OBECNÁ ČÁST
A. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen, vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Navržená zákona úprava se týká nevrchnostenské působnosti státu při správě státního majetku a stanoví pravidla pro tvorbu vůle státu, vyjádřenou stát zastupujícími členy orgánů v obchodních korporacích (zpravidla akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným) v orgánech těchto korporací (nejvyšší orgán – zpravidla valná hromada, statutární orgán – jednatel, představenstvo, statutární ředitel, kontrolní orgán – zpravidla dozorčí rada).
Návrh zákona vychází z nezbytnosti upravit výslovně povinnost osobám, které stát jmenuje do funkcí členů orgánů korporací zastupovat zájmy státu. Úprava této oblasti je jen okrajově zmíněna v § 81 zákona o státní službě č. 234/2014 Sb. a obdobně v § 303 odst. 3 zákoníku práce (odměňování). Stát však může jmenovat osoby, které k němu nejsou v pracovněprávním vztahu. I tyto osoby však mají hájit zájmy státu jako vlastníka majetkové účasti v korporaci (společníka, akcionáře, člena).
Zákon respektuje demokratickou podstatu státu, kdy jeho vůle, včetně správy jeho majetku, má být přednostně vytvářena ve státních orgánech s demokratickou legitimitou. Zdrojem veškeré moci ve státě je lid, který ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (čl. 2 odst. 2 Ústavy). Výkon moci může být vrchnostenský, ale týká si i správy jmění státu, kam patří i státní podíly v obchodních korporacích.
Proto zákon počítá s tím, že zásadní otázky hospodářské politiky může stanovit zákon demokraticky voleného Parlamentu. V jeho rámci anebo v případě, že zákon Parlament nevydá, může stanovit pokyny vláda či organizační složka státu, která vykonává jménem státu majetková práva k podílu v korporaci. Zpravidla to bude ministerstvo nebo jiný státní orgán.
V případě, že hospodářskou politiku v dané oblasti určí stát zákonem, plyne z toho právo menšinových společníků (akcionářů, členů) převést svou majetkovou účast – podíl – na stát a to za cenu vyšší, než je cena obvyklá. To zajistí menšinovým společníkům svobodu rozhodování, zda budou chtít ve státě ovládané společnosti setrvat nebo za přiměřenou náhradu odejít. Jde pouze o možnost převodu, nikoliv nutnost. Pokud však o to menšinový společník požádá, je stát povinen jeho podíl převzít.
Zákon výslovně kodifikuje, že majetkový přínos státu je nutné zvažovat v rámci přínosu pro státní majetek jako celek, tedy nikoliv jen pro dílčí majetkovou podstatu státu v dané korporaci. Pakliže někdo jedná ve prospěch státu jako celku v souladu s vůlí vyjádřenou demokratickým zákonodárcem či příslušnými jinými státními orgány, jedná v souladu s pravidly řádného hospodáře. Obdobně je posuzováno jednání, které zmenší výdaje podstatného množství občanů. Vychází se z toho, že stát je tvořen občany jako nutnou personálním prvkem státu. Stát jako mocenská organizace občanů pak není samoúčelný, ale má sloužit především občanům. Proto majetkový benefit podstatné většiny občanů, který je dosažen zákonem uznanou cestou, je chtěným cílem státu.
Zákon v reakci na značný růst ceny energie pro spotřebitele a s ohledem na to, že výrobní cena převážné části elektřiny vyrobené společnostmi s většinovým podílem státu je výrazně nižší než je cena pro spotřebitele na území České republiky, výslovně pro oblast energetické politiky stanoví jako její nástroj prodej elektřiny přímo dodavatelům pro spotřebitele na území České republiky. Tím se vynechá její přeprodej na zahraniční trh a zpětný prodej do České republiky či tvorba ceny podle komoditní burzy v zahraničí.
Návrh zákona zde vychází, že je svobodným rozhodnutím výrobce, kde chce svoji elektřinu prodat. Ovšem je též svobodným rozhodnutím vlastníků podílů v obchodních korporacích, aby si vybrali trh, na kterém chtějí elektřinu prodávat. Je též běžnou praxí, že obchodníci rozlišují dle své obchodní politiky ceny zboží určeného pro koncové spotřebitele do zboží určeného pro podnikatele.
Kontrolu dodržování zákona provádí stát jako vlastník podílu. Základním nástrojem odpovědnosti je možnost odvolat člena, který zastupuje stát, ale nenaplňuje vůli státu jako vlastníka podílu. Tuto vůli státu určuje orgán vykonávající správu podílu státu (zpravidla ministerstvo), pokud tak neučiní vláda či Parlament zákonem.
Návrh neznevýhodňuje muže ani ženy.
B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem, s mezinárodními smlouvami a s právem Evropské unie
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem. Návrh zákona je v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána. Návrh zákona je v souladu s právem Evropské unie. Respektive se ústavního pořádku, mezinárodních závazků a evropského práva nedotýká. Výhodu z navrhované právní úpravy budou mít všichni spotřebitelé na území České republiky bez ohledu na občanství. Tedy za stejných podmínek i občané států Evropské unie, ale i jiní cizinci.
