Novela z. o daních z příjmů

Obecná část

1. Zhodnocení platného právního stavu, důvod předložení navrhované právní úpravy a cíle navrhovaných změn

Od roku 2021 existuje v českém právním řádu (zákon o daních z příjmu fyzických osob) pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) možnost odvádět daň z příjmu fyzických osob prostřednictvím tzv. paušální daně v paušálním režimu.

Plátce daně, který si tuto variantu hrazení daně z příjmu zvolí, poté každý kalendářní měsíc odvádí stejnou fixní částku této paušální daně, po zvýšení od 1. ledna roku 2022 je to částka 5 994 korun měsíčně, která v sobě ovšem zahrnuje nejenom odvod daně z příjmu fyzických osob (který je aktuálně v rámci celkové měsíční částky paušální daně stanoven na 100 Kč), ale i pevně stanovenou výši povinného měsíčního odvodu pojistného na veřejné zdravotní pojištění (nyní 2 627 korun měsíčně) a tzv. pojistného na sociální zabezpečení, které tvoří důchodové pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti (nyní jde o 3 267 korun měsíčně).

Možnost platit daň z příjmu tímto paušálním způsobem nemají všechny OSVČ, přístup k ní je omezen a navázán na splnění některých dalších podmínek. Jednou z nich je i to, aby příslušný plátce daně neměl ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím rozhodnému zdaňovacímu období (tzn. v kalendářním roce, který předchází roku, kdy chce hradit daň z příjmu tímto paušálním způsobem), příjmy ze samostatné činnosti převyšující 1 000 000 Kč.

Další omezující podmínkou pro vstup do paušálního režimu zdaňování příjmů je ta skutečnost, když je příslušná OSVČ současně plátcem daně z přidané hodnoty, což se např. obligatorně týká také všech živnostníků, jejichž roční příjmy jsou vyšší než 1 000 000 korun, ale nejen jich, může jít i o tzv. dobrovolné plátce daně z přidané hodnoty. Naopak výjimku tvoří OSVČ, kteří mají k dani z přidané hodnoty tzv. registrační povinnost identifikované osoby, což se týká např. různých přeshraničních finančních plnění apod., což mezi OSVČ-plátci daně z přidané hodnoty, vytváří určitou nerovnost a nespravedlnost.

Výhodou paušální daně je nesporně její administrativní nenáročnost, kdy daňová povinnost i povinné odvodové pojistné povinnosti jsou plněny v rámci jedné, celý kalendářní rok stejně vysoké, měsíční platby. Výhodou je i to, že OSVČ v tomto paušálním režimu nemusí podávat daňové přiznání ani tzv. pojistné přehledy.

Na druhé straně plátce daně v tomto režimu přichází o možnost uplatnit jakékoli slevy na dani a daňová zvýhodnění (na vyživované děti) a s nimi spojené daňové bonusy, což je též velmi podstatné. Po přihlášení se k paušální dani již také OSVČ nemohou uplatňovat žádné odčitatelné položky z daňového základu, např. v souvislosti s placením hypotéky nebo životní pojištění.

A nesporným benefitem státu (a veřejných rozpočtů) je skutečnost, že v případě plátců daně z příjmu tímto paušálním způsobem je praktická celoroční jistota a předvídatelnost tohoto typu daňových příjmů, a to každoměsíční. OSVČ je povinna tyto měsíční platby odvádět vždy a za všech okolností, např. i v době nemoci, v době, kdy momentálně nedosahuje příjmů apod.

OSVČ v paušálním režimu si rovněž nemůže uplatnit žádné (jinak uznatelné) výdaje.

Vzhledem k bezprecedentnímu a veskrze negativnímu dopadu omezujících opatření v důsledku epidemie koronaviru na podnikání a podnikatelské prostředí navrhujeme zvýšit horní hranici ročních příjmů OSVČ pro možnost vstupu do tohoto daňového paušálního režimu na 2 000 000 Kč, což by významným způsobem příspělo k restartu českého živnostenského a podnikatelského stavu a taktéž k záchraně či potřebné obnově či oživení činnosti tisíců živností, které byly v uplynulých dvou letech těžce zasaženy.

Současně by toto opatření pomohlo mnoha OSVČ snížit administrativní zátěž a náklady s ní spojené a posílilo by, skrze zvýšení jejich disponibilních příjmů, např. i posílení veřejných daňových příjmů v oblasti nepřímých daní.

