Novela z. o vysokých školách

Zhodnocení platného právního stavu

I přesto, že v roce 2016 byla do zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vložena ustanovení § 47c až § 47g zavádějící řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky nebo její součásti, vysoké školy mohou stále jen stěží odebírat tituly za podvádění při psaní závěrečné práce (typicky plagiátorství) či při skládání závěrečné zkoušky, pokud se na to přijde až po získání titulu. Je totiž dána podmínka soustavného nebo opakovaného jednání proti dobrým mravům. Navíc doba zpětně, za kterou lze toto přezkoumávat, je pouze 3 roky.

Je známá řada případů, kdy nedošlo k odebrání titulu, přestože bylo prokázáno podvádění při závěrečné zkoušce:

● Právnička měla při státnicích nápovědu v uchu, u soudu svůj titul uhájila ● Ta možnost není zakotvená v zákoně, říká Gerloch o odebírání titulů bývalého

prorektora Kováře

● O odebrání vysokoškolského titulu rozhodují VŠ v Česku zřídka ● Magistrem za dva měsíce. Titul mu ale vzít nelze, řekl soud ● Komunista Ondráček opisoval. Univerzita ho vyzvala, aby se vzdal titulu

Jak bylo zjištěno ze žádosti o informace, která byla v červenci 2019 zaslána na 8 největších českých univerzit a vysokých škol, k vyslovení neplatnosti státní zkoušky nebo její součásti se i přes zavedení tohoto nástroje do právního řádu téměř nepřistupuje, jak je patrno z tabulky:

Název školy Počet případů odebráníPostup dle § 156 odst. 2

akademického titulusprávního řádu postupem dle § 47c

Univerzita Karlova 2

Masarykova univerzita

Univerzita Palackého 1

ČVUT

VUT 1

ČZU

VŠE Západočeská univerzita Zahájeno několik, některá

vedla k odebrání titulu

Kvestorka Univerzity Karlovy uvedla, že je velmi obtížné vyslovit neplatnost vykonání státní zkoušky nebo její součásti nebo obhajoby disertační práce, protože lze jen těžko splnit podmínky stanovené v jednotlivých odstavcích § 47c zákona o vysokých školách, tj. zejména prokázat úmysl, soustavnost a opakovanost jednání proti dobrým mravům.

Vzhledem k velmi nízkému počtu rozhodnutí dle § 47c zákona o vysokých školách existuje jen velmi málo relevantní judikatury. O vztahu řízení dle § 47c zákona o vysokých školách a odebrání diplomu dle § 156 odst. 2 správního řádu je pojednáno v odstavcích [27] až [29] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, čj. 10 As 166/2016 - 56.

Co je však podstatné, z rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. 64 A 18/2018 - 47 jasně plyne potřeba upravit legislativu, pokud je ve veřejném zájmu, aby osoby podvádějící při závěrečné zkoušce mohly čelit riziku odebrání diplomu. Krajský soud totiž v tomto rozsudku dovodil, že znak soustavnosti nelze shledat při něčem tak časově krátkém, jako je výkon státní závěrečné zkoušky. V této věci šlo přitom o podezření z toho, že osoba vykonávající státní závěrečnou zkoušku v jejím průběhu byla v telefonickém kontaktu s jinou osobou za pomoci miniaturního reproduktoru v uchu a mikrofonu skrytého pod šaty. Pomocí tohoto zařízení měla sdělovat vylosované otázky a následně naslouchat reprodukci zápisků. I kdyby toto závažné jednání bylo prokázáno, za stávající právní úpravy by nebyl prostor ho postihnout zneplatněním vykonání státní závěrečné zkoušky.

Dále, ne všechny vysoké školy zveřejňují závěrečné práce na svých internetových stránkách, a tak k nim nemá veřejnost dálkový přístup.

Za současné právní úpravy není možné zahájit řízení o vyslovení neplatnosti jmenování profesorem. V praxi se přitom vyskytují případy závažného plagiátorství i u profesorů.

Platná právní úprava explicitně neobsahuje povinnost studenta jednat při studiu čestně a poctivě, ač by to měla být integrální součást působení studenta na vysoké škole.

Konečně za současné právní úpravy nelze postihovat nabízení komerčních služeb, které nabízejí zhotovení seminární či závěrečné práce za úplatu místo studenta. Rovněž jsou otevřeně nabízeny pomůcky, u kterých je deklarováno, že podvodným způsobem pomohou při psaní písemné práce, zkoušce či státní závěrečné zkoušce (například mikrosluchátko).

Zdůvodnění nezbytnosti navrhované právní úpravy

Navrhovaná právní úprava si klade za cíl, aby vysoké školy zveřejňovaly závěrečné práce svých absolventů v databázi, která bude přístupná na internetových stránkách školy. Řada vysokých škol již tak dnes činí, nicméně není to pravidlo a zákonná povinnost. Toto opatření je nezbytné, aby měl kdokoli možnost nahlédnout do závěrečné absolventské práce a přesvědčit se, že byla napsána řádně a nejedná se o plagiát. Povinnost zveřejňovat závěrečné práce je v zákoně zakotvena již dnes, nicméně není výslovně stanoveno, že toto zveřejnění má být provedeno prostřednictvím internetových stránek školy.

