A. Zhodnocení platného právního stavu, důvod předložení navrhované
právní úpravy a cíle navrhovaných změn
V mnoha vyspělých demokratických zemí Evropy je uzákoněna státem garantovaná minimální výše starobního důchodu. V České republice takový institut chybí, namísto něj starobní důchodci k nedostačujícímu důchodu žádají a případně pobírají dalších dávrk ze sociálního systému. To je nedůstojné a nesystémové.Tento stav poškozuje nejen ty, kdo desetiletí poctivě pracovali a mají tu nevýhodu, že měli nízké vyměřovací základy, ale je nevhodný i pro celkový systém životního zabezpečení seniorních občanů, protože zvyšuje náklady na byrokracii spojenou s přerozdělováním peněz. Zavedení minimálního starobního důchodu sníží radikálně počet důchodců, kteří pobírají sociální dávky. Jedná se tedy o legislativní a praktickou formu pro seniorní občany podstatně příznivější a důstojnější.
Návrh též řeší budoucí problémy, především ty spojené s přibývajícím počtem osob samostatně výdělečných činných, které odcházejí do důchodu a přitom dlouhodobě platily minimální měsíční platby na sociální pojištění.
Od 1. ledna 1996, tj. od doby účinnosti zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, chybí v konstrukci českého penzijního systému institut minimálního starobního důchodu. Obvyklý institut penzijních systémů okolních států, dříve zapracovaný v českém právním řádu prostřednictvím zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (institut důchodu jako jediného příjmu), nebyl zákonem č.155/1995 Sb., převzat a předkládaný návrh tak až nyní tento nedostatek napravuje.
Institut důchodu jako jediného zdroje příjmů, v původním nastavení ve výši 1 000 Kč pro jednotlivce, byl v průběhu let 1990 až 1994 postupně navyšován, až na hodnotu 2 460 Kč. Tato částka garantovala v roce 1994 starobním důchodcům příjmy na úrovni 80,42 procentních bodů průměrného starobního důchodu a 35,12 procentních bodů průměrné mzdy.
Institut tohoto minimálního starobního důchodu nebyl do zákona č. 155/1995 Sb., v žádné formě převzat. Nové dvousložkové nastavení důchodu prostřednictvím takzvané základní výměry a procentní výměry garantovalo nejnižší starobní důchod na úrovni pouhých 1 450 Kč. Tedy již k 1. lednu 1996 byla reálná kupní síla nejnižšího starobního důchodu 46,0 procentních bodů pod poslední hodnotou minimálního starobního důchodu, tj. institutu důchodu jako jediného zdroje příjmu. Takto chybné a nedostatečné nastavení nejnižšího starobního důchodu, nebylo v průběhu následujících 23 let, nikdy odstraněno. Přes mnohonásobné navýšení základní výměry starobního důchodu nebyla od roku 1996 navýšena jeho minimální procentní výměra a nejnižší starobní důchod tak nedosahuje ani hodnot životního minima osamělé osoby. Reálná kupní síla nejnižšího starobního důchodu poklesla od roku 1994 takřka o 60 procentních bodů (měřeno prostřednictvím indexu spotřebitelských cen ČSÚ) a téměř o 70 procentních bodů, měříme-li ji prostřednictvím indexu životních nákladů důchodců ČSÚ). V okolních zemích je situace zcela jiná, např. v sousedním Polsku dosahuje zákonem garantovaný minimální starobní důchod 28 % průměrné mzdy.
Současný český právní řád definuje šest typů starobních důchodů. A to starobní důchod podle § 29 odstavců 1 a 3, § 74, § 76 a § 94 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Dále starobní důchod podle § 29 odstavce 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, předčasné starobní důchody dočasně (§ 30) nebo trvale (§
31) krácené podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, tzv. poměrný starobní důchod a starobní důchod vzniklý transformací invalidního důchodu v 65 letech věku podle § 61a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu podle § 29 odstavce 1 je nezbytné, kromě stanoveného penzijního věku, získat 25 až 35 let doby pojištění (podle data přiznání), podle § 29 odstavce 3 je podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu získání 30 let doby pojištění, podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu podle § 74 a § 94 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění je získání 15 a 20 let doby pojištění. Podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu podle § 76 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění bylo získání 25 let doby pojištění.
Podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím, tzv. předčasného starobního důchodu dočasně kráceného bylo získání 25 let doby pojištění a podmínkou přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím tzv. předčasného starobního důchodu, trvale kráceného, je získání 25 až 35 let doby pojištění (podle data přiznání). Podmínkou přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu podle § 29 odstavce 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je získání 15 až 20 let doby pojištění (podle data přiznání), podmínkou pro přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím tzv. poměrného starobního důchodu podle § 26 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, bylo získání 10 až 20 let doby pojištění (podle pohlaví) a podmínkou přiznání nejnižšího starobního důchodu prostřednictvím starobního důchodu vzniklého transformací důchodu invalidního v 65 letech věku je získání 5 let doby pojištění (jde ale o celoživotní invaliditu, od 28 roků věku).
Odpracování desítek roků pro společnost (plynoucí ze současné i minulé doby pojištění nastavené ve všech typech starobních důchodů) je jistě dostatečným důvodem k přiznání důchodu alespoň na minimální úrovni nezbytné k důstojnému přežití.
Současné nastavení českého penzijního systému je nespravedlivé, systémově chybné a ani v době stávající ekonomické konjunktury nezaručuje možnost důstojného prožití důchodového věku.
Přes odpracování desítek let ekonomických a společensky prospěšných aktivit a přes vysoký věk příjemců jsou přiznávány velmi nízké starobní důchody. Starobní důchodci s velmi nízkými důchody, pokud chtějí přežít, musejí žádat o dávky hmotné nouze (zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů). Podmínkou pro přiznání a výplatu opakujících se dávek hmotné nouze je prodej celoživotně nastřádaného majetku (movitých a nemovitých věcí), dočerpání celoživotních úspor a prokazování příjmů a majetku v každém čtvrtletí. Plnění těchto podmínek je pro staršího člověka nejen velmi ponižující, ale taktéž jej považujeme za zdravotní riziko.
Stavět starobní důchodce, kteří odpracovali 25 a více let pro společnost, a jejichž věk přesahuje (často velmi výrazně) 65 roků, do situace ostatních žadatelů o dávky hmotné nouze, kdy někteří z nich neodpracovali vůbec nic, považujeme za nespravedlivé, neetické a nemorální.
Cílem navrhované právní úpravy je umožnit starším osobám žít v přiměřeně důstojných podmínkách a také ocenit a podnítit zájem o ekonomické a společensky prospěšné aktivity.
Pro stanovení výše minimálního důchodu předkladatelé navrhují použít současnou výši minimální mzdy, tj. 15 200 korun měsíčně.
Je třeba zdůraznit, že sev případě příjemců minimálního starobního důchodu vždy bude jednat o osoby, které odpracovaly potřebné roky pro přiznání jednotlivých druhů důchodů. Žádným způsobem tak do systému důchodového zabezpečení nezahrnujeme osoby, které vlastním přičiněním nepracovaly a nemají tedy nárok na přiměřené zabezpečení v důchodu.
Starobní důchod je v prvé řadě solidární dávka, která slouží k pokrytí životních nákladů občanů, kteří již nemohou z důvodu věku plnohodnotně pracovat. Ti, kdo odváděli daně a pojištění, mají nárok na to, aby jim stát zajistil takový příjem, který pokryje nezbytně nutné náklady na život.
B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem
České republiky a s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s ohledem na čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručující právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, především s ohledem na Úmluvu MOP č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách (Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 416/1991 Sb.) zaručující právo důchodce na důchod ve výši 45 % předchozího výdělku.
C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské
unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná právní úprava je v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
D. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní
úpravy na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí a na podnikatelské
Co se týče dopadu navrhované úpravy na státní rozpočet České republiky:
Dle posledních statistických údajů MPSV a ČSSZ (důchodová ročenka za rok 2020) pobírá 1 110 000 starobních důchodců důchod nižší, než 15 200 Kč měsíčně, což je předkladateli navrhovaná výše minimálního starobního důchodu. S příhlednutím na neustálý pohyb počtu starobních důchodců i předpokládaný vývoj zákonné valorizace důchodů lze odhadnou náklady navrhovaného opatření na cca max. 55- 60 miliard korun ročně Kromě výdajů na straně jedné - podle počtu důchodců a jejich individuálního příjmu - je třeba na druhé straně odečíst náklady na sociální a jiné příspěvky těm, kteří mají nízké důchody. O tyto dávky nebudou příjemci velmi nízkých a nízkých starobních důchodů nuceni žádat, respektive z důvodu vyšších příjmů klientů budou dávky oproti současnosti na o mnohem nižší úrovni.
