Novela z. o rozpočtovém určení daní

1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Současná podoba financování krajských samospráv jakožto vyšších územně samosprávných celků je obsažena v řadě právních předpisů. Za stěžejní lze pokládat zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, který obsahuje pravidla, podle nichž dochází ke sdílení daňového inkasa mezi státem a samosprávami na jedné straně a na straně druhé k rozdělení příjmů krajů mezi jednotlivé kraje.

Stávající úprava vykazuje řadu nedostatků. V prvém sledu rozsah sdílených daní je vzhledem k míře svěřených veřejnoprávních úkolů krajům dlouhodobě neudržitelný a vede až k nedůstojnému „každoročnímu přetahování“ krajů s vládou ČR o dorovnání těchto diskrepancí, ať z národních zdrojů či zdrojů EU. Za druhé klíčová formule dělení objemu prostředků rozpočtového určení daní pro kraje je již téměř dvacet let platná a neměnná, aniž by odrážela jakýkoli skutečný systém a kritéria pro dělení tak podstatného objemu veřejných zdrojů, jako je tomu – byť částečně – v systému rozpočtového určení daní pro obce. V neposlední řadě za třetí současnému systému rozpočtového určení daní chybí spravedlivost v tom smyslu, že na výkon stejných veřejných služeb a kompetencí dostávají menší kraje méně peněz. Všechny tyto tři zásadní nedostatky navrhovatel řeší novou úpravou, kterou předkládá Ústavou ČR předepsaným způsobem k projednání (do legislativního procesu).

Současná právní úprava ani navrhovaná novela nevykazuje žádný vztah k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

K prvnímu nedostatku současného rozpočtového určení daní pro kraje lze uvést, že krajům byla v minulosti svěřena kompetence za správu a rozvoj silniční sítě – silnic II. a III. třídy, tato změna však nebyla doprovázena přesunem adekvátního rozsahu veřejných zdrojů (prostředků). Přitom za takové situace nelze než konstatovat, že rozměr takto svěřené odpovědnosti a veřejných prostředků neodpovídá po desítky let kumulovanému infrastrukturnímu dluhu na těchto komunikacích. Paradoxně pak kraje nemají podíl na odpovídajícím daňovém inkasu státu právě ve vztahu k silniční síti (např. silniční dani či dani z minerálních olejů). Návrh také reaguje na další veřejnoprávní úkoly, přenášené na kraje řadou právních předpisů. Zároveň je nutné si uvědomit, že podpora, které se krajům dostává z evropských zdrojů, klesá a bude slábnout i v dalších letech.

Uvedené nedostatky a rizika se tímto návrhem odstraňují tím, že se do výčtu sdílených daní zařazují nově silniční daň a daň z minerálních olejů, a to se stejným rozsahem sdílení jako u jiných sdílených daní. Dopad tohoto návrhu je vyčíslen v příslušné části důvodové zprávy.

Druhý zásadní návrh změny se týká způsobu, jakým se sdílené daně určené krajům rozdělují. Současný zákon nezná jakákoli kritéria pro dělení těchto veřejných prostředků mezi kraje (zákon zná tato kritéria pro dělení sdílených daní mezi obce – počet obyvatel, počet žáků, započitatelnou výměru katastrálního území). Příloha č. 1 k zákonu se omezuje pouze na výčet procentní výměry, podle níž se krajům náležející zdroje dělí. Ovšem jakékoli odůvodnění ve vztahu k této zákonné procentní výměře absentuje.

Míra této zásadní vady současného financování krajů je dále zostřena faktem, že v průběhu dvou posledních dekád došlo k zásadní proměně demografického vývoje (vylidňování některých krajů a vzniku vnitřních a vnějších periferií a naopak přílivu obyvatel v některých krajích – zejména v aglomeračních zázemích některých měst). Například Středočeský kraj vykázal za tyto dvě dekády nárůst obyvatel o téměř 250.000 obyvatel, a to „jen“ těch hlášených v systému evidence obyvatel. Stejně tak v Jihomoravském kraji se zvýšil počet obyvatel za sledované období o bezmála 60.000 obyvatel. Tyto nárůsty počtu obyvatel se ovšem logicky nemohou promítnout do systému rozdělování sdílených daní pro kraje, pokud zákon počítá pouze se statickou hodnotou (neměnnou procentní výměrou podílu) každého kraje. Přitom je nepochybně nesporné, že vedle jiných zákonem svěřených kompetenci je zvyšování kvality života občanů kraje jeho prvořadým úkolem. Těžko pak může být spravedlivý takový zákonný mechanismus rozdělování sdílených daní mezi kraje, pokud počet jejich obyvatel není zásadním kritériem pro dělení daňového výnosu mezi příjemce (kraje).

