N. z. o ochránci práv dětí

A. Zhodnocení platného právního stavu

1. Východiska pro zřízení instituce ochránce práv dětí

Požadavek zřízení instituce ochránce práv dětí souvisí s mezinárodními závazky České republiky. Zejména se jedná o článek 4 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) a jej vykládající Obecný komentář č. 2 k této Úmluvě z roku 2002: Role nezávislých národních lidskoprávních institucí. V něm Výbor OSN pro práva dítěte doporučuje zakládání národních lidskoprávních institucí v souladu s tzv. Pařížskými principy, které určují minimální standardy pro jejich založení, kompetence a fungování. Zakládaní takových institucí věnujících se prosazování a zajištění práv dítěte je podle Výboru součást závazku smluvních států zajišťovat provádění Úmluvy a podporovat univerzální provádění práv dětí. Instituce specializující se na dětská práva je důležitá vzhledem k zvláštní zranitelnosti dětí, které nejsou schopny efektivně bránit svá práva. Jejich názory jsou navíc stále jen zřídkakdy brány v potaz. Většina dětí nemá žádný hlas v zákonodárných, vládních a politických procesech, které mají vliv na rozhodnutí týkající se lidských práv. Děti naráží na značné problémy při vyhledávání řešení pro porušení svých práv a využívání státních či jiných orgánů k ochraně svých práv. V neposlední řadě je nezbytné, aby se prosazování a ochrana práv dětí dostaly do hlavního proudu státní politiky a ochrany lidských práv (tzv. mainstreaming) včetně činnosti lidskoprávních orgánů.

Zřízení národního orgánu pro práva dítěte doporučuje např. Evropská úmluva o výkonu

9 10

práv dětí,která se vztahuje hlavně na procesní práva dítěte v soudním řízení.Podle čl. 12 odst. 2 této úmluvy by tyto orgány měly podávat návrhy na posílení právní úpravy výkonu práv dětí, vyjadřovat se k návrhům zákonů týkajících se výkonu práv dětí, poskytovat všeobecné informace o výkonu práv dětí hromadným sdělovacím prostředkům, veřejnosti a osobám a orgánům, které se zabývají problematikou dětí, a zjišťovat názory dětí a poskytovat jim příslušné informace.Zřízení mechanismů prosazování a ochrany lidských práv, které budou svou podobou, pravomocemi i odpovědností uzpůsobeny zvláštním charakteristikám dětí a budou pro děti přístupné, doporučuje řada dalších mezinárodních dokumentů OSN a Rady Evropy. V rámci Evropské unie samostatnou instituci dětského ombudsmana v současnosti úspěšně využívá 17 členských států a zvláštního zástupce pověřeného výlučně ochranou a prosazováním práv dětí jmenovalo dalších šest. V Evropské unii tak dětského ombudsmana či

Rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 4. 3. 1993, A/RES/48/134, Národní orgány na prosazování a ochranu lidských práv (dále jen „Pařížské principy“). Obecný komentář k Úmluvě o právech dítěte č. 2: Role nezávislých národních lidskoprávních institucí. 2002. CRC/GC/2002/2. § 1 - 7. Publikována pod č. 54/2001 Sb. m. s. Viz čl. 1 odst. 2 úmluvy. V důvodové zprávě k úmluvě je dokonce uvedeno, že může být vhodné za tímto účelem zřídit samostatný orgán jako např. úřad ombudsmana. Viz důvodová zpráva k úmluvě, str. 10 bod 59 a násl., přístupná zde: https://rm.coe.int/CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=09000016800cb5ee Jde např. o Směrnici OSN o náhradní péči (rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 24. 2. 2010, A/RES/64/142), Směrnice pro prevenci delikvence mládeže (Rijádská směrnice) (rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 14. 12. 1990, A/RES/45/112), Pravidla pro ochranu dětí a mladistvých zbavených osobní svobody (Havanská pravidla) (rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 14. 12. 1990, A/RES/45/113), Doporučení 1286 (1996) Parlamentního shromáždění Rady Evropy o Evropské strategii pro děti Doporučení Rec(2005)5 Výboru ministrů členským státům o právech dětí žijících v pobytových zařízeních, Doporučení CM/Rec(2008)11 Výboru ministrů členským státům o Evropských pravidlech pro mladistvé pachatele vystavené sankcím a opatřením, Doporučení CM/Rec(2009)10 Výboru ministrů členským státům o integrovaných národních strategiích pro ochranu dětí před násilím, Doporučení CM/Rec(2011)12 Výboru ministrů členským státům o právech dětí a sociálních službách vstřícných k dětem a rodinám či Pokyny Výboru ministrů o justici vstřícné k dětem ze dne 17. 11. 2010.

zvláštního zástupce obecného ombudsmana postrádají jen následující čtyři členské státy: ČR, Německo, Rakousko a Portugalsko.

2. Minimální požadavky na podobu a pravomoci národního lidskoprávního orgánu

Základní standardy fungování národních lidskoprávních institucí jsou stanoveny obecně tzv. Pařížskými principy. Níže jsou popsány jednotlivé z nich vyplývající požadavky včetně specifických požadavků na instituce pro práva dětí.

2.1. Podoba národního lidskoprávního orgánu

Dle Pařížských principů národní lidskoprávní instituce nesmí být pod přímou kontrolou moci výkonné, současně však stojí i mimo moc soudní a zákonodárnou a je na nich nezávislá.

Je oddělená rovněž od nestátních organizací. Představuje v tomto ohledu určitý „most“ mezi občanskou společností a mocí výkonnou, jakož i mezi státem a mezinárodními institucemi na ochranu lidských práv.Národní lidskoprávní instituce pak může mít v různých státech různé podoby, které se mohou pohybovat od pluralitního orgánu k monistickému, od orgánu s širokou působností po orgán zaměřený například výlučně právě na ochranu práv určité zvlášť zranitelné skupiny.Pařížské principy staví do popředí především nezávislost a pluralismus. Dalšími požadavky jsou pak stabilita mandátu, jeho délka a obnovitelnost, složení orgánu, jeho finanční nezávislost orgánu apod.

