – navrhujeme zvýšit na 1,5 (jedenapůl) )násobek současného stavu i slevu na manžela (manželku) poplatníka žijící s ním ve společné domácnosti, souběžně s 1,5 (jedenapůl) násobným zvýšením hranice ročních vlastních příjmů tohoto manžela (manželky), na které je tato sleva uplatňována – mj. i proto, aby na tuto slevu dosáhly i rodiny, kde matka čerpá tzv. mateřskou dovolenou a pobírá dávky peněžité pomoci v mateřství. A taktéž i z toho důvodu, že i průměrná mzda od roku 2008 dosud stoupla o cca 50%.
Cílem dlouhodobým je pak rovněž podpora pozitivního populačního a demografického vývoje české společnosti, tzn. zejména podpora dlouhodobého (nejlépe stálého a stabilního) zvyšování porodnosti – což je žádoucí trend z obecného hlediska, ale také z pohledu (makro)ekonomického.
Toto opatření by taktéž mohlo v krátkodobém horizontu přispět ke zmírnění dopadů případného nárůstu nezaměstnanosti v důsledku postkoronavirové krize na některá manželství a rodiny.
Dále navrhujme zvýšení i u všech zbývajících slev na dani, u kterých k poslední úpravě došlo v roce 2008 – tj.:
U základní slevy na invaliditu, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně z důchodového pojištění
U rozšířené slevy na invaliditu, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně
U slevy na studenta u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem
U výše uvedených slev navrhujeme jejich dvojnásobné navýšení, jelikož jde o řádově nižší částky (jednotky tisíc korun) než v případě slevy na poplatníka a manžela (manželku).
A u slevy na držitele průkazu ZTP/P, je-li poplatníkovi přiznán nárok na průkaz ZTP/P, navrhujeme padesátiprocentní navýšení této daňové slevy.
Společným jmenovatelem této druhé skupiny námi navrhovaných úprav je pomoc a podpora našim zdravotně handicapovaným spoluobčanům, jejichž příjmy z invalidních důchodů jsou, přes nejrůznější valorizace, vesměs velmi nízké a tyto osoby musí k zajištění slušné životní úrovně pracovat či živnostensky podnikat. Proto je efektivní a významnou cestou ke zvýšení jejich čistých příjmů právě zvýšení daňových slev, což je de facto snížení daně z příjmu sui generis.
Zvýšení roční daňové slevy na studenta má za cíl bonifikovat pracující studenty a také tímto nástrojem částečně pomoci jejich sociálně a ekonomicky slabším rodičům a rodinám.
Tento návrh je i – z pohledu možných úprav daňové legislativy a praxe – spravedlivějším řešením než například občas zvažované zrušení tzv. superhrubé mzdy, které by mohlo generovat některé nerovnosti, když by pro OSVČ znamenalo naopak reálné zvýšení sazby daně z příjmu fyzických osob.
A právě přímá podpora OSVČ postižených, ať už přímo nebo sekundárně, dopady krizových omezujících opatření nouzového stavu v boji proti šíření koronaviru, je nyní jedním z nejdůležitějších nástrojů hospodářské a fiskální politiky, který může být použit v rámci zachování jejch živností a finanční stability jich samotných a jejich rodin.
Navrhovaná opatření nepřinášejí pro žádného plátce daně z příjmu zhoršení jeho současné finanční situace – naopak, pro všechny plátce daně z příjmu by znamenala snížení výše jejich reálně odváděných daní, a tedy i zvýšení jejich čistých příjmů.
Předkládaná právní úprava je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů a respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.
V daňové oblasti platí, že pravomoc stanovit a vybírat přímé daně spadá do výlučné kompetence členských států EU. I z tohoto důvodu se orgány EU, pokud jde o daně, věnují zejména závazné legislativní úpravě výběru daní nepřímých (spotřební daně, DPH), a to ještě zvláště těm aspektům, které jsou obhajitelné z hlediska jejich dopadu a významu pro tzv. evropský vnitřní trh (např. zákaz daňové diskriminace, otázka dvojího zdanění, boj proti daňovým podvodům atp.).
Navrhovaná právní úprava tedy je v souladu – a není v rozporu s právními předpisy EU, judikaturou soudních orgánů EU - ani s obecnými (právními) zásadami legislativy EU.
Navrhovaná právní úprava nijak neporušuje zákonem daný zákaz diskriminace a také nijak nenarušuje principy rovnosti mužů a žen.