Alikvótním způsobem pak navrhujeme, aby byla částka 1 000 000 korun zvýšena na 2 000 000 korun i coby podmínka pro vstup do paušálního daňového režimu v průběhu kalendářního roku pro ty OSVČ, které právě zahajují svou výdělečnou činnost, jakožto maximální částka příjmů ze samostatné činnosti v části rozhodného zdaňovacího období přede dnem zahájení této činnosti.

A stejně tak navrhujeme v tomto směru i odpovídajícím způsobem upravit v zákoně formulaci charakteristiky rozhodného období, po jehož uplynutí přestává být poplatník poplatníkem v paušálním režimu – tzn. jako zdaňovacího období, ve kterém má poplatník příjmy ze samostatné činnosti převyšující nikoli 1 000 000 korun, nýbrž 2 000 000 korun.

Aby bylo možné ve všech příslušných ustanoveních zákona zvýšit roční hranici příjmů poplatníka z jednoho na dva miliony korun, je současně třeba z něj vypustit omezující podmínku, že do paušálního režimu zdaňování příjmů nesmí vstoupit osoba samostatně výdělečně činná, která je současně plátcem daně z přidané hodnoty, popř. má k této dani registrační povinnost.

Napříště by tedy v tomto smyslu jedinou omezující podmínkou pro vstup do paušálního režimu byla maximální roční hrance příjmů ve výši dvou milionů korun. A mohli by jej tedy, oproti současnému stavu, využívat i osoby samostatně výdělečně činné, které jsou plátci daně z přidané hodnoty a jejichž roční příjmy se pohybují v rozmezí jednoho až dvou milionu korun.

Zvýšení příjmového limitu pro vstup do paušálního daňového režimu podporuje i Hospodářská komora České republiky, která považuje za možnou a vhodnou, při adekvátním (a zároveň dostatečně motivačním) nastavení výše paušální daně včetně pojistných odvodů i variantu, že by byl u paušální daně zcela zrušen příjmový strop a možnost paušalizace přímých odvodů by se tak vztahovala na všechny OSVČ, čímž by došlo k razantnímu a plošnému snížení administrativní zátěže jak na straně podnikatelů, tak i na straně finančních úřadů.

Samostatnou, avšak s touto problematikou úzce související, kapitolou, je varianta zvýšit hranici ročních příjmů pro povinnou registraci osob samostatně výdělečně činných k odvodu daně z přidané hodnoty rovněž z jednoho na dva miliony korun. Tento krok má dle posledních prohlášení i podporu nové české vlády, ovšem podléhá souhlasu orgánů Evropské unie, což může být otázka minimálně jednoho roku. A my, jako navrhovatelé, jsme přesvědčení, že rozšíření přístupu k paušálnímu daňovému režimu je třeba řešit rychleji.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy

Předkládaná právní úprava je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, respektuje taktéž obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie

V případě daní z příjmu na úrovni Evropské unie (EU) platí, že pravomoc stanovit a vybírat daně spadá do výlučné kompetence členských států EU. I z tohoto důvodu se orgány EU, pokud jde o daně, věnují zejména úpravě výběru daní nepřímých (spotřební daně, DPH).

A to zvláště těm jejich aspektům, které mají mezinárodní charakter a které jsou obhajitelné z hlediska projektu evropského (unijního) vnitřního trhu (např. zákaz daňové diskriminace, otázka dvojího zdanění, boj proti daňovým podvodům apod.).

Navrhovaná právní úprava tedy není v rozporu s právními předpisy EU, judikaturou soudních orgánů EU - ani s obecnými (právními) zásadami legislativy EU.

1. D. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí a na podnikatelské prostředí České republiky

Přímý finanční dopad navrhované novely na státní rozpočet České republiky nelze přesně a bezezbytku odhadnout a kvantifikovat. Zejména proto, že příjmy OSVČ se v čase (i z roku na rok) velmi rychle proměňují, nyní o to více i v důsledku omezujících epidemiologických opatření. Navíc zatím nemáme k dispozici (ani nemůžeme mít) kvalifikovaný odhad toho, jaký byl rozpočtový dopad zavedení paušální daně pro OSVČ s (předchozími) příjmy do 1 milionu korun ročně.

1. A rovněž velmi obtížné by bylo provést modelové porovnání toho, jak vysokou daň z příjmu (a jak vysoké odvody) by platily OSVČ např. s příjmy za rok 2022 v intervalu 1 až 2 miliony korun, kdyby v roce 2023 využívaly paušální daňový režim – a naproti tomu jak vysoké daně a odvody by platily v tomtéž roce ve „standardním“ daňovém režimu v závislosti na jejich skutečných příjmech (a nákladech).