Nezávislost Nejvýznamnějším principem činnosti národní lidskoprávní instituce je nezávislost. Mezi záruky nezávislosti patří tyto požadavky:

a) právní a operační autonomie, tj.:

- samostatná právní subjektivita;

- možnost vykonávat pravomoci bez vlivu moci výkonné či jakéhokoli jiného

veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu;

- zakotvení přímé odpovědnosti parlamentu nebo hlavě státu, nikoli vládě;

- pravomoc požadovat spolupráci s veřejnoprávními orgány;

- vnitřní pravidla postupu přijatá bez vnějšího vlivu;

b) finanční autonomie, tj.:

- vlastní rozpočet nezávislý na jiné rozpočtové kapitole;

- stabilní a dostatečné financování ze strany státu k výkonu mandátu.

c) záruka stability mandátu:

- způsob ustanovení členů instituce volbou nebo jiným nezávislým způsobem;

- stanovená kritéria pro výběr členů;

Viz webové stránky Evropské sítě dětských ombudsmanů: https://enoc.eu/?page_id=2469. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. National Human Rights Institutions: History, Principles, Roles and Responsibilities. New York a Ženeva, 2010. s. 13. Publikace je dostupná z: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/PTS-4Rev1-NHRI_en.pdf. Tamtéž., s. 3. Manuál OSN ke zřízení a posílení národních orgánů na prosazování a ochranu lidských práv. New York a Ženeva: UN, Centre for Human Rights, 1995 s. 10-11. Dostupný z: http://www.ohchr.org/Documents/Publications/training4en.pdf.

- přiměřená délka mandátu;

- jasná pravidla pro odvolání z funkce respektující nezávislost instituce;

- imunita členů instituce chránící nezávislost jejich jednání.

Z principu nezávislosti instituce poté vyplývají další požadavky na fungování orgánu, které zahrnují požadavky:

d) složení orgánu, které by mělo být založeno na principech pluralismu a diverzity, aby odráželo sociální profil společnosti.

e) odpovídající počet zaměstnanců pro výkon mandátu a nezávislost při jejich výběru

f) odbornost a nezbytné profesní dovednosti členů a zaměstnanců instituce v oblasti lidských práv Reprezentativní složení orgánu Národní lidskoprávní instituce by měla být ustanovena způsobem, který poskytuje nezbytné záruky pluralitního zastoupení všech subjektů ve společnosti, které se věnují prosazování a ochraně lidských práv. Těmi jsou nevládní organizace, odbory, sociální a profesní organizace, představitelé různých filozofických a náboženských směrů, univerzity a jiní odborníci jakož i zástupci legislativy a exekutivy, kteří by však vždy měli mít pouze poradní hlas.Princip pluralismu však neznamená, že Pařížským principům bude odpovídat pouze kolektivní orgán. Může být respektován i při monokratickém uspořádání národní lidskoprávní instituce např. prostřednictvím oprávnění různých společenských skupin nominovat kandidáta, účinnou spoluprací instituce s různými společenskými skupinami, prostřednictvím poradních výborů, sítí, konzultací nebo veřejných fór či zastoupením různých společenských skupiny mezi zaměstnanci instituce. Přístupnost a participace dětí Specifická národní lidskoprávní instituce zaměřená na práva dítěte by měla fungovat tak, aby děti byly schopné se na ní jednoduše a přímo obrátit, hovořit s jejími zaměstnanci a obdržet od nich odpovídající informace. Měla by být ve vztahu k dětem aktivní a sama děti oslovovat a umožnit jim tak realizovat jejich právo být slyšen v souladu s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.

Instituce i její zaměstnanci by měli k dětem přistupovat a komunikovat s nimi vstřícným a přístupným způsobem zohledňujícím jejich rozumovou a volní vyspělost tak, aby jí děti rozuměly a měly v ní důvěru. Národní lidskoprávní instituce pro práva dítěte by měly vytvářet konzultační programy a komunikační strategie vůči dětem.Při své komunikaci by měly zohlednit i moderní komunikační technologie, tj. především internet (např. webové stránky ve formě přístupné dětem) a sociální sítě. K zajištění participace dětí pak může sloužit např. poradní sbor dětí jako konzultativní orgán instituce.

2.2. Mandát národní lidskoprávní instituce

Národní lidskoprávní instituce by měla mít co nejširší mandát. Šíři mandátu lze přitom definovat jak z hlediska působnosti (čemu se může věnovat), tak i z hlediska pravomocí (co může dělat). Působnost lze pojímat z hlediska věcného či osobního. Pravomoci národního

Pařížské principy, Složení a záruky nezávislosti a pluralismu, bod 1. (e). Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. cit. dílo s. 37. K tomu viz též Výbor OSN pro práva dítěte. Obecný komentář č. 2, odst. 16. Tamtéž., odst. 17.

lidskoprávní instituce se tradičně dělí na pravomoc „chránit“ lidská práva a pravomoc „prosazovat“ lidská práva.

2.2.1 Působnost národní lidskoprávní instituce

Věcná působnost Věcná působnost by měla vycházet z principu nedělitelnosti, vzájemné provázanosti a univerzality lidských práv, a měla by tak zahrnovat všechna lidská práva.Působnost národní lidskoprávní instituce pro práva dítěte by pak zahrnovat všechna práva garantovaná v Úmluvě o právech dítěte, jejích opčních protokolech, jakož i v dalších relevantních mezinárodních lidskoprávních dokumentech tak, aby účinným způsobem pokrývala všechna lidská práva dítěte, tj. občanská a politická práva, stejně jako hospodářská, sociální a kulturní práva. Osobní působnost Stejně tak by i osobní působnost by měla být co nejširší, aby se národní lidskoprávní instituce mohl skutečně zabývat jakoukoli situací porušení lidských práv.Osobní působnost by měla zahrnovat všechny relevantní veřejnoprávní i soukromoprávní subjekty, jejichž jednání může mít vliv na požívání lidských práv.Toto platí i pro národní lidskoprávní instituci pro práva dítěte. Nepřiměřené a nevhodné důsledky takto široce vymezené osobní působnosti lze případně regulovat prostřednictvím omezení typu pravomocí ve vztahu k některým skupinám subjektů. Ve vztahu k soukromoprávním subjektům může být např. omezena pravomoc projednávat individuální stížnosti.Národní lidskoprávní instituce by měly respektovat nezávislost moci soudní i zákonodárné a nijak nezasahovat do jejich činnosti a rozhodování.

Měly by však být oprávněny jejich činnost odborně monitorovat, hodnotit a komentovat z hlediska ochrany lidských práv a dávat případná doporučení k jejímu zlepšení, případně se jinak podílet na jejich činnosti (např. oprávněním podávat soudům návrhy či vstupovat do soudních řízení na podporu stran).

2.2.2 Pravomoci národní lidskoprávní instituce

2.2.2.1. Pravomoc chránit lidská práva

Pravomoc „chránit“ lidská práva spočívá v pomoci identifikovat a vyšetřovat porušení lidských práv, vyvodit odpovědnost pachatelů za tato porušení a poskytnout či zprostředkovat obětem nápravu a zadostiučinění. Ve většině států tyto úkoly naplňují soudy, státní zastupitelství, správní orgány či jiné orgány veřejné moci nadané donucovacími pravomocemi.

Ty by národní lidskoprávní instituce neměly v žádném případě nahrazovat a jejich činnost by tak neměla spočívat ve vydávání autoritativních meritorních rozhodnutí. Národní lidskoprávní instituce však může k ochraně práv jednotlivců přispět svou možností neformálně se zabývat jednotlivými případy a hledat v nich smírná řešení a zkoumat obecné otázky týkající se naplňování lidských práv bez nutnosti individuální stížnosti. Ochrana lidských práv měly mít následující podobu:

a) zabývat se porušeními či jinými otázkami ochrany lidských práv Ochrana lidských práv je velmi úzce spjata s analýzou úrovně ochrany a uplatňování jednotlivých lidských práv. Toto zkoumání může probíhat na obecné, systémové úrovni, anebo v individuálním případě. Na systémové úrovni jde většinou o monitorování stavu dodržování

Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. cit. dílo s. 26, 32. Výbor OSN pro práva dítěte. Obecný komentář č. 2, odst. 8. Pařížské principy, Pravomoci a odpovědnost, bod 3. (a) (ii). Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. cit. dílo s. 21, 28. Tamtéž., s. 20. Tamtéž, s. 33. Tamtéž., s. 78.

lidských práv, resp. konkrétního práva či jeho konkrétního aspektu v daném státě, zatímco v druhém případě jde o „šetření“ individuálních stížností spojené často s poradenstvím stěžovatelům, jak mají své problémy řešit. Cílem těchto kroků je pak zjistit, jak se určité lidskoprávní otázky řeší v praxi, a formulovat případně doporučení, jak by se mohly řešit lépe. Pravomoc šetření nutně vyžaduje zakotvení specifických oprávnění pro národní lidskoprávní instituce. Konkrétně jde zejména o tato oprávnění:

- oprávnění požadovat předložení dokumentů;

- oprávnění konat šetření na místě;

- oprávnění žádat podání svědectví a vysvětlení.

b) přijímat a vyšetřovat individuální stížnosti Pravomoc národních lidskoprávních institucí zaměřených na práva dítěte přijímat a vyšetřovat individuální stížnosti ve všech situacích, v nichž může docházet k porušování práv dítěte, je vnímána jako velmi významná.Pro dítě jsou totiž velmi často jiné, tradiční ochranné mechanismy špatně přístupné. Děti jako zvláště zranitelná skupina s velkou pravděpodobností často nebudou znát svá práva a mechanismy, které existují za účelem jejich ochrany. I pokud si svých práv vědomy jsou, nemají často k dispozici odpovídající podporu (zastoupení), která by jim pomohla se jich domáhat, a často se mohou též zdráhat obrátit se na oficiální orgán jako např. soud s formální stížností.Tato specifická instituce tak může být dětem při řešení jejich problémů nejlépe přístupná. Národní lidskoprávní instituce pro práva dítěte by měla fungovat se sníženou formálností a naopak zvýšenou flexibilitou. To by měla odrážet i absence formálních požadavků na obsah a formální náležitosti stížnosti v případě, že ji podává samo dítě, anebo v absenci požadavku schválení podání stížnosti zákonným zástupcem či opatrovníkem či jiným zástupcem dítěte.

Postupy a oprávnění národního orgánu se při šetření individuálních stížností významným způsobem neliší od těch, které se uplatňují v rámci obecného šetření popsané výše. Jejich účelem a výstupem je pak určité nezávazné stanovisko či doporučení k řešení individuálního problému.Pravomoc přijímat a vyšetřovat individuální stížnosti tak může být určitou metodou konciliace a mediace směřující ke smírnému řešení sporů. V případě, že instituce nebude oprávněna projednat stížnost dítěte, tak by měla dítěti vždy poskytnout alespoň poradenství a doporučit mu, jak by jeho problém mohl být co nejvhodněji řešen.

c) domáhat se nápravy a zadostiučinění Šetření porušení lidských práv bývá u národních lidskoprávních institucí doprovázena pravomocí iniciovat řízení před soudem nebo do již zahájeného řízení vstoupit.Tato pravomoc souvisí především se dvěma typy oprávnění:

- obrátit se na soud nebo jiný orgán v návaznosti na výsledek svého šetření s cílem dosáhnout autoritativního rozhodnutí ve věci, zda práva jsou porušována či nikoliv.

- vstoupit do probíhajícího řízení, které se dotýká lidskoprávních otázek, a to obvykle ve formě poradního stanoviska (amicus curiae);

Výbor OSN pro práva dítěte. Obecný komentář č. 2, odst. 19 (a). Manuál OSN Odst. 284. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. cit. dílo s. 43. Tamtéž., s. 33. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. cit. dílo s. 99. Manuál OSN k, odst. 295.

Národní lidskoprávní instituce pro práva dítěte by pak měly být oprávněny poskytnout dítěti podporu při zajištění přístupu k soudu. Tato pravomoc by přitom měla zahrnovat oprávnění podat vlastním jménem návrh na zahájení příslušného řízení či poskytnout dítěti právní pomoc k jeho podání, vstupovat do probíhajících soudních řízení na ochranu dítěte či poskytovat soudům expertízu v oblasti práv dítěte.

2.2.2.2. Pravomoc poskytovat vládním orgánům i parlamentu rady a asistenci

V souladu s Pařížskými principy by úkolem národní lidskoprávní instituce pro práva dítěte mělo být též:

- analyzovat platné a účinné zákonné normy a návrhy zákonů a formulovat ve vztahu k nim doporučení zohledňující lidská práva;

- doporučit příslušným orgánům přijetí nové právní úpravy nebo změnu stávající právní úpravy;

- upozorňovat vládu na oblasti, v nichž dochází k porušování lidských práv, přijímat doporučení za účelem jejich ukončení;

- prosazovat ratifikaci mezinárodních úmluv o lidských právech, harmonizaci národní legislativy a praxe s těmito úmluvami a jejich účinnou implementaci;

- přispívat do zpráv států o plnění jejich závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv o lidských právech, a vyjádřit svůj názor k věci při plném zachování své nezávislosti.

2.2.2.3. Pravomoc prosazovat lidská práva

Poslední pravomocí národních lidskoprávních institucí dle Pařížských principů je prosazování lidských práv, kterým lze rozumět „vytváření národní kultury lidských práv, v jejímž rámci bude rozvíjena tolerance, rovnost a vzájemný respekt.“Pravomoc prosazovat umožňuje šířit informace, povědomí a znalosti o právech garantovaných v jednotlivých lidskoprávních úmluvách obecné veřejnosti, jakož i specifickým cílovým skupinám. Pravomoc je založená na metodách lidskoprávního vzdělávání, šíření informací a zvyšování povědomí o lidských právech. Jejím cílem by mělo být vytvoření společnosti, v níž držitelé těchto práv znají svá práva, stejně jako prostředky nápravy pro případ, že by jejich práva byla porušena, ale zároveň rozumí tomu, že i ostatní lidé jsou poživateli lidských práv a že každý nese odpovědnost za jejich prosazování a ochranu.

Národní lidskoprávní instituce mohou naplňovat pravomoc prosazovat lidská práva nejrůznějšími způsoby. Jde např. o:

- kampaně zaměřené na zvyšování obecného povědomí o lidských právech;

- školení určená obecné veřejnosti či specifickým skupinám, jako nevládní organizace, policie, vězeňská služba, armáda, novináři, soudci a soudní úředníci;

- publikace, např. výroční či jiné zprávy;

Tamtéž., odst. 14 a 19 (p) a (r). Pařížské principy, bod 3 (a) (i). Tamtéž., bod 3 (a) (i). Tamtéž., bod 3 (a) (iv). Tamtéž., bod 3 (b) a (c). Tamtéž., bod 3 (d). V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že národní orgán by nikdy neměl být tím orgánem, který zprávu jménem státu zpracovává a podává. Národní orgán je případně oprávněn předložit příslušnému mezinárodními orgánu vlastní zprávu. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. cit. dílo s. 21. Tamtéž., s. 73.

- semináře a workshopy;

- komunitní iniciativy (sport, divadlo, film, výtvarné umění);

- spolupráci na vytváření osnov pro základní, střední i vysoké školy;

- mediální výstupy, vydávání tiskových zpráv a pořádání tiskových konferencí.

3. Závěr Jak bylo rozebráno výše, národní lidskoprávní instituce pro práva dítěte by měla dodržovat principy nezávislosti, reprezentativnosti a participace. Jeho mandát by měl zahrnovat co nejširší věcnou i osobní působnost a zachovány všechny tři skupiny pravomocí, tj.:

1) Pravomoc chránit práva dítěte, pod kterou spadají pravomoci:

a) Zabývat se porušeními či jinými otázkami ochrany práv dítěte

b) Přijímat a vyšetřovat individuální stížnosti

c) Domáhat se nápravy a zadostiučinění

2) Pravomoc poskytovat vládním orgánům i parlamentu rady a asistenci; a

3) Pravomoc prosazovat práva dítěte.

B. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

1. Obecné zhodnocení hlavních principů navrhované právní úpravy

Navrhovaná úprava instituce ochránce práv dětí vychází z výše uvedených požadavků na národní lidskoprávní instituci pro práva dítěte. Ochránce práv dětí má být nezávislý institut, což bude v českém právním prostředí zajištěno jeho oddělením od moci výkonné a jejího vlivu a jeho odpovědností Poslanecké sněmovně, která jej má rovněž volit.

Za účelem účinné ochrany a prosazovaní práv dětí v České republice se návrh drží co nejširšího pojetí této instituce. Ochránce práv dětí tak dle předkládaného návrhu bude mít působnost zahrnující všechna práva obsažená v Úmluvě o právech dítěte a dalších specifických mezinárodních dokumentech a bude se vztahovat na všechny relevantní správní orgány i právnické a fyzické osoby (srov. zejména § 3 návrhu zákona). Půjde tedy nejen o orgány státu, ale i o orgány samosprávy při výkonu své přenesené působnosti či subjekty pověřené výkonem veřejné správy, ale i o obce a kraje při výkonu své samostatné působnosti a také právnické a fyzické osoby podnikající a poskytující tedy zboží či služby dětem, čímž se tudíž mohou dotknout jejich práv (např. jako spotřebitelé, diskriminace apod.). Vůči těmto osobám však ochránce práv dětí bude mít omezenější oprávnění. Působnost ochránce práv dětí se nebude vztahovat na moc zákonodárnou, soudní, vládu a další nezávislé orgány. Nebude tak moci jejich činnost šetřit, bude mu nicméně zachována možnost jejich kroky nezávisle analyzovat a hodnotit. Ochránce práv dětí bude také mít všechny výše vyjmenované a rozebrané pravomoci (srov. zejména § 4 návrhu zákona). Za účelem ochrany práv dítěte je ochránci práv dětí především monitorování naplňování práv dítěte šetřením jednání orgánů a osob ve své působnosti z hlediska souladu s právy dítěte včetně specifických pravomocí v oblasti ochrany před špatným zacházením, diskriminací, ochrany práv cizinců či osob se zdravotním postižením, kterými bude naplňovat mezinárodní závazky ČR. Na základě svých zjištění pak bude moci

Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. cit. dílo., s. 22.