Přímý finanční dopad navrhované novely na státní rozpočet České republiky nelze přesně a bezezbytku odhadnout a formulovat.
Na jedné straně je jisté, že v důsledku navrhovaných opatřeních poklesnou veřejné příjmy státu (potažmo dále krajů a obcí) v oblasti přímých daních - konkrétně co se týče výběru daně z příjmu fyzických osob.
V důsledku poklesu daňové povinnosti, a tedy nárůstu čistých příjmů jednotlivců a domácností (rodin), lze ale jednak očekávat částečné snížení objemu vyplácených dávek státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi - a ještě významněji by přímé negativní dopady navrhovaného opatření na příjmy státního rozpočtu kompenzoval vyšší výběr nejrůznějších nepřímých daní(DPH, spotřební daň, majetkové daně) v důsledku zvýšení koupěschopné poptávky jednotlivců a domácností.
Pokud bychom měli učinit rámcový propočet dopadu návrhu – a vyjdeme-li z oficiálních statistik (cca 4, 3mil. zaměstnanců + cca 2, 1 mil. osob podávající výroční daňové přiznání ze samostatné činnosti, přičemž obě skupiny se částečně překrývají) – při vědomí všech nepřesností, změn statistických dat o počtu plátců daně v důsledku předpokládaného růstu nezaměstnanosti, skutečnosti, že určité množství poplatníků odvádí s ohledem na slevy a zvýhodnění již nyní nulovou daň z příjmu atd., činil by jednostranný výpadek na straně veřejných příjmů státního rozpočtu cca do 40 miliard Kč ročně – s tím, že značná část z tohoto objemu by se později stala příjmem veřejných rozpočtů v jiné podobě resp. v rámci vyššího výběru jiných typů daní.
Obdobná teze platí i v případě dopadu navrhovaných změn na rozpočty krajů a obcí, kde dle zákona o rozpočtovém určení daní lze očekávat na jedné straně alikvótní propad na straně příjmů – tzn. u rozpočtů krajů o 8,92% a u rozpočtů obcí o 23,58% z celostátního hrubého výnosu daní z příjmů. Tj. u krajů by šlo zhruba o propad o 3,5 miliardy Kč ročně a u obcí o 9,5 miliard Kč ročně. A na straně druhé zase růst objemu jejich příjmů v rámci podílu z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty.
Pro podnikatelské prostředí by navrhované opatření znamenalo stimul – v první řadě ve smyslu očekávatelného zvýšení poptávky po zboží a službách, sekundárně například i tím způsobem, že by u některých občanů stoupla ochota nastoupit do standardního zaměstnaneckého poměru – a byla by tak určitým způsobem uspokojena poptávka některých zaměstnavatelů po pracovní síle.
Navrhovaná právní úprava bude mít příznivé sociální dopady, pro mnoho pracujících a podnikajících občanů (a pro jejich rodiny) bude znamenat i dost významné zvýšení jejich disponibilních příjmů, mnoho občanů díky jejímu zavedení nebude muset nadále žádat o sociální dávky. Pomůže i občanům v tzv. dluhových a exekučnch pastech tím, že významně zvýši jejich schopnost splácet finanční závazky resp. splatit je rychleji než dosud.
Navrhovaná právní úrava bude mít pozitivní a podpůrný dopad na rodiny tím, že zvýšíjejichčisté disponibilní příjmy.
Předládaná úprava také velmi výrazně finančně pomůže sociálně slabým, nízkopříjmovým skupinám obyvatel a osobám se zdravotním postižením, jelikož významně navyšuje speciální daňové slevy určené právě jim.
Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní vliv na ochranu soukromí a osobních údajů u žádného ze subjektů, jehož se dotkne.
Navrhovaná právní úprava nevnáší negativní dopad do oblasti korupčních rizik a ani nezakládá jejich nové možnosti.
Zvláštní část
Čl. I:
k bodu 1:
Navrhuje se zvýšení základní slevy na poplatníka z dosavadních 24 860 Kč za zdaňovací období (za jeden kalendářní rok) na 37 260 Kč (tzn. na 3 105 Kč měsíčně u zaměstnanců).
Navrhuje se zvýšení roční slevy na studenta u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to až do dovršení věku 26 let nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání až do dovršení věku 28 let, a to ze 4 020 Kč na 8 040 Kč.
Účinnost zákona je stanovena k 1. 1. 2021