Novela z. o daních z příjmů

1. Zhodnocení platného právního stavu, důvod předložení navrhované právní úpravy a cíle navrhovaných změn

V současné době zná náš právní řád, skrze Zákon o daních z příjmu, několik druhů slev na dani pro fyzické osoby.

Tou nejznámějších – a univerzální – je tzv. základní sleva na poplatníka ve výši 24 840 Kč ročně (2070 Kč měsíčně u zaměstnanců), která se naposledy zvyšovala v roce 2008. Dále zde existuje tzv. sleva na manžela (resp. manželku) bez příjmu

– taktéž ve výši 24 840 Kč ročně a s posledním zvýšením v roce 2008 (u držitelů

průkazu ZTP/P činí tato sleva dvojnásobek, tzn. 49 680 Kč).

Tuto slevu lze uplatnit na manžela (manželku), jehož celkové roční příjmy nepřekročí hranici 68 000 Kč, přičemž v onom roce 2008 tato hranice činila 38 040 Kč za (roční) zdaňovací období. Současný limit příjmů 68 000 Kč začínal platit v době, kdy průměrná mzda činila 25 381 Kč a minimální mzda pak 8 000 Kč, tedy v období, kdy příjmy dosahovaly výrazně nižších hodnot, než je tomu dnes.

Dále známe i daňové slevy pro pracující zdravotně postižené, tj. konkrétně slevu na invaliditu I. a II. stupně v roční výši 2 520 Kč, slevu na invaliditu III. stupně v roční výši 5 040 Kč a slevu pro držitele průkazu ZTP/P ve výši 16 140 Kč ročně. Naposledy se zvyšovaly taktéž v roce 2008. Sleva na studenta činí ročně 4 020 Kč (poslední zvýšení také v roce 2008).

Kromě těchto uvedených slev zná zákon ještě slevu za umístění vyživovaného dítěte v předškolním zařízení – maximálně do výše aktuální minimální mzdy za jedno vyživované dítě ročně.

Vedle těchto daňových slev obsahuje zákon o daních z příjmu také tzv. daňová zvýhodnění na vyživované děti, která se naposledy zvyšovaly v letech 2017 až 2018, a která si zaslouží též samostatnou významnou úpravu směrem nahoru.

Cílem námi navrhovaných opatření je tedy jednak náprava neúnosného stavu, kdy již 12 let nebyly některé daňové slevy zvyšovány, a tím došlo k výraznému oslabení jejich základního účelu, a kdy jejich dopad ve směru ke zvýšení čistého příjmu daňových poplatníků je relativně stále nižší a méně citelný, a zadruhé významné snížení přímé daňové zátěže a zvýšení disponibilního čistého příjmu pro všechny daňové poplatníky – a výrazněji pro manžele a rodiny - nejen v souvislosti s očekávatelnými negativními ekonomickými a sociálními dopady krizových opatření nouzového stavu v souvislosti s bojem proti pandemii viru COVID 19.

Proto navrhujeme zvýšit základní slevu na poplatníka na 1,5 (jedenapůl) násobek současného stavu. Dle ukazatelů a dat Českého statistického úřadu vzrostla jen inflace od roku 2008 o 19,44%, tzn., že zvýšení této slevy o 20% by bylo pouhým naprostým minimem, dorovnáním tohoto vývoje, přičemž impuls vůči daňovým poplatníkům (zaměstnancům - a snad ještě více vůči živnostníkům) musí být v tomto směru a v této době – a nejen ve světle „koronavirové“ krize se všemi myslitelnými dopady – výraznější a ambicióznější.

Z obdobných důvodů – a v zájmu posílení podpory institutu rodiny a manželství a jejich ekonomického a sociálního postavení – navrhujeme zvýšit na 1,5 (jedenapůl) )násobek současného stavu i slevu na manžela (manželku) poplatníka žijící s ním ve společné domácnosti, souběžně s 1,5 (jedenapůl) násobným zvýšením hranice ročních vlastních příjmů tohoto manžela (manželky), na které je tato sleva uplatňována – mj. i proto, aby na tuto slevu dosáhly i rodiny, kde matka čerpá tzv. mateřskou dovolenou a pobírá dávky peněžité pomoci v mateřství. A taktéž i z toho důvodu, že i průměrná mzda od roku 2008 dosud stoupla o cca 50%.