Pravidla zavedená zákonem se primárně týkají vztahu mezi státem jako vlastníkem podílů v obchodních korporacích a osobami, které jej zastupují v těchto korporacích. Tyto osoby činnost vykonávají se svým souhlasem a mohou při změně svého postoje z orgánů odejít (vzdát se funkce). Rovněž přijetí nabídky převzetí podílu menšinových společníků státem je na uvážení těchto menšinových společníků. Nezasahuje se do smluvní volnosti dispozice s jejich podílem.
Návrh je koncipován tak, že neukládá přímo povinnosti výrobcům energie a podnikům, ale zástupcům státu v orgánech obchodní korporace, jak mají vytvářet obchodní politiku. Právo EU nezakazuje vlastníkům podílů (akcií) v obchodních korporacích vykonávat skrze své zástupce svou vůli jako vlastníka podílu v obchodních korporacích, což se týká i státu jako vlastníka podílů.
Zákon má dopad na trh tím, že se stát rozhodne skrze svou korporaci pro určitou obchodní politiku, ovšem s cílem zvýhodnit a chránit spotřebitele, které též právo EU činí předmětem zvýšené ochrany vůči jiným zákazníkům, a spotřebitelé jsou chráněni stejně bez ohledu na občanství. Tedy podle návrhu zákona občan EU a Německa má stejné postavení jako občan EU a ČR. Je zachována rovnost občanů EU. To, že stát poskytuje určitou výhodu na svém území, není nové. Například i slevy studentům a důchodcům v dopravě dává stát na území ČR a ne celé EU s tím, že nesmí rozlišovat, zda je student občanem ČR či jiného státu EU. A tento přístup je zachován i v návrhu zákona.
C. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Návrh zákona nemá vyčíslitelný vliv na státní ani jiné veřejné rozpočty. Návrh zákona nemá vliv na rozpočty krajů a obcí. Určitý dopad může mít, pokud se menšinový společníci rozhodnout využít nabídky odkupu své majetkové účasti státem. Výdaj státního rozpočtu je však vyvážen zvětšením majetkové podstaty státu v korporacích, kde již drží víc než dvou třetinový majetkový podíl. Nejde tedy o prostý výdaj snižující jmění státu, ale o výdaj spojený s růstem státního majetku (majetkové účasti v obchodních korporacích).
D. Předpokládané sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a dopady na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá negativní dopady na rodinu, specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, nebo osoby se zdravotním postižením ani na národnostní menšiny. Nejsou předpokládány žádné dopady na životní prostředí.
E. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava se oblasti soukromí a osobních dat nedotýká.
F. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)
Novela neobsahuje potenciální korupční rizika.
G. Dopady na bezpečnost nebo obranu státu
Novela nemá vliv na rizika bezpečnosti nebo obrany státu.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K § 1
Zakotvuje se povinnost, že osoba jmenovaná za stát do funkce člena orgánu v kapitálové obchodní společnosti je povinna hájit zájmy státu. Tato povinnost vyplývá z podstaty zastupování společníka společnosti. V případě státu je však složitější, kdo může vůli státu tvořit. Proto je zakotvena dominance vlády, což odpovídá jejímu ústavnímu postavení jako vrcholného orgánu výkonné moci dle čl. 67 Ústavy, a pokud svého postavení nevyužije, tak organizační složky státu, která za stát jedná.
Zástupce státu není v obchodní korporaci sám za sebe, ale zastupuje vlastníka. Zdrojem veškeré moci ve státě je lid a ten ji vykonává skrze příslušné orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tato moc může být vykonávána veřejnoprávními akty (zákony, nařízení), ale i soukromoprávní správou jmění státu, kam patří i jeho podíly v obchodních korporacích. Není nic nového, že stát upravuje soukromoprávní působnost jednání za stát zákonem. Například občanský zákoník stanoví zásadu smluvní volnosti při uzavírání smluv kupních a smluv o dílo. Ovšem zákon o zadávání veřejných zakázek tuto smluvní volnost na straně státu radikálně reguluje a omezuje přesným stanovením výběru, s kým může zástupce státu jednající za příslušnou organizační složku státu uzavřít smlouvu o nákupu zboží či služeb. Návrh zákona o zástupcích státu v obchodních korporacích je projevem stejného přístupu, kdy zákonodárný orgán chce upravit jednání za stát v soukromoprávní oblasti.
Zástupci státu v korporaci se nesmí cítit být odtrženi od státu a snad i na něm nezávislí. Kdyby byli zástupci jiných vlastníků, tak by si to nedovolili. Například žádný člen orgánu AUTO ŠKODA dosazený Volkswagenem by si nedovolil neprovést pokyn Volkswagenu, byť by to nebylo v úzce pojatém zájmu AUTO ŠKODY (diskuse o omezení výroby Superbu ve Škodě), aby nedocházelo ke koncernové kanibalizaci. Pokud by se takový manažer postavil proti vůli vlastníka, hned by byl vyměněn. A takto má právo jednat i stát. On je jako vlastník oprávněn stanovit, co je pro něj výhodné z hlediska jeho obecných zájmů a nemůže jeho vůli popřít jeho zástupce v obchodní korporaci.
K § 2
Zákon vychází z toho, že určité zásadní cíle a nástroje hospodářské politiky může určit zákon. V takovém případě jsou přímo závazné pro členy orgánů zastupujících stát, pokud stát má v korporaci alespoň dvě třetiny majetkové účasti. Smyslem je vázat tímto postupem korporace s existující majetkovou dominancí státu. I v ostatních případech jsou cíle a nástroje stanovené zákonem závazné pro vládu, která v jejich rámci může po zvážení dalších okolností vydat své pokyny. Obdobně to platí i pro organizační složku státu spravující majetkovou účast státu v korporaci.
V případě, že je státní podíl větší než dvě třetiny, je nabídnuto menšinovým společníkům, že stát jejich podíl odkoupí. Mohou toho využít například proto, že nebudou s těmito cíli a nástroji srozuměni. Ovšem nezjišťuje se případná motivace převodu. Jako určitá bonifikace s administrativními a jiným náklady prodeje je cena převáděného podílu navýšena oproti ceně obvyklé.
K § 3
Výslovně je uvedeno, že respektování zájmu státu s ohledem na celý jeho majetek či majetkovou úsporu podstatné většiny občanů je vždy souladné s péčí řádného hospodáře a povinnostmi při správě cizího (v tomto případě státního) majetku. Stát je z podstaty územním společenstvím občanů, proto je majetkový přínos podstatné většiny občanů vnímat i jako naplnění jednoho z hospodářských cílů státu.
K § 4
Zákon vzhledem k aktuální situaci na trhu s elektřinou a vysokému nárůstu ceny pro spotřebitele a s přihlédnutím k tomu, že stát má v jím ovládané společnosti ČEZ s téměř 70% státní majetkovou účastí výrobní zdroje relativně levné elektřiny a v rámci cíle zabezpečení ochrany občanů jako spotřebitelů před růstem ceny elektřiny, zavádí nástroj energetické politiky. Tento nástroj nestanoví přímo povinnost žádné obchodní korporaci, ani nereguluje cenu elektřiny. Na druhé straně se reflektuje jako nežádoucí, aby stát vyráběl levnou elektřinu, tu vyvážel či i bez vývozu byla cena odvozována od burzy s elektřinou v zahraničí. Proto se nástroj týká povinnosti zástupců státu u velkých výrobců prosazovat takovou obchodní politiku, která povede k co nejpřímějšímu prodeji energie vyrobené ve státem ovládaných společnostech spotřebitelům (nepodnikajícím fyzickým osobám). Nástroj se týká jen větších státem ovládaných výrobců (5 000 GWH a přes 66,6% účast státu). Výrobci se zajišťuje zisková cena, ale bez nepřiměřeného zisku, což je jinak jednání v rozporu s dobrými mravy, tedy i v rozporu s právem.
Tento nástroj se netýká obchodní politiky mimo spotřebitele na území ČR, tedy způsob prodeje a obchodní politika vůči jiným zákazníkům (nespotřebitelům) je v úvaze obchodní společnosti, leda by svá práva pro pokyny využila vláda či příslušné ministerstvo.
Další reakcí na růst ceny energií je zavedení (sociálního) tarifu, kdy je elektřina dodávána za cenu nákladů nebo cenu stanovenou nařízením vlády, pro poživatele příspěvku na bydlení, tedy nezavádí se žádné nové byrokratické zjišťování sociální potřebnosti, ale využije se již jednou státem uznané potřebnosti v rámci příspěvku na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře.
K § 5
Vzhledem k nezbytnosti a časové naléhavosti předkládaného opatření se navrhuje účinnost zákona dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Naléhavý obecný zájem, týkající se akutně se zhoršující finanční situace rodin v souvislosti se skokově narůstajícími cenami energií placenými domácnostmi, znamená, že je třeba danou problematiku řešit neprodleně. Zákon nepotřebuje legisvakační lhůtu, protože se týká vztahu mezi státem a osobami, které za něj jednají. Nejsou stanoveny nové vrchnostenské povinnosti. Naopak je zájem, aby možná úspora ve výdajích občanů na platbu za elektřinu nastala bez zbytečného zpoždění.
V Praze dne 14. června 2022
Předkladatelé:
Tomio Okamura, v. r.
Radim Fiala, v. r.
Radek Koten, v. r.
Oldřich Černý, v. r.
Jaroslav Foldyna v. r.
Jan Hrnčíř, v. r.
Ivana Štefanová, v. r.
Zdeněk Kettner, v. r.
Jiří Kobza, v. r.
Marie Pošarová, v. r.
Vladimíra Lesenská, v. r.
Karla Maříková, v. r.
Jaroslav Bašta, v. r.
Radek Rozvoral, v. r.
Jan Síla, v. r.
Karel Sládeček, v. r.
Lucie Šafránková, v. r.
Radovan Vích, v. r.
Vladimír Zlínský, v. r.