Rovněž tak v důsledku nárůstu čistých příjmů starobních důchodců resp. jejich domácností po aplikaci navrhované úpravy do právního řádu a praxe lze očekávat zvýšení veřejných příjmů v souvislosti se zvýšením obejmu výběru nejrůznějších nepřímých daní (DPH, spotřební daň) očekávatelnému díky zvýšení koupěschopné poptávky.
Na ostatní veřejné rozpočty, tj. na rozpočty krajů a obcí, navrhovaná právní úprava nemá žádný vliv.
E. Předpokládané sociální dopady navrhované právní úpravy včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé a osoby se zdravotním postižením Navrhovaná právní úprava bude mít příznivé sociální dopady. Navrhovaná právní úprava bude mít též pozitivní dopad na příjemce velmi nízkých a nízkých starobních důchodů,na sociálně slabé seniory a na jejich životní úroveň a kvalitu jejich života.
Navrhovaná právní úrava bude mít pozitivní a podpůrný dopad na rodiny starobních důchodců tím, že zvýší jejich čisté disponibilní příjmy.
Úprava nebude mít obecně vliv na osoby se zdravotním postižením, kromě zdravotně postižených seniorů s níkými penzemi, jimž finančně pomůže.
F. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na životní prostředí
Předkládaná právní úprava nemá žádný vliv na stav životního prostředí v České republice.
G. Zhodnocení platného právního stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava neobsahuje ustanovení, které by bylo diskriminační vzhledem k ústavnímu požadavku rovnosti žen a mužů.
H. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní vliv na ochranu soukromí a osobních údajů u žádného ze subjektů, jehož se dotkne.
I. Zhodnocení korupčních rizik navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava nevnáší negativní dopad do oblasti korupčních rizik a ani nezakládá jejich nové možnosti.
J. Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na bezpečnost nebo obranu státu
Předkládaná právní úprava nemá žádný vliv a dopad na bezpečnost a ochranu státu.
Čl. I
K bodu 1:
Návrh novelizuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to vložením nového § 36b. Návrh žádným způsobem nezasahuje do stávajícího způsobu výpočtu a přiznání důchodů podle tohoto zákona. Úpravu doplňuje pouze v tom smyslu, že pojištěnec, kterému byl přiznán starobní důchod, resp. souběh důchodů, který nedosahuje stanovené minimální částky, má možnost požádat si o minimální starobní důchod.
Odstavec 1:
Odstavec první stanovuje výši minimálního starobního důchodu ve výši 15 200 korun měsíčně (ekvivalent aktuální minimální mzdy).
Odstavec 2:
Navrhovaná konstrukce minimálního starobního důchodu obsažená v odstavci druhém vychází ze současných podmínek pro přiznání jednotlivých typů starobních důchodů sólo i důchodů kombinovaných (důchodový věk, doba pojištění, výpočet důchodu sólo i důchodu kombinovaného), které budou pro přiznání minimálního starobního důchodu rozhodné. Současně ale nový institut minimálního starobního důchodu znemožňuje, aby výše, kteréhokoliv typu důchodu starobního sólo, nebo důchodu kombinovaného (řádný starobní důchod, poměrný starobní důchod, předčasný starobní důchod, nebo souběh důchodů), mohla být nižší než hranice základních životních potřeb důchodce, tedy hranice příjmové chudoby. Právní úprava pro výpočet a přiznání výše důchodů je tak, z důvodu jednoduchosti, nedotčena. Ustanovení současně předpokládá přiznání minimálního starobního důchodu na základě žádosti pojištěnce.
Odstavec 3:
S ohledem na skutečnost, že minimální starobní důchod je pojímán jako institut, jehož cílem je zajistit důstojnou základní životní úroveň, je možnost jeho přiznání limitována majetkovými poměry pojištěnce.