Cílem dlouhodobým je pak rovněž podpora pozitivního populačního a demografického vývoje české společnosti, tzn. zejména podpora dlouhodobého (nejlépe stálého a stabilního) zvyšování porodnosti – což je žádoucí trend z obecného hlediska, ale také z pohledu (makro)ekonomického.

Toto opatření by taktéž mohlo v krátkodobém horizontu přispět ke zmírnění dopadů případného nárůstu nezaměstnanosti v důsledku postkoronavirové krize na některá manželství a rodiny.

Dále navrhujme zvýšení i u všech zbývajících slev na dani, u kterých k poslední úpravě došlo v roce 2008 – tj.:

U základní slevy na invaliditu, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně z důchodového pojištění

U rozšířené slevy na invaliditu, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně

U slevy na studenta u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem

U výše uvedených slev navrhujeme jejich dvojnásobné navýšení, jelikož jde o řádově nižší částky (jednotky tisíc korun) než v případě slevy na poplatníka a manžela (manželku).

A u slevy na držitele průkazu ZTP/P, je-li poplatníkovi přiznán nárok na průkaz ZTP/P, navrhujeme padesátiprocentní navýšení této daňové slevy.

Společným jmenovatelem této druhé skupiny námi navrhovaných úprav je pomoc a podpora našim zdravotně handicapovaným spoluobčanům, jejichž příjmy z invalidních důchodů jsou, přes nejrůznější valorizace, vesměs velmi nízké a tyto osoby musí k zajištění slušné životní úrovně pracovat či živnostensky podnikat. Proto je efektivní a významnou cestou ke zvýšení jejich čistých příjmů právě zvýšení daňových slev, což je de facto snížení daně z příjmu sui generis.

Zvýšení roční daňové slevy na studenta má za cíl bonifikovat pracující studenty a také tímto nástrojem částečně pomoci jejich sociálně a ekonomicky slabším rodičům a rodinám.

Tento návrh je i – z pohledu možných úprav daňové legislativy a praxe – spravedlivějším řešením než například občas zvažované zrušení tzv. superhrubé mzdy, které by mohlo generovat některé nerovnosti, když by pro OSVČ znamenalo naopak reálné zvýšení sazby daně z příjmu fyzických osob.

A právě přímá podpora OSVČ postižených, ať už přímo nebo sekundárně, dopady krizových omezujících opatření nouzového stavu v boji proti šíření koronaviru, je nyní jedním z nejdůležitějších nástrojů hospodářské a fiskální politiky, který může být použit v rámci zachování jejch živností a finanční stability jich samotných a jejich rodin.

Navrhovaná opatření nepřinášejí pro žádného plátce daně z příjmu zhoršení jeho současné finanční situace – naopak, pro všechny plátce daně z příjmu by znamenala snížení výše jejich reálně odváděných daní, a tedy i zvýšení jejich čistých příjmů.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii

Předkládaná právní úprava je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů a respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

V daňové oblasti platí, že pravomoc stanovit a vybírat přímé daně spadá do výlučné kompetence členských států EU. I z tohoto důvodu se orgány EU, pokud jde o daně, věnují zejména závazné legislativní úpravě výběru daní nepřímých (spotřební daně, DPH), a to ještě zvláště těm aspektům, které jsou obhajitelné z hlediska jejich dopadu a významu pro tzv. evropský vnitřní trh

(např. zákaz daňové diskriminace, otázka dvojího zdanění, boj proti daňovým

podvodům atp.).

Navrhovaná právní úprava tedy je v souladu – a není v rozporu s právními předpisy EU, judikaturou soudních orgánů EU - ani s obecnými (právními) zásadami legislativy EU.

3. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovaná právní úprava nijak neporušuje zákonem daný zákaz diskriminace a také nijak nenarušuje principy rovnosti mužů a žen.

4. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí a na podnikatelské prostředí České republiky

Přímý finanční dopad navrhované novely na státní rozpočet České republiky nelze přesně a bezezbytku odhadnout a formulovat. Na jedné straně je jisté, že v důsledku navrhovaných opatřeních poklesnou veřejné příjmy státu (potažmo dále krajů a obcí) v oblasti přímých daních - konkrétně co se týče výběru daně z příjmu fyzických osob.

V důsledku poklesu daňové povinnosti, a tedy nárůstu čistých příjmů jednotlivců a domácností (rodin), lze ale jednak očekávat částečné snížení objemu vyplácených dávek státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi - a ještě významněji by přímé negativní dopady navrhovaného opatření na příjmy státního rozpočtu kompenzoval vyšší výběr nejrůznějších nepřímých daní (DPH, spotřební daň, majetkové daně) v důsledku zvýšení koupěschopné poptávky jednotlivců a domácností.

Pokud bychom měli učinit rámcový propočet dopadu návrhu – a vyjdeme-li z oficiálních statistik (cca 4, 3mil. zaměstnanců + cca 2, 1 mil. osob podávající výroční daňové přiznání ze samostatné činnosti, přičemž obě skupiny se částečně překrývají) – při vědomí všech nepřesností, změn statistických dat o počtu plátců daně v důsledku předpokládaného růstu nezaměstnanosti, skutečnosti, že určité množství poplatníků odvádí s ohledem na slevy a zvýhodnění již nyní nulovou daň z příjmu atd., činil by jednostranný výpadek na straně veřejných příjmů státního rozpočtu cca do 40 miliard Kč ročně – s tím, že značná část z tohoto objemu by se později stala příjmem veřejných rozpočtů v jiné podobě resp. v rámci vyššího výběru jiných typů daní.

Obdobná teze platí i v případě dopadu navrhovaných změn na rozpočty krajů a obcí, kde dle zákona o rozpočtovém určení daní lze očekávat na jedné straně

alikvótní propad na straně příjmů – tzn. u rozpočtů krajů o 8,92% a u rozpočtů

obcí o 23,58% z celostátního hrubého výnosu daní z příjmů. Tj. u krajů by šlo zhruba o propad o 3,5 miliardy Kč ročně a u obcí o 9,5 miliard Kč ročně. A na straně druhé zase růst objemu jejich příjmů v rámci podílu z celostátního

hrubého výnosu daně z přidané hodnoty.

Pro podnikatelské prostředí by navrhované opatření znamenalo stimul – v první řadě ve smyslu očekávatelného zvýšení poptávky po zboží a službách, sekundárně například i tím způsobem, že by u některých občanů stoupla ochota nastoupit do standardního zaměstnaneckého poměru – a byla by tak určitým způsobem uspokojena poptávka některých zaměstnavatelů po pracovní síle.

5. Předpokládané sociální dopady navrhované právní úpravy včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé a osoby se zdravotním postižením

Navrhovaná právní úprava bude mít příznivé sociální dopady, pro mnoho pracujících a podnikajících občanů (a pro jejich rodiny) bude znamenat i dost významné zvýšení jejich disponibilních příjmů, mnoho občanů díky jejímu zavedení nebude muset nadále žádat o sociální dávky. Pomůže i občanům v tzv. dluhových a exekučnch pastech tím, že významně zvýši jejich schopnost splácet finanční závazky resp. splatit je rychleji než dosud.

Navrhovaná právní úrava bude mít pozitivní a podpůrný dopad na rodiny tím, že zvýšíjejichčisté disponibilní příjmy.

Předládaná úprava také velmi výrazně finančně pomůže sociálně slabým, nízkopříjmovým skupinám obyvatel a osobám se zdravotním postižením, jelikož významně navyšuje speciální daňové slevy určené právě jim.

6. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na životní prostředí

Předkládaná právní úprava nemá žádný vliv na stav životního prostředí v České republice.

7. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní vliv na ochranu soukromí a osobních údajů u žádného ze subjektů, jehož se dotkne.

9. Zhodnocení korupčních rizik navrhované právní úpravy

Navrhovaná právní úprava nevnáší negativní dopad do oblasti korupčních rizik a ani nezakládá jejich nové možnosti.

10. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na bezpečnost nebo obranu státu

Předkládaná právní úprava nemá žádný vliv a dopad na bezpečnost a ochranu státu.