Novela z. o státních svátcích

A. Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů a nezbytnosti navrhované právní úpravy

Současný kalendář obsahuje 15 významných dnů, které jsou definovány v § 4 odst. 1 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.

15. březen roku 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o zbytky jakékoli státní suverenity, přičemž následovala jeho přímá německá vojenská okupace a zejména šestileté období plošného a cíleného nacistického teroru a vyvražďování občanů České republiky, které mělo i jednoznačně genocidní rysy a genocidní charakter.

Podle posledních výstupů a výsledků bádání historiků Vojenského ústředního archívu v Praze činí počet obětí německého nacismu zhruba 343 tisíc osob v rámci celého někdejšího československého státu. Do tohoto počtu však nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech a ve věznicích, na následky tzv. totálního nasazení apod.

Počet přímých obětí německé perzekuce v českých zemích pak činí minimálně zhruba 122 tisíc obyvatel.

Za dobu existence německého protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně 8200 lidí, na 70 tisíc českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech, dalších 3400 osob zemřelo při nuceném nasazení na práce v tehdejším Německu. Obětmi německého nacistického teroru se staly i celé vesnice, z těch nejznámějších Lidice a Ležáky.

A nanejvýš nutné je zdůraznit, že jen v domácím odboji zahynulo sto tisíc Čechů.

Proto má být 15. březen jednoznačně připomínán - a to nejen jako památka těchto obětí.

Tím spíše, že zákon o státních svátcích již, a je to tak správné, zahrnuje mezi české významné dny 27. červen jako Den památky obětí komunistického režimu a 21. srpen coby Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy.

V tomto kontextu by v předmětném zákoně, i vzhledem k úctě k historické pravdě - a hlavně s ohledem na úctu k obětem německé okupace českých zemí a pozůstalým po nich - měl zcela jistě tento den, 15. březen, jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí, figurovat.

Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je pak stále postupující a nepřípustná snaha o přepisování dějin, zejména pak snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku, snaha o relativizace škod napáchaných německými nacisty na české zemi a českých lidech. Ruku v ruce s tím probíhá jakási podivná a nepřijatelná kampaň snažící se nás, a zejména naši mladou generaci, přesvědčit o tom, že německá okupace českých zemí byla jen jakousi jednou z dějinných epizod, která náš stát postihla a která v podstatě nebyla ničím výjimečná. Občas bývá v této souvislosti zmiňováno údajné masové „čecháčkovství“, údajná plošná česká kolaborace s nacismem a okupační správou – a přitom pravda je jiná, v podstatě opačná.

České země byly například jediným Německem okupovaným státem v Evropě, který nacistické moci nedodal vlastní prapor SS. A hlavně, čeští občané, vojáci civilisté, prokázali tváří v tvář nacistické okupaci a moci mimořádné hrdinství a odvahu, v zahraničí, na válečných frontách, v různých protinacistických armádách i v domácím odboji, kde byla situace zdaleka nejtěžší.

A toto je i důvodem pro druhou námi navrhovanou změnu, kterou je přejmenování významného dne 18. června ze současného „Den hrdinů druhého odboje“ na „Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí“. Pojem druhý odboj je neurčitý, neadresný, neutrální - a také ve všeobecném povědomí málo známý, zejména ve vztahu k nejmladší generaci. A i zde platí argument o bezprecedentním nepoměru tohoto, protiněmeckého protinacistického domácího, odboje, ve vztahu k odboji tzv. prvnímu a třetímu – tento odboj byl zásadně rozsáhlejší, silnější i početnější jak z hlediska jeho intenzity, počtu jeho aktérů a jeho obětí - a také vzhledem charakteru nepřítele, kterému čelil.

B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, jakožto i s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie Navrhovaná právní úprava je v souladu s právními předpisy Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie i s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

D. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí a ostatní veřejné rozpočty

Navržená právní úprava nemá žádný hospodářský ani finanční dopad na státní rozpočet, na rozpočty krajů, obcí ani na ostatní veřejné rozpočty.

E. Předpokládané sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel a dopady na životní prostředí.

Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádné sociální dopady, dopady na rodiny a ani nemá vliv na životní prostředí.

F. Zhodnocení platného právního stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovaná právní úprava neobsahuje ustanovení, které by bylo diskriminační vzhledem k ústavnímu požadavku rovnosti žen a mužů.

G. Zhodnocení platného právního stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Stávající právní úprava ani navrhovaná právní úprava se nedotýká soukromí a osobních údajů.

H. Zhodnocení korupčních rizik Navrhovaná úprava nepřináší žádná korupční rizika.

I. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na obranu státu, ale má pozitivní vliv na bezpečnost, a to ve směru zvýšení bezpečnosti.