Je dost reálné, že v mnoha, zejména příjmově hraničních případech a s využitím výdajových paušálů a kombinace slev na dani a daňových bonusů, by ve druhém modelu byly odvody těchto osob nižší než v paušálním režimu. Např. minimální měsíční zálohy na zdravotní a sociální pojištění jsou pro OSVČ v paušálním režimu už pro rok 2022 vyšší než pro ostatní OSVČ.

Současně nesmíme zapomínat ani na to, že i kdyby dopad námi navrhovaného opatření měl znamenat snížení příjmů státního rozpočtu v oblasti výběru daně z příjmu fyzických osob, přineslo by naopak zvýšení příjmů v položkách objemu výběru nepřímých daní, v důsledku vyšších čistých příjmů, resp. nižších výdajů (nákladů) mnoha OSVČ a jejich vyšší kupní síly.

Pro podnikatelské prostředí by navrhované opatření znamenalo stimul – v první řadě ve smyslu očekávatelného zvýšení poptávky po zboží a službách, sekundárně například i tím způsobem, že by u některých občanů stoupla ochota nastoupit do standardního zaměstnaneckého poměru – a byla by tak určitým způsobem uspokojena poptávka některých zaměstnavatelů po pracovní síle.

Nicméně, příkladmo, rozdíl ve výši celkových odvodů OSVČ v (hypotetickém) paušálním režimu a ve standardním režimu (průměrný příjem 1 500 000 Kč, výdajový paušál 60%, sleva na poplatníka a daňové zvýhodnění na jedno dítě) je pro rok 2022 100 000 korun ročně (o tolik méně by zaplatila taková OSVČ v paušálním daňovém režimu). Pokud by se tedy napříště do paušálního daňového režimu přihlásilo např. všech 105 000 OSVČ s příjmy mezi jedním a dvěma miliony korun ročně (aktuální údaj od ministra financí), mohl by se roční propad příjmů státního rozpočtu (vyjdeme-li z průměrných hodnot) pohybovat okolo 10,5 miliard korun. Ale to je horní hranice, v realitě by mohla být i nižší.

Obdobně lze přistoupit k odhadovanému dopadu navrhovaného opatření na rozpočty krajů a obcí. Dle příslušného procenta podílu na výběru daně z příjmu fyzických osob by se celkové příjmy obcí mohly snížit maximálně o cca 2,4 miliardy Kč ročně a příjmy krajů pak o cca 1 miliardu ročně.

Vliv navrhovaného opatření na podnikatelské prostředí České republiky by pak byl veskrze pozitivní. Došlo by k záchraně a obnově mnoha živností, ke zvýšení příjmů živnostníků (a jejich rodin), zřejmě i ke zvýšení zaměstnanosti. A našim osobám samostatně výdělečně činným by se jejich disponibilní příjmy mohly celkově zvýšit až o oněch 10,5 miliardy korun ročně, což by zároveň byla částka, která by mohla z velké části směřovat na trh zboží a služeb a posílit tak tvorbu hrubého domácího produktu.

5. Předpokládané sociální dopady navrhované právní úpravy včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé a osoby se zdravotním postižením

Navrhovaná právní úprava bude mít veskrze příznivé sociální dopady, mnoha živnostníkům a jejich rodinám a domácnostem zvýši jejich čisté příjmy, pozitivní mohou být i dopady na sociálně slabé osoby a osoby se zdravotním postižením, kterým mohou dát, v souvislosti s vyššími disponibilními příjmy a mnohem nižšími náklady leckterých OSVČ i nějakou formu zaměstnání.

5. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na životní prostředí

Předkládaná právní úprava nemá žádný vliv na stav životního prostředí v České republice.

5. Zhodnocení platného právního stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovaná právní úprava neobsahuje ustanovení, které by bylo diskriminační vzhledem k ústavnímu požadavku rovnosti žen a mužů.

5. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní vliv na ochranu soukromí a osobních údajů.

5. Zhodnocení korupčních rizik navrhované právní úpravy

Navrhovaná právní úprava nevnáší negativní dopad do oblasti korupčních rizik a ani nezakládá jejich nové možnosti.

5. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na bezpečnost nebo obranu státu

Předkládaná právní úprava nemá žádný vliv a dopad na bezpečnost a ochranu státu.