Minimální starobní důchod bude možné, podle tohoto zákona, přiznat pouze osobě, jejíž movitý nebo nemovitý majetek netvoří příjmy podléhající zdanění podle zákona o dani z příjmů fyzických a právnických osob. Takovými příjmy v praxi jsou příjmy z nájmu a z podnájmu, příjmy z pachtu, různé renty a dividendy apod.
Odstavec 4:
Ustanovení stanoví jako orgán příslušný k rozhodování o žádosti pojištěnce o přiznání minimálního starobního důchodu příslušný orgán sociálního zabezpečení, tj. Českou správu sociálního zabezpečení, případně ministerstva obrany, vnitra nebo spravedlnosti.
Odstavec 5:
Návrh nijak blíže nespecifikuje náležitosti žádosti, jedinou výjimkou je skutečnost, že tato musí obsahovat čestné prohlášení pojištěnce žádajícího o minimální starobní důchod, že nemá žádný zdanitelný příjem definovaný v odstavci 4. V případě existence pochybností o majetkových poměrech pojištěnce žádajícího o přiznání minimálního starobního důchodu, ustanovení předpokládá možnost jejich prověření. Současně je stanovena lhůta pro rozhodnutí o majetkových poměrech žadatele. Stanovení této lhůty je nezbytné s ohledem na délku lhůty stanovenou, v případě existence pochybností, orgánu oprávněnému tyto majetkové poměry přezkoumat. V ostatních případech orgán sociálního zabezpečení postupuje v souladu se správním řádem, včetně příslušných lhůt.
Odstavec 6:
Ustanovení umožňuje provádět přezkum skutečnosti, zda pojištěnec, kterému byl přiznán minimální starobní důchod, i nadále splňuje podmínky pro jeho přiznání v oblasti majetkových poměrů. Ustanovení obsahuje i stručné ustanovení, které zajistí spolupráci pojištěnce s orgánem sociálního zabezpečení v těch případech, kdy existuje pochybnost, že pojištěnec i nadále splňuje podmínky pro přiznání minimálního starobního důchodu.
Odstavec 7:
Pojištěnec žádající o přiznání minimálního starobního důchodu je, pod sankcí zastavení řízení, povinen při šetření majetkových poměrů poskytovat úřadu práce součinnost. Zastavení řízení pro případ neposkytnutí součinnosti ze strany pojištěnce – žadatele je již klasickým nástrojem, který má zajistit bezproblémový průběh řízení, resp. šetření v případě vzniku pochybností o majetkových poměrech žadatele.
Odstavec 8:
K prošetření majetkových poměrů žadatele o minimální starobní důchod se navrhuje zmocnit, obdobně jako u dávek hmotné nouze, Úřad práce České republiky, jeho krajskou pobočku. Děje se tak na požádání orgánu sociálního zabezpečení, tj. na požádání České správy sociálního zabezpečení, případně ministerstev obrany, vnitra nebo spravedlnosti. Šetření musí být ukončeno nejpozději do 3 měsíců ode dne postoupení žádosti o minimální starobní důchod orgánem sociálního zabezpečení.
K čl. II
Je nezbytné stanovit přechodným ustanovením, odkdy se nový návrh zákona bude vztahovat i na starobní důchody stávající. Tj. konkrétně ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
K čl. III
S ohledem na zmocnění Úřadu práce ČR šetřit majetkové poměry žadatele o minimální starobní důchod je nezbytné rozšířit jeho kompetence a odpovědnost o plnění úkolů v oblasti minimálního starobního důchodu dle zákona o důchodovém pojištění.
K čl. IV
Jako datum nabytí účinnosti změny dotčených zákonů se navrhuje 1- leden roku 2022.
V Praze dne 21. října 2021
Předkladatelé:
Tomio Okamura v. r.
Ing. Radim Fiala v. r.
Bc. Lucie Šafránková v. r. Mgr. Zdeněk Kettner v. r. Ing. Marie Pošarová v. r. Radovan Vích v. r. Oldřich Černý v. r. Ing. Vladimíra Lesenská v. r . Radek Rozvoral v. r. Radek Koten v. r. Iveta Štefanová v. r. Jan Hrnčíř v. r. Jaroslav Bašta v. r. Jiří Kobza v. r.