Dále, vzhledem k případům, kdy vysoká škola nemůže vyslovit neplatnost vykonání státní zkoušky kvůli podvádění při jejím skládání, protože se nejedná o soustavné či opakované jednání proti dobrým mravům, se navrhuje doplnit, že postačí, pokud je jednání proti dobrým mravům závažné. Vzhledem k situacím flagrantního podvádění, které se však neděje opakovaně či soustavně, ale jednorázově při skládání státní zkoušky, se toto doplnění jeví jako potřebné.

Dále se navrhuje prodloužit dobu, po kterou může být zahájeno řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky ze stávajících 3 let na 15 let ode dne vykonání státní zkoušky. Doba 3 let se jeví jako příliš krátká. Na povrch se informace o plagiátorství či podvádění při státní zkoušce v praxi často dostávají až po delší době, a to i ve spojení se skutečností, že práce nebyla řádně zveřejněna či byla zveřejněna tak, že k ní nebyl dálkový přístup.

Do zákona o vysokých školách se mezi povinnosti studenta navrhuje zařadit povinnost jednat při studiu čestně a poctivě. Navrhovatel považuje za potřebné, aby tato zdánlivě samozřejmá, avšak ne vždy dodržovaná povinnost byla explicitně stanovena zákonem, aby např. společnosti, které nabízejí různé pomůcky pro podvádění při studiu (mikrosluchátka, psaní seminárních a závěrečných prací na zakázku) nemohly takto explicitně své služby a produkty nabízet. Tomu lze zabránit právě tím, že se stanoví tato povinnost a ve vazbě na ní se v zákoně o regulaci reklamy zakáže reklama, která přímo nabádá nebo podněcuje k porušování právních předpisů nebo k porušování povinnosti uložené na základě zákona (viz Čl. II bod 1).

Dále se navrhuje zakotvit možnost zahájení řízení o vyslovení neplatnosti jmenování profesorem, jelikož stávající právní úprava institut vyslovení neplatnosti jmenování na rozdíl od jiných akademických titulů u profesorů neobsahuje.

Konečně se navrhuje do zákona o regulaci reklamy přidat ustanovení, že se zakazuje reklama, která přímo nabádá nebo podněcuje k porušování právních předpisů nebo k porušování povinnosti uložené na základě zákona. Účelem toho je zabránit mimo jiné v nabízení služeb a pomůcek, které nabádají k podvádění u písemných testů, zkoušek či státní závěrečné zkoušky. Typicky se jedná o seminární a závěrečné práce napsané na míru a za úplatu místo studenta či pomůcky typu neviditelné mikrosluchátko do ucha.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí

Nepředpokládá se dopad na rozpočty státu, krajů ani obcí. Mírný dopad na rozpočty vysokých škol lze předpokládat tam, kde dosud nejsou závěrečné práce zveřejňovány na internetových stránkách školy, a to na zavedení online databází.

Co se týká prodloužení lhůty pro možnost vyslovit neplatnost státní zkoušky, počet zahájených řízení se očekává spíše v řádu jednotek případů a náklady na tato řízení budou bez problémů pokryty ze stávajících rozpočtů vysokých škol. Podobně i v případě následného soudního přezkumu se očekávají pouze jednotky řešených případů, které mohou zvýšit nápad u soudů jen zcela marginálním způsobem, a tedy bez zvýšených personálních a finančních nároků.

Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a právem EU

Povinnost zveřejňovat závěrečné práce na internetových stránkách i zavedení závažného porušení dobrých mravů jako důvodu pro zahájení řízení o vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky jsou v souladu s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami i právem EU.

V této oblasti může být teoreticky sporné použití nové (delší) lhůty pro zahájení řízení i pro případy, kdy bylo vysokoškolské vzdělání získáno ještě za účinnosti původní (kratší) lhůty (či tato lhůta dosud běžela), kdy se mohou objevit námitky týkající se retroaktivity této úpravy.

Zákaz retroaktivity úzce souvisí s požadavkem legitimního očekávání a právní jistoty. V konkrétním případě však na straně osoby, jíž se řízení týká, nelze legitimní očekávání presumovat, neboť si své nepoctivosti musí být dobře vědoma a princip zákazu retroaktivity (zásada lex retro non agit) zde naráží i na princip, že se nikdo nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti (zásada nemo turpitudinem suam allegare potest). O narušení legitimního očekávání by bylo možné uvažovat spíše v případě, kdy by původně nebylo vůbec možné odebrat vysokoškolské vzdělání za popsaných podmínek. Tyto podmínky však již popsané jsou, je tedy nesporné, že osoba, které se takové řízení může reálně týkat, o hrozbě ztráty vysokoškolského vzdělání na základě pochybení na její straně ví a je s tím srozuměna. V návrhu se však nerozšiřují věcné podmínky k zahájení řízení (na základě kterých by bylo skutečně problematické postihovat danou osobu zpětně), pouze se mění lhůta k zahájení řízení.

Ostatně za určitých okolností připustil v minulosti i Ústavní soud ČR výslovně prodloužení promlčecích lhůt dokonce u trestního procesu.

Naopak je třeba chránit legitimní očekávání a důvěru osob vstupujících do právních vztahů s osobou s vysokoškolským vzděláním, proto je při proporcionálním poměření zájmů všech zúčastněných osob dána přednost ochraně legitimního očekávání a právní jistoty třetích osob, na jejichž ochraně je nepochybně i silný veřejný zájem, proto je tedy v daném případě retroaktivní úprava legitimním řešením popsaného problému.