Novela z. o rozhlasových a televizních poplatcích

I. Obecná část

A. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Rozhlasový a televizní poplatek (tzv. koncesionářský poplatek) je svého druhu obecná daň stanovená zákonem, dopadající na všechny domácnosti a v nich žijící osoby vlastnící zařízení schopné přijímat rozhlasový, případně televizní signál (s výjimkou internetového vysílání).

Poplatníkem koncesionářského poplatku v ČR je každá fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový nebo televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový nebo televizní přijímač osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem také tato osoba. To platí bez ohledu na typ obsahu, který je na přijímači přijímán.

Srovnat lze v této souvislosti např. právní úpravy televizních poplatků ve skandinávských zemích, které v uplynulých letech (Island 2009, Finsko 2013, Švédsko 2019, Norsko 2020) opustily systém koncesionářských poplatků a vydaly se cestou pravé přímé daně z příjmů fyzických a právnických osob se samostatnou sazbou. Výše sazby daně, maximální výše uhrazené daně a osvobození od daně se v těchto zemích částečně liší, princip poplatku však zůstává stejný. Naproti tomu lze uvést např. právní úpravu televizních poplatků ve Velké Británii, kde je tento poplatek placen podle typu obsahu, který vlastník tohoto zařízení sleduje. Poplatníci tak mají větší kontrolu nad tím, zda poplatkové povinnosti podlehnou, či nikoliv, když tato se odvíjí od skutečného využívání médií veřejné služby. Takový model se může ve srovnání s právní úpravou v České republice jevit spravedlivější.

Od rozhlasového a televizního poplatku jsou v ČR osvobozeny vybrané subjekty veřejného a soukromého práva, u nichž to, zjednodušeně řečeno, opodstatňuje jejich zvláštní povaha nebo po nichž by nebylo spravedlivé poplatek požadovat. V popředí lze jmenovat zastupitelské úřady ČR v zahraničí, cizince, kterým nebylo na území ČR uděleno povolení k pobytu, držitele korespondující vysílací licence, osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou a konečně také osoby, jejichž čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima.

Poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více, a to včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Současně platí, že domácnost, která vlastní nebo užívá přijímač, platí poplatek pouze z jednoho přijímače. Výši poplatku tedy nijak neovlivňuje počet členů domácnosti ani počet přijímačů.

Měsíční výše rozhlasového i televizního poplatku jsou shodné pro všechny poplatníky a činí v případě rozhlasového poplatku 45 Kč a v případě televizního poplatku 135 Kč.

Ze všech těchto hledisek nelze usuzovat, že by personální působnost zákona v podobě vymezení poplatníka a osob osvobozených od poplatku představovala neodůvodněné diskriminační zacházení nebo kolidovala s rovností mužů a žen, když rozlišení na základě tohoto důvodu není referenčním bodem tuzemské právní úpravy.

B. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Stávající pojetí koncesionářských poplatků je velmi široké a dopadá na všechny domácnosti, v nichž se vyskytuje přístroj způsobilý k přijímání rozhlasového nebo televizního vysílání (přijímač), s výjimkou internetového vysílání. Povinnost platit koncesionářský poplatek je založena bez dalšího, aniž by bylo třeba zkoumat, zda osoby žijící v předmětné domácnosti vysílání médií veřejné služby skutečně využívají a aniž by bylo možné se této povinnosti jakkoliv zbavit, např. čestným prohlášením o tom, že vysílání nesledují. To platí navzdory tomu, že se v minulosti objevovaly (neúspěšné) legislativní iniciativy o tento model usilující (např. sněmovní tisk č. 1032 v 8. volebním období Poslanecké sněmovny).

Takto robustně pojatá poplatková povinnost je zčásti korigována stanovením výše popsaných výjimek. Tyto výjimky jsou však ve svém efektu poměrně úzké a nedopadají na mnohé zvlášť zranitelné skupiny obyvatel, u nichž by to bylo namístě (starobní či invalidní důchodci, osoby se zdravotním postižením, nezaopatřené děti). Příjmová hranice osvobozující vybrané fyzické osoby od poplatkové povinnosti je stanovena poměrně přísně a nereflektuje současné socio-ekonomické podmínky, v nichž zmíněné zranitelné skupiny osob žijí. Ty se zejména v uplynulých dvou letech potýkaly se zvýšenou zdravotní, finanční a sociální zátěží v souvislosti s probíhající pandemickou krizí i drastickým růstem cen energií, potravin i dalších základních komodit, který přesahuje jejich schopnosti na změny reagovat.

V principu by přitom stát měl usilovat o vytváření prostředí, ve kterém zvlášť zranitelné skupiny osob mohou fungovat bez větších limitací a překážek ve společenské interakci a tak, aby si mohly bez problémů dovolit zabezpečování základních životních potřeb. Jedním z dílčích nástrojů k tomuto cíli je i celkové zlevňování nákladů na život těchto osob. To by se mělo týkat i těch nákladů, které na první pohled tvoří zanedbatelnou položku, avšak ve svém souhrnu představují velmi podstatnou zátěž. Takovými náklady, přispívajícími k celkové nepříznivé situaci, jsou v současnosti i koncesionářské poplatky, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že povinnost je platit vzniká nezávisle na skutečně konzumovaném obsahu.