formulovat systémová doporučení ke zlepšení ochrany práv dítěte a ty adresovat parlamentu, vládě, dotčeným orgánům ve své působnosti, ale i široké veřejnosti. Dále může v návaznosti na vlastní šetření podat návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem či obecnými soudy směřující k zajištění ochrany práv dítěte nebo do těchto řízení za tímto účelem vstoupit, a tím se domáhat nápravy či zadostiučinění. Při prosazování práv dítěte ochránce práv dětí má za úkol spolupracovat s dětmi přímo anebo prostřednictvím organizací působících v oblasti práv dětí, zjišťovat jejich názor a podporovat jejich zájem o veřejné otázky, organizovat pro ně různé vzdělávací a osvětové akce a podporovat zvyšování povědomí o právech dítěte ve společnosti. Pro účinný výkon pravomoci v souladu s aktuální úrovní ochrany lidských práv je zakotvena i povinnost spolupráce s relevantními zahraničními a mezinárodními subjekty působících v oblasti práv dítěte. Základním principem práce ochránce bude vždy nejlepší zájem dítěte v souladu s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte (srov. zejména § 5 návrhu zákona). Ochránce práv dětí bude při své činnosti s dítětem maximálně komunikovat, zjišťovat a zohledňovat jeho názor s přihlédnutím k jeho věku a rozumové a volní vyspělosti a posilovat tak jeho participaci. Ochránce bude prosazovat práva dětí posilováním jejich participace, spoluprací a konzultacemi a jejich zapojováním do své činnosti či do činnosti jiných veřejných orgánů, ale také veřejnou osvětou a zvyšováním povědomí a znalostí veřejnosti o právech dítěte. Aby ochránce dětských práv mohl hájit zájmy dětí, musí tyto zájmy i názory dětí znát. Funkci ochránce dětských práv by tak měla zastávat osoba, která se dlouhodobě zabývá ochranou dětských práv a jejíž osobnostní profil a vzdělání zajistí, že názory úřadu budou respektovány (srov. zejména § 16 návrhu zákona). Fungování úřadu musí být přizpůsobeno tomu, že jejími hlavními „klienty“ budou děti, mechanismus přijímání a vyřizování podnětů a stížností musí fungovat i velmi neformálním způsobem, úřad by měl být dětem plně „k dispozici“. Ochránce by měl zároveň sloužit jako určitý komunikační kanál mezi dětmi a orgány veřejné moci, které o nich mohou rozhodovat. Jako „mluvčí“ dětí může zároveň jejich přání a potřeby zpřístupnit veřejnosti, což samozřejmě funguje i opačným směrem, kdy dětem postupuje informace, které jsou naopak nutné pro ně. Návrh zákona jednoznačně definuje rozdělení vzájemných působností mezi veřejného ochránce práv dětí a ochránce práv dětí. Působnost veřejného ochránce práv zůstane zachována v jeho současné podobě. Bude tedy nadále šetřit individuální stížnosti na úřady týkající se dětí, navštěvovat zařízení, ve kterých jsou děti omezené na svobodě či závislé na péči., zabývat se diskriminací dětí, sledovat vyhoštění nezletilých cizinců, věnovat se dětem se zdravotním postižením nebo poskytovat informace a poradenství dětem občanů EU žijícím v ČR. Ochránce práv dětí se bude právům dětí věnovat v ostatních oblastech a souvislostech, které veřejný ochránce práv na základě svého mandátu pokrýt nemůže. Půjde především o stížnosti vůči samosprávným či soukromým subjektům. Dále se ochránce práv dětí bude věnovat monitorování naplňování Úmluvy o právech dítěte ze strany ČR a také vzdělávání a osvětě o právech dítěte. Konečně bude podporovat dialog s dětmi a jejich participaci na správě a rozhodování o věcech, které se jich týkají.

Veřejný ochránce práv, který sám ostatně mnohé z výše popsaných principů fungování instituce ochránce práv dětí při své činnosti naplňuje, ostatně slouží rovněž jako inspirace pro nastavení fungování nové instituce, a to jak již z hlediska vzniku mandátu (podmínky kandidatury, volba Poslaneckou sněmovnou, fungování Kanceláře jako výkonného orgánu), tak samotné jeho činnosti (oprávnění a výkon jednotlivých pravomocí). Zákon proto na příslušných místech výslovně odkazuje na právní úpravu zákona o Veřejném ochránci práv. V případě pravomocí, které nyní veřejný ochránce práv nemá, slouží jako inspirace jiné podobné instituce (např. státní zastupitelství v případě přístupu k soudu).

2. Inspirace ze zahraničí

Inspiračními zdroji využitými při přípravě návrhu byl zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv a cizí právní úpravy ochránců dětských práv, zejména Slovenské republiky, Chorvatska, Švédska a Irska. V určité míře se přihlédlo i k textu někdejšího věcného záměru zákona o dětském ombudsmanovi z roku 2010 a výstupu z následných veřejných konzultací a provedených analýz.

3. Dopad na zákaz diskriminace

Jedním ze základních principů činnosti ochránce práv dětí je rovný přístup ke všem dětem bez jakýchkoliv rozdílů. Ochránce bude přijímat podněty od všech osob bez rozdílu a bude svou činnost zaměřovat na všechny relevantní témata týkající se práv dětí. Vzhledem k převzetí pravomoci národního orgánu pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací v záležitostech týkajících se dětí dle příslušných směrnic Evropské unie, obdobně jako v současnosti činí veřejný ochránce práv, a sledování naplňování Úmluvy o právech dítěte a dalších mezinárodních závazků České republiky vyplývajících např. z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace a Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen instituce ochránce práv dětí bude přímo přispívat k odstraňování diskriminace v České republice.

4. Dopad na rovnost žen a mužů

Co se týče dopadu na rovnost žen a mužů, předkládaný návrh má na ni potenciálně pozitivní dopad. Dívky a chlapci se totiž v průběhu svého dětství setkávají s různými formami negativních genderových stereotypů a znevýhodněním na základě pohlaví. Dívky například častěji čelí poruchám příjmu potravy z důvodu společenských očekávání či zvýšenému riziku sexuálního násilí včetně jeho online forem. Analýzy České školní inspekce oproti tomu ukazují, že chlapci jsou znevýhodňováni ve vzdělávacím procesu kupříkladu tím, že za stejné studijní výsledky dostávají horší známky. Z dosavadních podnětů veřejnému ochránci práv nadto vyplývá, že řada stížností či dotazů dětí souvisí s genderově specifickými životními situacemi (např. potrat bez vědomí rodičů, tělocvik a menstruace apod.). Absence osvěty a diskusí na téma rovnosti, genderu a LGBT ve vzdělávacích osnovách, ač děti tato témata zajímají, pak byla zmíněna samotnými mladými delegáty v rámci dětské sekce 24. semináře o naplňování Úmluvy o právech dítěte ze dne 2. 3. 2020 v Poslanecké sněmovně. Pokud bude nově vytvořený institut ochránce, resp. ochránkyně práv dětí tyto nerovnosti reflektovat a na systémové úrovni přispívat k jejich řešení, přispěje ke zlepšení situace rovnosti mužů a žen.

C. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Česká republika je ze strany Výboru OSN pro práva dítěte dlouhodobě kritizovaná za to, že dosud nezřídila nezávislý národní orgán za účelem vnitrostátního monitorování naplňování Úmluvy o právech dítěte.Ochranu práv dětí v současnosti v ČR vykonávají různé orgány s různou působností a různými typy pravomocí.

Problematikou práv dítěte se v českém prostředí zabývá široké spektrum úřadů a institucí. V současnosti vykonává největší podíl činností týkajících se práv dětí Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které je zároveň i koordinačním místem implementace Úmluvy o právech dítěte. Vykonává právní, metodickou a kontrolní činnost v oblasti sociálně-právní

Závěrečná doporučení Výboru OSN pro práva dítěte ke Třetí a čtvrté periodické zprávě České republiky o naplňování Úmluvy o právech dítěte, 2011, CRC/C/CZE/CO/3-4, odst. 16 a 17.

ochrany dětí včetně přezkumu rozhodnutí krajských úřadů v odvolacím a přezkumném řízení a metodickou, konzultační a koncepční činnost v oblasti sociální práce. Sleduje a analyzuje sociálně-právní ochranu dětí. Pověřuje nestátní subjekty výkonem sociálně-právní ochrany dětí. Vyplácí státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Vykonává agendu náhradní rodinné péče, tj. vedení evidence dětí a žadatelů, zprostředkování náhradní rodinné péče, odborné posuzování dětí a žadatelů, analytickou a lektorskou činnost a konzultační, metodickou a kontrolní činnost při zprostředkování osvojení a pěstounské péče. Výkon sociálně-právní ochrany dětí je zajištěn v přenesené působnosti obecními a krajskými úřady. Agenda sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu k cizině spadá do působnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Role Úřadu jako ústředního orgánu spočívá v zastupování České republiky navenek v rámci mezinárodních úmluv o ochraně práv dětí. Specifická činnost Úřadu zahrnuje vymáhání výživného do a z ciziny, zajišťování aktivit spojených s mezinárodním osvojením a občanskoprávními aspekty mezinárodních únosů dětí. Agenda Úřadu je úzce propojena s činností Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Z pohledu zdravotnictví se problematice dětí věnuje Ministerstvo zdravotnictví. Zabývá se zejména problematikou praktického lékařství pro děti a dorost, prevencí násilí na dětech či podporou rodin s dětmi se zdravotním postižením a fungováním dětských domovů pro děti do 3 let (bývalých kojeneckých ústavů). Ministerstvo vnitra se spolu s Policií ČR zabývá komerčním a sexuálním zneužíváním dětí, problematikou boje proti obchodování s lidmi a domácího násilí, řešením rizikového chování mladistvých, užíváním návykových látek u dětí a mládeže i prevencí kriminality dětí a mladistvých. Školy všech stupňů stejně jako dětské domovy, dětské domovy se školou, diagnostické ústavy a výchovné ústavy patří do kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, do jehož působnosti náleží také střediska výchovné péče. Jednotlivá školská zařízení poskytují pomoc dětem v zařízeních před jejich propuštěním a připravují je na vstup do života a ve spolupráci s orgány sociálněprávní ochrany dětí a poskytovateli sociálních služeb se podílí na zprostředkování ubytování a zaměstnání. Ministerstvo školství provádí pravidelné kontroly dodržování práv dětí umístěných v zařízeních. Agendou rodinného práva a činností soudů, zejména v oblasti opatrovnických řízení a soudnictví ve věcech mládeže a dále zákonnou úpravou trestněprávní ochrany dětí a mládeže, se zabývá Ministerstvo spravedlnosti. Z výše uvedeného je zřejmé, že v oblasti ochrany práv dětí v České republice funguje množství orgánů, které se mu věnují vždy v určité oblasti v souladu se svými zákonnými kompetencemi. Žádný tak neplní podmínky národní lidskoprávní instituce pro práva dítěte v celé šíři. Žádný z těchto zmíněných orgánů rovněž neplní požadavek nezávislosti, jelikož se jedná o orgány moci výkonné. Neplní ani mnohé další principy. Žádný nemá nastavený systém zvláštní komunikace s dětmi, natož jejich aktivního oslovování, žádný nemá pravomoc systematicky prosazovat a chránit dětská práva včetně kompetence šetřit obecné či individuální případy porušování či ohrožování dětí, zvyšovat povědomí o právech dětí ve společnosti, hodnotit relevantní národní právní rámec. Jak bylo uvedeno výše, institucí do určité míry naplňujícím Pařížské principy (zejm. nezávislost a činnost působící k ochraně lidských práv) je veřejný ochránce práv. Veřejný ochránce se právům dítěte věnuje v rámci své zákonné činnosti, nemá však výslovnou pravomoc sledovat naplňování Úmluvy o právech dítěte. Nemá ani žádné zvláštní pravomoci, jak práva dětí chránit (např. podávat návrhy soudu). Není rovněž pověřen šířením osvěty v oblasti dětských práv včetně prosazování participace dětí. Veřejný ochránce zároveň nemá dostatečné kapacity, aby se záležitostem dětí v rámci své stávající působnosti plně věnoval, a nemůže tak plnit úlohu národní lidskoprávní instituce pro práva dítěte. Vzhledem k mnoha dlouhodobě přetrvávajícím problematickým agendám v oblasti dětských práv je naopak třeba zavdat vzniku plně funkční instituce. Cílem snahy o zřízení postu ochránce práv dětí tedy je, aby existoval úřad, který bude chránit a prosazovat práva a zájmy dětí a bude ovlivňovat tvorbu státních politik tak, aby na ně brala větší ohled. Jak bylo nastíněno výše, bude tak činit jak v individuálních případech na základě podnětu či šetření z vlastní iniciativy, tak i na obecné úrovni. Bude analyzovat úroveň dětských práv v jednotlivých oblastech, vydávat doporučení a prosazovat je ve spolupráci s relevantními aktéry, zvyšovat povědomí pracovníků s dětmi i široké veřejnosti o právech dítěte, aktivně se zapojovat do soudních řízení, a to vše v nepřetržité součinnosti se samotnými dětmi. Ochránce práv dětí tak doplní zmíněné mezery v systému a zastřeší ho. Jedna instituce bude moci záležitosti týkající se dětí řešit systematicky a komplexně. Pro veřejnosti i samotné děti bude nadto tento systém nejsrozumitelnější, a děti se tak budou moci pomoci domoci jednoduše. To přispěje ke zlepšení v mnoha dlouhodobě problematických oblastech, jako je kupříkladu školství, zdravotnictví, soudnictví a náhradní péče.

D. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Předložený návrh je v souladu se všemi právními předpisy, které jsou součástí ústavního pořádku České republiky. Ustanovení čl. 32 Listiny základních práv a svobod dětem zaručuje zvláštní ochranu. Právě institut ochránce práv dětí tuto ochranu bude zaručovat v praxi, jelikož děti vzhledem ke své zranitelnosti nejsou schopny se vždy účinně chránit, resp. pro ně je výkon ochrany vlastních práv nadměrně složitý. Cílem zřízení nového institutu je podpořit implementaci práv dětí v České republice zejména dle Úmluvy o právech dítěte a dalších mezinárodních závazků, které jsou ve vztahu k dětem reflektovány i v jednotlivých ustanoveních Listiny základních práv a svobod.

E. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie Předložený návrh se nedotýká právních předpisů Evropské unie ani judikatury soudních orgánů Evropské unie a nepřispívá přímo k jejich implementaci. Zvláštní ochrana práv dítěte je však mimo jiné obecně garantována v článku 3 odst. 3 a 5 Smlouvy o Evropské unii a v článku

24 Listiny základních práv EU obsahujícím právo na zvláštní ochranu, participaci, právo být slyšen, udržovat pravidelné vztahy s oběma rodiči a mít nejlepší zájem vzat v potaz jako prvořadé hledisko. Evropská unie zřízení instituce ochránce práv dětí dlouhodobě podporuje.

F. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Navržená právní úprava má za cíl implementaci Úmluvy o právech dítěte a opakovaných doporučení Výboru OSN pro práva dítěte, který Českou republiku dlouhodobě nabádá k založení instituce ochránce práv dětí. Naplňování mezinárodních závazků tedy podporuje a není ani s žádnými jinými mezinárodními závazky v rozporu. Jak již bylo naznačeno výše, obecný komentář č. 2 k Úmluvě považuje založení nezávislé lidskoprávní instituce pro ochranu práv dětí za součást plnění závazků smluvních států. Výkon jednotlivých pravomocí ochránce

Srov. např. Agentura Evropské unie pro základní práva a Rada Evropy. Příručka evropského práva v oblasti práv dítěte.

2015. Dostupné zde.

pak směřuje k naplňování dalších mezinárodních závazků. Konkrétně lze zmínit např. monitoring naplňování Úmluvy, jež mluví sám za sebe, sledování naplňování práv dětí se zdravotním postižením, přispívající k naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, či práv dětí odlišného etnického původu, podporující implementaci Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, či k prosazování práva na rovné zacházení se všemi dětmi v návaznosti na relevantní směrnice EU. Tím přispívá i k naplňování dalších relevantních mezinárodních úmluv jako je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropská úmluva o výkonu práv dětí apod.

G. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet Předpokládaný finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet lze odvodit od více než dvacetileté zkušenosti s fungováním instituce veřejného ochránce práv. Kancelář veřejného ochránce práv má v současnosti cca 160 zaměstnanců, z toho cca 100 odborných pracovníků. Její roční rozpočet na platy byl v roce 2019 cca 85 mil. Kč. Průměrný plat činil cca

43 000 Kč. V roce 2019 pak přijala celkem skoro 8 000 podnětů. Počet stížností týkající se ochrany práv dětí, mládeže a rodiny činil v roce 2019 358, čímž jsou míněny především otázky sociálně-právní ochrany dětí. Práv dětí se však mohou týkat i další oblasti působnosti ochránce, kde však konkrétní číslo nelze blíže určit. Nelze však opomenout ani další instituce, na které se v současnosti veřejnost s podněty ohledně práv dětí obrací a je zde předpoklad, že tyto podněty by v budoucnu směřovaly k ochránci práv dětí. Kupříkladu jen školský ombudsman ve školním roce 2018/2019 obdržel přes 2000 podnětů, přičemž toto číslo má v posledních letech stoupající tendenci.Školský ombudsman však spadá pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, nemá vlastní kancelář s potřebným podpůrným personálem, ani disponuje pravomocemi podněty hlouběji šetřit, natož aktivně vyhledávat případy porušování práv dětí z vlastní iniciativy. Na základě uvedeného se lze domnívat, že by ochránce práv dětí mohl ročně vyřizovat cca 2 500 –3 000 podnětů. Aby mohla instituce ochránce práv dětí naplnit svůj účel, na základě navrženého rozsahu kompetencí by měl počet zaměstnanců kanceláře ochránce práv dětí činit minimálně třetinu počtu zaměstnanců Kanceláře veřejného ochránce práv, tj. 35 odborných pracovníků. V současné kanceláři veřejného ochránce práv je celkem 8 ze 14 pracovních úvazků v odboru rodiny, zdravotnictví a práce vyčleněno na sociálně-právní ochranu dětí, tj. problematiku, která se dětí bytostně týká, a měla by proto celá přejít do kompetence ochránce práv dětí. V ostatních odborech nelze jednoznačně určit, kolik osob se věnuje otázkám práv dětí, neboť na tyto otázky nejsou speciálně vyčleněny. Těchto „věcných“ odborů vykonávajících působnost veřejného ochránce práv je v současné Kanceláři veřejného ochránce práv celkem 10. V tomto směru se tedy může jednat o dalších 7 odborných zaměstnanců, kteří by mohli pokrývat stávající působnost veřejného ochránce práv vůči dětem. Vedle toho je však nutné personálně zajistit i nové kompetence ochránce – ať již např. vůči územním samosprávám, soukromým subjektům či v soudních řízeních. Pro tyto činnosti lze vycházet z počtu min. 5 dalších odborných zaměstnanců. Konečně lze vycházet z potřeby zaměstnanců na výzkumné, metodické, analytické a osvětové činnosti, které budou rovněž z valné části nové. I zde bude potřeba min. 3 další zaměstnanci. K tomu by měl být počet cca 15 zaměstnanců pomocných – spisová služba, audit, personální, administrativní a organizační

Výroční zpráva školského ombudsmana (školní rok 2018/2019). Dostupná zde.

personál (IT, správa budov, účtárna apod.). I tento počet odpovídá přibližně čtvrtině těchto zaměstnanců v Kanceláři veřejného ochránce práv. Celkem tedy lze předpokládat v Kanceláři 35 odborných zaměstnanců a 15 pomocných. Tito zaměstnanci budou rozmístěni následovně: 20 v ústředí v Praze, 8 v pobočce v Brně a 7 v pobočce v Ostravě. Každá z poboček bude mít rovněž k dispozici min. 3 pomocné zaměstnance. Odhadované náklady by mohly být následující (případná inflace, včetně růstu cen energií, není zohledněna):

Rok POL RS/1 zam.

Náklady na 1Náklady na 50Náklady na 1Náklady na 50

Druh nákladů Popis nákladůzam./ 1 prac.zam./ 50 prac.zam./1 prac.zam./50 prac.

místomístmístomíst

Nábytek a další 5137: 55.0005137: 2.750.000

Jednorázovékancelářské55 000 2 750 000

(DDHM)(DDHM) vybavení Výpočetní technika5137: 24.0005137: 1.200.000 včetně software (z(DDHM)(DDHM)

Jednorázové45 000 2 250 000

toho software5172: 21.0005172: 1.050.000

21.000 Kč/1 zam.)(SW)(SW) 6121: 15.000.0006121: 15.000.000

Jednorázové Investiční náklady -(Budovy, haly,(Budovy, haly,

stavby)stavby)

Jednorázové Celkem 100 000 5 000 000

Platové náklady bez pojištění zaměstnavatele za5011: 516.0005011: 25.800.000 516 000 25 800 000

Průběžnékalendářní rok na(Platy)(Platy)

jednoho zaměstnance Průměrný plat 43 000 Povinné pojistné a 5031: 129.0005031: 6.450.000 FKSP (SZ)(SZ) zaměstnavatele za 5032: 46.4405032: 2.322.000

Průběžnékalendářní rok a 1180 600 9 030 000

(ZP)(ZP) zaměstnance 5342: 5.1605342: 258.000 (SP25+ZP9+FKSP (FKSP)(FKSP) 1=35 %) 5139: 10.0005139: 500.000 (Materiál)(Materiál) 5156: 5.0005156: 250.000 (PHM)(PHM) Provozní náklady5166: 10.0005166: 500.000 na jednoho zam. a(Konzult.)(Konzult.)

Průběžné90 000 4 500 000

jeden kalendářní5169: 22.0005169: 1.100.000 rok(Služby)(Služby) 5171 13.0005171 650.000 (Opravy)(Opravy) 5173 30.0005173 1.500.000 (Cestovné)(Cestovné)

Průběžné Celkem 786 600 39 330 000 Výdaje Celkem 886 600 44 330 000 Návrh zákona nemá dopad na rozpočet krajů a obcí.

H. Dopady na podnikatelské prostředí České republiky Dopady na podnikatelské prostředí nejsou očekávány přímo. Je však očekáván dopad v souvislosti se šetřením podnikatelské činnosti dotýkající se práv dítěte. Konkrétně se může jednat např. o šetření v oblastech zaměstnávání, cestovního ruchu a maloobchodu v souvislosti s podezřením na pracovní vykořisťování, obchod s dětmi, diskriminaci či šetření dopadu reklamy na děti. Z povahy instituce nicméně vyplývá, že bude ochránce práv dětí vždy, speciálně směrem k soukromoprávním subjektům, postupovat neformálně a s úmyslem smírného řešení. Podnikatelé mohou nést případné výdaje související s šetřením (podávání informací, vyjadřování se a jiné formy spolupráce). Ochránce však nebude moci ukládat podnikatelům žádné sankce či jiné povinnosti. Proto zátěž nelze považovat za nijak nepřiměřenou.

I. Sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny Vzhledem ke smyslu instituce se předpokládají jednoznačně pozitivní sociální dopady ochránce práv dětí. Jeho činnost míří na děti jako nejzranitelnější skupinu obyvatel. Co se týče dopadů na specifické skupiny obyvatel, navrhovaný institut je zřízen k prosazování práv dětí jako specifické skupiny. Zároveň však z povahy jeho činnosti i povahy mezinárodních závazků, které má za cíl naplňovat, bude přispívat k prosazování práv dalších specifických podskupin, jako jsou děti se zdravotním postižením, děti ohrožené chudobou a sociálním vyloučením, děti náležející k různým národnostním a etnickým menšinám apod. Vzhledem k povaze činnosti ochránce práv dětí a provázanosti záležitostí dětí a rodiny, je rovněž očekáván pozitivní dopad na rodiny.

I. Dopady na životní prostředí.

Dopady na životní prostředí jsou očekávány pozitivní, ač nepřímo. Těchto dopadů bude dosaženo jak činností ochránce práv dětí v souvislosti s prosazováním práva dítěte na příznivé životní prostředí, tak i vzhledem k rostoucímu zájmu dětí a mladých lidí o boj s klimatickou změnou.

J. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Návrh zákona plně respektuje a nijak nezasahuje do ochrany soukromí a osobních údajů.

Ochránce práv dětí bude při své činnosti plně respektovat pravidla ochrany osobních údajů podobně jako veřejný ochránce práv. Zaměstnanci Kanceláře ochránce práv dětí budou rovněž obdobně vázáni mlčenlivostí.

K. Zhodnocení korupčních rizik Vzhledem k jasně nastaveným zákonným pravidlům volby ochránce práv dětí, nezávislosti jeho pozice a absenci pravomoci autoritativně rozhodovat, je korupční riziko velmi nízké. Lze však uvažovat o riziku korupce např. při řešení stížnosti za účelem nezahájení šetření či nezveřejňování závěru. Na ochránce práv dětí a všechny zaměstnance jeho kanceláře však budou platit pravidla jako pro všechny státní orgány včetně povinnosti ohlašování případného korupčního jednání či jeho podezření a příslušná školení.

L. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu Navrhovaná úprava se nedotýká bezpečnosti nebo obrany státu, nemá tak na ně dopad.