To stejné lze uvést k otázce rozlohy kraje.

Návrh proto zavádí dvě systémová kritéria, která jsou objektivní a nezpochybnitelná a odráží odpovědnost krajů právě ve vztahu k jejich občanům a území, jež mají ve správě (rozlohu), tedy počet obyvatel a také počet kilometrů silnic II. a III. třídy.

Třetím hlavním principem nové právní úpravy je navrhované zavedení rozdělení části celostátního hrubého výnosu. 10% celostátního hrubého daňového výnosu se rozdělí mezi všechny kraje kromě hlavního města Prahy tak, že každému z krajů připadne jeho jedna třináctina. Návrh by měl částečně napravit skutečnost, že v současné době na výkon stejných veřejných služeb a kompetencí dostávají menší kraje méně peněz a částečně tak vyrovnat tuto nespravedlivou finanční disproporci.

3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR.

4. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami

Návrh nemá žádnou souvislost s právními předpisy Evropské unie. Pokud jde o obecné právní zásady, řadíme-li mezi ně rovněž ochranu práv samosprávy, což navrhovatel pokládá za přiléhavé, navrhovaná úprava posiluje práva vyšších územně samosprávných celků a jejich rozpočtovou samostatnost, a tím podporuje jejich rozvoj.

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná úprava je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí a dopady na bezpečnost nebo obranu státu

V souvislosti s navrhovanou právní úpravou jsou s ohledem na rozšíření sdílených daní o další daně – silniční daň a daň z minerálních olejů v rozsahu sdílení 9,78 %, očekávány přímé finanční dopady na státní rozpočet ve výši 8,5 mld. Kč. Nutno ovšem doplnit, že každoročně kraje vyjednávaly s vládou ČR jednorázovou finanční podporu v rozsahu až 5 mld. Kč na řešení problémů, které jsou jim svěřeny do kompetence, ale bez adekvátních veřejných prostředků. Navrhovatel předpokládá, že tento každoroční až nedůstojný rituál „dohadování s vládou“ schválením tohoto návrhu odpadne. Vládní pomoc pak bude mířit pouze na odstraňování dřívějších znevýhodnění (ekologických zátěží) či pomoc v případech humanitárních či přírodních pohrom.

Návrh naopak přináší pozitivní dopad do rozpočtů všech 14 vyšších územních samosprávných celků, což se pozitivně přenese do podpory regionální a lokální ekonomiky. Pozitivní dopady do rozpočtů krajů odráží následující tabulka:

Předpokládané pozitivní dopady do rozpočtů krajů

navrhovanou novelou RUD

v mld. Kč Celkový příjemCelkový příjemRozdíl (nárůst vlivem

název kraje

před změnoupo změnězákonodárné iniciativny

Hlavní město Praha 2,470052954 2,741562619 0,271509665 Středočeský 10,68676338 12,59311987 1,906356498 Jihočeský 6,677874517 7,087052922 0,409178405 Plzeňský 5,623897462 6,316085425 0,692187963 Karlovarský 2,927264482 3,202581451 0,275316969 Ústecký 6,394923746 6,83324176 0,438318014 Liberecký 3,63190228 4,055598521 0,423696242 Královehradecký 4,998189723 5,32133557 0,323145847 Pardubický 4,309962649 5,082350487 0,772387838 Vysočina 5,693625971 5,900096289 0,206470318 Jihomoravský 7,390765004 8,740437024 1,34967202 Olomoucký 5,23829277 5,599714976 0,361422206 Zlínský 4,074364949 4,539625832 0,465260884 Moravskoslezský 7,466860117 8,100097249 0,633237132

Celkem 77,58474 86,1129 8,52816

Návrh nemá negativní dopad do rozpočtů obcí.

Návrh nemá negativní dopad na podnikatelské prostředí. V souvislosti s výše uvedenou podporou regionální ekonomiky navrhovatel naopak očekává pozitivní dopady na podporu podnikatelského prostředí v regionech.

Návrh zákona nemá žádné negativní sociální dopady a ani dopady ve vztahu k zákazu diskriminace. Nemá dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.

Návrh nemá přímé dopady na životní prostředí a na bezpečnost nebo obranu státu.

7. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Návrh nemá žádné dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.

8. Zhodnocení korupčních rizik

Předložený návrh novely zákona nezvyšuje korupční rizika. Navrhovaný předpis nemá vliv ani na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.