Není nepředstavitelné, aby tyto zvlášť zranitelné skupiny osob měly přístup k médiím veřejné služby zdarma, aniž by za to byly v principu de facto sankcionovány odváděním dalšího druhu zvláštní daně. Z jiného pohledu je pak jenom spravedlivé, pokud tyto skupiny osob budou osvobozeny od poplatku v situacích, kdy média veřejné služby fakticky ani nevyužívají.

Z hlediska zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen je pak třeba uvést, že tento návrh, cílící na osvobození od poplatkové povinnosti pro případy starobních a invalidních důchodců, osob se zdravotním postižením a nezaopatřených dětí, nepředstavuje nepřijatelné řešení, neboť z popsaných hledisek nepřináší žádné změny.

C. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s Ústavou České republiky

Navrhované změny jsou v souladu s Ústavou České republiky, neboť představují v konečném efektu důslednější naplnění práva na přiměřené hmotné zabezpečení zvlášť zranitelných skupin obyvatelstva a současně nepředstavují porušení obecného nebo zvláštního zákazu diskriminace ve smyslu čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ani nekolidují s jinými částmi ústavního pořádku či judikaturou Ústavního soudu.

D. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je slučitelná s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie i obecnými právními zásadami práva Evropské unie, jakož i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Navrhovaná oblast regulace je primární záležitostí národních států a za podmínky, jež je zde naplněna, že nepředstavuje svévolný (tj. bez legitimního cíle) ani diskriminační výkon státní moci, nepřináší rozpor s popsanými instrumenty evropského a mezinárodního práva.

E. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí

Koncesionářské poplatky tvoří rozhodující část příjmů médií veřejné služby. Podle výroční zprávy o hospodaření České televize v roce 2021 tvořil příjem z televizních poplatků zhruba 5,7 mld. Kč při celkovém počtu evidovaných přijímačů cca 3,5 mil. Výše televizního poplatku činí již od roku 2008 135 Kč. V případě Českého rozhlasu tvořil příjem z rozhlasových poplatků za rok 2021 zhruba 2 mld. Kč při celkovém počtu evidovaných přijímačů cca 3,8 mil. Výše rozhlasového poplatku, neměnná od roku 2005, pak činí 45 Kč.

Největší skupinou osvobozovaných osob jsou starobní důchodci, kterých v České republice bylo ke konci prvního čtvrtletí roku 2022 podle statistických zpráv České správy sociálního zabezpečení celkem 2 364 429 (z toho 671 147 s předčasným důchodem). Při uvažovaném poklesu příjmů z koncesionářských poplatků je však zapotřebí toto číslo očistit od počtu starobních důchodců, kteří žijí ve společné domácnosti s osobami, jež od rozhlasového a televizního poplatku osvobozeny nejsou. S ohledem na to, že poplatek se vždy platí za domácnost jako celek, osvobození se uplatní, pouze pokud jednotlivci spadající do zranitelných (osvobozených) skupin žijí osaměle, nebo ve společné domácnosti s jinou osvobozenou fyzickou osobou.

Výše uvedené obdobně platí také pro případy osob se zdravotním postižením a nezaopatřených dětí, tj. dětí do 15 let věku a studentů, kteří se soustavně připravují na budoucí povolání. Jejich počet nelze přesně vyčíslit, neboť o něm neexistují autorizované a veřejně dostupné záznamy. Nehledě na to lze však předpokládat, že tyto osoby velmi často nežijí v jedné domácnosti osaměle nebo jen společně s jinými osvobozenými fyzickými osobami. Platí to jednak pro případy držitelů průkazu osoby se zdravotním postižením, u nichž je podmínkou podstatně omezená schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně poruchy autistického spektra, a u nichž lze tudíž předpokládat soužití s jinou osobou umožňující nebo usnadňující postiženému pohyb a provádění úkonů v domácím prostředí a exteriéru. Platí to však i pro případy přípravy studentů na budoucí povolání, kdy tito mnohdy zachovávají svůj trvalý pobyt a místo pravidelného návratu v místě, kde bydlí společně s rodiči, a to navzdory případnému kombinovanému kolejnímu pobytu. Na tyto domácnosti pak poplatková povinnost dopadne, nepůjde-li o případy, kdy součet čistých příjmů těchto osob je nižší než 2,15násobek životního minima.

Na státní rozpočet a rozpočty obcí a krajů nebude mít navržená změna žádný dopad.

Lze očekávat významné pozitivní sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé a osoby se zdravotním postižením, a to v podobě částečného kumulovaného zlepšení jejich sociální (výdajové) situace.

Z hlediska dalších dopadů (na podnikatelské prostředí, na národnostní menšiny, na životní prostředí) lze uvést, že navrhovaná právní úprava žádné nepřináší.

F. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen, zhodnocení korupčních rizik a zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh nemá vliv na ochranu soukromí a osobních údajů azcela respektuje zásadu rovného zacházení s muži a ženami. S ohledem na paušální a nárokový charakter úpravy tato nepředstavuje zdroj korupčních rizik a nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu.